Téma:

Petr napsal: Taky mám od roku 2010 L. denisispina. Ta kytka se naprosto nehne. Já vím, že to je miniatura, ale proti lofkám a ariákům je hlemýžď. Nekvete, jen přežívá. Múže někdo poradit?

Ono strašně moc záleží na podmínkách, v jakých rostla původně. Tyhle "hymenky", jak jim říkám, se přizpůsobují novým podmínkám někdy dost dlouho. Pokud jsou ve skleníku, zalévané a přihnojované, rostou poměrně rychle, v květináči mají pár kořenů a skoro žádnou hlízu. Naopak v tvrdých podmínkách dělají hlavně ten spodek. Před časem jsem si přinesl pár rostlin od jednoho starého končícího kaktusáře, vše tak 8 - 10 cm vysoké kytky. Po třech letech byly minimálně o cenťák nižší, zato hlízy květináče pomalu trhaly. První dva roky taky nekvetly. Takže pokud jsou kořeny v pořádku, moc bych se nevzrušoval.
Většinu svých rostlin mám z výsevu z roku 1992. tehdy jsem si objednal stovkovou porci semen a měl pak asi 200 semenáčků . Rozutekly se do světa, ale ty, co mi zbyly, jsou dnes, tedy po 20 letech, ve velikosti od 5 do 7 cm. Jen dva mají kolem 20 cm. Jsou roubované a nikdy nemusely dělat tu bambuli v květináči. Každopádně ty kořeny bych zkontroloval, ale jinak klídek.

Môžem potvrdiť z vlastnej skúsenosti. Do -10st. C si to Ch. silvestri vyslovene užíva, do cca -15st. C to v pohode vydrží, nižšiu teplotu už by som ju netrápil, niekde pri -20st.C už mrzne.
Samozrejme za sucha.

Pár dní jsem tu nebyl a hned jsem promeškal svou oblíbenou kytku chamaecereus . Na ten mám skvělé vzpomínky. V září 1982 jsem nastoupil coby "čatár absolvent" na vojnu do Hlohovce. Krásná vojna (fakt, měl jsem kliku). Do města jsem chodil z kasáren kolem zahrady, kde na zdi pod stříškou stála mísa asi půl metru v průměru a přetékala právě silvestráčkem. Objevil jsem ji v listopadu, stála tam v prosinci, v lednu. Ona tam na jihu Slovenska moc zima nebyla, tak do -7°C. Až v únoru se ohlásily na tamní poměry extrémní mrazy s nočním minimem asi -18°C. To na pár dní mísa zmizela, ale jak se oteplilo k -10°, zase se objevila na svém místě. Na jaře se kytka obalila desítkami poupat a kvetla od května do konce července. Krátce před odchodem do civilu jsem se odhodlal, vida na zahradě majitelku, ji oslovit, vylíčit ji, co jsem zač a požádat o jednu malou odnožku. Paní, že jo, že kaktus je sice manželův, ale ať si jdu odloupnout, že snad nic nepozná. Když jsem pak vycházel ven, tak pan majitel samozřejmě vcházel opačným směrem. Takže jsem povídání zopakoval, požádal, aby se na paní nezlobil, že jsem ji ukecal a on na to, že vojáka z takové dálky přece neodbude dvoucentimetrovou odnoží a odněkud zezadu mi přinesl už zakořeněný "prst" se třemi odnožemi. Že prý si začal pěstovat pár náhradních rostlin, kdyby ta velká odešla. Jak vypadá po 30 letech, vidíte na fotce.
K pěstování: Mám ji s ostatními lobíviemi na stole, občas pod fólií. Na zimu ji dávám do fóliáku společně s mrazuvzdornými echinocereusy a několika feroxkami. Když hrozí mrazy pod -10°, jdou na těch pár dní do sklepa. Loni jsem dva nové mladé "minitrsy" nechal přes zimu ve fóliáku úplně, přestože v únoru bylo u nás minimum -24,2°C a ve fóliáku kolem -20. Jeden trs to nepřežil, u druhého odmrzly dvě odnože, hlavní stonek a dvě odnože přežily, ale opravdu jen přežily. Nekvetl a sbíral se z toho dost dlouho.
Neboli moje zkušenost zní, dobře připravená rostlina chamaecereusu snáší bezproblémově mrazy na sucho i přes -10°C, pak už je dobré být opatrný. Letos to zkusím znovu, myslím si, že i -15°by mohl bez úhony přečkat.

Zkus v předjaří hodně zkrátit kořeny, dát do stimulátoru a třeba se rozjede!?

Taky mám od roku 2010 L. denisispina. Ta kytka se naprosto nehne. Já vím, že to je miniatura, ale proti lofkám a ariákům je hlemýžď. Nekvete, jen přežívá. Múže někdo poradit?

Tak mi kamarád poslal fotky toho silvestris.

No teď už tam znovu nepudu, hin sa hukáže.

Chamacereus nějake mrazík neporazí. Myslím, že ho ještě z tý garáže vyndáš. Ono se oteplí.

Už s ním běžím do garáže. Naštěstí je pod bytem. Zkazit nic nemůžu.

Taky jsem je měl a zkoušel jestli vydrží mráz a už je namám.

Těsně před tím, nž jsem to vložil, jsem to fotil na balkóně v paneláku. Je šero a sněží 0 st. Je zatím s ostatními lobiviemi venku. Nevadí to? Nemám s ní zkušenost, ale den před tím, jsem ji přinesl z kamarádovy zahrady, kde stála volně na zídce. Ale to bylo podstatně líp.

Až je budeš fotit, tak zkus nějaké lepší světelné podmínky. neradi bychom o ty kvítka přišli.

Tak jsem dostal od kamaráda tenhle Chamaecereus (Lobivia?) silvestrii. Jestli je to správně, tak se těším na květy.

Tuhle fotku jsem pracovně si nazval když jsem na ní narazil "Vypusťte psy"

Takový subdenudáty v květu...to neni špatnej pohled...

Klucí, on ten Filip je fakt ulítej na trsovitý kytky...jen mně k tomu nejdou ty feráky, teda pokud se nejedná o robustus a podobné....

Tak abych to tématicky dotvořil tak klasická kulturní arachnacantha tak jak jí všichni dobře známe ze sbírek



Mimiochodem rostliny okruhu arachnacanthy mě teda fakt oslovily hned od začátku mojeho kaktusaření a můžu je v libovolným množství.
Oni celkem sou fajn i v tom, že kvetou i chvili a člověk když přijde z práce, tak si i ten květ má šanci prohlídnout, což je výhoda proti některým jiným lobívkám...

jezour napsal: Pro zahřátí jeden snímek Lobivia arachnacantha z léta...

Lobivia arachnacantha var. torrecillasensis

Pěkná fotka . Pro změnu její žlutá sestřička var. sulphurea, ani ne dvoucentimetrový semenáček.

Pro zahřátí jeden snímek Lobivia arachnacantha z léta...

Lobivia arachnacantha var. torrecillasensis

dnešní L. saltensis R 177

Ono je lepší kupovat semena, než dospělé rostliny těžko se přizpůsobuju jiným podmínkám, takže seju, dokud můžu, a rostlinky kupuji, jen když to nedokážu vyset nebo to nechce vyklíčit. JO ty l.marsonerii jsou mrchy krásné vyklíčí a pak gabe 1 po 2, ale letos sem žádné neobjednal snad příště.

No vidíš, každý máme různé zkušenosti. Ty svoje jsem popsal stručně v zazimovacím tématu, fakt smrazíky nemám problémy ani u napitých kytek.
S marsonerkami souhlas. Někdy je odlišit od nigrostom je docela kumšt. Pro mě nejdůležitějším znakem je barva středu a hymenu. U nigrostomy černofialový, marsoneri tmavě vínovohnědý. Ale to jen proto, že nějak je odlišit je třeba. "Rubescens " je ale docela typická, tu většinou poznám i v těle. Bývají to hustě otrněné sloupky a trny bez háčků. Taková košťata.

A máš pravdu, přelití jim opravdu dobře nedělá, zvlášť semenáčkům.

HonzaC napsal: Naposledy jsem "zalil" minulou neděli. 16 mm na studené frontě. Aby to těm ve foliáku nebylo líto, tak jsem jim trochu vláhy dodal taky. Stěhovat na zimu se chystám před Vánocemi, do té doby vyschnou. A když ne, moc se neděje, jsou zvyklé. Řekl bych, že lobíviím (a nejen jim) víc než vlhko v chladnu vadí vlhko v letních vedrech. Nebo tedy aspoň těm mým.
Lobivia marsoneri "rubescens"

Zajímavá odpověď já má opačnou zkušenost s lobiii aurea nasněžilo na ně a pak to roztálo potvory se napily ,a pak přišly mrazy a zmrzly, a pak roztály pomaloučku tak sem to šoupl do sklepa a na jaře bylo po nich obaleny plísní a usušeny a to sem si rval vlasy.
Lobivia marsoneri "rubescens" heská rostlina trošku připomíná l.jajoianu var.nigrostomu nebo watterii A zdá se mě, že semenáčky jsou choulostiví na přeliti a umírají na hnilobu kořenu.poz.morče.

Naposledy jsem "zalil" minulou neděli. 16 mm na studené frontě. Aby to těm ve foliáku nebylo líto, tak jsem jim trochu vláhy dodal taky. Stěhovat na zimu se chystám před Vánocemi, do té doby vyschnou. A když ne, moc se neděje, jsou zvyklé. Řekl bych, že lobíviím (a nejen jim) víc než vlhko v chladnu vadí vlhko v letních vedrech. Nebo tedy aspoň těm mým.


Lobivia marsoneri "rubescens"

HonzaC napsal: Nic nedělej, co bys dělal? Místa maj dost. Co by ,ěly říkat ty moje?

Ještě je zalíváte nebo ne. JÁ je mám ve skleníku, ale teplo už není přes den je 11- 12 a ráno to u nás klesá k 0 takže je utrum se zálivkou a jsou připraveny na zazimování.

Nic nedělej, co bys dělal? Místa maj dost. Co by ,ěly říkat ty moje?

Takhle to letos poporostlo! Co s tím budu dělat?!

Kytkám se ještě nechce spát!

libryb napsal: Tuhle "okurku" mám jako Echinopsis ayopayana SE 209, ještě nekvetl, nemáte ho někdo?

Ayopayanu mám, dokonce dvě, ale bez čísla.

Co dělám? V základní pracovní době se živím polním pokusnictvím, testujeme přípravky na ochranu rostlin a plodinové odrůdy. Po práci se věnuju rodince a koníčkům a jeden z nich jsou masáže, na rozdíl od kaktusů výdělečné. Takže masíruju, napravuju a tak podobně. Jasně, že snem každého nečtyřprocentního maséra je hladit mladý holky, jenže hlavně v dnešní krizové době si dopřeje masáž spíš jen ten, kdo už se nemůže pomalu hnout. No a to jsou hlavně ti nad padesát a 100 kilo. Někdy v nich křupe, že to skoro opravdu vypadá, jako bych jim lámal kosti.
Vlastně smát bych se neměl, taky už jsem v tom věku. Ve váhové kategorii ale naštěstí ne...

A dám jednu z fóliáku. Druhy poznáte.

Teď mně to došlo...co ty to vlastně děláš za byznys??? To napsaný vypadá hrozně nebezpečně v obou případech?