Vážení přátelé, všimněte si, jak málo prostoru v našem klubu věnujeme kaktusům. Skleníkovou sbírku, kterou majitel buduje desítky let, jsme schopni prohlédnout  během několika málo minut a pokud se zde nevyskytne nějaká šokující událost  - příkladně  kristáty Digitostigmy, tak ani nepodiskutujeme.

Nevím, asi je to nešvar poslední doby, kdy se honíme za něčím a po čase zjistíme, že ani nevíme za čím. Jako východisko z těchto skutečností vidím návrat k přírodě, v našem případě -  ke kaktusu. Zde bych chtěl podotknout, že bez kaktusů by náš klub neexistoval. Myslím, že více energie bychom měli věnovat vlastnímu pěstování kaktusů. Jestliže kaktusy nebudeme umět vypěstovat, nebudeme ani muset jako klub existovat.

 Na základě těchto skutečností  bych se s Vámi  podělit s třemi metodami pěstování kaktusů. Nejsou mé. Okoukal jsem je. Netvrdím, že přátelé, kteří mně tyto metody poradili, jsou stoprocentní autoři. Možná, že takto pěstovali kaktusy i jiní, ale pro mě jsou autoři oni. Já to jen vyzkoušel, shledal dobrým a chtěl bych s nimi seznámit i vás. Upozorňuji opakovaně, že každá sbírka je jiná a každý pěstitel má jiné podmínky. Co funguje u mě, nemusí nutně fungovat jinde. Toto platí i obráceně.

1. Roubování na Kůrku

2. Roubování koryfant s Petrem Kutákem

3. Výsev opuncií dle Jirky Krechovskýho

Roubování na Kůrku

 Pěstování mrazuvzdorných kaktusů, které mohou zůstat ve skleníku celoročně,  nabývá v poslední době na významu. Málokdo by chtěl utrácet velké peníze  za topení ve skleníku. Východiskem z nouze jsou mrazuvzdorné kaktusy rodů Sclerocactus a Pediocactus. Rostliny jsou to pěkné, oživí kaktusový skleník květy i růstem brzy zjara, kdy ostatní kaktusy ještě beznadějně spí.  Jedná se však o choulostivé rostliny, které bez roubování jde těžko udržet.  Nestandardní je i výsev, kdy se semena musí skarifikovat. Ale o tom snad jindy.

 Skvělou mrazuvzdornou podložkou je Echinocereus chloranthus typu SB 131. Nicméně není možné na echinocereusy  roubovat malé semenáčky, protože, je-li roub menší než podložka, echinocereus obráží. Toto obrážení je nepříjemné, neboť odnože se  zakládají hluboko v těle a při odstraňování nežádoucích, nutně musíme hluboko říznou. Tím se hodně rostlina oslabuje.

 Dlouholetý člen KK Plzeň (člen výboru) Milan Kůrka v dobách charakteristických pro postadolescentní věk uspořádal exotickou dovolenou pro jednu ze svých četných favoritek. Cesta ho zavedla na černomořský romantický ostrov.  Ostrov byl neobydlený, zato Milanovo srdce zaplálo pro zde se vyskytující opuncii. Na první pohled jej zaujala nezvyklá vlastnost kaktusu, že mladé články nepoléhají, dále nezakořeňují, nezmlazují a nejstarší články dřevnatějí. Tedy ideální vlastnosti  podložky pro roubování kaktusů.

 Údajně se rostlina na ostrov dostala introdukční činností jistého českého profesora botaniky ve 30. letech. Zde zřejmě zplaněla. Materiál se s úspěchem dostal do Plzně. Opuncie byly vysazeny do skleníku na Bílé Hoře, odkud se posléze rozšířily. Zjevně se jedná o hybrid. Pro rychlou orientaci jej nazveme cv. Kůrka. Tedy od teď budeme roubovat na Kůrku.

 Opuncie „cv. Kůrka“ má středně velké články, při dobré výživě o průměru 15 cm, tloušťce až 2 cm., sivomodrou epidermis, červené květy o průměru 6 cm, občas klíčivá semena, fialové plody. (Milan v minulosti popisoval v našem Zpravodaji výrobu marmelády z těchto plodů). Všudypřítomné glochidy nás budou provázet během celého roubování. Opuncie se dají  snadno namnožit, články dobře koření a tak jich je dostatek, což je první předpoklad pro dobrou podložku. Snáší dobře mráz.

Takže stručný postup:

Nové články oddělujeme začátkem července, kdy vyzrávají  a objevují se na nich výrazné trny (orb. 1). Články zakořeníme na sucho ve vertikální poloze (položíme-li je, zakoření z areol z boku, což je nevýhodné). Toto se stane dle počasí za 2 – 4 týdny, kdy rostliny sázíme do květníku o průměru alespoň 7 cm (obr. 2). Po zakořenění můžeme oroubovat, ale lepší je, počkat jeden rok, kdy články vyzrají. Taktéž je možno roubovat před zakořeněním, ale toto se provádí těžko.

 Před vlastním roubováním je dobré počkat na chladnější  počasí (lepší úspěšnost) a podložky i rouby zalít. Řízneme asi v 1/3 výšky (obr. 3). Vrchní část zdravých a silných opuncií však nevyhodíme, řízneme ještě vertikálně a dáme opět na sucho kořenit (obr. 4). Po zakořenění možno vrcholové řízky oroubovat. Všimněte si, že z jedné matečné rostliny, která měla 3 placky je možno získat až 9 roubovanců. Fakt dobrá produktivita.

 Pediokaktusy mimo okruhu P.simpsonii kvetou 2. rokem po roubování, P. simpsonii o 1-2 roky později.  Rod Sclerocactus: S. polyancistrus se nehodí, protože není mrazuvzdorný, ostatní všechny mrazuvzdorné jsou.  Většina sklerokaktusů kvete 2-3 roky po naroubování, pouze S. parviflorus asi o rok později.

 Vše má pro i proti. Zatím jsem vychvaloval pozitiva. Velké negativum je, že se nejedná o trvalou podložku. Je třeba se s tím smířit. Narostou-li rouby na plackách, je možno přikročit k přeroubování. Zde doporučuji již zmíněný Echinocereus chloranthus. Po roce podložky nejsou vidět a sklerák i pediák vypadá jak pravokořenný a není choulostivý. Což bylo i cílem. Původní rostlinu je možno ještě nějaký čas využít jako matečnici. Podložka po 5-7 letech se vyčerpává a odumírá. Inu tak je to v přírodě zařízeno a není možno s tím nic dělat.

 Nicméně díky opuncii „cv. Kůrka“ je možno sbírku obohatit o krásné rostliny, které by jinak byly nedostupné.

Milane, těšíme se na další revoluční objevy.

Poznámka: Dle Milana se jedná o druh Opuntia engelmannii Salm-Dyck. Odpovídá vzrůst, tvar a barva článků, vzorec trnů v areole. Neodpovídá barva a tvar květu (u O. engelmannii je květ bohatší – s více okvětními lístky a žlutý), tvar plodu (u O. engelmannii je kulovitý na rozdíl od cv. „Kůrka“, kde je výrazně protáhlý). Přestože opuncie tvoří hybridy výjimečně, přidržel bych se označení cv. „Kůrka“ .

Další informace o roubování na mrazuvzdorné podnože můžete čerpat ze článku Milana Kůrky GRAFTING ON COLD-HARDY STOCKS

Roubování na Kůrku Diskuze ke článku Roubování na Kůrku