Téma:

Jirko, to je ono, fotky z nalezišť jsou k nezaplacení. Aspoň je vidět, jak strašně variabilní tyhle kytky jsou.

Jinak, chlapi, dík za chválu, snad ji přežiju.

Tak tady už ani není co doplňovat

No, bratře, jak pravím, já holt jen překládám a maličko kecám...

San Pedro Norte, Cordoba

Quilino, Cordoba

Anquincila, Catamarca

El Portezuelo, Catamarca

Honzo já smekám. Děláš to krásně, líp si to snad nedokážu představit. A aurey, to je mana pro oko.

Ty jo a koukám, že tvorbu odkazů máš v malíku a máš to celý ty příspěvky i technicky vymakaný, to teda tleskám!

Bohužel fotek sem letos moc mích oblíbených l.aureii neudělal. Ale s chutí jsem si přečetl články a musím říct že lib bych to nenapsal, jo HonzaC prostě umí psát čtivě ještě jednou dík.poz.morče.

Tato poslední skupina hrubotrných je asi nejsložitější, protože v ní vládnou značné zmatky. Co v jedné sbírce vidíte s označením catamarcensis, to v jiné je jako callochrysea a coby catamarcensis je prezentováno něco, pod čím si představíte spíš klasickou fallax. Napsáno s určitou nadsázkou, ale v podstatě je to tak. Jak k těmto zmatkům došlo, je nasnadě. Areál rozšíření velký, sběračů semen mraky, nepořádnost vysévajících leckdy obrovská (píšu z vlastní zkušenosti) a je to tu. Proto i když sem dám fotky svých rostlin, berte je bez záruky a zároveň vás všechny vyzývám co nejúpěnlivěji: Změňte toto vlákno ze současného „vanmenšou“ na „menymenšou“ (ještě raději „menyvyminmenšou“), pište své názory, vkládejte fotky atd. Velice rád nějakou svou vyhodím nebo přesunu, nemám patent ani na rozum, ani na kytky.
Díky výše uvedenému též nezbývá než doporučit všem, kterým jde o co nejpřesnější určení, psát na jmenovku hlavně lokalitu původu a název variety považovat za mnohem méně významný rozlišovací prvek. Ostatně čím dál více importérů k označování ve formě „sběrové číslo, Lobivia aurea v. (nebo f.) lokalita“ přistupuje a zaplaťpánbůh zato. A těm, kteří nepěstují jmenovky, ale hezké rostliny a neprodukují přitom semena pofidérní botanické hodnoty, těm to může být jedno.

Lobivia aurea var. catamarcensis (Ritt.) Rausch comb. nov.

- Hymenorebutia aurea var. catamarcensis Ritt., Kakteen 1980/468
- Cereus huascha var. flaviflorus Speg., Cact. Plat. Tent. 1905/479

Polní čísla:
FR 1094 - Mountains above Catamarca, Argentina, 1400m, Lobivia aurea v. catamarcensis

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo mírně odnožující, krátce cylindrická, první popis této formy uskutečnil už v r. 1905 Spegazzini pod názvem Cereus huascha var. flaviflorus: „Tělo 20 cm vysoké, 8 cm silné, květy 6 - 9 cm dlouhé, žluté. Ne vzácná v provincii Catamarca.“ Jelikož Spegazzini použil mylně Weberův název Cereus huascha var. flaviflorus pro jinou rostlinu, zůstává tato beze jména a proto je platný Ritterův název. Rostliny v Catamarca až po Sierra Velasco mají proti ostatním varietám kratší květy. Zřejmě se jedná o Backebergovu Lobivia cylindrica. Ritter píše, že se z tohoto regionu odlišuje ještě var. depressicostata.

Poznámka: Tato varieta odnožuje přece jen častěji než typ, takže v dospělosti vytváří řídké trsy spíše sloupkovitých rostlin. Květy jsou skutečně „lobíviovitě“ krátké a varírují v intenzitě žluté barvy. Ta na fotce je mladičký semenáč s květy nejsvětlejšími z těch, co mám.



Lobivia aurea var. callochrysea (Ritt.) Rausch comb. nov.

- Hymenorebutia aurea var. callochrysea Ritt., Kakteen 1980/468

Polní čísla:
WR 47 - Cafayate to Alemania, Salta, Argentina, Lobivia aurea v. callochrysea
FR 985 - West of Alemania, Qda de las Conchas, Salta, Argentina, Lobivia aurea v. callochrysea

Popis - Citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, krátce cylindrická, 20 cm a vyšší, podobná var. catamarcensis, ale s 11 cm dlouhými, žlutými květy. Bez květů je snadno zaměnitelná s Echinopsis tubiflora, se kterou často roste. Na stanovišti Quebrada de Las Conchas v Saltě má nejsevernější výskyt.


Poznámka: Moje rostliny jsou v těle značně variabilní, společné jsou jim jen skutečně velké světlé květy. Při průměru kolem 8 cm zůstávají kulaté, na rozdíl od Rauschova popisu mírně odnožují. Variabilitu trnů je vidět na fotkách. Je pravda, že některé formy se klasickým Echinopsis velice podobají, a to ještě i v době, kdy poupata dorostou do nějakých 8 cm. O to větší je pak překvapení, když se květ rozvije. Je žlutý a jeho průměr a délka jsou stejné, kolem 10 cm. Pak to opravdu vypadá jako nějaký kříženec zmiňované tubiflory s aureou.



Lobivia aurea var. fallax (Oehme) Rausch 1975

- Lobivia fallax Oehme, Kaktde. 1939/4
- Pseudolobivia aurea var. fallax Backbg., Cactaceae 1959/1357
- Hymenorebutia aurea var. lariojensis Ritt., Kakteen 1980/467

Polní čísla:
WR 136 - Patquia, La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. fallax
WR 711 - Buenos Aires to La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. fallax
WR 711a - Buenos Aires to La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. fallax
WR 813 – Peganzo, Lobivia aurea v. fallax
FR 1100 - Above Chamical, La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. lariojensis

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 4749

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo v malých skupinách, krátce cylindrická, s 40 cm výšky a 8 cm v průměru je asi největší formou této skupiny. Všeobecně jsou řidčeji, ale zato silněji otrněné. Květy jsou 7 cm velké, žluté. Výskyt je omezen na Sierra de Malanzan.

Poznámka: Značně variabilní taxon. Mám tři semenáče od pana Kokory z Lanškrouna




a pár semenáčků vlastních ze semen různého původu a rozdíly jsou velké. Snad by k nim měla patřit i tato VS 20 od La Rioja a P 207, popsaná jako var. lariojensis.


Variabilita těchto hrubotrných variet je enormní a když se dá tento fakt dohromady se spoustou v současné době existujících polních čísel, je v celém komplexu L. aurea značně nepřehledno. Díky tomu se dá kterákoliv varieta v podstatě najít i mezi semenáči variety jiné od jiného dodavatele, případně je najdete mezi položkami vlastní L. aurea.

Tak a máte co číst, tak se snažte a koukejte taky něco šoupnout.

PS: Miro, díky!

Lobivia aurea var. depressicostata (Ritt.) Rausch

-Echinopsis aurea var. depressicostata Ritter



Polní čísla:
WR 526 – La Puerta, Catamarca, Argentina, Lobivia aurea v. depressicostata
FR 18 - Catamarca, Argentina, Lobivia aurea v. depressicostata

Popis: Krátce cylindrické až sloupkovité rostliny, mírně odnožující. Výška až 20 cm, průměr 4 - 7 cm. Žebra nízká, stlačená, na temeni někdy mírně zvlněná, dále svislá, počet 12 – 20. Okrajových trnů kolem 10 i více, 5 – 12 mm dlouhé, světlé, skoro průsvitné. Středové trny 1 - 4, poměrně silné, píchavé, se zesílenou bází, délka 12 – 25 mm, různých barev. Květy žluté, až 7 cm dlouhé, 5 – 6 cm v průměru. Plody a semena jako u typu.


Poznámka: Ani tato varieta není zrovna jednotná ve vzhledu, naštěstí rozdíly najdeme jen v jednom znaku. Některé rostliny rostou zpočátku jako kulovité a až později se protahují do sloupku, jiné sloupkují už odmalička. Trny a květy zůstávají přibližně stejné.
Rausch se o této varietě s výjimkou jediné věty u var. catamarcensis vůbec nezmiňuje, přestože v seznamu polních čísel ji má.


Lobivia aurea var. tortuosa Rausch 1985

Polní čísla:
WR 711e - Ojo de Agua, Lobivia aurea v. tortuosa
WR 711f – Guasayan, Lobivia aurea v. tortuosa

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, krátce cylindrická, až 8 cm vysoká a 7 cm v průměru, černé, až 3 cm dlouhé trny jsou šídlovité a zahnuté. Tato populace je odlišná a nachází se v Santiago del Ester, blízko Ojo de Agua.

Poznámka: Kdysi se mi podařilo získat dvě odnože (i když Rausch píše v popisu „jednotlivá“, tak občas nějakou odnožku hodí), z nichž vyrostly rostlinky ne nepodobné tomu, co mám jako var. catamarcensis. Jsou jen o dost drobnější a mají silné asi 1,5 cm dlouhé, zprvu tmavé a zajímavě prohnuté trny (catamarcensis rovné). Květy jsou světle žluté, o průměru i délce kolem 5 – 6 cm, tedy rovněž menší. Na fotce jsou vpředu dvě rostliny var. sierragrandensis (ovšem pod „výsevním“ názvem cordobensis), za nimi vpravo s tím světlejším květem je právě tortuosa.


Pravda je, že rostlina na Rauschově fotce v Lobivia 85 vypadá jinak (hlavně ten zahnutý středový trn), ale na druhou stranu pan Rausch v popisu také není důsledný. Píše o černých trnech, na fotce jsou však vyloženě světlé...


Lobivia aurea var. shaferi (Br. et R.) Rausch 1975

- Lobivia shaferi Br. et R., The Cactaceae 1922/52
- Lobivia cylindracea Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/29

Polní čísla:
WR 152 - Andalgala to Hualfin, Catamarca, Argentina



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 4710 , 4660

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tato varieta dělá velké shluky s jednotlivými těly až 25 cm vysokými a 4 cm silnými, někdy vytváří jeden 5 cm dlouhý středový trn. Domovina je blízko Andalgala na plošinách.


Poznámka: K popisu dodám, že někdy ten středový trn není jen jeden, často bývají i čtyři. Variabilita je opět značná, najdeme jemně otrněné trsy malých tělíček (forma „andalgalensis“), jindy jsou to shluky dlouhých okurek s naježenými bodáky.

Nestíhám a to jsem doma Honzo fantastické.

Lobivia aurea var. albiflora Rausch, Succ. 1979/162

Polní čísla:
WR 710 - Piedrita Blanca, Cordoba, 500 m, Lobivia aurea v. albiflora

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 20050 - albiflora

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: V habitu podobná var. catamarcensis, jen poněkud ozdobnější, krátce cylindrická, až 20 cm vysoká a 6 cm silná, trochu odnožující a s 7 cm dlouhými, bílými květy. Domovinou je severní Sierra de Cordoba.


Poznámka: Jak vypadá tato varieta s čistě bílým květem, na to se můžete podívat na výše uvedeném odkazu. Ale vyséval jsem semena od Slávka Fischera LF 79 Recreo, Catamarca. Většina rostlin kvetla předpisově bíle. Jedna z nich ale kvetla světlounce nažloutlým květem a jedna téměř bílým květem se žlutým středem. Zvlášť tato kombinace se mi hodně líbí.



Lobivia aurea var. dobeana (Doelz) Rausch 1975

- Lobivia dobeana Doelz, Beitr. z. Sukkde. 1939/1
- Cereus huascha var. rubriflorus Speg., Cact. Plat. Tent. 1905/479



Polní čísla:
WR 527 - Catamarca, Catamarca, Argentina, Lobivia aurea v. dobeana

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
295 , 845 , 8051 , 17178 , 18164 , 18838

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo málo odnožující, kulatá a až 5 cm v průměru, s tvrdým a většinou pestrým otrněním a 6 - 8 cm dlouhými červenými květy. Tento červeně kvetoucí protějšek ke žlutě kvetoucímu Cereus huascha var. flaviflorus Speg. jsem objevil znovu v roce 1965 v Sierra Ancasti.


Poznámka: Variabilita opět velká. Známe maličké rostliny tvořící téměř polštáře minitělíček i poměrně velké rostliny s několika málo odnožemi. Květy byly původně popsány jako červené, dnes už by bylo potřeba do popisu dopsat i žlutou, oranžovou a dokonce prý i bílou (neviděl jsem).

Lobivia aurea var. leucomalla (Wessn.) Rausch 1975

- Lobivia leucomalla Wessn., Beitr. z. Sukkde. 1938/1



Polní čísla:
WR 116 - Sierra de San Luis, San Luis, Argentina, Lobivia aurea v. leucomalla



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 481 , 3384 , 20201

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, krátce cylindrická, menší než předchozí variety, až 12 cm vysoká a 6 cm silná, značně zakrytá bílými štětinami. Objevena byla Blossfeldem v San Luis a byla zaměňována za Lobivia densispina.


Lobivia aurea var. quinesensis (Rausch) Rausch 1975

- Echinopsis aurea var. quinesensis Rausch, K.u.a.S. 1966/107



Polní čísla:
WR 112 - Quines, San Luis, Argentina, 800m, Lobivia aurea v. quinesensis

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 295

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tato varieta je v růstu podobná var. leucomalla, ale není tak hustě otrněná a tvoří až 6 cm dlouhé, jehlovité ST. Pochází ze San Luis, mezi Quines a San Martin.


Poznámka: Obě tyto variety jsou notoricky známé, asi není co dodávat.


Lobivia aurea var. sierragrandensis Rausch 1985

Polní čísla:
WR 711b - Buenos Aires to La Rioja, Argentina, Lobivia aurea v. sierragrandensis
WR 117 - Sierra de San Luis, San Luis, Argentina, Lobivia aurea v. robustior


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 17199
Další příspěvky ve fóru: 24588

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá, až 8 cm v průměru, většinou ale menší, jemně a řídce otrněná, jednotlivé středové trny dosahují až 25 mm délky, jsou tenké a ohebné. Je rozšířena v Sierra Grande de Cordoba.


Poznámka: Kromě var. sierragrandensis se prakticky stejné rostliny vyskytují i pod názvem var. cordobensis, což je neplatné synonymum.


Zajímavým a velmi podobným taxonem je var. robustior, která je var. sierragrandensis velice podobná. Jen je u ní všechno mnohem větší a mnohem rychleji roste. Květy mají v průměru až 9 cm proti 5 – 7 cm u var. sierragrandensis.

Lobivia (Echinopsis) aurea (Br. et R.) Backbg., Der Kaktfrd. 1938/85

- Echinopsis aurea Br. et R., The Cactaceae 1922/74
- Lobivia cylindrica Backbg.., Kaktus ABC 1935/415
- Pseudolobivia aurea Backbg., C.a.S.J. 1951/49
- Pseudolobivia luteiflora Backbg., Kaktlex. 1966/373
- Hymenorebutia aurea Ritter, Kakteen 1980/467


Polní čísla:
WR 101- Sierra Chica, Cordoba, Argentina, Lobivia aurea
WR 711c - Buenos Aires to La Rioja, Argentina, Lobivia aurea
WR 711d – Tulumba, Lobivia aurea v. luteiflora
WR 713a – Olta, Lobivia aurea
L 504 - Ancasti, Catamarca, Argentina, 2800m, Lobivia aurea

Popis - Citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá až soudkovitá, až 12 cm silná, s 11 - 16 rovnými žebry, 8 - 16 okrajových trnů a až 4 středové trny. Ty jsou rovné, tvrdé, píchající. Květy 7 - 9 cm dlouhé, žluté. Plod je kulatý až oválný, vysychající. Semeno kulovité, díky zvrásnění drsné a matné, hilum rovné, kulaté a důlkovitě prohloubené. Vyskytuje se od Sierra Chica de Cordoba po Sierra San Luis.
Doplním popis s tím, že podle původního popisu jsou trny dlouhé 6 – 12 mm, okrajové světlé a jemnější s hnědou bází, středové hnědočerné, později šednoucí. Dobrovolně typ prakticky vůbec neodnožuje.


Citace W. Rausch – Lobivia 75: Tyto čistě argentinské kaktusy byly poprvé hlášeny Brittonem a Rosem ze Sierra Chica de Cordoba. Solitérní typ se nachází nejen zde, ale také v Sierra Grande na jihu San Luis a na severu až do Sierra Ancasti u Patquia. V Sierra Velasco až po Catamarca jsou rostliny poněkud válcovitější a tvoří malé skupiny.Tyto formy odpovídají Lobivia fallax Oehme. Zajímavá je na sever vystrčená lokalita v blízkosti Alemania (Salta), jejíž jemně otrněná forma (Lob. calochrysea Ritt. n. n.) může být zařazena do okruhu fallax. Blízko Andalgala nalézáme nejmenšího zástupce celé skupiny, který tvoří až stohlavé skupiny. Jinak ale odpovídá typu aurea. Jsou také formy, které Britton a Rose nazvali Lobivia shaferi a Spegazzini popsal jako Cereus huascha var. flaviflora Speg. (non Web.), ve stejné literatuře najdeme ještě Cereus huascha var. rubriflora Speg. (non Web.) ze Sierra Ancasti. Již Spegazzini dal do blízkého příbuzenství svou var. flaviflora (= shaferi) s var. rubriflora (= dobeana), ale nepoznal Weberovy druhy a použil jejich jména pro jiný druh (Cereus huascha Web.). Byl to pak Dölz, který roku 1942 (Beitr. z. Sukkde. u. pflege, S. 1) poznal Spegazziniho omyl a přejmenoval Cer. huascha var. rubriflora Speg. na Lobivia dobeana. Tím dnes máme červeně kvetoucí Lobivia aurea var. dobeana (Dölz) z nejvyšších poloh Sierra Ancasti. V San Luis blízko Quines se stává otrnění delší a bílé, změna, kterou jsem nazval var. quinesensis a která tvoří přechod ke zcela bílé var. leucomalla Wessn. Tato hustě štětinovitá forma byla nalezena Blossfeldem a roste jen na zcela malé lokalitě. Var. quinesensis je v literatuře pro podobnost řazena jako varieta k Lobivia densispina Werd., ta ale roste o 1000 km severněji a náleží ke zcela jinému typu.
Charakter této skupiny dal a dává stále popud k různým názorům. Přímo probíhající žebra, plody, systém kořenů a v neposlední řadě nízká nadmořská výška nálezů hovoří pro začlenění do rodu Echinopsis, avšak krátké žluté a červené květy, které se otevírají ve dne, ukazují k Brittonově a Roseho lobívii. Vzdor tomu popsali tito autoři rostliny jako Echinopsis a tím položili základní kámen pro pozdější diskuse. Navíc nepoužili svoji diagnózu lobívií v tomto případě důsledně, když velmi blízce příbuznou shaferi popsali jako Lobivia (také leucomalla Wessn., fallax Oehme a dobeana Dölz byly publikovány jako Lobivia). Tím máme nyní jeden druh Echinopsis se čtyřmi varietami Lobivia; jaký to komický zjev v našem systému! (Podobně nalézáme u Brittona a Roseho Lob. grandiflora proti Trichocereus huascha, Lobivia bruchii x Echinopsis formosa). Připomínám tedy staré označení Lobivia aurea (Br. et R.) Backbg. (i ve smyslu Werdermannově, Blühende Kakteen 1938/150), ale bez jména Pseudoechinopsis (souběžně s přebytečným jménem Soehrensia, Acantholobivia atd., které se čas od času mění na jméno rodu, podrodu nebo sekce).


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
3957 , 4193 , 18164 , 18983



Odkazy: www.lobivia.pl/aurea/index.html



Možnosti záměny: Pravá Lobivia aurea je natolik typickou rostlinou, že splést si ji je možné snad jen s nějakými hybridními Echinopsis.


Poznámky: Ještě v nedávné minulosti byly typické rostliny tohoto druhu ve sbírkách velice málo k vidění. Snad to způsobovala jejich obyčejnost (bez květu). Zelené, krátce otrněné kuličky (nebo v teplých sklenících častěji šišky) postrádají atraktivitu jemnějších leucomally a quinesensis, stejně jako drsně vytrněných fallax a spol. Možná byla důvodem i neochota odnožovat narozdíl třeba od běžnější shaferi. Mně se ale naprostá pravidelnost tvrdě pěstovaného typu mimořádně líbí a byl jsem nadšen, když se u mě někdy v roce 2005 zastavil Vašek Šeda a věnoval mi dvě typické rostliny L. aurea se symbolickým polním číslem SE-1. Dodnes patří k mým nejoblíbenějším kaktusům.
Dovolím si v souvislosti s tímto druhem ještě jednu vzpomínku. Jezdíval jsem za kaktusy často na trasu Dřísy, Čečelice, Všetaty, Neratovice. Jména mnohým z vás budou velice známá – Rektořík, Krůta, Plotnárek, Kukla. Právě pan Krůta měl v rohu skleníku jednu obrovskou aureu. Už trochu pokřivenou, ale snad 30 cm vysokou. Bez jediné odnože. Pár jich prý sice vypotila, ale vždycky mě někdo předběhl. Naposledy jsem u pana Krůty byl měsíc před jeho náhlým předčasným úmrtím a ta aurea mě tehdy přímo uzemnila. Měla otevřených 12 květů a k rozkvětu připraveno dalších snad 40 poupat. „To se se mnou loučí“, řekl pan Krůta a na můj nechápavý pohled dodal: „Tohle občas echinopsis dělají. Zkrátka mají dost a těsně před smrtí vrhnou poslední síly do kvetení. Měl jsem jednou eyriesii snad tři čtvrtě metru vysokou, během sezóny udělala snad stovku květů a pak odešla“. Jestli ta aurea opravdu odešla, to už jsem se nedozvěděl. Po pár týdnech mě zastihla zpráva, že tento nesmírně vitální člověk zemřel. Ale od té doby si nad aureami často na tohoto skvělého pěstitele a neméně skvělého člověka vzpomenu. Mimochodem, jedna eyriesii mi udělala kdysi totéž. Při 65 cm výšky otevřela najednou 52 květů. Trefila se zrovna do termínu naší výstavy a není divu, že byla středem pozornosti. Do konce sezóny vyprodukovala dalších asi 20 květů, schoulila se do sebe a bylo hotovo. Ale to už sem jaksi nepatří.
V současné době přicházejí do Evropy každoročně kvanta semen z nalezišť, takže L. aurea už je ve sbírkách zastoupená hojně a ve spoustě forem. Často jsou mnohem atraktivnější než ten původní typ. Třeba tahle LF 31 ze Sanagasty od Slávka Fischera bude určitě „pošušňáníčko“.


Ale stejně, ta „pravá“ krátkotrná aurea...

Ještě než se pustím do jednotlivých variet, pár slov předem. Těch variet je zde dost, proto je rozdělím do několika skupin. Nebudu se přitom držet abecedního pořadí, ani pořadí, v jakém je uvádí W. Rausch v Lobivia 85. Do prvního „varietního“ příspěvku dám ty nejjemnější, snadno identifikovatelné leucomalla, quinesensis a sierragrandensis (včetně cordobensis a robustior), do druhého kvetoucí jinak než žlutě – albiflora a dobeana, následovat budou méně rozšířené depressicostata, tortuosa a přidám shaferi a na závěr si dáme chuťovku v podobě zmatečných drsňáků catamarcensis, callochrysea a fallax.

Díky moc za názor, aspoň trochu vím, co mám. Zbavovat se jí určitě nehodlám, když je u mě takovou dobu a přežila dokonce i Velkou sviluškovou epidemii

Hanka napsal: Prošla jsem si odkazy na příspěvky v původním tématu a nedá mi to abych se nezeptala. Jedna ta kytka je moje (#20010, neumím vkládat odkazy) a prý je to kříženec. Od rostlin na fotkách tady se teda liší, ale například tato od Rausche: www.cactuspro.com/lecture/Rausch-Walter/Lobivia-1975/page-145.html mi přijde docela podobná. Tak jak je to s ní :?: A jestli je to kříženec, nenapadá někoho s čím? :woohoo:

Jinak velký dík, k tomu se nedá nic jiného dodat

Hanko, sice bych úplně nevylučoval možnost, že se jedná o torrecillasensis, ale daleko víc se přikláním k tomu, co psal morče, tedy že se jedná o křížence. Potenciálního rodiče bych viděl ve slabě otrněné formě L. saltensis, např. v této var. nealeana.


Ale vůbec by mi to nebránilo v pěstování této kytičky, je pěkná a zajímavá.

Prošla jsem si odkazy na příspěvky v původním tématu a nedá mi to abych se nezeptala. Jedna ta kytka je moje (#20010, neumím vkládat odkazy) a prý je to kříženec. Od rostlin na fotkách tady se teda liší, ale například tato od Rausche: www.cactuspro.com/lecture/Rausch-Walter/Lobivia-1975/page-145.html mi přijde docela podobná. Tak jak je to s ní :?: A jestli je to kříženec, nenapadá někoho s čím? :woohoo:

Jinak velký dík, k tomu se nedá nic jiného dodat

Teda bratře, to je mazec, kam se na tebe hrabu. Ty vobrázky jsou prostě dokonalý....von snad ten Frič měl v tomhle aspoň pravdu....ten by tohle měl vidět.....

Lobivia arachnacantha var. torrecillasensis (Card.) Backb., Kaktlex. 1966/203

- Echinopsis torrecillasensis Card., C.a.S.J. 1956/10

Polní čísla:
WR 273 - Comarapa, Santa Cruz, Bolivia
VZ 134 - Torrecillas, 2772 m

Popis: I tato varieta má ve sbírkách proti Rauschovu popisu ta tělíčka větší než 2 cm, stejně jako květy. Ty jsou v různých odstínech červené, často velice tmavé a jejich délka se někdy pohybuje až kolem 8 cm.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Velké polštáře z malých tělíček, kulatá, 2 cm v průměru, světle až tmavě zelená, s měkkými, bílými, žlutými nebo též černými, až 8 mm dlouhými trny a 6 cm dlouhými, červenými květy. Velmi variabilní populace z okolí Comarapa.


Na další fotce je vlevo nahoře typ, vpravo f. "mairanana" a obě dolní rostliny jsou var. torrecillasensis:



Lobivia arachnacantha var. sulphurea Vasquez, Succ. 1974/108

Polní čísla:
WR 608 - Pasorapa, Santa Cruz, Bolivia

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Podobná Lobivia arachnacantha, ale se světle zelenou epidermis, běložlutým otrněním a světle až citrónově žlutými květy. Tato populace byla objevena Vasquezem v blízkosti Pasorapa.




Lobivia arachnacantha var. densiseta Rausch, K.u.a.S. 1968/49

Polní čísla:
WR 184 - jižně od Valle Grande, Santa Cruz, Bolivia 2000 m n.m. (Echinopsis arachnacantha v. vallegrandensis)
WR 186 - východně odValle Grande, Santa Cruz, Bolivia, 2100 m n. m. (Echinopsis arachnacantha v. densiseta)
FR 360b - západně od Valle Grande, Santa Cruz, Bolivia (Echinopsis arachnacantha v. densiseta)
RH 1638 - Vallegrande 2150 m

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Odlišuje se cca 30 měkkými, odstávajícími, 20 mm dlouhými trny a cca 75 mm dlouhými, červenými květy. Naleziště je východně od Valle Grande, Bolívie.

Poznámky: Trny této variety jsou hodně variabilní. Zejména rostliny, mající svůj původ ve WR 184, tedy jižně od Valle Grande mají trnů méně a jsou kratší, než u typických var. densiseta. Velké, jasně červené květy jsou společné všem. Tato varieta dorůstá ze všech do největších rozměrů.


Kromě výše uvedených jmen se ve sbírkách vyskytují i další, neplatná jména. V řadě případů se jedná o jasné hybridy. Například tuto odnožku


jsem si dovezl z jednoho zájezdu jako var. violaciflora. Jak vzhled rostliny, tak i květ dávají tušit, že jedním z rodičů byla Lobivia tiegeliana. Také jsem před časem vyséval semena Lobivia arachnacantha albín. Semena vyklíčila dvě a z nich jsou dnes tyto rostliny.




Naštěstí pro ně mi nikdy nešlo o to shromažďovat jmenovky, ale o pěstování hezkých kaktousků a tak mi všechny tyto rostlinky zdobí sbírku dál, i když v místě určeném pro křížence. A že jich mám!

Příště se připravte na Lobivia (Echinopsis) aurea.

Lobivia (Echinopsis) arachnacantha Buin. & Ritt., Succ. 1956/37

- Echinopsis arachnacantha Friedr., K.u.a.S. 1974/82

Polní čísla:
FR 360 - Samaipata, Santa Cruz, Bolivia, 2000m n.m. (jako Echinopsis)
FR 360a - Mairana, Santa Cruz, Bolivia (Echinopsis arachnacantha f. minor)
FR 360b – západně od Valle Grande, Santa Cruz, Bolivia
WR 180 - Valle Grande až Samaipata, Santa Cruz, Bolivia
KK 491 – Mairana, Bolivia, 1300 m n.m. (Pseudolobivia arachnacantha v. mairanana)
KK 499 - Mairana, Bolivia, 1300 m n.m., později uvádí Saipina 2000 m n.m. (Pseudolobivia arachnacantha)


Popis: Hlavní údaje jsou uvedeny v Rauschově popisu níže. Ve sbírkách dorůstají v závislosti na podmínkách i mnohem větších rozměrů, viděl jsem i šesticentimetrové rostliny. Rovněž odnožování je rozmanité. Některé rostliny rostou poměrně dlouho solitérně nebo s minimem odnoží, jiné rostou vysloveně trsovitě již od útlého věku. Barva pokožky u typu bývá spíše tmavší s hnědým nebo fialovým nádechem než zelená. Květ má vyloženě „teple“ žlutý s oranžovým nádechem a často středem (na rozdíl od var. sulphurea, kde je čistě sírově žlutý).

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Odnožující, tělo ploše kulovité, 4 cm široké a 2 cm vysoké, světle až tmavě zelené, často s fialovým nádechem, kořen řepovitý, žeber cca 14, přímých, svislých, areoly 3 - 5 mm od sebe, okrajových trnů 5 - 15, přiléhajících až štětinovitých, 5 mm dlouhých, žlutých až hnědých, středový trn 1, tmavý, zahnutý nahoru. Květ 5 - 6 cm dlouhý, žlutooranžový, semeník a trubka velmi štíhlé. Plod oválný, hnědý s hnědými vlasy, svisle pukající, suchý. Semeno kulaté, k hilu trochu zeštíhlené, leskle černé. Naleziště je v Samaipata v Bolívii.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: V Santa Cruz u Samaipata nalézáme nejmenšího zástupce typu Echinopsis ancistrophora, žlutooranžově kvetoucí Lobivia arachnacantha Buin. et Ritter, která má ve Valle Agajo žluté květy (var. sulphurea Vasquez) a svěže zelenou epidermis. U Comarapa jsou formy zvláště ozdobné, květy jsou červené a jmenují se var. torrecillasensis (Card.). Její větší formou je var. vallegrandensis Rausch kvetoucí jasně červeně a na východě odtud je pak var. densiseta Rausch.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 405 , 17590 , 20010 , 22496

Odkazy: www.lobivia.pl/arachnacantha/index.html

Možnosti záměny: Lobivia arachnacantha je natolik typickým druhem, že snad záměna není možná.

Foto:






Společně s červenokvětou var. torrecillasensis:



Poznámky: Velmi zajímavým taxonem je Knížeho Pseudolobivia mairanana (zřejmě totožná s Ritterovou Echinopsis arachnacantha f. minor). V roce 1984 jsem dostal od tchýně pod stromeček krabičku s asi 200 porcemi semen KK, které od pana Knížete dovezl jeden její kolega přímo z Peru. Byla to všehochuť od melokaktusů přes cereusy až k lobíviím. Taky Pfeifera ianthotele 1000 semen! Na jaře byl obrovský výsev, těšení a taky obavy, kam ty semenáče později dám. Zbytečně. Klíčivost se limitně blížila nule, což prý bylo u takto dovážených semen celkem běžné. Pár semenáčků jsem ale přece jen získal, mimo jiné i čtyři KK 491 Pseudolobivia mairanana. První údiv nastal, když už coby ani ne centimetrové rostlinky začaly odnožovat. Druhý poté, kdy takto malé zakvetly. Záhy mi bylo jasné, že patří k arachnakantě, ale je to její miniaturizovaná forma. Podle mě by si skutečně alespoň status formy zasloužila. Neviděl jsem tělíčko větší jak 2 cm. Roste vyloženě trsovitě, přičemž mateční rostlina později zastaví růst a časem ráda odumírá. Což je dost problém, protože pokud ji včas neodstraníte, ráda s sebou bere i odnože. Květy jsou stejně velké jako u typu, vždy jednobarevné s tmavším středem ve stejném odstínu, od žluté po tmavooranžovou. Pochází z nižších poloh a asi proto je choulostivější než ostatní arachnakanty. Svého času jsem odnože rozdával do spousty sbírek a doufám, že se někde dochovaly. Mně totiž nějakým nedopatřením v době, kdy jsem na kaktusy neměl vůbec čas (já vím, výmluvy) zbyly jen dvě rostlinky. Na této fotce je to ta s dvěma oranžovými květy:



Ještě jedna žlutokvětá:



V dalším příspěvku se podíváme na variety.

Filip Jelínek napsal:

Petr napsal: Pořád ještě to úplně nechápu. Někde od A do Z je rozcestník, někde ne.

Ten rozcestník musí někdo doplňovat odkazama, jak tam chlapci vkládají jednotlivé druhy.

Ten někdo sem zatim já.

A já je tam dycky dávkově vytvořím, ale sorry, nejsem schopen to dělat 24 hodin denně.

Ideál by bylo kdyby si to kluci kteří ty vlákna vedou vkládali sami, ale je to už přeci jen trochu složitější, tak je nechci tím trápit.Já sem rád, že píšou.

Filipe, já to klidně u lobívek budu dělat, ale potřeboval bych lehce vysvětlit, jak na to, když jsem ten rozcestníkový příspěvek nedělal. Dát odkaz na konkrétní příspěvek není problém, ale musím mít možnost editace. Když tak prosím do soukromé pošty. Dík.

Petře, ta první je parádní pampana, jinak názvy beru.

No mě to tak připadalo. Proto jsem to dal k dispozici, až se to hodí (nebo nehodí a zahodí), že to může někdo použít. Je mi jasný, že nemůžeš být tak pracovitý jako Maus, k tomu rodina, kaktusy, fórum ..... radši brzdi, já měl infarkt v 47mi letech, taky jsem myslel, že všechno musím stihnout "merde".

Petr napsal: Pořád ještě to úplně nechápu. Někde od A do Z je rozcestník, někde ne.

Ten rozcestník musí někdo doplňovat odkazama, jak tam chlapci vkládají jednotlivé druhy.

Ten někdo sem zatim já.

A já je tam dycky dávkově vytvořím, ale sorry, nejsem schopen to dělat 24 hodin denně.

Ideál by bylo kdyby si to kluci kteří ty vlákna vedou vkládali sami, ale je to už přeci jen trochu složitější, tak je nechci tím trápit.Já sem rád, že píšou.

Další

Pořád ještě to úplně nechápu. Někde od A do Z je rozcestník, někde ne. Jede se podle abecedy, nebo jakkoli. No a tak sem dám pár fotek, které může, kdo chce použít a já to budu z povzdálí sledovat, co se bude dít. S největší pravděpodobností to navíc není správně zařazeno. Použijte, zahoďte, přejmenujte....cokoli. Radši to dám jednotlivě.

HonzaC

Moc dobré tahle skupina rostlin mám neračí. Lépe bych to ani já nenapsal a už se těším na další písmenko. A můžete napsat o tom podrobněji moc se těším.poz.morče.

Lobivia acanthoplegma - variety:

Lobivia acanthoplegma var. roseiflora Rausch, K.u.a.S. 1977/75

Polní čísla:
WR 457 Angostura, Cochabamba

Citace W. Rausch – Lobivia 85:
Tyto formy jsou o něco jemnější oproti typu, s kratšími trny a menšími květy, tyto jsou světle až tmavě růžové s výrazným bílým středem. Roste východně od města Cochabamba v Angostura. Padre Canigueral našel jednou dokonce zcela bílou formu.


Lobivia acanthoplegma var. oligotricha (Card.) Rausch

- Lobivia oligotricha Card., Cactus 1963/91
- Lobivia neocinnabarina Backb., Descr. Cact. Nov. 1963/7
- Lobivia pseudocinnabarina Backb., Descr. Cact. Nov. 1963/7
- Cinnabarinea pseudocinnabarina var. microthelis Ritter., Kakteen 1980/636

Polní čísla:
WR 58 – Cuchu Punata, Cochabamba
WR 262 – Colomi - Cuchu Punata, Cochabamba (Lob. neocinnabarina Backbg. 1963)+
L 319 - Cuchu Punata, Cochabamba
FR 971 – Lob. pseudocinnabarina Backbg. 1963
KK 800 – Arenas
KK 810 – Arani – Vacas, 3000 m n.m.
KK 1248 - dept. Cochabamba

Popis: Jednotlivá, kulovitá až trochu protažená, až 10 cm průměr, žeber cca 20 předělených na 5 mm dlouhé hrboly, okrajové trny cca 14, až 10 mm dlouhé, středové trny 3 - 7, až 15 mm dlouhé, všechny trny přímé, od světle žluté po téměř černou. Květy 25 - 35 mm dlouhé i v průměru, červené až karmínově červené se světlejším jícnem. Šupiny na semeníku a trubce jsou celé jen málo vlnaté nebo skoro nahé. Semeno podobné typu, jen trochu menší.

Citace W. Rausch – Lobivia 85:
Naleziště této populace je u Lara a Cardenasovy Cuchu Punata (50 km východně od Cochabamby). Na stejném místě sbíral tyto rostliny též Hoffmann, ty pak Backeberg popsal jako Lobivia neocinnabarina (zároveň s jeho Parodia schwebsiana var. applanata a Sulcorebutia hoffmanniana). Záměna nalezišť Cuchu Punata a Colomi ukazuje na pochybnosti o Lobivia pseudocinnabarina Backbg., neboť ta se rozšiřovala jako samostatný typ, avšak robustnějšími je činí jen vyšší a drsnější poloha u Colomi. U Tiraque jsem mohl pozorovat též mnohem delší ST, ale takové diference podléhají selekci a nejsou proto směrodatné. Pak ještě Ritter popsal v r. 1980 Cinnabarinea pseudocinnabarina var. microthelis s nalezištěm 50 km od Cochabamby na východ.

Foto:



Lobivia acanthoplegma var. pilosa Rausch, K.u.a.S. 1980/42

Polní čísla:
WR 667 – Cerro Qara Qara, 3100 m n.m.

Citace W. Rausch – Lobivia 85:
Tato populace roste na stanovišti ploše zatažená v půdě, je kulatá nebo poněkud protažená, v habitu je velmi podobná var. oligotricha, má ale 50 mm velké, tmavě karmínovočervené, silně ochlupené květy. Naleziště je blízko města Cochabamba.

Lobivia acanthoplegma (Backbg.) Backbg., Descr. Cact. Nov. 1963

- Pseudolobivia acanthoplegma Backbg., Die Cactaceae 1962/3726
- Lobivia taratensis a var. leucosyphus Card., C. a S. J. 1966/141
- Lobivia acanthoplegma var. patula Rausch, Succ. 1974/150
- Cinnabarinea acanthoplegma Ritter, Kakteen 1980/635

Polní čísla:
WR 257 – Ansaldo, u Rio Caine, Cochabamba
L 977 –Arani, Cochabamba
KK 697 - Ansaldo, u Rio Caine, Cochabamba
WR 672 – Tarata, 3000 m n.m. (L. taratensis v. leucosyphus Card.)
FR 1160 – Tarata – Isata (L. taratensisCard.)
L 312 – Tarata, 3200 m n.m. (L. taratensisCard)
WR 54 - L. acanthoplegma v. patula
WR 261 – Vacas, Cochabamba (L. acanthoplegma v. vacasensis = v. patula)

Popis: Jednotlivá, ploše kulovitá až kulovitá, průměr 15 cm, žeber cca 26, okrajových trnů cca 10, až 20 mm dlouhé, přímé, přilehlé a vzájemně propletené, středové trny nejsou. Květ 5 cm dlouhý i průměr, oranžový až červený, uvnitř světlejší až bílý, bez vůně. Plod kulatý až oválný, vysychající a svisle pukající, semeno kulaté, drsné, šedé, pokryté zbytky dužniny a s velkým rovným hylem.

Citace W. Rausch – Lobivia 85:
Rostliny sbírala paní Wilke, která tehdy žila v Cochabambě, u Ansaldo. Dodala je Backebergovi. Nalézají se ale i u Tarata, Vacas, Saccabamba atd. Varieta patula Rausch s více odstávajícími, roztaženými trny, odlišná působením nižších nadmořských výšek u Cliza, je nyní přiřazena k typu. Menší formy v Mamanaca u Tarata, které Cardenas popsal jako Lobivia taratensis, jsou rovněž přiřazeny k typu. Kvetou od oranžově červené po tmavou fialovočervenou s bílým středem.

Citace W. Rausch – Lobivia 75:
Backeberg dostal tyto rostliny od paní Wilkeové, která tyto sbírala u Ansaldo. Já jsem našel v místech od Saccabamba - Ansaldo po Tarata oranžově červené až tmavě červené květy. Cardenas je pojmenoval Lobivia taratensis a var. leucosyphus. Blízko Cliza a také severně od Vacas jsou větší květy a trny jsou více roztaženě postavené, označil jsem je jako var. patula. Formy od Angostura směrem na Cochabamba mají zase relativně malé, pouze růžové nebo světle růžové květy, které jsem pojmenoval var. roseiflora. U Cuchu Punata, východně od Cochabamba, jsou nejmenší formy s šídlovitými, hustě stojícími trny a poměrně malými květy, které nemají téměř žádné vlasy a které pojmenoval Cardenas Lobivia oligotricha.

Příspěvky v původním tématu: 3810 , 569

Odkazy: www.lobivia.pl/acanthoplegma/index.html

Foto: Dospělá rostlina L. acanthoplegma KK 697 - je vzhledově blízká var. oligotricha, dorůstá však značné velikosti.


Dospělá rostlina L. acanthoplegma WR 257


První květ na pětiletém semenáči L. acanthoplegma WR 257


Rovněž pětiletá L. acanthoplegma f. patula WR 54


Třicetiletá rostlina L. acanthoplegma "vacasensis" WR 261


V plném květu


Možnosti záměny: Nejbližšími a nejsnadněji zaměnitelnými rostlinami ve tvaru těla a v otrnění jsou Lobivia cinnabarina. Rausch dokonce vedl L. acanthoplegma jako její varietu. Snadno je však identifikujeme podle květů, které jsou u cinnabariny větší a hlavně s tmavým vnitřkem (acanthoplegma se světlým, někdy až bílým).


Ritter pro tyto druhy vytvořil zvláštní rod Cinnabarinea, kam zařadil dokonce i některé sulkorebucie (purpurea apod.).
Jemnější formy druhu jsou vzhledově podobné i rodu Weingartia a byly i pojmenované W. jarmilae. Vyskytují se i pod označením Lobivia (Cinnabarinea) sp. Arani. Patří však k L. a. var oligotricha.


Poznámky: Bohužel musím potvrdit to, co psal u svých příspěvků morče. Tedy že na klíčení je tento druh pořádný prevít. Var. pilosu jsem vyséval několikrát a z různých zdrojů a nic! V roce 2011 jsem však objevil pár zapomenutých porcí semen od Slávka Fischera z roku 2008. Mezi nimi i ona pilosa, cca 20 semen. Z této porce mám náhle 13 semenáčků…

Vážení přátelé, tak to tedy spustíme. Budu to brát podle Lobivia 85 W. Rausche (tedy kromě mediolobívií, i když mně osobně mezi lobíviemi nevadí), hlavně z toho důvodu, že na tomto bodě jsem ustrnul a nic novějšího neznám. Takže vás požádám o případné doplnění nových taxonů. A jinak vkládejte fotky, doplňujte polní čísla a odkazy, klidně mě sprdněte, když napíšu nějakou blbost, zkrátka užívejme si to. Budu se snažit vkládat cca dva druhy týdně, snad budu stíhat je připravit. U "malých" druhů s málo varietami je budu dávat pohromadě ve dvou příspěvcích, "velké" druhy nějak rozdělím. Podle abecedy je první lobívií acanthoplegma, za chvilku bude zde.

Co znalec, to názor. Já, jako laik, si pro sebe už nějakou dobu vedu kaktusy podvojně. Jednak název nový (třeba Echinopsis), jednak název klasický (v tomto případě Echinopsis, Lobivia, Trichocereus či někdy i Soehrensia nebo Acanthocalycium). Jak jinak se chcete domluvit? I když mě taxonomie dost zajímá a trávím s ní hodně času, nakonec jsem dospěl k závěru, že je to věc podružná. Skalním stoupencům tradic bych poradil, aby to brali třeba jako učení se cizím jazykům, Italové mi taky nedají "dvě kávy", ale jen "duo cappuccino" ... Hlavní jsou rostliny a je nádhera, že se tu o nich dost dovídám ...