Malá poznámka k taxonomii: Mexické melokaktusy bývají zahrnuty v M. curvispinus, vyskytující se na obrovském areálu ostrovů a pobřeží kolem Karibského moře a v případě M. oaxacensis i pobřeží Pacifiku. Všechny tři taxony (oaxacensis, delessertianus a dawsonii) lze poměrně dobře odlišit, proto o nich budu referovat zvlášť. Aby v tom nebyl pořádek, na území jižního Mexika se vyskytuje čtvrtý taxon, nazývaný M. ruestii (nedávno zmiňovaný v časopise Kaktusy), který ale již prakticky splývá s M. curvispinus. Takže může být jak jeden druh, tak i čtyři, ty tři původně jmenované rostou jen v Mexiku, M. ruestii i v Guatemale a asi i dále na jih. Kaktusář v zemích zaslíbených většinou jezdí po cestách prašných, někdy blátivých, sužován žhnoucím sluncem, prachem, větrem, nedostatkem vody i hygieny, někdy i jídla. Melokaktusář nikoliv. Milovník melokaktusů může být i fajnovka a plážový povaleč. Pomineme-li Brazílii, tak jeho oblíbené rostliny se nalézají v krajích pro rekreační pobyt příjemných, na pobřežích teplých moří, s vybudovanou infrastrukturou, civilizaci nadosah. Většinou stačí několik desítek kroků od silnice, hotelu, pláže či místní restaurace a může se těšit svými oblíbenými rostlinami. V Mexiku to sice tak pohodlné není, koupání poblíž nalezišť je však vždy nedaleko. A na jižním pobřeží, kde rostou M. oaxacensis, jsou pláže téměř liduprázdné se skvostným bílým pískem. Melocactus oaxacensis je nejhojnější, největší a nejlépe pěstovatelný mexický melokaktus. Roste převážně na pobřeží ve státě Oaxaca (kdo by to tušil?), ale sem-tam se nějaký exemplář zatoulá i do vnitrozemí. Našel jsem jeden takový ojedinělý asi 30 km od pobřeží. Určitě se nedá říci, že tato místa vyhledává – jen na něj zbyla a on si tam našel své místo na slunci. Průměrná velikost dospělých rostlin je o trochu menší než fotbalový míč. V humusové kapse narostou větší, na holé skále menší, i v délce otrnění bývají rozdíly. Nejvíc rostlin se vyskytuje nad pískovcovými útesy na loučkách porostlých trávou, na plném slunci. Mnoho jich je i ožehlých od sluníčka, nemají snadný život. Na skot decimující původní mexickou přírodu tady nenarazíte, druh má tedy naději na přežití… dokud někoho nenapadne začít budovat hotely v těchto končinách.
