Autor textu: Petr Česal

Vážení přátelé, všimněte si, jak málo prostoru v našem klubu věnujeme kaktusům. Skleníkovou sbírku, kterou majitel buduje desítky let, jsme schopni prohlédnout  během několika málo minut a pokud se zde nevyskytne nějaká šokující událost  - příkladně  kristáty Digitostigmy, tak ani nepodiskutujeme.

Autor: Jiří Musil

Nemám ve zvyku roubovat každý kaktus, který dostanu do ruky. Přijde mi, že po naroubování rostliny s pěstováním nějak švindluji. Každopádně některé druhy člověk naroubovat musí, jinak se nedočká ani květů, ani semen pro další pokusy s pravokořenným pěstováním. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se s tím smířil, ale je to tak. A dvojnásob to platí u vzácného materiálu, který se dostane člověku do rukou třeba jen jednou za život.

Autor: Miroslav Naxera

Ve článku kaktusy nebo okurky,jsem prozradil proč roubuji jen vybrané druhy kaktusů. Dnes vám povím, které podnože mám rád a které miluji.

Mezi ty,které mám rád patří: Eriocereus jusberti a Trichocereus pasacana. Ty, které miluji jsou: Eriocereus jusberti, Trichcereus pasacana a Echinocereus chloranthus.

Autor: Miroslav Naxera

Po vypití třech půllitrů piva v malebné hospůdce, osamocené uprostřed píseckého polesí jsem nasedl na kolo a pokračoval v pohádkové cestě Plzeň - Tálín. Protože jsem většinou Plzni ujížděl v terénu a klidnými silnicemi, měl jsem za hospůdkou ujeto již 125 km a k tomu přejezd Brd. Do Tálína zbývalo ještě 12 km po cestě lesem. Asi v jednu hodinu odpoledne jsem klepal na vrata krásného stavení Rudolfa Slaby.

Autor: Ing. Milan Douděra

Ačkoli nepatřím mezi “operatéry”, kteří naroubují stovky rostlin za den, během svého kaktusaření jsem narouboval již mnoho kaktusů. Protože neroubuji rostliny určené k prodeji, nýbrž jen pro vlastní sbírku, je mým zásadním požadavkem dlouhodobá trvanlivost roubovanců. Povím vám svůj příběh o roubování:

Autor: Vladimír Duda

Eriocereus jusbertii je všeobecně uznávaná univerzální podnož téměř pro všechny druhy roubů. Taxonomicky je řazen do rodu Eriocereus, případně do některými autory uznávaného rodu Harrisia. Zatímco rod Eriocereus s červenými plody je považován za větev z Jižní Ameriky (Bolivie, Brazilie a Argentiny), pak rod Harrisia se žlutými plody je větev z oblasti Karibiku a Floridy. Rozlišení podle barvy plodu je však pochybné.

Autor: Vladimír Duda

Hylocereus, v počtu asi 20-ti druhů, patří mezi teplomilné šplhavé rostliny, vyskytující se v teplých oblastech Mexika, střední Ameriky, ostrovů Karibiku a severních států jižní Ameriky. Tedy v oblasti výskytu rodu Selenicereus.

Autor: Vladimír Duda

Původ: Rod Echinopsis se velice špatně definuje. Každý autor jej chápe poněkud jinak. Je to dáno jeho velkou rozlohou rozšíření, a tím i rozdílností tvaru a velikosti těla a květu. Do tohoto rodu jsou často řazeny rostliny z rodů Trichocereus, Helianthocereus, Lobivia, Pseudolobivia a Soehrensia.

Autor: Vladimír Duda

Původ: Zástupci rodu Selenicereus v počtu cca 20 druhů se vyskytují v teplých oblastech od Floridy přes ostrovy v Karibiku, Mexiko, Honduras až po severní část Jižní Ameriky. V přírodě rostou jako liány v korunách vysokých stromů.

Autor: Vladimír Duda

Původ:Rod Peireskiopsis zahrnuje rostliny křovitého vzhledu do 1,5 m výšky s výhony o síle do 10 mm s trny. Od podobného rodu Peireskia se liší sukulentními listy a glochidami. Kvete převážně žlutými květy, které jsou podobné malým květům šípkové růže.