Vážení přátelé, všimněte si, jak málo prostoru v našem klubu věnujeme kaktusům. Skleníkovou sbírku, kterou majitel buduje desítky let, jsme schopni prohlédnout  během několika málo minut a pokud se zde nevyskytne nějaká šokující událost  - příkladně  kristáty Digitostigmy, tak ani nepodiskutujeme. Nevím, asi je to nešvar poslední doby, kdy se honíme za něčím a po čase zjistíme, že ani nevíme za čím.

Jako východisko z těchto skutečností vidím návrat k přírodě, v našem případě -  ke kaktusu. Zde bych chtěl podotknout, že bez kaktusů by náš klub neexistoval. Myslím, že více energie bychom měli věnovat vlastnímu pěstování kaktusů. Jestliže kaktusy nebudeme umět vypěstovat, nebudeme ani muset jako klub existovat.

 Na základě těchto skutečností  bych se s Vámi  podělit s třemi metodami pěstování kaktusů. Nejsou mé. Okoukal jsem je. Netvrdím, že přátelé, kteří mně tyto metody poradili, jsou stoprocentní autoři. Možná, že takto pěstovali kaktusy i jiní, ale pro mě jsou autoři oni. Já to jen vyzkoušel, shledal dobrým a chtěl bych s nimi seznámit i vás. Upozorňuji opakovaně, že každá sbírka je jiná a každý pěstitel má jiné podmínky. Co funguje u mě, nemusí nutně fungovat jinde. Toto platí i obráceně.

1. Roubování na Kůrku

2. Roubování koryfant s Petrem Kutákem

3. Výsev opuncií dle Jirky Krechovskýho

 Roubování koryfant s Petrem Kutákem

 Ericereus jusbertii je prapodivná rostlina. Její původ je nejasný (ani není známo, jestli pochází z jižní či severní Ameriky), prapodivné je i generativní množení, protože nelze sprášit dvě rostliny E. jusbertii. Pro získání semen je třeba přenést na bliznu E. jusbertii pyl kaktusů rodu Echinopsis či Pseudolobivia.

 Vegetativní množení je jednoduché, řízky snadno koření. Nicméně není možno vegetativně množit pořád, protože podnože se stávají náchylnými na napadení houbou, která se projevuje na epidermis jako malé hnědé terčíky s tmavším středem. Pozor – nezaměňovat s čekacím kořínkem, který když vyráží zboku, vypadá zprvu obdobně. Houba se přenáší nečistým roubovacím nožem.  Zkrátka, je dobré, občas vysévat pro získání zdravých podložek.

 Jusbert má velmi dobrou vlastnost. On vlastně rouby dotváří. Jsou tak hezčí, lépe vytrňují, než pravokořenné. Petr Kuták objevil kouzlo tohoto roubování při kompletaci své sbírky o rod Coryphantha.

 Vezme se opravdu silný řízek jusbertu, oroubuje se. Dobrá je délka tak 10 cm, ale je zde možno experimentovat.  Pak se zasadí do hranatého kontejneru 11 x 11 cm, výšce 12 cm. Jsou běžně k mání. Zde to nechce šetřit. Při troše hnojiva rostliny vykvétají 2 – 3 roky po naroubování a bestiálně narostou. Poté se podložky seříznou a je možno je zasadit již do přiměřených misek tak hluboko, aby vznikl dojem pravokořenných kytek. Což je účelem. Podložky jsou ještě mladé a tak, když je to nutné, znovu zakoření.

 Nevýhodou metody je prostorová náročnost na letním i zimním stanovišti a při stěhování se pěstitel pronese. Když zasadíme kaktusy do širších nádob, tak se jim i líbí, že mají kolem sebe místo. Narůstají pak do šířky a ne do sloupovitých nudlí, které je nutno vyvazovat jako rajčata. Jsou tak krásnější..

 Zkuste si vypěstovat krásnou sbírku kaktusů  rodu Coryphantha jako Petr Kuták.