Téma:

LOBIVIA HERTRICHIANA Backbg., D. Kaktfrd 1933/103- Lobivia allegraiana Backbg., Kakt. ABC 1935/413- Lobivia binghamiana Backbg., Kakt. ABC 1935/413- Lobivia incaica Backbg., Kakt. ABC 1935/413- Lobivia planiceps Backbg., Kakt. ABC 1935/413- Lobivia huilcanota Rauh a Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28- Lobivia minuta Ritt., Taxon 1963/124- Lobivia wegneriana Grunnert a Kluegl., Kakteen - Sukkul. 1970- Lobivia echinata Rausch, K.u.a.S. 1973/169- Neolobivia divaricata Ritt., Kakteen 1981/1337- Neolobivia prolifera Ritt., Kakteen 1981/1335- Neolobivia vilcababmbae Ritt., 1963 Polní čísla: FR 694 - Neolobivia hertrichianaFR 695 - Neolobivia hertrichiana „minuta“FR 696 - Neolobivia hertrichiana „divaricata“FR 698 - Neolobivia hertrichiana „urubambae“FR 1458 – Neolobivia incaica, Intihuacana, Cuzco, PeruFR 1459 – Neolobivia prolifera, Intihuacana, Cuzco, PeruKK 430 - Lobivia binghamiana, Oropeza, Peru, 3500m KK 431 - Lobivia hertrichiana, Anta, Peru, 3500m KK 432 - Lobivia huilcanota, Huilcanota, Peru, 3200m KK 433 - Lobivia minuta, Ollantaitambo, Peru, 3200mKK 435 - Lobivia planiceps, Chiray, Peru, 3200mKK 438 - Lobivia vilcabambae, Colquepata, Cuzco, Peru, 4000m KK 789 - Lobivia larabei, Rio Mantaro, Peru, 2800m KK 1349 - Lobivia incaica, Pisac, Peru, 3200mKK 1514 - Lobivia hertrichiana, Cuzco, Peru, 3000mKK 1608 - Lobivia incaica, Cuzco, Pisac, Peru, 2800mKK 1620 - Lobivia minuta, Ollantaitambo, Peru, 2800mKK 1626 - Lobivia binghamiana, Cuzco, Urubamba, Peru, 2800mKK 1632 - Lobivia vilcabambae, Cuzco, Chillca, Peru, 3200mKK 1678 – Lobivia divaricata, Urcos, Cuzco, 3200 mKK 1682 – Lobivia paucartamboensis, Paucartambo, 3200 mKK 1999 – Lobivia planiceps, Tintaya, 3500 mKR 366 - Lobivia hertrichiana f. minuta, Ollantaitambo, Urubamba, PeruKR 368 - Lobivia hertrichiana, Cuzco to Urcos, Cuzco, PeruL 134 - Lobivia hertrichiana, Urubamba, Cuzco, Peru, 2300-2500mL 147 - Lobivia hertrichiana, Pisac, Cuzco, 1700 – 2300 m („incaica var. aureiflora“)L 148 - Lobivia hertrichiana, Ollantaitambo, Cuzco, Peru, 1300-1700m („minuta“)L 149 - Lobivia hertrichiana, Urcos, Cuzco, Peru, 1400 – 1800 m („divaricata“)L 154a - Lobivia hertrichiana, Huanoquite, Cuzco, Peru, 3200 – 3500 mL 156 - Lobivia minuta, Ollantaitambo, Cuzco, Peru, 1300-1700mWR 413 - Lobivia hertrichiana, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 414 - Lobivia minuta, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 415 - Lobivia larabei, Urubamba, Cuzco, PeruWR 416 - Lobivia echinata, Rio Urubamba, Cuzco, Peru, 2900mWR 418 - Lobivia incaica, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 420 - Lobivia incaica, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 421 - Lobivia divaricata, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 425 - Lobivia huilcanota, Rio Urubamba, Cuzco, PeruPopis: Většinou odnožující, odnože se vzdušnými kořeny, kulatá až krátce cylindrická, 4 - 10 cm vysoká a 4 - 8 cm silná, žeber 10 - 20, přímých nebo trochu dělených, trnů 10 - 20, 5 - 40 mm dlouhé, šídlovité až jehlovité /na jednom bočním údolí u Ollantaitambo jsem našel také tykadlovité, měkké/, rovné nebo lehce ohnuté. Květ 4 - 6 cm dlouhý a široký, světle až tmavě červený s bílým jícnem, tyčinky a pestík nahoře většinou červené. Plod kulatý, 1 cm velký, vysychající a na boku praskající, semeno ledvinovité, matně černé, relativně velké. až 1,9 mm dlouhé, s nepravidelně hrbolatou testou a velkým, oválným, šikmým hilem. Domovinou je Peru, údolí Rio Urubamba. Citace W. Rausch – Lobivia 85: Lobivia hertrichiana Backbg. se dá najít na mnoha místech Rio Urubamba, růstová forma je víceméně trsovitá, variační šíře je na každé lokalitě nepředstavitelná, takže máme k dispozici také více popisů. Trny se vyskytují od šídlovitých přes jehlovité až po tykadlovité (snímek na str. 66 ukazuje stejně velké rostliny z jedné lokality). Květy jsou bez vůně, oranžové nebo červené. Podle mého pozorování jsou rostliny z horního Rio Urubamba plošší, květy kratší a širší (Huambutio: Lobivia divaricata), z nižších poloh jsou cylindričtější a květy delší (Ollantaitambo: Lobivia echinata). Snad by se daly tyto dvě extrémní formy oddělit jako variety. Mezitím je ale náramně těžké lokalizovat areálem ohraničené formy. Často se věří na poznání rozdílů na nalezištích, zda se jedná o méně odnožující formu od Urcos (Lobivia huilcanota) nebo hromady hlaviček od Ollantaitambo, Pisac nebo z ruin Cuzco (Lobivia minuta), v kultuře jsou si ale většinou už zase velmi podobné. Jako vzácná výjimka se ukazují Lobivia lauii (Don.) a Lobivia simplex (Rausch). Když Ritter psal (Kakteen 1980/458): „Protože ale semena v publikacích lobívií v nejširším smyslu nebyla vůbec pozorována nebo jen velmi nedostatečně, nedá se podle literatury u mnoha druhů zjistit, ke kterému rodu nebo podrodu patří“, musím ho zklamat. Lobivia vilcabambae Ritt. (Taxon 1963/124 bez plodu a semen) zdánlivě nepatří k Neolobivia.Pokus z r. 1975 spojit všechny formy Lobivia (Werd.) je chybný, ale není libovým protestem proti tomu, že nejsou potřebné subspecie a subvariety, jako např. u Rittera (Kakteen 1980/639): „Zavedení kategorie poddruh (subspecies) mezi druh a varietu je nutno rozhodně odmítnout“, nebo na straně 640: „Podle možností se má proto postavení subvariety vyhnout“, atd., nýbrž proto, že žádný člověk v praxi neřekne např. Lobivia backebergii subspec. hertrichiana var. lauii. Tím se komplex rozpadá znovu na tři blízce příbuzné druhy: Lobivia backebergii - Lobivia hertrichiana - Lobivia wrightiana. Ritter pro tuto skupinu používá nově Itův rod „Neolobivia“ z roku 1981 s typem Lobivia wrightiana Backbg. Nehledě na Itovy nepotřebné rody (Explanatory Diagram 1957/284), zčásti s hybridy jako typy nereálných kombinací, jako Neolobivia wrightiana (Backbg.), Neolobivia ritteri (Wessn.), Neolobivia kratochviliana (Backbg.) atd., razil Backeberg tento název už pro svoji Lobivia leucorhodon (J. DKG 1942/33), což Ita také podnítilo k tomu rod Neolobivia zase stáhnout. Nyní používá Ritter nově tento basionym jako literární balast pro některé nové popisy a kombinace (Kakteen 1981/1332) a zkouší skupinu také rodově historicky osvětlit. Moje mínění po shlédnutí velkých hromad Echinopsis huottii z Ayopaya, Cochabamba až po Comarapa, zvláště forem od Rio Cotacajes (Echinopsis cotacajesi Card.), a peruánských rostlin je, že jsou velmi podobné. Tvorba odnoží se vzdušnými kořeny, jakož i semeno s nepravidelnou testou a rozšířeným hilem dávají tušit jejich příbuznost, resp. původ. Citace W. Rausch – Lobivia 75: Peruánské příbuzenstvo Lobivia backebergii nacházíme ve výškách u Cuzco a v údolí Urubamba. Rostliny z tohoto kraje jsou velmi rozmanité, takže je nemožné rozlišit stanovištní formy. Ve vyšších polohách, u Urcos, jsou formy stlačené, žebra dělená na hrboly a květy krátké, většinou červené (podobné Lob. backebergii). Dále v nižších polohách (Pisac - Urubamba - Ollantaitambo) procházejí žebra přímo, květy jsou delší, většinou červené, vzácněji oranžové až žluté. Měl jsem několik let z mnoha lokalit po cca 20 exemplářích v kultuře na pozorování a zpočátku viditelné rozdíly se později promísily u všech nalezišť. Nejstarší název je Lobivia hertrichiana Backbg., jejíž přesné naleziště není známé, ovšem dá se najít po celém údolí. Množství popisů z tohoto území označuje pouze formy (Lobivia incaica Backbg., allegraiana Backbg., planiceps Backbg., binghamiana Backbg., huilcanota Rauh et Backbg., larabei Johns., minuta Ritt., divaricata Ritt. a echinata Rausch).Pouze na dvou lokalitách jsem našel konstantní odchylky, Lobivia lauii Don. z Urubamba, rostoucí více cylindricky, se silnějšími šídlovitými trny a silnějšími růžovými, oranžovými nebo červenými květy, a Lobivia simplex Rausch z Huambutio, která roste jako jediná z této společnosti solitérně a vytváří dlouhé, hnědé trny. Pokud se zjistí, že Ritterova Lobivia vilcabambae je totožná, protože roste rovněž solitérně, musí Lobivia simplex přejít do synonym.Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 1029 , 4355 , 10790 , 4123 , 18477 f. echinata, 20918 f. allegraiana, 21780 , 23870 Odkazy: www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=286 www.lobivia.pl/hertrichiana/index.html www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%201993-17%20FE.pdf - na straně 2Možnosti záměny: Zmínil jsem je už u Lobivia backebergii (viz   zde ), bylo by zbytečné je opakovat. Poznámky: Lobivia hertrichiana je dalším neobyčejně variabilním druhem. Společné pro všechny formy (až na var. simplex) je bohaté odnožování a trsovitý růst. Odnože ihned vytvářejí čekací kořeny a jakmile se jim podaří zakořenit, mají tendenci se velice snadno od mateční rostliny oddělit. To se projevuje hlavně při přesazování, kdy se vám trsy často rozpadnou na několik částí. Tvarově zcela typické jsou i červené (výjimečně oranžové nebo žluté) květy. Jinak už toho moc stejného na jednotlivých rostlinách nenajdeme. Některé rostlinky jsou kulaté a miniaturní, jiné válcovité a robustní, některé téměř nahaté, jiné s dlouhými trny. J. Ullmann sice v roce 1992 propagoval zachování starých jmen jako formy, ale moc s tím neuspěl. Stejně jako u komplexu L. pentlandii i u L. hertrichiana vám z jedné porce semen může vyrůst klidně několik původních „druhů“ a zrovna tak spousta kaktusů, které se vám do původních popisů nacpat prostě nepodaří. Neboli typické „binghamiana“, „allegraiana“, „larabei“ atd. určitě získáte z odnoží, ale ze semen jen možná. Pár těch jmen na fotkách představím tak, jak jsem je získal, ale nekamenujte mě, když se vám bude zdát, že to jméno není to pravé (resp. kytka neodpovídá jménu).Lobivia "binghamiana": Lobivia "divaricata": Lobivia "echinata" (ta bývá docela typická, tu bych byl ochoten na úrovni variety nebo formy akceptovat): Dvě různé Lobivia "incaica": Lobivia "larabei": Lobivia "planiceps":

HonzaC napsal:

Mamlas napsal:

morče napsal: Já mam lob.haematantha var.elongata R 25 Cachipampa,Salta semenáčky z výsevu mají středové trny rovné i mírně zahnuté, a háčkovité nemají ani jedny ani nahoru ani dolů a už vůbec ne do stran a už vůbec nechápu proč do toho plete kočky a to ostatní : : : :N:P. s.alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

Znovu opakuju: Na Cachipampa var. elongata neroste, zato tam je hojná var. kuenhrichii.

Já osobně fakt, že na Cachipampa neroste, beru na vědomí a nemám s tím problém. Ten spočívá spíš v tom, že takto označená semena, tedy (W)R 25 Cachipampa, Salta, rozšiřoval pan Rausch a po něm samozřejmě další pěstitelé. Přitom elongaty z těch semen jednoznačně rostou. Samozřejmě u svých rostlin mohu naleziště škrtnout, ale pochybuju, že to udělají dodavatelé semen.

Já zatím nic měnit nebudu. Ona tam mohla růst nebo roste jen jí mamlas neobjevil,nebo ji něco sežralo nebo vyhynula to se stává nic není věčně, a pochybuji, že se nálezce zmýlil, ale kdo ví.: .: s poz.morče.

Mamlas napsal:

HonzaC napsal:
Možná mi to došlo. Na té jmenovce spíš bylo (nebo mělo být ) L. hamatacantha a ne haEmatacantha. Pak by se jednalo o nějakou formu Echinopsis ancistrophora, což by se při zamhouření jednoho oka celkem dalo tak nějak vzít.

Echinopsis ancistrophora var hamatacantha, jak jméno ukazuje, má háčkovité středové trny.

Jasně, díky těm háčkům má také ono jméno. Chtěl jsem tím naznačit, že ona jmenovka v Los Alamos pravděpodobně obsahovala toto jméno, protože je mnohem blíže skutečnosti, než L. haEmatantha. Jinak samozřejmě celé to jméno je naprostý nesmysl.

Mamlas napsal:

morče napsal: Já mam lob.haematantha var.elongata R 25 Cachipampa,Salta semenáčky z výsevu mají středové trny rovné i mírně zahnuté, a háčkovité nemají ani jedny ani nahoru ani dolů a už vůbec ne do stran a už vůbec nechápu proč do toho plete kočky a to ostatní : : : :N:P. s.alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

Znovu opakuju: Na Cachipampa var. elongata neroste, zato tam je hojná var. kuenhrichii.

Já osobně fakt, že na Cachipampa neroste, beru na vědomí a nemám s tím problém. Ten spočívá spíš v tom, že takto označená semena, tedy (W)R 25 Cachipampa, Salta, rozšiřoval pan Rausch a po něm samozřejmě další pěstitelé. Přitom elongaty z těch semen jednoznačně rostou. Samozřejmě u svých rostlin mohu naleziště škrtnout, ale pochybuju, že to udělají dodavatelé semen.

HonzaC napsal:
Možná mi to došlo. Na té jmenovce spíš bylo (nebo mělo být ) L. hamatacantha a ne haEmatacantha. Pak by se jednalo o nějakou formu Echinopsis ancistrophora, což by se při zamhouření jednoho oka celkem dalo tak nějak vzít.

Echinopsis ancistrophora var hamatacantha, jak jméno ukazuje, má háčkovité středové trny.
Zde z pralesni světliny západně od Tres Lagunas v Jujuy

morče napsal: Já mam lob.haematantha var.elongata R 25 Cachipampa,Salta semenáčky z výsevu mají středové trny rovné i mírně zahnuté, a háčkovité nemají ani jedny ani nahoru ani dolů a už vůbec ne do stran a už vůbec nechápu proč do toho plete kočky a to ostatní : : : :N:P. s.alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

Znovu opakuju: Na Cachipampa var. elongata neroste, zato tam je hojná var. kuenhrichii.

horizontik napsal: Mohl bys je vyfotit, když o nich tak básníš. Jsme jenom zvědavý a taky se rádi pokocháme.

Jak budou vhodné světelné podmínky zkusím zvěčnit. A pokud o tým básním už ne budu, a pokud vím básník nejsu , strejda byl básník a žil v Praze jestli žije to nevím nemám informace.:

Jirka Konstantinovič napsal:

morče napsal: alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

máme na diáku (on i já), to se blbě ukazuje...

Tož ja. morče:Y:

Jirka Konstantinovič napsal:

morče napsal: alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

máme na diáku (on i já), to se blbě ukazuje...

Získal jsem fotku L. haematantha v. elongata P 236 od Slávka Fischera, kde je rostlina s hákovitými trny a červeným květem, tak jsem ji vložil do patřičného příspěvku. I podle něho jsou takovéto rostliny na lokalitách běžné.

horizontik napsal: Mohl bys je vyfotit, když o nich tak básníš. Jsme jenom zvědavý a taky se rádi pokocháme.

Nádherný albolanaty už dával morče sem - 1823 . Jsou fakt povedený.

morče napsal: alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

máme na diáku (on i já), to se blbě ukazuje...

Mohl bys je vyfotit, když o nich tak básníš. Jsme jenom zvědavý a taky se rádi pokocháme.

HonzaC napsal:

Mamlas napsal: Je mi blbý psát komentáře ke zpracování Lobivií od a do Z tam, když jsem si vzpoměl poněkud pozdě.Ale nedá mi to:

Vůbec to není blbý. Naopak, všechny připomínky tam patří, ať je to pohromadě. A poznatky přímo z nalezišť obzvlášť, já to píšu (nebo spíš přepisuju) vyloženě z tepla domova. Třeba ta polní čísla mám z Rauschova seznamu a jedinou možností, jak si je ověřit, je nahlédnout do seznamu Ralphova. Jenže on zřejmě u Rausche zpracovával seznam stejný, protože lokality u všech čísel má lokality stejné. Nebo je možnost, že kolega, od kterého ten seznam už léta mám, ho vytvořil právě z Ralpha. To nevím. Rozhodně ale každá takováto upřesňující informace je velice cenná.
Ale jinak je samozřejmě možné je psát i sem a já udělám jednu věc: Hned pod polní čísla vložím Poznámka - Milan Kůrka: a text tam překopíruju, čímž budou informace pohromadě. Jak ty originální (byť nesprávné), tak i ony opravující. Může být?
A ta elongata: Já mám ve sbírce jen starou WR 25, která už má trny jen zcela rovné, i když coby mládě je měla ke špičce mírně ohnuté, a pak několik P 183, jejichž trny mají špičky rovněž jen nepatrně ohnuté. Háčkovitou nemám ani jednu. Ty P 183 mi kvetly poprvé taky asi 3 cm vysoké, ale fakt je, že do této výšky u mě rostou nejmíň pět let. Každopádně ty Fíšovy LF 66 jsou nádherné a těším se, až mi z jeho semen dorostou.

Já mam lob.haematantha var.elongata R 25 Cachipampa,Salta semenáčky z výsevu mají středové trny rovné i mírně zahnuté, a háčkovité nemají ani jedny ani nahoru ani dolů a už vůbec ne do stran a už vůbec nechápu proč do toho plete kočky a to ostatní : : : :N:P. s.alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

Mamlas napsal: Je mi blbý psát komentáře ke zpracování Lobivií od a do Z tam, když jsem si vzpoměl poněkud pozdě.Ale nedá mi to:

Vůbec to není blbý. Naopak, všechny připomínky tam patří, ať je to pohromadě. A poznatky přímo z nalezišť obzvlášť, já to píšu (nebo spíš přepisuju) vyloženě z tepla domova. Třeba ta polní čísla mám z Rauschova seznamu a jedinou možností, jak si je ověřit, je nahlédnout do seznamu Ralphova. Jenže on zřejmě u Rausche zpracovával seznam stejný, protože lokality u všech čísel má lokality stejné. Nebo je možnost, že kolega, od kterého ten seznam už léta mám, ho vytvořil právě z Ralpha. To nevím. Rozhodně ale každá takováto upřesňující informace je velice cenná.
Ale jinak je samozřejmě možné je psát i sem a já udělám jednu věc: Hned pod polní čísla vložím Poznámka - Milan Kůrka: a text tam překopíruju, čímž budou informace pohromadě. Jak ty originální (byť nesprávné), tak i ony opravující. Může být?
A ta elongata: Já mám ve sbírce jen starou WR 25, která už má trny jen zcela rovné, i když coby mládě je měla ke špičce mírně ohnuté, a pak několik P 183, jejichž trny mají špičky rovněž jen nepatrně ohnuté. Háčkovitou nemám ani jednu. Ty P 183 mi kvetly poprvé taky asi 3 cm vysoké, ale fakt je, že do této výšky u mě rostou nejmíň pět let. Každopádně ty Fíšovy LF 66 jsou nádherné a těším se, až mi z jeho semen dorostou.

morče napsal:

HonzaC napsal:

Sclerák napsal:

Henry napsal:

L. haematacantha v. densispina

To foto mi nějak nesedí. To je vážně densispina?

Bylo to foceno v Los Alamos pod touto jmenovkou.

Chybička se vloudila, to opravdu densispina není. Ale která "pseudolobívie" to je, to si určit netroufnu.

Mě to připomíná tohle to www.cactus-art.biz/schede/ECHINOPSIS/Echinopsis_mamillosa/Echinopsis_mammillaosa/Echinopsis_mamillosa.htm nádherný psejk nebo pseudopsejk.:Y:

mamlas napsal: V Los Alamos zjevně nemají kosy, kočky, děti, manželky natož další vektory pohybu jmenovek.

Možná mi to došlo. Na té jmenovce spíš bylo (nebo mělo být ) L. hamatacantha a ne haEmatacantha. Pak by se jednalo o nějakou formu Echinopsis ancistrophora, což by se při zamhouření jednoho oka celkem dalo tak nějak vzít.

L. densispina var. scoparia výsev bez problému. Semenáčky vypadají moc pěkně jsou zabaleny do bílé vaty vykukují jen středové černé trny. L. densispina var. albolanata je též pěkná už jako semenáčky též je zabalena do bílé vaty ale bez středového trnu jsou to moc pěkné lobivie až na ty jejich choulostivý kořeny ,a ty jejich řepy či mrkve co vytváří děs.

V Los Alamos zjevně nemají kosy, kočky, děti, manželky natož další vektory pohybu jmenovek.

Je mi blbý psát komentáře ke zpracování Lobivií od a do Z tam, když jsem si vzpoměl poněkud pozdě.Ale nedá mi to:
WR 25 - Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina - je celkem jisté, že v uvedené trase se v. elongata vůbec nevyskytuje, protože jak Rausch správně píše, areál je jižně od Cachi a to nevysoko nade dnem údolí. Teda ledaže by to bral oklikou přes Seclantas.
Zaujaly mě taky přiložené snímky, protože všechny elongaty, co jsem našel, mají háčkovité střední trny a prvně kvetly při výšce kolem 10 cm. V každým případě je LF 66 moc pěkný typ.
Rovněž tak stejné udané lokality jak pro var.haematavantha, tak pro var. kuenhrichii dávají spíše obraz o tom, zdali daný sběratel v dané době rozlišoval typ a var. kuenhrichii či nikoli. Typ je v horách západně a jižně od Cachi, kuenhrichii je v masivu Nevado de Acay, kam patří i nejsnáz přístupné naleziště Cachipampa.

Lobivia haematantha var. amblayensis /Rausch/ Rausch comb. nov.
- Lobivia amblayensis Rausch, K.u.a.S. 1972/67
- var. albispina Rausch, K.u.a.S. 1972/68

Polní čísla:
L 566 - Lobivia amblayensis v. albispina, Amblayo, Salta, Argentina, 2800-3000m
L 569 - Lobivia amblayensis, Amblayo, Salta, Argentina, 3600m
L 572 - Lobivia amblayensis v. albispina, South of Amblayo, Salta, Argentina, 3200m
WR 19 - Lobivia amblayensis, Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina
WR 239 - Lobivia amblayensis v. albispina, South of Amblayo, Salta, Argentina, 2300m

Pod tímto taxonem jsou rozšířena i následující PČ, která ale jsou v poslední době řazena k Lobivia saltensis var. zapallarensis:
WR 585 - Lobivia amblayensis v. zapallarensis, Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina
WR 16 - Lobivia amblayensis v. zapallarensis, Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Geograficky oddělený dvojník var. rebutioides (Backbg.), který roste v Jujuy, odlišuje se 8 - 10 cm velkými, žlutými až oranžovými květy s červenou nebo zelenou bliznou. Plod je silně vlnatý. Typové naleziště je na plochých kopcích u Amblayo, až cca 15 km jižně, kde je otrnění bílé (var. albispina). (Malé, ostrožebernaté rostliny z výjezdu od Cachipampa a Sierra Zapallar vykazují malé, málo vlasaté plody jako Lobivia saltensis.)

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 75: Teprve jižnější údolí řeky Amblayo vykazuje habituální odlišnost, žebra jsou vyšší, trny jemnější, štětinovité a velmi podobné Lobivia densispina Werd., ta ale roste přes mnoho cizích areálů oddělená mnohem dále na sever. Nebylo to ale oddělené stanoviště, nýbrž odlišný, dlouze protažený vrchol plodu mě přiměl vytvořit Lobivia amblayensis Rausch. Tato má v horním údolí na výjezdu od Cachipampa jen málo, ale zato výrazných žeber (var. costata Rausch n.n.), u osady Amblayo se dá nalézt typ s fialovou epidermis a červenohnědými trny, které po 12 km přecházejí do zcela bílé (var. albispina Rausch).

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 3403

Foto Ladislav Fischer:


Poznámka: V současné době se prosazuje znovuoddělení tohoto taxonu od L. haematantha. Sám za sebe říkám – zaplaťpánbůh. Stejně jako var. densispina je od typové variety natolik odlišná, že jsem ji stejně nikdy jako varietu neměl.
Velkým problémem je její odlišení od var. rebutioides (opět za sebe, raději varieta L. densispina než L. haematantha). Stonky a trny jsou v podstatě stejné, květy velmi podobné, ani ty zelené blizny nejsou směrodatným vodítkem. Jediné, co je odlišuje spolehlivě, je naleziště…
K L. amblayensis byla řazena, jak už jsem zmínil výše, var. zapallarensis (viz zde ). Plody a semena ale ukazují, že se jedná o taxon z příbuzenstva Lobivia saltensis. Tato varieta byla dlouho šířena jako var. costata WR 585 s kratším černým otrněním, zdálo se, že se jedná jen o stanovištní formu v rámci variability typu. Pod názvem costata nebyla nikdy popsána.
Kromě toho byla popsaná i varieta albispina, která se má odlišovat čistě bílými trny a oranžovým květem.


Lobivia haematantha var. densispina /Werd./ Rausch 1975
- Lobivia densispina Werd., Kaktkde. 1934/142
- var. blossfeldii Wessn., J. DKG 1940/18
- var. sanguinea Wessn., J. DKG 1940/18
- Lobivia scoparia Werd., Kaktkde. 1934/144

Polní čísla:
WR 219 - Lobivia densispina v. kreuzingeri, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 26 - Lobivia densispina v. kreuzingeri, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 27 - Lobivia densispina v. kreuzingeri, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 30 - Lobivia densispina, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 524 - Lobivia densispina v. kreuzingeri, Quebrada del Toro, Salta, Argentina
RH 507 - Lobivia haematantha v. densispina, Leon, Jujuy, Argentina, 2100m

Popis: Jednotlivá, 8 cm vysoká a 7 cm silná, žeber 17 - 20, areoly od sebe vzdálené 2 - 5 mm, cca 20 OT, štětinovité až jehlovité. Květy 6 - 8 cm dlouhé a široké, žluté, vzácněji též červené. Plod kulatý až oválný, 1 cm silný, značně vlnatý. Semeno kulaté, hrbolaté. Domovina Jujuy, blízko Tumbaya.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tato populace je extrémně vzdálenou formou od typu Lobivia haematantha /Speg./, jejíž vývoj však můžeme zpětně sledovat až k celkem hrubé var. hualfinensis /Rausch/. Lobivia scoparia Werd. byla pouze podle zprávy Blossfelda výběrem z této populace.

Foto Ladislav Fischer:


Citace W. Rausch – Lobivia 75: Quebrada del Toro od Salty a Sierra de Chani představuje další izolovaný areál, který se rozprostírá v Quebrada de Humahuaca. Základní forma zde nacházeným rostlin, květy, plody a semena odpovídají typu, ovšem trny jsou slabší, štětinovité a vytvářejí často dojem koštěte. Je pozoruhodné, jak tato dobře ohraničená skupina obohacuje literaturu obrovským množstvím jmen. Okolo roku 1930 byly v severní Argentině velmi aktivní sběratelé jako Stuemer, Marsoner, Blossfeld, rozeslali rostliny do celého světa, nehleděli příliš na jejich jména, zatímco pak je pojmenovávali někteří pilní autoři kvůli kdejaké odchylce, nedbajíce přitom na populace z různých nalezišť a už vůbec neznalí poměrů na stanovištích. Tyto neznalosti pak vedly ke spekulacím a promíchání s Lobivia famatimensis Speg., která roste více než 1000 km daleko na jih. Nejenže na začátku citované zcela zbytečné rody, podrody a sekce plní knihy, ale i mnoho jmen, která jsou většinou jen místními formami z variabilních lokalit. Jedinou cestou, jak z toho ven, je důkladný průzkum na nalezištích. Při několikanásobných návštěvách Quebrada de Humahuaca a jejích přilehlých plošin jsem jen málokdy zjistil lokalitu s místně ustálenými znaky. Například od Volcan po Tumbaya je tělo tmavě zelené až fialové s přilehlými trny a květy světle žluté, žluté, oranžové, červené, růžové až téměř fialové a je v nich obsažena Lobivia sublimiflora Backbg. Západně od Tumbaya, ve vysokých polohách, se najde silně štětinatý typ, který Werdermann pojmenoval jako Lobivia densispina. Na 40 žlutě kvetoucích exemplářů připadá jeden červeně kvetoucí (var. sanguinea Wessn., Lobivia marešii Frič). Západně od Purmamarca (severně od Abra de Pives), přes Purmamarca, Maimara, Tilcara až po Alfarcito roste Lobivia pectinifera Wessn. s krátkými, přilehlými trny, šedozelenou epidermis a jen žlutými květy, ale najde se tu i několik lokalit s formami Lobivia albolanata Buin., Lobivia deesziana n. n. nebo Lobivia astranthema n.n. A konečně v souběžných plošinách u Punta Corral rozeznáme Backebergovu Lobivia rebutioides s vyššími žebry, stále zelenou epidermis, malým počtem sklovitě štětinovitých trnů, škála jejichž květů je od světle žluté po červenou (pochází odtud též Lobivia chlorogona Wessn.). Všechny další, v evropských sbírkách a v literatuře vedené formy jsou směsí z těchto lokalit. Zejména je ale nutno si přát, aby pro tuto skupinu forem Lobivia densispina bylo opuštěno nesprávné jméno Lobivia famatimensis.

Foto Ladislav Fischer:


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 350 , 3964 , 1823

Poznámka: Jak už jsem zmínil u var. amblayensis, i tato varieta se dnes často uvádí jako samostatný druh s varietou rebutioides. Jsem všemi deseti pro. Zde jedna hodně fousatá a červenokvětá rostlina:




Lobivia haematantha var. rebutioides /Backbg./ Rausch
- Lobivia rebutioides Backbg., BfK. 1934/12
- var. citriflora Backbg., BfK. 1934/12
- var. kraussiana Backbg., Deutsches Garten 1949/7
- Hymenorebulobivia Frič a Krzgr., Katalog 1935/29
- Hymenorebutia kreuzingeri Frič a Buin., Succ. 1939
- Hymenorebutia albolanata Buin, Succ. 1941/5
- Lobivia sublimiflora Backbg., BfK. 1935/9
- Lobivia pectinifera Wessn., + var., J. DKG 1940/13 - 16
- Lobivia chlorogona Wessn., + var., J. DKG 1940/16
- Lobivia wessneriana Fritz., Kaktde. 1940/34
- Lobivia famatimensis a var., Backbg, C.a.S.J. 1951/51
- Lobivia napina Pažout, Kaktusy 1960

Foto Ladislav fischer:


Polní čísla:
L 521 – Lobivia sublimiflora, Volcan, Jujuy, 3200 m
L 543 - Lobivia rebutioides, Santa Victoria, Salta, Argentina, 2400m
WR 219 - Lobivia densispina v. kreuzingeri, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 585a - Lobivia densispina v. albolanata, Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina
WR 816 - Lobivia rebutioides, Tumbaya
WR 822 - Lobivia rebutioides, Chani
FR 56 – Lobivia kreuzingeri, above Volcan, Jujuy
FR 403 – Lobivia chlorogona, Maimara, Jujuy
RH 511 - Lobivia haematantha v. rebutioides, Humahuaca, Jujuy, Argentina, 2250m
RH 612 - Lobivia haematantha v. rebutioides, Tumbaya, Jujuy, Argentina, 2100m





Popis: Jednotlivá nebo po poškození zvěří tvořící malé skupiny, kulatá až krátce cylindrická, 3 - 5 cm silná, s dlouhým, masitým řepovitým kořenem, 10 - 15 přímých žeber, vzdálenost areol 3 - 5 mm, OT 10 - 15, tenké, přilehlé, 2 - 5 mm dlouhé, ST 0 - 1, trochu silnější a zahnutý, až 5 mm dlouhý (podobný var.chorrillosensis). Květ 5-7 cm dlouhý a 6-8 cm široký, bílý, žlutý, oranžový, červený, růžový až fialový. Plod kulatý až oválný, 1 cm silný, silně vlasatý, polosuchý. Semeno kulaté, hrbolaté s rovným, okrouhlým hilem. Domovina: Jujuy, Quebrada de Humahuaca.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Bohatství forem těchto rostlin je nevyčerpatelné, takže Backeberg, Wessner a Frič lehce přinesli více než 50 názvů! Vidíme tady tu samou polymorfii a polychromii jako např. u Lobivia pentlandii (Hook) nebo Lobivia huascha (Web.) apod., dělení jednotlivých populací je skoro nemožné. Naleziště bylo dlouhou dobu sporné, takže se mnohé formy míchaly s Lobivia famatimensis (Speg.). Až v roce 1935 protestují Frič a Kreuzinger proti těmto názvům (Kreuzgr. Katalog, str. 29): „ . . . . bez ohledu na to, že mezi Volkan Famatina a skutečným nalezištěm tohoto rostlinného rodu (Hymenorebulobivia) leží tři provincie a vzdušná vzdálenost obnáší okolo 1000 km“, tak píše Backeberg (Cactaceae 1959/1453): „Původ neznámý, údajně sbírány Blossfeldem.“ Jak taky původ znát, když - jak dokazují Marsoner se Stuemerem - přesné naleziště nikdy neprozradil . . .(taky Blossfeld na to nebyl nikdy tázán!) . . . že rostliny byly sbírány na objednávku domorodci.“ Nápadná byla Backebergova metoda, neboť když oznámil, že sbíral v Tilcara (Stachlige Wildnis 1943/250), tak se tam poohlédl jen málo, protože jeho „Lobivia famatimensis“ tady roste odshora až dolů na lomech Pucary. V r. 1963 jsem ji našel vedle dráhy, mezi domy a na březích řeky zcela hojně (společně s Lobivia nigrostoma Buin. - jajoiana, pro kterou také neudal naleziště). Normálně by se dala tato polemika založit do archívu jako poznávací proces, ale je dnes hodně lidí, kteří vedou Lobivia densispina - rebutioides jako Lobivia famatimensis (Speg.). Rozšíření dosahuje od Tilcara až po Volcan, přičemž na jižních místech se najdou všechny barvy květů, zatímco u Tilcara převládá žlutá barva. Přesný údaj o nalezišti je většinou úmrtním rozsudkem pro populaci. Jednou jsem ukázal svým argentinským průvodcům jedno stanoviště, pak bylo tak „zpracováno“, že tu nebyla k nalezení ani jedna rostlina, jindy zase bylo stanoviště zcela bílé formy (Lobivia albolanata Buin.) blízko Purmamarca úplně zničeno kvůli stavbě.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 392 s var. kuehnrichii, 503 , 1823 , 3411 albolanata, 3603 , 22920 , 24423 albolanata

Poznámka: Tato varieta byla mnohokrát diskutována na původním vlákně, takže už těžko co dodat. Snad jedině to, že mi mnohem víc sedí jako varieta L. densispina, budeme-li tuto uznávat jako samostatný druh.
Před 20 lety jsem udělal jeden větší výsev těchto „hymenek“ a když pak ve velikosti zhruba 2 cm kvetly, byla to nádhera. Tehdy jsem je vyfotil na diák, takhle to vypadalo. Bohužel přefocení není nejostřejší, ale pro představu to snad stačí.



Další jména související s Lobivia haematantha:

Lobivia kreuzingeri Frič ex Buin. – F. Ritter ji považoval za vedoucí druh své Hymenorebutia. Rausch i Ullmann ji řadí k var. rebutioides, což ale moc nesedí. V původním popisu se jasně mluví o štětinovitém otrnění (typ „scopa“). Spíše by tedy popisem odpovídala L. densispina. Podle Buininga by měla mít žlutý květ s červeným jícnem, podobně jako u Lobivia chrysantha. Zatím jsem ji neviděl. K taxonu se někdy řadí polní číslo FR 56.

Lobivia scoparia Werd., 1934 – bývá vedena jako var. L. densispina. Jediným sběrem bylo číslo WR 816a, které ale později sám Rausch stáhl a toto jméno přiřazuje zpět k Lobivia densispina. Na fotce Ladislava Fischera jsou semenáče ze semen právě WR 816a, jak vidno, jsou těžko odlišitelné od rostlin, které známe jako L. albolanata.


Lobivia albolanata (Buin.) Krainz, 1949 – tu už jsme tu docela slušně „proprali“. Dle mého názoru určitě nejde o synonymum Lobivia rebutioides nebo densispina (ať už jsou vedeny na jakékoliv taxonomické úrovni), ale minimálně o samostatnou varietu buď L. haematantha nebo L. densispina. Sběrové číslo WR 585a.


Lobivia cachensis – J. Ullmann ji uznává jako varietu L. haematantha, W. Rausch ji střídavě vedl jako synonymum L. saltensis a L. kuehrichii. K té podle mého názoru docela dobře zapadá (na rozdíl od L. pseudocachensis, která patří k L. saltensis). Polní číslo neznám žádné.

Jaroslav Ullmann v roce 1992 uznal ještě další jména jako formy L. rebutioides a to f. chlorogona, pectinifera, sublimiflora a wessneriana. I když jsem je kdysi před mnoha a mnoha lety vyséval z několika zdrojů, velice brzy jsem je přestal rozlišovat. Nešlo to. Že je někdo vlastní a jsou v potomstvu stálé a od sebe odlišitelné, vyloučit nemohu, také se ale může jednat už jen o propěstované kulturní linie. Podobně se chovají i další „druhy“ L. cordipetala, deesziana, mirabunda atd. Mezi ně patří i L. čabradai, jejíž fotku mi poslal Jiří Mička.

HonzaC napsal:

morče napsal: HonzaC perfektní, já mám tuhle skupinu hodně rád. Jak se najde příležitost a na skytnouse semena okamžitě beru. Výsevy jsou bezproblémové, jen člověk nesmí uspěchat přesazování těch prcku zdá se mě, že to nemají rády, a jakbysmet dospělé rostliny .jakou máte vy zkušenost dík za odpověď . poz morče.

S oblibou haematanthy jsme na tom stejně, taky patří mezi mé nejoblíbenější. Přesazování semenáčků nemůžu moc posoudit. Výsevy lobívií u mě dostávají tvrdou sodu, jakmile začnou dělat trny, otevírám je a stěhuju k ostatním kaktusům do foliáku. Tady mají slunce, vzduch, zálivku hadicí s jemným rozprašovačem, tedy vše jako dospělé rostliny včetně mrazíků a zimního sucha. Ve výsevních květináčkách zůstávají až do příštího jara. Teprve tehdy je přesazuju. Samozřejmě ztráty mám někdy dost značné, ale zato ty, co všechno přežijí, jsou pak už skoro nezničitelné.
Při přesazování dospělých rostlin s podobně masitými kořeny, jako má L. haematantha, dodržuju striktně to, že vyndám z nádoby, zkrátím kořeny a sázím teprve tehdy, když si o to kytka řekne tvorbou čekacích kořenů. Pak je vše bez problémů. Ty jsem míval kdysi, když jsem ještě na ty čekací kořeny nečekal. A určitě nepřesahuju každý rok, spíš jen, když už to je nezbytně nutné.
Přesně jak jsem tady .

Ještě jednou dík za odpověď.
K tomu řezu řepovitých či mrkvovitých kořenu. Já úplně vypustil řezání těchto kořenu zdá se mě, že to tahle skupina rostlin nesnáší a těžko se sto ho s pamatovává než nasadí nové je několik měsíců pryč a někdy ani ty nové nenasadí a krní, místo aby udělali nové sací. Takže pokud jsou zdraví tak snima nic nedělám, a to ani u jejich semenáčků.
Jiné je to u poškozených a znilých či jinak vypadajících to se snažím o co nejmenším zásahu do kořenového systému, a pak trnu zda se rostliny s pamatují.
K tomu přesazování této skupiny podle mě až si to vyžádá rostlina nebo až je vidět že se jí něco nelíbí pak je nutno přesadit a ne až se mi to hodí. Kdysi sem je přesazoval každý rok, jelikož sem hledal ten nejlepší substrát a chudák rostlina nevěděla čí je. Však ani nekvetla a to tahle skupina rostlin kvete celkem brzy tak 3 rok po výsevu. poz.morče.

morče napsal: HonzaC perfektní, já mám tuhle skupinu hodně rád. Jak se najde příležitost a na skytnouse semena okamžitě beru. Výsevy jsou bezproblémové, jen člověk nesmí uspěchat přesazování těch prcku zdá se mě, že to nemají rády, a jakbysmet dospělé rostliny .jakou máte vy zkušenost dík za odpověď . poz morče.

S oblibou haematanthy jsme na tom stejně, taky patří mezi mé nejoblíbenější. Přesazování semenáčků nemůžu moc posoudit. Výsevy lobívií u mě dostávají tvrdou sodu, jakmile začnou dělat trny, otevírám je a stěhuju k ostatním kaktusům do foliáku. Tady mají slunce, vzduch, zálivku hadicí s jemným rozprašovačem, tedy vše jako dospělé rostliny včetně mrazíků a zimního sucha. Ve výsevních květináčkách zůstávají až do příštího jara. Teprve tehdy je přesazuju. Samozřejmě ztráty mám někdy dost značné, ale zato ty, co všechno přežijí, jsou pak už skoro nezničitelné.
Při přesazování dospělých rostlin s podobně masitými kořeny, jako má L. haematantha, dodržuju striktně to, že vyndám z nádoby, zkrátím kořeny a sázím teprve tehdy, když si o to kytka řekne tvorbou čekacích kořenů. Pak je vše bez problémů. Ty jsem míval kdysi, když jsem ještě na ty čekací kořeny nečekal. A určitě nepřesahuju každý rok, spíš jen, když už to je nezbytně nutné.
Přesně jak jsem psal tady .

HonzaC perfektní, já mám tuhle skupinu hodně rád. Jak se najde příležitost a na skytnouse semena okamžitě beru. Výsevy jsou bezproblémové, jen člověk nesmí uspěchat přesazování těch prcku zdá se mě, že to nemají rády, a jakbysmet dospělé rostliny .jakou máte vy zkušenost dík za odpověď . poz morče.

Lobivia haematantha var. hualfinensis /Rausch/ Rausch 1975
- Lobivia hualfinensis Rausch, K.u.a.S. 1968/67
- var. fechseri Rausch, Succ. 1972/123

Polní čísla:
WR 146 - Lobivia haematantha v. hualfinensis, Andalgala to Hualfin, Catamarca, Argentina
WR 146a - Lobivia haematantha v. fechseri, Andalgala to Hualfin, Catamarca, Argentina
WR 230 - Lobivia haematantha v. fechseri, Nacamientos, Catamarca, Argentina, 2500m



Popis: Jednotlivá, kulatá, 7 cm silná, s kónickým řepovitým kořenem, epidermis šedohnědozelená, žeber cca 8 - 10 (-12), areoly vzdálené od sebe 1,5 cm OT 4 - 6 - 8, zahnuté a vzájemně propletené, až 5 cm dlouhé, ST 1 - 3, až 8 cm dlouhé, všechny trny jehlovité až šídlovité, často zahnuté, hnědé. Květ 55 mm dlouhý a široký, oranžově červený až červený s bílým jícnem. Plod a semeno jako u Lobivia haematantha /Speg./. (Nic neříkající noticka o semenech v r. 1968 byla o nezralém materiálu.) Stanoviště typu u Hualfin, Catamarca.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Ve stejné Sierra jsem našel také ještě menší formu (WR 146 a), neboli pozdější formu var. fechseri Rausch v Nacimientos Arriba s bílými, černě zašpičatělými trny a žlutými květy.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 17916 hualfinensis (?)



Poznámka: Tato varieta je mnohem variabilnější než typová haematantha. Rostliny mohou být nízké, stlačené, ale i vyloženě sloupkovité. Trny od 2 do více než 10 cm, skoro rovné i zprohýbané a květy od žluté přes oranžovou až po tmavě červenou, vždy však se světlým jícnem.


W. Rausch popsal tuto varietu původně jako samostatný druh Lobivia haematantha s jednou varietou fechseri. Ta je menší než typ, trny má světlé a mnohem kratší, květy jsou světle žluté. Myslím si, že rozdílů je dost na to, aby figurovala samostatně.


Lobivia haematantha var. elongata /Backbg./ Rausch 1975
- Lobivia elongata Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/29

Polní čísla:
WR 25 - Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina
RH 466 - Monte Grande, Salta, Argentina, 2150m
L 460 - Lobivia elongata, Cachi, Salta, Argentina, 2300m
LF 66 - Cachi, Salta, Argentina
P 236 - South of Cachi, Salta, 2200 m
P 183 - Rio Calchaqui, 2100 m

Poznámka - Milan Kůrka: WR 25 - Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina - je celkem jisté, že v uvedené trase se v. elongata vůbec nevyskytuje, protože jak Rausch správně píše, areál je jižně od Cachi a to nevysoko nade dnem údolí. Teda ledaže by to bral oklikou přes Seclantas.

Lobivia haematantha var. elongata P 183:


Popis: Jednotlivá, až 20 cm vysoká a 6 cm silná, 14 přímých žeber, areoly 6 - 8 mm od sebe vzdálené, OT 8 /-12/, vzájemně propletené, bělavé, až 15 mm dlouhé, ST 1 - 3, jehlovité až šídlovité, bělavé, žluté, hnědé nebo také černé, až 4 cm dlouhé. Květ je 5 - 6 cm dlouhý a široký, žlutý. Naleziště jižně od Cachi.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Také jedna Backebergem „nalezená“ forma, o které se nevědělo, o co vlastně jde. Teprve po mém zjištění, že moje WR 25 z roku 1963 může být jeho Lobivia elongata, může být tato populace lokalizována.

WR25:


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 414 , 18793

Poznámka: Tato varieta je poměrně typická. Roste vyloženě do výšky a vytváří hustě a pestře otrněné sloupky. Může se jí podobat mimořádně trnitá rostlina Lobivia aurea var. shaferi. Ta ale na rozdíl od Lobivia haematantha var. elongata roste vyloženě trsovitě a zcela jiné jsou květy. Ty jsou u var. elongata proti původnímu popisu nejen žluté (foto Ladislava Fischera),


ale i oranžové a červené a dokonce i bílé (Ještě jednou Ladislav Fischer).


Po upozornění Milana Kůrky (viz 25475 ) a po konzultaci se Slávkem Fischerem doplňuji jeho fotku L. haematantha v. elongata P 236 nejen se světle červenými květy, ale i hákovitými trny. Ty v původním popisu W. Rausche nebyly uvedeny. Zřejmě byl popis dělán podle rostlin z jednoho stanoviště a zatím nebyl oficiálně doplněn podle pozdějších nálezů a současných znalostí. Nebo jsem alespoň nic takového nenašel...





Lobivia haematantha var. chorrillosensis /Rausch/ Rausch
- Lobivia chorrillosensis Rausch, K.u.a.S. 1974/145

Polní čísla:
WR 157 - Lobivia chorrillosensis, Chorillos, Salta, Argentina, 2600m
RH 1273 - Lobivia haematantha v. chorrillosensis, Chorrillos, Salta, Argentina, 2700m
RH 1281 - Lobivia haematantha v. chorrillosensis, Chorrillos, Salta, Argentina, 3000m
RH 1286 - Lobivia haematantha v. chorrillosensis, Chorrillos, Salta, Argentina, 3500m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tato populace z Quebrada del Toro leží mezi var. kuehnrichii /Frič/ z Cachipampa a var. rebutioides /Backbg./ z Quebrada de Humahuaca. Rostliny jsou trochu menší, 4 cm silné a středové trny jsou už víceméně zakrnělé.

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 75: Rovněž tak v poněkud zvláštní lokalitě, již v dolní Quebrada del Toro u Chorrillos, se nacházejí formy, které podle habitu patří k Lobivia kuehnrichii, mají však menší, většinou červené květy a také odlišná semena. Pojmenoval jsem je Lobivia chorrillosensis Rausch.

WR 157:

Lobivia haematantha var. chorrillosensis WR 157

Lobivia haematantha var. jasimanensis Rausch 1985

Polní čísla:
WR 792 - Lobivia haematantha v. jasimanensis, Jujuy to Salta to Catamarca

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, 5 cm silná, s řepovitým kořenem, 13 žeber, nápadná je jednotlivými, až 6 cm dlouhými, šídlovitými trny (na konci mírně ohnutými) a květy s variabilním zabarvením.






Lobivia haematantha var. viridis Rausch 1985

Polní čísla:
WR 709a – Cafayate, Salta, Argentina
ZJ 199 - Lobivia haematantha v. viridis, West of Cafayate, Salta, Argentina, 2500m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá, až 5 cm silná, s krátkým kořenem, epidermis svěže zelená, 14 - 16 přímých žeber, areoly kulaté, 3 mm v průměru, s bílou plstí, 6 - 8 mm od sebe vzdálené. OT 3 - 4 páry a jeden dolů, 10 - 15 mm dlouhé, jehlovité, trochu zahnuté a vzájemně propletené, ST 1 - 5, zahnuté, často až hákovitě zkroucené, 3 - 4 cm dlouhé, všechny trny slámově zbarvené s bílou až světle hnědou špičkou. Květ 4 - 5 cm dlouhý a široký, červený. Semeno kulaté, důlkované s okrouhlým hilem. Naleziště jsou v Cafayate, Abra Blanca.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
355 - L. haem. v. densispina a viridis






Lobivia haematantha var. kuehnrichii /Frič/ Rausch 1975
- Lobivia kuehnrichii Frič, Kaktusář 1931/83
- Lobivia kuehnrichii Frič, The C.a.S.J. 1950/26
- Lobivia drijveriana Backbg., D. Kaktfrd. 1933/91
- var. aurantiaca Backbg., BfK 1934/5
- var. nobilis Backbg., BfK 1935/5
- var. astranthema Backbg., BfK 1935/6
- Lobivia nigrispina Backbg., Kaktus ABC 1935/414
- var. rubriflora Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/29
- Lobivia penca poma Blossf. nom. nud.
- Echinopsis cachensis Speg., Cact. Plat. Tent. 1905/493

Polní čísla:
WR 13 - Lobivia haematantha v. nigrispina,Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina
WR 17 – Lobivia drijveriana, Cachi, Salta, Argentina
WR 238 - Lobivia haematantha v. pencapoma, Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina
WR 238a - Lobivia haematantha v. kuehnrichii, Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina
WR 238b - Lobivia haematantha v. antennifera, Potrero
RH 1235 - Lobivia haematantha v. kuehnrichii, El Saladillo, Salta, Argentina, 3600m
RH 471 - Lobivia haematantha v. kuehnrichii, Cachipampa, Salta, Argentina, 3100m
RH 472 - Lobivia haematantha v. kuehnrichii, Cachipampa, Salta, Argentina, 3500m
L 459 - Lobivia kuehnrichii, Potrero, Salta, Argentina, 2300m
L 463 - Lobivia kuehnrichii, Cachipampa, Salta, Argentina, 2400m
FR 982 – Cachipampa, Salta

Poznámka - Milan Kůrka: ...stejné udané lokality jak pro var.haematavantha, tak pro var. kuenhrichii dávají spíše obraz o tom, zdali daný sběratel v dané době rozlišoval typ a var. kuenhrichii či nikoli. Typ je v horách západně a jižně od Cachi, kuenhrichii je v masivu Nevado de Acay, kam patří i nejsnáz přístupné naleziště Cachipampa.

L. haematantha var. kuhnrichii WR 238a


Popis: O něco menší než Lobivia haematantha (Speg), kulatá, 4 - 6 cm silná, s dlouhým řepovitým kořenem. Žeber 9 - 14, areoly od sebe vzdálené 4 - 8 mm, OT 9 - 12, ST 1 - 4, hnědé až černé, zahnuté nebo esovitě zkroucené, až 6 cm dlouhé. Květy jsou žluté, oranžové, červené. Plod oválný, tmavě hnědý, polosuchý. Semeno kulaté, jako u Lobivia haematantha. Hojně je rozšířena u Cachipampa, od La Poma přes Tintin po Piedra de Molina.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Zde bych se měl zmínit ještě o prioritním Echinopsis cachensis Speg., avšak tady se autorovi spletlo jedno s druhým. Popis a naleziště odpovídá pozdější Lobivia kuehnrichii, resp. Lobivia drijveriana, avšak „černopurpurové tyčinky“ (Spegazzini) jsou od Lobivia saltensis (Speg.), jejíž naleziště je mezi Saltou a Tucumanem.

L. haematantha var. "pencapoma":


Citace W. Rausch – Lobivia 75: Následující okruh vykazuje všeobecně jemnější habitus a obývá areál na Cachipampa. V literatuře najdeme jako první popis pro tyto formy u Fričovy Lobivia kuehnrichii. Frič píše: „Musím se zmínit ještě o Lobivia kuehnrichii s krátkými, do S ohnutými centrálními trny a sametově lesklými, oranžovými květy“. Buining se zmínil (The Nat. C. et S. J. 1950/26), že Fričovi přinesla tyto rostliny indiánská dívka z Cerro Cincero (Lobivia cincero Frič n. n., 5000 m n. m.). Jak se ukazuje, jsou všechna naleziště této skupiny poněkud zamlžována. Byl jsem na „Cencerro“ (Cincero je nesprávně), sahá pouze do 4600 m n. m. a stojí v areálu Lobivia chrysantha Werd. Formy Lobivia kuehnrichii najdeme až dále na západ, na druhé straně Nevado de Acay, severně od La Poma (Lobivia pencapoma Blossf. n. n.) a tvoří nejsevernější lokalitu Cachipampa. Odtud se rozprostírá areál s mnoha lokalitami přes Tintin (Lobivia drijveriana Backbg.) až po Piedra de Molinos (var. molinensis Rausch n. n.). Počet a délka trnů, stejně tak jako barva květů jsou zde tak různorodé, že sotva najdeme stanovištně ustálenou formu a zpočátku znatelné rozdíly se v kultuře stírají. Backeberg píše (Stachlige Wildnis 1943/262): „… a nová Lobivia drijveriana, jejíž dlouhý kořen vězí tak hluboko v zemi, že jsme jen s velkou námahou vytáhli několik kusů. Tyto rostliny přinesli v kultuře snad nejkrásnější kaktusové květy. Jsou v barvě tak nejednotné, že je možné říci, že se nenajdou dva stejné; vykazují snad všechny odstíny od žluté po červenou.“ Backebergova Lobivia nigrispina (nyní ve sbírce v Monaku) je zde přesto oddělena.

Dvě WR 13 L. drijveriana var. nigrispina jsou zde na fotce:


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
392 - L. haem. v. densispina a kuehnrichii
17165 - L. haem. v. kuehnrichii



Odkaz: www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202010-49%20FE.pdf - L. kuehnrichii v. antennifera
Jedná se o pozdější Rauschův popis variety, která původně byla brána jako synonymum L. haematantha var. kuehnrichii. Čert aby se v tom vyznal. Ve výsevu klasické v. kuehnrichii nějakou tu "antenku" najdete snad vždy.

Poznámka: V těle je tato varieta asi vůbec nejvariabilnější ze všech. Konstantní zůstávají silné kůlovité kořeny a nízký vzrůst, zato trny… Když napíšu od půl centimetru do osmi, tak to bude snad zahrnovat celý rozptyl. Většinou jsou tmavé (skoro černé), ale není to pravidlo. Esovité prohnutí je sice typické, ale různě silně vyvinuté, stejně tak berličkovité stočení špičky trnu. Hodně atraktivní bývají z tohoto pohledu hlavně rostliny, které se u nás šířily jako Lobivia sp. Cadu. Květy najdeme opět ve všech barvách.


Někteří autoři včetně našeho J. Ullmanna odlišují od var. kuehnrichii i varietu drijveriana, kam řadí zejména WR 17, WR 238, FR 982 a L 463. Já ji nějak vzhledem k obrovské variabilitě obou nedokážu odlišit. Rauschovu antenniferu taky ne.

Jojo lobivie jsou lobivie,a všechny trichocereusy,a Soehrensia jsou přerostlý pejsci čili echinopsis nebo pseudoechinopsis jen si stačí vybrat. Morče.

Budem tomu říkat. pseudoechinopsis celá tahle vývojová větev, jen co bylo dřív ,a rostlinám je to fuk.

Morče má pravdu, polovina lobivií jsou echinopsy, jenže ta druhá polovina jsou trichocereusy.

HonzaC napsal:

morče napsal: berte to podle sebe,a ne co druhý nakecá.
podle mě lobivia nemá nic společného s echinopsis a to že si jsou podobné ne znamená že by nemohly být odděleny.poz.morče.
pro ty kdo rádi přepisují jmenovky www.desert-tropicals.com/Plants/Cactaceae/Echinopsis.html přeji příjemnou zábavu.

No právě, lobívie je prostě lobívie, že jo? A pes je pes a hotovo.
Tyhle stránky z odkazu znám docela dlouho a zcela upřímně: horší slátaninu se mi zatím najít nepodařilo. Kdyby u těch jmen byly aspoň odpovídající fotky, pak bych možná uvěřil i tomu, že tomu autoři rozumí, ale když se podívám třeba na tohle - www.desert-tropicals.com/Plants/Cactaceae/Echinopsis_pugionac.html ...

Já tyhle sračky ani nečtu. Něco na potěšení www.lobivia-online.de/

morče napsal: berte to podle sebe,a ne co druhý nakecá.
podle mě lobivia nemá nic společného s echinopsis a to že si jsou podobné ne znamená že by nemohly být odděleny.poz.morče.
pro ty kdo rádi přepisují jmenovky www.desert-tropicals.com/Plants/Cactaceae/Echinopsis.html přeji příjemnou zábavu.

No právě, lobívie je prostě lobívie, že jo? A pes je pes a hotovo.
Tyhle stránky z odkazu znám docela dlouho a zcela upřímně: horší slátaninu se mi zatím najít nepodařilo. Kdyby u těch jmen byly aspoň odpovídající fotky, pak bych možná uvěřil i tomu, že tomu autoři rozumí, ale když se podívám třeba na tohle - www.desert-tropicals.com/Plants/Cactaceae/Echinopsis_pugionac.html ...

HonzaC napsal:

Mamlas napsal: Dneska dle moderní nomenklatury všechny trichocereusy s krátkými barevnými květy kromě Tr. tarijensis jsou Echinopsis huascha.

On i Rausch ještě v roce 1975 vedl L. grandiflora jako subsp. L. huascha a svoji logiku to samozřejmě má.
Ale ještě trochu z jiného soudku - co to je "moderní nomenklatura"? Sloučení rodů Lobivia, Soehrensia atd. pod Echinopsis? Nebo nějaká jiná? To, prosím, berte fakt jako dotaz a ne jako nějakou provokaci nebo nesouhlas. Psal jsem hned na začátku, že jsem z různých důvodů ustrnul na úrovni Rauschova systému z roku 1985 a za každou informaci z následného období (zvlášť pokud by byla formou odkazu) budu hodně vděčný. I když přiznám, že akceptovatelný by pro mě byl asi jedině takový systém, který zachová rod Lobivia nějakým způsobem zachovaný. V některých věcech jsem prostě strašná "konzerva".
No a pokračování L. haematantha (která by vlastně měla být jaksi taky Echinopsis ) na chvíli odložím, aby byl prostor pro reakci.

berte to podle sebe,a ne co druhý nakecá.
podle mě lobivia nemá nic společného s echinopsis a to že si jsou podobné ne znamená že by nemohly být odděleny.poz.morče.
pro ty kdo rádi přepisují jmenovky www.desert-tropicals.com/Plants/Cactaceae/Echinopsis.html přeji příjemnou zábavu.

Mamlas napsal: Dneska dle moderní nomenklatury všechny trichocereusy s krátkými barevnými květy kromě Tr. tarijensis jsou Echinopsis huascha.

On i Rausch ještě v roce 1975 vedl L. grandiflora jako subsp. L. huascha a svoji logiku to samozřejmě má.
Ale ještě trochu z jiného soudku - co to je "moderní nomenklatura"? Sloučení rodů Lobivia, Soehrensia atd. pod Echinopsis? Nebo nějaká jiná? To, prosím, berte fakt jako dotaz a ne jako nějakou provokaci nebo nesouhlas. Psal jsem hned na začátku, že jsem z různých důvodů ustrnul na úrovni Rauschova systému z roku 1985 a za každou informaci z následného období (zvlášť pokud by byla formou odkazu) budu hodně vděčný. I když přiznám, že akceptovatelný by pro mě byl asi jedině takový systém, který zachová rod Lobivia nějakým způsobem zachovaný. V některých věcech jsem prostě strašná "konzerva".
No a pokračování L. haematantha (která by vlastně měla být jaksi taky Echinopsis ) na chvíli odložím, aby byl prostor pro reakci.