Téma:

HonzaC Jen tak dál fandím vám parádní čtení. Jo a bělokvětou lob.Jajoianu máme, objevila se ve výsevu červeno kvetoucích jajoianách .poz.morče.

Jiri Kolarik napsal: Díky za instrukce...Filip asi myslel, že je mám dát sem, když psal "Lobivia"...tak doufám, že se k tomu tento týden dostanu...doháním ve firmě ten měsíc dovolené...

Přesně tak.

Díky za instrukce...Filip asi myslel, že je mám dát sem, když psal "Lobivia"...tak doufám, že se k tomu tento týden dostanu...doháním ve firmě ten měsíc dovolené...

Lobivia jajoiana var. nigrostoma /Buin./ Backbg., Cactaceae 1959/1464
- Lobivia nigrostoma Buin., Succ. 1950/2
- Lobivia gregeri Kreuzgr., Kreuzgr. Rev. 1935/34
- Lobivia vatteri Krainz, J.SKG 1947/6
- var. robusta Backbg., Descr. Nov. 1956/30

Polní čísla:
MN 30 - Lobivia jajoiana v. nigrostoma, Tilcara, Jujuy, Argentina, 2700m
MN 33 - Lobivia jajoiana v. nigrostoma, Maimará, Jujuy, Argentina, 2450m
FR 54 - Lobivia jajoiana v. nigrostoma, Below Huacalera, Jujuy, Argentina
FR 54a - Lobivia jajoiana v. nigrostoma, Near Maimara, Jujuy, Argentina
RH 1377 - Lobivia jajoiana v. nigrostoma, San Jose, Jujuy, Argentina, 2850m
RH 513 - Lobivia jajoiana v. vatteri, Tilcara, Jujuy, Argentina, 2850m
RH 514 - Lobivia jajoiana v. vatteri, Tilcara, Jujuy, Argentina, 2850m
RH 0600a - Lobivia jajoiana v. vatteri, Salta Iruya, Argentina, 2600 m
RH 0609a - Lobivia jajoiana v. nigrostoma, Qda de Humahuaca - Maimara, Jujuy, Argentina, 2600 m
WR 33 - Lobivia vatteri, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tělo kulaté až trochu protáhlé, 7 cm silné, s jedním hlavním kořenem. Epidermis tmavší než u Lobivia jajoiana, žeber 12 - 16, okrajových trnů 8 - 14, až 3 cm dlouhé, středové trny 2 - 4, až 6 cm dlouhé, všechny trny tvrdší, jehlovité až šídlovité, většinou hnědé až černé. Květy 7 cm dlouhé a 8 cm široké, žluté, oranžové, červené až tmavě červené, s černofialovým hymenem a tyčinkami. Plod kulatý až oválný, 10 - 15 mm silný s dlouhými vlasy, podélně pukající, lepivý. Typ semen jako u Lobivia jajoiana Backbg.

Rostliny sbírali r. 1933 Marsoner a Blossfeld u Tilcara. V roce 1947 popsal Krainz Lobivia vatteri s bílými květy, v rozhovoru s ním si ale stěžoval, že jeho rostliny bohužel bíle nekvetou. Vatter prožíval často svoji dovolenou v Quebrada de Humahuaca /Maimara/, jednoho dne nasbíral plnou krabici rostlin a poslal je do Buenos Aires. Cesta trvala tři týdny a když tam dorazily, kvetly dvě rostliny bíle! Udělal fotografie a poznámky a poslal je Krainzovi. Byl jsem několikrát v době květu na Vatterově nalezišti, viděl jsem stovky květů, ale žádné bílé /dále na sever jsem ji našel ještě hojněji/. K tomu ještě jeden paralelní příběh. Poslal jsem jednou odnož Lobivia drijveriana se zlatožlutými květy panu Goemesovi a on trochu užasle odepsal zpět, že kvete bíle! Avšak o něco později kvetly - zlatožlutě. Jak to vypadá, potřebuje květ v určité fázi svého vývoje světlo, jinak ztrácí barvu, a celý svět teď hledá Lobivia vatteri s bílým květem!



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 17728 , 3059

Odkazy:
www.kaktusy-foto.xf.cz/L.%C5%A0r%C5%AFta/slides/Lobivia%20jajoiana%20v.%20nigrostoma.html www.cactaceae.eu/i-cactaceae/item/68-lobivia-nigrostoma-buining
www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=499
3dspace.cz/kaktusy/galerie/LOBIVIA/nigrostoma.jpg

Poznámka: Nigrostoma nebo vatteri? Byly doby, kdy se oba „druhy“ rozlišovaly a existovaly vedle sebe. Proč ne, vždyť jejich původní popisy se hodně lišily. Dnes je jasné, že se jedná o jeden, byť hodně variabilní taxon a tak jsou spory o to, které ze jmen má přednost. Pravda je, že popis Lobivia vatteri byl vytvořen panem Krainzem i na základě údaje o znaku, který buď nebyl pravdivý nebo se jednalo o naprostou výjimku (bílý květ). Vzhledem k tomu, že jednu takovou docela výjimečnou rostlinu mám,

se přikláním k druhé možnosti. Nicméně právě toto byl důvod, proč W. Rausch jméno L. vatteri neuznal a na úroveň variety L. jajoiana převedl o 3 roky mladší Buiningův taxon L. nigrostoma a L. vatteri zařadil jako synonymum. A teď si vyberte. Osobně mám za to, že v tomto případě má pravdu J. Ullmann, který v roce 1990 překombinoval z důvodu priority popisu tuto varietu na Lobivia jajoiana var. vatteri (Krainz) Ullmann a původní L. nigrostoma včetně Rauschovy L. jajoiana var. nigrostoma k ní naopak zařadil jako synonyma. Přiznám se, moc se mi to nelíbilo, nigrostoma byla jedním z mých nejoblíbenějších druhů, ale asi to tak zkrátka bude. Ostatně, v našich sbírkách nám do toho nemá kdo co kecat, klidně si na těch jmenovkách můžu nechat jak tu nigrostomu, tak vatterku podle toho, jak jsem je získal a takto vám je představuji na fotkách. Název variety zde v příspěvku dávám nigrostoma z jediného důvodu – celé vlákno jedu podle W. Rausche Lobivia 85.
Lobivia vatteri s oranžovým květem:


Na poslední fotografii mám semenáčky za semen Lobivia jajoiana var. vatteri ES 29 Tilcara, Jujuy. Dostal jsem je jako dárek od party polských nadšenců, kteří mě po chrudimském Zavírání sezóny navštívili za účelem totálního vybrakování feroxek. Toto jsou jejich první květy, které mě hodně překvapily. Na takových mrňouscích a tak obrovské bych je nečekal. Semena jsem zatím nedělal, ale letos se pokusím. Když se totiž podíváte těm květům do jícnu, tak ... možná zůstane jen Lobivia sp. ES 29. I když v Tilcara roste snad jen ta nigrostoma (teda vlastně krutibrko vatteri), tak to teda asi bude ona. Holt zas jedna teoreticky možná rozlišovací poučka v ... riti.

Lobivia jajoiana var. paucicostata /Rausch/ Rausch
- Lobivia glauca Rausch, Succ. 1971/168
- var. paucicostata Rausch, Succ. 1971/169
- Hymenolobivia miniatinigra Ritt., Kakteen 1980/462

Polní čísla:
MN 36 - Lobivia jajoiana v. glauca, Purmamarca, Jujuy, Argentina, 2500m
MN 190 - Lobivia jajoiana v. glauca? / paucicostata?, Purmamarca, Jujuy, Argentina, 3800m
RH 1252 - Lobivia jajoiana v. paucicostata, Jueya, Jujuy, Argentina, 3300m
RH 1378 - Lobivia jajoiana v. paucicostata, Huichaira, Jujuy, Argentina, 3200m
RH 1382 - Lobivia jajoiana v. paucicostata, Huichaira, Jujuy, Argentina, 3700m
RH 503 - Lobivia jajoiana v. paucicostata, Cienaga, Jujuy, Argentina, 3500m
RH 504 - Lobivia jajoiana v. paucicostata, Cuesta Lipan, Jujuy, Argentina, 3300m
WR 217 - Lobivia jajoiana v. paucicostata, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 218 - Lobivia glauca, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 865 - Lobivia jajoiana v. glauca, Rio Lipan
L 556 - Lobivia glauca, Pumamarca, Jujuy, Argentina, 3200-3500m



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, celá skrytá v zemi, 3 cm silná, světle zelenošedá, s řepovitým kořenem, žeber 7 - 9, nápadný černý ST až 40 mm dlouhý. Květ 50 mm dlouhý a široký, světle až tmavě červený. Naleziště leží dvě hodiny na jih od Purmamarca. Tato populace se prolíná severně od Estancia Grande s var. elegans a poskytuje nejednotnou Lobivia glauca.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 837 , 15823

Odkazy: www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=glauca&x=22&y=9

Poznámka: W. Rausch původně popsal tuto varietu jako samostatný druh Lobivia glauca s varietou paucicostata. Později var. paucicostata od var. glauca odlišovat přestal a obě zahrnul k Lobivia jajoiana jako var. paucicostata s tím, že toto jméno má přednost, neboť na varietální úrovni bylo použito jako první. S tím ale nesouhlasí Jaroslav Ullmann a v roce – tuším – 1990 provedl formální přejmenování na Lobivia jajoiana var. glauca s odůvodněním, že jméno glauca bylo použito celkově jako první. Nejsem taxonom, takže rozhodnout, kdo z obou pánů má pravdu, mi nepřináleží. Pro běžné pěstitele z toho vyplývá, že bude nutné si pamatovat oba názvy (a k tomu i Lobivia glauca, Lobivia jajoiana var. glauca f. paucicostata, Lobivia jajoiana var. paucicostata f. glauca a možná i jiné) s vědomím, že se jedná stále o tytéž kytičky. Mimochodem, velice krásné a rozmanité.




Lobivia jajoiana var. pungens Rausch, 1985

Polní čísla:
WR 516 - Lobivia jajoiana v. pungens, Iruya to Santa Victoria, Salta, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá, 9 cm v průměru, svěže zelená, s kůlovitým kořenem, okrajových trnů 8 - 14, až 15 mm dlouhé, středové trny 1 - 2, až 60 mm dlouhé, všechny trny rozloženě odstávající, jehlovitě píchavé. Květ 5 cm dlouhý a široký, červený. Je to nejsevernější populace této skupiny, z Trigohuaico, blízko Santa Victoria.

Poznámka: Nemám. Takže fotku nedám, stejně jako u následující var. caspalasensis. Máte-li někdo, sem s ní, budete oslavováni.


Lobivia jajoiana var. caspalasensis Rausch, K.u.a.S. 1977/75

Polní čísla:
WR 693 - Lobivia jajoiana v. caspalaensis, Caspala, Salta, Argentina, 3200m
MN 153 - Lobivia jajoiana v. caspalasensis, Caspalá, Jujuy, Argentina, 2800-3000m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, ploše kulatá, 7 cm v průměru, svěže zelená, s kůlovitým kořenem, většinou bez středových trnů. Květ 5 cm dlouhý a široký, díky množství okvětních lístků vypadající trochu plně, žlutooranžový, tyčinky a hymen nejsou tmavé, ale jen růžově zbarvené. Domovina je blízko Caspala.


Lobivia jajoiana var. nidularis Rausch, 1985

Polní čísla:
WR 702 - Lobivia jajoiana v. nidularis, Humahuaca, Jujuy, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, ploše kulatá, svěže zelená, 10 cm v průměru, žeber cca 22, okrajových trnů 10 - 12, až 40 mm dlouhé, středové trny 1 - 3, až 50 mm dlouhé, všechny trny měkké, kolem těla propletené. Květ jen 35 mm dlouhý a široký, červený. Naleziště: jeden den jízdy na koni severně od Iruya.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 17968

Poznámka: Tato varieta je dost podobná v těle typu nebo ještě spíše var. fleischeriana. Je ale skoro plochá a má více žeber. Bezpečně ji odliší květ. Ten je zvláště u větších rostlin nečekaně malý. Barva varíruje v sytosti červené. Zde dvě rostliny ze semen WR 702, obě v „osmičce“ květináči.

Lobivia jajoiana var. aurata Rausch, 1985

Polní čísla:
WR 701 - Lobivia jajoiana v. aurata, Humahuaca, Jujuy, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, díky požerkům od zvířat nebo sesuvům kamení i v malých skupinách, 5 cm silná, olovnatě šedozelená s řepovitým kořenem. Žeber 11, okrajové trny 4 - 6, tenké, 15 mm dlouhé a zahnuté dolů, středový trn 0, vzácně 1. Květy 50 mm dlouhé a široké, zlatožluté. Naleziště je blízko Punta Corral.

Poznámka: Před časem jsem si z pražské výstavy dovezl dva (víc jich v prodeji nebylo) semenáčky, bohužel jeden byl takový všelijaký (uhnilé kořeny) a brzy odkráčel do kaktusového nebe. Ten druhý, když dorostl, na mě dělal pořád dojem spíše L. marsoneri var. iridescens. Nicméně jak ten jícen, tak semena (směs tatínků, semena šla do trávníku) dala jasně najevo, že to bude skutečně uvedená varieta.




Lobivia jajoiana var. elegans Rausch, 1985

Polní čísla:
MN 161 - Lobivia jajoiana v. elegans, North-West of Tilcara, Jujuy, Argentina, 2800-3000m
MN 210 - Lobivia jajoiana v. elegans, Tilcara, Jujuy, Argentina, 2750-3400m
RH 1247 - Lobivia jajoiana v. elegans, Tilcara, Jujuy, Argentina, 2900m
WR 36 - Lobivia jajoiana v. elegans, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tělo jednotlivé, kulaté, 6 cm silné, olověně šedozelené, žeber 16, okrajových trnů 8 - 14, až 10 mm dlouhé, středový trn 1, až 30 mm dlouhý, všechny trny měkké. Květ 50 mm dlouhý a široký, žlutý, oranžový až tmavočervený. Naleziště jsou ve vysokých horách západně od Tilcara až po Tumbaya.




Lobivia jajoiana var. fleischeriana Backbg., BfK 1934/6

Polní čísla:
WR 580 - Lobivia jajoiana v. fleischeriana, Tilcara, Jujuy, Argentina
WR 824 - Lobivia jajoiana v. fleischeriana, Chani

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Rostliny s delšími, tykadlovými středovými trny.

Poznámka: Upřímně? Pokud u rostliny nebude na jmenovce naleziště shodující se s tím původním, odmítám tuto varietu nějak víc rozlišovat. Snad ještě, budou-li mít trny aspoň ty 4 cm. Jinak kulturní fleischerianu od typu odlišit nedokážu.




Asi před 20 lety jsem měl nádhernou kytku, získanou už coby dospělou. Už nežije, mám jen odnože z ní. Podařilo se mi ji tehdy vyfotit na diapozitiv a ten jsem zkusil přefotit digitálem. Docela to vyšlo, tak se pokochejte.

LOBIVIA JAJOIANA Backbg., BfK 1934/6     - var. carminata Wessn., J. DKG 1940/43     - var. splendens Wessn., J.DKG 1940/43- Hymenolobivia buiningiana Ritt., Kakteen 1980/460Polní čísla: L 523 - Volcan, Jujuy, Argentina, 3200-3300mMN 47 - Volcán, Jujuy, Argentina, 2150mRH 1391 - Huacalera, Jujuy, Argentina, 3000mWR 213 - Quebrada de Humahuaca, Jujuy, ArgentinaWR 815 - Lobivia jajoiana v., TumbayaPopis: Jednotlivá, kulatá, 6 cm v průměru. s kůlovým kořenem, žeber 12 a více, trochu šikmo probíhající, rozdělená na sekyrovité, stranově proti sobě posunuté hrboly, areoly 1,4 - 1,8 cm od sebe vzdálené, okrajových trnů 9 - 11, cca 1 - 2 cm dlouhé, tence šídlovité, trochu zahnuté k tělu, středový trn 1 - 3, až 3 cm dlouhé, mírně hákovitě zahnuté. Květy 65 mm dlouhé a široké, zvonovité, voňavé, tomatově červené, jícen a hymen (lesklý) černofialový, tyčinky tmavofialové, pestík zelený nebo též purpurový. Plod oválný, 1,5 cm dlouhý, silně vlnatý, masitý, lepkavý. Semeno oválné, leskle černé, testa skoro hladká, s šikmým, podlouhlým hilem. Citace W. Rausch – Lobivia 85: Původně zcela nedostatečně popsaná Backebergem, teprve Werdermannem doplněná diagnóza (1935 tab. 104). Tento nápadný, voňavý typ s černým jícnem se nachází ve Volcan, Quebrada de Humahuaca.Při hledání obecné příbuznosti druhů jsem zařadil tyto typy s tmavým jícnem, silně vonícími květy s tmavými tyčinkami a geografickým sousedstvím k Lobivia marsoneri (Werd.), avšak přesné zkoumání semen neukázalo žádnou shodu.Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v rámci druhu Lobivia chrysantha, po stati věnované L. marsoneri): Následující odchylka od předchozího okruhu forem (Lobivia marsoneri) je v květech. Hnědý nebo červený jícen se barví i s hymenem  a horními tyčinkami až do černofialova a semena jsou lesklá. Jsou to formy, které Backeberg popsal jako Lobivia jajoiana Backbg. Areál tohoto svěže zeleného typu se rozprostírá přes východní úbočí Volcan Chani (Volcan), Cerro Mudana (Caspala), Sierra de Zenta, Sierra de Santa Victoria (Iruya) až do blízkosti Santa Victoria (Trigohuaico). Většinou ploše kulovitý typ nevytváří jen známé, hákovité středové trny, ale i tvrdé, píchavé trny a barva květů je ve všech tónech červené. Ve vysokých polohách západně od Maimara – Tilcara a rovněž u Punta Corral je epidermis tmavě šedozelená a trny jemnější, tykadlovité, takže se tu dá rozeznat var. fleischeriana Backbg. Na horském úbočí východně od Maimara – Tilcara je jiné stanoviště, které mi Vatter určil pro jeho Lobivia vatteri Krainz. Najdeme tu bílé až černé tykadlovité až píchající trny a málo i hodně žebernaté formy s barvou květů od růžové přes žlutou, oranžovou až po červenou. Měl jsem jednou možnost pozorovat přes 200 exemplářů, ale žádná nekvetla bíle, jak stojí psáno v popisu. Nejjižnější stanoviště s konstantní odchylkou najdeme blízko Purmamarca ve formě var. paucicostata Rausch, vytváří pouze 7 – 9 žeber a světlou zelenošedou epidermis. Na nalezišti Lobivia glauca Rausch (Estancia Grande) se překrývají formy var. fleischeriana Backbg. a var. paucicostata Rausch, takže je nutné tuto brát jako směsnou formu. Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 773 , 3421 , 12803 , 12931 , 24772 Odkazy: www.lobivia.pl/jajoiana/index.html , www.kaktusy-foto.xf.cz/L.%C5%A0r%C5%AFta/slides/Lobivia%20jajoiana%20R%20213.html , kvetouci-kaktusy.cz/Miniatlas/lobivia/l.jajoiana.htm , www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=jajoiana&x=24&y=11 Možnosti záměny: Klasická L. jajoiana (tedy gramaticky asi správně jajoana!) se dá poznat snadno. Maximálně pokud nebudeme znát původ, budeme těžko rozhodovat, zda je to typ nebo var. fleischeriana, případně i elegans. Ale upřímně – záleží na tom u kulturních rostlin, pěstovaných řadu generací ve sbírkách? Rovněž var. paucicostata (= Lobivia glauca) je natolik typická, že si ji nespleteme. Kde ale mohou vzniknout problémy s určením, je varieta vatteri (= nigrostoma) s různobarevnými květy. Je spousta rostlin, kde rozhodnout, zda patří k L. jajoiana var. vatteri nebo k L. marsoneri, je téměř nemožné. Pak je třeba počkat na květy, případně semena. U květů je rozlišovacím znakem jícen a hymen, který je u nigrostomy černofialový, zatímco u L. marsoneri tmavě vínovohnědý. Bacha na hodnocení podle fotek, foťák ty odstíny obvykle při normální expozici stírá a poznáte kulový. Jestliže selžou i květy, tak to chce pořádnou lupu a podívat se na semena. Ta jsou u všech L. jajoiana malá, černá a lesklá, kdežto u L. marsoneri jsou o něco větší, matná a spíše tmavě šedohnědá než černá, tedy podobná jako u L. chrysantha. Nejlépe je vzít vzorek semen typové L. jajoiana a porovnat přímo s ním. I tak si ale někdy řeknete, že by bylo nejjednodušší u řady rostlin jmenovku zahodit. Zkrátka ideální by bylo, kdyby každý semenáček vyklíčil už se jmenovkou...Loni jsem semena L. jajoiana var. vatteri udělal, našel jsem i o rok starší semena L. marsoneri var. iridescens, která má semena stejná jako typ, jen nepatrně menší. Pokusil jsem se je svými silně amatérskými prostředky vyfotit. Kupodivu něco vidět je, tak vám tu fotku předložím. Vlevo L. jajoiana var. vatteri, vpravo L. marsoneri var. iridescens, černá čára má šířku cca 1,5 mm. Poznámky: Lobivia jajoiana a její variety patří mezi nejvyhledávanější a nejčastěji pěstované lobívie. Není divu. Mívá atraktivní trny, nedělá nijak zvláštní problémy při pěstování a květy už snad krásnější být nemohou. Má asi jedinou vadu. Obecně se lobíviím vyčítá, že kvetou krátce, většinou jeden den. U jajoán často ani toto neplatí. Stačí horko a ráno se otevřivší květy jsou v poledne zvadlé. Holt krása hodně pomíjivá. Mezi synonymy je uvedena též Ritterova Lobivia buiningiana, které Rausch nepřiznal ani statut variety. Můj názor je takový, že pokud může být akceptována var. fleischeriana nebo elegans, měla by být na úrovni variety akceptována i var. buiningiana. Je hodně typická širokým a plochým tělem a větším počtem užších a ostřejších žeber. Květy mají až 8 cm v průměru.

Filip Jelínek napsal: Honzo jde to vložit nejen jako odkaz, ale jako obrázkovej odkaz a to i zo obrázků vložených na doménu kkp. Stačí si na jakýkoli obrázek tu najet a dát kopírovat adresu a tu pak vložíš jako obrázkový odkaz.
Takže doporučuju cestu Jirka vloží do vlákna Lobivia fotky co mu leží na srdci a Honza je pak jako obrázkové odkazy zahrne do popisu druhů ve vláknu Lobivia A-Z s tím, že může uvést autora samozřejmě. To mi přijde jako pro čtenáře nejlepší, protože se tím ta informace konsoliduje na jedno místo a oni to tam přímo vidí.

Výborně. Zkusil jsem si to přes náhled, funguje to, takže klidně můžeme jet tímto způsobem.

Honzo jde to vložit nejen jako odkaz, ale jako obrázkovej odkaz a to i zo obrázků vložených na doménu kkp. Stačí si na jakýkoli obrázek tu najet a dát kopírovat adresu a tu pak vložíš jako obrázkový odkaz.
Takže doporučuju cestu Jirka vloží do vlákna Lobivia fotky co mu leží na srdci a Honza je pak jako obrázkové odkazy zahrne do popisu druhů ve vláknu Lobivia A-Z s tím, že může uvést autora samozřejmě. To mi přijde jako pro čtenáře nejlepší, protože se tím ta informace konsoliduje na jedno místo a oni to tam přímo vidí.

Lobivia chrysochete var. markusii (Rausch) Rausch, 1975

- Lobivia markusii Rausch, K.u.a.S. 1966/121

Polní čísla:
L 469 - Lobivia markusii, Volcan, Jujuy, Argentina, 2600-2900m
WR 215 - Lobivia markusii, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, ploše kulovitá, až 20 cm v průměru, žeber až 28, trnů cca 50, až 5 cm dlouhé, tenké, často tykadlovité, zlatožluté. Květy cca 6 cm dlouhé, oranžové až tmavě červené. Plod a semeno jako u typu. Tato zlatožlutá koule se velmi podobá Parodia chrysacanthion Werd., která roste v tomtéž regionu u Volcan v Jujuy, ale v nižších polohách.


Lobivia chrysochete var. minutiflora Rausch, K.u.a.S. 1977/74

Polní čísla:
WR 512 - Lobivia chrysochete v. minutiflora, Iruya, Salta, Argentina
LF 230 - Lobivia chrysochete v. minutiflora, Tres Lagunas, Salta, 4388m, Argentina
EZ 259 - Lobivia chrysochete v. minutiflora, near Iruya, 3500m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Ploše kulovitá, až 40 cm v průměru, až 40 žeber a 20 - 30 trnů, zlatožlutých až rezaté barvy lišky, květy se objevují daleko na straně a jsou jen 25 - 30 mm dlouhé, červené. Semeno je podobné typu. Původně jsem našel jen relativně malé rostliny mezi Iruya a Santa Victoria, jaké však bylo moje překvapení o několik let později, když jsem tentýž malokvětý typ našel na jiném stanovišti blízko Santa Victoria, avšak se 40 cm v průměru, na němž už tak malé květy vypadaly ještě menší. Tito obři rostou ve velké výšce přes 4000 m ve velmi vlhké, humózní zemi, při každodenním ranním mrazu a často též ve sněhu.


Lobivia chrysochete var. subtilis Rausch, Succ. 1980/54

Polní čísla:
WR 691 - Lobivia chrysochete v. subtilis, Santa Ana, Salta, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Ploše kulovitá, až 9 cm v průměru, 25 žeber, cca 30 trnů až 40 mm dlouhých, tenkých a často háčkovitě ohnutých, elastických. Květy jsou 40 mm dlouhé a 30 mm široké, oranžově červené. Tato zřejmě nejjemnější populace této skupiny pochází ze Santa Ana v Jujuy.


Lobivia chrysochete var. tenuispina (Ritt.) Rausch 1975

- Lobivia tenuispina Ritt., Succ. 1966/85

Polní čísla:
FR 80a – Lobivia tenuispina, San Antonio, Mendez, Tarija
KK 1544 - Lobivia tenuispina, San Antonio – Escayachi, Mendez, Tarija
KK 1685 – Lobivia tenuispina, Escayachi – Villazon, Mendez, Tarija
L 927 - Lobivia chrysochete v. tenuispina, Iscayachi, Mendez, Tarija, 3600m, Bolivia
WR 497 – Lobivia chrysochete var. tenuispina, San Antonio - Iscayachi, Tarija, Bolívie
SE 212, 213, 214 - Lobivia chrysochete v. tenuispina - East of Paso Abra de Sama, Bolivia
RBC 323 - Lobivia chrysochete v. tenuispina, San Antonio, Mendez, Tarija, Bolivia
LF 269 - Lobivia chrysochete v. tenuispina - Mendez, 3681m, Bolivia
EZ 211 - Lobivia chrysochete v. tenuispina, Iscayachi, San Antonio, Mendez




Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Ploše kulovitá, až 16 cm průměr, žeber cca 30, spirálovitě rozdělených na sekyrovité hrboly, trnů až 20, až 9 cm dlouhé, zlatohnědé až černé, tenké až jehlovité, často též trochu hákovité. Květ je cca 6 cm dlouhý a široký, zlatožlutý až oranžový. Plod a semeno je podobné typu. Domovina je v San Antonio - Iscayachi.

Fotka Slávka Fischera z naleziště:



Lobivia chrysochete var. hystrix (Ritt.) Ullmann 1992

Foto Ladislav Fischer:


W. Rausch zařadil k druhu jako synonymum i Ritterovu Lobivia hystrix. Mladé semenáče jeho sběru WR 648 jsou ale od typu natolik odlišné, že bych je raději viděl stejně jako J. Ullmann na varietální úrovni. Rozhodně se od typu odlišuje více než některé jiné variety. Trnů má zpočátku méně (do 10), ale jsou mnohem silnější, jasně odlišitelné středové a okrajové, světlé. Délka okrajových je kolem 15 – 30 mm, středových i přes 50 mm. Některé středové trny jsou zprohýbané a se zahnutou špicí. Postupně přibývají a viděl jsem i mnohem starší rostliny, jejichž trny zůstávají stejné, ale počet okrajových se zvyšuje až na 20 a středových je kolem 10! Květy jasně nebo karmínově červené, někdy se světlým jícnem, zhruba 40 – 50 mm velké. Plody a semena jsou stejně jako u typu podobná L. pentlandii. K této varietě patří kromě zmíněné WR 648 původní Ritterův sběr FR 975, dále KK 1994 a pravděpodobně i HS 199. Všechny pocházejí od Sama, prov. Mendez, dept. Tarija, Bolívie.

Jiri Kolarik napsal: HonzoC - mám dotaz...je možné vložit do dřívějšího příspěvku nějaké fotky? Aby tedy byly pohromadě s Tvým textem...mám třeba od El Manzano Historico soehrensie, nebo tarijensis od Abra Pampy s červeným květem...etc...

Ano, mohou to provést buď moderátoři fóra nebo já, což by bylo asi jednodušší. Stačí poslat mi je na mail, případně i s komentářem, já je tam umístím i s Tvým jménem jakožto autora a sem do vlákna dám na doplněný příspěvek odkaz, aby se to ostatní vůbec dověděli. Nebo pokud používáš ImageShack nebo Picassa, stačí poslat URL adresu fotky, teoreticky by to mělo taky fungovat.
Nebo je druhá možnost, že ty fotky dáš Ty sem a já do původního příspěvku dám naopak odkaz na Tvůj příspěvek zde.

LOBIVIA CHRYSOCHETE Werd., Fedde Rep. 1936/271

- Lobivia hystrix Ritt., Succ. 1966/84

Polní čísla:
L 551 - Santa Victoria Pass, Jujuy/Salta, 3000m, Argentina
FR 978 – Argentina
HS 199 - Tarija to Iscayachi, Cuesta de Sama, Mendez, Tarija, Bolívie
MN 133a - Santa Ana, Jujuy, 3650 m, Argentina
MN 144 - Cortaderas, Jujuy, 3100 m, Argentina
WR 173 - Santa Victoria, Salta, Argentina
WR 638 – Lobivia chunchulensis n.n., Chunchul
WR 648 - Lobivia hystrix – Abra de Sama, Iscayachi to Tarija, Tarija, 3800 m, Bolivia
SE 211 - Iscayachi, West of Paso Abra de Sama, Bolivia
EZ 271 - Santa Victoria Pass



Popis: Tělo ploše kulovité, až 20 cm silné, žeber až 25, předělené na hranaté hrboly, středové a okrajové trny těžko rozlišitelné, asi 30, až 10 cm dlouhé, tenké a ohebné, zprvu trochu zahnuté, žluté až hnědé. Květy cca 5 cm dlouhé a 4 cm v průměru, oranžovočervené až červené, tyčinky dole oranžové. Plod a semeno podobné Lobivia pentlandii (Hook.) Br. et R.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tento typ byl nalezen Blossfeldem a Marsonerem na cestě do Santa Victoria a byl dlouhou dobu velmi vzácný, nový materiál přišel do sbírek z mých cest. Později jsem našel stejné formy i na Abra de Sama (Lobivia hystrix Ritt.) a trochu kratčeji otrněné až východně od Culpina.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Díky aktivní sběratelské činnosti Marsonera a Blossfelda se dostala do Evropy lobívie, kterou Werdermann pojmenoval jako Lobivia chrysochete. Nepřístupnost naleziště způsobila na dlouho vzácnost těchto rostlin ve sbírkách, teprve novější průzkum za pomoci mul přinesl lepší přehled o těchto formách. Typ tak najdeme na východním výjezdu z Cajas na Santa Victoria v Argentině. Tělo má solitérní, ploše kulovité, kořeny mělké, ve vysokých polohách kolem 4000 m dosahuje průměru 25 cm a vypadá jako nějaká Soehrensia. Žebra jsou spirálovitě překřížená, trny většinou velice tenké, jehlovité až tykadlovité, poněkud ztuhle vyhlížející květy jsou oranžové až červené s bílým jícnem. Plod a semeno je podobné Lobivia pentlandii, dužnina plodu je vodnatě lepkavá a semeno asymetrické. Na severu nacházíme stejné formy na východních srázech od Sama u Iscayachi (Lobivia hystrix Ritt.), dále pak v nižších polohách Iscayachi vykazují přece jen tmavší otrnění a žluté květy (Lobivia tenuispina Ritt.). Severní výspu areálu tvoří severní část Culpina (u Chunchulli). Trny jsou tu oranžově hnědé a poměrně krátké, květy mají silnou, masitou trubku (var. chunchullensis Rausch). Podobně se rozkládá areál přes vysoké polohy na jih probíhajícím pohořím Sierra de Santa Victoria, Sierra de Zenta až po Volcan, kde se vyskytuje jemněji, ale hustěji otrněná odchylka (Lobivia markusii Rausch). Konečně i v postranních údolích jsem nalezl jednu varietu, tvořící jen 2,5 cm velké květy, kterou jsem pojmenoval var. minutiflora Rausch. Další formy z různých lokalit jsou ještě v pozorování.
Můžeme tedy rozpoznat lehce z úzkého, ale poměrně dlouhého severo-jižně probíhajícího areálu (Culpina – Iscayachi – Santa Victoria – Santa Ana – Volcan) jedinečný typ lobívie s několika stanovištními varietami.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 21545

Odkazy:
kkplzen.eu/index.php/cesty-za-kaktusy-a-sukulenty/247-lobivia-chrysochete-werdermann
www.lobivia.pl/chrysochete/index.html


Možnosti záměny: Tato solitérně rostoucí lobívie je natolik charakteristická svým plochým tělem a tenkými, světlými, ohnutými (někdy s až háčkovitým zakončením) a ohebnými trny, že se dá sotva zaměnit za jiný druh. Snadno se dají mezi sebou pomíchat variety (s výjimkou var. tenuispina s tmavými a silnými trny a žlutým květem).



Poznámky: Dlouho jsem tuto lobívii neúspěšně sháněl do své sbírky. Do 90. let minulého století byla u nás prakticky nedostupná. Pouze jednou jsem vyséval pár semínek, získaných přes pana Egideho s označením L. chrysochete RBC 068. Kaktusy pěkné, jenže L. chrysochete vůbec nepřipomínaly. Šedozelené tělo, rovné, tvrdé a silné černé trny a světle žluté květy objevující se již na 2 cm velkým semenáčích mi k tomuto druhu neseděly. Podtrhla to kulatá semena, jichž jsem si původně ani nevšiml. I několik fundovaných odborníků na lobívie, kteří moji sbírku navštívili, mi tvrdilo, že o L. chrysochete se v žádném případě nejedná. Jméno jsem tedy z jmenovky vygumoval a nechal jen to RBC 068. Až po letech jsem toto číslo objevil v jednom seznamu semen Ludwiga Berchta, ovšem jako Lobivia lateritia. Což už mi sedí daleko více a u tohoto druhu ji i představím.

Často se traduje, že tento druh kvete až v pozdějším věku, po dosažení větších rozměrů. Vzhledem k jejich celkovým rozměrům by to bylo i logické. Moje zkušenost tomu ale moc neodpovídá. První květy se mi objevily na rostlinách o velikosti kolem 4 cm. Možná to pozdní kvetení bude platit u L. chrysochete var. minutiflora, která je z variet asi největší, ale u typové variety určitě ne. Naopak var. hystrix a tenuispina kvetou velice brzy jako snad ani ne třícentimetrové.

V současné době je nabídka semen obrovská, stačí se podívat na Ralphovy stránky. Já bohužel můžu ukázat jen semenáčky typu a var. tenuispina a hystrix, ostatní variety mám zatím jen ve formě minisemenáčků.

HonzoC - mám dotaz...je možné vložit do dřívějšího příspěvku nějaké fotky? Aby tedy byly pohromadě s Tvým textem...mám třeba od El Manzano Historico soehrensie, nebo tarijensis od Abra Pampy s červeným květem...etc...

LOBIVIA CHRYSANTHA (Werd.) Backbg.
Kakt. ABC 1935/236

- Echinopsis chrysantha Werd., Notizbl. Bot. Gart. Berlin-Dahlem 1931/264
- Echinopsis hossei Werd., Notizbl. Bot. Gart. Berlin-Dahlem 1931/265
- Lobivia janseniana Backbg., Kakt. ABC 1935/414
- Lobivia staffenii Frič, Kaktusář 1931/83
- Lobivia klusacekii Frič, Kaktusář 1931/82
- Lobivia dragai Frič, Kaktusář 1931/82
- Lobivia schuldtii Frič, Kreuz. Kat. 1935/34
- Lobivia polaskiana Backbg., The Spine 1948/111

Polní čísla:
WR 5 - Quebrada del Toro, Salta, Argentina
L 475 - Quebrada del Toro, Salta, Argentina, 2500-2800m
L 478 - Quebrada del Toro, Salta, Argentina, 2500-2800m
L 481 - Quebrada del Toro, Salta, Argentina, 2500-2800m
L 527 - Quebrada del Toro, Salta, Argentina, 2800-3000m
L 528 - Tastil, Salta, Argentina, 2800-2900m
RH 1292 - Puerto Tastil, Salta, Argentina, 2900m
RH 491 - Santa Rosa, Salta, Argentina, 3300m
FR 31- Lobivia chrysantha, Puerto Tastil, Salta, Argentina
MN 216, Alfarcito, Quebrada del Toro, Salta, Argentina, 2900m





Popis: Jednotlivá, kulatá, až 7 cm silná, šedozelená, často s fialovým nádechem, řepovitý kořen, žebra jsou plochá a přímá, napočítal jsem jich jednou 8 - 26 (!), jsou jen slabě hrbolatá, areoly kulaté, bíle plstnaté a 1 cm od sebe vzdálené, 5 - 9 trnů je 7 - 15 mm dlouhých, jsou šídlovité, jehlovité, píchající, většinou černé. 55 mm dlouhé květy jsou zvonovité, světle až zlatožluté s červeným jícnem a červenými bliznami, vonící. Semeno je ledvinovité, jemně hrbolaté a drsné. Velké, trochu šikmé hilum je šikmé. Domovinou je Salta v Argentině, v Puerta Tastil.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Frič (Oesterr. Gartenbau Gesell. 1935/45): „Puerta Tastil, "...zcela nahoře ale, nepřekonatelný pohled, bylo to jako louka posetá žlutými pampeliškami, ale byly to květy kaktusů, které rostly zastrčené mezi kameny. Později jsem pojmenoval tyto rostliny Lobivia staffenii, ale pak jsem zjistil důkladným studiem, že tato rostlina a její příbuzné byly novým rodem, nazvaným Andenea.“
Když v roce 1930 prošla zpráva o Fričových nálezech ze Salty a Jujuy světem, začala do těchto oblastí jízda o závod. Tak přicházejí rostliny od Hosseuse, ale zvláště od Stuemera a jak tento vybíral stále z jedné populace extrémní formy a prodával je jako rarity různým zákazníkům (Backeberg, Hahn, Werdermann atd.), vznikaly různé názvy. Tuto situaci podporovalo navíc to, že tento druh je velmi variabilní, takže se dají těžko najít dvě stejné rostliny. Šídlovitě a přilehle otrněné formy jsou z vyšších poloh, poněkud jehlovité a odstávající trny mají formy z údolí.
Vyhneme-li se kategoriím subspec. a subvar., rozpadne se moje shrnutí (1975) rostlin s červeným resp. fialovým jícnem silně vonících populací ze Salty a Jujuy znovu na tři typy: Lobivia chrysantha (Werd.), Lobivia marsoneri Werd. a Lobivia jajoiana Backbg., přičemž se zdá, že první dvě jsou si blíže příbuzné.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: V provincii Salta a Jujuy se nalézá typ lobívií, které Frič zahrnul do oddělení „Andenea“ (Kreuz. katalog 1935). Rostliny jsou solitérní a podle stanoviště ploše kulovité, kulaté nebo krátce cylindrické s řepovitým hlavním kořenem,žebra probíhají přímo nebo lehce stočeně, zvonovité, vždy vonné květy mají jinak zbarvený jícen (hnědý, červený nebo černofialový), poněkud lepivé plody jsou kulaté až oválné, praskají svisle a obsahují asymetrická semena lobíviovitého typu, který se ale dá rozdělit na tři formy podle areálu.
První nálezy pocházejí z roku 1930 od Friče, Hosseuse, Stuemera a Marsonera a do oběhu se dostaly jako Lobivia staffenii Frič a var. lagunilla Frič. První platný popis provedl Werdermann pro Echinopsis chrysantha, kam zařadil i další formy jako např. Echinopsis hossei Werd., Lobivia janseniana Backbg. s var. leucacantha Backbg. Rostliny sedí na stanovišti se svým řepovitým kořenem tak hluboko v zemi, že se ani nedají rozpoznat, přímých žeber je 8 až 26 (!), květy jsou jednoduché nebo vypadají jako plné, žluté až oranžové, ale vždy s červeným středem, semena relativně velká, drsná a matná. Tyto formy jsou značně rozšířené v Quebrada del Toro od Salta u Tastil, pouze pod železniční stanicí v údolích jsou trny jemnější a více odstávající, takže rozeznáme formy, které v našich sbírkách známe pod názvy Lobivia klusacekii Frič nebo Lobivia polaskiana Backbg. Ve vysokých polohách jsou žebra zaoblenější a hrbolatější a trny poněkud zahnuté, tyto formy jsem nazval var. hypocyrta Rausch.
(Následuje pojednání o Lobivia marsoneri a Lobivia jajoiana.)

Lobivia chrysantha "klusáčekii":


Lobivia chrysantha "hossei" (foto Slávek Fischer):


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): -

Odkazy: www.lobivia.pl/chrysantha/index.html ,
www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=495 ,
www.kaktusyluzec.estranky.cz/fotoalbum/kaktusy/kaktusy-jizni-ameriky/lobivia-chrysantha--werd.--backeberg.html ,
www.comune.pisa.it/apsn/Botanica/Lobivia/hypo.htm ,
imageshack.us/photo/my-images/809/lobiviachrysanthawr501.jpg/


Možnosti záměny: Typová varieta je naprosto typická a těžko zaměnitelná. Šedozelená nebo nafialovělá epidermis a krátké, silné a černé trny jsou prostě jedinečné. Jemnější formy je ale možné zaměnit s některými typy Lobivia haematantha, zejména var. kuehnrichii. Zde nám k odlišení pomůže jícen květu, který je u L. chrysantha tmavý (červený až hnědý), kdežto u L. kuehnrichii světlý. Úplně jiná pak jsou semena.
Formy označované dříve jako L. dragai a klusacekii mohou mít vzhledově blízko i k hrubě vytrněným L. densispina v. rebutioides, hlavně pokud jsou hybridního původu. I zde je třeba se podívat do jícnu květu, případně na semena. L. chrysantha je má „lobíviovité“, L. haematantha s varietami „echinopsisovité“.

Poznámky: Kaktusy jsou to krásné, květy ještě víc (zvláště, když jsou dnes známé i populace s květy oranžovými a červenými – viz fotka Slávka Fischera),

ale také jsou to docela potvory choulostivé. Celkem snadno jim zahnívají jejich tlusté, mrkvovité kořeny a zejména je nutné jim dopřávat klídek v době letních veder. Stalo se mi v roce 2009, kdy jsem rozsázel pár asi 2 cm velkých semenáčů. Začátkem července jsem měl kaktusy odkryté a přišla nečekaná bouřka. Rostlinky se napily, jak zákon káže. Pak byly hlášeny další prudké bouřky, takže jsem kaktusy raději zakryl folií. Ty bouřky skutečně chodily, ale mezitím panovalo dusné vedro hodně přes 30°C a nehnul se vzduch. Když jsem folii zase odkryl, chrysanthy byly doslova uvařené. Jako jediné, zato všechny.

Zhruba před 15 lety jsem vyséval semena Lobivia chrysantha MN 216 Alfarcito, Quebrada del Toro, 2900 m, Salta. Z nich vyrostlé kaktusy viděl jako pětileté jeden expert z bývalé NDR, jehož jméno jsem zapomněl. Byl hodně nadšený tím, že konečně zase vidí pravé L. dragai. Protože jinak lobíviím rozuměl a vypadal hodně důvěryhodně, párkrát je tak i na přednáškách prezentoval. Až o dost později mi došlo, že to byla totální blbost a pokorně jsem se vrátil zpět k onomu L. chrysantha MN 216.





Lobivia chrysantha var. hypocyrta Rausch
K.u.a.S. 1972/292

Polní čísla:
WR 161 - Lobivia chrysantha v. hypocyrta, Cachinal, Salta, Argentina, 4000m
RH 1289 - Lobivia chrysantha v. hypocyrta, Gobernador Manuel Sola, Salta, Argentina, 2550m
RH 1304 - Lobivia chrysantha v. hypocyrta, Cachinal, Salta, Argentina, 3750m
RH 493 - Lobivia chrysantha v. hypocyrta, Las Cuevas, Salta, Argentina, 3450m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tato varieta z vyšších poloh u Cachinal se odlišuje svými poněkud hrbolatými žebry, trochu zahnutými středovými trny a většími, červeně žíhanými květy.

Poznámka: Tuto varietu jsem z dobrého zdroje vyséval teprve před rokem, takže vám ověřenou fotku nenabídnu. Před časem jsem si z pražské výstavy dovezl rostlinu s tímto označením, bohužel byla jediná. Jak dorůstala, rojily se pochybnosti, zda se o var. hypocyrta jedná. Květ by snad odpovídal, tělo moc ne. Někdo říká ano, mohla by být, jiný zase ne, tohle hypocyrta není. Takže fotku berte se značnou rezervou. Ale květ je nádherný, ne?

juniperbushman napsal: Přesně stejné žlutotrnné rostliny s tenkými stonky, jako jsou na poslednim obrázku,jsem vypěstoval ze semen s označením Trichocereus volianus. Eště je mám schovaný.

Jo, dobrá připomínka, na ten jsem si nevzpomněl. Přitom ho mám a navíc jsem ho fotil v roce 2000 v Cactualdea Parku na Gran Canaria v květu na diáky. I podle nich jsou mladé rostliny docela podobné, ale jen do nějakých 20 cm výšky. Pak už ne. Jak vypadá, je vidět např. zde nebo tady. Ono těch podobných trichocereusů se najde víc (tedy v semenáčkovském věku), i třeba obyčejný Tr. spachianus se dokáže tvářit jako huascha. Ještě malá poznámka, Tr. vollianus je se dvěma L. A samozřejmě často se objevuje jako Echinopsis volliana.

Přesně stejné žlutotrnné rostliny s tenkými stonky, jako jsou na poslednim obrázku,jsem vypěstoval ze semen s označením Trichocereus volianus. Eště je mám schovaný.

Lobivia huascha var. calliantha /Ritt./ Rausch
- Trichocereus callianthus Ritt., Kakteen 1980/444

Polní čísla:
WR 122a - Lobivia huascha v. calliantha, Famatina to Velasco, La Rioja, Argentina

Popis: Rostliny jsou všeobecně trochu nižší, sotva 1 m vysoké, zato ale až 9 cm silné, žeber je 12 - 14, OT 8 - 12, ST 1 - 4, až 5 cm dlouhé, všechny trny o něco silnější, květy 13 - 14 cm dlouhé, červené.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Když Ritter píše (Kakteen 1980/705), že tyto formy jsou identické s Kieslingovým Trichocereus vatteri, tak je to omyl. Trichocereus vatteri je křovitější a tenčí s více než 2 m dlouhými výhony a květy vykazují všechny barvy. Roste na úpatí pohoří a vystupuje jen velmi málo vzhůru. Trichocereus callinthus má méně výhonů, je silnější a kratší, s méně trny (podobně Trichocereus „pseudocandicans“), má pouze tmavočervené květy a pochází z větších výšek. Přesto ale píše o stranu dále: „Rozšíření přes výškový rozdíl 1000 m je vzácné už u dvou rozdílných variet jednoho druhu Trichocereus“. Nejednotně velké, 8 - 14 cm dlouhé, žluté, oranžové nebo červené květy Trichocereus pseudocandicans Kiesling (Hickenia 1976/32) z Chilecito, Famatina až Carrizalo, jsou podle mého mínění hybridy. Že se u Echinopsis nebo Trichocereus (candicans) vedle bílých květů vyskytují i fuchsínově růžové, je to normální. Když se ale přidávají žluté a červené, jsou květy kratší, což ovšem nádheru této pastvy pro oči nikterak nezmenšuje. Už v roce 1939 oznamuje Hosseus nadšeně z Chilecito (Notas sobre Cactaceas Argent., str. 67): „A un hallazgo interesantissimo ...una agrupación de Trichocereus candicans noc flores grandes rojas.“


Lobivia huascha var. walteri /Kiesl./ Rausch
- Lobivia walteri Kiesl., Hickenia 1976/35

Polní čísla:
P 177 - Lobivia walteri, Cuesta del Obispo, 2800m
WR 709 - Lobivia walteri, Salta to Cafayate

Popis: Tělo kulaté, později trochu protáhlé, až 16 cm v průměru, odnožující, světle zelené, žeber cca 11, rovné a ostré, trny cca 10 a více, až 4 cm dlouhé, tence jehlovité až pružné, žluté. Květy vyvíjí blízko temene, 7 - 9 cm dlouhé, žluté. Plod kulatý, 2 cm v průměru, šťavnatý.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: V roce 1963 jsem našel Backebergovu Echinopsis - Soehrensia - Trichocereus smrzianus v Escoype se žlutými květy, byl poněkud rozladěný, protože podle jeho mínění musel kvést bíle. Když jsem na stejném místě vedle bílých, velkých, vzácně též růžových trichocereusovitých květů našel i menší, žluté lobíviovité květy, které se nekřížily, soustředil jsem svoji příští návštěvu (1968 s Van Vlietem) na semena, nedala se ale rozlišit. Zde se ukázalo stejně jako v dalších případech, že jediný rozdílný znak je krátký, lobíviovitý květ. Zařadil jsem tyto formy s trochou tolerance sem, když jejich vzhled připomíná spíš široce stlačené Lobivia huascha. Dvě vyobrazené rostliny této rarity zde přináším proto, že před cca 10 lety byla tato populace na typovém stanovišti vyhubena.


Lobivia huascha var. rubriflora /Web./ Rausch
- Cereus huascha var. rubriflora Web. MfK 1893/151
- Cereus andalgalensis Web., Gesamtbeschr. 1898/168
- Trichocereus auricolor Backbg., Kaktus ABC 1935/412
- Trichocereus andalgalensis Kreuzgr., Kreuzgr. Katalog 1935
- Helianthocereus andalgalensis Backbg., C.a.S.J. 1951
- Lobivia huascha var. andalgalensis Rausch, Lobivia 1975

Polní čísla:
WR 153 - Lobivia huascha v. rubriflora, Sierra Ancasti, Catamarca, Argentina
WR 153a - Lobivia huascha v. rubriflora, Ancasti

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Rostliny se liší od typu menším a tenčím kmenem, který se více větví a je žlutší. Trny jsou slabší, méně početné, květy jsou menší a krvavě červené. Mohl jsem ale zjistit vedle červených květů i žluté. Naleziště jsou blízko Andalgala a v Sierra Ancasti.


Lobivia huascha var. robusta Rausch, Lobivia 85

Polní čísla:
WR 229 - Lobivia huascha v. robusta, Andalgala to Hualfin, Catamarca, Argentina

Popis: Skupinovitě rostoucí, výhony až 1,5 m vysoké a 9 cm silné, světle zelené, žeber 16 - 18, OT cca 13, paprskovité a vzájemně propletené, až 25 mm dlouhé, ST 1 - 4, až 60 mm dlouhé, všechny trny bílé, jehlovité až štětinovité. Květy cca 8 cm dlouhé, žluté.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Pokaždé, kdy jsem cestoval skrz Hualfin, byly mi tyto silné, bělotrné formy nápadné, takže jsem se rozhodl je uvést také v literatuře.

LOBIVIA HUASCHA /Web./ Marsch., C.a.S.J. 1941/114- Cereus huascha var. flaviflorus Web., MfK 1893- Trichocereus huascha Br. a R., Cactaceae 1920- Helianthocereus huascha Backbg., C.a.S.J. 1951/- Helianthocereus pecheretianus Backbg., Cactus 1955/210- Echinopsis huascha Friedr., IOS Bull. 1974/95- Trichocereus vatteri Kiesl., Hickenia 1976/31- Trichocereus strigosus var. flaviflorus Ritt., Kakteen 1980/440 Polní čísla: FR 428 - Lobivia huascha v. auricolor, West of Catamarca, ArgentinaWR 122 - Lobivia huascha v. vatteri, Famatina to Velasco, La Rioja, ArgentinaWR 122b - Lobivia huascha v. pecheretiana, FamatinaWR 147a - Lobivia huascha, Belen to ZapataWR 870 - Lobivia huascha, Jujuy to Salta to CatamarcaWR 999 - Lobivia huascha var. albiflora, Plaza ViejoFR 1446 - Trichocereus huascha, Chamical, La Rioja, ArgentinaHU 1614 - Trichocereus huascha,  Chilecito, La Rioja, ArgentinaHU 1747 - Trichocereus huascha,  Los Colorados, La Rioja, ArgentinaPopis: Skupinově rostoucí, výhony až 1 m vysoké a 5 - 7 cm silné, žebra probíhají přímo, je jich 12 - 20, okrajových trnů 10 - 14, až 10 mm dlouhé, středových trnů 4 - 6, 20 - 60 mm dlouhé, jehlovité, ohebné. Květ 10 cm dlouhý, trychtýřovitý až zvonovitý, silně vlnatý, žlutý /oranžově až červený/, plod kulatý, až 7 cm v průměru, dužina šťavnatá. Semeno ledvinovité až kapkovité, trochu stlačené, ploše hrbolaté, leskle černé, na užším konci s šikmým, oválným hilem. To je asi základní typ u většiny lobívií. Citace W. Rausch – Lobivia 85: Budeme-li si chtít tuto rostlinu blíže představit, bude nám dělat potíže naleziště, protože na žádné mapě se místo jménem „Yacutula“ (K.Schumann) nenachází. Jméno pochází z řeči Quechuasů  a protože tito neznají žádné písmo, je to uvedeno foneticky. Tak jmenují Yacu - voda a tula, chuya nebo tichuja - jasný nebo čistý, ve španělštině tedy Aqua Blanca. No a z toho už se získá mnoho. Při mých mnohých toulkách jsem našel severně od Belenu takové místo, kde se i naše Lobivia huascha nachází, kvete zde žlutě až zlatě. Blízko Andalgala kvete také červeně, mezi Mazan a Chumbicha bíle, na jihu v Sierra de Zapala oranžově a u Famatina žlutě. Jestliže na jedné lokalitě převládá jedna nebo druhá barva, tak mne překvapila na úpatí vysoké Sierra de Famatina hra barev od žluté, oranžové, růžové, červené až po fialovou. Stejná hra barev jako u Lobivia pentlandii na Altiplano.V roce 1950 poslal Ernesto Vatter svoji „Vatter No. 15“ do Evropy. Když tehdy rostliny lodí přijely, mohl jsem v zahradnictví Schmied-Zohner obdivovat jen velmi vyschlé cereusy. Později jsem navštěvoval častěji Ernesta Vattera v Buenos Aires a zde mi potvrdil rostlinami z pahorků na úpatí velké Sierra de Famatina svoji „Vatter No. 15“. Byly to 3 m2 velké „kopce“ s výhony přes 2 m dlouhými, o kterých nás v roce 1949 informoval (J. SKG III/51). Nejenže měl každý keř jinou barvu květu, také výhony byly s  žebry  tlustými, dlouhé nebo silné otrnění je bělavé, žluté, oranžovohnědé až tmavě červenohnědé. Výsevy v zahradnictví Maly se podobají pestré louce. Vzhledem k enormní variační šíři nemohu poznat žádný Trichocereus vatteri Kiesling nebo Trichocereus strigosus var. flaviflorus Ritter.Zařazení Lobivia huascha (Web.) Marsh. bylo vždy sporné, ačkoliv Weber psal již r. 1893 ve svém popisu (MfK, str. 151): „Díky svým pestrým a krátkým květům je od svých příbuzných, které jsou známé svými dlouhými a bílými květy, nápadně odlišné“, jsou to tatáž slova Dietricha z r. 1846 (AGZ, str. 250) pro Echinopsis dělené na dvě skupiny, známé už od Salm-Dycka 1849, Rümplera 1885 a K. Schumanna 1898, ale až Britton a Rose soustředili v roce 1922 všechny pestré a krátkokvěté Echinopsis do svého rodu Lobivia. Jen váhavě byl tento závěr přijímán, Werdermann např. míní (tab. 117 – 1936): „Trichocereus a Lobivia jsou od sebe odděleny jen uměle“, což ale Backebergovi nepřekáželo v tom, aby udělal další mezirody Helianthocereus nebo Soehrensia, hned ale s omezením: „Stojí mimo diskusi, že tak jako Soehrensia jsou velké kulaté druhy, tak jsou Lobivia malé druhy příbuzné trychtýřovitě kvetoucích druhů s vlasatými denními květy (Neohelianthocereus).“ Skutečně najdeme polštářový růst Trichocereus huascha zrovna tak u Lobivia pentlandii, rovněž tak podobnou stavbu květu a vodnatý, lepivý plod, jen v rozdílných dimenzích. Stejná nebo podobná semena ukazují na ještě větší příbuznost, neboť to samé najdeme např. také u některých kleistokaktusů. Zprvu Backeberg ještě připouštěl ponechání jednoty, později ji ale zase rozdělil, pak se zase vše sloučilo pod Echinopsis (Friedrich 1974) nebo Trichocereus (Ritter 1980) a Weberův problém z r. 1893 zůstává pro nás otevřený. Zůstaneme-li v blízkosti Trichocereus - Echinopsis - Lobivia, užasneme nad obrovským nomenklatorickým lichvářstvím. Tu existuje Neohelianthocereus s „lobíviovitými“ květy nebo Soehrensia s „lobíviovitými“ plody, Hymenolobivia „jako na kulatou formu stlačený Trichocereus“ atd. Podobné příklady najdeme ale i u Brittona a Roseho, kteří se svojí diagnózu pro lobívie popisují Lobivia grandiflora a přitom Cereus huascha Weber se stejnou morfologií odkazují k Trichocereus (zrovna tak Lobivia bruchii - Echinopsis formosa, Lobivia shaferi - Echinopsis aurea atd.).Není-li žádná možnost rozpoznat rozdíly v habitu rostliny a také v semenech, tak je nám poskytnuta možnost odlišit dlouhé, bílé a krátké, pestré květy. Tento jednoduchý znak získává ještě na významu, když se oba typy nacházejí na jednom místě nebo se jen vzácně kříží (Trichocereus strigosus - Lobivia huascha, Trichocereus schickendantzii - Lobivia grandiflora). Jestliže Ritter konstruuje krátko- a žlutokvětý Trichocereus strigosus var. flaviflorus (=Lobivia huascha) a krátko- a žlutokvětý Echinopsis tubiflora (=Lobivia aurea) staví do jiného rodu (Hymenorebutia), jedná se zase o zmatek. Snad se mohou na tomto místě citovat Buxbaumova slova (J.SKG 1949/24): „... stojí přece za povšimnutí, že oranžově až červeně zbarvené květy, i když zůstávají v noci otevřené (dědictví po nočních předcích), jsou biologicky přece jen denní“. Takto viděno nezačíná vývoj Trichocereus - Lobivia nějak kdesi bůhvikde, nýbrž jasně u Lobivia huascha (Web.) Marshall.Citace W. Rausch – Lobivia 75: Cereus huascha byl popsán roku 1893 Weberem, Berger jej v roce 1906 přejmenoval na Trichocereus, kde ho najdeme ještě v roce 1922 u Brittona a Roseho (přestože pro krátkokvěté formy vytvořili rod Lobivia), teprve v roce 1941 kombinuje Marshall Lobivia huascha (Web.), kterou Backeberg v roce 1951 přejmenovává na Helianthocereus. Spegazzini Weberovy rostliny nezná (Weberovo jméno Cereus huascha var. flaviflora použil pro pozdější Lobivia shaferi Br. et R.) a popsal Cereus huascha Web. v roce 1925 jako Lobivia hyalacantha Speg. znovu. Přestože tyto rostliny viděli a sbírali pozdější autoři, vzniká v roce 1931 Echinopsis hyalacantha (Speg.) Werd., v roce 1935 Acanthocalycium hyalacanthum (Speg.) Backbg., v roce 1959 Helianthocereus hyalacanthus (Speg.) Backbg., až konečně je přeřazují Friedrich  a Rowley v roce 1974 znovu k Echinopsis jako Echinopsis huascha (Speg.) Friedr. et Rowley. Jak dokonalý „vědecký“ balast pro krátko- a pestrobarevné ve dne kvetoucí Echinopsis, pro Lobivia v pojetí Brittona a Roseho!Rostliny odpovídají ve všech částech Lobivia formosa, kořenový systém, žebra, trny, květy, plody i semena jsou podobná, pouze těla jsou tenčí, cereoidní a vykazují trsovitý růst. Typ je dalece rozšířen v La Rioja a Catamarca, od pohoří Famatina přes Belen (Weber: Yacutula) až po Sierra Ambato. Na té či oné lokalitě je možné pozorovat různé barvy květů, takže najdeme květy od bílých, růžových, žlutých, oranžových přes červené až po fialovou. (Trichocereus callianthus Ritt. n. n., Trichocereus vatter No. 15).U Andalgala a v Sierra Ancasti jsou rostliny poněkud štíhlejší a otrnění více žluté, jsou to tytéž formy, které Weber pojmenoval Cereus andalgalensis. I zde kvetou žlutě a červeně. Je velice pozoruhodné, jak jméno Andalgalensis putovalo literaturou. Weberovým Cereus andalgalensis (= Cereus huascha var. rubriflorus Web. 1893) byl dán typ, ovšem už v roce 1905 najdeme u Spegazziniho u tohoto jména jen 3 – 5 cm velké rostliny ze Sierra Ancasti (pozdější Lobivia dobeana Dölz 1939). V roce 1922 popisují Britton a Rose Lobivia andalgalensis, nepřejímají však Weberův typ, nýbrž „korigují“ nesprávný popis Spegazziniho, zvětšují rostliny na 10 cm a přeložili naleziště do Andalgala (pozdější Backebergův Helianthocereus crassicaulis Backbg. 1966).Severně od Catamarca se nachází vzhledově zelenější Lobivia grandiflora Br. et R., která je v Sierra Graciana relativně štíhlejší a jemněji otrněná a v oblasti Aconquija naopak kratší a tím silnější. Máme tu například ozdobnější formu od Totoral (Lobivia grandiflora Br. et R.), mezi La Puerta a Las Juntas ve všech částech silnější (Lobivia purpureominiata Ritt. n. n.) a blízko Andalgala (Las Palmas, Estancia atd.) krátké, silné skupiny Helianthocereus crassicaulis Backbg. Teprve mnohem severněji, v údolích Cachipampa (Salta), jsem našel znovu formu Huascha-typu a krátkým a silným tělem, která tu roste společně s Trichocereus smrzianus Backbg., má 6 cm dlouhé, žluté květy a není dosud popsaná.Silné a trsovitě rostoucí formy z Jujuy (Lobivia caspalasensis Rausch n. prov.) a Tarija (Trichocereus narvaecensis Card.) jsou ještě neprozkoumané a zřejmě tvoří zvláštní subspecii Lobivia formosa nebo Lobivia huascha.Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 6615 , 7192 , 7533 , 8403 , 17829 , 21160 , 22953 , 25437 Odkazy: www.lobivia.pl/huascha/index.html cactiguide.com/cactus/?genus=Echinopsis&species=huascha kuas-forum.de/viewtopic.php?f=16&t=978&sid=f15ca92b75d26b19af1539baedae809b www.lobivia-online.de/webseite/template.php?pid=20 - nahoře do „Bildersuche“ napsat huascha a odkliknout. www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202007-42%20FE.pdf - strana 13Možnosti záměny: Nejsnadněji se dá tento taxon zaměnit s některými formami Lobivia grandiflora, hlavně s její var. longispina. Obecně se snad dá říci, že huascha bývá štíhlejší, s užšími žebry a mnohem trnitější, ať už z hlediska hustoty nebo délky trnů.Poznámky: Hned na první straně tématu Lobivia, okruh ferox/longispina (viz zde ) začíná krátká diskuse o LF133, která je vidět v pozadí na fotce o dva příspěvky výše. Tuto položku jsem vyséval rovněž a zde je fotka jedné rostliny na zimovišti. Výsev byl docela variabilní, tato rostlina je z těch, co jsem si nechal, nejmenší a s nejslabšími trny. K těm lepším se teď ale bohužel nedostanu, jsou kvalitně zarovnané. Stejně jako lindsei i já jsem semena vyséval jako Lob. grandiflora var. longispina a stejně jako Mamlas jsem přesvědčen o tom, že se jedná o Lobivia huascha. Tedy vlastně Trichocereus huascha, i v tom se shodneme. K lobíviím můžu tento druh cpát jen s velkým sebezapřením.Jinak s tímto druhem nemám prakticky žádné zkušenosti, mám jen dvě starší rostliny, které ale ještě nekvetly. Takže mi nezbývá než doporučit výše uvedené odkazy a požádat o případné doplnění.

Lobivia hertrichiana – další formy:

Lobivia hertrichiana KZ 157 Huanoquite

Zcela výjimečně se objevuje v literatuře zmínka o tom, že Lobivia hertrichiana kvete i jinak než červeně. Žlutě měly například kvést rostliny ze sběru A. Laua L 147. Neznám je, nemohu sloužit. Přesto oranžově a žlutě kvetoucí L. hertrichiana mám. Hned na první své výpravě v roce tuším 1966 – 67 sbíral Karel Kníže semena maličkých lobívií, kterým dal polní číslo KZ 157 a označil je jako Lobivia sp. Huanoquite. (Pozor, KZ čísla se nekryjí s pozdějšími čísly KK, takže KK 157 je nějaká Frailea.) O mnoho let později se dostala semena i do ČSSR a vyséval je i hradecký milovník lobívií Dr. Vladimír Zeman. Klíčivost prý údajně klasická, tedy téměř nic. Když jsem u něho ale na konci minulého století byl na návštěvě, ukazoval mi jako vzácnost dvě malé, světle zelené lobívie s kratičkými trny, naprosto neatraktivní. Prý L. hertrichiana KZ 157 se žlutými květy! Věnoval mi z obou po jedné miniaturní odnožce, které rychle zakořenily. Ale ten růst! Po třech letech sice čtyřka květináč totálně prokořenělý, ale nahoře plochá kulička tak 1,5 cm. A v této velikosti obě poprvé vykvetly. Jedna světle, druhá tmavě žlutě. Květy se mi ale sešly až o další tři roky později. Semenáčky rostly opět neuvěřitelně pomalu, navíc mi tehdy ten výsev vůbec nevyšel (plíseň), takže jsem do květu dopěstoval jen 7 rostlin. Pět jich kvetlo žlutě, dvě oranžově. Ty kytičky jsou dnes 14 let staré, jak vypadají, vidíte na fotkách. Fakt strašný nerosti.





Proč se o nich tak rozepisuji? Jedná se o určitě hodně zajímavou formu. Že to je hertrichiana, o tom není pochyb. Ale ona neskutečná pomalost růstu a barva květu přímo navádějí k tomu, držet je odděleně. Moc by mě zajímalo, jestli je ještě někde někdo má (tedy kromě těch, kterým jsem rozdal odnože a pár semenáčků).


Lobivia hertrichiana Lau 154a

Dalším velice zajímavým typem je Lau 154a. Samozřejmě opět z Huanoquite a opět kvetoucí od žluté přes oranžovou až po červenou. Na rozdíl od KZ 157 je ale mnohem robustnější, velmi variabilní v trnech (oblíbené jsou samozřejmě ty nejdivočejší) a má většinou (ale ne vždy) téměř bílý jícen květu (u KZ 157 je barva vždy stejná v celém květu). Velmi dobré pojednání o ní je na
www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202006-41%20FE.pdf - na straně 65.




Ani jedna z těchto forem nebyla – pokud vím – popsána a nemá ani neplatné jméno. Přesto jsou obě natolik typické, že je určitě žádoucí je udržet a vést odděleně od ostatních hertrichián.


Lobivia hertrichiana "albiflora"

Už jednou se na původním vlákně diskutovalo o Lobivia hertrichiana var. albiflora (viz zde ), kde jsem reagoval na tento příspěvek . Probírali jsme rostliny, mající v základu květ bílý s oranžovým nádechem na okvětních lístcích. Tehdy jsem si vůbec nevzpomněl, že mám i jednu rostlinu s květy čistě bílými. Došlo mi to až při vybírání fotek pro jednotlivé příspěvky a tak tedy fotky zařazuji až sem.

Lobivia hertrichiana var. lauii /Don./ Rausch
- Lobivia lauii Don., Ashingtonia 1974/40

Polní čísla:
WR 419 – Lobivia hertrichiana v. lauii
L 590 – Angostura, Cochabamba
KK 1682 - Lobivia hertrichiana v., Paucartambo, Peru, 3200m = L. laui?



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Trochu odnožující, krátce cylindrická, 15 cm vysoká a 5 cm silná, 10 - 14 přímých žeber, 8 - 10 OT a 1 ST, až 2 cm dlouhý, šídlovitý, tvrdě pichlavý. Květ 4 - 5 cm dlouhý a široký, fuchsínově růžový, oranžový nebo červený se světlým středem. Plod vysychavý. Semeno matně černé, 2 mm dlouhé a 1 mm široké. Naleziště je blízko Urubamba.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 740

Odkazy: www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202007-42%20FE.pdf - na straně 34




Lobivia hertrichiana var. simplex /Rausch/ Rausch
- Lobivia simplex Rausch, Succ. 1972/134

Polní čísla:
WR 423 - Lobivia simplex, Huambutio, Cuzco, Peru, 3200m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, 20cm vysoká a 10 cm silná, 20 žeber je poněkud šikmo překřížených, cca 10 OT a 1 - 2 ST, až 8 cm dlouhé, šídlovité až jehlovitě pichlavé. Květ 5 cm dlouhý a široký, světle až tmavě červený s bílým jícnem. Naleziště je blízko Huambutio.




Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 16506

Poznámka: Tato varieta je velice typická jednak tím, že skutečně neodnožuje a jednak barvou svého těla. Na rozdíl od ostatních variet mívá téměř vždy hnědofialový nádech, zvláště na plném slunci. V popisu je zmíněn bílý jícen květu, bývá však i žlutý.
V našich sbírkách se můžete setkat i s jiným typem lobívie, která bývá označována jako simplex. Je na této fotografii:



S pravou var. simplex ale nemá nic společného. Je to velice robustní a odnožující rostlina s dlouhými trny. Je to forma jistě zajímavá, patřící ale k typu Lobivia hertrichiana.

LOBIVIA HERTRICHIANA Backbg., D. Kaktfrd 1933/103- Lobivia allegraiana Backbg., Kakt. ABC 1935/413- Lobivia binghamiana Backbg., Kakt. ABC 1935/413- Lobivia incaica Backbg., Kakt. ABC 1935/413- Lobivia planiceps Backbg., Kakt. ABC 1935/413- Lobivia huilcanota Rauh a Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28- Lobivia minuta Ritt., Taxon 1963/124- Lobivia wegneriana Grunnert a Kluegl., Kakteen - Sukkul. 1970- Lobivia echinata Rausch, K.u.a.S. 1973/169- Neolobivia divaricata Ritt., Kakteen 1981/1337- Neolobivia prolifera Ritt., Kakteen 1981/1335- Neolobivia vilcababmbae Ritt., 1963 Polní čísla: FR 694 - Neolobivia hertrichianaFR 695 - Neolobivia hertrichiana „minuta“FR 696 - Neolobivia hertrichiana „divaricata“FR 698 - Neolobivia hertrichiana „urubambae“FR 1458 – Neolobivia incaica, Intihuacana, Cuzco, PeruFR 1459 – Neolobivia prolifera, Intihuacana, Cuzco, PeruKK 430 - Lobivia binghamiana, Oropeza, Peru, 3500m KK 431 - Lobivia hertrichiana, Anta, Peru, 3500m KK 432 - Lobivia huilcanota, Huilcanota, Peru, 3200m KK 433 - Lobivia minuta, Ollantaitambo, Peru, 3200mKK 435 - Lobivia planiceps, Chiray, Peru, 3200mKK 438 - Lobivia vilcabambae, Colquepata, Cuzco, Peru, 4000m KK 789 - Lobivia larabei, Rio Mantaro, Peru, 2800m KK 1349 - Lobivia incaica, Pisac, Peru, 3200mKK 1514 - Lobivia hertrichiana, Cuzco, Peru, 3000mKK 1608 - Lobivia incaica, Cuzco, Pisac, Peru, 2800mKK 1620 - Lobivia minuta, Ollantaitambo, Peru, 2800mKK 1626 - Lobivia binghamiana, Cuzco, Urubamba, Peru, 2800mKK 1632 - Lobivia vilcabambae, Cuzco, Chillca, Peru, 3200mKK 1678 – Lobivia divaricata, Urcos, Cuzco, 3200 mKK 1682 – Lobivia paucartamboensis, Paucartambo, 3200 mKK 1999 – Lobivia planiceps, Tintaya, 3500 mKR 366 - Lobivia hertrichiana f. minuta, Ollantaitambo, Urubamba, PeruKR 368 - Lobivia hertrichiana, Cuzco to Urcos, Cuzco, PeruL 134 - Lobivia hertrichiana, Urubamba, Cuzco, Peru, 2300-2500mL 147 - Lobivia hertrichiana, Pisac, Cuzco, 1700 – 2300 m („incaica var. aureiflora“)L 148 - Lobivia hertrichiana, Ollantaitambo, Cuzco, Peru, 1300-1700m („minuta“)L 149 - Lobivia hertrichiana, Urcos, Cuzco, Peru, 1400 – 1800 m („divaricata“)L 154a - Lobivia hertrichiana, Huanoquite, Cuzco, Peru, 3200 – 3500 mL 156 - Lobivia minuta, Ollantaitambo, Cuzco, Peru, 1300-1700mWR 413 - Lobivia hertrichiana, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 414 - Lobivia minuta, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 415 - Lobivia larabei, Urubamba, Cuzco, PeruWR 416 - Lobivia echinata, Rio Urubamba, Cuzco, Peru, 2900mWR 418 - Lobivia incaica, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 420 - Lobivia incaica, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 421 - Lobivia divaricata, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 425 - Lobivia huilcanota, Rio Urubamba, Cuzco, PeruPopis: Většinou odnožující, odnože se vzdušnými kořeny, kulatá až krátce cylindrická, 4 - 10 cm vysoká a 4 - 8 cm silná, žeber 10 - 20, přímých nebo trochu dělených, trnů 10 - 20, 5 - 40 mm dlouhé, šídlovité až jehlovité /na jednom bočním údolí u Ollantaitambo jsem našel také tykadlovité, měkké/, rovné nebo lehce ohnuté. Květ 4 - 6 cm dlouhý a široký, světle až tmavě červený s bílým jícnem, tyčinky a pestík nahoře většinou červené. Plod kulatý, 1 cm velký, vysychající a na boku praskající, semeno ledvinovité, matně černé, relativně velké. až 1,9 mm dlouhé, s nepravidelně hrbolatou testou a velkým, oválným, šikmým hilem. Domovinou je Peru, údolí Rio Urubamba. Citace W. Rausch – Lobivia 85: Lobivia hertrichiana Backbg. se dá najít na mnoha místech Rio Urubamba, růstová forma je víceméně trsovitá, variační šíře je na každé lokalitě nepředstavitelná, takže máme k dispozici také více popisů. Trny se vyskytují od šídlovitých přes jehlovité až po tykadlovité (snímek na str. 66 ukazuje stejně velké rostliny z jedné lokality). Květy jsou bez vůně, oranžové nebo červené. Podle mého pozorování jsou rostliny z horního Rio Urubamba plošší, květy kratší a širší (Huambutio: Lobivia divaricata), z nižších poloh jsou cylindričtější a květy delší (Ollantaitambo: Lobivia echinata). Snad by se daly tyto dvě extrémní formy oddělit jako variety. Mezitím je ale náramně těžké lokalizovat areálem ohraničené formy. Často se věří na poznání rozdílů na nalezištích, zda se jedná o méně odnožující formu od Urcos (Lobivia huilcanota) nebo hromady hlaviček od Ollantaitambo, Pisac nebo z ruin Cuzco (Lobivia minuta), v kultuře jsou si ale většinou už zase velmi podobné. Jako vzácná výjimka se ukazují Lobivia lauii (Don.) a Lobivia simplex (Rausch). Když Ritter psal (Kakteen 1980/458): „Protože ale semena v publikacích lobívií v nejširším smyslu nebyla vůbec pozorována nebo jen velmi nedostatečně, nedá se podle literatury u mnoha druhů zjistit, ke kterému rodu nebo podrodu patří“, musím ho zklamat. Lobivia vilcabambae Ritt. (Taxon 1963/124 bez plodu a semen) zdánlivě nepatří k Neolobivia.Pokus z r. 1975 spojit všechny formy Lobivia (Werd.) je chybný, ale není libovým protestem proti tomu, že nejsou potřebné subspecie a subvariety, jako např. u Rittera (Kakteen 1980/639): „Zavedení kategorie poddruh (subspecies) mezi druh a varietu je nutno rozhodně odmítnout“, nebo na straně 640: „Podle možností se má proto postavení subvariety vyhnout“, atd., nýbrž proto, že žádný člověk v praxi neřekne např. Lobivia backebergii subspec. hertrichiana var. lauii. Tím se komplex rozpadá znovu na tři blízce příbuzné druhy: Lobivia backebergii - Lobivia hertrichiana - Lobivia wrightiana. Ritter pro tuto skupinu používá nově Itův rod „Neolobivia“ z roku 1981 s typem Lobivia wrightiana Backbg. Nehledě na Itovy nepotřebné rody (Explanatory Diagram 1957/284), zčásti s hybridy jako typy nereálných kombinací, jako Neolobivia wrightiana (Backbg.), Neolobivia ritteri (Wessn.), Neolobivia kratochviliana (Backbg.) atd., razil Backeberg tento název už pro svoji Lobivia leucorhodon (J. DKG 1942/33), což Ita také podnítilo k tomu rod Neolobivia zase stáhnout. Nyní používá Ritter nově tento basionym jako literární balast pro některé nové popisy a kombinace (Kakteen 1981/1332) a zkouší skupinu také rodově historicky osvětlit. Moje mínění po shlédnutí velkých hromad Echinopsis huottii z Ayopaya, Cochabamba až po Comarapa, zvláště forem od Rio Cotacajes (Echinopsis cotacajesi Card.), a peruánských rostlin je, že jsou velmi podobné. Tvorba odnoží se vzdušnými kořeny, jakož i semeno s nepravidelnou testou a rozšířeným hilem dávají tušit jejich příbuznost, resp. původ. Citace W. Rausch – Lobivia 75: Peruánské příbuzenstvo Lobivia backebergii nacházíme ve výškách u Cuzco a v údolí Urubamba. Rostliny z tohoto kraje jsou velmi rozmanité, takže je nemožné rozlišit stanovištní formy. Ve vyšších polohách, u Urcos, jsou formy stlačené, žebra dělená na hrboly a květy krátké, většinou červené (podobné Lob. backebergii). Dále v nižších polohách (Pisac - Urubamba - Ollantaitambo) procházejí žebra přímo, květy jsou delší, většinou červené, vzácněji oranžové až žluté. Měl jsem několik let z mnoha lokalit po cca 20 exemplářích v kultuře na pozorování a zpočátku viditelné rozdíly se později promísily u všech nalezišť. Nejstarší název je Lobivia hertrichiana Backbg., jejíž přesné naleziště není známé, ovšem dá se najít po celém údolí. Množství popisů z tohoto území označuje pouze formy (Lobivia incaica Backbg., allegraiana Backbg., planiceps Backbg., binghamiana Backbg., huilcanota Rauh et Backbg., larabei Johns., minuta Ritt., divaricata Ritt. a echinata Rausch).Pouze na dvou lokalitách jsem našel konstantní odchylky, Lobivia lauii Don. z Urubamba, rostoucí více cylindricky, se silnějšími šídlovitými trny a silnějšími růžovými, oranžovými nebo červenými květy, a Lobivia simplex Rausch z Huambutio, která roste jako jediná z této společnosti solitérně a vytváří dlouhé, hnědé trny. Pokud se zjistí, že Ritterova Lobivia vilcabambae je totožná, protože roste rovněž solitérně, musí Lobivia simplex přejít do synonym.Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 1029 , 4355 , 10790 , 4123 , 18477 f. echinata, 20918 f. allegraiana, 21780 , 23870 Odkazy: www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=286 www.lobivia.pl/hertrichiana/index.html www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%201993-17%20FE.pdf - na straně 2Možnosti záměny: Zmínil jsem je už u Lobivia backebergii (viz   zde ), bylo by zbytečné je opakovat. Poznámky: Lobivia hertrichiana je dalším neobyčejně variabilním druhem. Společné pro všechny formy (až na var. simplex) je bohaté odnožování a trsovitý růst. Odnože ihned vytvářejí čekací kořeny a jakmile se jim podaří zakořenit, mají tendenci se velice snadno od mateční rostliny oddělit. To se projevuje hlavně při přesazování, kdy se vám trsy často rozpadnou na několik částí. Tvarově zcela typické jsou i červené (výjimečně oranžové nebo žluté) květy. Jinak už toho moc stejného na jednotlivých rostlinách nenajdeme. Některé rostlinky jsou kulaté a miniaturní, jiné válcovité a robustní, některé téměř nahaté, jiné s dlouhými trny. J. Ullmann sice v roce 1992 propagoval zachování starých jmen jako formy, ale moc s tím neuspěl. Stejně jako u komplexu L. pentlandii i u L. hertrichiana vám z jedné porce semen může vyrůst klidně několik původních „druhů“ a zrovna tak spousta kaktusů, které se vám do původních popisů nacpat prostě nepodaří. Neboli typické „binghamiana“, „allegraiana“, „larabei“ atd. určitě získáte z odnoží, ale ze semen jen možná. Pár těch jmen na fotkách představím tak, jak jsem je získal, ale nekamenujte mě, když se vám bude zdát, že to jméno není to pravé (resp. kytka neodpovídá jménu).Lobivia "binghamiana": Lobivia "divaricata": Lobivia "echinata" (ta bývá docela typická, tu bych byl ochoten na úrovni variety nebo formy akceptovat): Dvě různé Lobivia "incaica": Lobivia "larabei": Lobivia "planiceps":

HonzaC napsal:

Mamlas napsal:

morče napsal: Já mam lob.haematantha var.elongata R 25 Cachipampa,Salta semenáčky z výsevu mají středové trny rovné i mírně zahnuté, a háčkovité nemají ani jedny ani nahoru ani dolů a už vůbec ne do stran a už vůbec nechápu proč do toho plete kočky a to ostatní : : : :N:P. s.alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

Znovu opakuju: Na Cachipampa var. elongata neroste, zato tam je hojná var. kuenhrichii.

Já osobně fakt, že na Cachipampa neroste, beru na vědomí a nemám s tím problém. Ten spočívá spíš v tom, že takto označená semena, tedy (W)R 25 Cachipampa, Salta, rozšiřoval pan Rausch a po něm samozřejmě další pěstitelé. Přitom elongaty z těch semen jednoznačně rostou. Samozřejmě u svých rostlin mohu naleziště škrtnout, ale pochybuju, že to udělají dodavatelé semen.

Já zatím nic měnit nebudu. Ona tam mohla růst nebo roste jen jí mamlas neobjevil,nebo ji něco sežralo nebo vyhynula to se stává nic není věčně, a pochybuji, že se nálezce zmýlil, ale kdo ví.: .: s poz.morče.

Mamlas napsal:

HonzaC napsal:
Možná mi to došlo. Na té jmenovce spíš bylo (nebo mělo být ) L. hamatacantha a ne haEmatacantha. Pak by se jednalo o nějakou formu Echinopsis ancistrophora, což by se při zamhouření jednoho oka celkem dalo tak nějak vzít.

Echinopsis ancistrophora var hamatacantha, jak jméno ukazuje, má háčkovité středové trny.

Jasně, díky těm háčkům má také ono jméno. Chtěl jsem tím naznačit, že ona jmenovka v Los Alamos pravděpodobně obsahovala toto jméno, protože je mnohem blíže skutečnosti, než L. haEmatantha. Jinak samozřejmě celé to jméno je naprostý nesmysl.

Mamlas napsal:

morče napsal: Já mam lob.haematantha var.elongata R 25 Cachipampa,Salta semenáčky z výsevu mají středové trny rovné i mírně zahnuté, a háčkovité nemají ani jedny ani nahoru ani dolů a už vůbec ne do stran a už vůbec nechápu proč do toho plete kočky a to ostatní : : : :N:P. s.alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

Znovu opakuju: Na Cachipampa var. elongata neroste, zato tam je hojná var. kuenhrichii.

Já osobně fakt, že na Cachipampa neroste, beru na vědomí a nemám s tím problém. Ten spočívá spíš v tom, že takto označená semena, tedy (W)R 25 Cachipampa, Salta, rozšiřoval pan Rausch a po něm samozřejmě další pěstitelé. Přitom elongaty z těch semen jednoznačně rostou. Samozřejmě u svých rostlin mohu naleziště škrtnout, ale pochybuju, že to udělají dodavatelé semen.

HonzaC napsal:
Možná mi to došlo. Na té jmenovce spíš bylo (nebo mělo být ) L. hamatacantha a ne haEmatacantha. Pak by se jednalo o nějakou formu Echinopsis ancistrophora, což by se při zamhouření jednoho oka celkem dalo tak nějak vzít.

Echinopsis ancistrophora var hamatacantha, jak jméno ukazuje, má háčkovité středové trny.
Zde z pralesni světliny západně od Tres Lagunas v Jujuy

morče napsal: Já mam lob.haematantha var.elongata R 25 Cachipampa,Salta semenáčky z výsevu mají středové trny rovné i mírně zahnuté, a háčkovité nemají ani jedny ani nahoru ani dolů a už vůbec ne do stran a už vůbec nechápu proč do toho plete kočky a to ostatní : : : :N:P. s.alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

Znovu opakuju: Na Cachipampa var. elongata neroste, zato tam je hojná var. kuenhrichii.

horizontik napsal: Mohl bys je vyfotit, když o nich tak básníš. Jsme jenom zvědavý a taky se rádi pokocháme.

Jak budou vhodné světelné podmínky zkusím zvěčnit. A pokud o tým básním už ne budu, a pokud vím básník nejsu , strejda byl básník a žil v Praze jestli žije to nevím nemám informace.:

Jirka Konstantinovič napsal:

morče napsal: alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

máme na diáku (on i já), to se blbě ukazuje...

Tož ja. morče:Y:

Jirka Konstantinovič napsal:

morče napsal: alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

máme na diáku (on i já), to se blbě ukazuje...

Získal jsem fotku L. haematantha v. elongata P 236 od Slávka Fischera, kde je rostlina s hákovitými trny a červeným květem, tak jsem ji vložil do patřičného příspěvku. I podle něho jsou takovéto rostliny na lokalitách běžné.

horizontik napsal: Mohl bys je vyfotit, když o nich tak básníš. Jsme jenom zvědavý a taky se rádi pokocháme.

Nádherný albolanaty už dával morče sem - 1823 . Jsou fakt povedený.