Téma:

Lobivia formosa var. tarijensis (Vpl.) Rausch comb. nov.
- Cereus tarijensis Vpl. Kakteenkunde 1916/123
- Trichocereus tarijensis Werd., Kakteenkunde 1940/7
- var. densispinus Ritt., Kakteen 1980/449
- var. totorillanus Ritt., Cactus 1967/26
- Helianthocereus tarijensis Backbg., 1955
- Echinopsis tarijensis Friedr., IOS Bull. 1974/98
- Trichocereus poco Backbg., Kaktus ABC 1935/412
- var. fričianus Card., Fuaux Herb. Bull. 1953/11
- var. albiflorus Card. Fuaux Herb. Bull. 1953/12
- Helianthocereus poco Backbg., 1949
- var. sanguiniflorus Backbg., Kakteenlex. 1966/187
- Echinopsis poco Friedr., IOS Bull. 1974/97

Polní čísla:
WR 636a - Lobivia formosa v. tarijensis, Cieneguillas
WR 673b - Lobivia formosa v. tarijensis, Tupiza to Uyuni
FR 71 (a – d) - Trichocereus tarijensis var. poco, 9km North of Potosi, Potosí, Bolivia
FR 399 - Trichocereus tarijensis var. densispina, South of Abra Pampa, Jujuy, Argentina
FR 602 - Trichocereus tarijensis var. orurensi,s Don Diego, Potosí, Bolivia
FR 850 - Trichocereus tarijensis, Cieneguillas, Tarija, Bolivia
FR 990 - Trichocereus totorensis, East to Santa Cruz, Cochabamba, Bolivia, 2700m
FR 1158 - Trichocereus tarijensis, North of Camargo, Chuquisaca, Bolivia

Dvě fotografie Ladislava Fischera z naleziště:




Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Podobná Lobivia formosa (Pfeiff.), jen trochu slabší a vyšší v růstu, jednotlivá, a 4 m vysoká a 30 cm široká s cca 20 a více žebry, 20 - 40 trnů, jehlovité až ohebné, až 10 cm dlouhé. Květy blízko temene, 10 - 13 cm dlouhé, červené až karmínové. Areál rozšíření je od Tilcara-Humahuaca po Atocha, Tres Palcas, Tupiza-Uyuni, Iscayachi, Culpina až po Potosi-Cucho Ingenia. Tyto rostliny se počítají k největším formám pestrokvětých Echinopsis. Jako doprovodné rostliny často nacházíme Oreocereus celsianus nebo trollii a Lobivia ferox - longispina.

Doplnění - Jiří Kolařík 2. února 2013: Na silnici z Humahuaca na sever do Abra Pampa, kde snad už i všichni jeli, rostou v severním svahu tyto krásné kytky...Lobivia (Trichocereus) tarijensis...



...tato byla před časem zlomená a začala odnožovat a z těchto odnoží pak kvetla - mělo to tu výhodu, že květy byly v úrovni očí...



...ostatní kytky měly od 2,5m do 4m...kvetou z temene, takže žádná šance...



..tady jsem vyrušil několik brouků, kteří pak utíkali z nádherného květu...velikost květu - prům. ca. 5-6cm, délka ca. 8-9cm...



Lobivia formosa var. bertramiana (Backbg.) Rausch comb. nov.
- Trichocereus bertramianus Backbg., BfK. 1935/6
- Trichocereus orurensis Card., Fuaux Herb. Bull. 1953/13
var. albiflorus Card., Fuaux Herb. Bull. 1953/16
- Trichocereus antezanae Card., Fuaux Herb. Bull. 1953/16
- Trichocereus herzogianus Card., Fuaux Herb. Bull. 1953/19
- Trichocereus conaconensis Card., Fuaux Herb. Bull. 1953/24

Polní čísla:
WR 666
FR 989 - Trichocereus bertramianus Comanche, La Paz, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Podobná var. tarijensis (Vpl.), jen poněkud menší, jednotlivá, 2 m vysoká nebo trochu vyšší a 20 cm silná, žeber cca 20, trnů 20 - 30, až 10 cm dlouhé, jehlovité až ohebné. Květy 10 - 14 cm dlouhé, žlutobílé, krémové. Na Altiplano se nachází mnoho malých údolí a horských strání, jako např. u Oruro, Challapata, La Joya, Comanche, Tirco, Perez, Cona Cona atd., s většími či menšími nalezišti těchto rostlin a protože u katalogů je taková potřeba každou formu popsat, máme zde také už množství názorů na výběr. (Stejným způsobem mě ničí enormní práce, že snad chce někdo v Alpách „uspořádat“ Pinus austriaca podle síly kmenů a délky jehlic.) Barva květů je převážně krémová, zcela výjimečně se přimíchává také jednou červená forma (paralelně k areálu rozšíření var. tarijensis - červenokvěté, kde je také možné se setkat s bílou formou).

Odkazy:Fotografie najdete např. na této stránce:
www.orchidees.fr/forums/index.php?showtopic=61462


Lobivia formosa var. randallii (Card.) Rausch comb. nov.
- Trichocereus randallii Card., C. a. S. J. 1963/158
- Echinopsis randallii Friedr., IOS Bull. 1974/95

Polní čísla:
WR 637 – původně Lobivia formosa v. tarijensis, Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia
FR 1155 - Trichocereus randallii, above Paicho gorge, Tarija, Bolivia, 3300m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, 1 m vysoká a 30 cm silná, žeber 20 - 30, trnů 20 - 30, 9 cm dlouhé, tato charakteristika se stále opakuje. Když jsem viděl v r. 1963 v Cochabambě Cardanesův Trichocereus randallii, měl jsem ho za krátký „poco“, teprve vyhledání naleziště ve Valle Paicho ukázalo podobnost s argentinskými krátkými formami. Tyto krátké formy v jejich rozšíření zpřehlednit, resp. rozlišit, je ještě těžký úkol, avšak srovnat rostliny z Valle Paicho, Abra de Pives, Cachipampa, Volcan Chani, Amaicha, Andalgala a Famatina a ještě v San Juan a v Chile je tak těžké, že rozlišování může vypadat jen velmi směle. U proti sobě stojících Trichocereus randallii a Soehrensia uebelmanniana zůstává rozdílná jen barva květů (červená a žlutá) a velká vzdálenost nalezišť. Uvnitř velkého rozšíření ale nalezneme také některé lokální odlišnosti, v nichž můžeme zjistit další variety.


Lobivia formosa var. nivalis (Frič) Rausch comb. nov.
- Lobivia bruchii var. nivalis Frič, Kakteenjägner 1929/3
- Echinopsis korethroides Werd., Neue Kakteen 1931/84
- Eriosyce korethroides Backbg., Kaktus ABC 1935/273
- Lobivia korethroides Werd., Kkde. 1938/30
- Soehrensia korethroides Backbg., C. a. S. J. 1951/86
- Trichocereus korethroides Ritt., Kakteen 1980/451

Polní čísla:
WR 15a - Lobivia formosa v. korethroides, Portrerillos
WR 581 - Lobivia formosa v. nivalis, Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina,
WR 989 - Lobivia formosa v. korethroides, Agua Castillo
WR 990 - Lobivia formosa v. korethroides, Ranqui Angosto
WR 991 - Lobivia formosa v. korethroides, Inca Huasi
FR 613 - Trichocereus korethroides Argentina
RH 499 - Lobivia formosa var. nivalis, Encrucijada, Salta, Argentina 3700m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: V Jujuy a v Saltě se nacházejí na některých lokalitách až 70 cm vysoké a 40 cm široké rostliny se žlutým, hnědým až hnědočerveným otrněním, které je na Volcan Chani husté, bílé a měkce kartáčovité. Květy jsou od oranžové, červené po tmavě fialové.

Doplnění - Jiří Kolařík 2. února 2013: ...přes Abra Blanca jezdí také spousta lidí a jistě i všichni vylezou ten kopeček ke krásně kvetoucím Soehrensia korethroides...







...je fakt, že kvetou (a nejen tady) od skoro oranžové po červenou...výška asi 4050m. Na lokalitě roste další lobívka...jak všichni víte...

..a nebo nedaleko při cestě do průsmyku u Cerro Acay...







...a pohled na lokalitu u cesty...výška něco pod 4000m



...jsou to fantastické kytky...

Abra de Lipan - opět známé místo, kam směřují nohy kaktusářů...na lokalitě rostou 2 lobívky a moje oblíbené C.boliviana + M.glomerata...serpentiny jsou typické a pohled je přímo z lokality - výška 4200m

Soehrensia korethroides


pohled na kytku s vrcholem svahu, kde přechází silnice na druhou stranu...



...byl jsem tu už dvakrát...pokaždé ale kolem 9-10:00 ráno, značná zima...a květy velkých kytek nebyly otevřeny...



...velké kytky mají tendenci odnožovat...tato má ca. 60cm výšky...



a bydlí u ní had...tedy asi 5m od ní...



před pěti lety to byla jen odrostlejší žížala...teď už dobrý 35cm...

...pokračujeme-li z Abra de Lipán dále, dojedeme k Salinas Grandes...kde rostou také soehrensie...a v r.2011 jsme tam u největší kytky potkali přátele kaktusáře z Německa...



[img]má jistě 80cm...a v temeni trny dlouhé až 20cm...jooo, to by byl kousek ve sbírce...[/img]



pohled na lokalitu ukazuje na jistou podobnost všech lokalit soehrensií...příkrý kamenitý svah, trávní vegetace...podobná doprovodná kaktusová vegetace...





...no, a už i tento ca. 8cm velký semenáč byl atraktivní...(= zůstal tam!)

...a poslední lokalita soehrensií, kterou jsem navštívil a stojí za to, je Paso San Francisco, což je v jiné provincii - v Catamarce - poblíž lokality Puna bonnieae...

Populace začíná už od vjezdu do Angostury...kde na příkrých svazích rostou v ca. 2500-2600m ve společenství Tunilla soehrensii, C.boliviana,...



...pokračujeme ale dále až na 3100m, kde je asi konec kaktusové vegetace...roste zde S.korethroides?, Denmoza rhodacantha, T.soehrensii, Maihueniopsis "conoidea"???

Dominantní kytka - ca. 1m dlouhá roste vysoko ve svahu...



...tady ve společenství C.boliviana...přijeli jsme zde 23.12.2011 a pár dnů před tím kvetly desítky těchto kopečků...
Pohled to temene...



...soehrensie tady 2011 nekvetly, zato denmozy ano...malé soehrensie jsou od malých denmoz těžko odlišitelné, protože i tady jsou ty "diamantiny", skoro tedy 800km vzdušnou linií od Cerro Diamante...



Lobivia formosa var. hyalacantha (Speg.) Rausch comb. nov.
- Lobivia hyalacantha Speg., Nuev. Not. Cact. 1925/42
- Echinopsis hyalacantha Werd., Neue Kakteen 1931/85
- Acanthocalycium hyalacanthum Backbg., Kaktus ABC 1932/22
- Helianthocereus hyalacanthum Backbg., Cactaceae 1959/1333

Polní čísla:
WR 814 - Soehrensia formosa v. hyalacantha, Agua Blanca

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Rostlina, kolem které bylo mnoho dohadů a domněnek. Jednotlivá, až 35 cm vysoká a 10 cm silná, 12 - 16 žeber, trnů cca 20, až 40 mm dlouhé, ohebné, květy blízko vrcholu, 10 - 12 cm dlouhé a 8 cm široké, zlatožluté. Plod kulatý, 25 mm silný, vodnatý. Domovinou je Catamarca, Piedra Blanca. Nikdy jsem ji neobjevil, rostliny jako na fotografii od Spegazziniho jsem našel v roklích blízko Pinchas v Sierra Velasco.


Lobivia formosa var. bruchii (Br. a R.) Rausch comb. nov.
- Lobivia bruchii Br. a R., Cactaceae 1922/50
- Eriosyce bruchii Backbg., Kaktus ABC 1935/273
- Soehrensia bruchii Backbg., BfK., 1938/6
- Trichocereus bruchii Ritt., Kakteen 1980/450
- var. brevispinus Ritt., Kakteen 1980/450

Polní čísla:
WR 162 – Tafi del Valle
FR 966 - Trichocereus bruchii Argentina
L 553 - Lobivia bruchii Santa Victoria Pass, Jujuy / Salta, Argentina 3500m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tělo kulaté, až 50 cm v průměru, později trochu odnožující, až 50 žeber a více. Ani Britton a Rose, ani Backeberg neuvádějí délku květů a trnů, pouze že květ je červený. 10 - 15 trnů je přímých nebo trochu ohnutých, jsou žluté až červenohnědé, šídlovité. Květy se vytvářejí blízko temene, 6 - 8 cm dlouhé, s krátkými okvětními lístky, takže vzniká dojem, že se květ zcela neotvírá (podobně u Lobivia grandis Br. a R.). Domovina je Tucuman, Tafi del Valle, východně od Abra de Infernillo.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 3250


Lobivia formosa var. uebelmanniana (Lembcke a Backbg.) Rausch comb. nov.
- Soehrensia uebelmanniana Lembcke a Backbg., Cactaceae 1959/1925
- Trichocereus uebelmannianus Ritt., Kakteen 1980/1116
- Soehrensia schaeferi Ritt. a Y. Ito, Illustr. of Flow. Cacti 1967

Polní čísla:
WR 988 - Lobivia formosa v. uebelmanniana, Puritama
FR 556 - Trichocereus uebelmannianus, East of San Pedro de Atacama, La Loa, Atacama, Chile

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, někdy též trochu odnožující, až 1 m vysoká a 40 cm silná, žeber až 40, trnů cca 30, až 15 cm dlouhé. Květ 6 cm dlouhý, blízko temene, žlutý. Naleziště je v San Juan a v Chile. Tyto formy jsou velmi podobné Lobivia formosa (Dodds), ale se silnějším, hustším a delším otrněním a zůstává poněkud menší.

Doplnění - Jiří Kolařík 3. února 2013: V Chile, v okolí El Tatio směrem na Caspana roste Soehrensia uebelmanniana...
Výška opět kolem 3600-3700m...ovšem - osobně si myslím, že se kytky nijak od těch argentinských neodlišují - ergo - proč by nemohly růst i v Chile...???

Pohled na lokalitu s až ca. 2m vysokými soehrensiemi...



jiná kytka...



...velké kytky jsou rezavě otrněné...ale semenáče jsou "klasické" soehrensie...



semenáč asi 15-18cm v průměru...a jeden větší ještě kulovitý...



Fotky jsou z ledna 2008, z mé první výpravy...letos jsme byli poblíž (na El Tatio), ale vzhledem pozdnímu odpoledni jsme spěchali do San Pedra de Atacama. Kytky jsem v květu neviděl, ani plody nebyly...v r.2008 bylo dosti extrémní sucho. Nicméně semenáče jsou v ČR v oběhu od jiných sběratelů...sám mám dva velké (asi 10cm, + další malé) semenáče, ovšem k jiným soehrensiím - žádný rozdíl...

Doplnění z IPNI:

Cactaceae Lobivia formosa ( Pfeiff. ) Dodds var. uebelmanniana ( Lembcke & Backeb. ) Rausch
Lobivia 85: 48, basionym not validly publ. 1987 [1985-86 publ. 1987]
85: 48, basionym not validly publ. 1987
Links:
basionym:Cactaceae Soehrensia uebelmanniana Lembcke & Backeb. Cactaceae (Backeberg) iii. 1925 (1959).

Original Data:
Basionym: Soehrensia uebelmanniana. (Lembcke & Backbg.)

Id: 966125-1 Version: 1.5 View Record history

View this record in TCS-RDF format


Lobivia formosa var. rosarioana (Rausch) Rausch comb. nov.
- Lobivia rosarioana Rausch, K. u. a. S. 1979/284

Polní čísla:
WR 129 – Sierra Famatina
WR 528 – Soehrensia rosarioana var. rubriflora (Lobivia grandiflora?)


Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá, cca 10 cm v průměru, až 18 žeber, cca 20 trnů, až 5 cm dlouhých. Květ 65 mm dlouhý a 50 mm široký, žlutý. Vzácně se nachází v Sierra Famatina. Červeně kvetoucí Lobivia rosarioana var. rubriflora se svými tmavými tyčinkami se Sierra Ambato patří pravděpodobně k Lobivia bruchii nebo Lobivia grandiflora Br. a R.

Foto a sbírka Ladislav Fischer:


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 3063 , 3250 dole, 3686 rubriflora, 4244 rubriflora, 24993


Lobivia formosa var. kieslingii (Rausch comb. nov.
- Lobivia kieslingii Rausch, K. u. a. S. 1977/249

Polní čísla:
WR 573 - Lobivia kieslingii , Sierra de Quilmes, Tucuman, Argentina, 4300m
WR 839a - Soehrensia formosa v. kieslingii, Jasamina



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá, až 25 cm v průměru, žeber asi 30, OT cca 12 a 1 - 2 ST, až 30 mm dlouhé, všechny trny šídlovité a trochu zahnuté, květy vytváří vysoko na straně, až 90 mm dlouhé a široké, trychtýřovité, s tenkými špičatými okvětními lístky, oranžovočervené až karmínové. Domovinou je Tucuman, v Sierra de Quilmes.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 24993


Lobivia formosa var. amaichensis Rausch nom. prov.

Polní čísla:
WR 708 - Lobivia formosa v. amaichensis, Salta to Cafayate
RH 1201 - Lobivia formosa v. amaichensis, Abra de Infernillo, Tucuman, Argentina 3050m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, ve stáří poněkud odnožující, kulatá, až 40 cm v průměru, se silným, většinou žlutým otrněním, květy jsou všeobecně svítivě oranžové, zcela vzácně se najde žlutá forma. Domovinou je Tucuman, západně od Abra de Infernillo, Amaicha (číslo sběru je 708).


Lobivia formosa var. velascoensis Rausch nom. prov.

Polní čísla:
WR 128a – Lobivia formosa var. velascensis, Famatina to Velasco, La Rioja

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Poněkud menší formy s delšími, přilehlými, vzájemně propletenými OT a červenohnědými ST. Ještě jsem neviděl od této populace žádné květy. Roste ve vysokých polohách Sierra Velasco u Pinchas (polní číslo 128a).

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 24947


Lobivia formosa var. grandis (Br. a R.) Rausch comb. nov.
- Lobivia grandis Br. R., Cactaceae 1922/58
- Pseudolobivia grandis Krainz, J. SKG. 1949/46
- Soehrensia grandis Backbg., C. a. S. J. 1951/86
- Echinopsis grandis Friedr., IOS Bull. 1974/95
- Trichocereus grandis Ritt., Kakteen 1980/450
- Soehrensia ingens Backbg., C. a. S. J. 1951/48

Polní čísla:
L 499 - Lobivia grandis, Capillitas, Catamarca, Argentina, 2800-3000m
FR 431 - Trichocereus ingens, Famatina mountains, La Rioja, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Máme zde Lobivia s jen 25 cm, se 14 - 16 žebry, 10 - 15 trny, ty jsou jehlovité, až 8 cm dlouhé, květ je 6 cm dlouhý s krátkými lístky, „probably white“, nalezena mezi Andalgala a Conception v 2400 m. Také kvůli skutečnosti, že v této krajině takovou rostlinu nikdo znovu neobjevil a také nikdo takovou nezná, nemíním se zdržovat obohacováním naší literatury touto historií. Najdeme ji jako Pseudolobivia Krainz, Soehrensia Backbg., Echinopsis Friedr. a konečně jako Trichocereus Ritter. Pouze z úcty k tradici zde uvádím toto jméno. Z téže krajiny máme ještě Soehrensia ingens Backbg., s jejími jen 3 cm dlouhými květy, kterou nikdo nezná.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 25053

LOBIVIA FORMOSA (Pfeiff.) Dodds, C. a. S. J. 1937/146
- Echinocactus formosus Pfeiff., En Diagn. Cact. 1837/50
- Echinopsis formosa Jac. 1845
- Soehrensia formosa Backbg., Die Cactaceae 1959/1678
- Trichocereus formosus Ritt., Kakteen 1980/450
- Lobivia oreopepon Speg., Nuev. Not. Cact. 1925/45
- Echinopsis oreopepon Werd., Neue Kakteen 1931/85

Polní čísla:
WR 128 - Famatina to Velasco, La Rioja, Argentina
WR 128a - Famatina to Velasco, La Rioja, Argentina
WR 547 - Mendoza, Mendoza, Argentina
WR 547a - Lobivia formosa v. pulcherrima, Arrequintin, Mendoza, Argentina
WR 962 - Manzano Historico
WR 974 – Chaschuil
FR 7 Lobivia formosa Trichocereus formosus Mendoza, Argentina

Popis: Jednotlivá nebo jen málo odnožující, až 2,5 m vysoká a 50 cm silná, žeber cca 40 a více, trnů cca 20, jehlovité až elastické, bělavé, žlutavé nebo s hnědou špicí, až 8 cm dlouhé. Květ blízko temene, cca 7 cm dlouhý, řídce chlupatý, žlutý. Plod kulatý, 4 cm v průměru, žlutavý, šťavnatý. Semeno lesklé, černé, ledvinovité, s oválným, šikmým hilem. Domovina: Argentina, Quebrada del Toro od Mendozy do San Raphael.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Vzdor dřívějšímu popisu (1837 se správným nalezištěm), bylo na tyto rostliny pohlíženo stále s otazníkem, snad i proto, že dříve než kvetou, musejí tyto rostliny dorůst do značné velikosti, nebo případně pro své odloučené, většinou těžko dostupné stanoviště. Jen tak se dá vysvětlit, že se stále přesunují mezi Echinopsis, Trichocereus a Lobivia. Tento zmatek můžeme najít už u Brittona a Roseho, kteří popisují se svou lobívia-diagnózou např. Lobivia bruchii, ale prioritní typ (formosa) vedou u Echinopsis. Backeberg zkoušel odstranit tyto rozdílné názory svým mezirodem Soehrensia a píše: „ . . . všechny společně ale navíc vyvíjejí květy se silnou trychtýřovitou až zvonovitou trubkou vždy blízko temene. Plody jsou lobíviového typu, jen větší a silnější.“ Dále zdůvodňuje svůj názor: „Obří koule S. ingens a vysoké staré S. formosa dávají v každém případě přesvědčivě poznat, jak oprávněné je oddělení tohoto rodu neuvěřitelně velkých, kulatých nebo protáhlých druhů“, podle mého mínění to vůbec přesvědčení není. Máme přece ve zbývající botanice také jiné rody s enormními velikostními rozdíly, vzpomenu např. Pinus mugnus s 50 cm a Pinus jeffreyi s 50 m nebo Salix reticulata s 30 cm a Salix alba s 30 m atd. Takové rozdělení je tedy nepotřebné. Tento typ Formosa má od Mendozy až do blízkosti La Pazu v Bolívii obrovské rozšíření, ve kterém ale můžeme rozpoznat regionálně oddělené odchylky (variety).

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Tyto formy obdržely své botanické jméno Echinocactus formosus již r. 1837 od Pfeiffera s exaktním údajem místa nálezu - Mendosa, který není obvyklý v kaktusové literatuře. Je ale politováníhodné, že pozdější kaktologové si nedali práci s vyhledáváním této lokality, když „dělali“ literaturu. U Salm-Dycka nalézáme tuto rostlinu v rodu Echinopsis, kde zůstala dlouhou dobu. Ještě Britton a Rose ji v roce 1922 počítají k Echinopsis, třebaže popsali Lobivia bruchii a Lobivia grandis jako lobívie. Jména Soehrensia formosa var. polycephala a var. maxima Backbg. jsou nic neříkající jména. Dále dostala formosa jméno Lobivia oreopepon Speg. 1925, která se v roce 1931 jmenuje Echinopsis Werd., r. 1935 Acanthocalycium Backbg. a i když Dodds zařadil roku 1937 Soehrensis oreopepon jako synonymum k Lobivia formosa, v roce 1959 se objevuje znovu Soehrensia oreopepon Backbg., kterou ale Friedrich v roce 1974 zařadil k Echinopsis. (Příbuzná Lobivia bruchii byla také Eriosyce Backbg. 1935 a Lobivia grandis jako Pseudolobivia Krainz 1949). Mnoho vyplýtvané tiskařské černi, aniž byly viděny rostliny, je vzorným příkladem mnohých fantastických přeludů, které zdobí naši kaktusovou literaturu. Suché pahorky Cacheuty (oreopepon) činí rostliny menšími, než příznivější Quebrada del Toro u Mendosa (formosa), čímž se rozdílná velikost ukazuje jako nezávažná.
Rostliny rostou většinou jednotlivě, nejdříve kulovitě, později v příznivých podmínkách až přes 2 m vysoké a 0,5 m v průměru. Tvoří plochý systém kořenů, přímo probíhající žebra a široce trychtýřovité až zvonovité květy, které se objevují na temeni a jsou ve dne otevřeny, 6 – 8 cm dlouhé a většinou žluté. Plod je kulovitý s velmi vodnatou dužninou, ve které jsou relativně malá, asymetrická, černě se lesknoucí semena. Je možné tyto často obrovské giganty nalézt na jihu u San Rafael a na severu nejvíce ve vysokých údolích k čilským hranicím přes San Juan, Jachal, Famatina až do hor Aconquia. Na několika místech byly nalezeny také na čilské straně. Severní hranice těchto rostlin, které kvetou zásadně žlutě, nacházíme v blízkosti Andalgala, kde se jmenují Soehrensia ingens. Dále na sever v Cubres Calchaguies jsou kulatější formy Lobivia bruchii s víceméně červenými květy, které v sousední Sierra de Quilmes zůstávají menší, mají ohnutější trny a velmi krátkou čnělku. Nazval jsem tyto rostliny po svém tehdejším průvodci Robertu Kieslingovi Lobivia kieslingii. Až nad Cachipampa nad horní Quebrada del Toro od Salty po vysoké polohy Volcan Chani se objevují jemněji otrněné formy, avšak s červenými květy, tj. Lobivia bruchii var. nivalis Frič. V Kakteenjäger 1929 Frič píše: „… varírují od tmavočervených, silněji otrněných až ke žlutému a sněhově bílému otrnění podle výšky nálezu.“ Jemně hnědé formy odpovídají pozdější Echinopsis korethroides Werd. ze stejné oblasti (Los Andes). Mezi oběma areály žlutě a červeně kvetoucích gigantů se nalézají nejmenší formy celé skupiny, které kvetou již asi při průměru 7 cm a dílem náhody se jmenují Lobivia grandis Br. et R. V Sierra Ambato a na typové lokalitě jsem nalezl jen červeně kvetoucí rostliny, nikoliv, jak udává Backeberg, žluté. Žlutě kvetoucí varieta se nachází jen v Sierra Velasco. Snad se jednou budou počítat červeně kvetoucí formy ze Sierra Ambato k Lobivia bruchii a malé žlutě kvetoucí ze Sierra Velasco k Lobivia formosa. Aby formy ingens, grandis a bruchii, které byly popsány všechny z jedné oblasti, byly jednou patřičně zařazeny, bylo nutno uspořádat ještě jedno přesnější pozorování v přírodě. V Tucumanu a v Saltě převládají více kulovité formy, naproti tomu bolívijští zástupci, kteří sahají až k Jujuy, mají čistě cereoidní vzrůst. Zde formosa dorůstá i více než 2 m, rostliny dosahují i 4 m a více a také květy se zvětšují o několik cm. Jsou to rostliny, které byly v literatuře popsány jako trichocereusy a helianthocereusy, avšak kromě rozměrů nevykazují žádné odchylky. V Jujuy začíná areál tzv. Helianthocereus poco Backbg. od Tilcara, Humahuaca, Iscayachi, Atocha, Tupiza do Uyuni a na východě přes Cieneguillas Salitre, Cana Cruz až do Cucho Ingenio. Je možné zde nalézt malé skupiny a na jiných místech i celé lesy. Průměr rostlin stejně jako otrnění se mění od exempláře k exempláři, takže v literatuře nalézáme více popsaných forem, např.: Trichocereus poco Backbg., var. fricianus Card., var. sanguiniflorus Backbg. nebo Trichocereus randallii Card. Všeobecně kvetou světle až tmavočerveně (karmínově), zcela zřídka se mezi ně mísí také květy bílé, což podnítilo Cardenase k popsání Trichocereus poco var. albiflorus. Prvé a platné jméno této formy je Cereuc tarijensis Vpl. 1916, který tehdy sbíral Fiebrig blízko Iscayachi (Pueblo Viechoú a tím má prioritu. Severně od tarijenského aeálu se nalézá blízký příbuzný okruh tvarů, který zůstává v habitu poněkud menší a má bělokrémové květy. Prohledal jsem všechny známé i neznámé lokality, ale dařilo se mi rozeznat jen jeden tvarově bohatý typ, jehož prvé jméno se objevilo v literatuře jako Trichocereus bertramianus Backbg. z Comanche. Tentýž se nachází také u Perez – Campero, Tirco (Trichocereus herzogianus Card.). Tak jako jsem u Tilcara nalezl mezi stovkami červenokvětých rostlin jednu bělokvětou, tak zde naopak můžeme výjimečně nalézt červenou formu. Pouze Cardenasův Trichocereus herzogianus var. totorensis, který zasahuje nejdále na východ, je odlišná forma s málo trny, čímž působí zeleným dojmem.
Tím zahrnuje typ Lobivia formosa (Pfeiff.) Dodds značně velký areál, který sahá od Mendosy v Argentině až do blízkosti La Paz v Bolívii, přesto že se od jednotlivých menších areálů odděluje pevnými místy výskytu a dědičně trvalými odchylkami.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 3004

Odkazy: www.lobivia.pl/formosa/foto.html , www.cactusexpeditions.com.ar/c_gallery_ip.htm

Poznámky: Je pravda, že tento druh zařazuji mezi lobívie tak trochu s nechutí. Mezi trichocereusy bych ho bral, ale pro mě to tak nějak zůstává Soehrensia. Ono to přiřazení k lobíviím bude asi botanicky správné, ale dvoumetrová lobívie... I díky tomu jsem je nikdy nesháněl, nepěstoval, nezajímal se o ně a nemám je. Jedinou výjimkou je var. kieslingii. Důvod? Je relativně mrňavá. Snad bych si mohl pořídit ještě tu rosarionu, ale jinak mě fakt nelákají (a tímto se jim omlouvám).

Doplnění - Jiří Kolařík 2. a 3. února 2013: Je tu zmíněna lokalita nad El Manzano Historico...je to cesta do Chile, tedy stará obchodní stezka, která se dnes už nepoužívá...jeli jsme zde do výšky ca. 3000m. Soehrensia formosa roste už asi 2km za osadou...jsou to velké kytky s průměrem ca. 40cm a výškou i přes 50-60cm. Bylo s podivem, že v prosinci 2011 byly kytky obsypané plody..., které jsou dobrých 6cm dlouhé...








...plody byly nadmíru chutné! Po odstranění slupky se objeví dužina, která chutná jako kiwi-jahoda...

...no, už jsem takovou věc dlouho nečetl:"...U takovéhoto variabilního taxonu, který je evidentně hybridního původu, je délka a tvar trnů a jak se ukazuje i odstín květů, naprosto nepodstatným znakem..."...a co není hybridního původu?

Nicméně...lokalitu s barevně kvetoucími L.ferox u bolivijských hranic jistě navštívili mnozí, co jeli okolo...
...největší kytka na lokalitě...krytka má 76mm

Uploaded with ImageShack.us

...ještě plochý semenáč o průměru ca. 7-8cm

Uploaded with ImageShack.us

..světle červeně kvetoucí kytky...

Uploaded with ImageShack.us

...trochu tmavější červeň...

Uploaded with ImageShack.us

...a ještě jiná barva...

Uploaded with ImageShack.us

...a asi z tohoto okolí mám od Milana K. sedm semenáčů...a jak se já těšil, že pokvetou pestře...alespoň na jmenovce měl napsáno - C.Toquerro - barevná L.ferox...výsledek je, že 4 kvetly bíle a 3 lehce žlutě (=citrónově)...

Uploaded with ImageShack.us

..a to třeba jedna z nich má vysloveně slámové otrnění...tak prý statistika...

Ale no tak pánové!
Hádáte se o centimetry délky trnů u takového taxonu jako je Lob. ferox. U takovéhoto variabilního taxonu, který je evidentně hybridního původu, je délka a tvar trnů a jak se ukazuje i odstín květů, naprosto nepodstatným znakem. Definovat nějakou "Formu typiku" prostě nelze. A to i u rostlin z určité lokality. Budeme-li tyto rostliny ve sbírkách nějak třídit a poté množit, bude se jednat v podstatě o šlechtění kultivarů.
V kultuře je u těchto rostlin zásadní problém v tom, že nám stačí jeden semeník s několika sty dobře klíčivých semen, abychom nějakou formou (nebo i mutací) zamořili půl Evropy. Odborně se tomu říká populační hrdlo. V přírodě z jednoho semeníku dospěje těžko jediná rostlina.
A tak se musíme smířit s tím, že až budeme nějaká semínka z tohoto okruhu vysévat budeme ve stejné pozici jako dítě s nerozbaleným kindrvejcem.

HonzaC píše: Ano, podle popisů by mělo být, že ferox má trny delší a mnohem silnější než varieta longispina. Zároveň by ale měla mít květy bílé nebo maximálně nafialovělé, kdežto longispina v barvě jakékoliv. Jenže kam potom zařadit robustní, hrubě a dlouze otrněné rostliny s barevnými květy? Proto jsem psal "Z mého laického pohledu by asi bylo nejlepší se smířit s tím, že zde máme co do činění s mimořádně variabilním druhem, vyskytujícím se na mimořádně velkém území a nemáme-li přesně udané naleziště, vést rostliny pouze jako L. ferox a na rozlišování nějakých variet rezignovat...
Ano...je to problém a mohu-li podotknout, tak ty barevně kvetoucí jsou až u hranic s Bolívií...a jméno "longispina" je vpodstatě nepatřičné, protože vyjadřuje znak, který může být velmi proměnlivý...a jestli to nebylo tak, že na té jedné lokalitě holt byly dlouhotrnné kytky...a celý areál rozšíření nebyl vcelku ještě známý...

Tato lokalita v Sierra de Cochinoca, kde jsme nocovali přímo na lokalitě ve výšce asi 3800m. Je těžké říci, jak tedy kvetou, ale k lokalitě u Tafna je to nějakých 50km vzdušnou čarou...

Uploaded with ImageShack.us

na lokalitě rostou N.vorwerkii, C.boliviana, M.glomerata...ta největší kytka má něco přes 20cm v průměru...

HonzaC napsal:

morče napsal: Mě to připomíná tohle to www.cactus-art.biz/schede/ECHINOPSIS/Echinopsis_mamillosa/Echinopsis_mammillaosa/Echinopsis_mamillosa.htm nádherný psejk nebo pseudopsejk.:Y:

Jo, to bych bral. Napadla mě taky, ale jistý jsem si nebyl.

www.lobivia.pl/ ještě jeden odkaz .v kolonce jiné rody - Inne rodzaje ,blafík - ECHINOPSIS .:Y:

morče napsal: Mě to připomíná tohle to www.cactus-art.biz/schede/ECHINOPSIS/Echinopsis_mamillosa/Echinopsis_mammillaosa/Echinopsis_mamillosa.htm nádherný psejk nebo pseudopsejk.:Y:

Jo, to bych bral. Napadla mě taky, ale jistý jsem si nebyl.

HonzaC napsal:

Sclerák napsal:

Henry napsal:

L. haematacantha v. densispina

To foto mi nějak nesedí. To je vážně densispina?

Bylo to foceno v Los Alamos pod touto jmenovkou.

Chybička se vloudila, to opravdu densispina není. Ale která "pseudolobívie" to je, to si určit netroufnu.

Mě to připomíná tohle to www.cactus-art.biz/schede/ECHINOPSIS/Echinopsis_mamillosa/Echinopsis_mammillaosa/Echinopsis_mamillosa.htm nádherný psejk nebo pseudopsejk.:Y:

Sclerák napsal:

Henry napsal:

L. haematacantha v. densispina

To foto mi nějak nesedí. To je vážně densispina?

Bylo to foceno v Los Alamos pod touto jmenovkou.

Chybička se vloudila, to opravdu densispina není. Ale která "pseudolobívie" to je, to si určit netroufnu.

Henry napsal:

L. haematacantha v. densispina

To foto mi nějak nesedí. To je vážně densispina?

Bylo to foceno v Los Alamos pod touto jmenovkou.

Jirka Konstantinovič napsal: Rád bych podotknul, že je takovým docela běžným jevem prohlašovat rostliny z okruhu ferox/longispina s dlouhými trny (přes 10 cm) za varietu či druh "longispina". Letmý pohled do literatury dnes již běžně dostupné napoví, že longispina jsou ty s tím krátkým otrněním do +-8 centimetrů, zatímco ferox jsou ty s těmi dlouhými trny (10 - 20 cm). Nebo-li to co je výše s číslem LF632 vypadá spíše k longispině, kdežto LF624 vypadá spíše k feroxce.
Tak a teď do mě

Ale vůbec ne do tebe (nebo vás, jak libo jest )! To s těmi trny je skutečně tak. I když samozřejmě znám ferox s trny sotva šesticentimetrovými. V podstatě úplně stejná situace je právě s těmi květy, tedy jejich barvou. Jak se někde objeví žlutá, oranžová nebo červená barva, automaticky je z toho longispina a může mít trny jakékoliv. Jenže obojí tvrzení mi přijde, mírně řečeno, scestné. Ano, podle popisů by mělo být, že ferox má trny delší a mnohem silnější než varieta longispina. Zároveň by ale měla mít květy bílé nebo maximálně nafialovělé, kdežto longispina v barvě jakékoliv. Jenže kam potom zařadit robustní, hrubě a dlouze otrněné rostliny s barevnými květy? Proto jsem psal "Z mého laického pohledu by asi bylo nejlepší se smířit s tím, že zde máme co do činění s mimořádně variabilním druhem, vyskytujícím se na mimořádně velkém území a nemáme-li přesně udané naleziště, vést rostliny pouze jako L. ferox a na rozlišování nějakých variet rezignovat. Druhou možností je řídit se striktně původními popisy a různobarevně kvetoucí rostliny prostě vést jako var. longispina bez ohledu na lokalitu nálezu." Možná by k tomu bylo dobré dodat - a bez ohledu na délku a sílu trnů.
Já na nalezištích nikdy nebyl a jak na nich nálezci řeší určení druhu a variet, nevím. Proč Slávek určil svoji LF 624 jako longispinu a LF 632 jako ferox, rovněž nevím. Ony na těch fotkách můžou být také různě staré a různě velké kytky. Ale až se spolu zase sejdeme, určitě se ho zeptám a podám report.

Rád bych podotknul, že je takovým docela běžným jevem prohlašovat rostliny z okruhu ferox/longispina s dlouhými trny (přes 10 cm) za varietu či druh "longispina". Letmý pohled do literatury dnes již běžně dostupné napoví, že longispina jsou ty s tím krátkým otrněním do +-8 centimetrů, zatímco ferox jsou ty s těmi dlouhými trny (10 - 20 cm). Nebo-li to co je výše s číslem LF632 vypadá spíše k longispině, kdežto LF624 vypadá spíše k feroxce.
Tak a teď do mě

L. haematacantha v. densispina

To foto mi nějak nesedí. To je vážně densispina?

Ještě pár foto
L. haematacantha v. densispina

L. haematac. v. rebutioides

L. pentlandii KK 1352

L. pugionacantha

L. ferox 9

L. arachnacantha

L. aurea v. dobeana R 527

L. backebergii

Aby to nebylo s feroxkama tak jednoduché přikládám další foto.
L. ferox 3

L. ferox 4

L. ferox 5

L. ferox 8

Ano...i můj velmi oblíbený druh...v přírodě jsou to impozantní kytky dosahující velikosti kýble (jak psal Milan...). Trny mají bez problémů 15-20cm...V okolí Salinas Grandes po cestě na jih k San Antonio de los Cobres je několik lokalit, okterých se v diskusi už psalo (Cangrejillos), ale i po odbočení na El Moreno (směr P.Tastil) rostou ty stejné kytky...

...zde spolu s polomrtvým Pyrr.umadeave (jinak + T.soehrensii, M.glomerata, C.boliviana)

Uploaded with ImageShack.us

...trochu méně vytrněné kytky...lokality v okolí S.Grandes jsou tak 3500m n.m. a jsou tvořené většinou navátými sedimenty z rozpadlých hnědočervených metamorfitů (granitoidového či sedimentárního původu, tedy kyselé reakce) s jistě vysokým obsahem draslíku (draselné živce). A takové jsou to kopečky...

Uploaded with ImageShack.us

v popředí je aluviální plošina s občasnou vodotečí, kde jsou převážně tunilly a další opunciovité, které se snadněji rozmnožují, kdežto ty "zajímavější" kytky rostou na kopečku, kde je voda neohrožuje...

Lobivia ferox var. potosina (Werd.) Rausch 1975
- Echinopsis potosina Werd., Not. Bot. Gart. u Mus. Berlin 1931/267
- Pseudolobivia potosina Backbg., Beitr. z. Skde. u -pflege 1942/64
- Lobivia potosina Friedr., K.u.a.S., 1974/83
- Echinopsis cerdana Card., Cactus 1959/177

Polní čísla:
WR 74 - Khucho Ingenio, Potosi, Bolivia, 3700m
WR 624 - Echinopsis cerdana Potosi, Potosi, Bolivia
JK 169 - Pucara 3800m
JK 347 - Khuchu Ingenio-Vitichi 3600m



Popis: Jednotlivá, 20 cm a více vysoká a 18 cm silná, žeber 10 - 18, jsou spirálovitá, dělená na 3 - 4 cm dlouhé hranaté hrboly. Okrajové trny 8 - 13, 1 - 3 cm dlouhé, středový trn 1, až 9 cm dlouhý, šídlovitý, se silnou bází, zahnutý až stočený. Květ 10 - 13 cm dlouhý, 8 - 10 cm široký, bílý, někdy také růžový. Plod oválný, 2 cm silný, semeno vejčité, 1,5 mm dlouhé, černohnědé se širokým, oválným hilem. Domovina: Potosi.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tyto formy byly zaslány s ostatními kaktusy do Evropy z Potosi Walterspielem, najdou se u Don Diego, Cucho Ingenio atd. Na můj dotaz, kde sbíral růžově kvetoucí Echinopsis cerdana Card., mi prof. Vidaure odpověděl - Cerda u Don Diego. Tam roste Lobivia potosina Werd., on ale mínil, že se musí jen trochu hledat, aby se našly také růžově kvetoucí rostliny. I tak se mohou stanovovat nové druhy!



Odkaz: www.cact.cz/galerie_test/detail2.php?id=886

Poznámka: Údaj o velikosti květu u var. potosina je nutno brát poněkud s rezervou. V různých popisech se vyskytují údaje o délce od 50 do 130 mm při šířce 50 – 100 mm! Dost slušný roptyl, ale zřejmě pravdivý. Viděl jsem někdy kolem roku 2000, ne-li dřív, v jedné rakouské sbírce kolekci 30 právě kvetoucích potosin, které si majitel vypěstoval ze semen WR 74 přímo od Rausche. Mám na ně vzpomínku v podobě dnes už vybledlého diáku a hlavně dvou vyžebraných semenáčů, z nichž jeden kvete bíle a druhý tmavě růžově.


Přestože byly z jedné, byť velké porce (prý asi 1000) semen, doslova mě vyděsila různorodost květů. Zatímco rostliny si byly navzájem celkem podobné, květy byly u některých rostlin sotva šesticentimetrové, u jiných snad opravdu přes 10 cm. Barva bílá, růžová až skoro fialová, ty tmavší květy byly spíše menší. U všech květů ale platilo, že jejich délka byla stejná nebo jen nepatrně větší než šířka, čili měly krátkou trubku. Což se u klasické ferox říci nedá (květy jsou výrazně delší, než je jejich průměr) a je to jeden z možných rozlišovacích znaků. Když už jsme u nich, pár jich ještě připíšu. Platilo to ale pro dospělé rostliny aspoň tak 8 cm velké a navíc nové nálezy ty rozdíly silně stírají, takže je berte s velkou rezervou:

počet žeber ferox 15 – 20, potosina do 15 a mnohem širších
meziareolová vzdálenost na žebrech ferox cca 2 cm, potosina 3 i více cm
okrajových trnů ferox 12 a více, potosina obvykle do 10
středových trnů ferox minimálně 3, potosina maximálně 3
Co se týká délky a hrubosti trnů, to dokáží obě variety shodně, i když ferox snad více inklinuje k té délce a potosina k tloušťce. No a pak ty květy. Jemnější rostliny potom můžou dostat jméno var. longispina (zvlášť když zakvetou barevně) a máte-li kytku tak nějak někde mezi, tak ji hlavně neničte, ona za ty naše škatulkovací touhy nemůže. Jak už jsem napsal výše, při rozšiřování dalších a dalších nálezů začíná být jakékoliv rozlišování variet jaksi pofidérní a možnosti jsou v podstatě dvě: Buď mám rostliny s evidovaným původem z patřičných lokalit a pak si jich náležitě vážím nebo ten původ nemám a …a vážím si jich taky.

Lobivia ferox var. longispina (Br. a R.) Rausch 1975
- Lobivia longispina Br. a R., Cactaceae 1922/51
- Lobivia aureolilacina Card., C.a.S.J. 1961/110
- Lobivia claeysiana Backbg., BfK. 1937/1
- Lobivia ducis-pauli var. rubriflora Schütz, Fričiana 1962/7
- Lobivia hastifera Werd., Blüh. Kakt. u. a. Sukk. 1938/151
- Lobivia horrida Rit., Taxon 1963/124
- Echinopsis nigra Backbg., Kaktus ABC 1935/221
- Lobivia pictiflora Ritt., Succ. 1966/85
- Lobivia variispina Ritt., Kakteen 1980/577
- Pseudolobivia wilkae Backbg., Cactaceae 1962/3724
- var. carminata Backbg., Cactaceae


Polní čísla:
WR 172 - Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 211 - Lobivia claeysiana Tupiza, Potosi, Bolivia
WR 329 - Lobivia pictiflora Tarija, Bolivia
WR 331 - Lobivia durispina La Quiaca, Jujuy, Argentina
WR 332 - Lobivia nigra La Quiaca, Jujuy, Argentina
WR 673 - Lobivia wilkeae Uyuni - Tupiza, Potosi, Bolivia
WR 692 - Lobivia longispina Valle Grande, Salta, Argentina
FR 52 - Lobivia longispina var. nigra Maimará, Jujuy, Argentina
FR 80 - Lobivia longispina Villazón, Potosí, Bolivia
FR 396 - Lobivia ferox aff. var. longispina La Quiaca, Jujuy, Argentina
FR 1137 - Lobivia pictiflora Above Cieneguillas, Tarija, Bolivia
L431, L433, L434, L435 L 432 - Tres Cruces, Jujuy, Argentina 4100m
L 539 - Volcan, Jujuy, Argentina 3200-3300m
L 901 - Uyuni, Quijarro, Potosi, Bolivia 3500-4000m
L 918 - Lecori, Sud Cinti, Chuquisaca, Bolivia 2700m



Popis: Ve všech částech menší Lobivia ferox, krátce cylindrická, kulatá nebo v extrémních polohách zatažená v zemi, trny jsou většinou rovné, píchavé, květy se prezentují ve všech barvách.

Miska ze sbírky Č. Kodejšky na výstavě v Hradci Králové:


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Sbíral jsem rostliny na mnoha místech, od Tafna po Cajas, Yunchas, Atocha, Tupiza - Uyuni - Colchak (zde udělal Backeberg Lobivia claeysiana a Pseudolobivia wilkae s var.), Cieneguillas - El Puente (zde udělal Ritter na 20 km 3 druhy) atd., často ve snaze zjistit rozdíly. Kdyby se po několika letech u importů ztratily etikety, žádný člověk už by nemohl říci, odkud které rostliny skutečně pocházejí.



Citace W. Rausch – Lobivia 75: Na nalezištích se však také nacházejí dlouho- a tenkotrné rostliny. Často se také vyskytuje růžově kvetoucí forma, kterou Cardenas popsal jako Echinopsis cerdana Card. Nejvzrostlejší rostliny s malými květy - odchylku, která by snad měla být oddělena jako varieta - jsem nalezl u Culpina.
V této zastrčené oblasti jsou roztroušené bohaté lokality, u kterých celkový habitus a také květy zůstávají menší, vykazují škálu barev květů od bílé, žluté, oranžové, růžové až k červené. První jméno těchto forem je Lobivia longispina Br. et R. s výskytem u La Quiaca, avšak tytéž různé formy lze nalézt také na četných jiných lokalitách, opět často s jinými jmény. Tak např. v Argentině nad oblastí Tafna, Sierra Cochinoca, Sierra Aguilar až k Volcan Chani a přes Tilcara, Caspala, Iturbe až do Cajas (Echinopsis nigra Backbg., Lob. durispina Backbg., Lob. spinosissima Backbg. a Lob. hastifera Werd.) a v Bolívii přes Yunchara, severní Iscayachi, Cieneguillas (Lob. pictiflora Ritt.) až k pampě de Lecori (Epsis. lecoriensis Card.), na západě na Pampa de Mochara (Lob. aureolilacina Card.), Atoche, Tupiza (Lob. claeysiana Backbg.), Uyuni až do Colchak (Pseudolobivia wilkeae Backbg.). Různá jména ukazují na nejen na měnící se okruhy forem a doplňují naše vědomosti o jejich rozšíření, ale zvláště nám ukazují bolesti našeho botanického systému. Tytéž rostliny lze jednou nalézt jako Echinopsis, Pseudolobivia nebo Lobivia. Při likvidaci Backebergova rodu Pseudolobivia (J. SKG 1957/8 - 11) byla Lob. ferox řazena k Soehrensia, které ale u Brittona a Roseho (a také u Doddse a Marschalla) jsou lobíviemi (Lob. bruchii, formosa atd.). U Friedricha jsou soehrensie opět začleněny do Echinopsis (IOS - Bulletin 1974/84) a Lobivia ferox dostává nové jméno Furiolobivia I. Yto.
V tomto ping-pongu by se mohlo pokračovat ještě dlouho. Pro mě jako polního sběratele se prezentuje báječně otrněná ferox jako ztělesnění pojmu kaktus, přičemž na mnohých lokalitách je těžké ji klasifikovat jako ferox nebo longispina.

Odkaz: www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=402

Poznámka: V knize Lobivia 85 přiřadil W. Rausch k této varietě jako synonymum i Ritterovu Lobivia horrida. To i přesto, že v roce 1975 ji vedl mezi synonymy L. lateritia. Názory na L. horrida se objevují většinou tři: je to longispina, je to lateritia, je to kupperiana. Sám za sebe, když mě budete hodně tlouct, jsem ochoten ji zařadit kamkoliv a skřípat přitom zubama. Nicméně menším zlem je pro mě ta lateritia, tak si k ní řekneme více až u ní. Jinak ale u ní mám pořád jmenovku Lobivia horrida a hnout s ní nemíním.

[img size=G]lh6.googleusercontent.com/-3-Im6j6N1eo/UNgO6Ws4LmI/AAAAAAAAK4c/rRrNmGicjFA/s800/ferox%2520longispina%25203.JPG[/img]

Ještě v dobách mých studií jsem nakupoval semena mimo jiné i od pana Egideho z Říčan u Prahy. Byl jedním z mála, kdo nabízel semena s polními čísly. Tak jsem u něho objednal i „Lobivia longispina P71a Purmamarca, trny až 20 cm dlouhé“. V té době jsem ještě nebyl na slůvko „až“ alergický jako dnes, kdy vím, že pravděpodobnost výskytu toho „až“ se limitně blíží nule a běžné jsou hodnoty zhruba třetinové. Došlo mi tehdy 5 semen, z nichž 3 vyklíčila. Jedna rostlina mi záhadně zmizela, dvě dorostly a jednu z nich – tu slabší – vám ukážu na fotce. Trny „až“ 3 cm dlouhé (pravda, ta druhá je má dvojnásobné, ale do 20 cm to je pořád ještě daleko).
[img size=G]lh4.googleusercontent.com/-hESVwWUPzwY/UNgO78bYbpI/AAAAAAAAK4o/Upz83MClrJE/s800/ferox%2520longispina%25204%2520P71a.JPG[/img]

A ještě dvě fotografie Ladislava Fischera z nalezišť:

LOBIVIA FEROX Br. a R., The Cactaceae 1922/51
- Lobivia ferox var. camargensis Ritt., Kakteen 1980/571
- Echinopsis ferox Backbg., Kaktus ABC 1935/220
- Lobivia ducis-pauli Frič, Kaktusář 1931/1
- Echinopsis lecoriensis Card., S.a.S.J. 1963/159

Polní čísla:
WR 31 - Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina (Lobivia ducis-pauli Frič)
WR 209 – Oruro, 4100 m, Bolívie
WR 307 - Culpina, Chuquisaca, Bolívie
KK 1991 - Camargo, 3500m Bolívie
FR 98 - Near Oruro, Oruro, Bolívie
FR 98a - Pulacayo, Potosí, Bolívie
FR 382 - La Torre, Chuquisaca, 2000 m, Bolívie
FR 793 - Tupiza, Potosí, Bolívie
FR 976 - Don Diego, Potosí, Bolívie 6
FR 1136 - San Juan - Colchac, Bolívie
MN 34 - Purmamarca, 2200 m, Jujuy, Argentina
RH 522 - Palca de Abarzo, Jujuy, 3800 m, Argentina
RH 1248a - Tilcara, Jujuy, 3000 m, Argentina



Popis: Jednotlivá, kulatá až krátce cylindrická, 30 - 50 vysoká, 25 cm silná. Žeber 25 - 30, jen málo dělená na 2 - 3 cm dlouhé hranaté hrboly, areoly 2 - 3 cm vzdálené, okrajových trnů 10 - 12 - 14, 3 - 7 cm dlouhé, středové trny 2 - 5, až 18 cm dlouhé, všechny trny jehlovité až šídlovité, často též trochu zahnuté. Květy (Cardenas, Public. de la Univ. de Cochabamba 1946) 9 - 11 cm dlouhé a 6 - 8 cm široké, bílé až bělofialové. Plod kulatý až soudkovitý, 15 - 20 mm široký, polosuchý a svisle pukající. Semeno 1,5 mm dlouhé, 1 mm široké a 0,7 mm tlusté, černohnědé, s oválným šikmým hilem. Typová lokalita Oruro, Bolívie.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: U této divoce otrněné rostliny s výstižným názvem „ferox“ je zajímavé, že jsou si rostliny ze severních (Oruro) a jižních (Purmamarca) končin přes jejich relativně velký areál velmi podobné, navíc se bohatství forem vyvíjí, takže se jim blíží i Lobivia pentlandii Hook. (= var. longispina).

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Od Oruro známe dosti velkou rostlinu, mající 30 cm i více v průměru, kterou Britton a Rose pojmenovali Lobivia ferox. Je charakterizována solitérním, kulovitým až krátce sloupovitým vzrůstem, plochými kořeny, žebra jsou spirálovitě utvářena v ostrohranných hrbolech, trny jsou většinou velmi dlouhé a tvrdé, květy se objevují na straně a jsou 7 - 10 cm dlouhé, bílé, řidčeji také růžové, plody kulaté, relativně tenkostěnné, nepravidelně pukající, dužina je velmi vodnatá a později lepivá. Semena ukazují asymetrickou formu lobívií, podlouhle hruškovité, avšak poněkud ploše stisknuté a na špičatém konci je zapuštěno hilum. Testa je většinou hnědočerná a často pokryta zbytky plodu.
Není jednoduché umístit areál výskytu Lobivia ferox, srovnáme-li rostliny od Oruro (Bolívie) s těmi z mnohých lokalit v Argentině (Tilcara, Purmamarca, Quebrada del Toro od Salta - Lobivia ducis paulii Frič); u nich se nedá zjistit žádný rozdíl, pouze u Potosi, Cucho Ingenio, Cerda atd. se vyskytují rostliny s méně trny, ale zato silnějšími a hákovitými, které popsal Werdermann jako Echinopsis potosina Werd., přičemž toto rozlišení je nutno uznat jako neurčité, jak píše již Bödecker (Kakteenkunde 1934/139): „Chtěl bych ještě poznamenat, že rostliny podle místa původu a druhu půdy jsou také tmavozelené, trny více načernalé a u rostlin velkých asi 25 cm nejsou již tak hákovité, ale zůstávají hrubé a silné.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): V tomto fóru je tomuto druhu alespoň okrajově věnováno celkem 230 (!) příspěvků. Vypisovat je nemá smysl. Proto dávám odkaz pouze na samostatné vlákno o Lobivia ferox. www.kkplzen.eu/index.php/forum/5-Kaktusy/684-Lobivia-okruh-feroxlongispina#684 . Další diskuse se rozjela zde .

Odkazy: www.lobivia.pl/ferox/index.html , www.cact.cz/noviny/2003/11/Lobivia_ferox.htm , www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_ferox/Lobivia_ferox/Lobivia_ferox_R_209_Oruro_Bolivia.htm

Možnosti záměny: Klasickou feroxku si snad nesplete nikdo. Problémy by mohly nastat v případě jemněji otrněných rostlin var. longispina. Ta je natolik variabilní, že některé rostliny se vzhledově blíží naopak silně otrněným Lobivia pentlandii, případně pampana, ale také rovněž velice variabilní L. lateritia.
Kromě toho existuje celá řada rostlin, u nichž rozhodnout, zda se jedná o var. ferox, longispina nebo potosina, je v podstatě nemožné. V poslední době se objevují rostliny přímo z nalezišť, mající vzhled typických ferox (tedy hlavně silné, i když různě dlouhé trny), ale přitom kvetoucí barevnými květy už ve velmi mladém věku jako var. longispina a přitom se nacházejí od známých nalezišť longispiny hodně daleko. Zde bude hlavním rozlišovacím znakem v ideálním případě opravdu jen znalost lokality. Z mého laického pohledu by asi bylo nejlepší se smířit s tím, že zde máme co do činění s mimořádně variabilním druhem, vyskytujícím se na mimořádně velkém území a nemáme-li přesně udané naleziště, vést rostliny pouze jako L. ferox a na rozlišování nějakých variet rezignovat. Druhou možností je řídit se striktně původními popisy a různobarevně kvetoucí rostliny prostě vést jako var. longispina bez ohledu na lokalitu nálezu. Kterou variantu kdo zvolí, je každého věc.
Dvě fotky Slávka Fischera na jednom z nalezišť:




Poznámky: Asi není divu, že se jedná o jeden z nejoblíbenějších druhů lobívií. Lobivia ferox je ale značně variabilní, i co se týká trnů. A tak v jednom výsevu najdeme rostliny s trny silnými a dlouhými a zrovna tak slabými a krátkými. Pochopitelně, že kaktusáři vyhledávají hlavně ty nejdivočejší rostliny a nepříliš respektují v podobě zastoupení ve sbírce celou variační šíři tohoto druhu. Tak se například podařilo postupně vyselektovat WR 209, což je dnes v podstatě záruka tmavých, dlouhých a silných trnů. Přitom někdy v 90. letech minulého století jsem viděl skupinu dospělých rostlin, které pocházely z původních Rauschem sbíraných semen. Trny tmavé i světlé, krátké i dlouhé, zkrátka směs. V té době se k nám často dostávala semena WR 209 od St. Bracka, který je v rámci výměn získával kdoví kde. Z nich rostlé feroxky jsou právě ony divoké, které ale s těmi původními už nemají moc společného. Zkrátka kultivar. Nádherný, atraktivní, ale kultivar.

Samozřejmě i mě popadla touha udělat si semena na těch nejatraktivnějších kytkách, které jsem měl. Párkrát se povedlo a semenáčky se pak prodávaly (a rozdávaly) přímo samy. Pár si jich kdysi odvezl můj hradecký kolega Čenda Kodejška z Chlumce nad Cidlinou. Hned je doma narouboval na vysoké peruviány a po pár letech jsem se u něho kochal pohledem na neuvěřitelné kytky:


Už u L. aurea jsem zmínil pana Krůtu z Čečelic. Spoustu rostlin rouboval a mě málem švihlo, když jsem zjistil, že jeho oblíbenou podnoží je právě L. ferox. Tvrdil, že na nich roste všechno. Sice pomalu, ale rostliny na nich vypadají tak, jak vypadat mají a bohatě kvetou. Mně to tehdy přišlo jako svatokrádež. Měl tyto podnože pěkně ukryté, ale vyčmuchal jsem je a pak vždycky hecoval spolucestující, aby mu jich co nejvíc vybrali. Dopadlo to tak, že když jsme se při jedné z posledních návštěv vyhrabali z auta, hned po pozdravu s pusou od ucha k uchu volal: „Nemám, nedám!“ a my dělali, jako že nevíme, co nemá a nedá. Stejně jsme ho nakonec ukecali.

Feroxka je prostě feroxka. Mám jich asi 50, ale když je vidím někde v přebytcích, stejně musí za mnou. A loni jsem vysel snad tisícovku semen...

jura napsal: No to mi povídejte, když jsem si objednal semena, které byly označeny jako L.longispina oranžový květ, tak jakou barvou si myslíte, že kvetou? Bílou!

No já bych byl rád, že kvetou a je jedno, zda kvetou oranžově či bíle. Mám spoustu semenáčku lobiva ferox nebo var. longispina bohužel nemám pole, abych mohl čekat, jak pokvetou a čekám že se toho ani nedožiju.
L.longispina oranžový květ když někdo napíše, že jen kvetou oranžově, že pokvetou jen oranžově počítám že pokvetou i různě prostě to mají v genech a kvetou, jak chtějí oni, a to sem pozoroval u jiných druhů lobivii.s poz. morče.

No to mi povídejte, když jsem si objednal semena, které byly označeny jako L.longispina oranžový květ, tak jakou barvou si myslíte, že kvetou? Bílou!

Dneska klasicky nestíhám, vložit celý druh není otázkou pár minut. Ale zítra dopoledne feroxku nandám. Musím říct, že jste mi touto diskuzí parádně nahráli

Jiri Kolarik napsal: Je tedy s podivem, že asi málokdo listuje ve vláknu zpět...ptal jsem se právě na tu "albolanatu"...a bylo tam vše řečeno...

L.ferox - uvidíme, co HonzaC napíše o tomto komplexu, protože říci, že je to jen longispina či ferox asi nebude jednoduché, nicméně...
Při svých toulkách po Argentině jsem si myslel, že ta "klasika" L.ferox je vždy bíle kvetoucí druh...tedy např. z okolí Salinas Grandes aj. a kvete až ve vyšším stáří...Letos jsme byli ještě více na severu, kde ale převládaly vícebarevně kvetoucí kytky pojmenované jako "ferox barevná" - Cuesta Toquerro, kde na lokalitě kvetly od špinavě bílé přes žlutou - lososovitou - červenou až po skoro nafialovělou barvou květu...ale - připadlo mi, že charakter habitu je od kytek ze Salinas Grandes dosti odlišný...jinde bohužel lobívie nekvetly...

Já osobně bych to šupnul k L.ferox var.longispina protože ona kvete různobarevně i když rostou na různých lokalitách. Ale nechám to na kolegu HonzaC .s poz.morče.:)p. S. a je úplně jedno jestli mají krátký či 20 cm trny .morče.

Je tedy s podivem, že asi málokdo listuje ve vláknu zpět...ptal jsem se právě na tu "albolanatu"...a bylo tam vše řečeno...

L.ferox - uvidíme, co HonzaC napíše o tomto komplexu, protože říci, že je to jen longispina či ferox asi nebude jednoduché, nicméně...
Při svých toulkách po Argentině jsem si myslel, že ta "klasika" L.ferox je vždy bíle kvetoucí druh...tedy např. z okolí Salinas Grandes aj. a kvete až ve vyšším stáří...Letos jsme byli ještě více na severu, kde ale převládaly vícebarevně kvetoucí kytky pojmenované jako "ferox barevná" - Cuesta Toquerro, kde na lokalitě kvetly od špinavě bílé přes žlutou - lososovitou - červenou až po skoro nafialovělou barvou květu...ale - připadlo mi, že charakter habitu je od kytek ze Salinas Grandes dosti odlišný...jinde bohužel lobívie nekvetly...

Navážu na předchozí diskuzi o Lobivia albolanata - přikládám fotku mých rostlin. Vlevo L.albolanata původem od pana Rektoříka (semenáček - když byly malé byly úplně bílé), vpravo 2 rostliny L.albolanata WR485A. Ta uprostřed je roubovaná, ta vpravo je zpravokořeněná. Foceno dnes.

lobivia ferox 7

lobivia ferox R 209

lobivia haematacantha 2

lobivia jajoana 3

lobivia ferox 1

lobivia ferox 2

lobivia ferox 6

jura napsal: Poradíte co je tzv. Reicheocactus reichei? Ŕadiljsem to někam k thelocephalam, ale teď jsem se byl podívat na plod který mi tam vznikl,je spíše lobiviovitý nemá nic polečného s těmi větrem roznášenámi "nafouklými" plody thelocephal. Fotku plodu udělám až zítra za světla. Zatím jen dvě rostliny, bohužel bez květu - jsou to ty dvě roubované nad famatimensiskami (myslím, že generace přeroubovované - proto vypadají jak vypadají). A pak nekvalitní fotka poupěte - lepší není, omlouvám se.(pro zmatení vpravo od ní kousek těla rostliny koupené jako Lobivia albispina WR585A)

A poznámka/námět nakonec pro moderátora popř. hlavního autora - možná by tyto doprovodné diskuze (jakkoliv zajímavé) měly probíhat nejspíš u vláken zabývajících se jednotlivými rody,aby se nenarušoval "encyklopedický" charakter tohoto tématu.

Jo kolego je to správně, i když rozeznám maximálně Lobivia famatimensis a i tu Lobivia albispina WR585A.I když s těch fotek hlavně s těch rozmazaných se dá s prominutím určit kulový, ale lepší asi nejsou.
Takže ještě jednou. L.famatimensis je stejná jako Synonim Reicheocactus pseudoreicheanus Backbg., J. DKG 1942/78 takže je to L.famatimensis. p.s.obráceně.
Lobivia albispina WR585A je správně Lobivia haematantha v. rebutioides f. albolanata WR 585a
Purmamarca, Jujuy, Argentyna, 2200m nebo lobivia densispina v. rebutioides f. albolanata WR 585a
stačí si vybrat.
s pozdravem morče.

Poradíte co je tzv. Reicheocactus reichei? Ŕadiljsem to někam k thelocephalam, ale teď jsem se byl podívat na plod který mi tam vznikl,je spíše lobiviovitý nemá nic polečného s těmi větrem roznášenámi "nafouklými" plody thelocephal. Fotku plodu udělám až zítra za světla. Zatím jen dvě rostliny, bohužel bez květu - jsou to ty dvě roubované nad famatimensiskami (myslím, že generace přeroubovované - proto vypadají jak vypadají). A pak nekvalitní fotka poupěte - lepší není, omlouvám se.(pro zmatení vpravo od ní kousek těla rostliny koupené jako Lobivia albispina WR585A)




Doplňuji o slíbený Reicheocactus reichei i s plodem.(2 obludné roubované rostliny vpravo, vlevo Lobivia albolanata WR485A)