Téma:

jura napsal: No to mi povídejte, když jsem si objednal semena, které byly označeny jako L.longispina oranžový květ, tak jakou barvou si myslíte, že kvetou? Bílou!

No já bych byl rád, že kvetou a je jedno, zda kvetou oranžově či bíle. Mám spoustu semenáčku lobiva ferox nebo var. longispina bohužel nemám pole, abych mohl čekat, jak pokvetou a čekám že se toho ani nedožiju.
L.longispina oranžový květ když někdo napíše, že jen kvetou oranžově, že pokvetou jen oranžově počítám že pokvetou i různě prostě to mají v genech a kvetou, jak chtějí oni, a to sem pozoroval u jiných druhů lobivii.s poz. morče.

No to mi povídejte, když jsem si objednal semena, které byly označeny jako L.longispina oranžový květ, tak jakou barvou si myslíte, že kvetou? Bílou!

Dneska klasicky nestíhám, vložit celý druh není otázkou pár minut. Ale zítra dopoledne feroxku nandám. Musím říct, že jste mi touto diskuzí parádně nahráli

Jiri Kolarik napsal: Je tedy s podivem, že asi málokdo listuje ve vláknu zpět...ptal jsem se právě na tu "albolanatu"...a bylo tam vše řečeno...

L.ferox - uvidíme, co HonzaC napíše o tomto komplexu, protože říci, že je to jen longispina či ferox asi nebude jednoduché, nicméně...
Při svých toulkách po Argentině jsem si myslel, že ta "klasika" L.ferox je vždy bíle kvetoucí druh...tedy např. z okolí Salinas Grandes aj. a kvete až ve vyšším stáří...Letos jsme byli ještě více na severu, kde ale převládaly vícebarevně kvetoucí kytky pojmenované jako "ferox barevná" - Cuesta Toquerro, kde na lokalitě kvetly od špinavě bílé přes žlutou - lososovitou - červenou až po skoro nafialovělou barvou květu...ale - připadlo mi, že charakter habitu je od kytek ze Salinas Grandes dosti odlišný...jinde bohužel lobívie nekvetly...

Já osobně bych to šupnul k L.ferox var.longispina protože ona kvete různobarevně i když rostou na různých lokalitách. Ale nechám to na kolegu HonzaC .s poz.morče.:)p. S. a je úplně jedno jestli mají krátký či 20 cm trny .morče.

Je tedy s podivem, že asi málokdo listuje ve vláknu zpět...ptal jsem se právě na tu "albolanatu"...a bylo tam vše řečeno...

L.ferox - uvidíme, co HonzaC napíše o tomto komplexu, protože říci, že je to jen longispina či ferox asi nebude jednoduché, nicméně...
Při svých toulkách po Argentině jsem si myslel, že ta "klasika" L.ferox je vždy bíle kvetoucí druh...tedy např. z okolí Salinas Grandes aj. a kvete až ve vyšším stáří...Letos jsme byli ještě více na severu, kde ale převládaly vícebarevně kvetoucí kytky pojmenované jako "ferox barevná" - Cuesta Toquerro, kde na lokalitě kvetly od špinavě bílé přes žlutou - lososovitou - červenou až po skoro nafialovělou barvou květu...ale - připadlo mi, že charakter habitu je od kytek ze Salinas Grandes dosti odlišný...jinde bohužel lobívie nekvetly...

Navážu na předchozí diskuzi o Lobivia albolanata - přikládám fotku mých rostlin. Vlevo L.albolanata původem od pana Rektoříka (semenáček - když byly malé byly úplně bílé), vpravo 2 rostliny L.albolanata WR485A. Ta uprostřed je roubovaná, ta vpravo je zpravokořeněná. Foceno dnes.

lobivia ferox 7

lobivia ferox R 209

lobivia haematacantha 2

lobivia jajoana 3

lobivia ferox 1

lobivia ferox 2

lobivia ferox 6

jura napsal: Poradíte co je tzv. Reicheocactus reichei? Ŕadiljsem to někam k thelocephalam, ale teď jsem se byl podívat na plod který mi tam vznikl,je spíše lobiviovitý nemá nic polečného s těmi větrem roznášenámi "nafouklými" plody thelocephal. Fotku plodu udělám až zítra za světla. Zatím jen dvě rostliny, bohužel bez květu - jsou to ty dvě roubované nad famatimensiskami (myslím, že generace přeroubovované - proto vypadají jak vypadají). A pak nekvalitní fotka poupěte - lepší není, omlouvám se.(pro zmatení vpravo od ní kousek těla rostliny koupené jako Lobivia albispina WR585A)

A poznámka/námět nakonec pro moderátora popř. hlavního autora - možná by tyto doprovodné diskuze (jakkoliv zajímavé) měly probíhat nejspíš u vláken zabývajících se jednotlivými rody,aby se nenarušoval "encyklopedický" charakter tohoto tématu.

Jo kolego je to správně, i když rozeznám maximálně Lobivia famatimensis a i tu Lobivia albispina WR585A.I když s těch fotek hlavně s těch rozmazaných se dá s prominutím určit kulový, ale lepší asi nejsou.
Takže ještě jednou. L.famatimensis je stejná jako Synonim Reicheocactus pseudoreicheanus Backbg., J. DKG 1942/78 takže je to L.famatimensis. p.s.obráceně.
Lobivia albispina WR585A je správně Lobivia haematantha v. rebutioides f. albolanata WR 585a
Purmamarca, Jujuy, Argentyna, 2200m nebo lobivia densispina v. rebutioides f. albolanata WR 585a
stačí si vybrat.
s pozdravem morče.

Poradíte co je tzv. Reicheocactus reichei? Ŕadiljsem to někam k thelocephalam, ale teď jsem se byl podívat na plod který mi tam vznikl,je spíše lobiviovitý nemá nic polečného s těmi větrem roznášenámi "nafouklými" plody thelocephal. Fotku plodu udělám až zítra za světla. Zatím jen dvě rostliny, bohužel bez květu - jsou to ty dvě roubované nad famatimensiskami (myslím, že generace přeroubovované - proto vypadají jak vypadají). A pak nekvalitní fotka poupěte - lepší není, omlouvám se.(pro zmatení vpravo od ní kousek těla rostliny koupené jako Lobivia albispina WR585A)




Doplňuji o slíbený Reicheocactus reichei i s plodem.(2 obludné roubované rostliny vpravo, vlevo Lobivia albolanata WR485A)

morče napsal: Dodatek možná záměna z tímto www.cactus-art.biz/schede/ERIOSYCE/Eriosyce_napina/Eriosyce_napina_duripulpa/Eriosyce_napina_ssp_lembckei_v_duripulpa_RMF277.htm poz.morče.:?: :!: :pinch:

Výborný dodatek, tato možnost záměny mě vůbec nenapadla.

puk: Přesně, jak píše morče. L. albolanata mám v úmyslu zmínit u L. haematantha, a to z toho důvodu, že "jedu" podle Rauschovy Lobivia 85. Jinak bych ji zmiňoval u L. densispina, jejíž oddělení (a stejně tak např. amblayensis) od L. haematantha je mi hodně sympatické.

puk napsal: Netvrdim,ze L.napina patri k L.famatimensis,iba ze je jej podobna.Hlavne je,ze su to krasne kytky.Bude v seriali predstavena i L.albolanata? Je to dalsi nadherny item,nastastie aj dost variabilny....
puk

Autor tohoto vlákna určitě ji uvede buďto pod H nebo pod D A to lob. haematantha nebo lobivia densispina .prozatím mohu doporučit tento odkaz.www.lobivia.pl/ poz.morče.:Y: B)

Netvrdim,ze L.napina patri k L.famatimensis,iba ze je jej podobna.Hlavne je,ze su to krasne kytky.Bude v seriali predstavena i L.albolanata? Je to dalsi nadherny item,nastastie aj dost variabilny....
puk

puk napsal: Dobry vecer.
L.famatimensis L.famatimensis ma fascinuje a podobna im je i tzv.L.napina s nazvom asi Pazoutovho multihybridu.Faktom je,ze Potykovci z Orlovej mnozia asi tri kratkoostne formy s bronzovou epidermou,z ktorych ta najpektinatnejsia pripomina skor uebellmaniu . Na jar mi zakvitla posobivym dlhym oranzovym kvetom,ktory do urcitej miery dost ozivil okolie mojich velmi peknych burser.Bohuzial, tuto lobiviu mi v priebehu navstevy v Mexiku obzral v zahrade nejaky tupy hlodavec a dorazil dazd.
Pestuje niekdo Lob.patriciae/GUANDACOL PROVINCE LA RIOJA/? Mala to byt robustna kytka s bielym otrnenim ktora tiez urcite patri do najblizsieho okruhu L.famatimensis. Pokial ma pamat neklame,videl som ju v malom vydani u Kupcakovcov v Palkoviciach.
Co sa tyka L.bonniae,je to nesmierne elegantny item . V zbierkach cirkuluje svetla a hnedoostna forma, no existuje i nechutne pekna tmava bonniae,jednu mam od Frau Piltz. Co sa tyka dostupnosti,este minulu sezonu mal dostatok tych hnedych zlovestny Rudi Krajca za batovske ceny,apropo ponuka aj ich bezchlorofylovu formu.
Na zaver odporucam milovnikom lobivii ale aj inych kaktusov navstivit stranku internetovej kniznice kde je perfektne okopirovana i jeho lobiviova knizky z 1975 a 85 . Majte sa Puk
www.cactuspro.com/biblio/de:rausch1

L.napina nepatří k L.famatimensis ne chápu, že to tam pořád někdo strká .:
L.napina patří k lobivii densispina var. rebutioides i když má jemné trny .

Dodatek možná záměna z tímto www.cactus-art.biz/schede/ERIOSYCE/Eriosyce_napina/Eriosyce_napina_duripulpa/Eriosyce_napina_ssp_lembckei_v_duripulpa_RMF277.htm poz.morče.:?: :!: :pinch:

Dobry vecer.
Okruh L.famatimensis ma fascinuje a podobna im je i tzv.L.napina s nazvom asi Pazoutovho multihybridu.Faktom je,ze Potykovci z Orlovej mnozia asi tri kratkoostne formy s bronzovou epidermou,z ktorych ta najpektinatnejsia pripomina skor uebellmaniu . Na jar mi zakvitla posobivym dlhym oranzovym kvetom,ktory do urcitej miery dost ozivil okolie mojich velmi peknych burser.Bohuzial, tuto lobiviu mi v priebehu navstevy v Mexiku obzral v zahrade nejaky tupy hlodavec a dorazil dazd.
Pestuje niekdo Lob.patriciae/GUANDACOL PROVINCE LA RIOJA/? Mala to byt robustna kytka s bielym otrnenim ktora tiez urcite patri do najblizsieho okruhu L.famatimensis. Pokial ma pamat neklame,videl som ju v malom vydani u Kupcakovcov v Palkoviciach.
Co sa tyka L.bonniae,je to nesmierne elegantny item . V zbierkach cirkuluje svetla a hnedoostna forma, no existuje i nechutne pekna tmava bonniae,jednu mam od Frau Piltz. Co sa tyka dostupnosti,este minulu sezonu mal dostatok tych hnedych zlovestny Rudi Krajca za batovske ceny,apropo ponuka aj ich bezchlorofylovu formu.
Na zaver odporucam milovnikom lobivii ale aj inych kaktusov navstivit stranku internetovej kniznice kde je perfektne okopirovana i jeho lobiviova knizky z 1975 a 85 . Majte sa Puk
www.cactuspro.com/biblio/de:rausch1

odkaz gymna MT
Ano je to podobně , jak jsem psal.

Pardon, ale toto jsou fotky, které nám o životě té které rostliny řeknou možná nejvíc. Protože to ostatní si z toho můžeme dovodit. Díky Jirko a co nejvíc takovejch, a všichni. Že něco roste v mechu mezi šutry...dobrý....ale v jakém prostředí ten mech, to je až tady...

..a pro ty, co ještě na lokalitě L.famatimensis var.bonnieae nebyli...
Lokalita leží západně od městečka Fiambalá, Catamarca ve výšce kolem 2000m n.m.

Uploaded with ImageShack.us

..jak vidíte na obrázku, jsou to takové zaoblené kopečky říčních sedimentů rozbrázděné občasnými krátkými řekami, které v době dešťů doslova přehazují sedimenty a vytváří nová koryta...sedimenty jsou tvořené materiálem okolních hor, čili je to pestré složení jílovců po slepence (sedimenty), granity - granitoidy - porfyry (magmatity) a také výlevnými horninami postorogenní fáze, tedy obecně čediči...
Toto neustálé přeskupování na lokalitě vede k zasypání částí rostlin a u L.fam.bonnieae vidíme často jako by ulámané vrcholky s následnou regenerací...
Doprovodná kaktusová vegetace - přímo na lokalitě rostou...
E.leucantha, Pterocactus sp. Paso San Francisco (není to ani tuberosus, ani megliolii, snad má blízko ke gonjianii), Puna bonnieae, Tephrocactus geometricus + možná T.alexanderi (ty více otrněné kytky), rozšíření T.alexanderi z údolí "končí" vlastně za kopcem...v širším okolí, ale už většinou na jiném podkladu rostou další druhy (Denmoza rhodacantha, C.boliviana, Soehrensia, Tunilla soehrensii,...a další...
V zimě může na lokalitě mrznout (do -12°C) a v létě lze očekávat teploty i přes 30°C. Celkovým porovnáním s jinými lokalitami L.famatimensis (zejm. v Sierra de Famatina) je tato zcela jiného charakteru...

Tak si tak pomalu pročítám co se to tady za poslední týdny událo a nestačím se divit.
Klobouk dolů před touhle studnicí informací.

A abych něčím trochu přispěl tak s malým zpožděním doplňuji přírodní aurea var. sierragrandensis.
Překvapila mě poměrně dlouhým a výrazným otrněním. Otevření květů a lepší fotografie jsme se bohužel nedočkali, i když jsme přenocovali na místě. Do rána květy bohužel něco sežralo

..a mezitím jsem našel i jedinou mojí kvetoucí (pravokořennou) kytku, kterou mám už asi 5 let...

Uploaded with ImageShack.us

je třeba říci, že roubované samozřejmě rostou rychleji a i více kvetou...

Krásné a zajímavé téma...
Také jsem už třikrát navštívil lokalitu L.famatimensis ssp.bonnieae...

Uploaded with ImageShack.us

...takže jedna fotka z lokality...je třeba říci, že největší kytky měly i přes 20cm délku při nějakých 2-2,5cm v průměru a ty záhyby na povrchu jsou způsobeny cyklickým sesycháním a napitím se v době růstu a stagnace...

Na této delší kytce je vidět přirůstání "po etapách"...je docela možné, že to jsou vždy zbytky po uříznutí/ukousnutí vrcholku a následném růstu nového vrcholku...

Uploaded with ImageShack.us

...takových kytek tam je více a myslím si, že se na nich pasou nejen osli (= Equus asinus f.asinus)

HonzaC napsal: Ještě jedna dobrá zpráva pro téma od A do Z. Jednak mi poslal pár fotek pro uveřejnění člen zdejší komunity Jiří Mička - jura (díky!!! )a jednak mi dal k dispozici hodně fotek ze své sbírky a z nalezišť můj dlouholetý kámoš a asi největší odborník na lobívie (a hlavně rebucie), kterého znám a proti kterému jsem břídil Slávek Fischer z Hořic. Plzeňáci v jeho sbírce byli, tak vědí. Hned toho využívám a do článků o L. famatimensis fotky obou zařazuju.

Tak to je super!
Mimochodem, pokud třeba máš nějaký fota i k těm druhům co už tam jsou, tak je tam do původních příspěvků v klidu doplň. Předpokládám, že tenhle typ vlákna A-Z se bude procházet pořád dokola, tak si myslím, že to je logičtější, než je tam doplesknout třeba chronologicky. Můžeš pak třeba jen do tohodle vlákna dát info, žes něco doplnil, aby se lidi koukli.
(což platí i pro všechny ostatní vlákna od A-Z)

Lobivia famatimensis var. sanjuanensis Rausch, K.u.a.S. 1977/75

Polní čísla:
WR 557 – San Juan, San Juan, Argentina
EZ 395 – Near San Juan, 1700 m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Až 20 cm vysoká a 5 cm silná, světle šedozelená, trny bílé a silně vzájemně propletené, květ dosahuje až 8 cm délky a 9 cm v průměru, je světle žlutý. Domovinou je San Juan.

Zde je na fotografii od Slávka Fischera rostlina naprosto typická.



Lobivia famatimensis var. jachalensis Rausch, K.u.a.S. 1977/289

Polní čísla:
WR 557a - Jachal, San Juan, Argentina
EZ 396 – Jachal, San Juan, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Odlišuje se od typu většími hrboly, vlnatějšími aerolami a menšími květy. Domovinou je okolí Jachalu.

Poznámka: Opět snímek Slávka Fišera L. famatimensis var. jachalensis velice dobře ukazuje typickou rostlinu s květem ani ne třícentimetrovým.


Odlišit obě tyto variety od typu není bez květů zrovna snadné (nechci-li rovnou napsat možné). Rozdíly jsou natolik malé, že uděláte-li si dostatečně velký výsev klasické famatimensis, určitě mezi semenáčky objevíte i rostliny odpovídající některé z variet a naopak při výsevu většího množství semen WR 557 nebo 557a získáte i rostliny typové. Konstantní a dobře odlišitelná zůstává velikost květů a u var. sanjuanensis i bledost květů, které bývají většinou bez bronzového odstínu na vnějších okvětních plátcích. Rostlina na tomto snímku ten bronz má, navíc na plném slunci bez ochrany chytá i bronzový odstín těla jako typ (to ale u mě všechny famatimenky), nicméně velikost květu je obdivuhodná. Ty rostlinky jsou v květináči 6 x 6 cm, mají kolem 2,5 cm v průměru a květ má průměr kolem 7 cm.



Lobivia famatimensis var. bonnieae Hogan et Halda
- Lobivia bonnieae Halda, Hogan & Janeba
- Lobivia bonnieae (Halda & Horacek, 1999)
- Lobivia famatimensis v. catamarcensis Rausch
- Echinopsis bonnieae (Halda, Hogan & Janeba) Halda & Malina

Polní čísla:
CH 1226 – West of Fiambalá, Catamarca, Argentina
CH 956 – Route 60, near Fiambalá, Catamarca, Argentina
GC 212.02 - West of Fiambalá, Catamarca, Argentina
JN 514 – Guanchin to Loro Huasi, Catamarca, Argentina
MU 277.1 - Fiambalá, Catamarca, Argentina
TB 343.1 - Fiambalá, 2002 m, Catamarca, Argentina
WR 882 - Catamarca, Argentina (L. famatimensis var. catamarcensis)

Foto a sbírka Jiří Mička, vlevo dole L. famatimensis typ):


Popis: Tělo tenké, válcovité, zpočátku solitérní, později obvykle rozvětvené. Oddělené od kořenů úzkým kořenovým krčkem. Výška 10 - 40 cm, průměr 1,5-2,5 cm. Areoly s krátkými bílými vlásky na malých hrbolech, které jsou uspořádány v asi 30 spirálových žebrech. Trnů přibližně 10, růžovohnědé, později šednoucí, 1-1,5 mm dlouhé. Kořeny hlízovité, 10 – 15 i více cm dlouhé, 5 - 15 mm v průměru. Květy denní, uvnitř téměř bílé až stříbrně žluté, lesklé, vnější lístky jsou bronzové, průměr a délka květu 2,5 - 4 cm. Blizna žlutá na červené čnělce. Plody vejčité, 1,2 - 1,8 cm dlouhé, 0,6 - 1,1 cm v průměru, tmavě fialové, podélně pukající, je pokryt chlupy. Semena černá.
Foto a sbírka Ladislav Fischer:


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 604 , 10986

Odkazy: www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_famatimensis/Lobivia_famatimensis_bonnieae/Lobivia_famatimensis_bonnieae.htm

Foto a sbírka Jiří Mička:


Poznámka: Fotky této variety mi dodali Jirka Mička (jura) a Slávek Fischer, za což jim patří můj dík. Vlastní fotku nemám z jednoho prostého důvodu. V době, kdy začala být semena dostupná, jsem na kaktusy kašlal, nic jsem nevyséval a tak mi utekla. Vysel jsem ji až před dvěma lety, jenže při mém způsobu pěstování to jsou dnes sotva centimetrové cancourky. Čímžto si dovolím něco na způsob inzerátu – pokud by doma někomu náhodou překážely a neměl pro ně uplatnění, rád je za "patřičnou protihodnotu" do své sbírky zařadím.

Ještě jedna fotka Jirky Mičky:

Lobivia famatimensis (Speg.) Br. a R., The Cactaceae 1923/286
- Echinocactus famatimensis Speg., Anal. Soc. Cient. Argent 21/44
- Echinocactus reichei hort. Heese non K. Schumann
- Rebutia famatimensis Speg., Breves Notas Cactologicas 1923/14
- Echinopsis famatimensis Werd. Neue Kakteen 1931/84
- Reicheocactus pseudoreicheanus Backbg., J. DKG 1942/78

Polní čísla:
FR 459 – Sierra Famatina, Argentina
WR 127 - Famatina to Velasco, La Rioja, Argentina
WR 817a – Carrizal, Argentina

Popis: Jednotlivá, kulatá až trochu protáhlá, až 35 mm silná, myšovitě šedá, často hnědofialová se silným, masivním, řepovitým kořenem, žeber až 35, rovná nebo poněkud spirálovitá, díky příčným brázdám rozdělená na nízké, kulatá, 3 - 4 mm velké hrbolky, areoly podlouhlé s bílou nebo hnědou vlnou. Okrajových trnů 12 - 14, drápkovitě přilehlé, 1,5 - 2 mm dlouhé, bílé až hnědé se zesílenou hnědou bází, středové trny nejsou. Květ trychtýřovitý, zvonovitý, 40 - 50 mm dlouhý a široký, semeník je cylindricky protáhlý, 15 mm dlouhé, s hustou hnědou vlnou, vnější okvětní plátky kopinaté, purpurově růžové, vnitřní od světle zelené, skoro bílé, přes zlatožlutou až okrové. Tyčinky a pestík bíložluté. Plod cylindrický, červenohnědý s hnědou vlnou, vysychající. Semeno kapkovité, černohnědé, drobně drsné, potažené slupkou se zobákovitým hilem. Domovinou je Argentina, La Rioja v pohoří Famatina, Guandacol, Cuesta Miranda, Huaco atd. ve výšce 2500 - 3000 m.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tento druh byl dlouhou dobu nezvěstný, resp. v evropských sbírkách neznámý, a tak literatura o něm narůstala. Nechci tady znovu opakovat celou historii, nýbrž omezím se jen na nejdůležitější data.
1879 - nalezena Hieronymusem a Niederleinem
1921 - popsána Spegazzinim jako Echinocactus famatimensis
1900 - importována Hessem a prodávána jako Echinocactus reichei
1923 - Spegazzinim přeřazena k Rebutia
1938 - vyjasněna identita Doelzem a Werdermannem (Beitr. z. Sukkde. und -pflege S. 5.)
1940 - Wessner se zmiňuje o příbuznosti s Lobivia auranitida (Kakteenkunde S. 29)
1940 - Oehme přináší první popis semen (Kakteenkunde S. 61)
1942 - Backeberg konstruuje svůj Reicheocactus pseudoreicheanus
1955 - Ritter ji znovu objevil v Famatině
1957 - Krainz přináší první snímky semen (J. SKG., S. 33)
1964 - Buining píše první přehled o druhu (K. u. a. S., S. 22)

Dalo by se říci, že věc byla Buiningovou prací vyjasněna a uzavřena, ale sledujme další vývoj. Jako o nejnovější vědecké publikaci se musíme zmínit o Ritterově „Kaktusy v Jižní Americe“, kde najdeme po různých pomluvách na straně 457: „Mezi početnými druhy lobívií je jen jediná, jejíž semena byla popsána s dostatečnou pečlivostí, takže určení druhu a tím i rodové a podrodové uspořádání je dáno, a to jsou semena Lobivia famatimensis podle Buxbauma. Právě tento druh ukazuje, jaké zmatky může způsobit nevšímavost vůči semenům.“ (K. u. a. S. 1964/26). Odhlédnouc od toho, že popis semen uskutečnil okolo r. 1940 Oehme a r. 1957 Krainz, čteme u citovaného popisu semen Buxbaumem dále: „. . . semeno odpovídá dobře mé Lobivia typu II, ke kterému patří též Lobivia pseudocachensis, walterspielii a wrightiana.“ Podle toho patří tento typ k podrodům Reicheocactus Ritt. (famatimensis z La Rioja), Hymenorebutia Ritt. (pseudocachensis ze Salty), Cinnabarinea Ritt. (walterspielii z Potosi) a Neolobivia Ritt. (wrightiana z Peru).
Tento humorný výsledek ukazuje, že ani ukončený (Buxbaum), ani načatý hokus-pokus nemusí být suchý.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Tento tvarový okruh zahříval často mysl odborníků a naplnil spoustu literatury, proto nechci všechno opakovat, ale pouze vyzvednout nejdůležitější data. Podle Werdermanna byly tyto rostliny nalézány již v roce 1879 Hieronymem a Niederleinem v pohoří Famatina u La Incrucijada. Okolo roku 1900 se objevily u Heese v Berlíně v jedné importní zásilce a byly mylně označeny jako Echinocactus reichei K. Sch. V Anal. Soc. Cient. Arg. 1921/44 je popsal Spegazzini jako Echinocactus famatimensis s domnělou příbuzností s Rebutia pygmeae (Fries) Br. et R. Roku 1931 nalézáme v Neue Kakteen str. 84 kombinaci Echinopsis famatimensis (Speg.) Werd. V KuaS 1937/102-105 Dölz určil, že Echinocactus reichei K. Sch. není totožný s Echinocactus reichei Heese. V Beitr. z. Skde u. –pflege 1938/8 nalézáme příspěvek od Dölze a Werdermanna, že Echinocactus reichei Heese je shodný s Lobivia famatimensis (Speg.) Br. et R. V Kakteenkunde 1940/31 zahrnuje Wessner Lobivia famatimensis k Lobivia pygmeae Backbg. V ročence DKG 1940/12 ji Wessner řadí ve své „Mollilobivia“ k řadě Pygmeae. V Kakteenkunde 1940/61 popisuje Oehme poprvé plod a semeno Heeseovy reichei. V ročence DKG 1942/78 dělá Backeberg z Echinocactus reichei Heese Reicheocactus pseudoreicheanus Backbg. V ročence DKG 1957/33 srovnává Krainz semena Echinocactus reichei Heese a Echinocactus reichei K. Sch. V roce 1955 nalezl Ritter Lobivia famatimensis Speg. Jak se zdá, tato rostlina ještě stále nenalezla své místo v labyrintu naší systematiky. V IOS – Bulletin 1974/84 uvažuje H. Friedrich, že ji zařadí do Echinopsis jako Reicheocactus za Hymenorebutia. Zcela jinak se ale vyjádřil Buxbaum v roce 1964: „Naproti tomu vůbec nesouhlasí semena s těmi od Lobivia famatimensis, Vatter č. 21, 22 (= densispina)“. Vzdor stoletým omylům se stále jedná o jeden typ rostlin, situace se ale stává nebezpečnější, když se věci různě proplétají, jako např. Buxbaum v Buiningově práci: „Semeno odpovídá dobře mé Lobivia typ II, ke které náleží také Lobivia pseudocachensis, walterspielii a wrightiana,…“ Nejen že tyto čtyři typy rostlin mají zcela rozličné formy růstu, typy květů a semen, areály rozšíření jsou tak extrémně odděleny (Famatina v Argentině – La Mejorada v Peru, - 2000 km), že se mi zdá nemožným hledat zde nějaké spojení.
V roce 1965 jsem sbíral tyto dosud vzácné typy u Famatina. Později jsem zjistil, že tyto formy obývají značně velký areál a nalezl jsem je až asi 200 km jižně od Famatina u Jachal a Huaco. Zde jsou jen žebra rozložena do velkých hrbolů a areoly mají více plsti. Označil jsem tuto odchylku jako var. jachalensis. Dále o 150 km jižněji na více lokalitách blízko San Juan jsou rostliny větší, bílé trny delší a květy dosahují průměru až 8 cm. Tato forma dostala jméno var. sanjuanensis Rausch.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
597 , 2217 , 2910 , 16516 , 16570 , 23034 , h 23488 , 24733

Odkazy: www.lobivia.pl/famatimensis/index.html


Možnosti záměny: Tento „reicheocactus“ je celkem typickou rostlinou, přesto je záměna možná, samozřejmě v době, kdy nekvete. Podobnými rostlinami jsou některé z okruhu L. haematantha (rebutioides neboli Backebergova „famatimensiska“ či Fričovy „hymenky“, dále amblayensis a albolanata) a dokonce i L. saltensis, speciálně některé formy var. zapallarensis.

Poznámky: Na původním vlákně jsme ji probrali dost důkladně, viz odkazy, zejména ten poslední.
Walter Rausch v popisu uvádí, že tento druh nemá středové trny. V zásadě to platí, nicméně čas od času se zejména mezi semenáčky FR 459 objevují rostlinky, které krátký, nahoru mírně ohnutý trníček tvoří (viz foto).

Moc nám toho teď asi nekvete, tak jedna vzpomínková. Na rozdíl od mnohých mi nevadí různé hybridy, pokud jsou hezké a také řádně jako hybrid označené. Tuto rostlinu jsem kdysi dostal jako malou odnož s tím, že se jedná o křížence Lobivia ferox x Lobivia grandiflora. Kvete nádherně.


Ještě jedna dobrá zpráva pro téma od A do Z. Jednak mi poslal pár fotek pro uveřejnění člen zdejší komunity Jiří Mička - jura (díky!!! )a jednak mi dal k dispozici hodně fotek ze své sbírky a z nalezišť můj dlouholetý kámoš a asi největší odborník na lobívie (a hlavně rebucie), kterého znám a proti kterému jsem břídil Slávek Fischer z Hořic. Plzeňáci v jeho sbírce byli, tak vědí. Hned toho využívám a do článků o L. famatimensis fotky obou zařazuju.

Lobivia cinnabarina var. walterspielii (Bod.) Rausch 1975
- Lobivia walterspielii Bod., J. DKG 1935/126
- Cinnabarinea walterspielii var. sanguiniflora Ritt., Kakteen 1980/635

Polní čísla:
WR 73 – Potosí, Bolívie
FR 973 - Potosí, Bolívie

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, až 15 cm v průměru, žeber 20 a více, OT 8 - 12, poněkud odstávající, roztažené, ST 0 - 3, až 3 cm dlouhé, všechny trny jehlovité, píchavé. Květy 4 cm dlouhé a 5 cm široké, červené, tmavě zbarvený okraj, prášníky žluté. Rostliny jsou z Potosí, na cestě do Huari Huari.



Lobivia cinnabarina var. zudanensis (Card.) Rausch 1975
- Lobivia zudanensis Card., C. a S. J. 1970/34

Polní čísla:
WR 62b – Zudanes – Tarabuco, dep. Chuquisaca, Bolívie
KK 749 – Tarabuco, 3000 m n.m., Bolívie (Lobivia tarabucoensis n.n. Kníže)
KK 770 – Tarabuco – Zudanez, Bolívie (Lobivia tarabucoensis n.n. Kníže)

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, až 15cm v průměru, žeber cca 20, OT 6 - 7, až 3 cm dlouhé, jehlovité, roztažené. Květy 5 cm dlouhé a široké, červené se žlutými prášníky. Domovinou je Zudanez - Tarabuco. Tato populace se odlišuje svým delším otrněním.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 674 WR 265 grandiflora a zudanensis

Poznámka: Prakticky ve stejných místech jako Rausch sbíral semena i Karel Kníže. Jeho KK 770 jsem měl možnost vysévat a rostliny se od var. zudanensis příliš neliší, snad jen vyšším počtem trnů. Proto tato KK čísla zařazuji sem. W. Rausch se o Knížeho sběrech Lobivia tarabucoensis nikde nezmiňuje. Rostliny jsou to impozantní, zcela ploché v nadzemní části (třicetileté mají 10 cm v průměru a výšku kolem 3 cm), zato pod zemí mají obrovskou řepu. Velmi variabilní jsou květy, co se týká velikosti. Mladé rostliny mívají květy cca 5 – 6 cm velké, stejně tak tomu je, pokud rostliny starší otevřou květů více najednou. Vykvete-li starší rostlina jednotlivými květy, mívají při plném otevření průměr až k 9 cm!





Lobivia cinnabarina var. draxleriana ( Rausch) Rausch comb. nov.
- Lobivia draxleriana Rausch, Succ. 1971/193

Polní čísla:
WR 279 - Aiquile to Mizque, Cochabamba, 2500m, Bolívie
WR 65 - Sucre, Chuquisaca, Bolívie (Lobivia draxleriana v. minor)
L 345 - Pucara, Vallegrande, Santa Cruz, 2500-2600m, Bolívie
L 347 - Pucara, Vallegrande, Santa Cruz, 2500-2600m, Bolívie
L 352 - Pucara-Vallegrande, Vallegrande, Santa Cruz, 2500-2900m, Bolívie

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, až 15 cm v průměru, žeber až 25, OT 9 - 12, až 15 mm dlouhých, ST 2 - 5, až 30 mm dlouhých, všechny trny šídlovité, žluté s červeným základem. Květy 70 mm dlouhé a široké, červené s modravým nádechem, hymen fialovorůžový, jícen fialový, tyčinky červené, dole fialové, prášníky hnědočervené. Semeno je větší než u typu. Nalezena byla tato populace u Aiquile.


Lobivia cinnabarina var. grandiflora Rausch, K.u.a.S. 1972/291
- Lobivia prestoana Card., C.a.S.J. 1970/185

Polní čísla:
WR 62a – Sucre, Chuquisaca, Bolívie
WR 265 – Presto, Chuquisaca, Bolívie
L 377 - road from Sucre to Tarabuco, Zudanez, Chuquisaca, 2600-2800m, Bolívie (L. prestoana)
L 388 - Zudanez, Zudanez, Chuquisaca, 2700-2800m, Bolívie (L. prestoana)

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Ploše kulatá, až 12 cm v průměru, žeber cca 20, rozdělených na hranaté hrboly, areoly posazené na horním konci hrbolů, OT 8 - 10, šídlovité, drápovitě zahnuté k tělu, 10 mm dlouhé, ST 0 - 1, až 20 mm dlouhé, všechny žlutohnědé až černé. Květy 8 - 10 cm dlouhé a široké, tmavočervené s modravým nádechem jako předchozí populace, květní plátky až 15 mm široké, hymen růžový, jícen fialový, tyčinky karmínově fialové, prášníky světlé. Semeno jako u var. draxleriana. Nalezena u Padilla (severně) a u Presta.




Poznámka: Ve varietách L. cinnabarina nám pan Rausch udělal pěkný guláš. Máme zde původně čtyři sběry s číslem 62:
WR 62 byla původně L. cinnabarina.
WR 62a byla L. cinnabarina var. gigantea (později překřtěná na grandis), kterou později popsal jako L. cinnabarina var grandiflora.
WR 62b L. cinnabarina var. zudanensis
WR 62c L. cinnabarina var. gracilis.
K tomu přidal WR 265 jako L. prestoana. Pod těmito různými čísly také kolují rostliny ve sbírkách a takto také uvádím polní čísla u jednotlivých taxonů. Jenže pak situaci jaksi přehodnotil a čísly zamíchal, takže poslední stav je asi následující:
WR 62 zůstává L. cinnabarina a k ní zahrnul i WR 62a, pod kterým ale mezitím začal šířit L. cinnabarina var. gracilis! Var. gigantea (grandis) tedy přestala pod tímto číslem existovat.
WR 62b zůstala var. zudanensis a později toto číslo úplně zrušil a nahradil ho tím následujícím, neboli -
WR 62c přestala být var. gracilis a dostala nově jméno L. cinnabarina var. zudanensis.
Tím nám chybí ve výčtu variet var. grandiflora a ta dostala nově číslo WR 265 od L. prestoana, kterou tímto odsoudil do kategorie synonym své variety grandiflora. Ještě se v tom vyznáte? Pokud ano, tak vám blahopřeji.
Aby to nebylo tak jednoduché, mám ve sbírce rostliny L. prestoana L 377 a L. cinnabarina var grandiflora WR 265. Dle výše uvedeného by měly být totožné. Nejsou. WR 265 odpovídá plně Rauschovu popisu. L 377 má rovnější a více odstávající trny. Obě jsou ploché, ale zatímco WR 265 dělá v zemi velkou řepu (na fotce je v květináči 7 x 7 x 10 cm a řepa je skoro až u dna), L 377 má pod povrchem zhruba totéž, co nad ním. Možná rozdíly zanedbatelné, ale zatím vedu tyto rostliny rozděleně a u té L 377 stále ponechávám jméno Lobivia prestoana, byť s vědomím jeho oficiální neplatnosti.

Lobivia cinnabarina (Hook.) Br. et R., The Cactaceae 1922/54

- Echinocactus cinnabarinus Hook., Curt. Bot. Mag. 1847/4326
- Echinocactus cinnabarinus spinosior SD., Cact. Hort. Dyck. 1849
- Echinopsis chereaunniana Schlumb., Rev. Hort. 1856/402
- Lobivia charcasina Card., 1964/42
- Cinnabarinea cinnabarina Ritt., Kakteen 1980/633

Polní čísla:
WR 62 – Padilla – Sucre, dept Chuquisaca, Bolivia
WR 62c – Sucre (L. cinnabarina v. gracilis n.n. Rausch?)
L 392 – Sopuchuy – Padilla, dept Chuquisaca, Bolivia
L 352 – Východně od Sucre, Pucara, Valle Grande Pass
KK 799 – Chapare – Punata, dept. Cochabamba



Popis: Jednotlivá, ploše kulovitá až kulatá, až 15 cm silná s malým kůlovitým kořenem, žeber cca 20, rozdělených na šikmé hranaté hrboly, trnů 12 - 16, ohnutých k tělu, až 2 cm dlouhé, květ 6 - 8 cm dlouhý a široký, s krátkou trubkou, zvenčí zelený, uvnitř cihlově červený, prášníky žluté, bez vůně. Plod kulatý až poněkud protáhlý, polosuchý. Semeno kulaté s ploše hrbolatou testou, matně černé, slabě lesklé a s velkým, skoro rovným hilem s přehrnutým okrajem. Rostliny jsou z Bolívie, hojně rozšířené v Sucre.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Ritter vytvořil pro tento typ zvláštní rod „Cinnabarinea“ a jako zdůvodnění píše (Kakteen 1980/633): “Nutnost vést Cinnabarinea jako zvláštní rod vyplývá z toho, že tyto až dosud jako Lobivia vedené druhy jsou podle semen odvozené od Echinopsis, zatímco Lobivia ve zde daném rozsahu jsou přiřazovány k Trichocereus. Nemůžeme ale druhy, které spadají ke dvěma rodům, sjednotit do rodu jediného“, a na straně 453: “Původ Echinopsis od Trichocereus můžeme brát jako jistý. Podstatné rozdíly v květech vůbec neexistují.“ Takže, je-li Lobivia odvozena od Trichocereus a původ Echinopsis od Trichocereus je jistý, nevidím vůbec žádnou nutnost existence rodu Cinnabarinea. Chce-li někdo rozdělit krátkokvěté Echinopsis na různé rody, musí se pak rozdělit už různé typy dlouhokvětých Echinopsis (tubiflora, obrepanda, huottii atd.)!

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Podle literatury patří Lobivia cinnabarina patří mezi tři nejstarší lobívie a přesto nacházíme ve sbírkách pod tímto jménem různé rostliny. Možná za to mohou nestejné literární prameny, které byly publikovány během více než století. Tak najdeme například u porovnávání velikosti květů v jednotlivých popisech v Backebergově Cactaceae (díl III, vyobr. 1399) rostlinu s průměrem květu 3 - 4 cm, přitom první rozdíl máme už u Bergera (1929, Kakteen), kde udává 8 cm. Předchozí dílo, Britton et Rose (1922, díl III), uvádí 4 cm a K Schumann (1902, Gesamtbeschreibung der Kakteen) znovu 8 cm. Úplný zmatek pak přináší Rümpler (1855, Handbuch der Cacteenkunde), kde nacházíme nejen květy pouze 3 cm velké, ale ještě i jiný popis těla. Rümpler píše: „Tělo silně odnožující, trny jemné, bílé, květy 3 cm.“ Schumann píše: „Tělo jednotlivé, dobrovolně neodnožující, trny šídlovité, světle hnědé, květy 8 cm.“ Je jasné, že jako Lobivia cinnabarina byly pozorovány různé rostliny. Abychom objasnili typus, pomůže nám jedině první popis, což nám dovolí Curtis Bot. Magazine 1847/4326. Zde nás překvapí vynikající barevný obraz! Poněkud změněnou kopii přináší Schumann, obr. 44 a Rümpler předkládá úplně jinou rostlinu. Podle mého pozorování jsou rostliny v Sucre velmi rozšířené, tělo, trny a květy odpovídají vyobrazení u Hookera.
Cardenas věřil, že nalezl stanoviště v Cochabamba, kde ale je forma s bílým jícnem a kratšími květy, popsal rostliny ze Sucre znovu jako Lobivia charcasina. Lobivia chereauniana (Schlumb.) Backbg., která stále prolíná literaturou se svými menšími květy a je stále nesprávně citována, je dalším synonymem. Schlumberger v Revue Horticol 1856/405 píše: „la fleur presente 0m075 de diametre“, tedy stejnou velikost jako je v Curt. Bot. Magazin u Hookera, kde stojí „three inches“ a ne tři cm! Jižně od typu, blízko Potosí, se trny prodlužují a více odstávají, tuto odchylku nazval Boedecker Lobivia walterspielii. Formy s dlouhými, tenkými ST, které rostou u Zudaňez, pojmenoval Cardenas Lobivia zudanensis. Dále jsem v tomto areálu nalezl lokalitu, na které rostly obrovské rostliny, vyvíjející hrboly o délce 4 cm, ty jsem pojmenoval var. gigantea, a jako protiklad jsou blízko Otuyo nejjemnější formy jen s 6 cm v průměru, tzv. var. gracilis.



Odkazy: www.lobivia.pl/cinnabarina/index.html

Možnosti záměny: Bez květu jsou všechny formy tohoto druhu velice podobné L. acanthoplegma, u které jsem popsal rozdíly. Takže jen pro zopakování – květy jsou u cinnabariny větší a hlavně s tmavým vnitřkem (acanthoplegma se světlým, někdy až bílým). Ritter pro tyto druhy vytvořil zvláštní rod Cinnabarinea, kam zařadil dokonce i některé sulkorebucie (purpurea apod.).



Poznámky: Druh je popsán jako solitérní, v dospělém věku ale přece jen pár odnoží vytlačí. Typové rostliny jsou robustní, v tvrdších podmínkách ploché a starší rostliny jsou tak i bez svých nádherných květů ozdobou sbírky. Květy jsou pozoruhodné svojí velmi krátkou trubkou, viz foto. Typ začíná kvést zhruba po dosažení průměru kolem 4 cm, první květy bývají menší, než udává popis. Pěstování je bez problémů, jen je třeba si uvědomit, že rostliny rády vytvářejí řepovitý kořen a jsou pro ně vhodné hlubší květináče. Tvorba řepy je také důvodem relativně pomalého růstu toho, co je nad zemí.

HonzaC napsal:

morče napsal: Celku zajímavá debata a pokud vím tak tak L. amblayensis s jejími var. Je samostatná,a to platí i o lobivia densispina s jejími var. A to samé platí i Lobivia saltensis s var. Já osobně tyhle rostlinky mám a vedu je pod původními názvy a samozřejmě že respektuji jejich zařazení .s poz.morče.

A to je právě ono. Saltensis se vede samostatně celkem všeobecně, ona se taky od haematanthy v těch nejdůležitějších znacích hodně liší. Ale amblayensis a densispina, tam je to trochu jinak. Někdo tvrdí samostatné druhy, jiný podle Rausche 85 variety haematanthy. Já hned někde v začátku své účasti na fóru psal, že jsem ustrnul ve vývoji právě na tom Rauschovi a že by někdo znovu oddělil ty dvě od haematanthy, to jsem jaksi nezaregistroval a mám je dál jako variety. Takže pokud o nějakém zdroji informací něco víte, budu vděčný za nakopnutí. Jinak ale kdyby se mělo hlasovat, zda samostatně nebo variety, budu všemi deseti pro samostatnost, protože abych v nich viděl haematanthu, musel bych vypít hodně frťanů a nejspíš i s metanolem. Koneckonců, ve sbírce mám vedené i rebutioides samostatně a ne jako varietu. Však to trestné není. Nebo je? Ony se ty zákony dneska mění častěji jak ponožky.

Té Rausch literatury je po skrovnu Rausch 89 sem ji zatím neobělil cituji ostatní znalce, proto rostlinky vedu jak sem pořídil snad se to změní polským znalcem panem Tomem a náš oblíbený rod lobivia bude v pořádku zatím se mě zamlouvá to jeho členění i když vychází od Rausche a naco zavádět nový když ten Rauschuv je dobrý.poz.morče.

morče napsal: Celku zajímavá debata a pokud vím tak tak L. amblayensis s jejími var. Je samostatná,a to platí i o lobivia densispina s jejími var. A to samé platí i Lobivia saltensis s var. Já osobně tyhle rostlinky mám a vedu je pod původními názvy a samozřejmě že respektuji jejich zařazení .s poz.morče.

A to je právě ono. Saltensis se vede samostatně celkem všeobecně, ona se taky od haematanthy v těch nejdůležitějších znacích hodně liší. Ale amblayensis a densispina, tam je to trochu jinak. Někdo tvrdí samostatné druhy, jiný podle Rausche 85 variety haematanthy. Já hned někde v začátku své účasti na fóru psal, že jsem ustrnul ve vývoji právě na tom Rauschovi a že by někdo znovu oddělil ty dvě od haematanthy, to jsem jaksi nezaregistroval a mám je dál jako variety. Takže pokud o nějakém zdroji informací něco víte, budu vděčný za nakopnutí. Jinak ale kdyby se mělo hlasovat, zda samostatně nebo variety, budu všemi deseti pro samostatnost, protože abych v nich viděl haematanthu, musel bych vypít hodně frťanů a nejspíš i s metanolem. Koneckonců, ve sbírce mám vedené i rebutioides samostatně a ne jako varietu. Však to trestné není. Nebo je? Ony se ty zákony dneska mění častěji jak ponožky.

HonzaC napsal:

Jiri Kolarik napsal: Díky HonzoC za odpověď...velmi zajímavé!!!
Osobně se přikláním ale možnosti 2.... U Purmamarky a v okolí jsem byl tedy jen dvakrát, ale tato kytka mi tam nesedí...jak jsem psal, je údaj 2200m nereálný, kytka je poměrně chladuodolná (klidně -10°C). Silnice vede tam vždy v údolí/kaňonu a těžko by zničila celou lokalitu...byl-li by výškový údaj třeba přes 3400m, tak by se dala hledat nahoře v kopcích nad Purmamarkou či Tilcarou ev. Humahuacou, kde rostou i medio etc.....navíc tedy, nevím, že by ji někdo "znovuobjevil", resp. zapátrám...u známých WR...ty moje kytky jsou ze zdroje od M.Kiesslinga a jejich původ může být přímo od WR.

Vůbec tu druhou možnost nevylučuju a máš-li možnost to prověřit, jedině dobře. Je tady ještě jedna věc a to je, že moc nedůvěřuju udávaným nadmořským výškám. Tam už jsem se dověděl věcí...
Ale na druhou stranu, kdyby měla patřit k L. amblayensis, mně by se to líbilo. Ta totiž bývá celkem uniformní, zrovna tak jako albolanata a ne taková divočina, jako rebutioides.

Celku zajímavá debata a pokud vím tak tak L. amblayensis s jejími var. Je samostatná,a to platí i o lobivia densispina s jejími var. A to samé platí i Lobivia saltensis s var. Já osobně tyhle rostlinky mám a vedu je pod původními názvy a samozřejmě že respektuji jejich zařazení .s poz.morče.