Autor: Jan Vaněček

Podrod Rebutia není rozhodně tak rozsáhlý jako podrod Aylostera, ani neskýtá takovou tvarovou rozmanitost, nicméně barevnou škálu květů ano. Jedná se na rozdíl od Aylostera o ploše kulovité rostliny s holou květní trubkou a posléze i plody.

Autor: Petr Česal

Již několik mnoho let podnikáme s Petrem Kutákem cykločundr. Cílem jsou samozřejmě kaktusy ale i jiné pamětihodnosti. Jezdíme v srpnu, a tak snad nemineme jedinou hospůdku. A že jich na českém venkově je ...

Autor: Miroslav Zbořil, Karlovy Vary

Podzim je tady a s ním kvetoucí ariokarpusy. U mě si kvetení nejdříve naplánují A. fissuratus a pak se přidají ostatní druhy. Ve skleníku už nic jiného z kaktusů prakticky nekvete, ještě nějaké astrofytum a gymnokalycium. Každoročně mě potěší ta záplava podzimních květů ariáků v mém nijak početném množství.

Autor: Jan Vaněček

Mnohým z vás se může zdát, že kolekce rebucií musí být (především v době kdy nekvetou) nutně fádní a stereotypní... Ano, při nahodilém výběru rostlin se to samozřejmě stát může, není problém dát dohromady celý plech podobných červeně kvetoucích ayloster nebo plech různých sběrů z okruhu Mediolobivia haagei, které jsou takřka stejné.

Autor: Jiří Musil

Násypka Jirky Krechovskýho

Při každém přesazování mi nedá nevzpomenout na Jirku Krechovkýho. Používám, a určitě i řada z Vás, kteří nezaváhali a také si pořídili, jeho jednoduchou naběračko-násypku na zem. Zem lze velice dobře nabrat a zasypat do květníku i malou štěrbinou kolem těla kaktusu

Autor: Jirka Musil

Nedávno mě potěšil článek Petra Kutáka s názvem „Zlepšováky“. Jednoduchou formou  je popsáno několik rad z praxe. Existuje mnoho drobností kolem kaktusaření, o kterých se nevyplatí a nebo ani nelze napsat plnohodnotný článek, ale které by určitě zajímali řadu našich kolegů.

Možná, že bychom společně mohli založit novou rubriku našeho Zpravodaje. Stačí napsat pár řádek o nějaké zkušeností (a nemusí to být jen ta pozitivní ).

Autor: Petr Kuták

Každý kaktusář pořád nějak vylepšuje podmínky pro pěstování svých rostlin a hledá cestu, jak vynaložit  co nejméně práce za co nejkratší čas. Často se s některými věcmi lopotíme a přemýšlíme, jak to udělat lépe a efektivněji.

Autor: Petr Česal

Také se s kaktusy pihňáte, nihňáte, jim podstrojujete a vymýšlíte kdovíjaké vymoženosti? Oni se pak odměňují přes veškerou péči chřadnutím, odumíráním a celkovou slabostí? Je to tak. Platí to i obráceně. Nejvíce narůstají a prosperují ty rostliny, které kaktusář odstrčil do kouta skleníku.

Paradoxní situace.

Autor: Jirka Musil

Před nějakým časem jsem si lámal hlavu s tím, v jakém prostředí pěstovat kopiapoe. Pěkných rostlinek je ve sbírkách poskrovnu, a pokud jsou, často jsou dost vytažené. Z literatury a z vyprávění těch šťastnějších, kteří navštívili přírodní stanoviště, jsem si poskládal určitý obrázek, jak by asi mělo vypadat pěstování těchto rostlin.

Autor: Vladimír Duda

Uebelmanie jsou bezesporu královny mezi kaktusy. Zvláště pak U. pectinifera, jejíž krásu velice vzletně popisuje Míra Naxera ve Zpravodaji č. 3 – květen 2004. Přestože u rostlin v našich sbírkách nedosáhneme toho krásného stříbřitého povlaku jako u rostlin v přírodě, se svou olivově zelenou barvou těla a hřebínkovitě uspořádanými trny vždy přitáhne pohled každého odborníka i lajka.

Autor: Miroslav Naxera

„Dodržujte pitný režim,pijte alespoň tři litry denně“ je doporučováno lidem a nám kaktusářům. Pro sklerokaktus pitný režim neplatí, on se totiž nepotí. Málo kdo ví, je-li sklerokaktus nemocný, žízeň ho uzdraví.

Autor: Václav Rous

Každý z nás má slabost k nějakému rodu a přes to, že se náš vkus časem mění, zpravidla původní lásku, snad pro vztah k některým jedincům pro které nás rod zaujal, úplně opustit nedokáže. Možná pro „přehlednost v rodu“ a různost názorů na ní, ale určitě pro velikost rostlin a včasnost a bohatost květenství se pro mne takovou láskou stal rod Turbinicarpus.

Autor: Václav Rous

Hned na úvod bych chtěl položit otázku. Lze nahradit ve složení půdy sádrovec vápencem? Má odpověď je že ne a pokusím se i svůj názor obhájit.

Autor: Miroslav Naxera

Kaktusářů nemajících rádi trny je jako šafránu. Vyjímkou  jsou trny v prstech, v patě, nebo v zádech. Naopak, chloubou kaktusářů jsou rostliny divoce porostlé trny pokroucenými, trny propletenými a smotanými do sebe, že rejžák je vedle nich dealer s hrnci.

Autor: Jan Vaněček

Napsat něco o svých zkušenostech s hydroponickým pěstováním jsem se definitivně rozhodl při jedné návštěvě sbírky kolegy Šlajse, kdy mi Karel povídá:"Člověče, to pěstování v keramzitu se mi neosvědčilo ....". Zjistil jsem, že má s keramzitem podobné zkušenosti jako já s antukou. Nyní mám na mysli hlavně ty negativní zkušenosti.

Autor: Ing. Petr Česal

Před časem při diskusi nad kaktusy došlo i na všeobecně známý kaktus – Trichocereus schickendantzii. Pan Martínek tehdy tvrdil, že mu ve skleníku kaktusy tohoto druhu běžně kvetou. Přisuzoval jsem to tehdy kaktusářské latině.

Autor: Milan Kůrka

V rámci hnutí za uvedení slavných výroků na pravou míru rozhodl jsem se přezkoumat pravdivost tvrzení vyjádřeného hlavním motivem “Písně práce” ve speciální oblasti pěstování kaktusů. Výzkum jsem provedl na vlastní sbírce. Během výzkumu byly zaznamenány změny ve složení sbírky a způsobu kultury a zaznamenávány byly i jejich příčiny a motivy.

Řekl bych, že Thelocactusy jsou mezi kaktusáři všeobecně oblíbenými a ceněnými rostlinami. Tuto skutečnost však může poněkud nabourávat fakt, že jejich pravá krása vyniká až po létech pěstování, během nichž se na rostlinách můžeme dopustit mnoha pěstitelských chyb, jež těmto klenotům Chihuahušské pouště nedovolí dorůst do plné krásy. V horším případě nás rostlina bez rozloučení opustí.

Autor: Ing. Milan Douděra

Výskyt

Kaktusy rodu Melocactus jsou rozšířeny v tropických oblastech Jižní a Střední Ameriky, kde rostou na sušších stanovištích. Převážná většina z asi sta druhů roste ve východní Brazílii, areál rozšíření zahrnuje též Venezuelu, Kolumbii, Peru, Mexiko a ostrovy v Karibském moři. Teploty v oblastech rozšíření téměř nikdy neklesají pod 10^oC.