Téma:

Lobivia lateritia var. kupperiana /Backbg./ Rausch 1975
- Lobivia kupperiana Backbg., Kaktus ABC 1935/414

Polní čísla:
FR 600 - Lobivia kupperiana, South of Tupiza, Potosí, Bolivia
WR 673a - Lobivia kupperiana, Uyuni to Tupiza, Potosi, Bolivia
RH 303 - Lobivia kupperiana, Mal Paso, Potosí, Bolivia, 3650m
RH 307 - Lobivia kupperiana, Mal Paso, Potosí, Bolivia, 3800m
RH 311 - Lobivia kupperiana, Mal Paso, Potosí, Bolivia, 3900m
RH 312 - Lobivia kupperiana, Mal Paso, Potosí, Bolivia, 3900m
KK 587 - Lobivia lateritia fma., Tupiza, Bolivia, 3000m
KK 639 - Lobivia lateritia fma., Tupiza, Bolivia, 2800m

Popis: Jednotlivá, kulatá, 10 cm vysoká a 8 cm silná, modrozelená, žeber cca 20, spirálovitě překřížená v 15 mm hrbolech, trnů 10 - 20, až 4 cm dlouhé, jehlovité - šídlovité. Květ cca 5 cm dlouhý a široký, okrově žlutý. Plod kulatý, 1 cm silný, vysychavý. Semeno kulaté, důlkované, s rovným nebo jen málo kýlovitým hilem. Typová lokalita: Tupiza.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Vzácnost těchto rostlin dává stále příležitost k různým názorům, otázka zní, co je Lobivia kupperiana a co Lobivia claeysiana? Backeberg píše (Kakteenkunde 1942/2): „Dvě nejvzácnější lobívie vůbec. Podařilo se mi najít jen dva kusy, z nichž u Lobivia kupperiana jeden při roubování odešel, ... díky odnožím se mi nyní několik let dařilo (sbíráno 1933) rozmnožit více mladých rostlin ...“ Jednu tuto rostlinu jsem mohl spatřit u Backebergova přítele Schiela ve sbírce a právě takové formy rostou v průsmyku severně od Tupizy. Že jsou to rostliny choulostivé, jsem musel též vyzkoušet, z 12 kusů jsem jen u tří dosáhl odnoží a semen před tím, než se odebraly do kaktusového nebe.

Když Ritter píše (Kakteen 1980/572): „Podle mých opakovaných pochůzek na originálním nalezišti u Tupizy se tu nachází jen jediný druh“, jedná se o omyl. Lobivia claeysiana Backbg. je Lobivia longispina Br. a R. z míst Tupiza - Colchak - Uyuni, která dostala později díky různým barvám květů ještě názvy Pseudolobivia wilkae Backbg. a var. carminantha. Lobivia kupperiana dostala u Rittera samozřejmě název „Hymenorebutia“.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 2874 , 3402 , 3914 , 20766

Odkazy:
www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_lateritia/Lobivia_lateritia_kupperiana/Lobivia_lateritia_v_kupperiana.htm
www.comune.pisa.it/apsn/Botanica/Lobivia/kupp.htm
www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=215



Poznámky: Po této varietě jsem hodně dlouho marně toužil, nikde nebyla. Jezdil jsem ji obdivovat k pánům Rektoříkovi a Krůtovi a až po několika návštěvách jsem se dočkal. Od pana Rektoříka jsem si jednu odvezl (mám ji dodnes) a od pana Krůty jsem dostal pár semínek. Choulostivost, o které píše W. Rausch, potvrdit nemůžu. V mých tvrdých podmínkách rostou sice pomalu, ale jistě a ochotně kvetou.


Tato roubovaná rostlina není moje, vlastní ji kolega Kodejška v Chlumci nad Cidlinou, ale asi by bylo škoda ji sem nezařadit.




Lobivia lateritia var. rubriflora /Backbg./ Rausch 1985
- Lobivia kupperiana var. rubriflora Backbg., Cactaceae 1959/1441
- Lobivia lateritia var. borealis Rausch nom. nud.
- Hymenorebutia torataensis Ritt., Kakteen 1980/589

Polní čísla:
WR 303 - Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia
WR 306 - Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia

Popis – citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá až trochu protáhlá, 25 cm vysoká a 9 cm silná, žeber cca 18, spirálovitě překřížená v 1 - 2 cm dlouhých hrbolech, později probíhající přímo. Trny až 5 cm dlouhé, šídlovité, paprskovité, tmavohnědé až černé. Květy 5 cm dlouhé, červené až tmavočervené. Plod a semeno podobné var. kupperiana (Backbg.). Naleziště je ve vysokých polohách východně a západně od údolí Cinti až po Mal Paso.

Poznámky: Rostliny by měly být dost podobné varietě předchozí, ale z různých zdrojů lezou i různé kytky. Tady máte JK 260, o kterých jsem si dlouho myslel, že se jedná o Lobivia ferox var. longispina. Protože Lobivia lateritia a hákovité trny, to mi jaksi nesedělo. Pak jedna vykvetla a ejhle, takhle zase pro změnu nekvete longispina. Semena má stejná jako kupperiana, tak zatím jmenovku nechávám.

LOBIVIA LATERITIA /Gürke/ Br. a R., Cactaceae 1922/56
- Echinopsis lateritia Gürke, MfK 1907/151
- Lobivia cintiensis Card., Cactus 1959/179
- var. elongata Ritt., Taxon 1963/124
- Lobivia scopulina Backbg., Cactaceae 1962/3735
- Lobivia camataquiensis Card., Cactus 1963/90
- Lobivia imporana Ritt. nom. nud.
- Hymenorebutia cintiensis Ritt., Kakteen 1980/583

Polní čísla:
KK 1350- Villazon, Bolivia, 3000m
KK 1351- Las Carreras, Bolivia, 2500m
KK 588 - Lobivia lateritia fma., El Puente, Bolivia, 2800m, Pyrrhocactus sp. in 1977 list
KK 590 - Lobivia lateritia fma., Carrizal, Bolivia, 2800m, Pyrrhocactus sp. in 1977 list
KK 638 - Lobivia lateritia fma., Camargo, Bolivia, 2800m, Pyrrhocactus sp. 3000m in 1977 list
KK 836 - Lobivia lateritia fma., Tupiza to El Puente, Bolivia, 2900m, Pyrrhocactus sp. 2800m in 1977 list
KK 2167 - Lobivia cintiensis, Camargo, Sud Cinti, Bolivia, 2200m
KK 644 - Lobivia cintiensis, Impora, Bolivia, 3000m
KK 695 - Lobivia cintiensis, Villa Abecia, Bolivia, 2800m L 417 - Impora, Nor Cinti, Chuquisaca, Bolivia, 2800-2900m
L 419 - Carreras, Sud Cinti, Chuquisaca, Bolivia, 2700-2900m
L 905 - Cotagaita, Nor Chichas, Potosi, Bolivia, 2600-3200m
L 907 - Tupiza, Sud Chichas, Potosi, Bolivia, 2500-2600m
L 910 - Puente, Sud Cinti, Chuquisaca, Bolivia, 2500m
L 992 - Vilcaya, Saavedra, Potosi, Bolivia, 2800m
RH 184 - El Puente, Chquisaca, Bolivia, 3550m
RH 889 - San Pedro, Chquisaca, Bolivia, 2450m
WR 490 - Lobivia lateritia v. camataquiensis, Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia
WR 500a - Lobivia lateritia v. winkleriana, Tarija (dnes řazena k L. pugionacantha)
WR 78 - Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia
WR 905 - Lobivia lateritia v. micrantha, Tacomayo
WR 934 - Paicho
WR 935 - El Puente
WR 935a - Tojo
FR 381 - Lobivia cintiensis fma. elongata, South of Villa Abecia, Chuquisaca, Bolivia
FR 810 - Lobivia cintiensis fma. elongata, Torata, Potosí, Bolivia
FR 82 - Lobivia cintiensis fma. elongata, El Puente South few km, Tarija, Bolivia
FR 82a - Lobivia cintiensis, Carrizal, Tarija, Bolivia
FR 82b - Lobivia cintiensis fma. elongata, La Torre, Chuquisaca, Bolivia
FR 82c - Lobivia cintiensis, Puente San Pedro, Chuquisaca, Bolivia
FR 82d - Lobivia cintiensis, 10km South of Villa Abecia, Chuquisaca, Bolivia
KR 313 - Lobivia cintiensis, Camargo, Chuquisaca, Bolivia
KR 319 - Lobivia cintiensis fma. elongata, El Puente, Tarija, Bolivia
RBC 77 - Lobivia cintiensis, Puente San Pedro, Nor Cinti, Chuquisaca, Bolivia, 3800m

Foto z nalezišť Ladislav Fischer:






Popis: Jednotlivá, kulatá až válcovitá, až 50 cm vysoká a 10 cm silná, šedozelená, žeber cca 20, rozdělených na 1 cm dlouhé hrboly, trnů 15 - 17, jehlovité a poněkud zahnuté k tělu, 15 mm dlouhé, středové trny 2 - 3, nahoru ohnuté, až 30 mm dlouhé. Květy trychtýřovité, 5 cm dlouhé, rumělkově červené, s červenými tyčinkami. Plod kulatý, 1 cm dlouhý, vysychavý, semeno kulaté, důlkované se skoro okrouhlým hilem. Domovina: Bolívie, u Impora.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Když jsem v r. 1963 poprvé navštívil prof. Cardenase v Cochabambě a zeptal jsem se ho, trochu vychloubavě na své znalosti, na staré bolívijské Lobivia maximiliana a lateritia, doslat jsem odmršťující odpověď, že takové v Bolívii nejsou. Tehdy jsem nemohl tušit, že je nazývá Lobivia cariquinensis (Card.), resp. Lobivia cintiensis a mým poznámkám, že tento druh byl objeven už Fiebrigem, přišel také promptní autoritativní Ritterův odkaz: „Toto ale nijak nesouhlasí.“ (Ritter, Kakteen 1980/586). Normálně by se to dalo přejít, ale abych byl aktuální a také kvůli skutečnosti, že tato vědecká polemika si tam vyžádala celou stránku, dovolím si k tomu ještě něco poznamenat. V prvopopisu od Gürkeho, který použil Ritter pro své údaje, stálo: „Druh, sbíraný v Bolívii panem Fiebrigem.“
Za druhé, komu to nestačí, ten najde v botanické ročence od A. Englera „Příspěvek k rostlinné geografii Bolívie“ od Karla Fiebriga (1911, str. 1 – 68). Jak důležitý je pro mě sběratel, resp. naleziště pro určení druhu, ukazuje právě tento příklad. Lobivia scopulina Backbg. je podle osobního sdělení paní Wilkeové z Impora. Všechny tyto kartáč poněkud připomínající formy se nacházejí v údolí Cinti u San Pedro a Abecia - Carreras, u Impora a Tojo atd. a vykazují na různých lokalitách tlustší nebo tenčí habitus s rumělkově červenými, žlutými nebo růžovými pastelově zbarvenými květy.



Citace W. Rausch – Lobivia 75: Lobivia lateritia byla prvně sbírána na přelomu století Fiebrigem v jižní Bolívii. Britton a Rose pak umístili naleziště na La Paz a dostali se tak s následnými „kaktology“ do sporu. Následkem toho je, že byly tyto formy znovu zaváděny pod modernějšími jmény, jako např. Lobivia scopulina Backbg., Lobivia imporana Ritt. n. n., Lobivia camataquiensis Card., Mediolobivia cintiensis Card. (proč bylo použito jméno Mediolobivia, je nepochopitelné, ukazuje to pouze na libovůli v užívání tohoto označení). Cardenas popsal svoji Lobivia cintiensis s 50 cm výšky, Ritter udělal ještě var. elongata vysokou 60 cm. Druh je charakteristický solitérním, víceméně cylindrickým vzrůstem se sotva 10 – 12 cm v průměru, mělkými kořeny, přímo probíhajícími až mírně přerušovanými žebry a vysoko u temene posazenými, pastelově (bíle, růžově, světle žlutě, oranžově až červeně) zbarvenými květy. Plody pukají podélně i příčně, jsou polosuché a obsahují kulatá, matná semena s rovným mělce prohloubeným pupkem.
Tyto v údolích (jižní Camargo, El Puente, El Toro, Impora atd.) dalece rozšířené formy, vykazují ustálené stanovištní odchylky jen u Cotagaite. Zdejší rostliny jsou sotva 25 cm vysoké, trny jsou zde ponejvíce bílé a barva květů je jen žlutá. Pojmenoval jsem tyto formy var. cotagaitensis Rausch. Ve vyšších polohách od Tupiza (Lobivia kupperiana) přes Pampa de Mochara, Impora, El Puente (Lobivia horrida) vykazuje tvrdé, šídlovité otrnění a barvu květů od zlatě nebo okrově oranžové po červenou, je to forma, kterou známe jako Lobivia kupperiana Backbg.. Mezi San Pedro a Culpina se pak nachází větší, tmavěji otrněná forma s velkými, červenými květy a tu nazval Ritter jako Lobivia horrida var. sanguiniflora n. n. Protějšek této robustní formě jsem nalezl na západ a sever od Camargo, otrnění je jemnější a slabší, menší červené květy jsou silněji otrněné a rovněž semena vykazují jinou formu. Rostliny z této lokality jsem pojmenoval var. borealis n.n. Rausch.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 4165 , 18667

Odkazy:
www.lobivia.pl/lateritia/index.html
www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_lateritia/Lobivia_lateritia/Lobivia_lateritia.htm
www.comune.pisa.it/apsn/Botanica/Lobivia/late.htm



Možnosti záměny: Vesměs se jedná o hodně typické rostliny. Kdo jednou L. lateritia viděl, těžko si ji s něčím splete, a to i přesto, že se jedná o druh velice variabilní. Paradoxně asi nejpodobnější jsou tomuto druhu někteří „čilenci“ z okruhu Pyrrhocactus a Horridocactus.

Poznámky: Lobivia lateritia je krásným příkladem toho, jak se časy mění. Hodně dlouho byla známá pouze z literatury, rostliny chyběly. Mezi svými nálezy ji neuváděl nejen Ritter, který znal snad všechny kaktusy z Jižní Ameriky, ale ani Rausch. Ten až zpětně poté, co zavrhl druhové jméno cintiensis, přiřadil jménu L. lateritia svoje číslo sběru WR 78. Karel Kníže zase dlouho svoje nálezy považoval za Pyrrhocactus. Přitom se ale sbírkami nenápadně rozšiřovala Cardenasova Lobivia cintiensis, pocházející ze stejné oblasti. Teprve W. Rausch odhalil, že L. lateritia a L. cintiensis jedno jsou. Dodnes se ale vyskytují názory, že by oba taxony měly být odděleny alespoň na úrovni variet, protože se liší. Podle původních popisů kvete Lobivia lateritia rumělkově až vínově červeně a Lobivia cintiensis spíše růžovočerveně (a její varieta elongata žlutě). Lobivia lateritia má mít méně trnů a ty mají být méně ohnuté vzhůru, tedy skoro rovné, kdežto Lobivia cintiensis má být skutečné koště. Opravdu takové méně a rovně trnité L. lateritia mám, viz zde


ale upřímně řečeno, podobné rostliny vyrostou občas i ze semen „pravé“ cintiensis, nevidím tedy důvod je odlišovat. A co se týká květů, tak snad kromě modré mohou mít barvu jakoukoliv, viděl jsem (a záviděl) i lehce nazelenale bílou.
Současná situace je úplně jiná. Z původně vzácného druhu se stal momentálně jeden z nejčastěji sbíraných. Snad každá výprava směr Bolívie nějaká semena doveze a sběrových čísel tak dnes existují desítky, ne-li stovky. Asi před 10 lety mi malá dcerka převrhla výsevní misku s několika položkami L. lateritia, takže z toho vznikla směs. Spousta semenáčků se pak rozešla do různých končin, ale něco té směsi mi zůstalo a když kvete, vůbec to není ošklivé.


Již u Lobivia chrysochete jsem se zmínil o položce RBC 068, která byla v některých cenících označována právě tímto jménem. Jedná se o omyl, resp. zřejmě o špatný přepis RBC 088. Původní RBC (nebo též RCB) 068 patřilo druhu Roseocereus tephracanthus. Pro Lobivia chrysochete platila čísla RCB 088 a 090, obě s otazníkem a to oprávněným. Rostliny patří spíše k Lobivia lateritia a na místě je jen otázka, zda se jedná o typ nebo var. citriflora. Podle mě je to zajímavá forma typové Lobivia lateritia, s rovnými hustými trny zpočátku černé barvy, později šednoucí. Kvete už při průměru kolem 2 cm, květy jsou jednotně světle žluté (proto možná úvaha o var. citriflora). Semena jsou stejná jako u L. lateritia.

Kde došlo ke změně čísla 88 na 68 u RCB mi není známo. Ve sbírkách se však vyskytují rostliny s označením RBC 068 Lobivia chrysochete, případně chrysochete var. tenuispina, se kterou ale toto číslo nemá nic společného. Var. tenuispina má u bratří Ramirezů číslo RBC (RCB) 323 a žádné jiné.

Lobivia lateritia je z mého pohledu jednou z nejatraktivnějších lobívií. Trny dokáže dělat naprosto fantastické a zrovna tak barevné variace jejích květů jsou obdivuhodné. Pěstování venku na slunci a čerstvém vzduchu nedělá problémy. Snad trochu choulostivější jsou nejmladší semenáčky z okruhu var. kupperiana, ale jakmile povyrostou alespoň do 1 cm, snesou už leccos.



Doplnění - Husi 4.2.2013: Lobivia lateritia WR 78 (mala by byť)- aktuálne foto:


a na jar kvitnúca:


Další fotky WR 78 od peri:






Poznámka: WR 78 je typická původní Lobivia lateritia, tedy ne tak hustě otrněná jako Lobivia cintiensis. Žluté květy jsou u ní ale docela vzácné, většinou kvete světle vínově. Kdyby existovala jen tato populace a pak dejme tomu FR 82, což je typická původní L. cintiensis, bylo by určitě na místě vést oba tyto taxony odděleně. Jenže dnes existuje tolik přechodových forem, že je sloučení obou v podstatě nutností. Ve výsevu některých se totiž spolehlivě najdou obě...

V Chile, v okolí El Tatio směrem na Caspana roste Soehrensia uebelmanniana...
Výška opět kolem 3600-3700m...ovšem - osobně si myslím, že se kytky nijak od těch argentinských neodlišují - ergo - proč by nemohly růst i v Chile...???

Pohled na lokalitu s až ca. 2m vysokými soehrensiemi...



jiná kytka...




...velké kytky jsou rezavě otrněné...ale semenáče jsou "klasické" soehrensie...



semenáč asi 15-18cm v průměru...a jeden větší ještě kulovitý...



Fotky jsou z ledna 2008, z mé první výpravy...letos jsme byli poblíž (na El Tatio), ale vzhledem pozdnímu odpoledni jsme spěchali do San Pedra de Atacama. Kytky jsem v květu neviděl, ani plody nebyly...v r.2008 bylo dosti extrémní sucho. Nicméně semenáče jsou v ČR v oběhu od jiných sběratelů...sám mám dva velké (asi 10cm, + další malé) semenáče, ovšem k jiným soehrensiím - žádný rozdíl...

Doplnění z IPNI:

Cactaceae Lobivia formosa ( Pfeiff. ) Dodds var. uebelmanniana ( Lembcke & Backeb. ) Rausch
Lobivia 85: 48, basionym not validly publ. 1987 [1985-86 publ. 1987]
85: 48, basionym not validly publ. 1987
Links:
basionym:Cactaceae Soehrensia uebelmanniana Lembcke & Backeb. Cactaceae (Backeberg) iii. 1925 (1959).

Original Data:
Basionym: Soehrensia uebelmanniana. (Lembcke & Backbg.)

Id: 966125-1 Version: 1.5 View Record history

View this record in TCS-RDF format

...a poslední lokalita soehrensií, kterou jsem navštívil a stojí za to, je Paso San Francisco, což je v jiné provincii - v Catamarce - poblíž lokality Puna bonnieae...

Populace začíná už od vjezdu do Angostury...kde na příkrých svazích rostou v ca. 2500-2600m ve společenství Tunilla soehrensii, C.boliviana,...



...pokračujeme ale dále až na 3100m, kde je asi konec kaktusové vegetace...roste zde S.korethroides?, Denmoza rhodacantha, T.soehrensii, Maihueniopsis "conoidea"???

Dominantní kytka - ca. 1m dlouhá roste vysoko ve svahu...



...tady ve společenství C.boliviana...přijeli jsme zde 23.12.2011 a pár dnů před tím kvetly desítky těchto kopečků...
Pohled to temene...



...soehrensie tady 2011 nekvetly, zato denmozy ano...malé soehrensie jsou od malých denmoz těžko odlišitelné, protože i tady jsou ty "diamantiny", skoro tedy 800km vzdušnou linií od Cerro Diamante...

...pokračujeme-li z Abra de Lipán dále, dojedeme k Salinas Grandes...kde rostou také soehrensie...a v r.2011 jsme tam u největší kytky potkali přátele kaktusáře z Německa...



má jistě 80cm...a v temeni trny dlouhé až 20cm...jooo, to by byl kousek ve sbírce...



pohled na lokalitu ukazuje na jistou podobnost všech lokalit soehrensií...příkrý kamenitý svah, trávní vegetace...podobná doprovodná kaktusová vegetace...






...no, a už i tento ca. 8cm velký semenáč byl atraktivní...(= zůstal tam!)

Díky...

Abra de Lipan - opět známé místo, kam směřují nohy kaktusářů...na lokalitě rostou 2 lobívky a moje oblíbené C.boliviana + M.glomerata...serpentiny jsou typické a pohled je přímo z lokality - výška 4200m

Soehrensia korethroides



pohled na kytku s vrcholem svahu, kde přechází silnice na druhou stranu...



...byl jsem tu už dvakrát...pokaždé ale kolem 9-10:00 ráno, značná zima...a květy velkých kytek nebyly otevřeny...



...velké kytky mají tendenci odnožovat...tato má ca. 60cm výšky...



a bydlí u ní had...tedy asi 5m od ní...



před pěti lety to byla jen odrostlejší žížala...teď už dobrý 35cm...

Jirko, vřelý dík, je to nádhera. Všechno jsem to překopíroval do A - Z ( viz 25069 a příspěvek před tím). Těším se na další!

Díky Pavle...ale, co není může být...byť se to teď v Argentině řítí do velkých problémů...

Moc děkuju za takové krásné fotky z přírody.I když jsem tam nikdy nebyl můžu si aspoň udělat představu jak to tam vypadá a roste a nasát trochu atmosféru místa.

...přes Abra Blanca jezdí také spousta lidí a jistě i všichni vylezou ten kopeček ke krásně kvetoucím Soehrensia korethroides...







...je fakt, že kvetou (a nejen tady) od skoro oranžové po červenou...výška asi 4050m. Na lokalitě roste další lobívka...jak všichni víte...

..a nebo nedaleko při cestě do průsmyku u Cerro Acay...







...a pohled na lokalitu u cesty...výška něco pod 4000m



...jsou to fantastické kytky...

Jirko, nádhera....

Na silnici z Humahuaca na sever do Abra Pampa, kde snad už i všichni jeli, rostou v severním svahu tyto krásné kytky...Lobivia (Trichocereus) tarijensis...



...tato byla před časem zlomená a začala odnožovat a z těchto odnoží pak kvetla - mělo to tu výhodu, že květy byly v úrovni očí...



...ostatní kytky měly od 2,5m do 4m...kvetou z temene, takže žádná šance...



..tady jsem vyrušil několik brouků, kteří pak utíkali z nádherného květu...velikost květu - prům. ca. 5-6cm, délka ca. 8-9cm...

Tak tedy...

Je tu zmíněna lokalita nad El Manzano Historico...je to cesta do Chile, tedy stará obchodní stezka, která se dnes už nepoužívá...jeli jsme zde do výšky ca. 3000m. Soehrensia formosa roste už asi 2km za osadou...jsou to velké kytky s průměrem ca. 40cm a výškou i přes 50-60cm. Bylo s podivem, že v prosinci 2011 byly kytky obsypané plody..., které jsou dobrých 6cm dlouhé...









...plody byly nadmíru chutné! Po odstranění slupky se objeví dužina, která chutná jako kiwi-jahoda...

Lobivia marsoneri var. iridescens /Backbg./ Rausch 1985
- Lobivia iridescens Backbg., Kaktus ABC 1935/414
- Lobivia uitewaaleana Buin., The Nac. C. a S. J. 1951/15
- Lobivia muhriae Backbg., Descr. Cact. Nov. 1963/7

Polní čísla:
WR 37a - Lobivia marsoneri v. muhriae, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 93 - Lobivia muhriae, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 38 - Lobivia iridescens, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 38b - Lobivia marsoneri v. iridescens, Aparzo
ES 43 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Humahuaca, Jujuy, Argentina, 3840m
EZ 287 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Humahuaca, Humahuaca
LF 206 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Iturbe, Jujuy, Argentina, 3458m
LF 216 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Condor to Iruya, Jujuy Jujuy, Argentina, 3829m
LF 222 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Iturbe, Jujuy, Argentina, 3676m
LF 52 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Humahuaca, Jujuy, Argentina, 3600m
MN 174 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Iturbe, Jujuy, Argentina, 3500-3600m
MN 243 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Iruya, Salta, Argentina, 3100-3350m
MN 56 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Humahuaca, Jujuy, Argentina, 3070-3250m
RH 515 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Pucara, Jujuy, Argentina, 3850m
RH 524 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Palca Abarzo, Jujuy, Argentina, 3800m
RH 527 - Lobivia marsoneri v. iridescens, Tres Cruces, Jujuy, Argentina, 3850m

Popis: Jednotlivá, při poškození také skupinově rostoucí, kulatá, až 5 cm silná, s řepovitým kořenem, žeber 16 - 20, jen málo předělená, trny až 10 mm dlouhé a často hákovitě zahnuté. Květ 40 - 45 mm dlouhý a široký, voňavý, bělo - hnědo - růžově lesklý (také zlatookrově zbarvený, oranžově až špinavě červený), tmavě zbarvený jícen není tak nápadný jako u Lobivia marsoneri, nýbrž je růžovooranžovohnědý. Plod a semeno jsou také menší.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Měl jsem jednou rostlinu ze sbírky Schiela od Backeberga se silnějšími trny a žlutooranžovými a hnědorůžovými květy, formu, kterou jsem později našel na Cerro Negro u Humahuaca (společně s Backebergovou Weingartia neumanniana, která tam dnes už skoro není). Pro menší, jen 45 mm dlouhé květy jsem je v r. 1975 mylně držel u Lobivia marsoneri. Po srovnání semen ze starých sbírek, resp. z regionu Humahuaca, se nechají rozpoznat dva typy, jeden z nižších poloh, 2.700 - 3.200 m (Lobivia marsoneri - rubescens – haageana) a horské formy z 3.800 - 4.400 m (var. iridescens - muhriae – uitewaaleana). Zatímco se výskyt Lobivia marsoneri omezuje na dno údolí, tak menší formy se najdou ve vyšších polohách s velkým rozšířením, např. Tres Cruzes, Azul Pampa, Mina Aguilar, Iturbe, Aparzo, Cerro Mudana atd., podle toho se také ukazuje bohatství forem. Roku 1951 popsal Buining Lobivia uitewaaleana, kterou objevil u svého přítele Jansena v zásilce importů, byl to tedy jen jediný kus, rozšířený jen vegetativně do některých sbírek. Malé, špinavé květy, krátké, poněkud hákovité otrnění a také semena ukazují na formu Lobivia iridescens Backbg. Lobivia uitewaaleana v obchodě se svými květy s černým jícnem a leskle černými semeny je Lobivia jajoiana var. glauca, resp. var. paucicostata (Rausch).



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 23015

Odkazy: www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=uitewaaleana&x=20&y=9 - jako L. uitewaaleana

Poznámky: Když budete mít kliku, najdete u této variety rostliny se všemi barvami květů, jaké snad existují. Od skoro bílé přes žlutou, oranžovou a růžovou až po tmavě červenou. Jsou to trochu nerosti, často si v květináči budují pořádnou bakuli a nahoře kde nic, tu nic.
J. Ullmann opět rozlišuje ještě var. uitewaaleana a var. muhriae. Ta první je i v popisu prakticky nerozlišitelná. Té druhé odpovídají velice dobře moje rostliny ze semen L 430



a možná jako formu bych ji bral. Je fakt, že má mnohem delší (až 35 mm) a silnější trny, zprvu černočervené a přímé, čímž se od původní var. iridescens docela liší.

Mám ale i jednu prastarou rostlinu získanou se jmenovkou Lobivia muhriae, zde je,


která vypadá úplně jinak. Nepasuje mi nikam. Vypadá trochu jako hodně přerostlá L. jajoiana var. paucicostata, jenže semena jsou jasně marsoneri, přitom květy obrovské (8 cm průměr). Takže nevím, že by nějaký hybrid? Možné je všecko.

LOBIVIA MARSONERI /Werd./ Backbg., Kaktus ABC 1935/237
- Echinopsis marsoneri Werd., Fedde Rep. 1932/55
- Lobivia rubescens Backbg., D. Kaktfrd. 1932/122
- var. tenuispina Backbg., D Kaktfrd. 1932/123
- Lobivia haageana Backbg., D. Kaktfrd. 1933/90
- var. albihepatica Backbg., Kaktus ABC 1935/236
- var. bicolor Backbg., Kaktus ABC 1935/236
- var. chrysantha Backbg., Kaktus ABC 1935/236
- var. grandifl.-stell. Backbg., Kaktus ABC 1935/236
- var. leucoerythrantha Backbg., Kaktus ABC 1935/236
- var. durispina Backbg., Kaktus ABC 1935/236
- var. croceantha Backbg., 10 J. Kaktforschg. 1937/25


Polní čísla:
WR 37 - Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
ES 41 - Humahuaca, Jujuy, Argentina, 3750m
EZ 285 - Rio Yacoraite, Mazan
EZ 286 - Azul Pampa, Humahuaca
HU 1694 - Santa Ana, Jujuy, Argentina
HU 1697 - Santa Ana, Jujuy, Argentina
L 430 - El Aguilar, Jujuy, Argentina, 4000m
LF 48 - Humahuaca, Jujuy, Argentina, 3750m
LF 211 - Lobivia marsoneri fma., Condor to Iruya, Jujuy, Argentina, 3518m
MN 169 - Lobivia marsoneri v., Iturbe, Jujuy, Argentina, 3600-3800m
MN 226 - Iturbe-Iruya, Jujuy, Argentina, 3550m
RH 520 - Pucara, Jujuy, Argentina, 4200m
RH 588 - Hypolito, Jujuy, Argentina, 3250m
RH 592 - Condor, Jujuy, Argentina, 3550m
RH 595 - Condor to Iruya, Salta, Argentina, 3800m
RH 600 - Iruya, Salta, Argentina, 3600m
RH 1312 - El Aguilar, Jujuy, Argentina, 3750m
RH 1316 - El Aguilar, Jujuy, Argentina, 3900m
RH 1324 - Sierra de Zenta, Jujuy, Argentina, 3800m
RH 1385 - Iturbe, Jujuy, Argentina, 3600m
RH 1389 - Condor to Iruya, Salta, Argentina, 3700m
LF 208 - Lobivia marsoneri v. rubescens, Iturbe, Jujuy, Argentina, 3458m
MN 27 - Lobivia marsoneri fma. rubescens, Humahuaca, Jujuy, Argentina, 2950m
ES 40 - Lobivia rubescens, Rio Yacoraite, Jujuy, Argentina, 2750m
L 465 - Lobivia rubescens, Humahuaca, Jujuy, Argentina, 3600m
L 470 - Lobivia rubescens, Rio Yacoraite, Jujuy, Argentina, 3300m
FR 53 - Lobivia haageana v. chrysantha, Iturbe, Jujuy, Argentina
WR 698 - Lobivia haageana, Humahuaca, Jujuy, Argentina



Popis: Jednotlivá, kulatá až oválná, až 8 cm silná, s krátkým řepovitým kořenem, cca 20 žeber jen málo dělených na hrboly, okrajových trnů cca 10 a 2 - 5 středových trnů, jehlovitých až šídlovitých, často trochu hákovitě zahnutých, až 7 cm dlouhých. Květ široce trychtýřovitý nebo až zvonovitý, 6 - 7 cm dlouhý, žlutý až červený s červeným jícnem, voňavý. Plod oválný, polosuchý až lepkavý, semeno podobné Lobivia chrysantha (Werd.), jen je o něco menší.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: U názvu Lobivia marsoneri nás přepadá jakási stísněnost, neboť nikdo neví, co s ní. Mnoho lobíviofilů se mě už ptalo, jak rozlišit vlastní Lobivia marsoneri, Lobivia rubescens a Lobivia haageana? Také literatura dává skutečně jen málo. Jediné, co můžeme vyčíst, jsou poněkud menší květy Lobivia marsoneri. Ve snaze po objasnění jsem se ptal jednou Blossfelda, kde tuto Lobivia marsoneri našel a tak mi vyprávěl o oné době: „Většinou jsme rostliny sbírali s Marsonerem a Stuemer je pak selektoval a extrémní formy prodával jako vzácnosti.“ Tak je také pochopitelné, že Werdermann resp. Backeberg takové formy popisovali jako druhy, ačkoliv byly původně nasbírané do jednoho batohu.

Jak variabilní je tato populace, o tom se zmiňuje už Backeberg u své Lobivia haageana (Cactaceae 1959/1422): „Variační šíře je tak velká, barvy květů tak rozdílné, částečně i otrnění...“, takže popsal tyto formy jako variety, aniž by poznal, že jsou zde obsaženy i Lobivia marsoneri (jako prioritní název) a Lobivia rubescens. Jeho údaj o nalezišti Humahuaca, blízko bolívijských hranic a velikost rostlin až 30 cm (!) vypadá poněkud velkoryse, což svádí k domněnce, že rostliny koupil od Stuemera.

Semeno se blíží s určitou tolerancí (stejně tak habitus a také květy) k Lobivia chrysantha, k níž jsem ji také před 10 lety ve svém geografickém shrnutí řadil (Lobivia 1975/112), ale protože jsem se mezitím vědecky poučil, že subspecie nejsou potřebné resp. žádoucí, vedu tuto populaci znovu odděleně. Domovinou je Jujuy, Quebrada de Humahuaca mezi Huicalera a Humahuaca (2.700 - 3.200 m), přičemž na Rio Yacoraite, kde jsem před několika lety ještě mohl vyhledat „fotomodel“, už k nalezení není.

Citace W. Rausch – Lobivia 75, v rámci druhu Lobivia chrysantha: Východně od Volcan Chani v Quebrada de Humahuaca najdeme větší odchylky od základního typu (Lobivia chrysantha). Horní údolí, vysoké regiony Quebrada de Humahuaca ve směru na Mine Aguilar a Iturbe a přes Aparzo zpět k Cerro Mudana, tvoří domov Echinopsis marsoneri Werd. Zdejší rostliny vykazují více či méně dělená žebra, jemnější, často pokroucené středové trny, menší květy s oranžově červenohnědým jícnem a zešikmená semena lobíviovitého typu jsou menší a často pokrytá zbytky dužniny. Dají se zde na jednom stanovišti nalézt květy žluté, růžové, oranžové a červené, takže je tu možno poznat i formy Lobivia iridescens Backbg. a Lobivia muhriae Backbg. Podle formy květů a semen je tady i Lobivia uitewaaleana Buin., od které se dosud neznalo stanoviště. Vyšší naleziště Lobivia marsoneri (Werd.) Backbg. (3500 – 4400 m) uzavírají údolí Humahuaca až k řece Rio Yacoraite (2700 – 3000 m), kde jsou rostliny poněkud cylindrické a tvoří větší květy se sytěji červeně zabarveným jícnem. Prvním názvem pro tyto formy je Lobivia rubescens Backbg. a zde tak varíruje, že je tu obsažena i celá Lobivia haageana Backbg. se všemi svými popsanými varietami. Jaká „literatura“ může vzniknout bez přesné znalosti naleziště, ukazuje právě tento příklad. Backeberg popsal svoji Lobivia haageana s 8 varietami (Die Cactaceae 1959/1421), ty Krainz překombinoval na formy (Die Kakteen 1960/XI), což ale zase Backeberg neuznal a vrátil je zpět na úroveň variet (Die Cactaceae 1962/3731). Jaká to hra! Takto často končí boje, přitom ale všechny tyto formy pocházejí od Lobivia rubescens Backbg.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 22362 , 22438

Odkazy:
www.lobivia.pl/marsoneri/index.html
www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=marsoneri&x=22&y=6
www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=rubescens&x=33&y=6
www.kakteensammlung-holzheu.de/lobivia_rubescens.html

Možnosti záměny: Zmínil jsem je dostatečně podrobně už u Lobivia jajoiana, takže prosím tam.

Poznámky: Lobivia marsoneri je dalším úžasně variabilním druhem, takže není divu, že seznam synonym je tak dlouhý. Nesouhlasí s tím J. Ullmann, který uznává varietu rubescens a haageana. Popravdě řečeno, u té rubescens s ním souhlasím, ta je natolik typická, že jsem schopen ji kdykoliv odlišit (nebo si to aspoň myslím). U haageany je to jiné. Těch jsem v minulosti vysel spoustu a nenašel jsem jediný společný znak a zároveň jediný rozlišovací od marsoneri. Možná jsem měl smůlu, ale var. haageana prostě neberu.

Na další fotce vzadu 3x rubescens, před nimi vpravo s 5 pootevřenými květy a vlevo obě kvetoucí rovněž rubescens, zbývající 3 větší rostliny marsoneri.

Díky za chválu, já jsem rád, že můžu trochu splatit nejen to kvantum informací, ale i (nebo možná HLAVNĚ) tu přátelskou pohodu, která tu ve fóru vládne. Ta totiž bohužel na fórech nebývá až tak běžná.

morče napsal: ...a bělokvětou lob.Jajoianu máme, objevila se ve výsevu červeno kvetoucích jajoianách .poz.morče.

Svět je občas plný paradoxů. Ona se bíle kvetoucí jajoiana objevila krátce poté, co konečně po různých průtazích W. Rauschovi Lobivia 85 vyšla a co si lidi mohli přečíst, že vatteri s bílým květem neexistuje. Onen paradox spočívá v tom, že se objevila ve výsevu originálních semen WR 213, tedy Rauschových. Později se objevily i z dalších zdrojů, přesně jak píšete, ve výsevech červeně kvetoucích. Letos pár "bělokvětých" semen vyseju, jsem zvědav.
Já měl kdysi dávno jednu rostlinu L. jajoiana var. elegans taky s mimořádně světlým květem. Koupil jsem ji na výstavě v Jičíně a ten květ byl hodně zajímavý. Bohužel v roce 2001, který byl pro mě z kaktusářského hlediska dost krizový, mi tahle kytička odešla. Zbyl mi jen diapozitiv, který sice neuměle, ale přece jen přefocený sem dám.


Podle abecedy a podle Lobivia 85 by měla následovat Lobivia lateritia a teprve po ní ona Lobivia jajoiana podobná, byť ne moc příbuzná Lobivia marsoneri (tu Rausch odvozuje od L. chrysantha, zatímco L. jajoiana od L. grandiflora). Protože ale podoba těch dvou je skutečně velká, tak si dovolím pořadí obrátit, ať jsou holky pěkně za sebou. Takže si skočím na oběd a odpoledne jdeme na věc.

Honzo, já snad začnu pěstovat lobívky, pořád nestíhám vycházet z údivu, jak to máš krásně zpracovaný. To je zlatej hřeb tohodle fóra. Dík za to.

HonzaC Jen tak dál fandím vám parádní čtení. Jo a bělokvětou lob.Jajoianu máme, objevila se ve výsevu červeno kvetoucích jajoianách .poz.morče.

Jiri Kolarik napsal: Díky za instrukce...Filip asi myslel, že je mám dát sem, když psal "Lobivia"...tak doufám, že se k tomu tento týden dostanu...doháním ve firmě ten měsíc dovolené...

Přesně tak.

Díky za instrukce...Filip asi myslel, že je mám dát sem, když psal "Lobivia"...tak doufám, že se k tomu tento týden dostanu...doháním ve firmě ten měsíc dovolené...

Lobivia jajoiana var. nigrostoma /Buin./ Backbg., Cactaceae 1959/1464
- Lobivia nigrostoma Buin., Succ. 1950/2
- Lobivia gregeri Kreuzgr., Kreuzgr. Rev. 1935/34
- Lobivia vatteri Krainz, J.SKG 1947/6
- var. robusta Backbg., Descr. Nov. 1956/30

Polní čísla:
MN 30 - Lobivia jajoiana v. nigrostoma, Tilcara, Jujuy, Argentina, 2700m
MN 33 - Lobivia jajoiana v. nigrostoma, Maimará, Jujuy, Argentina, 2450m
FR 54 - Lobivia jajoiana v. nigrostoma, Below Huacalera, Jujuy, Argentina
FR 54a - Lobivia jajoiana v. nigrostoma, Near Maimara, Jujuy, Argentina
RH 1377 - Lobivia jajoiana v. nigrostoma, San Jose, Jujuy, Argentina, 2850m
RH 513 - Lobivia jajoiana v. vatteri, Tilcara, Jujuy, Argentina, 2850m
RH 514 - Lobivia jajoiana v. vatteri, Tilcara, Jujuy, Argentina, 2850m
RH 0600a - Lobivia jajoiana v. vatteri, Salta Iruya, Argentina, 2600 m
RH 0609a - Lobivia jajoiana v. nigrostoma, Qda de Humahuaca - Maimara, Jujuy, Argentina, 2600 m
WR 33 - Lobivia vatteri, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tělo kulaté až trochu protáhlé, 7 cm silné, s jedním hlavním kořenem. Epidermis tmavší než u Lobivia jajoiana, žeber 12 - 16, okrajových trnů 8 - 14, až 3 cm dlouhé, středové trny 2 - 4, až 6 cm dlouhé, všechny trny tvrdší, jehlovité až šídlovité, většinou hnědé až černé. Květy 7 cm dlouhé a 8 cm široké, žluté, oranžové, červené až tmavě červené, s černofialovým hymenem a tyčinkami. Plod kulatý až oválný, 10 - 15 mm silný s dlouhými vlasy, podélně pukající, lepivý. Typ semen jako u Lobivia jajoiana Backbg.

Rostliny sbírali r. 1933 Marsoner a Blossfeld u Tilcara. V roce 1947 popsal Krainz Lobivia vatteri s bílými květy, v rozhovoru s ním si ale stěžoval, že jeho rostliny bohužel bíle nekvetou. Vatter prožíval často svoji dovolenou v Quebrada de Humahuaca /Maimara/, jednoho dne nasbíral plnou krabici rostlin a poslal je do Buenos Aires. Cesta trvala tři týdny a když tam dorazily, kvetly dvě rostliny bíle! Udělal fotografie a poznámky a poslal je Krainzovi. Byl jsem několikrát v době květu na Vatterově nalezišti, viděl jsem stovky květů, ale žádné bílé /dále na sever jsem ji našel ještě hojněji/. K tomu ještě jeden paralelní příběh. Poslal jsem jednou odnož Lobivia drijveriana se zlatožlutými květy panu Goemesovi a on trochu užasle odepsal zpět, že kvete bíle! Avšak o něco později kvetly - zlatožlutě. Jak to vypadá, potřebuje květ v určité fázi svého vývoje světlo, jinak ztrácí barvu, a celý svět teď hledá Lobivia vatteri s bílým květem!



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 17728 , 3059

Odkazy:
www.kaktusy-foto.xf.cz/L.%C5%A0r%C5%AFta/slides/Lobivia%20jajoiana%20v.%20nigrostoma.html www.cactaceae.eu/i-cactaceae/item/68-lobivia-nigrostoma-buining
www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=499
3dspace.cz/kaktusy/galerie/LOBIVIA/nigrostoma.jpg

Poznámka: Nigrostoma nebo vatteri? Byly doby, kdy se oba „druhy“ rozlišovaly a existovaly vedle sebe. Proč ne, vždyť jejich původní popisy se hodně lišily. Dnes je jasné, že se jedná o jeden, byť hodně variabilní taxon a tak jsou spory o to, které ze jmen má přednost. Pravda je, že popis Lobivia vatteri byl vytvořen panem Krainzem i na základě údaje o znaku, který buď nebyl pravdivý nebo se jednalo o naprostou výjimku (bílý květ). Vzhledem k tomu, že jednu takovou docela výjimečnou rostlinu mám,

se přikláním k druhé možnosti. Nicméně právě toto byl důvod, proč W. Rausch jméno L. vatteri neuznal a na úroveň variety L. jajoiana převedl o 3 roky mladší Buiningův taxon L. nigrostoma a L. vatteri zařadil jako synonymum. A teď si vyberte. Osobně mám za to, že v tomto případě má pravdu J. Ullmann, který v roce 1990 překombinoval z důvodu priority popisu tuto varietu na Lobivia jajoiana var. vatteri (Krainz) Ullmann a původní L. nigrostoma včetně Rauschovy L. jajoiana var. nigrostoma k ní naopak zařadil jako synonyma. Přiznám se, moc se mi to nelíbilo, nigrostoma byla jedním z mých nejoblíbenějších druhů, ale asi to tak zkrátka bude. Ostatně, v našich sbírkách nám do toho nemá kdo co kecat, klidně si na těch jmenovkách můžu nechat jak tu nigrostomu, tak vatterku podle toho, jak jsem je získal a takto vám je představuji na fotkách. Název variety zde v příspěvku dávám nigrostoma z jediného důvodu – celé vlákno jedu podle W. Rausche Lobivia 85.
Lobivia vatteri s oranžovým květem:


Na poslední fotografii mám semenáčky za semen Lobivia jajoiana var. vatteri ES 29 Tilcara, Jujuy. Dostal jsem je jako dárek od party polských nadšenců, kteří mě po chrudimském Zavírání sezóny navštívili za účelem totálního vybrakování feroxek. Toto jsou jejich první květy, které mě hodně překvapily. Na takových mrňouscích a tak obrovské bych je nečekal. Semena jsem zatím nedělal, ale letos se pokusím. Když se totiž podíváte těm květům do jícnu, tak ... možná zůstane jen Lobivia sp. ES 29. I když v Tilcara roste snad jen ta nigrostoma (teda vlastně krutibrko vatteri), tak to teda asi bude ona. Holt zas jedna teoreticky možná rozlišovací poučka v ... riti.

Lobivia jajoiana var. paucicostata /Rausch/ Rausch
- Lobivia glauca Rausch, Succ. 1971/168
- var. paucicostata Rausch, Succ. 1971/169
- Hymenolobivia miniatinigra Ritt., Kakteen 1980/462

Polní čísla:
MN 36 - Lobivia jajoiana v. glauca, Purmamarca, Jujuy, Argentina, 2500m
MN 190 - Lobivia jajoiana v. glauca? / paucicostata?, Purmamarca, Jujuy, Argentina, 3800m
RH 1252 - Lobivia jajoiana v. paucicostata, Jueya, Jujuy, Argentina, 3300m
RH 1378 - Lobivia jajoiana v. paucicostata, Huichaira, Jujuy, Argentina, 3200m
RH 1382 - Lobivia jajoiana v. paucicostata, Huichaira, Jujuy, Argentina, 3700m
RH 503 - Lobivia jajoiana v. paucicostata, Cienaga, Jujuy, Argentina, 3500m
RH 504 - Lobivia jajoiana v. paucicostata, Cuesta Lipan, Jujuy, Argentina, 3300m
WR 217 - Lobivia jajoiana v. paucicostata, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 218 - Lobivia glauca, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 865 - Lobivia jajoiana v. glauca, Rio Lipan
L 556 - Lobivia glauca, Pumamarca, Jujuy, Argentina, 3200-3500m



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, celá skrytá v zemi, 3 cm silná, světle zelenošedá, s řepovitým kořenem, žeber 7 - 9, nápadný černý ST až 40 mm dlouhý. Květ 50 mm dlouhý a široký, světle až tmavě červený. Naleziště leží dvě hodiny na jih od Purmamarca. Tato populace se prolíná severně od Estancia Grande s var. elegans a poskytuje nejednotnou Lobivia glauca.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 837 , 15823

Odkazy: www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=glauca&x=22&y=9

Poznámka: W. Rausch původně popsal tuto varietu jako samostatný druh Lobivia glauca s varietou paucicostata. Později var. paucicostata od var. glauca odlišovat přestal a obě zahrnul k Lobivia jajoiana jako var. paucicostata s tím, že toto jméno má přednost, neboť na varietální úrovni bylo použito jako první. S tím ale nesouhlasí Jaroslav Ullmann a v roce – tuším – 1990 provedl formální přejmenování na Lobivia jajoiana var. glauca s odůvodněním, že jméno glauca bylo použito celkově jako první. Nejsem taxonom, takže rozhodnout, kdo z obou pánů má pravdu, mi nepřináleží. Pro běžné pěstitele z toho vyplývá, že bude nutné si pamatovat oba názvy (a k tomu i Lobivia glauca, Lobivia jajoiana var. glauca f. paucicostata, Lobivia jajoiana var. paucicostata f. glauca a možná i jiné) s vědomím, že se jedná stále o tytéž kytičky. Mimochodem, velice krásné a rozmanité.




Lobivia jajoiana var. pungens Rausch, 1985

Polní čísla:
WR 516 - Lobivia jajoiana v. pungens, Iruya to Santa Victoria, Salta, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá, 9 cm v průměru, svěže zelená, s kůlovitým kořenem, okrajových trnů 8 - 14, až 15 mm dlouhé, středové trny 1 - 2, až 60 mm dlouhé, všechny trny rozloženě odstávající, jehlovitě píchavé. Květ 5 cm dlouhý a široký, červený. Je to nejsevernější populace této skupiny, z Trigohuaico, blízko Santa Victoria.

Poznámka: Nemám. Takže fotku nedám, stejně jako u následující var. caspalasensis. Máte-li někdo, sem s ní, budete oslavováni.


Lobivia jajoiana var. caspalasensis Rausch, K.u.a.S. 1977/75

Polní čísla:
WR 693 - Lobivia jajoiana v. caspalaensis, Caspala, Salta, Argentina, 3200m
MN 153 - Lobivia jajoiana v. caspalasensis, Caspalá, Jujuy, Argentina, 2800-3000m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, ploše kulatá, 7 cm v průměru, svěže zelená, s kůlovitým kořenem, většinou bez středových trnů. Květ 5 cm dlouhý a široký, díky množství okvětních lístků vypadající trochu plně, žlutooranžový, tyčinky a hymen nejsou tmavé, ale jen růžově zbarvené. Domovina je blízko Caspala.


Lobivia jajoiana var. nidularis Rausch, 1985

Polní čísla:
WR 702 - Lobivia jajoiana v. nidularis, Humahuaca, Jujuy, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, ploše kulatá, svěže zelená, 10 cm v průměru, žeber cca 22, okrajových trnů 10 - 12, až 40 mm dlouhé, středové trny 1 - 3, až 50 mm dlouhé, všechny trny měkké, kolem těla propletené. Květ jen 35 mm dlouhý a široký, červený. Naleziště: jeden den jízdy na koni severně od Iruya.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 17968

Poznámka: Tato varieta je dost podobná v těle typu nebo ještě spíše var. fleischeriana. Je ale skoro plochá a má více žeber. Bezpečně ji odliší květ. Ten je zvláště u větších rostlin nečekaně malý. Barva varíruje v sytosti červené. Zde dvě rostliny ze semen WR 702, obě v „osmičce“ květináči.

Lobivia jajoiana var. aurata Rausch, 1985

Polní čísla:
WR 701 - Lobivia jajoiana v. aurata, Humahuaca, Jujuy, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, díky požerkům od zvířat nebo sesuvům kamení i v malých skupinách, 5 cm silná, olovnatě šedozelená s řepovitým kořenem. Žeber 11, okrajové trny 4 - 6, tenké, 15 mm dlouhé a zahnuté dolů, středový trn 0, vzácně 1. Květy 50 mm dlouhé a široké, zlatožluté. Naleziště je blízko Punta Corral.

Poznámka: Před časem jsem si z pražské výstavy dovezl dva (víc jich v prodeji nebylo) semenáčky, bohužel jeden byl takový všelijaký (uhnilé kořeny) a brzy odkráčel do kaktusového nebe. Ten druhý, když dorostl, na mě dělal pořád dojem spíše L. marsoneri var. iridescens. Nicméně jak ten jícen, tak semena (směs tatínků, semena šla do trávníku) dala jasně najevo, že to bude skutečně uvedená varieta.




Lobivia jajoiana var. elegans Rausch, 1985

Polní čísla:
MN 161 - Lobivia jajoiana v. elegans, North-West of Tilcara, Jujuy, Argentina, 2800-3000m
MN 210 - Lobivia jajoiana v. elegans, Tilcara, Jujuy, Argentina, 2750-3400m
RH 1247 - Lobivia jajoiana v. elegans, Tilcara, Jujuy, Argentina, 2900m
WR 36 - Lobivia jajoiana v. elegans, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tělo jednotlivé, kulaté, 6 cm silné, olověně šedozelené, žeber 16, okrajových trnů 8 - 14, až 10 mm dlouhé, středový trn 1, až 30 mm dlouhý, všechny trny měkké. Květ 50 mm dlouhý a široký, žlutý, oranžový až tmavočervený. Naleziště jsou ve vysokých horách západně od Tilcara až po Tumbaya.




Lobivia jajoiana var. fleischeriana Backbg., BfK 1934/6

Polní čísla:
WR 580 - Lobivia jajoiana v. fleischeriana, Tilcara, Jujuy, Argentina
WR 824 - Lobivia jajoiana v. fleischeriana, Chani

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Rostliny s delšími, tykadlovými středovými trny.

Poznámka: Upřímně? Pokud u rostliny nebude na jmenovce naleziště shodující se s tím původním, odmítám tuto varietu nějak víc rozlišovat. Snad ještě, budou-li mít trny aspoň ty 4 cm. Jinak kulturní fleischerianu od typu odlišit nedokážu.




Asi před 20 lety jsem měl nádhernou kytku, získanou už coby dospělou. Už nežije, mám jen odnože z ní. Podařilo se mi ji tehdy vyfotit na diapozitiv a ten jsem zkusil přefotit digitálem. Docela to vyšlo, tak se pokochejte.

LOBIVIA JAJOIANA Backbg., BfK 1934/6     - var. carminata Wessn., J. DKG 1940/43     - var. splendens Wessn., J.DKG 1940/43- Hymenolobivia buiningiana Ritt., Kakteen 1980/460Polní čísla: L 523 - Volcan, Jujuy, Argentina, 3200-3300mMN 47 - Volcán, Jujuy, Argentina, 2150mRH 1391 - Huacalera, Jujuy, Argentina, 3000mWR 213 - Quebrada de Humahuaca, Jujuy, ArgentinaWR 815 - Lobivia jajoiana v., TumbayaPopis: Jednotlivá, kulatá, 6 cm v průměru. s kůlovým kořenem, žeber 12 a více, trochu šikmo probíhající, rozdělená na sekyrovité, stranově proti sobě posunuté hrboly, areoly 1,4 - 1,8 cm od sebe vzdálené, okrajových trnů 9 - 11, cca 1 - 2 cm dlouhé, tence šídlovité, trochu zahnuté k tělu, středový trn 1 - 3, až 3 cm dlouhé, mírně hákovitě zahnuté. Květy 65 mm dlouhé a široké, zvonovité, voňavé, tomatově červené, jícen a hymen (lesklý) černofialový, tyčinky tmavofialové, pestík zelený nebo též purpurový. Plod oválný, 1,5 cm dlouhý, silně vlnatý, masitý, lepkavý. Semeno oválné, leskle černé, testa skoro hladká, s šikmým, podlouhlým hilem. Citace W. Rausch – Lobivia 85: Původně zcela nedostatečně popsaná Backebergem, teprve Werdermannem doplněná diagnóza (1935 tab. 104). Tento nápadný, voňavý typ s černým jícnem se nachází ve Volcan, Quebrada de Humahuaca.Při hledání obecné příbuznosti druhů jsem zařadil tyto typy s tmavým jícnem, silně vonícími květy s tmavými tyčinkami a geografickým sousedstvím k Lobivia marsoneri (Werd.), avšak přesné zkoumání semen neukázalo žádnou shodu.Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v rámci druhu Lobivia chrysantha, po stati věnované L. marsoneri): Následující odchylka od předchozího okruhu forem (Lobivia marsoneri) je v květech. Hnědý nebo červený jícen se barví i s hymenem  a horními tyčinkami až do černofialova a semena jsou lesklá. Jsou to formy, které Backeberg popsal jako Lobivia jajoiana Backbg. Areál tohoto svěže zeleného typu se rozprostírá přes východní úbočí Volcan Chani (Volcan), Cerro Mudana (Caspala), Sierra de Zenta, Sierra de Santa Victoria (Iruya) až do blízkosti Santa Victoria (Trigohuaico). Většinou ploše kulovitý typ nevytváří jen známé, hákovité středové trny, ale i tvrdé, píchavé trny a barva květů je ve všech tónech červené. Ve vysokých polohách západně od Maimara – Tilcara a rovněž u Punta Corral je epidermis tmavě šedozelená a trny jemnější, tykadlovité, takže se tu dá rozeznat var. fleischeriana Backbg. Na horském úbočí východně od Maimara – Tilcara je jiné stanoviště, které mi Vatter určil pro jeho Lobivia vatteri Krainz. Najdeme tu bílé až černé tykadlovité až píchající trny a málo i hodně žebernaté formy s barvou květů od růžové přes žlutou, oranžovou až po červenou. Měl jsem jednou možnost pozorovat přes 200 exemplářů, ale žádná nekvetla bíle, jak stojí psáno v popisu. Nejjižnější stanoviště s konstantní odchylkou najdeme blízko Purmamarca ve formě var. paucicostata Rausch, vytváří pouze 7 – 9 žeber a světlou zelenošedou epidermis. Na nalezišti Lobivia glauca Rausch (Estancia Grande) se překrývají formy var. fleischeriana Backbg. a var. paucicostata Rausch, takže je nutné tuto brát jako směsnou formu. Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 773 , 3421 , 12803 , 12931 , 24772 Odkazy: www.lobivia.pl/jajoiana/index.html , www.kaktusy-foto.xf.cz/L.%C5%A0r%C5%AFta/slides/Lobivia%20jajoiana%20R%20213.html , kvetouci-kaktusy.cz/Miniatlas/lobivia/l.jajoiana.htm , www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=jajoiana&x=24&y=11 Možnosti záměny: Klasická L. jajoiana (tedy gramaticky asi správně jajoana!) se dá poznat snadno. Maximálně pokud nebudeme znát původ, budeme těžko rozhodovat, zda je to typ nebo var. fleischeriana, případně i elegans. Ale upřímně – záleží na tom u kulturních rostlin, pěstovaných řadu generací ve sbírkách? Rovněž var. paucicostata (= Lobivia glauca) je natolik typická, že si ji nespleteme. Kde ale mohou vzniknout problémy s určením, je varieta vatteri (= nigrostoma) s různobarevnými květy. Je spousta rostlin, kde rozhodnout, zda patří k L. jajoiana var. vatteri nebo k L. marsoneri, je téměř nemožné. Pak je třeba počkat na květy, případně semena. U květů je rozlišovacím znakem jícen a hymen, který je u nigrostomy černofialový, zatímco u L. marsoneri tmavě vínovohnědý. Bacha na hodnocení podle fotek, foťák ty odstíny obvykle při normální expozici stírá a poznáte kulový. Jestliže selžou i květy, tak to chce pořádnou lupu a podívat se na semena. Ta jsou u všech L. jajoiana malá, černá a lesklá, kdežto u L. marsoneri jsou o něco větší, matná a spíše tmavě šedohnědá než černá, tedy podobná jako u L. chrysantha. Nejlépe je vzít vzorek semen typové L. jajoiana a porovnat přímo s ním. I tak si ale někdy řeknete, že by bylo nejjednodušší u řady rostlin jmenovku zahodit. Zkrátka ideální by bylo, kdyby každý semenáček vyklíčil už se jmenovkou...Loni jsem semena L. jajoiana var. vatteri udělal, našel jsem i o rok starší semena L. marsoneri var. iridescens, která má semena stejná jako typ, jen nepatrně menší. Pokusil jsem se je svými silně amatérskými prostředky vyfotit. Kupodivu něco vidět je, tak vám tu fotku předložím. Vlevo L. jajoiana var. vatteri, vpravo L. marsoneri var. iridescens, černá čára má šířku cca 1,5 mm. Poznámky: Lobivia jajoiana a její variety patří mezi nejvyhledávanější a nejčastěji pěstované lobívie. Není divu. Mívá atraktivní trny, nedělá nijak zvláštní problémy při pěstování a květy už snad krásnější být nemohou. Má asi jedinou vadu. Obecně se lobíviím vyčítá, že kvetou krátce, většinou jeden den. U jajoán často ani toto neplatí. Stačí horko a ráno se otevřivší květy jsou v poledne zvadlé. Holt krása hodně pomíjivá. Mezi synonymy je uvedena též Ritterova Lobivia buiningiana, které Rausch nepřiznal ani statut variety. Můj názor je takový, že pokud může být akceptována var. fleischeriana nebo elegans, měla by být na úrovni variety akceptována i var. buiningiana. Je hodně typická širokým a plochým tělem a větším počtem užších a ostřejších žeber. Květy mají až 8 cm v průměru.

Filip Jelínek napsal: Honzo jde to vložit nejen jako odkaz, ale jako obrázkovej odkaz a to i zo obrázků vložených na doménu kkp. Stačí si na jakýkoli obrázek tu najet a dát kopírovat adresu a tu pak vložíš jako obrázkový odkaz.
Takže doporučuju cestu Jirka vloží do vlákna Lobivia fotky co mu leží na srdci a Honza je pak jako obrázkové odkazy zahrne do popisu druhů ve vláknu Lobivia A-Z s tím, že může uvést autora samozřejmě. To mi přijde jako pro čtenáře nejlepší, protože se tím ta informace konsoliduje na jedno místo a oni to tam přímo vidí.

Výborně. Zkusil jsem si to přes náhled, funguje to, takže klidně můžeme jet tímto způsobem.

Honzo jde to vložit nejen jako odkaz, ale jako obrázkovej odkaz a to i zo obrázků vložených na doménu kkp. Stačí si na jakýkoli obrázek tu najet a dát kopírovat adresu a tu pak vložíš jako obrázkový odkaz.
Takže doporučuju cestu Jirka vloží do vlákna Lobivia fotky co mu leží na srdci a Honza je pak jako obrázkové odkazy zahrne do popisu druhů ve vláknu Lobivia A-Z s tím, že může uvést autora samozřejmě. To mi přijde jako pro čtenáře nejlepší, protože se tím ta informace konsoliduje na jedno místo a oni to tam přímo vidí.

Lobivia chrysochete var. markusii (Rausch) Rausch, 1975

- Lobivia markusii Rausch, K.u.a.S. 1966/121

Polní čísla:
L 469 - Lobivia markusii, Volcan, Jujuy, Argentina, 2600-2900m
WR 215 - Lobivia markusii, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, ploše kulovitá, až 20 cm v průměru, žeber až 28, trnů cca 50, až 5 cm dlouhé, tenké, často tykadlovité, zlatožluté. Květy cca 6 cm dlouhé, oranžové až tmavě červené. Plod a semeno jako u typu. Tato zlatožlutá koule se velmi podobá Parodia chrysacanthion Werd., která roste v tomtéž regionu u Volcan v Jujuy, ale v nižších polohách.


Lobivia chrysochete var. minutiflora Rausch, K.u.a.S. 1977/74

Polní čísla:
WR 512 - Lobivia chrysochete v. minutiflora, Iruya, Salta, Argentina
LF 230 - Lobivia chrysochete v. minutiflora, Tres Lagunas, Salta, 4388m, Argentina
EZ 259 - Lobivia chrysochete v. minutiflora, near Iruya, 3500m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Ploše kulovitá, až 40 cm v průměru, až 40 žeber a 20 - 30 trnů, zlatožlutých až rezaté barvy lišky, květy se objevují daleko na straně a jsou jen 25 - 30 mm dlouhé, červené. Semeno je podobné typu. Původně jsem našel jen relativně malé rostliny mezi Iruya a Santa Victoria, jaké však bylo moje překvapení o několik let později, když jsem tentýž malokvětý typ našel na jiném stanovišti blízko Santa Victoria, avšak se 40 cm v průměru, na němž už tak malé květy vypadaly ještě menší. Tito obři rostou ve velké výšce přes 4000 m ve velmi vlhké, humózní zemi, při každodenním ranním mrazu a často též ve sněhu.


Lobivia chrysochete var. subtilis Rausch, Succ. 1980/54

Polní čísla:
WR 691 - Lobivia chrysochete v. subtilis, Santa Ana, Salta, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Ploše kulovitá, až 9 cm v průměru, 25 žeber, cca 30 trnů až 40 mm dlouhých, tenkých a často háčkovitě ohnutých, elastických. Květy jsou 40 mm dlouhé a 30 mm široké, oranžově červené. Tato zřejmě nejjemnější populace této skupiny pochází ze Santa Ana v Jujuy.


Lobivia chrysochete var. tenuispina (Ritt.) Rausch 1975

- Lobivia tenuispina Ritt., Succ. 1966/85

Polní čísla:
FR 80a – Lobivia tenuispina, San Antonio, Mendez, Tarija
KK 1544 - Lobivia tenuispina, San Antonio – Escayachi, Mendez, Tarija
KK 1685 – Lobivia tenuispina, Escayachi – Villazon, Mendez, Tarija
L 927 - Lobivia chrysochete v. tenuispina, Iscayachi, Mendez, Tarija, 3600m, Bolivia
WR 497 – Lobivia chrysochete var. tenuispina, San Antonio - Iscayachi, Tarija, Bolívie
SE 212, 213, 214 - Lobivia chrysochete v. tenuispina - East of Paso Abra de Sama, Bolivia
RBC 323 - Lobivia chrysochete v. tenuispina, San Antonio, Mendez, Tarija, Bolivia
LF 269 - Lobivia chrysochete v. tenuispina - Mendez, 3681m, Bolivia
EZ 211 - Lobivia chrysochete v. tenuispina, Iscayachi, San Antonio, Mendez




Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Ploše kulovitá, až 16 cm průměr, žeber cca 30, spirálovitě rozdělených na sekyrovité hrboly, trnů až 20, až 9 cm dlouhé, zlatohnědé až černé, tenké až jehlovité, často též trochu hákovité. Květ je cca 6 cm dlouhý a široký, zlatožlutý až oranžový. Plod a semeno je podobné typu. Domovina je v San Antonio - Iscayachi.

Fotka Slávka Fischera z naleziště:



Lobivia chrysochete var. hystrix (Ritt.) Ullmann 1992

Foto Ladislav Fischer:


W. Rausch zařadil k druhu jako synonymum i Ritterovu Lobivia hystrix. Mladé semenáče jeho sběru WR 648 jsou ale od typu natolik odlišné, že bych je raději viděl stejně jako J. Ullmann na varietální úrovni. Rozhodně se od typu odlišuje více než některé jiné variety. Trnů má zpočátku méně (do 10), ale jsou mnohem silnější, jasně odlišitelné středové a okrajové, světlé. Délka okrajových je kolem 15 – 30 mm, středových i přes 50 mm. Některé středové trny jsou zprohýbané a se zahnutou špicí. Postupně přibývají a viděl jsem i mnohem starší rostliny, jejichž trny zůstávají stejné, ale počet okrajových se zvyšuje až na 20 a středových je kolem 10! Květy jasně nebo karmínově červené, někdy se světlým jícnem, zhruba 40 – 50 mm velké. Plody a semena jsou stejně jako u typu podobná L. pentlandii. K této varietě patří kromě zmíněné WR 648 původní Ritterův sběr FR 975, dále KK 1994 a pravděpodobně i HS 199. Všechny pocházejí od Sama, prov. Mendez, dept. Tarija, Bolívie.

Jiri Kolarik napsal: HonzoC - mám dotaz...je možné vložit do dřívějšího příspěvku nějaké fotky? Aby tedy byly pohromadě s Tvým textem...mám třeba od El Manzano Historico soehrensie, nebo tarijensis od Abra Pampy s červeným květem...etc...

Ano, mohou to provést buď moderátoři fóra nebo já, což by bylo asi jednodušší. Stačí poslat mi je na mail, případně i s komentářem, já je tam umístím i s Tvým jménem jakožto autora a sem do vlákna dám na doplněný příspěvek odkaz, aby se to ostatní vůbec dověděli. Nebo pokud používáš ImageShack nebo Picassa, stačí poslat URL adresu fotky, teoreticky by to mělo taky fungovat.
Nebo je druhá možnost, že ty fotky dáš Ty sem a já do původního příspěvku dám naopak odkaz na Tvůj příspěvek zde.

LOBIVIA CHRYSOCHETE Werd., Fedde Rep. 1936/271

- Lobivia hystrix Ritt., Succ. 1966/84

Polní čísla:
L 551 - Santa Victoria Pass, Jujuy/Salta, 3000m, Argentina
FR 978 – Argentina
HS 199 - Tarija to Iscayachi, Cuesta de Sama, Mendez, Tarija, Bolívie
MN 133a - Santa Ana, Jujuy, 3650 m, Argentina
MN 144 - Cortaderas, Jujuy, 3100 m, Argentina
WR 173 - Santa Victoria, Salta, Argentina
WR 638 – Lobivia chunchulensis n.n., Chunchul
WR 648 - Lobivia hystrix – Abra de Sama, Iscayachi to Tarija, Tarija, 3800 m, Bolivia
SE 211 - Iscayachi, West of Paso Abra de Sama, Bolivia
EZ 271 - Santa Victoria Pass



Popis: Tělo ploše kulovité, až 20 cm silné, žeber až 25, předělené na hranaté hrboly, středové a okrajové trny těžko rozlišitelné, asi 30, až 10 cm dlouhé, tenké a ohebné, zprvu trochu zahnuté, žluté až hnědé. Květy cca 5 cm dlouhé a 4 cm v průměru, oranžovočervené až červené, tyčinky dole oranžové. Plod a semeno podobné Lobivia pentlandii (Hook.) Br. et R.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tento typ byl nalezen Blossfeldem a Marsonerem na cestě do Santa Victoria a byl dlouhou dobu velmi vzácný, nový materiál přišel do sbírek z mých cest. Později jsem našel stejné formy i na Abra de Sama (Lobivia hystrix Ritt.) a trochu kratčeji otrněné až východně od Culpina.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Díky aktivní sběratelské činnosti Marsonera a Blossfelda se dostala do Evropy lobívie, kterou Werdermann pojmenoval jako Lobivia chrysochete. Nepřístupnost naleziště způsobila na dlouho vzácnost těchto rostlin ve sbírkách, teprve novější průzkum za pomoci mul přinesl lepší přehled o těchto formách. Typ tak najdeme na východním výjezdu z Cajas na Santa Victoria v Argentině. Tělo má solitérní, ploše kulovité, kořeny mělké, ve vysokých polohách kolem 4000 m dosahuje průměru 25 cm a vypadá jako nějaká Soehrensia. Žebra jsou spirálovitě překřížená, trny většinou velice tenké, jehlovité až tykadlovité, poněkud ztuhle vyhlížející květy jsou oranžové až červené s bílým jícnem. Plod a semeno je podobné Lobivia pentlandii, dužnina plodu je vodnatě lepkavá a semeno asymetrické. Na severu nacházíme stejné formy na východních srázech od Sama u Iscayachi (Lobivia hystrix Ritt.), dále pak v nižších polohách Iscayachi vykazují přece jen tmavší otrnění a žluté květy (Lobivia tenuispina Ritt.). Severní výspu areálu tvoří severní část Culpina (u Chunchulli). Trny jsou tu oranžově hnědé a poměrně krátké, květy mají silnou, masitou trubku (var. chunchullensis Rausch). Podobně se rozkládá areál přes vysoké polohy na jih probíhajícím pohořím Sierra de Santa Victoria, Sierra de Zenta až po Volcan, kde se vyskytuje jemněji, ale hustěji otrněná odchylka (Lobivia markusii Rausch). Konečně i v postranních údolích jsem nalezl jednu varietu, tvořící jen 2,5 cm velké květy, kterou jsem pojmenoval var. minutiflora Rausch. Další formy z různých lokalit jsou ještě v pozorování.
Můžeme tedy rozpoznat lehce z úzkého, ale poměrně dlouhého severo-jižně probíhajícího areálu (Culpina – Iscayachi – Santa Victoria – Santa Ana – Volcan) jedinečný typ lobívie s několika stanovištními varietami.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 21545

Odkazy:
kkplzen.eu/index.php/cesty-za-kaktusy-a-sukulenty/247-lobivia-chrysochete-werdermann
www.lobivia.pl/chrysochete/index.html


Možnosti záměny: Tato solitérně rostoucí lobívie je natolik charakteristická svým plochým tělem a tenkými, světlými, ohnutými (někdy s až háčkovitým zakončením) a ohebnými trny, že se dá sotva zaměnit za jiný druh. Snadno se dají mezi sebou pomíchat variety (s výjimkou var. tenuispina s tmavými a silnými trny a žlutým květem).



Poznámky: Dlouho jsem tuto lobívii neúspěšně sháněl do své sbírky. Do 90. let minulého století byla u nás prakticky nedostupná. Pouze jednou jsem vyséval pár semínek, získaných přes pana Egideho s označením L. chrysochete RBC 068. Kaktusy pěkné, jenže L. chrysochete vůbec nepřipomínaly. Šedozelené tělo, rovné, tvrdé a silné černé trny a světle žluté květy objevující se již na 2 cm velkým semenáčích mi k tomuto druhu neseděly. Podtrhla to kulatá semena, jichž jsem si původně ani nevšiml. I několik fundovaných odborníků na lobívie, kteří moji sbírku navštívili, mi tvrdilo, že o L. chrysochete se v žádném případě nejedná. Jméno jsem tedy z jmenovky vygumoval a nechal jen to RBC 068. Až po letech jsem toto číslo objevil v jednom seznamu semen Ludwiga Berchta, ovšem jako Lobivia lateritia. Což už mi sedí daleko více a u tohoto druhu ji i představím.

Často se traduje, že tento druh kvete až v pozdějším věku, po dosažení větších rozměrů. Vzhledem k jejich celkovým rozměrům by to bylo i logické. Moje zkušenost tomu ale moc neodpovídá. První květy se mi objevily na rostlinách o velikosti kolem 4 cm. Možná to pozdní kvetení bude platit u L. chrysochete var. minutiflora, která je z variet asi největší, ale u typové variety určitě ne. Naopak var. hystrix a tenuispina kvetou velice brzy jako snad ani ne třícentimetrové.

V současné době je nabídka semen obrovská, stačí se podívat na Ralphovy stránky. Já bohužel můžu ukázat jen semenáčky typu a var. tenuispina a hystrix, ostatní variety mám zatím jen ve formě minisemenáčků.

HonzoC - mám dotaz...je možné vložit do dřívějšího příspěvku nějaké fotky? Aby tedy byly pohromadě s Tvým textem...mám třeba od El Manzano Historico soehrensie, nebo tarijensis od Abra Pampy s červeným květem...etc...