Když jsem jako mladý nadšený kaktusář vyséval ročně mnoho desítek porcí semen pod zářivkovým kultivátorem, byl jsem přesvědčen, že právě tohle je to správné a nejlepší. Vysévání se dařilo, za pár let jsem měl kaktusů tolik, že jsem si musel pořídit zahradu a postavit skleník. Při návštěvách ve skleníku Vaška Pittra na Výsluní jsem byl učarován množstvím velkých letitých kaktusů i množstvím semen z těchto rostlin sklízených. Och, už abych také sklízel! Na otázku jak vysévá, mi Venca ukázal – takhle. Vzal zralý semeník z nějakého astrofyta, promnul jej mezi prsty a semena vysypal do květináče okolo rostliny, ze které utrhnul plod. Znechuceně jsem jenom zíral neschopen reakce. Takové plýtvání, zaúpělo mé nitro! Nyní s odstupem čtyř desetiletí oceňuji jednoduchost takové metody výsevu. Nemusí se sterilizovat, pikýrovat, stínit a všelijak pitvořit pro úspěch výsevu. Buď nějaké semenáče budou, nebo ne, svět se stejně bude točit dál. Pokud ano, mají i jmenovku – tu u původní rostliny. Pak jen stačí při přesazování oddělit semenáčky (většinou spíše již mladé rostliny) a přidělit jim vlastní nádoby. Jak jednoduché!