Jsou místa v Mexiku notoricky známá, kaktusáři pravidelně navštěvovaná a fotografovaná, s mnoha druhy kaktusů rostoucími na jednom místě. A jsou místa, kam noha kaktusáře zavítá jen zcela ojediněle, ač i ta jsou známá a roste tam atraktivní a vzácný kaktus. Mě se v roce 2015 poštěstilo jedno takové místo navštívit. V nekaktusové oblasti mezi městy Lazaro Cardenas a Uruapán (Znáte? Jsou to sídla se statisíci obyvateli.) ve státě Michoacán (kupodivu je to jeden z těch velkých států Mexika) u velké vodní nádrže Presa Infiernillo je hnědočervená skála na které se vyskytuje Ferocactus lindsayi.

Ač ferokaktusy mám rád a mám jich povícero, zrovna tento druh mě nějak nelákal. Na pobřeží jsem se pomazlil s melokaktusy a zbývalo už jen dojet zpátky do Mexico City. Naše cesta vedla právě kolem přehrady, když jsem si vzpomněl, že tam někde by měl Ferocactus lindsayi růst.

Tak jsme začali obhlížet terén okolo. Upoutala nás nezvykle holá hnědočervená skála s nějakými našedlými balvany trčícími z ní. Nebyly to balvany, nýbrž feráci a nádherní! Velké rostliny s plody a některé i s květy byly zelenošedé, bez skvrn tak typických pro tento druh na jiných nalezištích. Rád jsem změnil svůj dosavadní názor. Na skále rostla ojediněle i Mamillaria beneckei, další v našich sbírkách málo rozšířená rostlina, pro ni jsou typická stanoviště pod stromy a keři v humózní půdě.

Pěstování je poměrně obtížné, Ferocactus lindsayi pochází z velmi teplé oblasti Mexika a vyhovuje mu zacházení jako s melokaktusy, tedy teplo v zimě i v létě. Píšu to zcela záměrně, protože u těchto rostlin si kaktusář teplo v zimě většinou uhlídat dokáže, je však třeba dbát i v letním období na to, aby teplota častěji nebo delší dobu neklesla pod 15 stupňů. A když klesne, je velmi žádoucí rostliny následně prohřát alespoň na 25 stupňů.