Téma:

To Hasi. Jaký program jsi použil na úpravu květů té skupinové fotky?

Lobivia backebergii var. larae (Card.) Rausch comb. nov.

- Lobivia larae Card., C.a.S.J. 1964/24

Polní čísla:
WR 264 - Lobivia backebergii v. larae, Cochabamba, Cochabamba, Bolivia
KK 696 – La Viňa, Rio Caine, 2500 m n. m.

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Většinou jednotlivá, až 10 cm velká, 11 - 15 žeber je trochu zešikmených, trnů 10 - 14, až 45 mm dlouhé, jehlovité až ohebné a zahnuté. Květy 60 mm dlouhé, fialové, plod vysychavý (proto byla v r. 1975 zařazena k Lobivia pentlandii chybně). Naleziště je na Rio Caine v nižších polohách.
Dodatek k popisu: Tato varieta zůstává nejen solitérní (odnožuje jen při poškození, což mi rostlina na fotce ochotně dokázala), ale také při tvrdším pěstování plochá. Trnů s přibývajícím věkem rovněž přibývá, může jich být až 20. V mládí jsou některé trny až háčkovitě ohnuté, jak je i vidět na parádní fotce níže v odkazu (autor morče).

Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v kapitole věnované L. pentlandii): Další varietu nacházíme od Tapacari-Challa-Capinota ve směru Rio Caine (Isata). Má jednotnou fialovorůžovou barvu květů, trny jsou někdy zahnuté a také semena jsou poněkud odlišná. Cardenas pojmenoval tyto formy Lobivia larae.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 18906


Lobivia backebergii var. larae WR 264


Lobivia backebergii var. oxyalabastra (Card. et Rausch) Rausch 1975

- Lobivia oxyalabastra Card. et Rausch, K.u.a.S. 1966/76

Polní čísla:
WR 200 – Tapacari, Cochabamba, Bolívie


Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Odnožující varieta z Tapacari (Cochabamba), až 6 cm silná, žeber až 20, trny cca 10 - 25 mm dlouhé a zahnuté, květy 5 cm dlouhé, fialově červené, tyčinky nahoře rovněž. Plod vysychající.
Dodatek k popisu: Tvrdě pěstovaná zůstává dlouho solitérní. Ve tvaru těla dost varíruje, ve výsevu většího množství semen najdete jak ploché, tak i mírně válcovité rostlinky. Je zajímavé, že ty ploché bývají i velice silně vytrněné s až 25 často silnými trny v areole (na obrázku je skutečný extrém),


zatímco ty kulaté až sloupkovité mají trny naopak velice jemné, vždy jsou ale trny různě zohýbané.

Konstantní zůstává velmi sytá barva květu a samozřejmě plod a semena. Obě rostliny na fotkách jsou WR 200.

Lobivia backebergii (Werd.) Backbg., BfK 1935/12

- Echinopsis backebergii Werd., Neue Kakteen 1931/84


Lobivia backebergii WR 456

Polní čísla:
KK 705 - Palca, La Paz Vulcan Ilimani?, Bolivia, 4000m
WR 456 - Lobivia backebergii, La Paz, La Paz, Bolivia
WR 456a - Lobivia backebergii v. de abajo, Rio La Paz

Popis – W. Rausch: Jednotlivá nebo též odnožující, kulatá až soudkovitá, světle zelená, až 5 cm v průměru, cca 15 žeber je přímých nebo šikmých. Okrajových trnů je 3 - 7, jsou přilehlé až roztažené, někdy se vytváří také 1 středový trn, až 40 mm dlouhý. Všechny trny jsou jehlovité a často též tykadlovitě ohnuté. Květy jsou 45 mm dlouhé a široké, tmavě růžové až karmínové s bílým jícnem a růžovými tyčinkami, nevoní. Plod je kulatý, 8 mm v průměru, vysychající a nepravidelně praskající. Semeno je pytlovité s nepravidelnými hrboly a velké, trochu šikmé hilum je poněkud rozšířené.


Moje doplnění k popisu W. Rausche: Někdy až trsovitě rostoucí, mám ploché i vyloženě sloupkovité. Okrajových trnů až 12, středových 0 – 4, nejdelší mám kolem 8 cm. Kvete opakovaně , některé rostliny jsou schopné nasazovat květy takzvaně imrvérefurt. Velmi důležitá je u tohoto taxonu barva květu, viz Možnosti záměny.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Nachází se v Bolívii v nízkých polohách u La Paz, hned v prvních zatáčkách dráhy jsem ještě nalezl několik malých rostlinek. Dále se dá najít také pod městem v nižších polohách, kde rostou více samostatně a jsou trochu větší.
Lobivia backebergii byla prvním názvem pro typ lobívií, které později Ritter pojmenoval „Neolobivia“ a který má blízké příbuzné v Peru (Lobivia hertrichiana, wrightiana a zecheri), protože ale nejsou žádoucí ani potřebné žádné poddruhy, vedu je opět odděleně.


Citace W. Rausch – Lobivia 75: Území jihovýchodně od La Paz (Bolívie) po Huancavelica (Peru) je domovem skupina lobívií, které jsou charakteristické svým trsovitým růstem. Květy mají štíhlou trubku a bílý střed, plody jsou polosuché, malé, praskají horizontálně a obsahují relativně velká, podlouhlá, trochu ohnutá semena, která mají velmi nepravidelnou testu. Nejdéle nám známý okruh forem našel Asplund v roce 1920 v nižších polohách u La Paz, Werdermann je popsal roku 1931 jako Echinopsis backebergii. Otrnění je od jehlovitě pružného po tykadlovitě ohnuté a barva květů varíruje od světle po tmavě karmínově červenou. Tuto barvu má i Lobivia oxyalabastra Card. et Rausch, která roste na poněkud vzdálené lokalitě u Tapacari. Tyto rostliny se v období sucha zcela zatahují do země, takže se vytváří v zemi díra a mezi rostlinou a půdou je mezera. Jsou charakteristické tenkými, paprskovitými vnějšími okvětními plátky a zahnutými, měkkými trny.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 18836 , 21394

Odkazy: www.lobivia.pl/backebergii/index.html



Možnosti záměny: Velice podobná je její peruánská blízká příbuzná Lobivia hertrichiana. Bez květu se některé formy rozeznat nedají. Jak už jsem naznačil, k určení je třeba se podívat na barvu květu. Ta u L. backebergii obsahuje „modrou složku“, takže květy jsou karmínové, růžovočervené, nikdy ne jasně nebo krvavě červené. Tato (a výjimečně i oranžová a žlutá!) je vyhrazena právě jen L. hertrichiana.


Poznámky: Lobivia backebergii je jednou z nejvděčnějších lobívií. Roste snadno snad ve všem a všude, ráda (a krásně) kvete. Přesto není mezi kaktusáři moc rozšířená. Je pravda, že i já jsem nad ní kdysi ve svých lobíviových začátcích ohrnoval nos a snažil se do sbírky získávat hlavně atraktivní dlouhotrné druhy. Až později jsem zjistil, že se takové dají najít i u tohoto druhu. To když jsem si z jedné výstavy přivezl tuto rostlinu


se jmenovkou Lobivia backebergii a já tu jmenovku vyhodil v přesvědčení, že se jedná o pěknou pentlandii. Pak vykvetla, udělala plod (bez mého přičinění) a já zase pokorně vypisoval jmenovku původní. Nicméně ta kytka mě zaujala natolik, že jsem začal backebergii shromažďovat a dnes jich mám docela slušnou kolekci všech možných tvarů. Kupodivu snad nejradši mám jednu z „nejnahatějších“. Přivezl jsem si ji ze zájezdu na jižní Moravu (už ani nevím, od koho) kolem roku 2000. Objevil jsem ji se dvěma květy a několika odnožemi v koutě skleníku plného „mexika“ jako jedinou lobívii. Zašel jsem za majitelem s tím, že já jaksi tedy na tu severní Ameriku zrovna nejsem, ale kdyby mohla být jedna ta odnožka... Pan majitel rostlinu ochotně vytáhl a prohlásil, že on zas není na tu jižní Ameriku, tak ať si ji vezmu celou. Dvakrát mě přemlouvat nemusel. Ta kytka je tak strašně obyčejná, že jsem nikdy neměl důvod řezat odnože a roste si podle své chuti. Je z ní docela slušný trs a když kvete, nemá absolutně chybu.

Ruda napsal: Jedna z nemnoha Lobivií, které mám - žlutokvětá Lobivia aurea var. dobeana JO 136:

Výborná fotka, díky za doplnění.

No ten pes je neuvěřitelný, pár fotek do tématu taky od nás.

Doprdele to sem eště neviděl.

To je fakt super Musel i krásně provonět celou místnost.

Honzo tak to je masakr!!! No každej by nějakýho velkýho psíka měl mít, obyčejná kytka, ale jaký parády nadělá!

V tématu L. od A do Z jsem se v souvislosti s L. aurea zmínil o Echinopsis eyriesii, která se v jedné sezóně doslova ukvetla. Našel jsem starou papírovou fotku, tady je přeskenovaná. Myslím, že i přes nepříliš vysokou kvalitu stojí za vidění.


Trefila se do výstavy, takže ještě fotka z ní.


Na něco jsou ty zimní večery dobrý, aspoň jsem prohrábl album...

Moc děkuju za tohle téma .Honzo moc děkuju,že to píšeš a vedeš.Lobívie jsou mé oblíbené i když teď momentálně jich moc nemám.Fotky jsou prostě úžasný.

Jedna z nemnoha Lobivií, které mám - žlutokvětá Lobivia aurea var. dobeana JO 136:

Jirko, to je ono, fotky z nalezišť jsou k nezaplacení. Aspoň je vidět, jak strašně variabilní tyhle kytky jsou.

Jinak, chlapi, dík za chválu, snad ji přežiju.

Tak tady už ani není co doplňovat

No, bratře, jak pravím, já holt jen překládám a maličko kecám...

San Pedro Norte, Cordoba

Quilino, Cordoba

Anquincila, Catamarca

El Portezuelo, Catamarca

Honzo já smekám. Děláš to krásně, líp si to snad nedokážu představit. A aurey, to je mana pro oko.

Ty jo a koukám, že tvorbu odkazů máš v malíku a máš to celý ty příspěvky i technicky vymakaný, to teda tleskám!

Bohužel fotek sem letos moc mích oblíbených l.aureii neudělal. Ale s chutí jsem si přečetl články a musím říct že lib bych to nenapsal, jo HonzaC prostě umí psát čtivě ještě jednou dík.poz.morče.

Tato poslední skupina hrubotrných je asi nejsložitější, protože v ní vládnou značné zmatky. Co v jedné sbírce vidíte s označením catamarcensis, to v jiné je jako callochrysea a coby catamarcensis je prezentováno něco, pod čím si představíte spíš klasickou fallax. Napsáno s určitou nadsázkou, ale v podstatě je to tak. Jak k těmto zmatkům došlo, je nasnadě. Areál rozšíření velký, sběračů semen mraky, nepořádnost vysévajících leckdy obrovská (píšu z vlastní zkušenosti) a je to tu. Proto i když sem dám fotky svých rostlin, berte je bez záruky a zároveň vás všechny vyzývám co nejúpěnlivěji: Změňte toto vlákno ze současného „vanmenšou“ na „menymenšou“ (ještě raději „menyvyminmenšou“), pište své názory, vkládejte fotky atd. Velice rád nějakou svou vyhodím nebo přesunu, nemám patent ani na rozum, ani na kytky.
Díky výše uvedenému též nezbývá než doporučit všem, kterým jde o co nejpřesnější určení, psát na jmenovku hlavně lokalitu původu a název variety považovat za mnohem méně významný rozlišovací prvek. Ostatně čím dál více importérů k označování ve formě „sběrové číslo, Lobivia aurea v. (nebo f.) lokalita“ přistupuje a zaplaťpánbůh zato. A těm, kteří nepěstují jmenovky, ale hezké rostliny a neprodukují přitom semena pofidérní botanické hodnoty, těm to může být jedno.

Lobivia aurea var. catamarcensis (Ritt.) Rausch comb. nov.

- Hymenorebutia aurea var. catamarcensis Ritt., Kakteen 1980/468
- Cereus huascha var. flaviflorus Speg., Cact. Plat. Tent. 1905/479

Polní čísla:
FR 1094 - Mountains above Catamarca, Argentina, 1400m, Lobivia aurea v. catamarcensis

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo mírně odnožující, krátce cylindrická, první popis této formy uskutečnil už v r. 1905 Spegazzini pod názvem Cereus huascha var. flaviflorus: „Tělo 20 cm vysoké, 8 cm silné, květy 6 - 9 cm dlouhé, žluté. Ne vzácná v provincii Catamarca.“ Jelikož Spegazzini použil mylně Weberův název Cereus huascha var. flaviflorus pro jinou rostlinu, zůstává tato beze jména a proto je platný Ritterův název. Rostliny v Catamarca až po Sierra Velasco mají proti ostatním varietám kratší květy. Zřejmě se jedná o Backebergovu Lobivia cylindrica. Ritter píše, že se z tohoto regionu odlišuje ještě var. depressicostata.

Poznámka: Tato varieta odnožuje přece jen častěji než typ, takže v dospělosti vytváří řídké trsy spíše sloupkovitých rostlin. Květy jsou skutečně „lobíviovitě“ krátké a varírují v intenzitě žluté barvy. Ta na fotce je mladičký semenáč s květy nejsvětlejšími z těch, co mám.



Lobivia aurea var. callochrysea (Ritt.) Rausch comb. nov.

- Hymenorebutia aurea var. callochrysea Ritt., Kakteen 1980/468

Polní čísla:
WR 47 - Cafayate to Alemania, Salta, Argentina, Lobivia aurea v. callochrysea
FR 985 - West of Alemania, Qda de las Conchas, Salta, Argentina, Lobivia aurea v. callochrysea

Popis - Citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, krátce cylindrická, 20 cm a vyšší, podobná var. catamarcensis, ale s 11 cm dlouhými, žlutými květy. Bez květů je snadno zaměnitelná s Echinopsis tubiflora, se kterou často roste. Na stanovišti Quebrada de Las Conchas v Saltě má nejsevernější výskyt.


Poznámka: Moje rostliny jsou v těle značně variabilní, společné jsou jim jen skutečně velké světlé květy. Při průměru kolem 8 cm zůstávají kulaté, na rozdíl od Rauschova popisu mírně odnožují. Variabilitu trnů je vidět na fotkách. Je pravda, že některé formy se klasickým Echinopsis velice podobají, a to ještě i v době, kdy poupata dorostou do nějakých 8 cm. O to větší je pak překvapení, když se květ rozvije. Je žlutý a jeho průměr a délka jsou stejné, kolem 10 cm. Pak to opravdu vypadá jako nějaký kříženec zmiňované tubiflory s aureou.



Lobivia aurea var. fallax (Oehme) Rausch 1975

- Lobivia fallax Oehme, Kaktde. 1939/4
- Pseudolobivia aurea var. fallax Backbg., Cactaceae 1959/1357
- Hymenorebutia aurea var. lariojensis Ritt., Kakteen 1980/467

Polní čísla:
WR 136 - Patquia, La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. fallax
WR 711 - Buenos Aires to La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. fallax
WR 711a - Buenos Aires to La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. fallax
WR 813 – Peganzo, Lobivia aurea v. fallax
FR 1100 - Above Chamical, La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. lariojensis

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 4749

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo v malých skupinách, krátce cylindrická, s 40 cm výšky a 8 cm v průměru je asi největší formou této skupiny. Všeobecně jsou řidčeji, ale zato silněji otrněné. Květy jsou 7 cm velké, žluté. Výskyt je omezen na Sierra de Malanzan.

Poznámka: Značně variabilní taxon. Mám tři semenáče od pana Kokory z Lanškrouna




a pár semenáčků vlastních ze semen různého původu a rozdíly jsou velké. Snad by k nim měla patřit i tato VS 20 od La Rioja a P 207, popsaná jako var. lariojensis.


Variabilita těchto hrubotrných variet je enormní a když se dá tento fakt dohromady se spoustou v současné době existujících polních čísel, je v celém komplexu L. aurea značně nepřehledno. Díky tomu se dá kterákoliv varieta v podstatě najít i mezi semenáči variety jiné od jiného dodavatele, případně je najdete mezi položkami vlastní L. aurea.

Tak a máte co číst, tak se snažte a koukejte taky něco šoupnout.

PS: Miro, díky!

Lobivia aurea var. depressicostata (Ritt.) Rausch

-Echinopsis aurea var. depressicostata Ritter



Polní čísla:
WR 526 – La Puerta, Catamarca, Argentina, Lobivia aurea v. depressicostata
FR 18 - Catamarca, Argentina, Lobivia aurea v. depressicostata

Popis: Krátce cylindrické až sloupkovité rostliny, mírně odnožující. Výška až 20 cm, průměr 4 - 7 cm. Žebra nízká, stlačená, na temeni někdy mírně zvlněná, dále svislá, počet 12 – 20. Okrajových trnů kolem 10 i více, 5 – 12 mm dlouhé, světlé, skoro průsvitné. Středové trny 1 - 4, poměrně silné, píchavé, se zesílenou bází, délka 12 – 25 mm, různých barev. Květy žluté, až 7 cm dlouhé, 5 – 6 cm v průměru. Plody a semena jako u typu.


Poznámka: Ani tato varieta není zrovna jednotná ve vzhledu, naštěstí rozdíly najdeme jen v jednom znaku. Některé rostliny rostou zpočátku jako kulovité a až později se protahují do sloupku, jiné sloupkují už odmalička. Trny a květy zůstávají přibližně stejné.
Rausch se o této varietě s výjimkou jediné věty u var. catamarcensis vůbec nezmiňuje, přestože v seznamu polních čísel ji má.


Lobivia aurea var. tortuosa Rausch 1985

Polní čísla:
WR 711e - Ojo de Agua, Lobivia aurea v. tortuosa
WR 711f – Guasayan, Lobivia aurea v. tortuosa

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, krátce cylindrická, až 8 cm vysoká a 7 cm v průměru, černé, až 3 cm dlouhé trny jsou šídlovité a zahnuté. Tato populace je odlišná a nachází se v Santiago del Ester, blízko Ojo de Agua.

Poznámka: Kdysi se mi podařilo získat dvě odnože (i když Rausch píše v popisu „jednotlivá“, tak občas nějakou odnožku hodí), z nichž vyrostly rostlinky ne nepodobné tomu, co mám jako var. catamarcensis. Jsou jen o dost drobnější a mají silné asi 1,5 cm dlouhé, zprvu tmavé a zajímavě prohnuté trny (catamarcensis rovné). Květy jsou světle žluté, o průměru i délce kolem 5 – 6 cm, tedy rovněž menší. Na fotce jsou vpředu dvě rostliny var. sierragrandensis (ovšem pod „výsevním“ názvem cordobensis), za nimi vpravo s tím světlejším květem je právě tortuosa.


Pravda je, že rostlina na Rauschově fotce v Lobivia 85 vypadá jinak (hlavně ten zahnutý středový trn), ale na druhou stranu pan Rausch v popisu také není důsledný. Píše o černých trnech, na fotce jsou však vyloženě světlé...


Lobivia aurea var. shaferi (Br. et R.) Rausch 1975

- Lobivia shaferi Br. et R., The Cactaceae 1922/52
- Lobivia cylindracea Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/29

Polní čísla:
WR 152 - Andalgala to Hualfin, Catamarca, Argentina



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 4710 , 4660

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tato varieta dělá velké shluky s jednotlivými těly až 25 cm vysokými a 4 cm silnými, někdy vytváří jeden 5 cm dlouhý středový trn. Domovina je blízko Andalgala na plošinách.


Poznámka: K popisu dodám, že někdy ten středový trn není jen jeden, často bývají i čtyři. Variabilita je opět značná, najdeme jemně otrněné trsy malých tělíček (forma „andalgalensis“), jindy jsou to shluky dlouhých okurek s naježenými bodáky.

Nestíhám a to jsem doma Honzo fantastické.

Lobivia aurea var. albiflora Rausch, Succ. 1979/162

Polní čísla:
WR 710 - Piedrita Blanca, Cordoba, 500 m, Lobivia aurea v. albiflora

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 20050 - albiflora

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: V habitu podobná var. catamarcensis, jen poněkud ozdobnější, krátce cylindrická, až 20 cm vysoká a 6 cm silná, trochu odnožující a s 7 cm dlouhými, bílými květy. Domovinou je severní Sierra de Cordoba.


Poznámka: Jak vypadá tato varieta s čistě bílým květem, na to se můžete podívat na výše uvedeném odkazu. Ale vyséval jsem semena od Slávka Fischera LF 79 Recreo, Catamarca. Většina rostlin kvetla předpisově bíle. Jedna z nich ale kvetla světlounce nažloutlým květem a jedna téměř bílým květem se žlutým středem. Zvlášť tato kombinace se mi hodně líbí.



Lobivia aurea var. dobeana (Doelz) Rausch 1975

- Lobivia dobeana Doelz, Beitr. z. Sukkde. 1939/1
- Cereus huascha var. rubriflorus Speg., Cact. Plat. Tent. 1905/479



Polní čísla:
WR 527 - Catamarca, Catamarca, Argentina, Lobivia aurea v. dobeana

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
295 , 845 , 8051 , 17178 , 18164 , 18838

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo málo odnožující, kulatá a až 5 cm v průměru, s tvrdým a většinou pestrým otrněním a 6 - 8 cm dlouhými červenými květy. Tento červeně kvetoucí protějšek ke žlutě kvetoucímu Cereus huascha var. flaviflorus Speg. jsem objevil znovu v roce 1965 v Sierra Ancasti.


Poznámka: Variabilita opět velká. Známe maličké rostliny tvořící téměř polštáře minitělíček i poměrně velké rostliny s několika málo odnožemi. Květy byly původně popsány jako červené, dnes už by bylo potřeba do popisu dopsat i žlutou, oranžovou a dokonce prý i bílou (neviděl jsem).

Lobivia aurea var. leucomalla (Wessn.) Rausch 1975

- Lobivia leucomalla Wessn., Beitr. z. Sukkde. 1938/1



Polní čísla:
WR 116 - Sierra de San Luis, San Luis, Argentina, Lobivia aurea v. leucomalla



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 481 , 3384 , 20201

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, krátce cylindrická, menší než předchozí variety, až 12 cm vysoká a 6 cm silná, značně zakrytá bílými štětinami. Objevena byla Blossfeldem v San Luis a byla zaměňována za Lobivia densispina.


Lobivia aurea var. quinesensis (Rausch) Rausch 1975

- Echinopsis aurea var. quinesensis Rausch, K.u.a.S. 1966/107



Polní čísla:
WR 112 - Quines, San Luis, Argentina, 800m, Lobivia aurea v. quinesensis

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 295

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tato varieta je v růstu podobná var. leucomalla, ale není tak hustě otrněná a tvoří až 6 cm dlouhé, jehlovité ST. Pochází ze San Luis, mezi Quines a San Martin.


Poznámka: Obě tyto variety jsou notoricky známé, asi není co dodávat.


Lobivia aurea var. sierragrandensis Rausch 1985

Polní čísla:
WR 711b - Buenos Aires to La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. sierragrandensis
WR 117 - Sierra de San Luis, San Luis, Argentina, Lobivia aurea v. robustior


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 17199
Další příspěvky ve fóru: 24588

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá, až 8 cm v průměru, většinou ale menší, jemně a řídce otrněná, jednotlivé středové trny dosahují až 25 mm délky, jsou tenké a ohebné. Je rozšířena v Sierra Grande de Cordoba.


Poznámka: Kromě var. sierragrandensis se prakticky stejné rostliny vyskytují i pod názvem var. cordobensis, což je neplatné synonymum.


Zajímavým a velmi podobným taxonem je var. robustior, která je var. sierragrandensis velice podobná. Jen je u ní všechno mnohem větší a mnohem rychleji roste. Květy mají v průměru až 9 cm proti 5 – 7 cm u var. sierragrandensis.

Lobivia (Echinopsis) aurea (Br. et R.) Backbg., Der Kaktfrd. 1938/85

- Echinopsis aurea Br. et R., The Cactaceae 1922/74
- Lobivia cylindrica Backbg.., Kaktus ABC 1935/415
- Pseudolobivia aurea Backbg., C.a.S.J. 1951/49
- Pseudolobivia luteiflora Backbg., Kaktlex. 1966/373
- Hymenorebutia aurea Ritter, Kakteen 1980/467


Polní čísla:
WR 101- Sierra Chica, Cordoba, Argentina, Lobivia aurea
WR 711c - Buenos Aires to La Rioja, Argentina, Lobivia aurea
WR 711d – Tulumba, Lobivia aurea v. luteiflora
WR 713a – Olta, Lobivia aurea
L 504 - Ancasti, Catamarca, Argentina, 2800m, Lobivia aurea

Popis - Citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá až soudkovitá, až 12 cm silná, s 11 - 16 rovnými žebry, 8 - 16 okrajových trnů a až 4 středové trny. Ty jsou rovné, tvrdé, píchající. Květy 7 - 9 cm dlouhé, žluté. Plod je kulatý až oválný, vysychající. Semeno kulovité, díky zvrásnění drsné a matné, hilum rovné, kulaté a důlkovitě prohloubené. Vyskytuje se od Sierra Chica de Cordoba po Sierra San Luis.
Doplním popis s tím, že podle původního popisu jsou trny dlouhé 6 – 12 mm, okrajové světlé a jemnější s hnědou bází, středové hnědočerné, později šednoucí. Dobrovolně typ prakticky vůbec neodnožuje.


Citace W. Rausch – Lobivia 75: Tyto čistě argentinské kaktusy byly poprvé hlášeny Brittonem a Rosem ze Sierra Chica de Cordoba. Solitérní typ se nachází nejen zde, ale také v Sierra Grande na jihu San Luis a na severu až do Sierra Ancasti u Patquia. V Sierra Velasco až po Catamarca jsou rostliny poněkud válcovitější a tvoří malé skupiny.Tyto formy odpovídají Lobivia fallax Oehme. Zajímavá je na sever vystrčená lokalita v blízkosti Alemania (Salta), jejíž jemně otrněná forma (Lob. calochrysea Ritt. n. n.) může být zařazena do okruhu fallax. Blízko Andalgala nalézáme nejmenšího zástupce celé skupiny, který tvoří až stohlavé skupiny. Jinak ale odpovídá typu aurea. Jsou také formy, které Britton a Rose nazvali Lobivia shaferi a Spegazzini popsal jako Cereus huascha var. flaviflora Speg. (non Web.), ve stejné literatuře najdeme ještě Cereus huascha var. rubriflora Speg. (non Web.) ze Sierra Ancasti. Již Spegazzini dal do blízkého příbuzenství svou var. flaviflora (= shaferi) s var. rubriflora (= dobeana), ale nepoznal Weberovy druhy a použil jejich jména pro jiný druh (Cereus huascha Web.). Byl to pak Dölz, který roku 1942 (Beitr. z. Sukkde. u. pflege, S. 1) poznal Spegazziniho omyl a přejmenoval Cer. huascha var. rubriflora Speg. na Lobivia dobeana. Tím dnes máme červeně kvetoucí Lobivia aurea var. dobeana (Dölz) z nejvyšších poloh Sierra Ancasti. V San Luis blízko Quines se stává otrnění delší a bílé, změna, kterou jsem nazval var. quinesensis a která tvoří přechod ke zcela bílé var. leucomalla Wessn. Tato hustě štětinovitá forma byla nalezena Blossfeldem a roste jen na zcela malé lokalitě. Var. quinesensis je v literatuře pro podobnost řazena jako varieta k Lobivia densispina Werd., ta ale roste o 1000 km severněji a náleží ke zcela jinému typu.
Charakter této skupiny dal a dává stále popud k různým názorům. Přímo probíhající žebra, plody, systém kořenů a v neposlední řadě nízká nadmořská výška nálezů hovoří pro začlenění do rodu Echinopsis, avšak krátké žluté a červené květy, které se otevírají ve dne, ukazují k Brittonově a Roseho lobívii. Vzdor tomu popsali tito autoři rostliny jako Echinopsis a tím položili základní kámen pro pozdější diskuse. Navíc nepoužili svoji diagnózu lobívií v tomto případě důsledně, když velmi blízce příbuznou shaferi popsali jako Lobivia (také leucomalla Wessn., fallax Oehme a dobeana Dölz byly publikovány jako Lobivia). Tím máme nyní jeden druh Echinopsis se čtyřmi varietami Lobivia; jaký to komický zjev v našem systému! (Podobně nalézáme u Brittona a Roseho Lob. grandiflora proti Trichocereus huascha, Lobivia bruchii x Echinopsis formosa). Připomínám tedy staré označení Lobivia aurea (Br. et R.) Backbg. (i ve smyslu Werdermannově, Blühende Kakteen 1938/150), ale bez jména Pseudoechinopsis (souběžně s přebytečným jménem Soehrensia, Acantholobivia atd., které se čas od času mění na jméno rodu, podrodu nebo sekce).


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
3957 , 4193 , 18164 , 18983



Odkazy: www.lobivia.pl/aurea/index.html



Možnosti záměny: Pravá Lobivia aurea je natolik typickou rostlinou, že splést si ji je možné snad jen s nějakými hybridními Echinopsis.


Poznámky: Ještě v nedávné minulosti byly typické rostliny tohoto druhu ve sbírkách velice málo k vidění. Snad to způsobovala jejich obyčejnost (bez květu). Zelené, krátce otrněné kuličky (nebo v teplých sklenících častěji šišky) postrádají atraktivitu jemnějších leucomally a quinesensis, stejně jako drsně vytrněných fallax a spol. Možná byla důvodem i neochota odnožovat narozdíl třeba od běžnější shaferi. Mně se ale naprostá pravidelnost tvrdě pěstovaného typu mimořádně líbí a byl jsem nadšen, když se u mě někdy v roce 2005 zastavil Vašek Šeda a věnoval mi dvě typické rostliny L. aurea se symbolickým polním číslem SE-1. Dodnes patří k mým nejoblíbenějším kaktusům.
Dovolím si v souvislosti s tímto druhem ještě jednu vzpomínku. Jezdíval jsem za kaktusy často na trasu Dřísy, Čečelice, Všetaty, Neratovice. Jména mnohým z vás budou velice známá – Rektořík, Krůta, Plotnárek, Kukla. Právě pan Krůta měl v rohu skleníku jednu obrovskou aureu. Už trochu pokřivenou, ale snad 30 cm vysokou. Bez jediné odnože. Pár jich prý sice vypotila, ale vždycky mě někdo předběhl. Naposledy jsem u pana Krůty byl měsíc před jeho náhlým předčasným úmrtím a ta aurea mě tehdy přímo uzemnila. Měla otevřených 12 květů a k rozkvětu připraveno dalších snad 40 poupat. „To se se mnou loučí“, řekl pan Krůta a na můj nechápavý pohled dodal: „Tohle občas echinopsis dělají. Zkrátka mají dost a těsně před smrtí vrhnou poslední síly do kvetení. Měl jsem jednou eyriesii snad tři čtvrtě metru vysokou, během sezóny udělala snad stovku květů a pak odešla“. Jestli ta aurea opravdu odešla, to už jsem se nedozvěděl. Po pár týdnech mě zastihla zpráva, že tento nesmírně vitální člověk zemřel. Ale od té doby si nad aureami často na tohoto skvělého pěstitele a neméně skvělého člověka vzpomenu. Mimochodem, jedna eyriesii mi udělala kdysi totéž. Při 65 cm výšky otevřela najednou 52 květů. Trefila se zrovna do termínu naší výstavy a není divu, že byla středem pozornosti. Do konce sezóny vyprodukovala dalších asi 20 květů, schoulila se do sebe a bylo hotovo. Ale to už sem jaksi nepatří.
V současné době přicházejí do Evropy každoročně kvanta semen z nalezišť, takže L. aurea už je ve sbírkách zastoupená hojně a ve spoustě forem. Často jsou mnohem atraktivnější než ten původní typ. Třeba tahle LF 31 ze Sanagasty od Slávka Fischera bude určitě „pošušňáníčko“.


Ale stejně, ta „pravá“ krátkotrná aurea...

Ještě než se pustím do jednotlivých variet, pár slov předem. Těch variet je zde dost, proto je rozdělím do několika skupin. Nebudu se přitom držet abecedního pořadí, ani pořadí, v jakém je uvádí W. Rausch v Lobivia 85. Do prvního „varietního“ příspěvku dám ty nejjemnější, snadno identifikovatelné leucomalla, quinesensis a sierragrandensis (včetně cordobensis a robustior), do druhého kvetoucí jinak než žlutě – albiflora a dobeana, následovat budou méně rozšířené depressicostata, tortuosa a přidám shaferi a na závěr si dáme chuťovku v podobě zmatečných drsňáků catamarcensis, callochrysea a fallax.

Díky moc za názor, aspoň trochu vím, co mám. Zbavovat se jí určitě nehodlám, když je u mě takovou dobu a přežila dokonce i Velkou sviluškovou epidemii

Hanka napsal: Prošla jsem si odkazy na příspěvky v původním tématu a nedá mi to abych se nezeptala. Jedna ta kytka je moje (#20010, neumím vkládat odkazy) a prý je to kříženec. Od rostlin na fotkách tady se teda liší, ale například tato od Rausche: www.cactuspro.com/lecture/Rausch-Walter/Lobivia-1975/page-145.html mi přijde docela podobná. Tak jak je to s ní :?: A jestli je to kříženec, nenapadá někoho s čím? :woohoo:

Jinak velký dík, k tomu se nedá nic jiného dodat

Hanko, sice bych úplně nevylučoval možnost, že se jedná o torrecillasensis, ale daleko víc se přikláním k tomu, co psal morče, tedy že se jedná o křížence. Potenciálního rodiče bych viděl ve slabě otrněné formě L. saltensis, např. v této var. nealeana.


Ale vůbec by mi to nebránilo v pěstování této kytičky, je pěkná a zajímavá.

Prošla jsem si odkazy na příspěvky v původním tématu a nedá mi to abych se nezeptala. Jedna ta kytka je moje (#20010, neumím vkládat odkazy) a prý je to kříženec. Od rostlin na fotkách tady se teda liší, ale například tato od Rausche: www.cactuspro.com/lecture/Rausch-Walter/Lobivia-1975/page-145.html mi přijde docela podobná. Tak jak je to s ní :?: A jestli je to kříženec, nenapadá někoho s čím? :woohoo:

Jinak velký dík, k tomu se nedá nic jiného dodat

Teda bratře, to je mazec, kam se na tebe hrabu. Ty vobrázky jsou prostě dokonalý....von snad ten Frič měl v tomhle aspoň pravdu....ten by tohle měl vidět.....

Lobivia arachnacantha var. torrecillasensis (Card.) Backb., Kaktlex. 1966/203

- Echinopsis torrecillasensis Card., C.a.S.J. 1956/10

Polní čísla:
WR 273 - Comarapa, Santa Cruz, Bolivia
VZ 134 - Torrecillas, 2772 m

Popis: I tato varieta má ve sbírkách proti Rauschovu popisu ta tělíčka větší než 2 cm, stejně jako květy. Ty jsou v různých odstínech červené, často velice tmavé a jejich délka se někdy pohybuje až kolem 8 cm.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Velké polštáře z malých tělíček, kulatá, 2 cm v průměru, světle až tmavě zelená, s měkkými, bílými, žlutými nebo též černými, až 8 mm dlouhými trny a 6 cm dlouhými, červenými květy. Velmi variabilní populace z okolí Comarapa.


Na další fotce je vlevo nahoře typ, vpravo f. "mairanana" a obě dolní rostliny jsou var. torrecillasensis:



Lobivia arachnacantha var. sulphurea Vasquez, Succ. 1974/108

Polní čísla:
WR 608 - Pasorapa, Santa Cruz, Bolivia

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Podobná Lobivia arachnacantha, ale se světle zelenou epidermis, běložlutým otrněním a světle až citrónově žlutými květy. Tato populace byla objevena Vasquezem v blízkosti Pasorapa.




Lobivia arachnacantha var. densiseta Rausch, K.u.a.S. 1968/49

Polní čísla:
WR 184 - jižně od Valle Grande, Santa Cruz, Bolivia 2000 m n.m. (Echinopsis arachnacantha v. vallegrandensis)
WR 186 - východně odValle Grande, Santa Cruz, Bolivia, 2100 m n. m. (Echinopsis arachnacantha v. densiseta)
FR 360b - západně od Valle Grande, Santa Cruz, Bolivia (Echinopsis arachnacantha v. densiseta)
RH 1638 - Vallegrande 2150 m

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Odlišuje se cca 30 měkkými, odstávajícími, 20 mm dlouhými trny a cca 75 mm dlouhými, červenými květy. Naleziště je východně od Valle Grande, Bolívie.

Poznámky: Trny této variety jsou hodně variabilní. Zejména rostliny, mající svůj původ ve WR 184, tedy jižně od Valle Grande mají trnů méně a jsou kratší, než u typických var. densiseta. Velké, jasně červené květy jsou společné všem. Tato varieta dorůstá ze všech do největších rozměrů.


Kromě výše uvedených jmen se ve sbírkách vyskytují i další, neplatná jména. V řadě případů se jedná o jasné hybridy. Například tuto odnožku


jsem si dovezl z jednoho zájezdu jako var. violaciflora. Jak vzhled rostliny, tak i květ dávají tušit, že jedním z rodičů byla Lobivia tiegeliana. Také jsem před časem vyséval semena Lobivia arachnacantha albín. Semena vyklíčila dvě a z nich jsou dnes tyto rostliny.




Naštěstí pro ně mi nikdy nešlo o to shromažďovat jmenovky, ale o pěstování hezkých kaktousků a tak mi všechny tyto rostlinky zdobí sbírku dál, i když v místě určeném pro křížence. A že jich mám!

Příště se připravte na Lobivia (Echinopsis) aurea.

Lobivia (Echinopsis) arachnacantha Buin. & Ritt., Succ. 1956/37

- Echinopsis arachnacantha Friedr., K.u.a.S. 1974/82

Polní čísla:
FR 360 - Samaipata, Santa Cruz, Bolivia, 2000m n.m. (jako Echinopsis)
FR 360a - Mairana, Santa Cruz, Bolivia (Echinopsis arachnacantha f. minor)
FR 360b – západně od Valle Grande, Santa Cruz, Bolivia
WR 180 - Valle Grande až Samaipata, Santa Cruz, Bolivia
KK 491 – Mairana, Bolivia, 1300 m n.m. (Pseudolobivia arachnacantha v. mairanana)
KK 499 - Mairana, Bolivia, 1300 m n.m., později uvádí Saipina 2000 m n.m. (Pseudolobivia arachnacantha)


Popis: Hlavní údaje jsou uvedeny v Rauschově popisu níže. Ve sbírkách dorůstají v závislosti na podmínkách i mnohem větších rozměrů, viděl jsem i šesticentimetrové rostliny. Rovněž odnožování je rozmanité. Některé rostliny rostou poměrně dlouho solitérně nebo s minimem odnoží, jiné rostou vysloveně trsovitě již od útlého věku. Barva pokožky u typu bývá spíše tmavší s hnědým nebo fialovým nádechem než zelená. Květ má vyloženě „teple“ žlutý s oranžovým nádechem a často středem (na rozdíl od var. sulphurea, kde je čistě sírově žlutý).

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Odnožující, tělo ploše kulovité, 4 cm široké a 2 cm vysoké, světle až tmavě zelené, často s fialovým nádechem, kořen řepovitý, žeber cca 14, přímých, svislých, areoly 3 - 5 mm od sebe, okrajových trnů 5 - 15, přiléhajících až štětinovitých, 5 mm dlouhých, žlutých až hnědých, středový trn 1, tmavý, zahnutý nahoru. Květ 5 - 6 cm dlouhý, žlutooranžový, semeník a trubka velmi štíhlé. Plod oválný, hnědý s hnědými vlasy, svisle pukající, suchý. Semeno kulaté, k hilu trochu zeštíhlené, leskle černé. Naleziště je v Samaipata v Bolívii.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: V Santa Cruz u Samaipata nalézáme nejmenšího zástupce typu Echinopsis ancistrophora, žlutooranžově kvetoucí Lobivia arachnacantha Buin. et Ritter, která má ve Valle Agajo žluté květy (var. sulphurea Vasquez) a svěže zelenou epidermis. U Comarapa jsou formy zvláště ozdobné, květy jsou červené a jmenují se var. torrecillasensis (Card.). Její větší formou je var. vallegrandensis Rausch kvetoucí jasně červeně a na východě odtud je pak var. densiseta Rausch.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 405 , 17590 , 20010 , 22496

Odkazy: www.lobivia.pl/arachnacantha/index.html

Možnosti záměny: Lobivia arachnacantha je natolik typickým druhem, že snad záměna není možná.

Foto:






Společně s červenokvětou var. torrecillasensis:



Poznámky: Velmi zajímavým taxonem je Knížeho Pseudolobivia mairanana (zřejmě totožná s Ritterovou Echinopsis arachnacantha f. minor). V roce 1984 jsem dostal od tchýně pod stromeček krabičku s asi 200 porcemi semen KK, které od pana Knížete dovezl jeden její kolega přímo z Peru. Byla to všehochuť od melokaktusů přes cereusy až k lobíviím. Taky Pfeifera ianthotele 1000 semen! Na jaře byl obrovský výsev, těšení a taky obavy, kam ty semenáče později dám. Zbytečně. Klíčivost se limitně blížila nule, což prý bylo u takto dovážených semen celkem běžné. Pár semenáčků jsem ale přece jen získal, mimo jiné i čtyři KK 491 Pseudolobivia mairanana. První údiv nastal, když už coby ani ne centimetrové rostlinky začaly odnožovat. Druhý poté, kdy takto malé zakvetly. Záhy mi bylo jasné, že patří k arachnakantě, ale je to její miniaturizovaná forma. Podle mě by si skutečně alespoň status formy zasloužila. Neviděl jsem tělíčko větší jak 2 cm. Roste vyloženě trsovitě, přičemž mateční rostlina později zastaví růst a časem ráda odumírá. Což je dost problém, protože pokud ji včas neodstraníte, ráda s sebou bere i odnože. Květy jsou stejně velké jako u typu, vždy jednobarevné s tmavším středem ve stejném odstínu, od žluté po tmavooranžovou. Pochází z nižších poloh a asi proto je choulostivější než ostatní arachnakanty. Svého času jsem odnože rozdával do spousty sbírek a doufám, že se někde dochovaly. Mně totiž nějakým nedopatřením v době, kdy jsem na kaktusy neměl vůbec čas (já vím, výmluvy) zbyly jen dvě rostlinky. Na této fotce je to ta s dvěma oranžovými květy:



Ještě jedna žlutokvětá:



V dalším příspěvku se podíváme na variety.

Filip Jelínek napsal:

Petr napsal: Pořád ještě to úplně nechápu. Někde od A do Z je rozcestník, někde ne.

Ten rozcestník musí někdo doplňovat odkazama, jak tam chlapci vkládají jednotlivé druhy.

Ten někdo sem zatim já.

A já je tam dycky dávkově vytvořím, ale sorry, nejsem schopen to dělat 24 hodin denně.

Ideál by bylo kdyby si to kluci kteří ty vlákna vedou vkládali sami, ale je to už přeci jen trochu složitější, tak je nechci tím trápit.Já sem rád, že píšou.

Filipe, já to klidně u lobívek budu dělat, ale potřeboval bych lehce vysvětlit, jak na to, když jsem ten rozcestníkový příspěvek nedělal. Dát odkaz na konkrétní příspěvek není problém, ale musím mít možnost editace. Když tak prosím do soukromé pošty. Dík.

Petře, ta první je parádní pampana, jinak názvy beru.