Téma:

Lobivia famatimensis (Speg.) Br. a R., The Cactaceae 1923/286
- Echinocactus famatimensis Speg., Anal. Soc. Cient. Argent 21/44
- Echinocactus reichei hort. Heese non K. Schumann
- Rebutia famatimensis Speg., Breves Notas Cactologicas 1923/14
- Echinopsis famatimensis Werd. Neue Kakteen 1931/84
- Reicheocactus pseudoreicheanus Backbg., J. DKG 1942/78

Polní čísla:
FR 459 – Sierra Famatina, Argentina
WR 127 - Famatina to Velasco, La Rioja, Argentina
WR 817a – Carrizal, Argentina

Popis: Jednotlivá, kulatá až trochu protáhlá, až 35 mm silná, myšovitě šedá, často hnědofialová se silným, masivním, řepovitým kořenem, žeber až 35, rovná nebo poněkud spirálovitá, díky příčným brázdám rozdělená na nízké, kulatá, 3 - 4 mm velké hrbolky, areoly podlouhlé s bílou nebo hnědou vlnou. Okrajových trnů 12 - 14, drápkovitě přilehlé, 1,5 - 2 mm dlouhé, bílé až hnědé se zesílenou hnědou bází, středové trny nejsou. Květ trychtýřovitý, zvonovitý, 40 - 50 mm dlouhý a široký, semeník je cylindricky protáhlý, 15 mm dlouhé, s hustou hnědou vlnou, vnější okvětní plátky kopinaté, purpurově růžové, vnitřní od světle zelené, skoro bílé, přes zlatožlutou až okrové. Tyčinky a pestík bíložluté. Plod cylindrický, červenohnědý s hnědou vlnou, vysychající. Semeno kapkovité, černohnědé, drobně drsné, potažené slupkou se zobákovitým hilem. Domovinou je Argentina, La Rioja v pohoří Famatina, Guandacol, Cuesta Miranda, Huaco atd. ve výšce 2500 - 3000 m.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tento druh byl dlouhou dobu nezvěstný, resp. v evropských sbírkách neznámý, a tak literatura o něm narůstala. Nechci tady znovu opakovat celou historii, nýbrž omezím se jen na nejdůležitější data.
1879 - nalezena Hieronymusem a Niederleinem
1921 - popsána Spegazzinim jako Echinocactus famatimensis
1900 - importována Hessem a prodávána jako Echinocactus reichei
1923 - Spegazzinim přeřazena k Rebutia
1938 - vyjasněna identita Doelzem a Werdermannem (Beitr. z. Sukkde. und -pflege S. 5.)
1940 - Wessner se zmiňuje o příbuznosti s Lobivia auranitida (Kakteenkunde S. 29)
1940 - Oehme přináší první popis semen (Kakteenkunde S. 61)
1942 - Backeberg konstruuje svůj Reicheocactus pseudoreicheanus
1955 - Ritter ji znovu objevil v Famatině
1957 - Krainz přináší první snímky semen (J. SKG., S. 33)
1964 - Buining píše první přehled o druhu (K. u. a. S., S. 22)

Dalo by se říci, že věc byla Buiningovou prací vyjasněna a uzavřena, ale sledujme další vývoj. Jako o nejnovější vědecké publikaci se musíme zmínit o Ritterově „Kaktusy v Jižní Americe“, kde najdeme po různých pomluvách na straně 457: „Mezi početnými druhy lobívií je jen jediná, jejíž semena byla popsána s dostatečnou pečlivostí, takže určení druhu a tím i rodové a podrodové uspořádání je dáno, a to jsou semena Lobivia famatimensis podle Buxbauma. Právě tento druh ukazuje, jaké zmatky může způsobit nevšímavost vůči semenům.“ (K. u. a. S. 1964/26). Odhlédnouc od toho, že popis semen uskutečnil okolo r. 1940 Oehme a r. 1957 Krainz, čteme u citovaného popisu semen Buxbaumem dále: „. . . semeno odpovídá dobře mé Lobivia typu II, ke kterému patří též Lobivia pseudocachensis, walterspielii a wrightiana.“ Podle toho patří tento typ k podrodům Reicheocactus Ritt. (famatimensis z La Rioja), Hymenorebutia Ritt. (pseudocachensis ze Salty), Cinnabarinea Ritt. (walterspielii z Potosi) a Neolobivia Ritt. (wrightiana z Peru).
Tento humorný výsledek ukazuje, že ani ukončený (Buxbaum), ani načatý hokus-pokus nemusí být suchý.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Tento tvarový okruh zahříval často mysl odborníků a naplnil spoustu literatury, proto nechci všechno opakovat, ale pouze vyzvednout nejdůležitější data. Podle Werdermanna byly tyto rostliny nalézány již v roce 1879 Hieronymem a Niederleinem v pohoří Famatina u La Incrucijada. Okolo roku 1900 se objevily u Heese v Berlíně v jedné importní zásilce a byly mylně označeny jako Echinocactus reichei K. Sch. V Anal. Soc. Cient. Arg. 1921/44 je popsal Spegazzini jako Echinocactus famatimensis s domnělou příbuzností s Rebutia pygmeae (Fries) Br. et R. Roku 1931 nalézáme v Neue Kakteen str. 84 kombinaci Echinopsis famatimensis (Speg.) Werd. V KuaS 1937/102-105 Dölz určil, že Echinocactus reichei K. Sch. není totožný s Echinocactus reichei Heese. V Beitr. z. Skde u. –pflege 1938/8 nalézáme příspěvek od Dölze a Werdermanna, že Echinocactus reichei Heese je shodný s Lobivia famatimensis (Speg.) Br. et R. V Kakteenkunde 1940/31 zahrnuje Wessner Lobivia famatimensis k Lobivia pygmeae Backbg. V ročence DKG 1940/12 ji Wessner řadí ve své „Mollilobivia“ k řadě Pygmeae. V Kakteenkunde 1940/61 popisuje Oehme poprvé plod a semeno Heeseovy reichei. V ročence DKG 1942/78 dělá Backeberg z Echinocactus reichei Heese Reicheocactus pseudoreicheanus Backbg. V ročence DKG 1957/33 srovnává Krainz semena Echinocactus reichei Heese a Echinocactus reichei K. Sch. V roce 1955 nalezl Ritter Lobivia famatimensis Speg. Jak se zdá, tato rostlina ještě stále nenalezla své místo v labyrintu naší systematiky. V IOS – Bulletin 1974/84 uvažuje H. Friedrich, že ji zařadí do Echinopsis jako Reicheocactus za Hymenorebutia. Zcela jinak se ale vyjádřil Buxbaum v roce 1964: „Naproti tomu vůbec nesouhlasí semena s těmi od Lobivia famatimensis, Vatter č. 21, 22 (= densispina)“. Vzdor stoletým omylům se stále jedná o jeden typ rostlin, situace se ale stává nebezpečnější, když se věci různě proplétají, jako např. Buxbaum v Buiningově práci: „Semeno odpovídá dobře mé Lobivia typ II, ke které náleží také Lobivia pseudocachensis, walterspielii a wrightiana,…“ Nejen že tyto čtyři typy rostlin mají zcela rozličné formy růstu, typy květů a semen, areály rozšíření jsou tak extrémně odděleny (Famatina v Argentině – La Mejorada v Peru, - 2000 km), že se mi zdá nemožným hledat zde nějaké spojení.
V roce 1965 jsem sbíral tyto dosud vzácné typy u Famatina. Později jsem zjistil, že tyto formy obývají značně velký areál a nalezl jsem je až asi 200 km jižně od Famatina u Jachal a Huaco. Zde jsou jen žebra rozložena do velkých hrbolů a areoly mají více plsti. Označil jsem tuto odchylku jako var. jachalensis. Dále o 150 km jižněji na více lokalitách blízko San Juan jsou rostliny větší, bílé trny delší a květy dosahují průměru až 8 cm. Tato forma dostala jméno var. sanjuanensis Rausch.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
597 , 2217 , 2910 , 16516 , 16570 , 23034 , h 23488 , 24733

Odkazy: www.lobivia.pl/famatimensis/index.html


Možnosti záměny: Tento „reicheocactus“ je celkem typickou rostlinou, přesto je záměna možná, samozřejmě v době, kdy nekvete. Podobnými rostlinami jsou některé z okruhu L. haematantha (rebutioides neboli Backebergova „famatimensiska“ či Fričovy „hymenky“, dále amblayensis a albolanata) a dokonce i L. saltensis, speciálně některé formy var. zapallarensis.

Poznámky: Na původním vlákně jsme ji probrali dost důkladně, viz odkazy, zejména ten poslední.
Walter Rausch v popisu uvádí, že tento druh nemá středové trny. V zásadě to platí, nicméně čas od času se zejména mezi semenáčky FR 459 objevují rostlinky, které krátký, nahoru mírně ohnutý trníček tvoří (viz foto).

Moc nám toho teď asi nekvete, tak jedna vzpomínková. Na rozdíl od mnohých mi nevadí různé hybridy, pokud jsou hezké a také řádně jako hybrid označené. Tuto rostlinu jsem kdysi dostal jako malou odnož s tím, že se jedná o křížence Lobivia ferox x Lobivia grandiflora. Kvete nádherně.


Ještě jedna dobrá zpráva pro téma od A do Z. Jednak mi poslal pár fotek pro uveřejnění člen zdejší komunity Jiří Mička - jura (díky!!! )a jednak mi dal k dispozici hodně fotek ze své sbírky a z nalezišť můj dlouholetý kámoš a asi největší odborník na lobívie (a hlavně rebucie), kterého znám a proti kterému jsem břídil Slávek Fischer z Hořic. Plzeňáci v jeho sbírce byli, tak vědí. Hned toho využívám a do článků o L. famatimensis fotky obou zařazuju.

Lobivia cinnabarina var. walterspielii (Bod.) Rausch 1975
- Lobivia walterspielii Bod., J. DKG 1935/126
- Cinnabarinea walterspielii var. sanguiniflora Ritt., Kakteen 1980/635

Polní čísla:
WR 73 – Potosí, Bolívie
FR 973 - Potosí, Bolívie

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, až 15 cm v průměru, žeber 20 a více, OT 8 - 12, poněkud odstávající, roztažené, ST 0 - 3, až 3 cm dlouhé, všechny trny jehlovité, píchavé. Květy 4 cm dlouhé a 5 cm široké, červené, tmavě zbarvený okraj, prášníky žluté. Rostliny jsou z Potosí, na cestě do Huari Huari.



Lobivia cinnabarina var. zudanensis (Card.) Rausch 1975
- Lobivia zudanensis Card., C. a S. J. 1970/34

Polní čísla:
WR 62b – Zudanes – Tarabuco, dep. Chuquisaca, Bolívie
KK 749 – Tarabuco, 3000 m n.m., Bolívie (Lobivia tarabucoensis n.n. Kníže)
KK 770 – Tarabuco – Zudanez, Bolívie (Lobivia tarabucoensis n.n. Kníže)

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, až 15cm v průměru, žeber cca 20, OT 6 - 7, až 3 cm dlouhé, jehlovité, roztažené. Květy 5 cm dlouhé a široké, červené se žlutými prášníky. Domovinou je Zudanez - Tarabuco. Tato populace se odlišuje svým delším otrněním.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 674 WR 265 grandiflora a zudanensis

Poznámka: Prakticky ve stejných místech jako Rausch sbíral semena i Karel Kníže. Jeho KK 770 jsem měl možnost vysévat a rostliny se od var. zudanensis příliš neliší, snad jen vyšším počtem trnů. Proto tato KK čísla zařazuji sem. W. Rausch se o Knížeho sběrech Lobivia tarabucoensis nikde nezmiňuje. Rostliny jsou to impozantní, zcela ploché v nadzemní části (třicetileté mají 10 cm v průměru a výšku kolem 3 cm), zato pod zemí mají obrovskou řepu. Velmi variabilní jsou květy, co se týká velikosti. Mladé rostliny mívají květy cca 5 – 6 cm velké, stejně tak tomu je, pokud rostliny starší otevřou květů více najednou. Vykvete-li starší rostlina jednotlivými květy, mívají při plném otevření průměr až k 9 cm!





Lobivia cinnabarina var. draxleriana ( Rausch) Rausch comb. nov.
- Lobivia draxleriana Rausch, Succ. 1971/193

Polní čísla:
WR 279 - Aiquile to Mizque, Cochabamba, 2500m, Bolívie
WR 65 - Sucre, Chuquisaca, Bolívie (Lobivia draxleriana v. minor)
L 345 - Pucara, Vallegrande, Santa Cruz, 2500-2600m, Bolívie
L 347 - Pucara, Vallegrande, Santa Cruz, 2500-2600m, Bolívie
L 352 - Pucara-Vallegrande, Vallegrande, Santa Cruz, 2500-2900m, Bolívie

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, až 15 cm v průměru, žeber až 25, OT 9 - 12, až 15 mm dlouhých, ST 2 - 5, až 30 mm dlouhých, všechny trny šídlovité, žluté s červeným základem. Květy 70 mm dlouhé a široké, červené s modravým nádechem, hymen fialovorůžový, jícen fialový, tyčinky červené, dole fialové, prášníky hnědočervené. Semeno je větší než u typu. Nalezena byla tato populace u Aiquile.


Lobivia cinnabarina var. grandiflora Rausch, K.u.a.S. 1972/291
- Lobivia prestoana Card., C.a.S.J. 1970/185

Polní čísla:
WR 62a – Sucre, Chuquisaca, Bolívie
WR 265 – Presto, Chuquisaca, Bolívie
L 377 - road from Sucre to Tarabuco, Zudanez, Chuquisaca, 2600-2800m, Bolívie (L. prestoana)
L 388 - Zudanez, Zudanez, Chuquisaca, 2700-2800m, Bolívie (L. prestoana)

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Ploše kulatá, až 12 cm v průměru, žeber cca 20, rozdělených na hranaté hrboly, areoly posazené na horním konci hrbolů, OT 8 - 10, šídlovité, drápovitě zahnuté k tělu, 10 mm dlouhé, ST 0 - 1, až 20 mm dlouhé, všechny žlutohnědé až černé. Květy 8 - 10 cm dlouhé a široké, tmavočervené s modravým nádechem jako předchozí populace, květní plátky až 15 mm široké, hymen růžový, jícen fialový, tyčinky karmínově fialové, prášníky světlé. Semeno jako u var. draxleriana. Nalezena u Padilla (severně) a u Presta.




Poznámka: Ve varietách L. cinnabarina nám pan Rausch udělal pěkný guláš. Máme zde původně čtyři sběry s číslem 62:
WR 62 byla původně L. cinnabarina.
WR 62a byla L. cinnabarina var. gigantea (později překřtěná na grandis), kterou později popsal jako L. cinnabarina var grandiflora.
WR 62b L. cinnabarina var. zudanensis
WR 62c L. cinnabarina var. gracilis.
K tomu přidal WR 265 jako L. prestoana. Pod těmito různými čísly také kolují rostliny ve sbírkách a takto také uvádím polní čísla u jednotlivých taxonů. Jenže pak situaci jaksi přehodnotil a čísly zamíchal, takže poslední stav je asi následující:
WR 62 zůstává L. cinnabarina a k ní zahrnul i WR 62a, pod kterým ale mezitím začal šířit L. cinnabarina var. gracilis! Var. gigantea (grandis) tedy přestala pod tímto číslem existovat.
WR 62b zůstala var. zudanensis a později toto číslo úplně zrušil a nahradil ho tím následujícím, neboli -
WR 62c přestala být var. gracilis a dostala nově jméno L. cinnabarina var. zudanensis.
Tím nám chybí ve výčtu variet var. grandiflora a ta dostala nově číslo WR 265 od L. prestoana, kterou tímto odsoudil do kategorie synonym své variety grandiflora. Ještě se v tom vyznáte? Pokud ano, tak vám blahopřeji.
Aby to nebylo tak jednoduché, mám ve sbírce rostliny L. prestoana L 377 a L. cinnabarina var grandiflora WR 265. Dle výše uvedeného by měly být totožné. Nejsou. WR 265 odpovídá plně Rauschovu popisu. L 377 má rovnější a více odstávající trny. Obě jsou ploché, ale zatímco WR 265 dělá v zemi velkou řepu (na fotce je v květináči 7 x 7 x 10 cm a řepa je skoro až u dna), L 377 má pod povrchem zhruba totéž, co nad ním. Možná rozdíly zanedbatelné, ale zatím vedu tyto rostliny rozděleně a u té L 377 stále ponechávám jméno Lobivia prestoana, byť s vědomím jeho oficiální neplatnosti.

Lobivia cinnabarina (Hook.) Br. et R., The Cactaceae 1922/54

- Echinocactus cinnabarinus Hook., Curt. Bot. Mag. 1847/4326
- Echinocactus cinnabarinus spinosior SD., Cact. Hort. Dyck. 1849
- Echinopsis chereaunniana Schlumb., Rev. Hort. 1856/402
- Lobivia charcasina Card., 1964/42
- Cinnabarinea cinnabarina Ritt., Kakteen 1980/633

Polní čísla:
WR 62 – Padilla – Sucre, dept Chuquisaca, Bolivia
WR 62c – Sucre (L. cinnabarina v. gracilis n.n. Rausch?)
L 392 – Sopuchuy – Padilla, dept Chuquisaca, Bolivia
L 352 – Východně od Sucre, Pucara, Valle Grande Pass
KK 799 – Chapare – Punata, dept. Cochabamba



Popis: Jednotlivá, ploše kulovitá až kulatá, až 15 cm silná s malým kůlovitým kořenem, žeber cca 20, rozdělených na šikmé hranaté hrboly, trnů 12 - 16, ohnutých k tělu, až 2 cm dlouhé, květ 6 - 8 cm dlouhý a široký, s krátkou trubkou, zvenčí zelený, uvnitř cihlově červený, prášníky žluté, bez vůně. Plod kulatý až poněkud protáhlý, polosuchý. Semeno kulaté s ploše hrbolatou testou, matně černé, slabě lesklé a s velkým, skoro rovným hilem s přehrnutým okrajem. Rostliny jsou z Bolívie, hojně rozšířené v Sucre.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Ritter vytvořil pro tento typ zvláštní rod „Cinnabarinea“ a jako zdůvodnění píše (Kakteen 1980/633): “Nutnost vést Cinnabarinea jako zvláštní rod vyplývá z toho, že tyto až dosud jako Lobivia vedené druhy jsou podle semen odvozené od Echinopsis, zatímco Lobivia ve zde daném rozsahu jsou přiřazovány k Trichocereus. Nemůžeme ale druhy, které spadají ke dvěma rodům, sjednotit do rodu jediného“, a na straně 453: “Původ Echinopsis od Trichocereus můžeme brát jako jistý. Podstatné rozdíly v květech vůbec neexistují.“ Takže, je-li Lobivia odvozena od Trichocereus a původ Echinopsis od Trichocereus je jistý, nevidím vůbec žádnou nutnost existence rodu Cinnabarinea. Chce-li někdo rozdělit krátkokvěté Echinopsis na různé rody, musí se pak rozdělit už různé typy dlouhokvětých Echinopsis (tubiflora, obrepanda, huottii atd.)!

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Podle literatury patří Lobivia cinnabarina patří mezi tři nejstarší lobívie a přesto nacházíme ve sbírkách pod tímto jménem různé rostliny. Možná za to mohou nestejné literární prameny, které byly publikovány během více než století. Tak najdeme například u porovnávání velikosti květů v jednotlivých popisech v Backebergově Cactaceae (díl III, vyobr. 1399) rostlinu s průměrem květu 3 - 4 cm, přitom první rozdíl máme už u Bergera (1929, Kakteen), kde udává 8 cm. Předchozí dílo, Britton et Rose (1922, díl III), uvádí 4 cm a K Schumann (1902, Gesamtbeschreibung der Kakteen) znovu 8 cm. Úplný zmatek pak přináší Rümpler (1855, Handbuch der Cacteenkunde), kde nacházíme nejen květy pouze 3 cm velké, ale ještě i jiný popis těla. Rümpler píše: „Tělo silně odnožující, trny jemné, bílé, květy 3 cm.“ Schumann píše: „Tělo jednotlivé, dobrovolně neodnožující, trny šídlovité, světle hnědé, květy 8 cm.“ Je jasné, že jako Lobivia cinnabarina byly pozorovány různé rostliny. Abychom objasnili typus, pomůže nám jedině první popis, což nám dovolí Curtis Bot. Magazine 1847/4326. Zde nás překvapí vynikající barevný obraz! Poněkud změněnou kopii přináší Schumann, obr. 44 a Rümpler předkládá úplně jinou rostlinu. Podle mého pozorování jsou rostliny v Sucre velmi rozšířené, tělo, trny a květy odpovídají vyobrazení u Hookera.
Cardenas věřil, že nalezl stanoviště v Cochabamba, kde ale je forma s bílým jícnem a kratšími květy, popsal rostliny ze Sucre znovu jako Lobivia charcasina. Lobivia chereauniana (Schlumb.) Backbg., která stále prolíná literaturou se svými menšími květy a je stále nesprávně citována, je dalším synonymem. Schlumberger v Revue Horticol 1856/405 píše: „la fleur presente 0m075 de diametre“, tedy stejnou velikost jako je v Curt. Bot. Magazin u Hookera, kde stojí „three inches“ a ne tři cm! Jižně od typu, blízko Potosí, se trny prodlužují a více odstávají, tuto odchylku nazval Boedecker Lobivia walterspielii. Formy s dlouhými, tenkými ST, které rostou u Zudaňez, pojmenoval Cardenas Lobivia zudanensis. Dále jsem v tomto areálu nalezl lokalitu, na které rostly obrovské rostliny, vyvíjející hrboly o délce 4 cm, ty jsem pojmenoval var. gigantea, a jako protiklad jsou blízko Otuyo nejjemnější formy jen s 6 cm v průměru, tzv. var. gracilis.



Odkazy: www.lobivia.pl/cinnabarina/index.html

Možnosti záměny: Bez květu jsou všechny formy tohoto druhu velice podobné L. acanthoplegma, u které jsem popsal rozdíly. Takže jen pro zopakování – květy jsou u cinnabariny větší a hlavně s tmavým vnitřkem (acanthoplegma se světlým, někdy až bílým). Ritter pro tyto druhy vytvořil zvláštní rod Cinnabarinea, kam zařadil dokonce i některé sulkorebucie (purpurea apod.).



Poznámky: Druh je popsán jako solitérní, v dospělém věku ale přece jen pár odnoží vytlačí. Typové rostliny jsou robustní, v tvrdších podmínkách ploché a starší rostliny jsou tak i bez svých nádherných květů ozdobou sbírky. Květy jsou pozoruhodné svojí velmi krátkou trubkou, viz foto. Typ začíná kvést zhruba po dosažení průměru kolem 4 cm, první květy bývají menší, než udává popis. Pěstování je bez problémů, jen je třeba si uvědomit, že rostliny rády vytvářejí řepovitý kořen a jsou pro ně vhodné hlubší květináče. Tvorba řepy je také důvodem relativně pomalého růstu toho, co je nad zemí.

HonzaC napsal:

morče napsal: Celku zajímavá debata a pokud vím tak tak L. amblayensis s jejími var. Je samostatná,a to platí i o lobivia densispina s jejími var. A to samé platí i Lobivia saltensis s var. Já osobně tyhle rostlinky mám a vedu je pod původními názvy a samozřejmě že respektuji jejich zařazení .s poz.morče.

A to je právě ono. Saltensis se vede samostatně celkem všeobecně, ona se taky od haematanthy v těch nejdůležitějších znacích hodně liší. Ale amblayensis a densispina, tam je to trochu jinak. Někdo tvrdí samostatné druhy, jiný podle Rausche 85 variety haematanthy. Já hned někde v začátku své účasti na fóru psal, že jsem ustrnul ve vývoji právě na tom Rauschovi a že by někdo znovu oddělil ty dvě od haematanthy, to jsem jaksi nezaregistroval a mám je dál jako variety. Takže pokud o nějakém zdroji informací něco víte, budu vděčný za nakopnutí. Jinak ale kdyby se mělo hlasovat, zda samostatně nebo variety, budu všemi deseti pro samostatnost, protože abych v nich viděl haematanthu, musel bych vypít hodně frťanů a nejspíš i s metanolem. Koneckonců, ve sbírce mám vedené i rebutioides samostatně a ne jako varietu. Však to trestné není. Nebo je? Ony se ty zákony dneska mění častěji jak ponožky.

Té Rausch literatury je po skrovnu Rausch 89 sem ji zatím neobělil cituji ostatní znalce, proto rostlinky vedu jak sem pořídil snad se to změní polským znalcem panem Tomem a náš oblíbený rod lobivia bude v pořádku zatím se mě zamlouvá to jeho členění i když vychází od Rausche a naco zavádět nový když ten Rauschuv je dobrý.poz.morče.

morče napsal: Celku zajímavá debata a pokud vím tak tak L. amblayensis s jejími var. Je samostatná,a to platí i o lobivia densispina s jejími var. A to samé platí i Lobivia saltensis s var. Já osobně tyhle rostlinky mám a vedu je pod původními názvy a samozřejmě že respektuji jejich zařazení .s poz.morče.

A to je právě ono. Saltensis se vede samostatně celkem všeobecně, ona se taky od haematanthy v těch nejdůležitějších znacích hodně liší. Ale amblayensis a densispina, tam je to trochu jinak. Někdo tvrdí samostatné druhy, jiný podle Rausche 85 variety haematanthy. Já hned někde v začátku své účasti na fóru psal, že jsem ustrnul ve vývoji právě na tom Rauschovi a že by někdo znovu oddělil ty dvě od haematanthy, to jsem jaksi nezaregistroval a mám je dál jako variety. Takže pokud o nějakém zdroji informací něco víte, budu vděčný za nakopnutí. Jinak ale kdyby se mělo hlasovat, zda samostatně nebo variety, budu všemi deseti pro samostatnost, protože abych v nich viděl haematanthu, musel bych vypít hodně frťanů a nejspíš i s metanolem. Koneckonců, ve sbírce mám vedené i rebutioides samostatně a ne jako varietu. Však to trestné není. Nebo je? Ony se ty zákony dneska mění častěji jak ponožky.

HonzaC napsal:

Jiri Kolarik napsal: Díky HonzoC za odpověď...velmi zajímavé!!!
Osobně se přikláním ale možnosti 2.... U Purmamarky a v okolí jsem byl tedy jen dvakrát, ale tato kytka mi tam nesedí...jak jsem psal, je údaj 2200m nereálný, kytka je poměrně chladuodolná (klidně -10°C). Silnice vede tam vždy v údolí/kaňonu a těžko by zničila celou lokalitu...byl-li by výškový údaj třeba přes 3400m, tak by se dala hledat nahoře v kopcích nad Purmamarkou či Tilcarou ev. Humahuacou, kde rostou i medio etc.....navíc tedy, nevím, že by ji někdo "znovuobjevil", resp. zapátrám...u známých WR...ty moje kytky jsou ze zdroje od M.Kiesslinga a jejich původ může být přímo od WR.

Vůbec tu druhou možnost nevylučuju a máš-li možnost to prověřit, jedině dobře. Je tady ještě jedna věc a to je, že moc nedůvěřuju udávaným nadmořským výškám. Tam už jsem se dověděl věcí...
Ale na druhou stranu, kdyby měla patřit k L. amblayensis, mně by se to líbilo. Ta totiž bývá celkem uniformní, zrovna tak jako albolanata a ne taková divočina, jako rebutioides.

Celku zajímavá debata a pokud vím tak tak L. amblayensis s jejími var. Je samostatná,a to platí i o lobivia densispina s jejími var. A to samé platí i Lobivia saltensis s var. Já osobně tyhle rostlinky mám a vedu je pod původními názvy a samozřejmě že respektuji jejich zařazení .s poz.morče.

Jiri Kolarik napsal: Díky HonzoC za odpověď...velmi zajímavé!!!
Osobně se přikláním ale možnosti 2.... U Purmamarky a v okolí jsem byl tedy jen dvakrát, ale tato kytka mi tam nesedí...jak jsem psal, je údaj 2200m nereálný, kytka je poměrně chladuodolná (klidně -10°C). Silnice vede tam vždy v údolí/kaňonu a těžko by zničila celou lokalitu...byl-li by výškový údaj třeba přes 3400m, tak by se dala hledat nahoře v kopcích nad Purmamarkou či Tilcarou ev. Humahuacou, kde rostou i medio etc.....navíc tedy, nevím, že by ji někdo "znovuobjevil", resp. zapátrám...u známých WR...ty moje kytky jsou ze zdroje od M.Kiesslinga a jejich původ může být přímo od WR.

Vůbec tu druhou možnost nevylučuju a máš-li možnost to prověřit, jedině dobře. Je tady ještě jedna věc a to je, že moc nedůvěřuju udávaným nadmořským výškám. Tam už jsem se dověděl věcí...
Ale na druhou stranu, kdyby měla patřit k L. amblayensis, mně by se to líbilo. Ta totiž bývá celkem uniformní, zrovna tak jako albolanata a ne taková divočina, jako rebutioides.

Díky HonzoC za odpověď...velmi zajímavé!!!
Osobně se přikláním ale možnosti 2.... U Purmamarky a v okolí jsem byl tedy jen dvakrát, ale tato kytka mi tam nesedí...jak jsem psal, je údaj 2200m nereálný, kytka je poměrně chladuodolná (klidně -10°C). Silnice vede tam vždy v údolí/kaňonu a těžko by zničila celou lokalitu...byl-li by výškový údaj třeba přes 3400m, tak by se dala hledat nahoře v kopcích nad Purmamarkou či Tilcarou ev. Humahuacou, kde rostou i medio etc.....navíc tedy, nevím, že by ji někdo "znovuobjevil", resp. zapátrám...u známých WR...ty moje kytky jsou ze zdroje od M.Kiesslinga a jejich původ může být přímo od WR.

Včera večer mi počítač obsadila dcera, tak až dnes. Lob. albolanata je příkladem toho, jak znalci a odborníci dokáží udělat zmatky, jaké amatér dokáže jen stěží. To jméno albolanata zavedl už v roce 1941 Ritter jako druh rodu Hymenorebutia. Bylo to jen katalogové jméno firmy Winter, FR číslo, pokud vím, neexistuje. Jako druhý použil toto jméno pro svůj nález Walter Rausch. Místem nálezu Lobivia albolanata má být skutečně Purmamarca, Jujuy a jestli je totožné s Ritterovou hymenorebucií, se neví. Navíc je tu pár otazníků. Bývá u sběratelů semen zvykem, že čísla přiřazují postupně tak, jak semena sbírají. I Rausch toto běžně dodržoval. Ne ale v nálezech kolem čísla 580. Tady máme jako WR 580 Lobivia jajoiana var. fleischeriana Volcan, Jujuy, pak se "vrátil" do Salty pro WR 581 Lobivia formosa var. nivalis Santa Victoria - Quebrada del Toro, Salta, následuje odskok zpět do Jujuy pro WR 582 Lobivia sanguiniflora var. breviflora a kupodivu taky Santa Victoria, ale Jujuy, aby pak našel opět v Saltě WR 584 Lobivia chrysantha (Lobivia klusacekii) Salta - Puerta Tastil, Salta a k tomu WR 585 Lobivia haematantha var. amblayensis Cachipampa, Salta.
Písmena k číslu se obvykle dávají tehdy, když se zjistí, že z jednoho sběru rostou dva taxony. Pak je dost nepochopitelné, proč další sběr, provedený zase až v Jujuy (Lobivia albolanata) dostal číslo 585A. Ale je to tak a pan Rausch to (pokud vím) nikdy nevysvětlil.
Díky tomu máme tyto možnosti domněnek:
1. WR 585A pochází opravdu z Purmamarcy v Jujuy, jak bylo uvedeno v prvním seznamu WR čísel. Potom se jedná o rostlinu spadající do příbuzenstva rebutioides. Rausch ji zahrnuje jako synonymum, já bych jí osobně přidělil minimálně status formy, ale klidně bych ji vedl jako samostatnou varietu L. haematantha. Má své naleziště, je proti rebutioides mimořádně uniformní a jasně odlišitelná. Čili Lobivia haematantha var. albolanata. Ale nejsem taxonom a tato kombinace nikdy nebyla platně popsána (ty ostatní ale taky ne).
2. Došlo k záměně naleziště a WR 585A pochází ze stejné lokality jako WR 585, tedy Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta. V tom případě by nepatřila k rebutioides, ale k var. amblayensis, která je ve vzhledu s rebutioides prakticky nerozlišitelná.
Osobně se přikláním k první možnosti. A mimochodem, původní lokalita byla údajně zničena stavbou silnice...
Když už jsme u těch zmatků, i samotné číslo WR 585 je horor. Původní jméno bylo Lobivia amblayensis var. costata. To Rausch později zahrnul jako synonymum k Lobivia haematantha var. amblayensis. Záhy se toto číslo objevuje jako Lobivia amblayensis var. zapallarensis, aby nakonec zjistil, že s okruhem haematantha nemá nic společného (kromě vzhledu) a že se jedná o varietu Lobivia saltensis. Takže dneska je to Lobivia saltensis var. zapallarensis, nicméně po světě běhají pod tímto číslem jména všechna čtyři...
Doufám, že jsem vás příliš neotrávil.

Je tam jen řádek - str. 55 a 60...a pak i dále dle provincií...

Jiri Kolarik napsal: Díky...kouknul jsem...je tam fakt údaj Purmamarca...ovšem 2200m n.m. - což samozřejmě nemůže být pravda, musel bych se podívat do mých údajů, kolik jsem tam naměřil nadmořskou výšku, ale jistě je tam nad 2600m n.m.

Já to prolétl, ale nikde sem jí nenašel. Já též mám tyhle rostliny ale ze semen od kolegy jako lobivia densispina var.albolanata R 585a u Sta.Victoria Salta výš. Není uvedena, ale semenáčky jsou stejné.poz.morče.

Díky...kouknul jsem...je tam fakt údaj Purmamarca...ovšem 2200m n.m. - což samozřejmě nemůže být pravda, musel bych se podívat do mých údajů, kolik jsem tam naměřil nadmořskou výšku, ale jistě je tam nad 2600m n.m.

morče napsal:

Jiri Kolarik napsal: Mám dotaz - co je tedy...
Lobivia albolanata R 585a, Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina
...fotku mohu dodat..nebo - www.kakteenforum.com/t6634-frostharten

Správné je lobivia densispina var.rebutioides for.albolanata R 585a, Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina ale veďte síje, jak uznáte za vhodné vše je správně poz. morče.

L o b i v i a 1 9 8 9
www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Wahl/Wahl_EN.pdf pro ty kdo umí anglicky poz.morče.

Díky...no, pak jsem to našel... www.comune.pisa.it/apsn/Botanica/Lobivia/rebu.htm ale lokalita Purmamarca, což je od od údaje "Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina" trošku jinde...

Jiri Kolarik napsal: Mám dotaz - co je tedy...
Lobivia albolanata R 585a, Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina
...fotku mohu dodat..nebo - www.kakteenforum.com/t6634-frostharten

Správné je lobivia densispina var.rebutioides for.albolanata R 585a, Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina ale veďte síje, jak uznáte za vhodné vše je správně poz. morče.

Mám dotaz - co je tedy...
Lobivia albolanata R 585a, Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina
...fotku mohu dodat..nebo - www.kakteenforum.com/t6634-frostharten

morče napsal: U lobivii žádné zapomenuté jméno nevidím.No, a pokud se vám budou hodit mích par fotek klidně je použité máte je k dispozici jde o dobrou věc pro tento rod.poz.morče.

Díky!

Jo, to určitě udělej. Možná přijde překvapení, protože mně by tahle kytka ze všeho nejlíp pasovala k pampánám . Ostatně - zmiňuju ji tam taky.[/quote]

No asi nic jiného nezbyde. Variabilita habitu je daná kulturou (viz ty dvě fotky vzhledu na začátku a po jedné jediné sezóně!).
Díky za další tip na pojmenování. (zmatek mám z toho dokonalý )

HonzaC napsal:

jura napsal: ...jsem našel alespoň fotky z roku 2011 s rostlinou kterou vedu jako Echinopsis calorubra a jejíž květ považuji za nejkrásnější z celého rodu. Semena byla z Chrudimi, výsev v roce 1989. Snad to je ona. Pokud ne, opravte mne.

Jojo, světle zelená kytka a květní trubka, je to ona. Nádhera.

Jo potvrzuji.morče:lol:

jura napsal: ...jsem našel alespoň fotky z roku 2011 s rostlinou kterou vedu jako Echinopsis calorubra a jejíž květ považuji za nejkrásnější z celého rodu. Semena byla z Chrudimi, výsev v roce 1989. Snad to je ona. Pokud ne, opravte mne.

Jojo, světle zelená kytka a květní trubka, je to ona. Nádhera.

HonzaC napsal: Dám sem seznam druhů a variet, které jsem schopnej zpracovat do Lobivia od A do Z a prosím o následující:
Pokud vám tam bude nějaké jméno chybět, napište. Buď doplním nebo odpovím, že neznám a budu rád, když se ho někdo ujme a zpracuje nebo mi nějaké informace poskytne.
U řady jmen bude značka (-), což znamená, že nemám fotky. A zas, budu rád, když doplníte v samostatném příspěvku (bude dost času na přípravu) nebo mi ji poskytnete už do základního příspěvku. Autorství samozřejmě uvedu.
Jinak samozřejmě budu vděčný za jakoukoliv informaci a těším se na vaše příspěvky.

Seznam:

1. cinnabarina – var. grandiflora, prestoana, draxleriana (-), walterspielii, zudanensis
2. famatimensis – var. jachalensis (-), sanjuanensis (-), bonnieae (-)
3. ferox – var. longispina, potosina
4. formosa (-) – var. tarijensis (-), bertramiana (-), randalii (-), nivalis (-), hyalacantha (-), bruchii (-), uebelmanniana (-), rosarioana, kieslingii, amaichensis (-), velascoensis (-), grandis (-)
5. grandiflora – var. lobivioides, crassicaulis (-), longispina (-), pumila (-), herzogii
6. haematantha – var. hualfinensis, jasimanensis, viridis, amblayensis, elongata, kuehnrichii, chorrillosensis, rebutioides, densispina
7. hertrichiana – var. lauii, simplex
8. huascha (-) – var. calliantha (-), walteri (-), rubriflora (-), robusta (-)
9. chrysantha – var. hypocyrta
10. chrysochete – var. markusii (-), minutiflora (-), subtilis (-), tenuispina
11. jajoiana – var. fleischeriana, elegans (-), paucicostata, aurata (-), nigrostoma (vatteri), nidularis, pungens (-), caspalasensis (-)
12. lateritia – var. kupperiana, rubriflora (-), cotagaitensis, citriflora, horrida
13. marsoneri – var. iridescens
14. maximiliana – var. hermanniana, charazanensis, miniatiflora (-), violacea (-), durispina, caespitosa, corbula, sicuaniensis, intermedia, westii (-)
15. pampana – var. borealis (-)
16. pentlandii
17. pugionacantha – var. cornuta, salitrensis, culpinensis, corrugata, haemantha (-), versicolor, rossii
18. rauschii (-)
19. saltensis – var. multicostata, pseudocachensis (-), nealeana, zapallarensis
20. sanguiniflora – var. breviflora, duursmaiana
21. schieliana – var. quiabayensis, leptacantha
22. schreiteri – var. riolarensis (-)
23. silvestrii
24. tegeleriana – var. incuiensis, akersii (-)
25. tiegeliana – ruberrima, pusilla, flaviflora (-), cinnabarina
26. wrightiana – var. winteriana
27. zecheri

Echinopsis - zde by bylo obzvlášť fajn, kdybyste se tohoto rodu někdo ujal, nemám k nim skoro nic.
ancistrophora
mammilosa
obrepanda
chacoana

U lobivii žádné zapomenuté jméno nevidím.No, a pokud se vám budou hodit mích par fotek klidně je použité máte je k dispozici jde o dobrou věc pro tento rod.poz.morče.

Jedna fotka Lobivia cardenasiana - vlevo kvetoucí rostlina se 3 květy, v pravo rostlina bez květu. Výsev 1994, v evidenci mám s otazníkem WR493 - jak jsem se tady dozvěděl, asi tedy správně WR498.(to věčné nevděčné přepisování!)

HonzaC napsal: Juro, ona tam zmínka je, ale u var. sierragrandensis, dokonce se dvěma fotkami. Ona tahle robustior je jí totiž zatraceně podobná. Jen je ve všem mnohem větší. Ale dobře, že jsi ji připomněl, zvlášť ještě těmi fotkami.

Omlouvám se, úplně jsem to přehlídl, hledal jsem to u fallax, slibuju že budu pozornější.

Jako pokání jsem našel alespoň fotky z roku 2011 s rostlinou kterou vedu jako Echinopsis calorubra a jejíž květ považuji za nejkrásnější z celého rodu. Semena byla z Chrudimi, výsev v roce 1989. Snad to je ona. Pokud ne, opravte mne.

Dám sem seznam druhů a variet, které jsem schopnej zpracovat do Lobivia od A do Z a prosím o následující:
Pokud vám tam bude nějaké jméno chybět, napište. Buď doplním nebo odpovím, že neznám a budu rád, když se ho někdo ujme a zpracuje nebo mi nějaké informace poskytne.
U řady jmen bude značka (-), což znamená, že nemám fotky. A zas, budu rád, když doplníte v samostatném příspěvku (bude dost času na přípravu) nebo mi ji poskytnete už do základního příspěvku. Autorství samozřejmě uvedu.
Jinak samozřejmě budu vděčný za jakoukoliv informaci a těším se na vaše příspěvky.

Seznam:

1. cinnabarina – var. grandiflora, prestoana, draxleriana (-), walterspielii, zudanensis
2. famatimensis – var. jachalensis (-), sanjuanensis (-), bonnieae (-)
3. ferox – var. longispina, potosina
4. formosa (-) – var. tarijensis (-), bertramiana (-), randalii (-), nivalis (-), hyalacantha (-), bruchii (-), uebelmanniana (-), rosarioana, kieslingii, amaichensis (-), velascoensis (-), grandis (-)
5. grandiflora – var. lobivioides, crassicaulis (-), longispina (-), pumila (-), herzogii
6. haematantha – var. hualfinensis, jasimanensis, viridis, amblayensis, elongata, kuehnrichii, chorrillosensis, rebutioides, densispina
7. hertrichiana – var. lauii, simplex
8. huascha (-) – var. calliantha (-), walteri (-), rubriflora (-), robusta (-)
9. chrysantha – var. hypocyrta
10. chrysochete – var. markusii (-), minutiflora (-), subtilis (-), tenuispina
11. jajoiana – var. fleischeriana, elegans (-), paucicostata, aurata (-), nigrostoma (vatteri), nidularis, pungens (-), caspalasensis (-)
12. lateritia – var. kupperiana, rubriflora (-), cotagaitensis, citriflora, horrida
13. marsoneri – var. iridescens
14. maximiliana – var. hermanniana, charazanensis, miniatiflora (-), violacea (-), durispina, caespitosa, corbula, sicuaniensis, intermedia, westii (-)
15. pampana – var. borealis (-)
16. pentlandii
17. pugionacantha – var. cornuta, salitrensis, culpinensis, corrugata, haemantha (-), versicolor, rossii
18. rauschii (-)
19. saltensis – var. multicostata, pseudocachensis (-), nealeana, zapallarensis
20. sanguiniflora – var. breviflora, duursmaiana
21. schieliana – var. quiabayensis, leptacantha
22. schreiteri – var. riolarensis (-)
23. silvestrii
24. tegeleriana – var. incuiensis, akersii (-)
25. tiegeliana – ruberrima, pusilla, flaviflora (-), cinnabarina
26. wrightiana – var. winteriana
27. zecheri

Echinopsis - zde by bylo obzvlášť fajn, kdybyste se tohoto rodu někdo ujal, nemám k nim skoro nic.
ancistrophora
mammilosa
obrepanda
chacoana

jura napsal: Příští rok opýlíme, uvidíme.

Jo, to určitě udělej. Možná přijde překvapení, protože mně by tahle kytka ze všeho nejlíp pasovala k pampánám . Ostatně - zmiňuju ji tam taky.

Lobivia cardenasiana Rausch, K.u.a.S. 1972/32

- Echinopsis cardenasiana (Rausch) H. Friedrich
- Echinopsis ancistrophora ssp. cardenasiana (Rausch) Rausch

Polní čísla:
KK 1026 - Jucanas, Tarija, Bolivia, 3000m n.m.
L 414 - Cajas, Mendez, Tarija, Bolivia, 2600-2700m, společně s L 405 a L 416
WR 498 – východní Tarija, Bolivia
WR 498a – var. rubriflora, Condor Paso, Bolivia

Popis - W. Rausch: Jednotlivá, ploše kulovitá, až 10 cm silná, tmavě zelená, 17 žeber je přímých nebo lehce rozdělených na hranaté bradovité hrboly, šídlovité otrnění sestává z 12 - 14 OT a 2 - 3 ST, až 3 cm dlouhých. Domovinou je Bolívie, východní Tarija.
Doplnění popisu: Květy jsou dlouhé 8 – 10 cm, široké 5 – 8 cm, karmínově červené až do fialova s různou sytostí, u potomstva WR 498a a dalších sběrů východně od Condor Paso červené.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Západně od Condor Paso vykazuje 10 cm dlouhý květ sytější odstín fuchsínově červené a západně směrem na Cajas kvetou červeně.
Tento popis rostlin jsem udělal původně jako variety Lobivia calorubra, kvůli fuchsínově zbarveným květům, tmavě zelené epidermis a geograficky velmi vzdáleným nalezištím ale vedu taxon odděleně.

Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v rámci Echinopsis ancistrophora): Nad hranicí Tarija, západně od Condorského průsmyku se vyskytuje fialově růžově kvetoucí Lobivia cardenasiana Rausch se svou červeně kvetoucí var. rubriflora z Cajas.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
417 , 3403 , 3911 , 9989 , 17199 , 17728 , 18329

Odkazy: www.cact.cz/noviny/2010/07/Bolivie_16.htm

Možnosti záměny: Asi nejbližší příbuznou je Echinopsis ancistrophora, často bývá uváděna jako její varieta. L. cardenasiana prozradí lesklá tmavá pokožka, lobíviovitě sekyrkovitá žebra a tvrdší, silnější a barevnější trny. V květu už se zaměnit nedají. Dalším podobným druhem je L. calorubra, ta má ale žebra přímá a hlavně světle až nažloutle zelenou epidermis. Blízko má L. cardenasiana také k Echinopsis obrepanda.

Poznámky: Lobivia cardenasiana je krásný a populární druh, velice často zastoupený ve sbírkách. Zůstává dlouho téměř plochá, mívá i atraktivní silné trny a velké květy jsou doslova pastvou pro oči. I u ní se projevuje určitá variabilita, ale i tak zůstává velice typickým taxonem. Pěstování je naprosto bezproblémové, s trochou nadsázky se dá říci, že roste všude a ve všem.
Na poslední fotce trochu jiná forma, než tradiční WR 498.

Variety:
Lobivia calorubra var. mizquensis (Rausch) Rausch, Lobivia 85 comb. nov.

- Lobivia mizquensis Rausch, K.u.a.S. 1972/151
- Lobivia aguilari Vasquez, K.u.a.S. 1974/1

Polní čísla:
WR 463 – Vila Vila, Cochabamba, Bolivia, 3800 m n. m.
KR 680 – Tintin, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Sbíral jsem tuto populaci poprvé jako malou Echinopsis obrepanda, rozdíly vykázaly až malé, jen 7 cm dlouhé, červené květy. Původem je z celého pohoří severně od Rio Caine z Vila-Vila přes Mina Asientos po Molinero.


Lobivia calorubra var. pojoensis (Rausch) Rausch, Lobivia 85 comb. nov.

- Lobivia pojoensis Rausch, K.u.a.S. 1968/8
- Echinopsis rauschii Friedr., K.u.a.S. 1974/83

Polní čísla:
WR 188 – východně od Pojo, Cochabamba, Bolivia, 3000 m n. m.

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Blízko Pojo jsem našel nejmenší formy tohoto typu, které byly velké maximálně 9 cm v průměru, s 6 cm dlouhými oranžovočervenými květy, kromě toho mají sklon k odnožování.



Lobivia calorubra var. grandiflora (Rausch) Rausch, Lobivia 85 comb. nov.

- Lobivia pojoensis var. grandiflora Rausch, K.u.a.S. 1968/9
- Echinopsis rauschii var. grandiflora Friedr., K.u.a.S. 1974/83

Polní čísla:
WR 193 – Cochabamba, Bolivia, 3000 m n. m.

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, až 10 cm v průměru, epidermis je tmavší, často též s fialovohnědým nádechem, žebra jsou přímá a 10 cm dlouhé květy vykazují silnější červeň s modravým nádechem. Je to jediná populace, která se v barvě květu trochu odlišuje. Naleziště je v blízkosti Mizque.


Lobivia calorubra var. megalocephala (Rausch) Rausch, Lobivia 85 comb. nov.

- Echinopsis rauschii var. megalocephala Rausch, K.u.a.S. 1974/241

Polní čísla:
WR 272 – Comarapa, Santa Cruz, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá, až 13 cm průměr, žebra jsou přímá, nedělená a květy 12 cm dlouhé, oranžově červené. Naleziště je blízko Pojo.

Lobivia calorubra (Card.) Rausch, Lobivia 85 comb. nov.

- Echinopsis calorubra Card., C.a.S.J. 1967/62

Polní čísla:
KK 468 - Comarapa, Bolivia, 2200m
KK 476 - Comarapa to Saipina, Bolivia, 2200m
WR 271 - Comarapa, Santa Cruz, Bolivia
WR 463a - Cochabamba, Cochabamba, Bolivia

Popis: Jednotlivá, kulovitá až ploše kulovitá, až 14 cm průměr, světle zelená s malým kůlovitým kořenem, asi 16 žeber je poněkud zešikmeno v sekyrovité hrboly. OT 9 - 13, ohnutých k tělu, ST 1 - 2,5 cm dlouhé, všechny šídlovité, květy 14 cm dlouhé, oranžovočervené s červenými tyčinkami. Plod kulatý až oválný, polosuchý. Semeno kulaté, 1,2 mm průměr, testa má řady plochých hrbolů, matně černé. Tento typ je rozšířen mezi Comarapa - Totora a Aiquila.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Při výsevech různých Echinopsis obrepanda se vždy objevovaly světle zelené Echinopsis calorubra Card., které vykazovaly stejnou epidermis jako např. Lobivia pojoensis Rausch. Později se ještě ukázalo, že nejen epidermis, ale i oranžovočervené květy, semena a v neposlední řadě geografie tvoří společný celek, ve kterém jsou rozeznatelné Echinopsis calorubra Card. jako největší a Lobivia pojoensis Rausch jako nejmenší populace. Prioritní druhový název je tedy Calorubra Card.

Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v rámci Echinopsis obrepanda): Nazval jsem je podle diagnózy Brittona a Roseho Lobivia mizquensis, třebaže se jedná o krátkokvěté Echinopsis obrepanda. Otázku jmen rodů jsem z této studie vyjmul, protože tato akce má zkusit sloučit pouze nejnižší příbuzné okruhy tvarů.
Těla těchto typů jsou ploše kulovitá až kulovitá, dosahují průměru 20 cm, později tvoří velké skupiny, žebra jsou většinou zešikmena, řidčeji pouze probíhající, trny jsou víceméně ohnuty. Květy jsou 7 - 20 cm dlouhé, bílé, červeně purpurové nebo oranžově červené. Kulovité plody jsou polosuché, pukají svisle a obsahují kulovitá až prodloužená, poněkud zahnutá černá semena s nepravidelnou testou a dlouhým plochým hilem. Další odchylku nalézáme blízko Mizque (Lob. aguilari z Molinos), jejíž tělo je ploše kulovité, většinou jednotlivé a dosahuje pozoruhodného průměru. Otrnění má správné obrepandové květy, třebaže krátké, většinou červené květy připomínají opět Lobivia.
Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v rámci Echinopsis ancistrophora): Větší rostliny podobné typu (ancistrophora) najdeme ještě v dept. Cochabamba u Pojo. Zde mají epidermis světle zelenou, květy červené a mají jméno Lobivia pojoensis Rausch, jejíž var. grandiflora z Mizque tvoří větší květy s modravým nádechem. Teprve později jsem nalezl blízko Pojo druhou lokalitu s ještě větším habitem, kterým vstupuje do literatury jako Echinopsis rauschii var. megalocephala Rausch. Tímto tvoří tyto formy uzavřený celek.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 4414

Odkazy: www.lobivia.pl/calorubra/index.html

Možnosti záměny: Lobivia calorubra by mohla být snadno zaměnitelná (bez květu) s jemnějšími formami Echinopsis obrepanda, případně s Lobivia cardenasiana. Od obou se však výrazně odlišuje barvou těla. Ta je u L. calorubra velice světle zelená, někdy až žlutozelená. Oba další jmenované druhy jsou podstatně tmavší. V době květu je však zcela typická a nezaměnitelná jak odstínem vlastního květu, tak i světle zelenou trubkou.

Poznámky: Lobivia calorubra a její variety se s L. cardenasiana snadno kříží. Stalo se mi asi před 8 lety, že mi moje tehdy jediná rostlina WR 272 (var. megalocephala) udělala plod, zjevně opylena vedle stojící a kvetoucí L. cardenasiana (ta plod vytvořila rovněž). Na podzim se pár semen vysypalo do květináče, zbytek jsem vyhodil. Jak už to tak bývá, na jaře se objevila spousta semenáčků, i ty jsem zlikvidoval. Dva se ale „schovaly“ pod rostlinu a přišel jsem na ně až při přesazování, kdy už měly skoro centimetr. Myslel jsem, že se jedná o odnože. Vzal jsem je na milost a dopěstoval do květu. A mám je dodnes. Copak se dá něco takového zlikvidovat?




Jinak tento druh i se svými varietami se mi dlouho úspěšně vyhýbal, takže vám ho na fotkách neukážu. Mám jen loňské výsevy a ty zatím k focení nejsou. Takže výzva pro vás všechny, SEM S FOTKAMI!

Juro, ona tam zmínka je, ale u var. sierragrandensis, dokonce se dvěma fotkami. Ona tahle robustior je jí totiž zatraceně podobná. Jen je ve všem mnohem větší. Ale dobře, že jsi ji připomněl, zvlášť ještě těmi fotkami.