Autor: Václav  Procházka

Pozorný čtenář si říká: „Na co zase?“ Oč v tomto případě jde?

Autor: Jirka Vinař

K napsání tohoto článečku mne přivedla právě otázka v jeho záhlaví. Snad se nám podaří na ní společně najít odpověď a pokud ne, tak snad pro někoho může být inspirativním, ne snad návodem, to bych si nedovolil, jen jakýmsi popudem k zamyšlení nad tím, jak to dělá někdo jiný.

Autor  textu: Petr Česal

Vážení přátelé, všimněte si, jak málo prostoru v našem klubu věnujeme kaktusům. Skleníkovou sbírku, kterou majitel buduje desítky let, jsme schopni prohlédnout  během několika málo minut a pokud se zde nevyskytne nějaká šokující událost  - příkladně  kristáty Digitostigmy, tak ani nepodiskutujeme.

Autor: Milan Kůrka

V poslední době mě zaujala série článků o propařování substrátu pro výsevy v mikrovlnné troubě. Přestože tento způsob sterilizace výsevního substrátu užívám již řadu let, nenapadlo mě, kolik veselých příhod se dá při této celkem jednoduché činosti zažít. Na zveřejněných článcích je zejména pikantní, že jejich autory jsou inženýři, a tedy by se dalo předpokládat, že jejich vzdělání je vybavilo znalostmi, které podobné příhody vyloučí.

Autor: Jirka Konstantinovič

Podzim 2004

Vědom si toho, že ve veškeré mě dostupné literatuře se píše o dezinfekci výsevního substrátu jako o věci naprosto nezbytné, ani já jsem nechtěl dělat při loňském výsevu vyjímku. Ale jak na to? Vařit sklenice se substrátem v hrnci, to ne, na to nemám sklenice ani trpělivost. Mikrovlnka! To je ono, půjdu s dobou, však už o tom něco psali i v novější literatuře. A vysokofrekvenční vlnění zcela jistě uvaří veškeré škůdce obsahující vodu.

(e-mailová rozprava mezi Petrem Kutákem a Jirkou Vinařem v listopadu 2004)

Autor: Radmila Matulová

Záhada dokonalého odstranění nálepek z krabic od nanukového dortu (jen pro ty, kteří na to ještě nepřišli):

Autor: Vladimír Duda

Nanukáče jsou mezi národem kaktusářským velice oblíbené nádoby nejen pro původní obsah, ale hlavně pro pozdější použití k výsevům a pikýrování malých kaktousků. Konkurenční boj výrobců však přinesl pro nás nepříjemně velké etikety na víčku, které navíc pevně drží a nechtějí pustit, jak si stěžovalo několik „vysévačů“ na lednové schůzi. Přitom je lze celkem snadno odstranit.

Zveřejněno 17.5.2002

Výsevy jsou tím, co neodmyslitelně patří ke každému kaktusáři, ať právě začíná a nebo má již pořádně šedivé “kaktusářské vousy”. Ani já si nedovedu představit, že bych si v zimě alespoň pár porcí něčeho nového nevysel. Vždyť by bylo v zimě tak smutno. Samozřejmě chvíli trvá, než nám rostlinky dorostou a než jsou z nich pořádní kaktusoví chlapíci. Ale když se to podaří a rostlinky začnou pravidelně kvést, je to radost.

Často se setkávám při diskusích s přáteli nebo při čtení litaratury se snahou vložit do produkce mladých rostlin co nejméně práce (viz článek Milana Kůrky v našem zpravodaji č.3/I ”Práce matka pokroku v kaktusáření” nebo popisovaná Douděrova bezpikýrovací metoda výsevu do perlitu – Zpravodaj KK Plzeň č.1/II ).

Kaktusy vysévám již řadu let. Postupně jsem vyzkoušel řadu technik od osvědčené Fleischerovy metody výsevu do neprodyšně uzavřených zavařovacích lahví přes klasické výsevy do květníčků umístěných na okně nebo ve skleníku a přikrytých sklem, až jsem svou metodiku výsevů ustálil na používání misek od nanukových dortů umístěných v množárně pod zářivkami.

Autor: Ing. Milan Douděra

Tak konečně jsem se od vás dočkal ohlasu na mé názory!!! Už jsem si pomalu začínal myslet, že plzeňští kaktusáři jsou pasivní konzumenti. Jsem rád za tyto ohlasy (Jirko, je to paráda!), jsem rád za jiné pohledy na určitý problém. Zacházení s perlitem totiž opravdu problémem je. Asi jsem to v mém původním článku nedostatečně zdůraznil, i když určité signály tam jsou.

Neznám blbější substrát pro pěstování čehokoliv, než je perlit. Zejména ten pro stavební účely. Přidávat ho do země musíte za úplného bezvětří, při zálivce vám spolehlivě vyleze na povrch, kde oblemstá bázi rostliny. Lhostejno zaléváte-li podmokem, hadicí či kapátkem.

V minulém čísle našeho zpravodaje jsem si přečetl článek Milana Douděry o hledání vhodného výsevního substrátu, ve kterém označil perlit jako “to pravé”. Rád slyším, že to funguje.

Nepočítám-li několik ojedinělých dřívějších pokusů, začal jsem systematicky vysévat v roce 1980. Od té doby už uplynulo dost času, některé kytky vyrostly, některé z nich dospěly, některé mají již několik generací potomků a některé chcíply. Těch posledních je ovšem většina. Tak už to v životě bývá.

Výsev patří mezi neodmyslitelné činnosti každého kaktusáře. Je jistě mnoho způsobů, jak vysévat kaktusová semena, mnoho metod, které mají více či méně společného. Každý z nás má jistě tu “svou”, zaručenou metodu, na kterou nedá dopustit.