Mnozí kaktusáři si v poslední době stěžují zvyšující se neúspěchy ve výsevech kaktusů v laboratorních podmínkách (výsev modifikovanou Fleischerovou metodou pod zářivky), které zapříčiňují ztráty.
Kaktusáře to potrápí. Vše se dělá, jako dříve a najednou problém – krásné semenáčky padají a nedá se to zastavit. Ale tak to v přírodě chodí a s padáním sadby mají problémy i při výsadbě jiných plodin.
Nemyslím, že bych dokázal vše objasnit, ale trocha teorie neškodí:
Padání klíčních rostlin:
Původců choroby je celá řada - jedná se o komplex houbovitých chorob. V podstatě se jedná o polyfágní organizmy (napadají různé plodiny), které se vyskytují v půdě a postihují klíčící rostliny: Olpidium brassicae, Rhizoctonia solani, Pythium debarianum, Phoma lingam, Alternaria brassicae, Botrytis cinerea a další.
Příznaky: při napadení mladých rostlinek kořenové krčky a báze stonků měknou, hnědnou, zaškrcují se a rostlinky padají a odumírají. Nejčastěji napadá hypokotyl rostliny (část pod děložními lístky), na kterém se vytvoří vodnatá skvrna, která později černá, hnědne, vodnatí.
Stonek se niťovitě zaškrcuje, ztrácí pevnost a padá na substrát. Projevy však mohou být i značně odlišné. Třeba rostliny vodnatí, rezaví a podobně. Nebo se na výsevu objeví plíseň, který vypadá jako myší kožíšek. Společným znakem je, že semenáčky padají v kruhu.
Choroba je dispoziční, výskyt je výrazně ovlivněn podmínkami prostředí. Rozvoji onemocnění napomáhá převlhčený, kyselý substrát s nedostatečným (ale i příliš vysokým) obsahem živin. Husté výsevy, nedostatek světla, z čehož plyne etiolyzovaný (bledězelený) růst.
Přenos: půda, pěstební substráty
Význam: při nedodržení správné technologie výsevu významná choroba.
Předcházení choroby je možné dezinfekcí výsevního zařízení chemicky fungicidy, nebo dodržením technologické přestávky (odstavení zařízení po dobu alespoň 3 měsíců). Toto se doporučuje učinit v létě, neboť jsou nutné ve skleníku jiné agrotechnické úkony a pod zářivky se vysévá většinou v zimě. Další možností je tepelná úprava substrátu.
Ochrana:
- desinfekce substrátu chemicky. Pozor na „bumerengový efekt“, kdy při zničení všech patogenních organizmů se v substrátu zničí i všechny pozitivní antagonistické organismy. Po desinfekci se škodlivé organizmy vracejí do prostředí velmi rychle. Řešením je, odležení takto upraveného substrátu před použitím.
- propaření párou
- mikrovlny
- fumiganty (pouze teorie) – za normálních okolností těkavé kapaliny – zničí vše živé, je to nepovolené, toxické, neekologické, vznikají rezidua v substrátu
- ozonizace
- klasické fungicidy, v našich podmínkách nižší účinnost jen proti určitým nižším houbám (je třeba ověřit systémem pokus x omyl, což je neefektivní způsob)
Tepelné zpracování desinfekce se jeví jako nejvýhodnější, má však své nevýhody:
- rozbahnění, rozrušení struktury použitého substrátu
- uvolnění nežádoucích sloučenin – změna chemizmu substrátu
- rozklad organické hmoty – změna ve prospěch dusíku – může být nadbytek škodlivý vlivem růstu pletiv.
- vysoká pracovní a časová náročnost
- je možno chemicky ošetřit pouze povrch substrátu. Toto je možní proto, že výsevy kaktusových semen jsou prováděny převážně na povrch substrátu. Pak se používá peroxid vodíku – desetiprocentní roztok.
Ochrana je možná pouze preventivní. Při rozšíření choroby už moc šancí na vyléčení není. většinou to odnese celá miska. Kurativní (léčebné) aplikace fungicidů mají malý či žádný účinek. Trochu šance je, když se nechá substrát okamžitě po infekci vyschnou a pak se pikýruje. Ale stoprocentní to není.
Závěr: v naší hantýrce platí, že každý organizmus (sbírka ..) má svoji houbu / plíseň. Neplatí to jen pro kaktusy, ale v podstatě pro všechny rostliny. Tyto rostou bez své speciální mykorhizy špatně, nebo vůbec ne. My naše rostliny pěstujeme zatraceně daleko od svých původních přirozených podmínek a pak se divíme, že jim to zcela nevyhovuje.
Naštěstí nemusíme pěstovat biokaktusy a máme šanci v chemii.