Téma:

HonzaC Jakou máte zkušenost s tímto druhem Lobivia caineana při přezimování. Kolega říká, že nemá ráda chladný až mrazivý přezimování a je choulostivá černý až i jiný skvrny. Já přezimuji tepleji a zatím černou skvrnu mám na jednom jedinci a zatím žije, ale nekvete. A DÍK ZA INFORMACE. POZ. MORČE.

Lobivia caineana Card., C.a.S.J. 1952/184

Polní čísla:
WR 197 – Ja Viňa, Rio Caine, Cochabamba, Bolivia,
FR 347 - Buen Retiro, Santa Cruz, Bolivia
HS 137 - La Viña, Arce, Cochabamba, Bolivia
HS 238 - Torotoro, Charcas, Potosi, Bolivia
KK 750 - Rio Caine, Bolivia, 2500m n. m.
Lau 311 - Calahuata, Arce, Cochabamba, Bolivia, 2100-2300m n. m.



Popis: Jednotlivá nebo jen málo odnožující, až 20 cm vysoká a 9 cm široká, 9 přímých a šikmých žeber, areoly 2 cm vzdálené, středové a okrajové trny jsou těžko rozlišitelné, je jich až 18, jsou roztažené nebo poněkud zahnuté k tělu, jehlovité až šídlovité. Květy blízko temene, až 7 cm dlouhé, růžovofialové. Plody vysychající a nepravidelně praskající, semeno hrncovité, matné, nepravidelně hrbolaté až důlkované a ve velkém, šikmém hilu rozšířené. Naleziště jsou na Rio Caine, Calahuta, Capinota, La Vina atd.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Při hledání příbuznosti těchto forem existovaly již různé teorie Rittera a Cardenase a také já jsem dříve viděl podobnost s Lobivia lateritia (Guerke) Br. et R., ale výsevní pokusy a geografické překážky dnes dávají jiný obraz. Semenáčky z bíle kvetoucích forem z Capinoty přinášejí vedle růžových a bílých květů také dlouhé echinopsisovité květy. Při bližším pozorování se dá i v habitu rozpoznat Echinopsis bridgesii SD. z La Paz a i podobnost semen s nepravidelnou testou a širokým hilem zde dávají tušit příbuznost, resp. původ.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Lobivia caineana je domovem na Rio Caine od Capinota po La Viňa, roste většinou jednotlivě, tělo je krátce cylindrické, s přímo probíhajícími žebry, rozprostřenými kořeny, květy se objevují blízko vrcholu a vysychající plod obsahuje kulatá až poněkud protažená, drsná semena. Tento základní typ odpovídá Lobivia lateritia (Gürke) Br. et R., přece jen ale vzdálené a izolované stanoviště brání uvažovat o jejich sloučení. Všeobecně je barva květů více či méně sytá fialově růžová, nicméně na malých pahorcích u Capinota lze najít i bíle kvetoucí rostliny, jejichž květy jsou o něco větší. Přes intenzivní průzkum nalezišť se nepodařilo nalézt žádné přechodné formy, takže je možné odlišit var. albiflora.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 17199 poslední fotka

Odkazy: www.lobivia.pl/caineana/index.html ,
www.succseed.com/samen-kakteen/lobivia/lobivia-caineana-tb-4831-la-vina-cochabamba-bol.html ,
www.cact.cz/noviny/2011/12/Bolivie_31.htm





Možnosti záměny: Jedná se o naprosto typický druh, který se snad nedá zaměnit za žádný jiný.

Poznámky: Ve sbírkách je zatím rozšířená poměrně málo. Možná k tomu přispívalo dřívější tvrzení, že kvete až v pozdějším věku a roste dost sloupovitě. V tvrdších podmínkách ale zůstává poměrně nízká a hustá a kvete již při velikosti kolem 4 cm. Tvrdě pěstované sbírkové rostliny jsou mnohem hezčí než na nalezištích, kde vytvářejí dlouhé, ohnuté, světle zelené „okurky“. K podobnému vzhledu se u nás uchyluje jen ve vlhkých a teplých sklenících. Onu bělokvětou rostlinu jsem si právě z podobného skleníku dovezl před 7 lety z rozprodeje sbírky a vzal jsem ji jen z toho důvodu, že jsem Lobivia caineana var. albiflora ještě neměl. Byla to čtyřiceticentimetrová, pokroucená a flekatá „hadovka“, strašná kytka. Z ní jsem odřízl horní asi 8 cm dlouhou část a zakořenil. Spodek jsem nechal kolegovi na množení.



Variety:
Lobivia caineana var. albiflora, Rausch n.p.

Polní čísla:
WR 197a – Capinota, Cochabamba, Bolivia

Popis: Odlišuje se od typu pouze čistě bílými květy. Někdy bývá označována pouze jako forma.

morče napsal: Lobivia backebergii WR 456 a KK 705 mám v semenáčcích, takže je to paráda a sem rád, že to slušně klíčilo. Tu mrchu Lobivia backebergii KK 705 jsem sel 2roky po sobě a letos na jaře si konečně dala říct tak sem spokojen.

Je skvělé, že tyhle kytky taky ještě někdo pěstuje ze semen a že nejsem sám. Ty WR 456 jsou hodně variabilní, těžko se pak člověk s nějakými formami loučí. KK 705 má pocházet z hodně vysokých poloh a většinou mívá hodně světlé, skoro bílé trny. Mám je, ale podařilo se mi je před časem připálit, takže jsou nefotogenické. Navíc ale semena jsem kdysi získal přes St. Bracka, který je měl kdoví od koho a tak ty trny moc typické pro tuto populaci nejsou. Těším se jednou na fotky.

Lobivia backebergii WR 456 a KK 705 mám v semenáčcích, takže je to paráda a sem rád, že to slušně klíčilo. Tu mrchu Lobivia backebergii KK 705 jsem sel 2roky po sobě a letos na jaře si konečně dala říct tak sem spokojen.
Honza C , Jinak moc děkuji za zase precizní článek o Lobivia backebergii moc cenný informace jen tak dále s poz.morče.

Castejsie ich polej a vydrzia.

My je poslední dva roky máme venku v pařeništi, vodu dostanou až se tak nějak ohnou a po zalití se pěkně srovnají. Kvete to celou sezonu stále dokola.

Ani ja si ich v mojom mexickom skleniku moc nevsimam. Potom ale uz nie je co si vsimat Asi ich vylozim von na leto, nech trochu zmoknu, uvidime ci im to pomoze.

Popravdě si jich ani moc nevšímáme, jsou to už letité rostlinky.

Paradne setiechinopsisy mirabilis. Mne to vzdy skape. Asi od sucha. Ako to robite, ze vam to vobec rastie a aj kvitne?

No a někdy se skupina vydovádí i večer

No hodně jsem je přemlouval ke skupinovému (sexu) kvetení




Když to kvete řádně a hodně je to vždycky super.

hasi napsal: ... pár fotek do tématu taky od nás.

Hasi, to je tedy fakt nádhera.

To Hasi. Jaký program jsi použil na úpravu květů té skupinové fotky?

Lobivia backebergii var. larae (Card.) Rausch comb. nov.

- Lobivia larae Card., C.a.S.J. 1964/24

Polní čísla:
WR 264 - Lobivia backebergii v. larae, Cochabamba, Cochabamba, Bolivia
KK 696 – La Viňa, Rio Caine, 2500 m n. m.

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Většinou jednotlivá, až 10 cm velká, 11 - 15 žeber je trochu zešikmených, trnů 10 - 14, až 45 mm dlouhé, jehlovité až ohebné a zahnuté. Květy 60 mm dlouhé, fialové, plod vysychavý (proto byla v r. 1975 zařazena k Lobivia pentlandii chybně). Naleziště je na Rio Caine v nižších polohách.
Dodatek k popisu: Tato varieta zůstává nejen solitérní (odnožuje jen při poškození, což mi rostlina na fotce ochotně dokázala), ale také při tvrdším pěstování plochá. Trnů s přibývajícím věkem rovněž přibývá, může jich být až 20. V mládí jsou některé trny až háčkovitě ohnuté, jak je i vidět na parádní fotce níže v odkazu (autor morče).

Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v kapitole věnované L. pentlandii): Další varietu nacházíme od Tapacari-Challa-Capinota ve směru Rio Caine (Isata). Má jednotnou fialovorůžovou barvu květů, trny jsou někdy zahnuté a také semena jsou poněkud odlišná. Cardenas pojmenoval tyto formy Lobivia larae.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 18906


Lobivia backebergii var. larae WR 264


Lobivia backebergii var. oxyalabastra (Card. et Rausch) Rausch 1975

- Lobivia oxyalabastra Card. et Rausch, K.u.a.S. 1966/76

Polní čísla:
WR 200 – Tapacari, Cochabamba, Bolívie


Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Odnožující varieta z Tapacari (Cochabamba), až 6 cm silná, žeber až 20, trny cca 10 - 25 mm dlouhé a zahnuté, květy 5 cm dlouhé, fialově červené, tyčinky nahoře rovněž. Plod vysychající.
Dodatek k popisu: Tvrdě pěstovaná zůstává dlouho solitérní. Ve tvaru těla dost varíruje, ve výsevu většího množství semen najdete jak ploché, tak i mírně válcovité rostlinky. Je zajímavé, že ty ploché bývají i velice silně vytrněné s až 25 často silnými trny v areole (na obrázku je skutečný extrém),


zatímco ty kulaté až sloupkovité mají trny naopak velice jemné, vždy jsou ale trny různě zohýbané.

Konstantní zůstává velmi sytá barva květu a samozřejmě plod a semena. Obě rostliny na fotkách jsou WR 200.

Lobivia backebergii (Werd.) Backbg., BfK 1935/12

- Echinopsis backebergii Werd., Neue Kakteen 1931/84


Lobivia backebergii WR 456

Polní čísla:
KK 705 - Palca, La Paz Vulcan Ilimani?, Bolivia, 4000m
WR 456 - Lobivia backebergii, La Paz, La Paz, Bolivia
WR 456a - Lobivia backebergii v. de abajo, Rio La Paz

Popis – W. Rausch: Jednotlivá nebo též odnožující, kulatá až soudkovitá, světle zelená, až 5 cm v průměru, cca 15 žeber je přímých nebo šikmých. Okrajových trnů je 3 - 7, jsou přilehlé až roztažené, někdy se vytváří také 1 středový trn, až 40 mm dlouhý. Všechny trny jsou jehlovité a často též tykadlovitě ohnuté. Květy jsou 45 mm dlouhé a široké, tmavě růžové až karmínové s bílým jícnem a růžovými tyčinkami, nevoní. Plod je kulatý, 8 mm v průměru, vysychající a nepravidelně praskající. Semeno je pytlovité s nepravidelnými hrboly a velké, trochu šikmé hilum je poněkud rozšířené.


Moje doplnění k popisu W. Rausche: Někdy až trsovitě rostoucí, mám ploché i vyloženě sloupkovité. Okrajových trnů až 12, středových 0 – 4, nejdelší mám kolem 8 cm. Kvete opakovaně , některé rostliny jsou schopné nasazovat květy takzvaně imrvérefurt. Velmi důležitá je u tohoto taxonu barva květu, viz Možnosti záměny.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Nachází se v Bolívii v nízkých polohách u La Paz, hned v prvních zatáčkách dráhy jsem ještě nalezl několik malých rostlinek. Dále se dá najít také pod městem v nižších polohách, kde rostou více samostatně a jsou trochu větší.
Lobivia backebergii byla prvním názvem pro typ lobívií, které později Ritter pojmenoval „Neolobivia“ a který má blízké příbuzné v Peru (Lobivia hertrichiana, wrightiana a zecheri), protože ale nejsou žádoucí ani potřebné žádné poddruhy, vedu je opět odděleně.


Citace W. Rausch – Lobivia 75: Území jihovýchodně od La Paz (Bolívie) po Huancavelica (Peru) je domovem skupina lobívií, které jsou charakteristické svým trsovitým růstem. Květy mají štíhlou trubku a bílý střed, plody jsou polosuché, malé, praskají horizontálně a obsahují relativně velká, podlouhlá, trochu ohnutá semena, která mají velmi nepravidelnou testu. Nejdéle nám známý okruh forem našel Asplund v roce 1920 v nižších polohách u La Paz, Werdermann je popsal roku 1931 jako Echinopsis backebergii. Otrnění je od jehlovitě pružného po tykadlovitě ohnuté a barva květů varíruje od světle po tmavě karmínově červenou. Tuto barvu má i Lobivia oxyalabastra Card. et Rausch, která roste na poněkud vzdálené lokalitě u Tapacari. Tyto rostliny se v období sucha zcela zatahují do země, takže se vytváří v zemi díra a mezi rostlinou a půdou je mezera. Jsou charakteristické tenkými, paprskovitými vnějšími okvětními plátky a zahnutými, měkkými trny.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 18836 , 21394

Odkazy: www.lobivia.pl/backebergii/index.html



Možnosti záměny: Velice podobná je její peruánská blízká příbuzná Lobivia hertrichiana. Bez květu se některé formy rozeznat nedají. Jak už jsem naznačil, k určení je třeba se podívat na barvu květu. Ta u L. backebergii obsahuje „modrou složku“, takže květy jsou karmínové, růžovočervené, nikdy ne jasně nebo krvavě červené. Tato (a výjimečně i oranžová a žlutá!) je vyhrazena právě jen L. hertrichiana.


Poznámky: Lobivia backebergii je jednou z nejvděčnějších lobívií. Roste snadno snad ve všem a všude, ráda (a krásně) kvete. Přesto není mezi kaktusáři moc rozšířená. Je pravda, že i já jsem nad ní kdysi ve svých lobíviových začátcích ohrnoval nos a snažil se do sbírky získávat hlavně atraktivní dlouhotrné druhy. Až později jsem zjistil, že se takové dají najít i u tohoto druhu. To když jsem si z jedné výstavy přivezl tuto rostlinu


se jmenovkou Lobivia backebergii a já tu jmenovku vyhodil v přesvědčení, že se jedná o pěknou pentlandii. Pak vykvetla, udělala plod (bez mého přičinění) a já zase pokorně vypisoval jmenovku původní. Nicméně ta kytka mě zaujala natolik, že jsem začal backebergii shromažďovat a dnes jich mám docela slušnou kolekci všech možných tvarů. Kupodivu snad nejradši mám jednu z „nejnahatějších“. Přivezl jsem si ji ze zájezdu na jižní Moravu (už ani nevím, od koho) kolem roku 2000. Objevil jsem ji se dvěma květy a několika odnožemi v koutě skleníku plného „mexika“ jako jedinou lobívii. Zašel jsem za majitelem s tím, že já jaksi tedy na tu severní Ameriku zrovna nejsem, ale kdyby mohla být jedna ta odnožka... Pan majitel rostlinu ochotně vytáhl a prohlásil, že on zas není na tu jižní Ameriku, tak ať si ji vezmu celou. Dvakrát mě přemlouvat nemusel. Ta kytka je tak strašně obyčejná, že jsem nikdy neměl důvod řezat odnože a roste si podle své chuti. Je z ní docela slušný trs a když kvete, nemá absolutně chybu.

Ruda napsal: Jedna z nemnoha Lobivií, které mám - žlutokvětá Lobivia aurea var. dobeana JO 136:

Výborná fotka, díky za doplnění.

No ten pes je neuvěřitelný, pár fotek do tématu taky od nás.

Doprdele to sem eště neviděl.

To je fakt super Musel i krásně provonět celou místnost.

Honzo tak to je masakr!!! No každej by nějakýho velkýho psíka měl mít, obyčejná kytka, ale jaký parády nadělá!

V tématu L. od A do Z jsem se v souvislosti s L. aurea zmínil o Echinopsis eyriesii, která se v jedné sezóně doslova ukvetla. Našel jsem starou papírovou fotku, tady je přeskenovaná. Myslím, že i přes nepříliš vysokou kvalitu stojí za vidění.


Trefila se do výstavy, takže ještě fotka z ní.


Na něco jsou ty zimní večery dobrý, aspoň jsem prohrábl album...

Moc děkuju za tohle téma .Honzo moc děkuju,že to píšeš a vedeš.Lobívie jsou mé oblíbené i když teď momentálně jich moc nemám.Fotky jsou prostě úžasný.

Jedna z nemnoha Lobivií, které mám - žlutokvětá Lobivia aurea var. dobeana JO 136:

Jirko, to je ono, fotky z nalezišť jsou k nezaplacení. Aspoň je vidět, jak strašně variabilní tyhle kytky jsou.

Jinak, chlapi, dík za chválu, snad ji přežiju.

Tak tady už ani není co doplňovat

No, bratře, jak pravím, já holt jen překládám a maličko kecám...

San Pedro Norte, Cordoba

Quilino, Cordoba

Anquincila, Catamarca

El Portezuelo, Catamarca

Honzo já smekám. Děláš to krásně, líp si to snad nedokážu představit. A aurey, to je mana pro oko.

Ty jo a koukám, že tvorbu odkazů máš v malíku a máš to celý ty příspěvky i technicky vymakaný, to teda tleskám!

Bohužel fotek sem letos moc mích oblíbených l.aureii neudělal. Ale s chutí jsem si přečetl články a musím říct že lib bych to nenapsal, jo HonzaC prostě umí psát čtivě ještě jednou dík.poz.morče.

Tato poslední skupina hrubotrných je asi nejsložitější, protože v ní vládnou značné zmatky. Co v jedné sbírce vidíte s označením catamarcensis, to v jiné je jako callochrysea a coby catamarcensis je prezentováno něco, pod čím si představíte spíš klasickou fallax. Napsáno s určitou nadsázkou, ale v podstatě je to tak. Jak k těmto zmatkům došlo, je nasnadě. Areál rozšíření velký, sběračů semen mraky, nepořádnost vysévajících leckdy obrovská (píšu z vlastní zkušenosti) a je to tu. Proto i když sem dám fotky svých rostlin, berte je bez záruky a zároveň vás všechny vyzývám co nejúpěnlivěji: Změňte toto vlákno ze současného „vanmenšou“ na „menymenšou“ (ještě raději „menyvyminmenšou“), pište své názory, vkládejte fotky atd. Velice rád nějakou svou vyhodím nebo přesunu, nemám patent ani na rozum, ani na kytky.
Díky výše uvedenému též nezbývá než doporučit všem, kterým jde o co nejpřesnější určení, psát na jmenovku hlavně lokalitu původu a název variety považovat za mnohem méně významný rozlišovací prvek. Ostatně čím dál více importérů k označování ve formě „sběrové číslo, Lobivia aurea v. (nebo f.) lokalita“ přistupuje a zaplaťpánbůh zato. A těm, kteří nepěstují jmenovky, ale hezké rostliny a neprodukují přitom semena pofidérní botanické hodnoty, těm to může být jedno.

Lobivia aurea var. catamarcensis (Ritt.) Rausch comb. nov.

- Hymenorebutia aurea var. catamarcensis Ritt., Kakteen 1980/468
- Cereus huascha var. flaviflorus Speg., Cact. Plat. Tent. 1905/479

Polní čísla:
FR 1094 - Mountains above Catamarca, Argentina, 1400m, Lobivia aurea v. catamarcensis

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo mírně odnožující, krátce cylindrická, první popis této formy uskutečnil už v r. 1905 Spegazzini pod názvem Cereus huascha var. flaviflorus: „Tělo 20 cm vysoké, 8 cm silné, květy 6 - 9 cm dlouhé, žluté. Ne vzácná v provincii Catamarca.“ Jelikož Spegazzini použil mylně Weberův název Cereus huascha var. flaviflorus pro jinou rostlinu, zůstává tato beze jména a proto je platný Ritterův název. Rostliny v Catamarca až po Sierra Velasco mají proti ostatním varietám kratší květy. Zřejmě se jedná o Backebergovu Lobivia cylindrica. Ritter píše, že se z tohoto regionu odlišuje ještě var. depressicostata.

Poznámka: Tato varieta odnožuje přece jen častěji než typ, takže v dospělosti vytváří řídké trsy spíše sloupkovitých rostlin. Květy jsou skutečně „lobíviovitě“ krátké a varírují v intenzitě žluté barvy. Ta na fotce je mladičký semenáč s květy nejsvětlejšími z těch, co mám.



Lobivia aurea var. callochrysea (Ritt.) Rausch comb. nov.

- Hymenorebutia aurea var. callochrysea Ritt., Kakteen 1980/468

Polní čísla:
WR 47 - Cafayate to Alemania, Salta, Argentina, Lobivia aurea v. callochrysea
FR 985 - West of Alemania, Qda de las Conchas, Salta, Argentina, Lobivia aurea v. callochrysea

Popis - Citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, krátce cylindrická, 20 cm a vyšší, podobná var. catamarcensis, ale s 11 cm dlouhými, žlutými květy. Bez květů je snadno zaměnitelná s Echinopsis tubiflora, se kterou často roste. Na stanovišti Quebrada de Las Conchas v Saltě má nejsevernější výskyt.


Poznámka: Moje rostliny jsou v těle značně variabilní, společné jsou jim jen skutečně velké světlé květy. Při průměru kolem 8 cm zůstávají kulaté, na rozdíl od Rauschova popisu mírně odnožují. Variabilitu trnů je vidět na fotkách. Je pravda, že některé formy se klasickým Echinopsis velice podobají, a to ještě i v době, kdy poupata dorostou do nějakých 8 cm. O to větší je pak překvapení, když se květ rozvije. Je žlutý a jeho průměr a délka jsou stejné, kolem 10 cm. Pak to opravdu vypadá jako nějaký kříženec zmiňované tubiflory s aureou.



Lobivia aurea var. fallax (Oehme) Rausch 1975

- Lobivia fallax Oehme, Kaktde. 1939/4
- Pseudolobivia aurea var. fallax Backbg., Cactaceae 1959/1357
- Hymenorebutia aurea var. lariojensis Ritt., Kakteen 1980/467

Polní čísla:
WR 136 - Patquia, La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. fallax
WR 711 - Buenos Aires to La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. fallax
WR 711a - Buenos Aires to La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. fallax
WR 813 – Peganzo, Lobivia aurea v. fallax
FR 1100 - Above Chamical, La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. lariojensis

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 4749

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo v malých skupinách, krátce cylindrická, s 40 cm výšky a 8 cm v průměru je asi největší formou této skupiny. Všeobecně jsou řidčeji, ale zato silněji otrněné. Květy jsou 7 cm velké, žluté. Výskyt je omezen na Sierra de Malanzan.

Poznámka: Značně variabilní taxon. Mám tři semenáče od pana Kokory z Lanškrouna




a pár semenáčků vlastních ze semen různého původu a rozdíly jsou velké. Snad by k nim měla patřit i tato VS 20 od La Rioja a P 207, popsaná jako var. lariojensis.


Variabilita těchto hrubotrných variet je enormní a když se dá tento fakt dohromady se spoustou v současné době existujících polních čísel, je v celém komplexu L. aurea značně nepřehledno. Díky tomu se dá kterákoliv varieta v podstatě najít i mezi semenáči variety jiné od jiného dodavatele, případně je najdete mezi položkami vlastní L. aurea.

Tak a máte co číst, tak se snažte a koukejte taky něco šoupnout.

PS: Miro, díky!