Téma:

Ještě pár foto
L. haematacantha v. densispina

L. haematac. v. rebutioides

L. pentlandii KK 1352

L. pugionacantha

L. ferox 9

L. arachnacantha

L. aurea v. dobeana R 527

L. backebergii

Aby to nebylo s feroxkama tak jednoduché přikládám další foto.
L. ferox 3

L. ferox 4

L. ferox 5

L. ferox 8

Ano...i můj velmi oblíbený druh...v přírodě jsou to impozantní kytky dosahující velikosti kýble (jak psal Milan...). Trny mají bez problémů 15-20cm...V okolí Salinas Grandes po cestě na jih k San Antonio de los Cobres je několik lokalit, okterých se v diskusi už psalo (Cangrejillos), ale i po odbočení na El Moreno (směr P.Tastil) rostou ty stejné kytky...

...zde spolu s polomrtvým Pyrr.umadeave (jinak + T.soehrensii, M.glomerata, C.boliviana)

Uploaded with ImageShack.us

...trochu méně vytrněné kytky...lokality v okolí S.Grandes jsou tak 3500m n.m. a jsou tvořené většinou navátými sedimenty z rozpadlých hnědočervených metamorfitů (granitoidového či sedimentárního původu, tedy kyselé reakce) s jistě vysokým obsahem draslíku (draselné živce). A takové jsou to kopečky...

Uploaded with ImageShack.us

v popředí je aluviální plošina s občasnou vodotečí, kde jsou převážně tunilly a další opunciovité, které se snadněji rozmnožují, kdežto ty "zajímavější" kytky rostou na kopečku, kde je voda neohrožuje...

Lobivia ferox var. potosina (Werd.) Rausch 1975
- Echinopsis potosina Werd., Not. Bot. Gart. u Mus. Berlin 1931/267
- Pseudolobivia potosina Backbg., Beitr. z. Skde. u -pflege 1942/64
- Lobivia potosina Friedr., K.u.a.S., 1974/83
- Echinopsis cerdana Card., Cactus 1959/177

Polní čísla:
WR 74 - Khucho Ingenio, Potosi, Bolivia, 3700m
WR 624 - Echinopsis cerdana Potosi, Potosi, Bolivia
JK 169 - Pucara 3800m
JK 347 - Khuchu Ingenio-Vitichi 3600m



Popis: Jednotlivá, 20 cm a více vysoká a 18 cm silná, žeber 10 - 18, jsou spirálovitá, dělená na 3 - 4 cm dlouhé hranaté hrboly. Okrajové trny 8 - 13, 1 - 3 cm dlouhé, středový trn 1, až 9 cm dlouhý, šídlovitý, se silnou bází, zahnutý až stočený. Květ 10 - 13 cm dlouhý, 8 - 10 cm široký, bílý, někdy také růžový. Plod oválný, 2 cm silný, semeno vejčité, 1,5 mm dlouhé, černohnědé se širokým, oválným hilem. Domovina: Potosi.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tyto formy byly zaslány s ostatními kaktusy do Evropy z Potosi Walterspielem, najdou se u Don Diego, Cucho Ingenio atd. Na můj dotaz, kde sbíral růžově kvetoucí Echinopsis cerdana Card., mi prof. Vidaure odpověděl - Cerda u Don Diego. Tam roste Lobivia potosina Werd., on ale mínil, že se musí jen trochu hledat, aby se našly také růžově kvetoucí rostliny. I tak se mohou stanovovat nové druhy!



Odkaz: www.cact.cz/galerie_test/detail2.php?id=886

Poznámka: Údaj o velikosti květu u var. potosina je nutno brát poněkud s rezervou. V různých popisech se vyskytují údaje o délce od 50 do 130 mm při šířce 50 – 100 mm! Dost slušný roptyl, ale zřejmě pravdivý. Viděl jsem někdy kolem roku 2000, ne-li dřív, v jedné rakouské sbírce kolekci 30 právě kvetoucích potosin, které si majitel vypěstoval ze semen WR 74 přímo od Rausche. Mám na ně vzpomínku v podobě dnes už vybledlého diáku a hlavně dvou vyžebraných semenáčů, z nichž jeden kvete bíle a druhý tmavě růžově.


Přestože byly z jedné, byť velké porce (prý asi 1000) semen, doslova mě vyděsila různorodost květů. Zatímco rostliny si byly navzájem celkem podobné, květy byly u některých rostlin sotva šesticentimetrové, u jiných snad opravdu přes 10 cm. Barva bílá, růžová až skoro fialová, ty tmavší květy byly spíše menší. U všech květů ale platilo, že jejich délka byla stejná nebo jen nepatrně větší než šířka, čili měly krátkou trubku. Což se u klasické ferox říci nedá (květy jsou výrazně delší, než je jejich průměr) a je to jeden z možných rozlišovacích znaků. Když už jsme u nich, pár jich ještě připíšu. Platilo to ale pro dospělé rostliny aspoň tak 8 cm velké a navíc nové nálezy ty rozdíly silně stírají, takže je berte s velkou rezervou:

počet žeber ferox 15 – 20, potosina do 15 a mnohem širších
meziareolová vzdálenost na žebrech ferox cca 2 cm, potosina 3 i více cm
okrajových trnů ferox 12 a více, potosina obvykle do 10
středových trnů ferox minimálně 3, potosina maximálně 3
Co se týká délky a hrubosti trnů, to dokáží obě variety shodně, i když ferox snad více inklinuje k té délce a potosina k tloušťce. No a pak ty květy. Jemnější rostliny potom můžou dostat jméno var. longispina (zvlášť když zakvetou barevně) a máte-li kytku tak nějak někde mezi, tak ji hlavně neničte, ona za ty naše škatulkovací touhy nemůže. Jak už jsem napsal výše, při rozšiřování dalších a dalších nálezů začíná být jakékoliv rozlišování variet jaksi pofidérní a možnosti jsou v podstatě dvě: Buď mám rostliny s evidovaným původem z patřičných lokalit a pak si jich náležitě vážím nebo ten původ nemám a …a vážím si jich taky.

Lobivia ferox var. longispina (Br. a R.) Rausch 1975
- Lobivia longispina Br. a R., Cactaceae 1922/51
- Lobivia aureolilacina Card., C.a.S.J. 1961/110
- Lobivia claeysiana Backbg., BfK. 1937/1
- Lobivia ducis-pauli var. rubriflora Schütz, Fričiana 1962/7
- Lobivia hastifera Werd., Blüh. Kakt. u. a. Sukk. 1938/151
- Lobivia horrida Rit., Taxon 1963/124
- Echinopsis nigra Backbg., Kaktus ABC 1935/221
- Lobivia pictiflora Ritt., Succ. 1966/85
- Lobivia variispina Ritt., Kakteen 1980/577
- Pseudolobivia wilkae Backbg., Cactaceae 1962/3724
- var. carminata Backbg., Cactaceae


Polní čísla:
WR 172 - Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 211 - Lobivia claeysiana Tupiza, Potosi, Bolivia
WR 329 - Lobivia pictiflora Tarija, Bolivia
WR 331 - Lobivia durispina La Quiaca, Jujuy, Argentina
WR 332 - Lobivia nigra La Quiaca, Jujuy, Argentina
WR 673 - Lobivia wilkeae Uyuni - Tupiza, Potosi, Bolivia
WR 692 - Lobivia longispina Valle Grande, Salta, Argentina
FR 52 - Lobivia longispina var. nigra Maimará, Jujuy, Argentina
FR 80 - Lobivia longispina Villazón, Potosí, Bolivia
FR 396 - Lobivia ferox aff. var. longispina La Quiaca, Jujuy, Argentina
FR 1137 - Lobivia pictiflora Above Cieneguillas, Tarija, Bolivia
L431, L433, L434, L435 L 432 - Tres Cruces, Jujuy, Argentina 4100m
L 539 - Volcan, Jujuy, Argentina 3200-3300m
L 901 - Uyuni, Quijarro, Potosi, Bolivia 3500-4000m
L 918 - Lecori, Sud Cinti, Chuquisaca, Bolivia 2700m



Popis: Ve všech částech menší Lobivia ferox, krátce cylindrická, kulatá nebo v extrémních polohách zatažená v zemi, trny jsou většinou rovné, píchavé, květy se prezentují ve všech barvách.

Miska ze sbírky Č. Kodejšky na výstavě v Hradci Králové:


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Sbíral jsem rostliny na mnoha místech, od Tafna po Cajas, Yunchas, Atocha, Tupiza - Uyuni - Colchak (zde udělal Backeberg Lobivia claeysiana a Pseudolobivia wilkae s var.), Cieneguillas - El Puente (zde udělal Ritter na 20 km 3 druhy) atd., často ve snaze zjistit rozdíly. Kdyby se po několika letech u importů ztratily etikety, žádný člověk už by nemohl říci, odkud které rostliny skutečně pocházejí.



Citace W. Rausch – Lobivia 75: Na nalezištích se však také nacházejí dlouho- a tenkotrné rostliny. Často se také vyskytuje růžově kvetoucí forma, kterou Cardenas popsal jako Echinopsis cerdana Card. Nejvzrostlejší rostliny s malými květy - odchylku, která by snad měla být oddělena jako varieta - jsem nalezl u Culpina.
V této zastrčené oblasti jsou roztroušené bohaté lokality, u kterých celkový habitus a také květy zůstávají menší, vykazují škálu barev květů od bílé, žluté, oranžové, růžové až k červené. První jméno těchto forem je Lobivia longispina Br. et R. s výskytem u La Quiaca, avšak tytéž různé formy lze nalézt také na četných jiných lokalitách, opět často s jinými jmény. Tak např. v Argentině nad oblastí Tafna, Sierra Cochinoca, Sierra Aguilar až k Volcan Chani a přes Tilcara, Caspala, Iturbe až do Cajas (Echinopsis nigra Backbg., Lob. durispina Backbg., Lob. spinosissima Backbg. a Lob. hastifera Werd.) a v Bolívii přes Yunchara, severní Iscayachi, Cieneguillas (Lob. pictiflora Ritt.) až k pampě de Lecori (Epsis. lecoriensis Card.), na západě na Pampa de Mochara (Lob. aureolilacina Card.), Atoche, Tupiza (Lob. claeysiana Backbg.), Uyuni až do Colchak (Pseudolobivia wilkeae Backbg.). Různá jména ukazují na nejen na měnící se okruhy forem a doplňují naše vědomosti o jejich rozšíření, ale zvláště nám ukazují bolesti našeho botanického systému. Tytéž rostliny lze jednou nalézt jako Echinopsis, Pseudolobivia nebo Lobivia. Při likvidaci Backebergova rodu Pseudolobivia (J. SKG 1957/8 - 11) byla Lob. ferox řazena k Soehrensia, které ale u Brittona a Roseho (a také u Doddse a Marschalla) jsou lobíviemi (Lob. bruchii, formosa atd.). U Friedricha jsou soehrensie opět začleněny do Echinopsis (IOS - Bulletin 1974/84) a Lobivia ferox dostává nové jméno Furiolobivia I. Yto.
V tomto ping-pongu by se mohlo pokračovat ještě dlouho. Pro mě jako polního sběratele se prezentuje báječně otrněná ferox jako ztělesnění pojmu kaktus, přičemž na mnohých lokalitách je těžké ji klasifikovat jako ferox nebo longispina.

Odkaz: www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=402

Poznámka: V knize Lobivia 85 přiřadil W. Rausch k této varietě jako synonymum i Ritterovu Lobivia horrida. To i přesto, že v roce 1975 ji vedl mezi synonymy L. lateritia. Názory na L. horrida se objevují většinou tři: je to longispina, je to lateritia, je to kupperiana. Sám za sebe, když mě budete hodně tlouct, jsem ochoten ji zařadit kamkoliv a skřípat přitom zubama. Nicméně menším zlem je pro mě ta lateritia, tak si k ní řekneme více až u ní. Jinak ale u ní mám pořád jmenovku Lobivia horrida a hnout s ní nemíním.

[img size=G]lh6.googleusercontent.com/-3-Im6j6N1eo/UNgO6Ws4LmI/AAAAAAAAK4c/rRrNmGicjFA/s800/ferox%2520longispina%25203.JPG[/img]

Ještě v dobách mých studií jsem nakupoval semena mimo jiné i od pana Egideho z Říčan u Prahy. Byl jedním z mála, kdo nabízel semena s polními čísly. Tak jsem u něho objednal i „Lobivia longispina P71a Purmamarca, trny až 20 cm dlouhé“. V té době jsem ještě nebyl na slůvko „až“ alergický jako dnes, kdy vím, že pravděpodobnost výskytu toho „až“ se limitně blíží nule a běžné jsou hodnoty zhruba třetinové. Došlo mi tehdy 5 semen, z nichž 3 vyklíčila. Jedna rostlina mi záhadně zmizela, dvě dorostly a jednu z nich – tu slabší – vám ukážu na fotce. Trny „až“ 3 cm dlouhé (pravda, ta druhá je má dvojnásobné, ale do 20 cm to je pořád ještě daleko).
[img size=G]lh4.googleusercontent.com/-hESVwWUPzwY/UNgO78bYbpI/AAAAAAAAK4o/Upz83MClrJE/s800/ferox%2520longispina%25204%2520P71a.JPG[/img]

A ještě dvě fotografie Ladislava Fischera z nalezišť:

LOBIVIA FEROX Br. a R., The Cactaceae 1922/51
- Lobivia ferox var. camargensis Ritt., Kakteen 1980/571
- Echinopsis ferox Backbg., Kaktus ABC 1935/220
- Lobivia ducis-pauli Frič, Kaktusář 1931/1
- Echinopsis lecoriensis Card., S.a.S.J. 1963/159

Polní čísla:
WR 31 - Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina (Lobivia ducis-pauli Frič)
WR 209 – Oruro, 4100 m, Bolívie
WR 307 - Culpina, Chuquisaca, Bolívie
KK 1991 - Camargo, 3500m Bolívie
FR 98 - Near Oruro, Oruro, Bolívie
FR 98a - Pulacayo, Potosí, Bolívie
FR 382 - La Torre, Chuquisaca, 2000 m, Bolívie
FR 793 - Tupiza, Potosí, Bolívie
FR 976 - Don Diego, Potosí, Bolívie 6
FR 1136 - San Juan - Colchac, Bolívie
MN 34 - Purmamarca, 2200 m, Jujuy, Argentina
RH 522 - Palca de Abarzo, Jujuy, 3800 m, Argentina
RH 1248a - Tilcara, Jujuy, 3000 m, Argentina



Popis: Jednotlivá, kulatá až krátce cylindrická, 30 - 50 vysoká, 25 cm silná. Žeber 25 - 30, jen málo dělená na 2 - 3 cm dlouhé hranaté hrboly, areoly 2 - 3 cm vzdálené, okrajových trnů 10 - 12 - 14, 3 - 7 cm dlouhé, středové trny 2 - 5, až 18 cm dlouhé, všechny trny jehlovité až šídlovité, často též trochu zahnuté. Květy (Cardenas, Public. de la Univ. de Cochabamba 1946) 9 - 11 cm dlouhé a 6 - 8 cm široké, bílé až bělofialové. Plod kulatý až soudkovitý, 15 - 20 mm široký, polosuchý a svisle pukající. Semeno 1,5 mm dlouhé, 1 mm široké a 0,7 mm tlusté, černohnědé, s oválným šikmým hilem. Typová lokalita Oruro, Bolívie.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: U této divoce otrněné rostliny s výstižným názvem „ferox“ je zajímavé, že jsou si rostliny ze severních (Oruro) a jižních (Purmamarca) končin přes jejich relativně velký areál velmi podobné, navíc se bohatství forem vyvíjí, takže se jim blíží i Lobivia pentlandii Hook. (= var. longispina).

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Od Oruro známe dosti velkou rostlinu, mající 30 cm i více v průměru, kterou Britton a Rose pojmenovali Lobivia ferox. Je charakterizována solitérním, kulovitým až krátce sloupovitým vzrůstem, plochými kořeny, žebra jsou spirálovitě utvářena v ostrohranných hrbolech, trny jsou většinou velmi dlouhé a tvrdé, květy se objevují na straně a jsou 7 - 10 cm dlouhé, bílé, řidčeji také růžové, plody kulaté, relativně tenkostěnné, nepravidelně pukající, dužina je velmi vodnatá a později lepivá. Semena ukazují asymetrickou formu lobívií, podlouhle hruškovité, avšak poněkud ploše stisknuté a na špičatém konci je zapuštěno hilum. Testa je většinou hnědočerná a často pokryta zbytky plodu.
Není jednoduché umístit areál výskytu Lobivia ferox, srovnáme-li rostliny od Oruro (Bolívie) s těmi z mnohých lokalit v Argentině (Tilcara, Purmamarca, Quebrada del Toro od Salta - Lobivia ducis paulii Frič); u nich se nedá zjistit žádný rozdíl, pouze u Potosi, Cucho Ingenio, Cerda atd. se vyskytují rostliny s méně trny, ale zato silnějšími a hákovitými, které popsal Werdermann jako Echinopsis potosina Werd., přičemž toto rozlišení je nutno uznat jako neurčité, jak píše již Bödecker (Kakteenkunde 1934/139): „Chtěl bych ještě poznamenat, že rostliny podle místa původu a druhu půdy jsou také tmavozelené, trny více načernalé a u rostlin velkých asi 25 cm nejsou již tak hákovité, ale zůstávají hrubé a silné.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): V tomto fóru je tomuto druhu alespoň okrajově věnováno celkem 230 (!) příspěvků. Vypisovat je nemá smysl. Proto dávám odkaz pouze na samostatné vlákno o Lobivia ferox. www.kkplzen.eu/index.php/forum/5-Kaktusy/684-Lobivia-okruh-feroxlongispina#684 . Další diskuse se rozjela zde .

Odkazy: www.lobivia.pl/ferox/index.html , www.cact.cz/noviny/2003/11/Lobivia_ferox.htm , www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_ferox/Lobivia_ferox/Lobivia_ferox_R_209_Oruro_Bolivia.htm

Možnosti záměny: Klasickou feroxku si snad nesplete nikdo. Problémy by mohly nastat v případě jemněji otrněných rostlin var. longispina. Ta je natolik variabilní, že některé rostliny se vzhledově blíží naopak silně otrněným Lobivia pentlandii, případně pampana, ale také rovněž velice variabilní L. lateritia.
Kromě toho existuje celá řada rostlin, u nichž rozhodnout, zda se jedná o var. ferox, longispina nebo potosina, je v podstatě nemožné. V poslední době se objevují rostliny přímo z nalezišť, mající vzhled typických ferox (tedy hlavně silné, i když různě dlouhé trny), ale přitom kvetoucí barevnými květy už ve velmi mladém věku jako var. longispina a přitom se nacházejí od známých nalezišť longispiny hodně daleko. Zde bude hlavním rozlišovacím znakem v ideálním případě opravdu jen znalost lokality. Z mého laického pohledu by asi bylo nejlepší se smířit s tím, že zde máme co do činění s mimořádně variabilním druhem, vyskytujícím se na mimořádně velkém území a nemáme-li přesně udané naleziště, vést rostliny pouze jako L. ferox a na rozlišování nějakých variet rezignovat. Druhou možností je řídit se striktně původními popisy a různobarevně kvetoucí rostliny prostě vést jako var. longispina bez ohledu na lokalitu nálezu. Kterou variantu kdo zvolí, je každého věc.
Dvě fotky Slávka Fischera na jednom z nalezišť:




Poznámky: Asi není divu, že se jedná o jeden z nejoblíbenějších druhů lobívií. Lobivia ferox je ale značně variabilní, i co se týká trnů. A tak v jednom výsevu najdeme rostliny s trny silnými a dlouhými a zrovna tak slabými a krátkými. Pochopitelně, že kaktusáři vyhledávají hlavně ty nejdivočejší rostliny a nepříliš respektují v podobě zastoupení ve sbírce celou variační šíři tohoto druhu. Tak se například podařilo postupně vyselektovat WR 209, což je dnes v podstatě záruka tmavých, dlouhých a silných trnů. Přitom někdy v 90. letech minulého století jsem viděl skupinu dospělých rostlin, které pocházely z původních Rauschem sbíraných semen. Trny tmavé i světlé, krátké i dlouhé, zkrátka směs. V té době se k nám často dostávala semena WR 209 od St. Bracka, který je v rámci výměn získával kdoví kde. Z nich rostlé feroxky jsou právě ony divoké, které ale s těmi původními už nemají moc společného. Zkrátka kultivar. Nádherný, atraktivní, ale kultivar.

Samozřejmě i mě popadla touha udělat si semena na těch nejatraktivnějších kytkách, které jsem měl. Párkrát se povedlo a semenáčky se pak prodávaly (a rozdávaly) přímo samy. Pár si jich kdysi odvezl můj hradecký kolega Čenda Kodejška z Chlumce nad Cidlinou. Hned je doma narouboval na vysoké peruviány a po pár letech jsem se u něho kochal pohledem na neuvěřitelné kytky:


Už u L. aurea jsem zmínil pana Krůtu z Čečelic. Spoustu rostlin rouboval a mě málem švihlo, když jsem zjistil, že jeho oblíbenou podnoží je právě L. ferox. Tvrdil, že na nich roste všechno. Sice pomalu, ale rostliny na nich vypadají tak, jak vypadat mají a bohatě kvetou. Mně to tehdy přišlo jako svatokrádež. Měl tyto podnože pěkně ukryté, ale vyčmuchal jsem je a pak vždycky hecoval spolucestující, aby mu jich co nejvíc vybrali. Dopadlo to tak, že když jsme se při jedné z posledních návštěv vyhrabali z auta, hned po pozdravu s pusou od ucha k uchu volal: „Nemám, nedám!“ a my dělali, jako že nevíme, co nemá a nedá. Stejně jsme ho nakonec ukecali.

Feroxka je prostě feroxka. Mám jich asi 50, ale když je vidím někde v přebytcích, stejně musí za mnou. A loni jsem vysel snad tisícovku semen...

jura napsal: No to mi povídejte, když jsem si objednal semena, které byly označeny jako L.longispina oranžový květ, tak jakou barvou si myslíte, že kvetou? Bílou!

No já bych byl rád, že kvetou a je jedno, zda kvetou oranžově či bíle. Mám spoustu semenáčku lobiva ferox nebo var. longispina bohužel nemám pole, abych mohl čekat, jak pokvetou a čekám že se toho ani nedožiju.
L.longispina oranžový květ když někdo napíše, že jen kvetou oranžově, že pokvetou jen oranžově počítám že pokvetou i různě prostě to mají v genech a kvetou, jak chtějí oni, a to sem pozoroval u jiných druhů lobivii.s poz. morče.

No to mi povídejte, když jsem si objednal semena, které byly označeny jako L.longispina oranžový květ, tak jakou barvou si myslíte, že kvetou? Bílou!

Dneska klasicky nestíhám, vložit celý druh není otázkou pár minut. Ale zítra dopoledne feroxku nandám. Musím říct, že jste mi touto diskuzí parádně nahráli

Jiri Kolarik napsal: Je tedy s podivem, že asi málokdo listuje ve vláknu zpět...ptal jsem se právě na tu "albolanatu"...a bylo tam vše řečeno...

L.ferox - uvidíme, co HonzaC napíše o tomto komplexu, protože říci, že je to jen longispina či ferox asi nebude jednoduché, nicméně...
Při svých toulkách po Argentině jsem si myslel, že ta "klasika" L.ferox je vždy bíle kvetoucí druh...tedy např. z okolí Salinas Grandes aj. a kvete až ve vyšším stáří...Letos jsme byli ještě více na severu, kde ale převládaly vícebarevně kvetoucí kytky pojmenované jako "ferox barevná" - Cuesta Toquerro, kde na lokalitě kvetly od špinavě bílé přes žlutou - lososovitou - červenou až po skoro nafialovělou barvou květu...ale - připadlo mi, že charakter habitu je od kytek ze Salinas Grandes dosti odlišný...jinde bohužel lobívie nekvetly...

Já osobně bych to šupnul k L.ferox var.longispina protože ona kvete různobarevně i když rostou na různých lokalitách. Ale nechám to na kolegu HonzaC .s poz.morče.:)p. S. a je úplně jedno jestli mají krátký či 20 cm trny .morče.

Je tedy s podivem, že asi málokdo listuje ve vláknu zpět...ptal jsem se právě na tu "albolanatu"...a bylo tam vše řečeno...

L.ferox - uvidíme, co HonzaC napíše o tomto komplexu, protože říci, že je to jen longispina či ferox asi nebude jednoduché, nicméně...
Při svých toulkách po Argentině jsem si myslel, že ta "klasika" L.ferox je vždy bíle kvetoucí druh...tedy např. z okolí Salinas Grandes aj. a kvete až ve vyšším stáří...Letos jsme byli ještě více na severu, kde ale převládaly vícebarevně kvetoucí kytky pojmenované jako "ferox barevná" - Cuesta Toquerro, kde na lokalitě kvetly od špinavě bílé přes žlutou - lososovitou - červenou až po skoro nafialovělou barvou květu...ale - připadlo mi, že charakter habitu je od kytek ze Salinas Grandes dosti odlišný...jinde bohužel lobívie nekvetly...

Navážu na předchozí diskuzi o Lobivia albolanata - přikládám fotku mých rostlin. Vlevo L.albolanata původem od pana Rektoříka (semenáček - když byly malé byly úplně bílé), vpravo 2 rostliny L.albolanata WR485A. Ta uprostřed je roubovaná, ta vpravo je zpravokořeněná. Foceno dnes.

lobivia ferox 7

lobivia ferox R 209

lobivia haematacantha 2

lobivia jajoana 3

lobivia ferox 1

lobivia ferox 2

lobivia ferox 6

jura napsal: Poradíte co je tzv. Reicheocactus reichei? Ŕadiljsem to někam k thelocephalam, ale teď jsem se byl podívat na plod který mi tam vznikl,je spíše lobiviovitý nemá nic polečného s těmi větrem roznášenámi "nafouklými" plody thelocephal. Fotku plodu udělám až zítra za světla. Zatím jen dvě rostliny, bohužel bez květu - jsou to ty dvě roubované nad famatimensiskami (myslím, že generace přeroubovované - proto vypadají jak vypadají). A pak nekvalitní fotka poupěte - lepší není, omlouvám se.(pro zmatení vpravo od ní kousek těla rostliny koupené jako Lobivia albispina WR585A)

A poznámka/námět nakonec pro moderátora popř. hlavního autora - možná by tyto doprovodné diskuze (jakkoliv zajímavé) měly probíhat nejspíš u vláken zabývajících se jednotlivými rody,aby se nenarušoval "encyklopedický" charakter tohoto tématu.

Jo kolego je to správně, i když rozeznám maximálně Lobivia famatimensis a i tu Lobivia albispina WR585A.I když s těch fotek hlavně s těch rozmazaných se dá s prominutím určit kulový, ale lepší asi nejsou.
Takže ještě jednou. L.famatimensis je stejná jako Synonim Reicheocactus pseudoreicheanus Backbg., J. DKG 1942/78 takže je to L.famatimensis. p.s.obráceně.
Lobivia albispina WR585A je správně Lobivia haematantha v. rebutioides f. albolanata WR 585a
Purmamarca, Jujuy, Argentyna, 2200m nebo lobivia densispina v. rebutioides f. albolanata WR 585a
stačí si vybrat.
s pozdravem morče.

Poradíte co je tzv. Reicheocactus reichei? Ŕadiljsem to někam k thelocephalam, ale teď jsem se byl podívat na plod který mi tam vznikl,je spíše lobiviovitý nemá nic polečného s těmi větrem roznášenámi "nafouklými" plody thelocephal. Fotku plodu udělám až zítra za světla. Zatím jen dvě rostliny, bohužel bez květu - jsou to ty dvě roubované nad famatimensiskami (myslím, že generace přeroubovované - proto vypadají jak vypadají). A pak nekvalitní fotka poupěte - lepší není, omlouvám se.(pro zmatení vpravo od ní kousek těla rostliny koupené jako Lobivia albispina WR585A)




Doplňuji o slíbený Reicheocactus reichei i s plodem.(2 obludné roubované rostliny vpravo, vlevo Lobivia albolanata WR485A)

morče napsal: Dodatek možná záměna z tímto www.cactus-art.biz/schede/ERIOSYCE/Eriosyce_napina/Eriosyce_napina_duripulpa/Eriosyce_napina_ssp_lembckei_v_duripulpa_RMF277.htm poz.morče.:?: :!: :pinch:

Výborný dodatek, tato možnost záměny mě vůbec nenapadla.

puk: Přesně, jak píše morče. L. albolanata mám v úmyslu zmínit u L. haematantha, a to z toho důvodu, že "jedu" podle Rauschovy Lobivia 85. Jinak bych ji zmiňoval u L. densispina, jejíž oddělení (a stejně tak např. amblayensis) od L. haematantha je mi hodně sympatické.

puk napsal: Netvrdim,ze L.napina patri k L.famatimensis,iba ze je jej podobna.Hlavne je,ze su to krasne kytky.Bude v seriali predstavena i L.albolanata? Je to dalsi nadherny item,nastastie aj dost variabilny....
puk

Autor tohoto vlákna určitě ji uvede buďto pod H nebo pod D A to lob. haematantha nebo lobivia densispina .prozatím mohu doporučit tento odkaz.www.lobivia.pl/ poz.morče.:Y: B)

Netvrdim,ze L.napina patri k L.famatimensis,iba ze je jej podobna.Hlavne je,ze su to krasne kytky.Bude v seriali predstavena i L.albolanata? Je to dalsi nadherny item,nastastie aj dost variabilny....
puk

puk napsal: Dobry vecer.
L.famatimensis L.famatimensis ma fascinuje a podobna im je i tzv.L.napina s nazvom asi Pazoutovho multihybridu.Faktom je,ze Potykovci z Orlovej mnozia asi tri kratkoostne formy s bronzovou epidermou,z ktorych ta najpektinatnejsia pripomina skor uebellmaniu . Na jar mi zakvitla posobivym dlhym oranzovym kvetom,ktory do urcitej miery dost ozivil okolie mojich velmi peknych burser.Bohuzial, tuto lobiviu mi v priebehu navstevy v Mexiku obzral v zahrade nejaky tupy hlodavec a dorazil dazd.
Pestuje niekdo Lob.patriciae/GUANDACOL PROVINCE LA RIOJA/? Mala to byt robustna kytka s bielym otrnenim ktora tiez urcite patri do najblizsieho okruhu L.famatimensis. Pokial ma pamat neklame,videl som ju v malom vydani u Kupcakovcov v Palkoviciach.
Co sa tyka L.bonniae,je to nesmierne elegantny item . V zbierkach cirkuluje svetla a hnedoostna forma, no existuje i nechutne pekna tmava bonniae,jednu mam od Frau Piltz. Co sa tyka dostupnosti,este minulu sezonu mal dostatok tych hnedych zlovestny Rudi Krajca za batovske ceny,apropo ponuka aj ich bezchlorofylovu formu.
Na zaver odporucam milovnikom lobivii ale aj inych kaktusov navstivit stranku internetovej kniznice kde je perfektne okopirovana i jeho lobiviova knizky z 1975 a 85 . Majte sa Puk
www.cactuspro.com/biblio/de:rausch1

L.napina nepatří k L.famatimensis ne chápu, že to tam pořád někdo strká .:
L.napina patří k lobivii densispina var. rebutioides i když má jemné trny .

Dodatek možná záměna z tímto www.cactus-art.biz/schede/ERIOSYCE/Eriosyce_napina/Eriosyce_napina_duripulpa/Eriosyce_napina_ssp_lembckei_v_duripulpa_RMF277.htm poz.morče.:?: :!: :pinch:

Dobry vecer.
Okruh L.famatimensis ma fascinuje a podobna im je i tzv.L.napina s nazvom asi Pazoutovho multihybridu.Faktom je,ze Potykovci z Orlovej mnozia asi tri kratkoostne formy s bronzovou epidermou,z ktorych ta najpektinatnejsia pripomina skor uebellmaniu . Na jar mi zakvitla posobivym dlhym oranzovym kvetom,ktory do urcitej miery dost ozivil okolie mojich velmi peknych burser.Bohuzial, tuto lobiviu mi v priebehu navstevy v Mexiku obzral v zahrade nejaky tupy hlodavec a dorazil dazd.
Pestuje niekdo Lob.patriciae/GUANDACOL PROVINCE LA RIOJA/? Mala to byt robustna kytka s bielym otrnenim ktora tiez urcite patri do najblizsieho okruhu L.famatimensis. Pokial ma pamat neklame,videl som ju v malom vydani u Kupcakovcov v Palkoviciach.
Co sa tyka L.bonniae,je to nesmierne elegantny item . V zbierkach cirkuluje svetla a hnedoostna forma, no existuje i nechutne pekna tmava bonniae,jednu mam od Frau Piltz. Co sa tyka dostupnosti,este minulu sezonu mal dostatok tych hnedych zlovestny Rudi Krajca za batovske ceny,apropo ponuka aj ich bezchlorofylovu formu.
Na zaver odporucam milovnikom lobivii ale aj inych kaktusov navstivit stranku internetovej kniznice kde je perfektne okopirovana i jeho lobiviova knizky z 1975 a 85 . Majte sa Puk
www.cactuspro.com/biblio/de:rausch1

odkaz gymna MT
Ano je to podobně , jak jsem psal.

Pardon, ale toto jsou fotky, které nám o životě té které rostliny řeknou možná nejvíc. Protože to ostatní si z toho můžeme dovodit. Díky Jirko a co nejvíc takovejch, a všichni. Že něco roste v mechu mezi šutry...dobrý....ale v jakém prostředí ten mech, to je až tady...

..a pro ty, co ještě na lokalitě L.famatimensis var.bonnieae nebyli...
Lokalita leží západně od městečka Fiambalá, Catamarca ve výšce kolem 2000m n.m.

Uploaded with ImageShack.us

..jak vidíte na obrázku, jsou to takové zaoblené kopečky říčních sedimentů rozbrázděné občasnými krátkými řekami, které v době dešťů doslova přehazují sedimenty a vytváří nová koryta...sedimenty jsou tvořené materiálem okolních hor, čili je to pestré složení jílovců po slepence (sedimenty), granity - granitoidy - porfyry (magmatity) a také výlevnými horninami postorogenní fáze, tedy obecně čediči...
Toto neustálé přeskupování na lokalitě vede k zasypání částí rostlin a u L.fam.bonnieae vidíme často jako by ulámané vrcholky s následnou regenerací...
Doprovodná kaktusová vegetace - přímo na lokalitě rostou...
E.leucantha, Pterocactus sp. Paso San Francisco (není to ani tuberosus, ani megliolii, snad má blízko ke gonjianii), Puna bonnieae, Tephrocactus geometricus + možná T.alexanderi (ty více otrněné kytky), rozšíření T.alexanderi z údolí "končí" vlastně za kopcem...v širším okolí, ale už většinou na jiném podkladu rostou další druhy (Denmoza rhodacantha, C.boliviana, Soehrensia, Tunilla soehrensii,...a další...
V zimě může na lokalitě mrznout (do -12°C) a v létě lze očekávat teploty i přes 30°C. Celkovým porovnáním s jinými lokalitami L.famatimensis (zejm. v Sierra de Famatina) je tato zcela jiného charakteru...

Tak si tak pomalu pročítám co se to tady za poslední týdny událo a nestačím se divit.
Klobouk dolů před touhle studnicí informací.

A abych něčím trochu přispěl tak s malým zpožděním doplňuji přírodní aurea var. sierragrandensis.
Překvapila mě poměrně dlouhým a výrazným otrněním. Otevření květů a lepší fotografie jsme se bohužel nedočkali, i když jsme přenocovali na místě. Do rána květy bohužel něco sežralo

..a mezitím jsem našel i jedinou mojí kvetoucí (pravokořennou) kytku, kterou mám už asi 5 let...

Uploaded with ImageShack.us

je třeba říci, že roubované samozřejmě rostou rychleji a i více kvetou...

Krásné a zajímavé téma...
Také jsem už třikrát navštívil lokalitu L.famatimensis ssp.bonnieae...

Uploaded with ImageShack.us

...takže jedna fotka z lokality...je třeba říci, že největší kytky měly i přes 20cm délku při nějakých 2-2,5cm v průměru a ty záhyby na povrchu jsou způsobeny cyklickým sesycháním a napitím se v době růstu a stagnace...

Na této delší kytce je vidět přirůstání "po etapách"...je docela možné, že to jsou vždy zbytky po uříznutí/ukousnutí vrcholku a následném růstu nového vrcholku...

Uploaded with ImageShack.us

...takových kytek tam je více a myslím si, že se na nich pasou nejen osli (= Equus asinus f.asinus)

HonzaC napsal: Ještě jedna dobrá zpráva pro téma od A do Z. Jednak mi poslal pár fotek pro uveřejnění člen zdejší komunity Jiří Mička - jura (díky!!! )a jednak mi dal k dispozici hodně fotek ze své sbírky a z nalezišť můj dlouholetý kámoš a asi největší odborník na lobívie (a hlavně rebucie), kterého znám a proti kterému jsem břídil Slávek Fischer z Hořic. Plzeňáci v jeho sbírce byli, tak vědí. Hned toho využívám a do článků o L. famatimensis fotky obou zařazuju.

Tak to je super!
Mimochodem, pokud třeba máš nějaký fota i k těm druhům co už tam jsou, tak je tam do původních příspěvků v klidu doplň. Předpokládám, že tenhle typ vlákna A-Z se bude procházet pořád dokola, tak si myslím, že to je logičtější, než je tam doplesknout třeba chronologicky. Můžeš pak třeba jen do tohodle vlákna dát info, žes něco doplnil, aby se lidi koukli.
(což platí i pro všechny ostatní vlákna od A-Z)

Lobivia famatimensis var. sanjuanensis Rausch, K.u.a.S. 1977/75

Polní čísla:
WR 557 – San Juan, San Juan, Argentina
EZ 395 – Near San Juan, 1700 m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Až 20 cm vysoká a 5 cm silná, světle šedozelená, trny bílé a silně vzájemně propletené, květ dosahuje až 8 cm délky a 9 cm v průměru, je světle žlutý. Domovinou je San Juan.

Zde je na fotografii od Slávka Fischera rostlina naprosto typická.



Lobivia famatimensis var. jachalensis Rausch, K.u.a.S. 1977/289

Polní čísla:
WR 557a - Jachal, San Juan, Argentina
EZ 396 – Jachal, San Juan, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Odlišuje se od typu většími hrboly, vlnatějšími aerolami a menšími květy. Domovinou je okolí Jachalu.

Poznámka: Opět snímek Slávka Fišera L. famatimensis var. jachalensis velice dobře ukazuje typickou rostlinu s květem ani ne třícentimetrovým.


Odlišit obě tyto variety od typu není bez květů zrovna snadné (nechci-li rovnou napsat možné). Rozdíly jsou natolik malé, že uděláte-li si dostatečně velký výsev klasické famatimensis, určitě mezi semenáčky objevíte i rostliny odpovídající některé z variet a naopak při výsevu většího množství semen WR 557 nebo 557a získáte i rostliny typové. Konstantní a dobře odlišitelná zůstává velikost květů a u var. sanjuanensis i bledost květů, které bývají většinou bez bronzového odstínu na vnějších okvětních plátcích. Rostlina na tomto snímku ten bronz má, navíc na plném slunci bez ochrany chytá i bronzový odstín těla jako typ (to ale u mě všechny famatimenky), nicméně velikost květu je obdivuhodná. Ty rostlinky jsou v květináči 6 x 6 cm, mají kolem 2,5 cm v průměru a květ má průměr kolem 7 cm.



Lobivia famatimensis var. bonnieae Hogan et Halda
- Lobivia bonnieae Halda, Hogan & Janeba
- Lobivia bonnieae (Halda & Horacek, 1999)
- Lobivia famatimensis v. catamarcensis Rausch
- Echinopsis bonnieae (Halda, Hogan & Janeba) Halda & Malina

Polní čísla:
CH 1226 – West of Fiambalá, Catamarca, Argentina
CH 956 – Route 60, near Fiambalá, Catamarca, Argentina
GC 212.02 - West of Fiambalá, Catamarca, Argentina
JN 514 – Guanchin to Loro Huasi, Catamarca, Argentina
MU 277.1 - Fiambalá, Catamarca, Argentina
TB 343.1 - Fiambalá, 2002 m, Catamarca, Argentina
WR 882 - Catamarca, Argentina (L. famatimensis var. catamarcensis)

Foto a sbírka Jiří Mička, vlevo dole L. famatimensis typ):


Popis: Tělo tenké, válcovité, zpočátku solitérní, později obvykle rozvětvené. Oddělené od kořenů úzkým kořenovým krčkem. Výška 10 - 40 cm, průměr 1,5-2,5 cm. Areoly s krátkými bílými vlásky na malých hrbolech, které jsou uspořádány v asi 30 spirálových žebrech. Trnů přibližně 10, růžovohnědé, později šednoucí, 1-1,5 mm dlouhé. Kořeny hlízovité, 10 – 15 i více cm dlouhé, 5 - 15 mm v průměru. Květy denní, uvnitř téměř bílé až stříbrně žluté, lesklé, vnější lístky jsou bronzové, průměr a délka květu 2,5 - 4 cm. Blizna žlutá na červené čnělce. Plody vejčité, 1,2 - 1,8 cm dlouhé, 0,6 - 1,1 cm v průměru, tmavě fialové, podélně pukající, je pokryt chlupy. Semena černá.
Foto a sbírka Ladislav Fischer:


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 604 , 10986

Odkazy: www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_famatimensis/Lobivia_famatimensis_bonnieae/Lobivia_famatimensis_bonnieae.htm

Foto a sbírka Jiří Mička:


Poznámka: Fotky této variety mi dodali Jirka Mička (jura) a Slávek Fischer, za což jim patří můj dík. Vlastní fotku nemám z jednoho prostého důvodu. V době, kdy začala být semena dostupná, jsem na kaktusy kašlal, nic jsem nevyséval a tak mi utekla. Vysel jsem ji až před dvěma lety, jenže při mém způsobu pěstování to jsou dnes sotva centimetrové cancourky. Čímžto si dovolím něco na způsob inzerátu – pokud by doma někomu náhodou překážely a neměl pro ně uplatnění, rád je za "patřičnou protihodnotu" do své sbírky zařadím.

Ještě jedna fotka Jirky Mičky: