Autor: Petr Kuták

Tento velice zajímavý miniaturní kaktus byl nově popsán nedávno, teprve v roce 2001 argentinským botanikem R. Kieslingem a německým odborníkem J. Piltzem. Tito pánové jej objevili v roce 2000 v severní Argentině v provincii Jujuy, departmentu Yavi v Quebrada de Toqueros (Údolí zvoníků) v nadmořské výšce 3.700 mnm. Není pochyb, že se jedná nejen o nový druh ale dokonce o nový kaktusový rod.

Autor: Petr Česal

Je více rostlin které jsou typické pro poušť Coahuila. Nejoblíbenější je však dnes Echinocactus  horizonthalonius. Projevuje se v posledním desetiletí pěstitelský paradox: zatímco ve sbírkách se uvedený druh řadí mezi nejvíce ceněné, výjimečné a vzácné, při cestách po severním Mexiku se jedná o rostlinu naprosto běžnou, až fádní. Zkrátka roste naprosto všude a je velmi uniformní.

Autor: Petr Kuták

Pyrhocactus umadeave je poměrně známá rostlina, která však u nás není příliš zastoupena ve sbírkách, a když už se s ní někde v kultuře setkáme, tak zdaleka nevypadá jako v přírodě. Květuschopnou kytku jsem viděl pouze u pana Ryse v Unhošti, jinak spíše narazíme na malé vytažené semenáče s juvenilním otrněním. Velice často se pod názvem Pyrrhocactus umadeave pěstuje jiný druh pyrhokaktusu.

Autor: Milan Kůrka

Když slyším severní Chile, vybaví se mi divoké romantické pobřeží Tichého oceánu,  žhnoucí slunce nad  zcela vyprahlou krajinou a velké bílé kopiapoe. Zatímco kaktusy z ostatních oblastí výskytu při pěstování v našich sbírkách vypadají víceméně jako ty v přírodě a často i lépe, bílé kopiapoe se těm v přírodě nevyrovnají nikdy. Ne že by snad u nás nerostly, ale asi tu rostou až moc dobře.

Autor: Vladimír Steiner

V jihozápadní části Londýna se nachází jedna z nejkrásnějších evropských botanických zahrad – Královská botanická zahrada  Kew. Její historie se datuje od roku 1759, zakladatelem byla Augusta, princezna Waleská. V roce 1762 byla postavena 50 metrů vysoká vyhlídková pagoda a v průběhu 18. století začaly být do zahrady dováženy dřeviny a rostliny z celého světa.

Autor: Petr Česal

Ve slavném trojúhelníku v poušti Chihuahua, který je ohraničený městy Torreon – Saltillo – Monclova leží několik pohoří. Je to kaktusářsky velmi zajímavá oblast a mnoho kaktusářů se zde už vyřádilo. Hledají se novinky, nová naleziště, růstové formy. Nicméně málokdo odolá, stavit se u obce El Hundido, které leží jižně od Cuatro Cienegas.

Autor: Jirka Konstantinovič

Tak jako má USA svou slavnou rutu 66, má i Argentina svou známou cestu: Ruta 40. Tato cesta vede z Patagonie až téměř na hranice s Bolivií a prochází územím, jež tvoří předhůří And. I když se jedná o cestu významem odpovídající naší silnici 1. třídy, nelze si ji představovat jako silnici z Plzně do Klatov. Často se jedná o „polní“ cestu širokou na jedno a půl auta, která se kroutí horským úbočím nebo po břehu většinou vyschlé řeky.

Autor: Petr Česal

Je známo, že A. asterias roste na velkém areálu, který zasahuje až do Texasu. Nicméně dosud byla navštěvována naleziště v okolí Gonzales v mexickém státě Tamaulipas. Poměrně nedávno však byla objevena lokalita na hranici států Tamaulipas a Nuevo León, která je vzdálená od Gonzales téměř 1000 km. Nachází se ca 50 km jihozápadně od Linares u městečka Lucio Blanco. Biotop je totožný se původním nalezištěm – štěrková pole mezi keři.

Autor: Petr Kuták

Na titulní straně našeho zpravodaje představuji jednu vydařenou fotku kaktusu v přírodě. Je na ní Trichocereus  smrzianus. Fotit kytky ve svém přirozeném domovském prostředí má své kouzlo. Venku se člověk nemusí zabývat aranžováním pozadí, schováváním květináče, ale na druhou stranu je to někdy náročnější, protože není vždy ve správnou dobu na správném místě, mnohdy prší, je tma, svítí proti sluníčko nebo se sype kamení.

Autor: Petr Česal

Po prozkoumání všech kopiapoí v Chile jsme se vydali na přejezd hor zpátky do Argentiny. Rozhodli jsme se pro nejsevernější přechod směrem na San Antonio de los Cobres. Projíždíme pouští Atacama, kde je nesušší místo na zemi. Zde leží obrovský důl na měď – snad největší díra do země, kterou vytvořil člověk.

Autor: Petr Česal

Okolí města Cuatro Cienegas v mexickém státě Coahuila tvoří širokou tektonickou pánev ohraničenou vysokými horami. Název Cuetro Cienegas vlastně znamená v překladu čtyři bažiny. Projevuje se to tím, že se zde vyskytují jezírka s teplou minerálkou. Tato skutečnost nezanechá chladnými množství turistů – je to dost dobrá atrakce a z městečka Cuatro Cienegas se stává turistické město.

Autor: Petr Česal

Pamatujete si ještě, když jsme ještě žili bez mobilních telefonů? Není to více než 15 let a dnes si život nedokážeme bez mobilů představit.

Autor: Petr Česal

Když se vrátil před spoustou let Olda Fencl prvně z Ameriky, bylo to pro nás, jako kdyby se vrátil z pohádkové země. Zeptal jsem se ho, jak se vlastně kaktusy v přírodě hledají. Odpověděl, že jako houby. Docela trefné přirovnání, nicméně jistě neměl na mysli druh uvedený v nadpisu.

Autor: Petr Česal

Provincia de Jujuy je nejsevernější provincií Argentiny. Silnice z hlavního města San Salvador de Jujuy, která vede na sever k hranicím s Bolivií, je velmi dobré kvality. Rychle stoupá údolím Humahuaca na Altiplano (náhorní plošinu), které pokračuje dále Bolivií až do Peru. Zde na úbočích i v kaňonech roste spousta skvělých kaktusů – jen se k nim dostat. Projíždíme postupně Purmamarca (Blossfeldia liliputana), Tilcara (Gymnocalicium tilcarense),

Autor: Petr Česal

Jedná se o rostliny v kultuře všeobecně známé. Možno doporučit i pro začátečníky. Semen je dostatek, rostlinky skvěle rostou. Můžeme zaznamenat i pokusy, kdy se A. ornatum používalo jako podložka pro jiné druhy. Nicméně je to kuriozitka, bez záznamů o širším využití.

Autor: Petr Česal

Rod Copiapoa osidluje velmi nehostinnou krajinu při pobřeží v severní části Chile. Jestliže většina kaktusů roste v poušti, tak kopiapoe rostou v těch nejpouš´tovatějších pouštích. Ač na pobřeží moře, neroste tu jinak zhola nic.

Autor: Petr Česal

V aridních oblastech Latinské Ameriky tečou řeky odněkud, někam a někdy. Již jsme se tomu divili jako gymnaziální studenti na hodinách profesora Zemana při listování atlasem. Proč se tlusté modré čáry znázorňující řeky v Kordillerách stávají tenčími, až posléze zmizí? Kaktusář mnohdy na svých cestách projíždí hluboká koryta řek, kde teče voda opravdu jen někdy. Luboš Loose tuto skutečnost komentoval slovy: „ Tady to mají rybáři blbý – práší se jim na háčky“.

Autor: Petr Česal

Cesta po poloostrově Baja California  je doslova  procházkou botanickou zahradou. Roste zde spousta mamilárek, ferokaktusů, obrovské trsy Pachycereus priglei a nezapomenutelné lesy Idria columnaris i zajímavé Bursera.  Nelze však opomenout  i různé zajímavé trsovité kaktusy rodu Cylindropuntia. Je třeba se podívat zblízka.

Autor: Petr Kuták

Mám tu čest představit Vám jedno suprové gymno, které můžete vidět  na titulní straně našeho klubového zpravodaje. Nebudu se zabývat taxonomickými kombinacemi ani polemizovat nad správným botanickým názvem ani podrobně popisovat charakteristické  znaky, chci Vám prostě sdělit zážitek při nálezu téhle moc pěkné kytky, pro kterou jsme při naší cestě po Argentině v roce 2007 zvolili  podle převzatých informacích název Gymnocalycium rhodantherum.

Návštěva sbírek Vojty Myšáka,  Jardy Bohaty, prodejny kaktusů v Sibřině a arboreta v Kostelci nad Černými Lesy

Autor: Petr Kuták

V srpnu roku 2004 jsem se sešel před zámkem v Mníšku pod Brdy s novojičínským kaktusářem, čarověníkářem a botanickým nadšencem Láďou Soukupem. Projevil jsem totiž zájem navštívit arboretum Truba u Kostelce nad Černými Lesy, kde Láďa před lety sloužil. Akorát se to hodilo, protože se můj kamarád vracel ze svatby Petra Pavelky a tudíž byl blízko Plzně.

Autor: Luboš Loose

Má kaktusářská turistika mě poprvé v březnu 2003 zavedla do městečka Taltal v severním Chile. Cesta byla zaměřena na zmapování výskytu „modrých kopiapoií“, což se z velké části povedlo, až na malou výjimku. Hnáni časem jsme si nechali na prohlídku údolí San Ramon Valley a nález krainzian jen jedno odpoledne. I když jsme tyto, podle mě nejkrásnější „kopky“ našli, nebyl jsem spokojen.

Autor: Luboš Loose

Již 2x jsem měl tu příležitost navštívit Argentinu a Chile. Dva měsíce na cestě v latinské Americe samozřejmě nejde absolvovat bez ochutnání místních specialit a vyhnutí se stravovacích zvyklostí těchto zemí. Český kaktusář je člověk zvídavý a zajímá ho vše, a dobré jídlo obzvlášť.

Autor: Vladimír Steiner

Loni v listopadu jsem se zúčastnil cesty do Mexika na pozvání Asociace výrobců tequily. Srdce kaktusáře zaplesalo - uvidím kaktusy v přírodě a přivezu si spoustu semen. Počátek cesty byl dle očekávání, neboť na poloostrově Yucatan snad kaktusy ani nerostou - viděli jsme však mnoho tilansií a dalších exotických rostlin.

Netrápím se pro to, že nemám nové auto, vilu s bazénem, tučné konto v bance a podobně. Spíše trochu závidím majiteli pěkného kaktusu nebo sukulentu, který právě sháním.

Autor: Luboš Loose

Jako každý kaktusář a sukulentář jsem měl sen se dostat do míst výskytu rostlin, které nás zajímají.

Mé povolání kuchaře mě zaneslo do Thajska, země mnoha kontrastů. Z hlediska mé profese to bylo velice zajímavé, ale i mému koníčku tato cesta mnoho ukázala.

Autor textu a fotografií: Ing. Petr Česal

Sierra de la Paila se nachází v mexickém státě Coahuila v severní části Sierra Madre Oriental. Při naší cestě za kaktusovou florou Mexika v dubnu 1997 jsme se dostali do jižní části Sierra de la Paila, kde jsme si nemohli nepovšimnout monumentálních rostlin Coryphantha valida (J.A.Purpus) L.Bremmer.