K napsání tohoto článečku mne přivedla právě otázka v jeho záhlaví. Snad se nám podaří na ní společně najít odpověď a pokud ne, tak snad pro někoho může být inspirativním, ne snad návodem, to bych si nedovolil, jen jakýmsi popudem k zamyšlení nad tím, jak to dělá někdo jiný.

 Mnoho let jsem vyséval, tak jako každý slušný kaktusář na podzim, modifikací metody pana Fleischera, do výsevního zářivkového zařízení vlastní konstrukce a výroby. Mimochodem při těchto pracích jsem pouze jedinkrát dal na radu zkušeného elektrikáře vybaveného patřičným vzděláním v oboru a vyhláškou 50. Po zásahu elektrickým proudem o napětí 220 voltů, jsem si už vždy poradil sám. Bez následků.Těch výsevních aparátů jsem si během mého kaktusářského života vyrobil několik. Každé mělo své přednosti a své chybky. Některé bylo moc velké a v obývacím pokoji bylo trpěno manželkou jen s krajní nevolí, některé bylo zase moc malé, případně se přehřívalo. Obsluha některých byla vzhledem ke konstrukci a jejich umístění obtížná až, někdo by řekl, nebezpečná. Ale o tomhle jsem vlastně ani moc psát nechtěl, to snad jen na úvod aby bylo jasné, že jsem kaktusová semínka vyséval i jinak, než je tomu nyní.

 V mém vysévání nastala jistá pauza. Jednak bylo dost práce a především bylo málo místa pro nové semenáčky. Toto se muselo změnit a novým výsevům již nic nebránilo. Okamžitě jsem zjistil, že můj výsevní aparát je nestydatě malý. Čtyři šedesáticentimetrové zářivky prostě moje choutky ukojit nemohou. Vejde  se do něj maximálně osm misek. Já totiž rád vysévám velké porce. To v mých představách splňuje zaplnit misku od nanukáče jedním druhem. To jsou samozřejmě stovky semen, ba co dím...i tisíce. Neptejte se mě co s tím potom. Problémy zásadně řeším až vyvstanou. Vysévám obvykle semena z vlastní sklizně, případně semena darovaná. Obojích je obvykle tolik, že mi jejich počet plně vyhovuje. Samozřejmě že občas dostanu chuť na nějaké novinky, atrakce a semínka z nalezišť, to je jasné. No pak holt teda nějakou tu misku rozdělím na políčka, ale věřte, že jen s krajní nevolí. Misku od nanukáče bych z finančních důvodů semeny Digitostigma caput-medusae naplnil jen stěží. Ale je mi to fakt líto.

 Řekl jsem si, že tedy výsev pod zářivkami oželím a vše vyseji ve vhodnou dobu ve skleníku. Nebudu muset svítit a snad budu i mít méně práce s kontrolou, případnou zálivkou atd. Ve skleníku je to takové jednodušší. Počítal jsem s tím, že vyseji v době, kdy jsem semenáčky z výsevního aparátu obvykle již pikýroval, což odpovídá asi začátku března, a že je prostě budu mít o tři měsíce později. Za dobu svého kaktusářského života jsem se trpělivosti naučil. Začátkem března bývá ve skleníku už pořádné teplo. Tedy rozhodně přes den. V noci mohou být někdy i mrazíky. Samozřejmě jen venku. Uvnitř není problém tomu zabránit. Vysel jsem tedy do přepařeného (v mikrovlnce) substrátu a řádně zalil. To provádím tak, že misku s vysetými semeny vložím do namáčecí mísy vhodných rozměrů s dešťovou vodou ze sudu. Nepřevařuji, jak jsem dělával pod zářivkami. Mezi tím připravím další misku semen. Tu zalitou uložím na vhodné místo. Za takové považuji to, kam slunce jde od samého rána do cca desáté hodiny, pak jsou výsevy ve stínu, lépe řečeno v polostínu v miskách, uzavřených víčkem. Mimochodem problém s odstraněním viněty na víčku misky jsem vyřešil poměrně jednoduše. Nechal jsem je tam. Při tomto způsobu rozhodně nevadí. Spíš pomáhá. Slunce se na semenáčky dostane zase až kolem páté hodiny. Výsevy na týden ponechám víceméně svému osudu a ani do nich moc nelezu. Po týdnu jsem už samozřejmě zvědav co se děje. Nakukuji. A klíčí! Pravda zatím jen astrofyta, asi by si dobře vedly frajleje ( ty už jsem nevyséval hodně dlouho) a další rychle klíčící druhy...děje se něco každý den. V této době provádím kontrolu denně. I dvakrát. Asi to s tou mou trpělivostí zas až tak slavné nebude. Je to nutné zejména s ohledem na to abych nepropásl dobu, kdy je třeba začít větrat. To je ve srovnání s výsevem pod zářivkami velmi brzy. Dá se říct, že misky už během klíčení přikrývám ,,nedbale“, ale dbám aby nedošlo k vyschnutí misek. Po doklíčení semen dávám víčka poněkud naštorc, takže větrání je zajištěno. Pokud se mi některá miska zdá sušší, používám k nápravě tohoto stavu rosení. Obvykle mi v této době začaly při výsevu pod zářivkami řádit plísně. A to i přes všechna preventivní opatření, jako sterilizace substrátu, moření semen a převaření vody. Řešíval jsem to Chinosolem, prastarým fungicidním přípravkem. Byl většinou úspěšný. Ne že by při výsevu ve skleníku byl výsev proti plísním  imunní...to ne. Vyskytují se taky. Jemné chmíříčko se objeví, člověk ani neví jestli to tam má být nebo ne a pokud nezasáhne je zle. Ovšem zásah je to nejjednodušší co může být. Misku odkryji a ty pavučinky na sluníčku ( ale s rozumem, neupéct) zmizí snad rychleji, než se objevily. Kdepak chinosol. Netřeba. Postupně odkrývám všechny misky a řekl bych že do měsíce od výsevu jsou zcela odkryté a já se těším jak semenáčky bobtnají. Nezalévám spodem. Semenáčky jsou poněkud (a to dost) tvrdší, než pod umělým světlem a vodu dostávají horem. Rosením dešťovkou. Případně konvičkou s jemnými dírkami. Jakmile se začnou v miskách tísnit, tak je trocha případné spršky nemůže ohrozit. Vodu chtějí poměrně často, dle počasí. Ale neškodí je nechat i trochu proschnout. Ztvrdnou a otuží se. Věřili byste, že prosincové semenáčky z kultivátoru, v této době, (duben-květen) nebývali v mých podmínkách o moc větší? Hodně je zbrzdilo pikýrování.

 Ještě se zmíním o době výsevu. Když začnu příliš brzy a je chladno, tak samozřejmě klíčení trvá déle. To pak vytahuji každou klíční rostlinku z misky očima, ale ničemu to nevadí..semínka si tu vhodnou dobu najdou. Prostě si na ní počkají. Semenáčky, vyseté popsaným způsobem jsem v půlce června opustil, ponechal bez dozoru a odjel na třítýdenní dovolenou. Ne že přežily, to by mi nestačilo. Dařilo se jim. Samozřejmě, že za vodu byly vděčné. Bylo 9. července, posbíral jsem plody ze svých rostlin, do prázdných misek jsem nandal nepropařený substrát a přímo z plodů vydrolil na povrch semena. Zalil, přikryl a čekal co bude. A bylo. Tak rychle mi ještě nikdy výsev nevzešel. Astrofyta do druhého dne a do čtyř dnů klíčily telokaktusy. Do podzimu téměř dohnaly ty z března. A to byla semena, která bych dříve vyséval pod zářivkami až v prosinci. Vysévám tedy později, nebo dřív? Nepikýruji. Teda ano, ale až v lednu...hezky v obýváčku, do suchého substrátu, nejlépe každý večer jednu misku. A pak s ní zase zpátky do skleníku. To pro ty, co říkají, že se v zimě baví výsevy v kultivátoru. Já se v zimě bavím pikýrováním. No teda..bavím.

 A tak jsem se zase dostal na začátek. Od dob páně Fleischera se vysévalo jím popsaným způsobem, obvykle v kultivátoru s umělým osvětlením, případně regulací teploty a toto se vlastně stalo tradicí. Takže k čemu jsem se to já vlastně odchýlil?

 Popsaná metoda samozřejmě není nic nového, spíš je to návrat do pravěku, ale mě to z mnoha důvodů vyhovuje. Budu rád, pokud by někdo chtěl tento způsob výsevu vyzkoušet a podiskutovat o svých zkušenostech. Mohou být samozřejmě zcela jiné.