Téma:

Lobivia maximiliana var. caespitosa /Purp./ Rausch 1975
- Echinopsis caespitosa Purp., MfK 1917/120
- Lobivia caespitosa Br. a R., Cactaceae 1922/52
- var. altiplani Ritt., Kakteen 1980/569
- Lobivia longiflora Y. Ito, Illustr. of Flower. Cacti 1967

Polní čísla:
HS 131 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Cochabamba, Cercado, Cochabamba, Bolivia
HS 190 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Kami, Ayopayo, Cochabamba, Bolivia
HS 191b - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Kami to Independencia, Ayopayo, Cochabamba, Bolivia
KK 811 - Lobivia caespitosa, La Paz, Bolivia, 4100m
KK 814 - Lobivia caespitosa, La Paz, Bolivia, 4200m
KR 169 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Cochabamba to La Paz, Cochabamba, Bolivia
KR 230 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Cordillera de Tunari, Cochabamba, Bolivia
KR 231 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Colomi, Cochabamba, Bolivia, 3200m
L 254 - Lobivia maximiliana v. caespitosa, Macusani, Puno, Peru, 4000-4100m
L 310 - Lobivia caespitosa fma., Santa Rosa, Ayopaya, La Paz, Bolivia, 2300-2400m
L 962 - Lobivia caespitosa, Kami, Ayopaya, Cochabamba, Bolivia, 2200m
WR 57 - Lobivia caespitosa, Cochabamba, Cochabamba, Bolivia
WR 606 - Lobivia caespitosa, Cocapata, Cochabamba, Bolivia



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: V těle a květu protáhlá Lobivia maximiliana (Heyder), tvoří velké skupiny, tělo cylindrické, 20 cm vysoké a 6 cm silné, 10 - 12 poněkud vroubkovaných žeber, areoly od sebe 1 - 2 cm, okrajových trnů 12, středové trny 1 - 4, až 7 cm dlouhé, všechny trny zlatě zbarvené až hnědé, jehlovité a poněkud zahnuté. Květ 7 - 9 cm dlouhý a 5 - 6 cm široký, oranžově červený, zevně růžový, uvnitř oranžový. Plod kulatý, 2,5 cm silný a jen málo vlasatý, šťavnatý, lepivý. Semeno podobné Lobivia maximiliana (Heyde). Geografické rozšíření se rozkládá na území Cocapata, Challa, Tunari, Colomi, Tiraque až po Copachuncho. V Piscomayo jsem našel nejdelší otrnění.



Poznámka: Jak už jsem uvedl, je dnes tato varieta prosazována jako samostatný druh s varietami hermanniana, miniatiflora, violacea, durispina a charazanensis. Rozlišovacím znakem mají být přímá, nepřerušovaná žebra, delší květ se spíše zaoblenými a široce rozevřenými okvětními lístky, které nemají onen slámový charakter.
Samotná L. caespitosa je nesmírně variabilní ve svém vzhledu. Jednotlivá těla mohou být kulatá a maličká (např. L 310) i vysloveně dlouhá. Trny někdy sotva centimetrové, jindy tenké, zprohýbané a dlouhé. Květ je v popisu 7 – 9 cm dlouhý, ale třeba již zmíněná L 310 je miniaturizovaná i v květu, který je sotva 4 cm dlouhý.


A konečně barva květu je známá i karmínová až skoro fialová.



Lobivia maximiliana var. hermanniana /Backbg./ Rausch 1975
- Lobivia hermanniana Backbg., Kaktus ABC 1935/413
- var. breviflorior Backbg., Kaktlex. 1966/208
- Lobivia caespitosa var. rinconadensis Ritt., Kakteen 1980/569

Polní čísla:
L 1002 - Lobivia hermanniana, La Paz, Murillo, La Paz, Bolivia, 3700-3800m
WR 203 - Lobivia hermanniana, La Paz, La Paz, Bolivia
FR 99 - Lobivia caespitosa v. rinconadensis, Rinconada railway station, La Paz, Bolivia, 4000m FR 808 - Lobivia caespitosa v. rinconadensis, Above Quillocolla, Cochabamba, Bolivia

Dvakrát foto Ladislav Fischer na nalezišti:




Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tvoří velké skupiny, tělo 20 cm vysoké a 5 cm silné, cca 13 - 15 žeber trochu vroubkovaných, areoly 1 cm od sebe vzdáleny, okrajových trnů 7 - 9, středové trny 1 - 3, tenké, jehlovité a vzájemně propletené, až 6 cm dlouhé, zlatožluté až hnědé. Květ 7 cm dlouhý a 6 cm široký, vně fialovorůžový, uvnitř oranžový. Plod kulatý, 2 cm silný, jen málo vlasatý, šťavnatý, lepkavý. Semeno ledvinovité, stlačené, se šikmým, ostrým hilem. Typové naleziště severně od La Plazu. Pongo Rinconada. Tato populace stojí mezi Lobivia maximiliana (Heyder) a var. caespitosa (Purp.).

Lobivia maximiliana var. hermanniana WR 203:


Poznámka:V jednom starém čísle časopisu Kaktusy popisoval tuto varietu Bohumil Schütz. Na titulní straně byla tehdy barevná fotka. Čeho netuším. Snad nějaká forma sloupkovitě rostoucí formy L. hertrichiana, možná backebergii. Určitě to ale nebyla L. maximiliana (nebo caespitosa, jak libo jest) var. hermanniana.



Lobivia maximiliana var. charazanensis /Card./ Rausch 1975
- Lobivia charazanensis Card., Cactus 1957/257

Polní čísla:
KR 913 - Lobivia charazanensis, 4450m
L 300 - Lobivia maximiliana v. charazanensis, Charazani, Saavedra, La Paz, Bolivia, 3000m
L 301 - Lobivia maximiliana v. charazanensis, Charazani, Saavedra, La Paz, Bolivia, 3000m
L 302 - Lobivia maximiliana v. charazanensis, Charazani, Saavedra, La Paz, Bolivia, 3000m
WR 206 - Lobivia charazanensis, La Paz, La Paz, Bolivia

Foto Ladislav Fischer na nalezišti:


Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85:
Habitem a geograficky stojí velmi blízko var. hermanniana (Backbg.), otrnění přesto vykazuje intenzivní žluté zbarvení a většina květů je žlutých. V rozšíření na východ najdeme ještě některé regionální odchylky, jako např. malé formy.

Poznámka: V případě, že bychom připustili oprávněnost rozdělení druhu na dva, tedy Lobivia maximiliana a Lobivia caespitosa, tvořila by tato varieta jakýsi přechod mezi nimi. Některé rostliny mají totiž žebra téměř souvislá (L. caespitosa), jiné dělená na šikmo stojící hrbolce (L. maximiliana). Rovněž květy jsou velmi variabilní ve tvaru, blížícím se oběma druhům a v některých případech připomínají dokonce i květy Lobivia pentlandii nebo pampana.

Lobivia maximiliana var. corbula /Herrera/ Rausch 1975
- Maximiliana corbula Herrera, Rev. Univ. Cuzco 1919/61
- Lobivia lauramarca Rauh a Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28

Polní čísla:
KR 375 - Lobivia maximiliana v. corbula, Pucara, Santa Cruz, Bolivia
L 154 - Lobivia maximiliana v. corbula, Paruro, Cuzco, Peru, 3400-3600m
WR 412 - Lobivia corbula, Rio Urubamba, Cuzco, Peru
KK 1624 - Lobivia lauramarca, Cuzco, Lauramarca, Peru, 3200m
L 596 - Lobivia lauramarca, Hazienda Ausangate, Cuzco, Peru
WR 424 - Lobivia lauramarca, Rio Urubamba, Cuzco, Peru

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo v malých skupinách, kulatá, 8 cm silná, tmavě zelená, žeber cca 15 - 18, šikmo překřížená v 1,5 - 2 cm dlouhých, hranatých hrbolech, okrajových trnů 6 - 8, jehlovité a trochu ohnuté, až 5 cm dlouhé, středové trny nejsou. Květ 5 - 6 cm dlouhý, 3,5 - 4 cm široký, zlatožlutý, červený nebo také fialový. Plod kulatý, 1 cm silný, šťavnatý, lepkavý. Semeno oválné, stlačené s šikmým pupkem. Naleziště: Cuzco, Paruro a Ocongate.
Tyto formy jsou charakteristické tmavozelenou epidermis, tmavým otrněním a méně irizující, jednobarevnými květy.

Odkazy: www.redorbit.com/media/uploads/2012/06/loco20_001_php.jpg
www.astrophytum-leipzig.de/PeruHP/album/slides/Lobivia.corbula.jpg

Poznámka: Tato varieta se mí nějak podezřele vyhýbá. Mám jen centimetrové semenáčky a jednu zcela netypickou rostlinu (vlastně dvě, ale asi odnože ze stejné matky), ke které jsem přišel náhodou při hledání bíle kvetoucí L. pentlandii. Psal jsem o ní zde 23668 :



Lobivia maximiliana var. sicuaniensis /Rausch/ Rausch 1985
- Lobivia sicuaniensis Rausch, Succ. 1971/229

Polní čísla:
WR 426 - Lobivia sicuaniensis, Sicuani, Cuzco, Peru, 3550m



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tato populace ze Sicuani je od var. corbula habitem sotva odlišitelná, jen květy jsou pouze 3 - 4 cm dlouhé. Nejnápadnějším rozdílem je malý, vysychavý plod s velkými semeny! Máme tu problém pro „semenology“, květy pravé Maximiliany s plody a semeny Hertrichiany. (Podobný problém má Ritter s Loxanthocereus convergens a Haageocereus multangularis, Kakt. 1981/1453).


Poznámka: Ty malé a vysychavé plody mohu potvrdit, ty mi moje kytičky dělají také. Asi nejvýraznější rozlišovací znak. Květy dost varírují v barvě, viděl jsem i žluté nebo naopak tmavě rudé.




Lobivia maximiliana var. intermedia /Rausch/ Rausch 1975
- Lobivia intermedia Rausch, K.u.a.S. 1972/263

Polní čísla:
KK 1596 - Lobivia intermedia, Chalhuanca, Peru, 3500m
KK 784 - Lobivia intermedia, Challuanca, Peru, 3000m
L 146 - Lobivia intermedia, Chalhuanca, Cuzco, Peru, 3400-3600m
WR 409 - Lobivia intermedia, Chalhuanca, Apurimac, Peru, 3000m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: 20 cm vysoká a 8 cm silná, odnožující, liší se od var. westii svojí tmavošedozelenou epidermis, žeber cca 17, areoly od sebe cca 15 mm, okrajových trnů 8 - 10, středových trnů 1 - 3, až 7 cm dlouhé, jehlovité, žluté až hnědé, květ jen 65 - 75 mm dlouhý a 30 - 40 mm široký, červený (var. westii oranžový), uvnitř jen málo oranžový, trubka velmi tenká, 45 mm dlouhá. Typové stanoviště - Chalhuanca.

Poznámka: Nemám ji a nemám ani fotku. Zřejmě dost typická rostlina (tedy hlavně květ) je zde .


Lobivia maximiliana var. westii /Hutch./ Rausch 1975
- Lobivia westii Hutch., C.a.S.J. 1954/81
- Lobivia cruciaureispina Kníže, Biota 1968/254

Polní čísla:
FR 667 – Lobivia westii, Abancay to Chalhuanca, Peru
KK 439 – Lobivia cruciaureispina, Andahuaylas, Peru, 3200 m
KK 1019 - Lobivia westii, Andahuaylas, Peru, 3200m
KK 1158 - Lobivia westii fma., Andahuaylas, Peru, 3200m
KK 1773 - Lobivia westii fma., Abancay, Peru, 2800m
L 141 - Lobivia westii, Andahuaylas, Apurimac, Peru, 3500-3700m
L 206 - Lobivia caespitosa v. westii, Andahuaylas, Apurimac, Peru, 3800m
WR 408 - Lobivia westii, Abancay to Chalhuanca, Apurimac, Peru

Popis: Odnožující, 20cm vysoká a 7 cm silná, žeber 15 - 20, areoly vzdálené cca 2 cm, okrajových trnů 7 - 9, až 3 cm dlouhé, středové trny 1 - 2, až 10 cm dlouhé, tenké a lehce zkroucené, slámově zbarvené s hnědým hrotem. Květ 7 - 9 cm dlouhý a 4 - 6 cm široký, vnější okvětní plátky lancetovitě ven stočené, oranžovorůžové, vnitřní ohnuté dovnitř, přikloněné k sobě. Plod kulatý až cibulovitý, 15 mm dlouhý, fialovohnědý s malými, růžovými, masitými šupinami a šedou vlnou, semeno ledvinovité, 1,8 mm dlouhé, matně černé, trochu zploštělé s šikmým, oválným pupkem. Naleziště Andahuaylas.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Ve všech částech prodloužená Lobivia maximiliana (Heyder). Ritter odmítl moji kombinaci s odůvodněním (Kakteen 1980/ /565): „Lobivia maximiliana je samostatný druh lobívie, u kterého jsou vnitřní okvětní plátky jen z poloviny otevřené . . . ", ovšem Hutchinson píše: „Outer segments oblong-ovate, acute, apex entice or jagged, . . . incurved-interioribus incurvatis vel conniventibus fulgente armeniacis marginibus carinique flammeotinctis“.

Odkazy: www.lobivia.pl/foto/Lobivia_maximiliana_v_westii_WR_408.jpg
farm4.staticflickr.com/3624/3556105055_98d64f436f_z.jpg

Poznámka: Dokud ještě platilo, že Lobivia aureosenilis KK 437 je Lobivia westii, tak jsem jich měl dost. Jenže jejich květy neodpovídaly popisu, KK 437 má malé květy klasické L. maximiliana. Je to ale položka ve sbírkách značně rozšířená a jako L. maximiliana var. westii prezentovaná. I já jsem tuto rostlinu např. v seriálu v Chrudimských novinách takto vedl. Na omyl jsem přišel až později. A tak mi zbyla jediná rostlina, jejíž květy jsou na dolní hranici popisu. Na její fotce bohužel není vidět dlouhá a tenká trubka (na obou odkazovaných fotkách ale ano). Typické je i mírné prohnutí vnitřních okvětních plátků dovnitř ke středu květu.

juniperbushman napsal: Jednu Lob. maximilianu mám pod označením "Lobivia titicacensis". Bohužel jsem nenašel fotku.

Lobivia titicacensis je docela zmatečné jméno. Obecně je zahrnováno pod Lobivia pentlandii, ale dají se pod tímto názvem najít i rostliny Lobivia maximiliana (viz příspěvek č. 1360 ) a dokonce i dlouhotrné formy Lobivia sanguiniflora, což si myslím, že je i případ rostliny na fotce v Atlasu kaktusů. V jednom prastarém KuaSu byl citován původní Cardenasův popis a bohužel na něj by pasovaly jak rostliny L. pentlandii, tak i L. maximiliana. Ta možná dokonce květem i víc, jenže pak by mi jaksi nebylo jasné, proč ji W. Rausch hodil zrovna k L. pentlandii. Každopádně, pokud ta Tvoje titicacensis vypadá jako ta v příspěvku 1360, tak je to maximiliana jak vyšitá.
A ty hybridy jsou hodně zajímavé, zvlášť s tou souhrensií, ten mě hodně zaujal.

Jednu Lob. maximilianu mám pod označením "Lobivia titicacensis". Bohužel jsem nenašel fotku.
Další mám jako R202 - Köhres -



Zajímavé je že Lob. maximiliana se ochotně kříží s jiným lobiviemi:



nebo dokonce:


Jak vidno, ten charakteristický tvar květu maximilian je velice dominantní znak!

V knize Lobivia 85 píše W. Rausch o rozdělení lobívií a jejich oddělení od Echinopsis v závěru článku o Lobivia maximiliana po popisu jednotlivých variet. Překlad této stati dám sem do samostatného příspěvku a zítra začnu s varietami.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Když jsem r. 1962 poprvé sbíral lobívie v Argentině v místě zvaném Tilcara, musel jsem si připomenout Wessnerova slova: „Rod Lobivia v podání Brittona a Roseho je nešťastné řešení a vidíme ho jako východisko z rozpaků“. Najdou se zde společně rostoucí Lobivia ferox, densispina a jajoiana a nedávají hybridy. Na přirozenou příbuznost to tedy nevypadá. Ritter to formuluje poněkud autoritativněji (Kakteen 1980/453): „Dosavadní rod Lobivia je uměle dohromady shrnutý rod, což se ale taxonomicky nedá nechat“. Na jiném místě ale píše (str. 14): „Základní jednotkou systematiky je druh (species). Nadřazenou jednotkou je rod (genus), ten je umělý a nedají se pro jeho hodnotu stanovit žádné principy nebo kriteria. Rozsah rodu záleží pouze na konvencích. Shoda v pojetí volitelného obsahu rodů se nedá nikdy docílit.“ První dělení těchto typů uskutečnili Frič a Kreuzinger (Katalog 1935), když oddělili Lobivia, Hymenorebulobivia a Andenea. Toto dělení převzal později Ritter (Lobivia, Hymenorebutia, Hymenolobivia) a zkusil je také podložit vývojově. Zajímavé je, že se také v Sierra Chica de Cordoba nalézají společně Gymnocalycium multiflorum, capillasense a bruchii, nevykazují morfologicky vůbec žádné styčné body ať už v těle, tak v žebrech, květech, plodech nebo semenech a nikoho dosud nenapadla slavná myšlenka rozdělit je do různých rodů.

Při pokusu nějak tento na formy bohatý materiál zpřehlednit, vyvstává otázka, jak má celá kostra vypadat? Před 10 lety jsem to zkusil ze zeměpisného hlediska (Lobivia 75) a přitom vznikaly tak nepraktické výtvory jako např. Lobivia haematantha subspec. densispina var. rebutioides apod., což mě přimělo k hledání univerzálního vzoru. Výsledek byl velice zajímavý. Existuje nádherný chaos v rodu Mamillaria nebo také u gymnokalycií, kde např. Dr. Schütz zkouší udělat pořádek pomocí subgen. Ovatisemineum, Trichosemineum atd., což zase Dr. Buxbaum neuznává a tyto překřtil do sérií Baldiana, Qeuhliana atd., což mu ale dále nepřekáželo zase u parodií udělat subgen. Obtextosperma atd. Jak je vidět, je to vždy špatně!

Ritter, Kakteen 1980/453: „ . . . když se jak Trichocereus, tak Echinopsis ve vyšších horských polohách mění na krátké formy se zkracujícími se květy, musejí se díky konvergenci velmi podobat, takže je pochopitelné, že byl pro všechny takové krátké formy stanoven jediný rod: Lobivia Br. a R. Přesnější analýzy ale přinášejí na světlo různorodý původ.“
Tu různorodost vyčerpává v Echinopsis obrepanda a Echinopsis tubiflora, z první odvozuje rod „Cinnabarinea“ a z druhé rod „Hymenorebutia“!! Friedrich má ještě obsáhlejší pojem rodu, do kterého logickým způsobem přenesl dělící znaky Ritterových „rodů“ na rod Echinopsis a rozlišuje čtyři skupiny podle semen (Bradleya 1983/91). Zde najdeme ve skupině II.a (Helianthocereus, Soehrensia) Echinopsis strigosa Fridr. comb. nov., Echinopsis huascha Friedr. comb. nov., atd. (IOS Bull. 1974), které se dají podle semen sotva odlišit od Lobivia pentlandii nebo Lobivia maximiliana! Kuriózní situaci čteme dále: „Problematické zůstává ohraničení Echinopsis proti Lobivia. Je nemožné Lobivia jako celek převést do Echinopsis.“ Tedy tancujeme už dobu kolem tohoto problému a vždy znovu se vracíme k základnímu postavení. S velkou horlivostí se člověk snaží znovu objevit komplikované dělení - které neexistuje. Jedinou jistou odlišností jsou pestré a krátké květy. Když jsem zatím pokusně očišťoval druhy a variety s pomocí polního průzkumu od synonym, tak najdeme také na vyšší úrovni uvnitř rodu mnoho subjektivních pojmů, které čas od času balancují sem a tam. Použití platných rodových názvů pro tyto stupně, jako např. Pseudoechinopsis, Hymenorebutia, Reicheocactus, Acantholobivia, Chamaecereus nebo Acanthocalycium musím odmítnout. Prezentují jen vědecký slovní podklad pro - krátkokvěté Echinopsis (=Lobivia). K poznání různých skupin postačuje opatřit jednotlivé série prioritními druhovými názvy, současně s tím charakterizovat typ a žádné další barokní ozdoby nejsou zapotřebí, jako např. Série Cinnabarinae, Série Grandiflorae apod. Seskupení druhů se zřetelem na semena dává následující sestavu. Upustil jsem od popisu jednotlivých sérií, takže není potřeba je v budoucnu překombinovávat.

Série: Lobivia pentlandii /Hook./ Br. a R.
- maximiliana /Heyder/ Backbg.
- pampana Br. a R.
- tegeleriana Backbg.
- chrysochete Werd.
- schieliana Backbg.

Série: Lobivia formosa /Pfeiff./ Dodds
- huascha /Web./ Marsh.

Série: Lobivia grandiflora Br. a R.
- jajoiana Backbg.

Série: Lobivia ferox Br. a R.
- pugionacantha /Boed./ Backbg.

Série: Lobivia cinnabarina /Hook./ Br. a R.
- calorubra /Card./ Rausch
- cardenasiana Rausch
- sanguiniflora Backbg.
- (acanthoplegma /Backbg./ Backbg.)
- (arachnacantha Buin. a Ritt.)

Série: Lobivia haematantha /Speg./ Br. a R.
- saltensis /Speg./ Br. a R.
- schreiteri Castell.
- aurea /Br. a R./ Backbg.
- lateritia /Gürke/ Br. a R.
- tiegeliana Wessn.

Série: Lobivia chrysantha /Werd./ Backbg.
- marsoneri /Werd./ Backbg.

Série: Lobivia backebergii /Werd./ Backbg.
- hertrichiana Backbg.
- wrightiana Backbg.
- zecheri Rausch
- (caineana Card.)

Série: Lobivia pygmaea /Fries/ Backbg.
- haagei /Frič a Schelle/ Wessn.
- atrovirens Backbg.
- nigricans Wessn.
- steinmannii /Solms Laub/ Backbg.
- einsteinii /Frič/ Rausch
- euanthema Backbg.

Série: Lobivia spiniflora /K. Sch./ Rausch
- thionantha /Speg./ Br. a R.

Série: Lobivia famatimensis /Speg./ Br. a R.

Série: Lobivia rauschii Zecher

Série: Lobivia silvestrii /Speg./ Rowley

LOBIVIA MAXIMILIANA /Heyder/ Backbg., 1937
- Echinopsis maximiliana Heyder, A:G:Z: 1846/249
- Echinopsis tricolor Dietr., A.G.Z. 1848/209
- Echinopsis pentlandii var. maximiliana Lem., Rev. hort. 1860
- Lobivia corbula Br. a R. /non Herrera/, Cactaceae 1922/56
- Lobivia pentlandii var. maximiliana Backbg., C.a.S.J. 1951/50
- Lobivia pentlandii Backbg. /non Hook./, Cactaceae 1959/1378
- Lobivia cariquinensis Card., Cactus 1959/181
- Lobivia pseudocariquinensis Card., C.a.S.J. 1961/111

Polní čísla:
FR 329 - Bacomba, La Paz, Bolivia
FR 329a - Achacachi, La Paz, Bolivia
KK 702 – Lobivia pentlandii var. albiflora n.n., Puno, 4000 m, Peru
KK 1542 – Macusani, 3500 m, Peru
HS 207 - Puerto Perez, Los Andes, La Paz, Bolivia
KR 287 - Achacachi to Sorata, La Paz, Bolivia, 3900m
L 153 - Llave, Puno, Peru, 3600-4100m
L 303 - Lake Titicaca, Camacho, La Paz, Bolivia, 3800m
L 968 - Lake Titicaca, Omasuyos, La Paz, Bolivia, 3700m
WR 202 - La Paz, La Paz, Bolivia

Dvakrát foto Ladislava Fischera z nalezišť:




Popis: Většinou trsovitě rostoucí, kulatá, až 10 cm silná, žeber cca 15, šikmými zářezy rozdělená na 2 cm dlouhé hrboly, okrajových trnů 7 - 15, středové trny 1 - 3, všechny trny jehlovité, ohnuté a vzájemně propletené, až 6 cm dlouhé, zlatožluté až hnědé. Květ cca 5 cm dlouhý a 4 cm široký, vnější plátky trochu přehrnuté a fialovorůžové až purpurově zašpičatělé, vnitřní krátké a proto trochu k sobě stojící, červenooranžové a uvnitř až žluté, tyčinky přikloněné k pestíku. Domovinou je pánev okolo jezera Titicaca.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Nejsou-li skryté v ledu a sněhu u Macusani nebo někde na Illampu, nikde jsem je neviděl překročit dále okolí Titicaca. Když Ritter píše (Kakteen 1980/570): „Já sám jsem zjistil výskyt u Cuzco . . .“, tak je to, jako ostatně mnohé u Rittera, chybné určení. Rostliny u Cuzco, km 5, km 10 atd. nebo u Ocongate, jsou var. corbula (Herrera).

Lobivia maximiliana (Heyder) a Lobivia pentlandii (Hook.) jsou první nám známé krátkokvěté Echinopsis a jako takové je také tehdejší autoři charakterizují (1844, 1846). Zajímavé je, že až do dnešní doby se obě vždy znovu vzájemně míchaly jako variety a synonyma, sám Backeberg držel Lobivia maximiliana ještě jako typus pro Lobivia pentlandii, proto jsem kdysi poslal Backebergovi, Cardenasovi a Ritterovi několik barevných diapozitivů zdánlivě neznámého Echinocactus pentlandii Hook. z Curtisova Bot. Magazinu, aby se typ konečně ustálil.

Při novějších pokusech o roztržení rodů Echinopsis a Lobivia dostala Lobivia maximiliana nový název „Boreolobivia“ od Friedricha (IOS Bull. 1974/90), jen nám zůstává autor dlužen obsah této skupiny. Jak choulostivé je toto téma, ukazuje můj pokus z roku 1975 shrnout tento komplex. Ritter píše (Kakteen 1980/569)/: „Rausch bere Lobivia caespitosa jako varietu Lobivia maximiliana, což je rozhodně zavrženíhodné, tady jednou těsná druhová příbuznost neobstojí“, což je jeho mínění. Viděl jsem v Charazani celé pahorky plné květů, něco přes polovinu z nich bylo žlutých (var. charazanensis) a cca 10 % měla krátké květy maximiliany, zbytek byly meziformy. Zrovna takové krátké formy se najdou u var. hermanniana v Pongo, což Backeberga také přimělo udělat var. breviflorior. Místo neužitečné polemiky svádějící z cesty ukazuji více regionálních maximiliana - variet na obrázcích. Rovněž řezy květů L. maximiliana - hermanniana - caespitosa (zprava) nepotřebují dalších slov.



Citace W. Rausch – Lobivia 75: Ve Všeobecném zahradnickém časopise z roku 1846 píše A. Dietrich: „...Vedle této (pentlandii) ukazuje pan účetní rada Heyder jeden vzhledově velmi podobný kaktus, který bychom mohli považovat sotva za varietu tohoto, až vytvoření květů zcela jasně ukazuje, že se jedná o odlišný druh, neboť květy nejsou živě růžově červené jako u Echinocactus Pentlandii, nýbrž žluté s ohnivě červenými až téměř oranžovými špičkami... Zvláštní květní koruna sestává ze tří řad korunních lístků, ...ty z vnitřní řady jsou podlouhle opakvejčité, skoro trubkovitě sestavené a obklopující generativní orgány.“ Takto je popsána květní forma, z níž dnes známe celou skupinu forem, která je ale z nedostatku znalostí stále znovu míchána s Lobivia pentlandii. O dva roky později popsal A. Dietrich další formu jako Echinopsis tricolor, u níž jsou vnější okvětní plátky „ živě a světle purpurově červené“. V Revue Horticole z roku 1860/547 se nachází první vyobrazení Echinopsis pentlandii var. maximiliana, kde je zřetelně vidět vzpřímené vnitřní plátky. Ten samý charakter květů ukazuje též vyobrazení u Rumplera - Handbuch der Cacteenkunde 1885/617, jako Echinopsis Colmarii.
Když jsem byl poprvé v Cochabamba a ptal se Cardenase na Lobivia maximiliana, řekl mi, že tato v Bolívii není. Že Echinopsis maximiliana je pryč, dá se ale najít už u Brittona a Roseho, kteří zobrazují takovou rostlinu z Juliaca (jezero Titicaca) s Herrerovým názvem Mamillaria corbula, ovšem s nalezištěm severně přes vodní předěl (La Raya), kde jsem ale žádnou Lobivia maximiliana nenašel. Echinopsis maximiliana je u Brittona a Roseho začleněna do Lobivia pentlandii a Mamillaria corbula od Herrery tím byla vyřízena. Cardenas tak mohl pokračovat a pojmenoval Lobivia maximiliana jako Lobivia cariquinensis a pseudocariquinensis. Typ lze nalézt jen v celé pánvi jezera Titicaca a je ohraničen a uzavřen velkým vodním předělem.
Co byla Mamillaria corbula, zůstávalo dlouho záhadou. Tento klasický příklad ukazuje důležitost údajů o nalezištích a jak později popisy bez znalosti stanovišť a dokonce i rostlin každou další práci ztrpčují. Poprvé jsme slyšeli název Mamillaria corbula v Revista Universitari de Cuzco 1919/61, ale popis byl omezen na slova „De flores rojas, Quedrada del Apurimac“. Až v roce 1926 přináší Herrera v Chloris Cuzcoensis strana 163 - 164 bližší popis a jako naleziště udává „blízko Cuzco, údolí Urubamba, Quispicanchi, Paruro. Další publikaci najdeme v Plantarum Cuzcoensis Herrerianum, Lima 1930/139 - 140, zde je vedle Cuzco a Urubamba jmenována ještě Hacienda Silque až Urcos a Paucartambo. O Juliaca podle Brittona a Roseho zde žádná zmínka není. Dohady mohou být i ohledně pozorované a udávané nadmořské výšky, má se pohybovat mezi 1900 a 3500 m, což je zřejmý omyl, neboť místo nad 1900 m tady nikde nenajdeme. Pozorování rostlin z udaného místa umožňuje stanovit pouze dva typy rostlin, totiž Lobivia hertrichiana a druhý, který je podobný fotografii Herrery, tedy právě Lobivia corbula. Tyto formy jsem nalezl na různých místech, na kterých varíruje pouze v délce květů, např. u Cuzco (corbula), Sicuani (sicuaniensis), Ocongate (lauramarca). Tím je zde vymezen areál, asi s jednou formou maximiliana, která se odlišuje velkou barevnou škálou. Rostliny z udaných míst jsou si tak podobné, že se nedají oddělit, pouze je odlišuje různá délka květů.
Tmavý habitus, podobný Lobivia pentlandii, se nachází u Challuanca a má delší, pouze červené maximiliana květy. Určil jsem tyto formy jako Lobivia intermedia, která tvoří přechod k ještě větší Lobivia westii z Andahuallas, která ale vykazuje zase žluto-rezavý habitus. Východně od jezera Titicaca (Lobivia maximiliana) nacházíme Lobivia hermanniana a Lobivia charazanensis s protáhlým tělem a delšími květy. Na mnoha lokalitách v Ayopaya roste Lobivia miniatiflora, která se mísí s Lobivia caespitosa s rozšířením přes Cochabamba až po Copachuncho a blízko Mizque. Zajímavé je zvláště to, že délka květů maximiliana vzrůstá od jihu k severu, takže u jezera Titicaca (Sicuani) je 30 - 40 mm, Cuzco-Ocongate 40 - 60 mm, Challuanca 70 mm a Andahuallas 80 - 90 mm. Stejné tendence se projevují také na východ: Titicaca 30 - 40 mm, Pongo-Charazani-Ayopaya-Tapacari 50 - 70 mm a Cochabamba-Copachuncho 80 - 90 mm.
Protože „znak“, k blizně přitisknuté tyčinky, se prolíná od Lobivia maximiliana přes Lobivia hermanniana až k Lobivia caespitosa, můžeme sem zařadit také Lobivia quiabayensis. Tato odchylka roste severně od La Paz (Quiabaya) společně s typem, odlišuje se roztaženými tyčinkami a čistší barvou květů. Protažení těla a květů od jihu k severu je zde také vidět, takže najdeme v Paucartambo (Peru) ty samé formy s rovnými žebry a dvakrát tak dlouhými květy (Lobivia leptacantha). Velká mezera v areálu mezi oběma dokládá naši neznalost této nedostupné krajiny.
Pro celou tuto skupinu je charakteristický trsovitý růst. Pozoroval jsem stohlavé i větší skupiny. Žebra jsou zkřížená nebo přímá, vnitřní okvětní plátky mohou být sevřené až trychtýřovité. Velké plody s tenkou slupkou praskají nepravidelně a ve vodnaté, později lepivé dužnině jsou poněkud zploštělá, asymetrická, černá a lesklá semena s malým, šikmým hilem. Typ roste ve výškách až kolem 4500 m. Byla to tak nejvyšší poloha mnou nalezených lobívií.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 679 , 1360 - zcela typická maximiliana, 2305 , 2955 - var. caespitosa, 17235

Odkazy:
www.lobivia.pl/maximiliana/index.html
www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=538
www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_maximiliana/Lobivia_maximiliana_westii/Lobivia_maximiliana_v_westii.htm
public.fotki.com/GunnarHatletveit/echinopsis/page7.html



Možnosti záměny: Nemyslím si, že by si někdy někdo spletl pravou Lobivia maximiliana s něčím jiným. Typické uspořádání světlých, většinou žlutých, medových nebo téměř bílých trnů, ji dostatečně odlišuje. Některé krajní formy už ale bez květů zaměnitelné jsou za určité – opět spíše krajní – formy Lobivia pampana a pentlandii. Zejména var. corbula a sicuaniensis se vzhledově těmto dvěma druhům blíží natolik, že můžete mít tři prakticky stejné rostliny, patřící ke třem různým druhům. Spolehlivě je od sebe odliší květy a plody. Rozdíly mezi pentlandii a pampana už jsem jednou vypisoval sem ( příspěvek 23587 ). A čím se tak závratně odlišuje od obou L. maximiliana? Někdy se říká, že má oroyovitý nebo také slaměnkový květ. To sedí naprosto přesně, ale jen pro typ. Přesto je ještě jeden naprosto typický znak a to jsou tyčinky, které jsou všechny nebo alespoň větší část přitisknuté k pestíku. To žádná L. pentlandii ani pampana nemají. Ale nebyla by to příroda, aby nám nepřichystala výjimku. Tou je var. charazanensis, jejíž žluté (vždy) květy u NĚKTERÝCH rostlin vypadají doslova pentlandovsky. Naopak Rauschem zmíněná Lobivia quiabayensis (Lobivia 75) se tímto znakem pyšní a přitom s L. maximiliana nemá nic společného a dnes se oficiálně vede jako varieta Lobivia schieliana. Holt guláš, no...



Poznámky: Atraktivní trny a neobvyklé květy dělají z Lobivia maximiliana hodně atraktivní druh. Navíc nedělá ani nějaké zvláštní problémy při pěstování. Přesto tu jeden mínusek je. Všeobecně se jedná o dobře kvetoucí druh (leckdy i opakovaně ve více sériích), ale některé rostliny prostě nepokvetou a nepokvetou. Mám několik desetiletých rostlin KK 437, nádherné kytičky, kvetou jak o život, ale dvě z nich ne. Rostou, jsou ze všech největší, ale květ dosud ani jeden. To samé jedna ze tří KK 1542 (jedna kvetoucí na fotce). Proč, nemám tušení.


V poslední době se objevují tendence tento druh rozdělit na L. maximiliana s varietami corbula, sicuaniensis, intermedia a westii a Lobivia caespitosa s varietami hermanniana, miniatiflora, violacea, durispina a charazanensis. Rozlišovacím znakem mají být přímá, nepřerušovaná žebra okruhu L. caespitosa a přece jen poněkud jiný základní tvar květu. Osobně proti tomu celkem nic nemám. Skutečně, když si dám vedle sebe L. maximiliana a L. caespitosa, tak mi moc podobné nepřijdou. Má-li toto rozdělení nějaké „vědecké“ opodstatnění (geografie apod.), proč ne.

Petr napsal: Tak to máš kliku, já nestíhám nic, ačkoli jsem PRDŮCH. Momentálně vyřizuji zakázky z prosince a chodím kanály. Je to sice mimo mísu, ale uvítal bych podobné v gymnach A až Z.

Se nedivím, neznám důchodce, který by měl čas. Teda jo, znám, ale to jsou "rakevní čekatelé". Předpokládám, že jestli se dožiju důchodu, nebudu stíhat taky. Teď využívám toho, že v práci nemáme moc do čeho píchnout, sezóna nám začne až tak za měsíc. Do té doby bych ty lobívky rád zvládnul. Ale do gymen se teda nepohrnu.

Tak to máš kliku, já nestíhám nic, ačkoli jsem PRDŮCH. Momentálně vyřizuji zakázky z prosince a chodím kanály. Je to sice mimo mísu, ale uvítal bych podobné v gymnach A až Z.

Husi napsal: Dovolím si vložiť dve fotky k aktuálnej téme v paralelnom vlákne o lobíviách:

Děkuji, překopíroval jsem i s drobným dovětkem.
Jinak pokud budete mít (platí pro všechny) cokoliv k poslednímu popisovanému druhu, dávejte klidně příspěvky hned pod něj. Snažím se popisy vkládat dvakrát týdně, takže teď ve čtvrtek večer nebo v pátek ráno bude L. maximiliana, příští týden v L. pampana a pentlandii, další týden L. pugionacantha a rauschii a tak dále podle abecedy. Pokud tedy k těmto druhům cokoliv máte, můžete už dopředu připravovat.

juniperbushman napsal: Pod jménem Lob. iridescens mám rostlinu vyobrazenou na:
kaktusy.decin.cz/najdete/sbirky/ml/ml_fa/LMars.htm . Tato rostlina má květy zcela odpovídající výrazu iridescens - duhový : žluté okvětní plátky mají načervenalý okraj a jícen květu přechází do smaragdově zelené. Rostlina je stará přes 40 let.

Nádherný květ, na který mám krásnou vzpomínku. Ještě coby kluk jsem se jedinkrát dostal ke starému panu Rektoříkovi a jemu tam právě takhle nějak jedna z několika jeho iridescens kvetla. Já na ty květy tenkrát koukal s vyvalenýma očima. Mockrát jsem pak objednával semena tohoto "druhu" a doufal, že mi někdy nějaká takto barevně vykvete. No, nepovedlo se, ale i květy těch všech ostatních byly krásné. Takže gratulace k nádherné kytičce a kdyby někdy byla semínka...

juniperbushman napsal: A dále:
Ještě jsem našel fotky rostliny, kterou mám jako Lob. mars. v. rubescens. Rostlina odpovídá pojmenování rubescens, protože je upravdu trochu do červena (tělo i květy). Jedná se o kytku, která byla vyseta "krácepoválce".

Ano, toto je naprosto typická rostlina, díky nimž si troufám tvrdit, že rubescens mezi marsonerkami spolehlivě poznám a že jsem pro uznávání rubescens minimálně na úrovni variety. Nemá chybu.

Pod jménem Lob. iridescens mám rostlinu vyobrazenou na:
kaktusy.decin.cz/najdete/sbirky/ml/ml_fa/LMars.htm . Tato rostlina má květy zcela odpovídající výrazu iridescens - duhový : žluté okvětní plátky mají načervenalý okraj a jícen květu přechází do smaragdově zelené. Rostlina je stará přes 40 let.

A dále:
Ještě jsem našel fotky rostliny, kterou mám jako Lob. mars. v. rubescens. Rostlina odpovídá pojmenování rubescens, protože je upravdu trochu do červena (tělo i květy). Jedná se o kytku, která byla vyseta "krácepoválce".

Dovolím si vložiť dve fotky k aktuálnej téme v paralelnom vlákne o lobíviách:

Lobivia lateritia WR 78 (mala by byť)- aktuálne foto:


a na jar kvitnúca:

Lobivia lateritia var cotagaitensis Rausch. K.u.a.S. 1977/235

Polní čísla:
WR 674 - Lobivia lateritia v. cotagaitensis, Uyuni to Tupiza, Potosi, Bolivia
RH 297 - Lobivia lateritia v. cotagaitensis, Pueblo Viejo, Tarija, Bolivia, 3600m

Popis - citace W. Rausch - Lobivia 85: Až 25 cm vysoká a 9 cm silná, bílé trny z naleziště se v kultivaci zbarvují také tmavě, jen větší žluté květy zůstávají konstantní. Plod a semeno podobné var. kupperiana (Backbg.). Typové stanoviště je severně od Cotagaite.

Poznámky: Tahle varieta mě štve. Má totiž mít žluté květy. Vysel jsem už dvakrát semena WR 674, vždy z různého zdroje a žlutý květ ani jeden. Mně prostě kvetou takhle.




No nic, zřejmě pravou cotagaitensis nemám. Ale kytičky jsou to moc hezké, zbavovat se jich nemíním. Na tu správnou var. cotagaitensis se aspoň podívejte na tento odkaz www.ptmk.warszawa.pl/zycie/10_w_gorka/08_blaczkowski/kL_lateritia_v_cotagaitensis_WR674.html .



Lobivia lateritia var. citriflora Rausch, Succ. 1980/30

Polní čísla:
WR 748 - Lobivia lateritia v. citriflora, Casa del Diablo, Villazon, 3300m

Popis - citace W. Rausch - Lobivia 85: Až 15 cm vysoká a 9 cm silná. Okrajové trny podélně navzájem propletené a středové trny trčící nahoru. Květy bělavé až citrónově žluté. Plod a semeno podobné var. kupperiana (Backbg.). Typové naleziště - Talina a blízké okolí.

Odkazy: www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_lateritia/Lobivia_lateritia_citriflora/Lobivia_lateritia_citriflora.htm

Poznámky: Tuto varietu jsem nikdy nevyséval a ani ji nemám. Proto odkaz na hezkou fotku www.ptmk.warszawa.pl/zycie/10_w_gorka/08_blaczkowski/kL_lateritia_v_citriflora_WR748.html .



Lobivia lateritia var. horrida (Ritt.) Rausch 1975
- Lobivia horrida, Ritter, Taxon 1963
- Lobivia horrida var. sanguiniflora n.n., Ritter

Polní čísla:
FR 795 - Lobivia horrida, 33km South-East of Cotagaita, Potosí, Bolivia
FR 974 - Lobivia horrida, 20km South of El Puente, Tarija, Bolivia
KK 1024 - Lobivia horrida, El Puente, Bolivia, 3000m
KK 1993 - Lobivia horrida, Villa Abecia, El Puente, Bolivia, 2800m
RBC 151 - Lobivia horrida, Las Carreras, Sud Cinti, Chuquisaca, Bolivia
WR 306a – Lobivia wilkae, Impora ?
RBC 151 - Lobivia horrida, Las Carreras, Sud Cinti, Chuquisaca, Bolivia



Popis (můj): Solitérní, kulatá až krátce cylindrická, tmavě zelená, až 9 cm široká a 200 mm vysoká. Žeber 11 – 20. Trny šídlovité, černohnědé, postupně šedivějící. Krajních trnů 12 – 15, spodní 10 – 25 mm, horní až 60 mm dlouhé. Středových trnů 4 – 6, někdy mírně ohnuté vzhůru, jinak rovné, délka 30 – 90 mm. Květ cca 40 – 60 mm dlouhý i široký, žlutý, oranžový, růžový nebo červený, vzácně také téměř bílý. Jícen často zelený nebo bílý. Plod a semena podobné jako u var. kupperiana.



Poznámka: W. Rausch tento taxon nejdříve zařadil jako varietu L. lateritia, aby ji vzápětí ztotožnil s var. kupperiana a o 10 let později dokonce s Lobivia ferox var. longispina. To první beru, jako L. lateritia var. horrida jsem ochoten ji akceptovat. To druhé už méně, ale když si odmyslím odlišnosti v květu (hlavně ten světlý jícen s náznakem hymenu u L. horrida), tak mě možná taky ukecáte. To třetí, tedy šoupnutí k longispině, to mi přijde úplně mimo. Nejen květ jiný, ale i zcela jiné plody a semena, to je na mě trochu příliš. Přitom z jeho sběrů WR 306a (byť původně pod jménem L. wilkae) rostly typické horridy. Každopádně já si ve své sbírce pořád ještě pěstuju druh Lobivia horrida a vyhovuje mi to nejvíc. Třeba mě někdo přesvědčí, že je to blbost.





Podobný osud potkal i další lobívii – L. claeysiana WR 211 Tupiza, Potosí. Ta by snad měla být totožná s Ritterovou FR 600, tedy s var. kupperiana. Jestli to tak je nebo ne, netuším. Vyséval jsem L. claeysiana pouze ze semen od pana Rektoříka s poznámkou, že rostliny jsou původem od de Herdta a vyrostly mi z nich pugionacanthy. Jinak jsem ji nikdy neměl.

Snad by bylo dobré se ještě zmínit o tom, že M. Cárdenas popsal v roce 1961 Lobivia aureolilacina. Mělo by se jednat o formu někde na pomezí L. lateritia a L. horrida, se žlutými květy. Sbíral ji u Impora Karel Kníže pod číslem KK 634. Rausch ji zařadil jako synonymum pod L. ferox var. longispina a Jaroslav Ullmann jako její formu.

Konečně v české literatuře se ještě objevilo i jméno Lobivia lateritia var. camataquiensis (Cárd.) Ullmann 1992, což je rekombinace původní Cardenasovy L. camataquiensis. Rausch ji má pod číslem WR 490, Kníže pod KK 661. Obecně se bere jako synonymum k L. lateritia. A to už je snad všechno.

Lobivia lateritia var. kupperiana /Backbg./ Rausch 1975
- Lobivia kupperiana Backbg., Kaktus ABC 1935/414

Polní čísla:
FR 600 - Lobivia kupperiana, South of Tupiza, Potosí, Bolivia
WR 673a - Lobivia kupperiana, Uyuni to Tupiza, Potosi, Bolivia
RH 303 - Lobivia kupperiana, Mal Paso, Potosí, Bolivia, 3650m
RH 307 - Lobivia kupperiana, Mal Paso, Potosí, Bolivia, 3800m
RH 311 - Lobivia kupperiana, Mal Paso, Potosí, Bolivia, 3900m
RH 312 - Lobivia kupperiana, Mal Paso, Potosí, Bolivia, 3900m
KK 587 - Lobivia lateritia fma., Tupiza, Bolivia, 3000m
KK 639 - Lobivia lateritia fma., Tupiza, Bolivia, 2800m

Popis: Jednotlivá, kulatá, 10 cm vysoká a 8 cm silná, modrozelená, žeber cca 20, spirálovitě překřížená v 15 mm hrbolech, trnů 10 - 20, až 4 cm dlouhé, jehlovité - šídlovité. Květ cca 5 cm dlouhý a široký, okrově žlutý. Plod kulatý, 1 cm silný, vysychavý. Semeno kulaté, důlkované, s rovným nebo jen málo kýlovitým hilem. Typová lokalita: Tupiza.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Vzácnost těchto rostlin dává stále příležitost k různým názorům, otázka zní, co je Lobivia kupperiana a co Lobivia claeysiana? Backeberg píše (Kakteenkunde 1942/2): „Dvě nejvzácnější lobívie vůbec. Podařilo se mi najít jen dva kusy, z nichž u Lobivia kupperiana jeden při roubování odešel, ... díky odnožím se mi nyní několik let dařilo (sbíráno 1933) rozmnožit více mladých rostlin ...“ Jednu tuto rostlinu jsem mohl spatřit u Backebergova přítele Schiela ve sbírce a právě takové formy rostou v průsmyku severně od Tupizy. Že jsou to rostliny choulostivé, jsem musel též vyzkoušet, z 12 kusů jsem jen u tří dosáhl odnoží a semen před tím, než se odebraly do kaktusového nebe.

Když Ritter píše (Kakteen 1980/572): „Podle mých opakovaných pochůzek na originálním nalezišti u Tupizy se tu nachází jen jediný druh“, jedná se o omyl. Lobivia claeysiana Backbg. je Lobivia longispina Br. a R. z míst Tupiza - Colchak - Uyuni, která dostala později díky různým barvám květů ještě názvy Pseudolobivia wilkae Backbg. a var. carminantha. Lobivia kupperiana dostala u Rittera samozřejmě název „Hymenorebutia“.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 2874 , 3402 , 3914 , 20766

Odkazy:
www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_lateritia/Lobivia_lateritia_kupperiana/Lobivia_lateritia_v_kupperiana.htm
www.comune.pisa.it/apsn/Botanica/Lobivia/kupp.htm
www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=215



Poznámky: Po této varietě jsem hodně dlouho marně toužil, nikde nebyla. Jezdil jsem ji obdivovat k pánům Rektoříkovi a Krůtovi a až po několika návštěvách jsem se dočkal. Od pana Rektoříka jsem si jednu odvezl (mám ji dodnes) a od pana Krůty jsem dostal pár semínek. Choulostivost, o které píše W. Rausch, potvrdit nemůžu. V mých tvrdých podmínkách rostou sice pomalu, ale jistě a ochotně kvetou.


Tato roubovaná rostlina není moje, vlastní ji kolega Kodejška v Chlumci nad Cidlinou, ale asi by bylo škoda ji sem nezařadit.




Lobivia lateritia var. rubriflora /Backbg./ Rausch 1985
- Lobivia kupperiana var. rubriflora Backbg., Cactaceae 1959/1441
- Lobivia lateritia var. borealis Rausch nom. nud.
- Hymenorebutia torataensis Ritt., Kakteen 1980/589

Polní čísla:
WR 303 - Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia
WR 306 - Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia

Popis – citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá až trochu protáhlá, 25 cm vysoká a 9 cm silná, žeber cca 18, spirálovitě překřížená v 1 - 2 cm dlouhých hrbolech, později probíhající přímo. Trny až 5 cm dlouhé, šídlovité, paprskovité, tmavohnědé až černé. Květy 5 cm dlouhé, červené až tmavočervené. Plod a semeno podobné var. kupperiana (Backbg.). Naleziště je ve vysokých polohách východně a západně od údolí Cinti až po Mal Paso.

Poznámky: Rostliny by měly být dost podobné varietě předchozí, ale z různých zdrojů lezou i různé kytky. Tady máte JK 260, o kterých jsem si dlouho myslel, že se jedná o Lobivia ferox var. longispina. Protože Lobivia lateritia a hákovité trny, to mi jaksi nesedělo. Pak jedna vykvetla a ejhle, takhle zase pro změnu nekvete longispina. Semena má stejná jako kupperiana, tak zatím jmenovku nechávám.

LOBIVIA LATERITIA /Gürke/ Br. a R., Cactaceae 1922/56
- Echinopsis lateritia Gürke, MfK 1907/151
- Lobivia cintiensis Card., Cactus 1959/179
- var. elongata Ritt., Taxon 1963/124
- Lobivia scopulina Backbg., Cactaceae 1962/3735
- Lobivia camataquiensis Card., Cactus 1963/90
- Lobivia imporana Ritt. nom. nud.
- Hymenorebutia cintiensis Ritt., Kakteen 1980/583

Polní čísla:
KK 1350- Villazon, Bolivia, 3000m
KK 1351- Las Carreras, Bolivia, 2500m
KK 588 - Lobivia lateritia fma., El Puente, Bolivia, 2800m, Pyrrhocactus sp. in 1977 list
KK 590 - Lobivia lateritia fma., Carrizal, Bolivia, 2800m, Pyrrhocactus sp. in 1977 list
KK 638 - Lobivia lateritia fma., Camargo, Bolivia, 2800m, Pyrrhocactus sp. 3000m in 1977 list
KK 836 - Lobivia lateritia fma., Tupiza to El Puente, Bolivia, 2900m, Pyrrhocactus sp. 2800m in 1977 list
KK 2167 - Lobivia cintiensis, Camargo, Sud Cinti, Bolivia, 2200m
KK 644 - Lobivia cintiensis, Impora, Bolivia, 3000m
KK 695 - Lobivia cintiensis, Villa Abecia, Bolivia, 2800m L 417 - Impora, Nor Cinti, Chuquisaca, Bolivia, 2800-2900m
L 419 - Carreras, Sud Cinti, Chuquisaca, Bolivia, 2700-2900m
L 905 - Cotagaita, Nor Chichas, Potosi, Bolivia, 2600-3200m
L 907 - Tupiza, Sud Chichas, Potosi, Bolivia, 2500-2600m
L 910 - Puente, Sud Cinti, Chuquisaca, Bolivia, 2500m
L 992 - Vilcaya, Saavedra, Potosi, Bolivia, 2800m
RH 184 - El Puente, Chquisaca, Bolivia, 3550m
RH 889 - San Pedro, Chquisaca, Bolivia, 2450m
WR 490 - Lobivia lateritia v. camataquiensis, Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia
WR 500a - Lobivia lateritia v. winkleriana, Tarija (dnes řazena k L. pugionacantha)
WR 78 - Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia
WR 905 - Lobivia lateritia v. micrantha, Tacomayo
WR 934 - Paicho
WR 935 - El Puente
WR 935a - Tojo
FR 381 - Lobivia cintiensis fma. elongata, South of Villa Abecia, Chuquisaca, Bolivia
FR 810 - Lobivia cintiensis fma. elongata, Torata, Potosí, Bolivia
FR 82 - Lobivia cintiensis fma. elongata, El Puente South few km, Tarija, Bolivia
FR 82a - Lobivia cintiensis, Carrizal, Tarija, Bolivia
FR 82b - Lobivia cintiensis fma. elongata, La Torre, Chuquisaca, Bolivia
FR 82c - Lobivia cintiensis, Puente San Pedro, Chuquisaca, Bolivia
FR 82d - Lobivia cintiensis, 10km South of Villa Abecia, Chuquisaca, Bolivia
KR 313 - Lobivia cintiensis, Camargo, Chuquisaca, Bolivia
KR 319 - Lobivia cintiensis fma. elongata, El Puente, Tarija, Bolivia
RBC 77 - Lobivia cintiensis, Puente San Pedro, Nor Cinti, Chuquisaca, Bolivia, 3800m

Foto z nalezišť Ladislav Fischer:






Popis: Jednotlivá, kulatá až válcovitá, až 50 cm vysoká a 10 cm silná, šedozelená, žeber cca 20, rozdělených na 1 cm dlouhé hrboly, trnů 15 - 17, jehlovité a poněkud zahnuté k tělu, 15 mm dlouhé, středové trny 2 - 3, nahoru ohnuté, až 30 mm dlouhé. Květy trychtýřovité, 5 cm dlouhé, rumělkově červené, s červenými tyčinkami. Plod kulatý, 1 cm dlouhý, vysychavý, semeno kulaté, důlkované se skoro okrouhlým hilem. Domovina: Bolívie, u Impora.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Když jsem v r. 1963 poprvé navštívil prof. Cardenase v Cochabambě a zeptal jsem se ho, trochu vychloubavě na své znalosti, na staré bolívijské Lobivia maximiliana a lateritia, doslat jsem odmršťující odpověď, že takové v Bolívii nejsou. Tehdy jsem nemohl tušit, že je nazývá Lobivia cariquinensis (Card.), resp. Lobivia cintiensis a mým poznámkám, že tento druh byl objeven už Fiebrigem, přišel také promptní autoritativní Ritterův odkaz: „Toto ale nijak nesouhlasí.“ (Ritter, Kakteen 1980/586). Normálně by se to dalo přejít, ale abych byl aktuální a také kvůli skutečnosti, že tato vědecká polemika si tam vyžádala celou stránku, dovolím si k tomu ještě něco poznamenat. V prvopopisu od Gürkeho, který použil Ritter pro své údaje, stálo: „Druh, sbíraný v Bolívii panem Fiebrigem.“
Za druhé, komu to nestačí, ten najde v botanické ročence od A. Englera „Příspěvek k rostlinné geografii Bolívie“ od Karla Fiebriga (1911, str. 1 – 68). Jak důležitý je pro mě sběratel, resp. naleziště pro určení druhu, ukazuje právě tento příklad. Lobivia scopulina Backbg. je podle osobního sdělení paní Wilkeové z Impora. Všechny tyto kartáč poněkud připomínající formy se nacházejí v údolí Cinti u San Pedro a Abecia - Carreras, u Impora a Tojo atd. a vykazují na různých lokalitách tlustší nebo tenčí habitus s rumělkově červenými, žlutými nebo růžovými pastelově zbarvenými květy.



Citace W. Rausch – Lobivia 75: Lobivia lateritia byla prvně sbírána na přelomu století Fiebrigem v jižní Bolívii. Britton a Rose pak umístili naleziště na La Paz a dostali se tak s následnými „kaktology“ do sporu. Následkem toho je, že byly tyto formy znovu zaváděny pod modernějšími jmény, jako např. Lobivia scopulina Backbg., Lobivia imporana Ritt. n. n., Lobivia camataquiensis Card., Mediolobivia cintiensis Card. (proč bylo použito jméno Mediolobivia, je nepochopitelné, ukazuje to pouze na libovůli v užívání tohoto označení). Cardenas popsal svoji Lobivia cintiensis s 50 cm výšky, Ritter udělal ještě var. elongata vysokou 60 cm. Druh je charakteristický solitérním, víceméně cylindrickým vzrůstem se sotva 10 – 12 cm v průměru, mělkými kořeny, přímo probíhajícími až mírně přerušovanými žebry a vysoko u temene posazenými, pastelově (bíle, růžově, světle žlutě, oranžově až červeně) zbarvenými květy. Plody pukají podélně i příčně, jsou polosuché a obsahují kulatá, matná semena s rovným mělce prohloubeným pupkem.
Tyto v údolích (jižní Camargo, El Puente, El Toro, Impora atd.) dalece rozšířené formy, vykazují ustálené stanovištní odchylky jen u Cotagaite. Zdejší rostliny jsou sotva 25 cm vysoké, trny jsou zde ponejvíce bílé a barva květů je jen žlutá. Pojmenoval jsem tyto formy var. cotagaitensis Rausch. Ve vyšších polohách od Tupiza (Lobivia kupperiana) přes Pampa de Mochara, Impora, El Puente (Lobivia horrida) vykazuje tvrdé, šídlovité otrnění a barvu květů od zlatě nebo okrově oranžové po červenou, je to forma, kterou známe jako Lobivia kupperiana Backbg.. Mezi San Pedro a Culpina se pak nachází větší, tmavěji otrněná forma s velkými, červenými květy a tu nazval Ritter jako Lobivia horrida var. sanguiniflora n. n. Protějšek této robustní formě jsem nalezl na západ a sever od Camargo, otrnění je jemnější a slabší, menší červené květy jsou silněji otrněné a rovněž semena vykazují jinou formu. Rostliny z této lokality jsem pojmenoval var. borealis n.n. Rausch.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 4165 , 18667

Odkazy:
www.lobivia.pl/lateritia/index.html
www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_lateritia/Lobivia_lateritia/Lobivia_lateritia.htm
www.comune.pisa.it/apsn/Botanica/Lobivia/late.htm



Možnosti záměny: Vesměs se jedná o hodně typické rostliny. Kdo jednou L. lateritia viděl, těžko si ji s něčím splete, a to i přesto, že se jedná o druh velice variabilní. Paradoxně asi nejpodobnější jsou tomuto druhu někteří „čilenci“ z okruhu Pyrrhocactus a Horridocactus.

Poznámky: Lobivia lateritia je krásným příkladem toho, jak se časy mění. Hodně dlouho byla známá pouze z literatury, rostliny chyběly. Mezi svými nálezy ji neuváděl nejen Ritter, který znal snad všechny kaktusy z Jižní Ameriky, ale ani Rausch. Ten až zpětně poté, co zavrhl druhové jméno cintiensis, přiřadil jménu L. lateritia svoje číslo sběru WR 78. Karel Kníže zase dlouho svoje nálezy považoval za Pyrrhocactus. Přitom se ale sbírkami nenápadně rozšiřovala Cardenasova Lobivia cintiensis, pocházející ze stejné oblasti. Teprve W. Rausch odhalil, že L. lateritia a L. cintiensis jedno jsou. Dodnes se ale vyskytují názory, že by oba taxony měly být odděleny alespoň na úrovni variet, protože se liší. Podle původních popisů kvete Lobivia lateritia rumělkově až vínově červeně a Lobivia cintiensis spíše růžovočerveně (a její varieta elongata žlutě). Lobivia lateritia má mít méně trnů a ty mají být méně ohnuté vzhůru, tedy skoro rovné, kdežto Lobivia cintiensis má být skutečné koště. Opravdu takové méně a rovně trnité L. lateritia mám, viz zde


ale upřímně řečeno, podobné rostliny vyrostou občas i ze semen „pravé“ cintiensis, nevidím tedy důvod je odlišovat. A co se týká květů, tak snad kromě modré mohou mít barvu jakoukoliv, viděl jsem (a záviděl) i lehce nazelenale bílou.
Současná situace je úplně jiná. Z původně vzácného druhu se stal momentálně jeden z nejčastěji sbíraných. Snad každá výprava směr Bolívie nějaká semena doveze a sběrových čísel tak dnes existují desítky, ne-li stovky. Asi před 10 lety mi malá dcerka převrhla výsevní misku s několika položkami L. lateritia, takže z toho vznikla směs. Spousta semenáčků se pak rozešla do různých končin, ale něco té směsi mi zůstalo a když kvete, vůbec to není ošklivé.


Již u Lobivia chrysochete jsem se zmínil o položce RBC 068, která byla v některých cenících označována právě tímto jménem. Jedná se o omyl, resp. zřejmě o špatný přepis RBC 088. Původní RBC (nebo též RCB) 068 patřilo druhu Roseocereus tephracanthus. Pro Lobivia chrysochete platila čísla RCB 088 a 090, obě s otazníkem a to oprávněným. Rostliny patří spíše k Lobivia lateritia a na místě je jen otázka, zda se jedná o typ nebo var. citriflora. Podle mě je to zajímavá forma typové Lobivia lateritia, s rovnými hustými trny zpočátku černé barvy, později šednoucí. Kvete už při průměru kolem 2 cm, květy jsou jednotně světle žluté (proto možná úvaha o var. citriflora). Semena jsou stejná jako u L. lateritia.

Kde došlo ke změně čísla 88 na 68 u RCB mi není známo. Ve sbírkách se však vyskytují rostliny s označením RBC 068 Lobivia chrysochete, případně chrysochete var. tenuispina, se kterou ale toto číslo nemá nic společného. Var. tenuispina má u bratří Ramirezů číslo RBC (RCB) 323 a žádné jiné.

Lobivia lateritia je z mého pohledu jednou z nejatraktivnějších lobívií. Trny dokáže dělat naprosto fantastické a zrovna tak barevné variace jejích květů jsou obdivuhodné. Pěstování venku na slunci a čerstvém vzduchu nedělá problémy. Snad trochu choulostivější jsou nejmladší semenáčky z okruhu var. kupperiana, ale jakmile povyrostou alespoň do 1 cm, snesou už leccos.



Doplnění - Husi 4.2.2013: Lobivia lateritia WR 78 (mala by byť)- aktuálne foto:


a na jar kvitnúca:


Další fotky WR 78 od peri:






Poznámka: WR 78 je typická původní Lobivia lateritia, tedy ne tak hustě otrněná jako Lobivia cintiensis. Žluté květy jsou u ní ale docela vzácné, většinou kvete světle vínově. Kdyby existovala jen tato populace a pak dejme tomu FR 82, což je typická původní L. cintiensis, bylo by určitě na místě vést oba tyto taxony odděleně. Jenže dnes existuje tolik přechodových forem, že je sloučení obou v podstatě nutností. Ve výsevu některých se totiž spolehlivě najdou obě...

V Chile, v okolí El Tatio směrem na Caspana roste Soehrensia uebelmanniana...
Výška opět kolem 3600-3700m...ovšem - osobně si myslím, že se kytky nijak od těch argentinských neodlišují - ergo - proč by nemohly růst i v Chile...???

Pohled na lokalitu s až ca. 2m vysokými soehrensiemi...



jiná kytka...




...velké kytky jsou rezavě otrněné...ale semenáče jsou "klasické" soehrensie...



semenáč asi 15-18cm v průměru...a jeden větší ještě kulovitý...



Fotky jsou z ledna 2008, z mé první výpravy...letos jsme byli poblíž (na El Tatio), ale vzhledem pozdnímu odpoledni jsme spěchali do San Pedra de Atacama. Kytky jsem v květu neviděl, ani plody nebyly...v r.2008 bylo dosti extrémní sucho. Nicméně semenáče jsou v ČR v oběhu od jiných sběratelů...sám mám dva velké (asi 10cm, + další malé) semenáče, ovšem k jiným soehrensiím - žádný rozdíl...

Doplnění z IPNI:

Cactaceae Lobivia formosa ( Pfeiff. ) Dodds var. uebelmanniana ( Lembcke & Backeb. ) Rausch
Lobivia 85: 48, basionym not validly publ. 1987 [1985-86 publ. 1987]
85: 48, basionym not validly publ. 1987
Links:
basionym:Cactaceae Soehrensia uebelmanniana Lembcke & Backeb. Cactaceae (Backeberg) iii. 1925 (1959).

Original Data:
Basionym: Soehrensia uebelmanniana. (Lembcke & Backbg.)

Id: 966125-1 Version: 1.5 View Record history

View this record in TCS-RDF format

...a poslední lokalita soehrensií, kterou jsem navštívil a stojí za to, je Paso San Francisco, což je v jiné provincii - v Catamarce - poblíž lokality Puna bonnieae...

Populace začíná už od vjezdu do Angostury...kde na příkrých svazích rostou v ca. 2500-2600m ve společenství Tunilla soehrensii, C.boliviana,...



...pokračujeme ale dále až na 3100m, kde je asi konec kaktusové vegetace...roste zde S.korethroides?, Denmoza rhodacantha, T.soehrensii, Maihueniopsis "conoidea"???

Dominantní kytka - ca. 1m dlouhá roste vysoko ve svahu...



...tady ve společenství C.boliviana...přijeli jsme zde 23.12.2011 a pár dnů před tím kvetly desítky těchto kopečků...
Pohled to temene...



...soehrensie tady 2011 nekvetly, zato denmozy ano...malé soehrensie jsou od malých denmoz těžko odlišitelné, protože i tady jsou ty "diamantiny", skoro tedy 800km vzdušnou linií od Cerro Diamante...

...pokračujeme-li z Abra de Lipán dále, dojedeme k Salinas Grandes...kde rostou také soehrensie...a v r.2011 jsme tam u největší kytky potkali přátele kaktusáře z Německa...



má jistě 80cm...a v temeni trny dlouhé až 20cm...jooo, to by byl kousek ve sbírce...



pohled na lokalitu ukazuje na jistou podobnost všech lokalit soehrensií...příkrý kamenitý svah, trávní vegetace...podobná doprovodná kaktusová vegetace...






...no, a už i tento ca. 8cm velký semenáč byl atraktivní...(= zůstal tam!)

Díky...

Abra de Lipan - opět známé místo, kam směřují nohy kaktusářů...na lokalitě rostou 2 lobívky a moje oblíbené C.boliviana + M.glomerata...serpentiny jsou typické a pohled je přímo z lokality - výška 4200m

Soehrensia korethroides



pohled na kytku s vrcholem svahu, kde přechází silnice na druhou stranu...



...byl jsem tu už dvakrát...pokaždé ale kolem 9-10:00 ráno, značná zima...a květy velkých kytek nebyly otevřeny...



...velké kytky mají tendenci odnožovat...tato má ca. 60cm výšky...



a bydlí u ní had...tedy asi 5m od ní...



před pěti lety to byla jen odrostlejší žížala...teď už dobrý 35cm...

Jirko, vřelý dík, je to nádhera. Všechno jsem to překopíroval do A - Z ( viz 25069 a příspěvek před tím). Těším se na další!

Díky Pavle...ale, co není může být...byť se to teď v Argentině řítí do velkých problémů...

Moc děkuju za takové krásné fotky z přírody.I když jsem tam nikdy nebyl můžu si aspoň udělat představu jak to tam vypadá a roste a nasát trochu atmosféru místa.

...přes Abra Blanca jezdí také spousta lidí a jistě i všichni vylezou ten kopeček ke krásně kvetoucím Soehrensia korethroides...







...je fakt, že kvetou (a nejen tady) od skoro oranžové po červenou...výška asi 4050m. Na lokalitě roste další lobívka...jak všichni víte...

..a nebo nedaleko při cestě do průsmyku u Cerro Acay...







...a pohled na lokalitu u cesty...výška něco pod 4000m



...jsou to fantastické kytky...

Jirko, nádhera....

Na silnici z Humahuaca na sever do Abra Pampa, kde snad už i všichni jeli, rostou v severním svahu tyto krásné kytky...Lobivia (Trichocereus) tarijensis...



...tato byla před časem zlomená a začala odnožovat a z těchto odnoží pak kvetla - mělo to tu výhodu, že květy byly v úrovni očí...



...ostatní kytky měly od 2,5m do 4m...kvetou z temene, takže žádná šance...



..tady jsem vyrušil několik brouků, kteří pak utíkali z nádherného květu...velikost květu - prům. ca. 5-6cm, délka ca. 8-9cm...

Tak tedy...

Je tu zmíněna lokalita nad El Manzano Historico...je to cesta do Chile, tedy stará obchodní stezka, která se dnes už nepoužívá...jeli jsme zde do výšky ca. 3000m. Soehrensia formosa roste už asi 2km za osadou...jsou to velké kytky s průměrem ca. 40cm a výškou i přes 50-60cm. Bylo s podivem, že v prosinci 2011 byly kytky obsypané plody..., které jsou dobrých 6cm dlouhé...









...plody byly nadmíru chutné! Po odstranění slupky se objeví dužina, která chutná jako kiwi-jahoda...

Lobivia marsoneri var. iridescens /Backbg./ Rausch 1985
- Lobivia iridescens Backbg., Kaktus ABC 1935/414
- Lobivia uitewaaleana Buin., The Nac. C. a S. J. 1951/15
- Lobivia muhriae Backbg., Descr. Cact. Nov. 1963/7

Polní čísla:
WR 37a - Lobivia marsoneri v. muhriae, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 93 - Lobivia muhriae, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 38 - Lobivia iridescens, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 38b - Lobivia marsoneri v. iridescens, Aparzo
ES 43 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Humahuaca, Jujuy, Argentina, 3840m
EZ 287 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Humahuaca, Humahuaca
LF 206 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Iturbe, Jujuy, Argentina, 3458m
LF 216 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Condor to Iruya, Jujuy Jujuy, Argentina, 3829m
LF 222 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Iturbe, Jujuy, Argentina, 3676m
LF 52 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Humahuaca, Jujuy, Argentina, 3600m
MN 174 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Iturbe, Jujuy, Argentina, 3500-3600m
MN 243 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Iruya, Salta, Argentina, 3100-3350m
MN 56 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Humahuaca, Jujuy, Argentina, 3070-3250m
RH 515 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Pucara, Jujuy, Argentina, 3850m
RH 524 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Palca Abarzo, Jujuy, Argentina, 3800m
RH 527 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Tres Cruces, Jujuy, Argentina, 3850m

Popis: Jednotlivá, při poškození také skupinově rostoucí, kulatá, až 5 cm silná, s řepovitým kořenem, žeber 16 - 20, jen málo předělená, trny až 10 mm dlouhé a často hákovitě zahnuté. Květ 40 - 45 mm dlouhý a široký, voňavý, bělo - hnědo - růžově lesklý (také zlatookrově zbarvený, oranžově až špinavě červený), tmavě zbarvený jícen není tak nápadný jako u Lobivia marsoneri, nýbrž je růžovooranžovohnědý. Plod a semeno jsou také menší.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Měl jsem jednou rostlinu ze sbírky Schiela od Backeberga se silnějšími trny a žlutooranžovými a hnědorůžovými květy, formu, kterou jsem později našel na Cerro Negro u Humahuaca (společně s Backebergovou Weingartia neumanniana, která tam dnes už skoro není). Pro menší, jen 45 mm dlouhé květy jsem je v r. 1975 mylně držel u Lobivia marsoneri. Po srovnání semen ze starých sbírek, resp. z regionu Humahuaca, se nechají rozpoznat dva typy, jeden z nižších poloh, 2.700 - 3.200 m (Lobivia marsoneri - rubescens – haageana) a horské formy z 3.800 - 4.400 m (var. iridescens - muhriae – uitewaaleana). Zatímco se výskyt Lobivia marsoneri omezuje na dno údolí, tak menší formy se najdou ve vyšších polohách s velkým rozšířením, např. Tres Cruzes, Azul Pampa, Mina Aguilar, Iturbe, Aparzo, Cerro Mudana atd., podle toho se také ukazuje bohatství forem. Roku 1951 popsal Buining Lobivia uitewaaleana, kterou objevil u svého přítele Jansena v zásilce importů, byl to tedy jen jediný kus, rozšířený jen vegetativně do některých sbírek. Malé, špinavé květy, krátké, poněkud hákovité otrnění a také semena ukazují na formu Lobivia iridescens Backbg. Lobivia uitewaaleana v obchodě se svými květy s černým jícnem a leskle černými semeny je Lobivia jajoiana var. glauca, resp. var. paucicostata (Rausch).



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 23015

Odkazy: www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=uitewaaleana&x=20&y=9 - jako L. uitewaaleana

Poznámky: Když budete mít kliku, najdete u této variety rostliny se všemi barvami květů, jaké snad existují. Od skoro bílé přes žlutou, oranžovou a růžovou až po tmavě červenou. Jsou to trochu nerosti, často si v květináči budují pořádnou bakuli a nahoře kde nic, tu nic.
J. Ullmann opět rozlišuje ještě var. uitewaaleana a var. muhriae. Ta první je i v popisu prakticky nerozlišitelná. Té druhé odpovídají velice dobře moje rostliny ze semen L 430



a možná jako formu bych ji bral. Je fakt, že má mnohem delší (až 35 mm) a silnější trny, zprvu černočervené a přímé, čímž se od původní var. iridescens docela liší.

Mám ale i jednu prastarou rostlinu získanou se jmenovkou Lobivia muhriae, zde je,


která vypadá úplně jinak. Nepasuje mi nikam. Vypadá trochu jako hodně přerostlá L. jajoiana var. paucicostata, jenže semena jsou jasně marsoneri, přitom květy obrovské (8 cm průměr). Takže nevím, že by nějaký hybrid? Možné je všecko.

LOBIVIA MARSONERI /Werd./ Backbg., Kaktus ABC 1935/237
- Echinopsis marsoneri Werd., Fedde Rep. 1932/55
- Lobivia rubescens Backbg., D. Kaktfrd. 1932/122
- var. tenuispina Backbg., D Kaktfrd. 1932/123
- Lobivia haageana Backbg., D. Kaktfrd. 1933/90
- var. albihepatica Backbg., Kaktus ABC 1935/236
- var. bicolor Backbg., Kaktus ABC 1935/236
- var. chrysantha Backbg., Kaktus ABC 1935/236
- var. grandifl.-stell. Backbg., Kaktus ABC 1935/236
- var. leucoerythrantha Backbg., Kaktus ABC 1935/236
- var. durispina Backbg., Kaktus ABC 1935/236
- var. croceantha Backbg., 10 J. Kaktforschg. 1937/25


Polní čísla:
WR 37 - Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
ES 41 - Humahuaca, Jujuy, Argentina, 3750m
EZ 285 - Rio Yacoraite, Mazan
EZ 286 - Azul Pampa, Humahuaca
HU 1694 - Santa Ana, Jujuy, Argentina
HU 1697 - Santa Ana, Jujuy, Argentina
L 430 - El Aguilar, Jujuy, Argentina, 4000m
LF 48 - Humahuaca, Jujuy, Argentina, 3750m
LF 211 - Lobivia marsoneri fma., Condor to Iruya, Jujuy, Argentina, 3518m
MN 169 - Lobivia marsoneri v., Iturbe, Jujuy, Argentina, 3600-3800m
MN 226 - Iturbe-Iruya, Jujuy, Argentina, 3550m
RH 520 - Pucara, Jujuy, Argentina, 4200m
RH 588 - Hypolito, Jujuy, Argentina, 3250m
RH 592 - Condor, Jujuy, Argentina, 3550m
RH 595 - Condor to Iruya, Salta, Argentina, 3800m
RH 600 - Iruya, Salta, Argentina, 3600m
RH 1312 - El Aguilar, Jujuy, Argentina, 3750m
RH 1316 - El Aguilar, Jujuy, Argentina, 3900m
RH 1324 - Sierra de Zenta, Jujuy, Argentina, 3800m
RH 1385 - Iturbe, Jujuy, Argentina, 3600m
RH 1389 - Condor to Iruya, Salta, Argentina, 3700m
LF 208 - Lobivia marsoneri v. rubescens, Iturbe, Jujuy, Argentina, 3458m
MN 27 - Lobivia marsoneri fma. rubescens, Humahuaca, Jujuy, Argentina, 2950m
ES 40 - Lobivia rubescens, Rio Yacoraite, Jujuy, Argentina, 2750m
L 465 - Lobivia rubescens, Humahuaca, Jujuy, Argentina, 3600m
L 470 - Lobivia rubescens, Rio Yacoraite, Jujuy, Argentina, 3300m
FR 53 - Lobivia haageana v. chrysantha, Iturbe, Jujuy, Argentina
WR 698 - Lobivia haageana, Humahuaca, Jujuy, Argentina



Popis: Jednotlivá, kulatá až oválná, až 8 cm silná, s krátkým řepovitým kořenem, cca 20 žeber jen málo dělených na hrboly, okrajových trnů cca 10 a 2 - 5 středových trnů, jehlovitých až šídlovitých, často trochu hákovitě zahnutých, až 7 cm dlouhých. Květ široce trychtýřovitý nebo až zvonovitý, 6 - 7 cm dlouhý, žlutý až červený s červeným jícnem, voňavý. Plod oválný, polosuchý až lepkavý, semeno podobné Lobivia chrysantha (Werd.), jen je o něco menší.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: U názvu Lobivia marsoneri nás přepadá jakási stísněnost, neboť nikdo neví, co s ní. Mnoho lobíviofilů se mě už ptalo, jak rozlišit vlastní Lobivia marsoneri, Lobivia rubescens a Lobivia haageana? Také literatura dává skutečně jen málo. Jediné, co můžeme vyčíst, jsou poněkud menší květy Lobivia marsoneri. Ve snaze po objasnění jsem se ptal jednou Blossfelda, kde tuto Lobivia marsoneri našel a tak mi vyprávěl o oné době: „Většinou jsme rostliny sbírali s Marsonerem a Stuemer je pak selektoval a extrémní formy prodával jako vzácnosti.“ Tak je také pochopitelné, že Werdermann resp. Backeberg takové formy popisovali jako druhy, ačkoliv byly původně nasbírané do jednoho batohu.

Jak variabilní je tato populace, o tom se zmiňuje už Backeberg u své Lobivia haageana (Cactaceae 1959/1422): „Variační šíře je tak velká, barvy květů tak rozdílné, částečně i otrnění...“, takže popsal tyto formy jako variety, aniž by poznal, že jsou zde obsaženy i Lobivia marsoneri (jako prioritní název) a Lobivia rubescens. Jeho údaj o nalezišti Humahuaca, blízko bolívijských hranic a velikost rostlin až 30 cm (!) vypadá poněkud velkoryse, což svádí k domněnce, že rostliny koupil od Stuemera.

Semeno se blíží s určitou tolerancí (stejně tak habitus a také květy) k Lobivia chrysantha, k níž jsem ji také před 10 lety ve svém geografickém shrnutí řadil (Lobivia 1975/112), ale protože jsem se mezitím vědecky poučil, že subspecie nejsou potřebné resp. žádoucí, vedu tuto populaci znovu odděleně. Domovinou je Jujuy, Quebrada de Humahuaca mezi Huicalera a Humahuaca (2.700 - 3.200 m), přičemž na Rio Yacoraite, kde jsem před několika lety ještě mohl vyhledat „fotomodel“, už k nalezení není.

Citace W. Rausch – Lobivia 75, v rámci druhu Lobivia chrysantha: Východně od Volcan Chani v Quebrada de Humahuaca najdeme větší odchylky od základního typu (Lobivia chrysantha). Horní údolí, vysoké regiony Quebrada de Humahuaca ve směru na Mine Aguilar a Iturbe a přes Aparzo zpět k Cerro Mudana, tvoří domov Echinopsis marsoneri Werd. Zdejší rostliny vykazují více či méně dělená žebra, jemnější, často pokroucené středové trny, menší květy s oranžově červenohnědým jícnem a zešikmená semena lobíviovitého typu jsou menší a často pokrytá zbytky dužniny. Dají se zde na jednom stanovišti nalézt květy žluté, růžové, oranžové a červené, takže je tu možno poznat i formy Lobivia iridescens Backbg. a Lobivia muhriae Backbg. Podle formy květů a semen je tady i Lobivia uitewaaleana Buin., od které se dosud neznalo stanoviště. Vyšší naleziště Lobivia marsoneri (Werd.) Backbg. (3500 – 4400 m) uzavírají údolí Humahuaca až k řece Rio Yacoraite (2700 – 3000 m), kde jsou rostliny poněkud cylindrické a tvoří větší květy se sytěji červeně zabarveným jícnem. Prvním názvem pro tyto formy je Lobivia rubescens Backbg. a zde tak varíruje, že je tu obsažena i celá Lobivia haageana Backbg. se všemi svými popsanými varietami. Jaká „literatura“ může vzniknout bez přesné znalosti naleziště, ukazuje právě tento příklad. Backeberg popsal svoji Lobivia haageana s 8 varietami (Die Cactaceae 1959/1421), ty Krainz překombinoval na formy (Die Kakteen 1960/XI), což ale zase Backeberg neuznal a vrátil je zpět na úroveň variet (Die Cactaceae 1962/3731). Jaká to hra! Takto často končí boje, přitom ale všechny tyto formy pocházejí od Lobivia rubescens Backbg.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 22362 , 22438

Odkazy:
www.lobivia.pl/marsoneri/index.html
www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=marsoneri&x=22&y=6
www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=rubescens&x=33&y=6
www.kakteensammlung-holzheu.de/lobivia_rubescens.html

Možnosti záměny: Zmínil jsem je dostatečně podrobně už u Lobivia jajoiana, takže prosím tam.

Poznámky: Lobivia marsoneri je dalším úžasně variabilním druhem, takže není divu, že seznam synonym je tak dlouhý. Nesouhlasí s tím J. Ullmann, který uznává varietu rubescens a haageana. Popravdě řečeno, u té rubescens s ním souhlasím, ta je natolik typická, že jsem schopen ji kdykoliv odlišit (nebo si to aspoň myslím). U haageany je to jiné. Těch jsem v minulosti vysel spoustu a nenašel jsem jediný společný znak a zároveň jediný rozlišovací od marsoneri. Možná jsem měl smůlu, ale var. haageana prostě neberu.

Na další fotce vzadu 3x rubescens, před nimi vpravo s 5 pootevřenými květy a vlevo obě kvetoucí rovněž rubescens, zbývající 3 větší rostliny marsoneri.

Díky za chválu, já jsem rád, že můžu trochu splatit nejen to kvantum informací, ale i (nebo možná HLAVNĚ) tu přátelskou pohodu, která tu ve fóru vládne. Ta totiž bohužel na fórech nebývá až tak běžná.

morče napsal: ...a bělokvětou lob.Jajoianu máme, objevila se ve výsevu červeno kvetoucích jajoianách .poz.morče.

Svět je občas plný paradoxů. Ona se bíle kvetoucí jajoiana objevila krátce poté, co konečně po různých průtazích W. Rauschovi Lobivia 85 vyšla a co si lidi mohli přečíst, že vatteri s bílým květem neexistuje. Onen paradox spočívá v tom, že se objevila ve výsevu originálních semen WR 213, tedy Rauschových. Později se objevily i z dalších zdrojů, přesně jak píšete, ve výsevech červeně kvetoucích. Letos pár "bělokvětých" semen vyseju, jsem zvědav.
Já měl kdysi dávno jednu rostlinu L. jajoiana var. elegans taky s mimořádně světlým květem. Koupil jsem ji na výstavě v Jičíně a ten květ byl hodně zajímavý. Bohužel v roce 2001, který byl pro mě z kaktusářského hlediska dost krizový, mi tahle kytička odešla. Zbyl mi jen diapozitiv, který sice neuměle, ale přece jen přefocený sem dám.


Podle abecedy a podle Lobivia 85 by měla následovat Lobivia lateritia a teprve po ní ona Lobivia jajoiana podobná, byť ne moc příbuzná Lobivia marsoneri (tu Rausch odvozuje od L. chrysantha, zatímco L. jajoiana od L. grandiflora). Protože ale podoba těch dvou je skutečně velká, tak si dovolím pořadí obrátit, ať jsou holky pěkně za sebou. Takže si skočím na oběd a odpoledne jdeme na věc.

Honzo, já snad začnu pěstovat lobívky, pořád nestíhám vycházet z údivu, jak to máš krásně zpracovaný. To je zlatej hřeb tohodle fóra. Dík za to.