Samozavlažovací květináče (dále jen SZK) jsou dnes asi všem dobře známé. Nejčastěji se využívají pro pěstování okrasných květin na balkoně nebo parapetu. Předností je především stabilní a trvalý přísun vody. Rostliny tak netrpí stresem ze sucha nebo přemokření. SZK jsou dostupné jak ve tvaru truhlíků, tak kulatých nebo hranatých květináčů, obvykle ale od velikosti cca 20 cm.
SZK lze využít i pro pěstování kaktusů. Začalo to u mě semeny Agave, které jsem vysel běžným způsobem společně s ostatními kaktusy. Jenže ani po měsíci semínka nevyklíčila. Když už jsem se je rozhodl vyhodit, napadlo mě ještě zkusit dát je do skleničky s trochou vody. Po pár dnech vyklíčila všechna. Dospěl jsem tedy k názoru, že některá semena ochotně klíčí, až když „plavou ve vodě“. Vysoká vzdušná vlhkost a vlhký substrát může být pro klíčení nedostačující. V přírodě je to obvykle po vydatných deštích. Semínko má tak zaručeno, že dostane vláhu minimálně po několik dnů a šance na přežití je tak vyšší.
Semenáčky jsem krátce po vyklíčení přenesl na substrát, kde brzo zakořenily a dobře rostly. Asi po měsíci jsem je musel rozpikýrovat. Přesadil jsem je již solitérně do 5 cm květináčků a krátce na to byly přemístěny již do skleníku. Jenže od té doby se růst jakoby zastavil. Přírůstky byly minimální. Po dvou sezónách povyrostly jen zanedbatelně. Zkoušel jsem hnojit, častěji zalévat, ale bylo to jen nepatrné zlepšení. Nakonec jsem se vrátil k prvotnímu výsevu a principu „dostatku vody“. Vzal jsem část nejmenších rostlin a přesadil je do jednoho samozavlažovacího truhlíku. Bingo! Na konci sezóny byly rostliny asi třikrát větší než ty původní větší, co zůstaly v květináčích.
Začal jsem takto přesazovat i jiné kaktusy a sukulenty. Přírůstky byly natolik bujné, že jsem to nestíhal přesazovat. Osvědčily se mi k tomu truhlíky od firmy Plastkon. Do SZK můžeme i rovnou vysévat, stačí nasypat trochu méně substrátu a pak přikrýt sklem nebo fólií. Osobně ale preferuji SZK použít až na pikýrování, protož výsev rychle vyklíčí, vyroste a výhody SZK tak moc nevyužijeme.
SZK jsou výhodné, pokud potřebujeme něco rychle namnožit. Naopak je nedoporučuji v případě, kdy bojujeme ve skleníku s místem, nebo neradi často přesazujeme. Pokud zasadíme do SZK např. nějaký větší Cereus, počítejme s tím, že příští rok ho budeme muset opět přesadit. Je to něco podobného, jako volna kultura od V. Rouse. Kulaté SZK jsou vhodné pro pěstování převislých rostlin. Zde se mi osvědčily květináče od firmy Plastia. Z odnože, kterou jsem si pořídil, jsem měl za dva roky velkou kvetoucí rostlinu (viz foto).
SZK nebudou možná vhodné pro všechny rody, zejména pro ty, které jsou citlivé na přemokření. Ledacos by nám mohl napovědět starší článek od Petra Česala -Revoluční metoda: Pěstování kaktusů "Na žabáka".
Ještě bych chtěl upozornit, že jsou dva typy SZK. S knotem a pak ty, které fungují na principu vzlínavosti zeminy. První typ by měl být pro kaktusy lepší, protože nedochází k tak silnému přemokření. U druhého typu to ale můžeme regulovat vzlínavost vody tím, co dáme na dno květináče. Pokud chceme snížit vzlínavost substrátu, můžeme savé příměsi jako antuka, pemza, perlit, zeolit nahradit třeba obyčejným křemičitým pískem, nebo jednoduše zvýšit zrnitost celého substrátu.
Obr. 1: Dvouletá rostlina Aporocactus flagelliformis