Téma:

Lobívky se u mě venku teprve chystají, první vlaštovka se objevila ve foliáku. L. wrightiana var. winteriana.

Pár foteček co mě konečně vykvetlo.

zachránil jsem jediný semenáček

HonzaC napsal: Pár zajímavých položek tam Tomasz má. Jinak v Argentině byl letos i Slávek Fischer, příští pátek nám bude promítat na schůzi obrázky z cest. Tentokrát nebyl s Polákama, snad se jen někde potkali. Přivezl i nějaká semena, něco jsem si od něho vzal a už klíčí. Pochlapil jsem se a vysel dokonce i nějaké soehrensie, což bych nedávno ještě považoval za nemožné.

U nás bude Pan Slávek Fischer až na podzim, jak jsem říkal, mám vyset lobivie a acantho. též jsem od něj objednával jak s cesty tak normální obje.zatím jsem nevysel je čas a nechce se.poz.morče.p.s.to je dobrá správa že to klíčí tak ať vám rostou. S póz. Morče.

Pár zajímavých položek tam Tomasz má. Jinak v Argentině byl letos i Slávek Fischer, příští pátek nám bude promítat na schůzi obrázky z cest. Tentokrát nebyl s Polákama, snad se jen někde potkali. Přivezl i nějaká semena, něco jsem si od něho vzal a už klíčí. Pochlapil jsem se a vysel dokonce i nějaké soehrensie, což bych nedávno ještě považoval za nemožné.

Zdravým lobivio milovníky tak čumím z okna a zima se nám vrátila tak zírám na Net a objevil sem na polské fórum,a toto obrázky z přírody lobivii tak alespoň na zpestření zimy či jara .Jinak do výsevu se mě nechce skrz to blbí počasí a duben má byt prý celý takový scát sněžit mrznout a kdoví co ještě.spoz.morče.tak ten odkaz na to zpestření. Pá. www.lobivia.pl/haitat_arg_2013.html

Ten příběh se mi líbí Držim ti palec, aby ti to všechno klaplo. Ty lobivky si to zasloužej!

Děkuji za projevy přízně, samozřejmě mě těší, že se objevují. A samozřejmě mě těší i to, že se o lobky někdo zajímá. Nese to ale s sebou jednu věc. Totiž v posledních týdnech mi došlo na mail pár žádostí o možnost podívat se ke mně do sbírky. Jelikož to ale není jen tak, popíšu vám tady svoji situaci veřejně, abych to nemusel vypisovat do odpovědí zvlášť.

Moje sbírka byla ještě tak před 15 lety dost hezká a i kvalitní. Jenže v té době jsem kvůli financím opustil zaměstnání a začal se živit jako parazit , tedy OSVČ. Prostě bylo třeba zabezpečit dcerky, aby nezačínaly jako my s dluhy, splácet hypotéky atd. Docela se dařilo, ale za cenu, že vše kromě práce šlo stranou a tedy i kaktusy. Nestíhal jsem je a sbírka upadala. Proto jsem taky udělal dvě redukce množství, kdy jsem se zbavil dost značného kvanta velkých rostlin a také těch, kde bylo záhodno je dále množit a dělat na nich semena. No a to, co mi zbylo, pak čekalo na přesazení a leccos čeká už 10 let dodnes. Třetí redukci jsem chtěl ještě před Vánocemi udělat letos na jaře, ale naštěstí se situace změnila. Velkou inspirací se mi stalo toto fórum a za to všem velký dík . A pak taky jsme si se ženou o Vánocích sedli, řekli si, že takhle to dál nejde, že je blbost, abych se honil za penězi, když je nutně nepotřebujeme (a mladý si pěkně užívají, zatímco já makám) a že je nutné začít zase žít a užívat si . Pár aktivit jsem omezil já, něco skončilo samo a ejhle, zdá se, že letos konečně bude čas nejen na rodinu, ale dokonce i na kaktusy a přitom hlady nepojdeme. Rád bych tedy toho letos co nejvíc přesadil a prostě trochu tu sbírku zase zušlechtil.
Proč to píšu: Zkrátka bude-li se kdokoliv pohybovat někde poblíž mého bydliště a bude si chtít o kaktusech pokecat, rád ho přijmu a rád si pokecám. Ale je nutno počítat s tím, že ta sbírka bude ještě letos v bordelu (pardon), řada kytek vytahaných, seschlých, flekatých, …no – znáte to. Na nákup to u mě není, pár semenáčků, jinak jsem množil tak akorát to, co se líbí dětem a aby bylo co do prodeje na výstavě. Maximálně se u mě najdou odnože, ale taky spíš jen těch obyčejných kytek. Takže jezdit ke mně schválně kvůli kaktusům bůhví odkud zatím fakt nemá cenu. Ale na lepší časy se blýská, a to ještě i z jiného důvodu. Nemám problém s místem na zahradě. Zato místo na přezimování bylo průšvih. A teď se mi povedlo získat další prostor, takže nejenže nebude nutná redukce, ale dokonce bych si mohl dovolit sbírku rozšířit. Zkrátka podmínky pro kaktusaření se zlepšily, elán se i díky vám dostavil a tak mi držte palce, aby zase neodešel. Třeba vás rád brzy pozvu do sbírky nejen lobívií, za kterou se nebudu stydět a z které si i něco odnesete (tím nemyslím jen kytky). Tož tak. S pozdravem „Kaktusům zdar (a lobíviím zvlášť!)“.

To HonzaC,tisíceré díky za toto veledílo,které snad nemá,široko,daleko,v dějinách kaktusaření obdoby.Dík za ten čas,který jsi tomuto dílu věnoval a velmi srozumitelnou formou podal i takovým laikům,jako jsem já.
Pro mě se toto dílo stalo bestselerem.

Vem si na to kolik času potřebuješ. Myslim, že se to může pěkně v klídku dávat dohromady. Neni spěch, myslim, že většina z nás hodlá ještě nějakej ten rok kaktusařit a ty kytky tu furt budou

Což o to, samostatné vlákno vytvořit není problém. Pokud nebude vadit, že bude na jednu stránku plus jeden příspěvek... V podstatě to jsou u Rausche dva druhy a k tomu 13 variet. Trošku problém je taky v tom, že k nim vím kulový, takže to bude hlavně překlad a nějaká fotka. Doplňujících informací minimum. Ledaže byste pak pilně doplňovali.
S Echinopsis je to ještě horší. Něco mám k pseudolobíviím díky první Rauschově knize, ale jinak jsem u nich dost mimo. No, ale třeba na příští období vegetačního klidu bych něco lehce přislíbit mohl.

Já bych ještě ocenil udělat ty Echinopsisy, klidně zvlášť, protože jak jsem pochopil, tady jsou především Lobivie.

Taky bych se přimluvil za samostatné vlákno, už kvůli přehlednosti. Nakonec v Lobivia 85 jsou připlácnuté i Mediolobivia a taky tady nejsou

HonzaC napsal: V Rauschově Lobivia 85 máme k lobkám přiřazeny i akantokalycia. A tak, když už podle toho Rausche jedu, hodím sem ještě v průběhu týdne i ta. Ať to máme komplet. Teda pokud vám to nebude vadit.

Hele Honzo, prosimtě, udělej na to vlákno Acanthocalycia od A do Z ať to lidi nemate.
Já vim, že je ta jedna část fakt k lobiviím blízko, ale přeci jen bych je radši viděl sólo.

Filip Jelínek napsal: ... Rozhodně jim dám trochu víc prostoru k vyjádření ve svojí sbírce

Přesně tohle já si říkám, když tu pročítám gymna, sulky, mamky atd. Jenže to by se jeden musel nejspíš rozvést, seknout s prací a nakrást miliony na pěstební zařízení. Hrozná záliba, ty kaktusy! Jestli to nemají lepší třeba takoví televizní maniaci. Těm stačí bedna, gauč a ovladač.

Jojo, přátelé, klasické lobívie máme hotové. V literatuře a na internetu se občas objeví i další jména, ale z nich bývám spíše rozpačitý. V roce 2010 se například objevil prvopopis W. Rausche v Echinopseen pro Lobivia kuehnrichii var. antennifera. Důvodem oddělení od L. kuehnrichii má být jednotná zelená barva těla a jednotné červené květy + dlouhé, tykadlovité středové trny. Polní číslo WR 238b. Budiž. Jenže L. kuehnrichii je stále oficiálně varietou L. haematantha, takže by antennifera mohla být jedině ještě nižší taxonomickou jednotkou, tedy formou. Nebo už Rauschovy variety od L. haematantha zase někdo oddělil všechny? Já vím jen o densispině.
Pak tu třeba máme od roku 2009 Lobivia krahn-juckeri. Teda já ji nemám, jen se o ní zmiňuje H.J. Wittau opět v Echinopseen. Když se podívám na fotky, je to normální L. caineana. Prý roste na izolovaném místě daleko od caineany. Což může být, ale že by hned nový druh? Nevím, a tak to nechávám koňovi. Určitě by se našlo podobných případů víc. Že je v lobíviích zmatek, to teda je a že v nich zmatek ještě dlouho bude, to teda bude.

V Rauschově Lobivia 85 máme k lobkám přiřazeny i akantokalycia. A tak, když už podle toho Rausche jedu, hodím sem ještě v průběhu týdne i ta. Ať to máme komplet. Teda pokud vám to nebude vadit.

Honzo ty jo to už finišuješ, nebo už si protkl cílovou pásku v tomhle tématu? Každopádně děkuju, myslím, že mi to otevřelo obzory výrazně stran Lobivií. Rozhodně jim dám trochu víc prostoru k vyjádření ve svojí sbírce

LOBIVIA ZECHERI Rausch. Succ. 1971/146
- var. fungiflora Braun, Stachelpost 1973/138

Polní čísla:
ES 154 - Socos, Ayacucho, Peru, 3430m
EZ 26 - Ayacucho to Huanta, 2400m
GC 315.03 - North of Ayacucho, Peru
KK 442 - Ayacucho to Huanta, Peru
TB 293.1 - Ayacucho, Ayacucho, Peru, 2615m
WR 407 - Ayacucho to Huanta, Ayacucho, Peru, 2400m



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo jen málo odnožující, kulatá až poněkud protáhlá, 6 - 7 cm silná, modrošedozelená s fialovým nádechem, žeber 12 - 18, rovná nebo lehce stočená, areoly 15 - 20 mm vzdálené, okrajových trnů 7 - 9 - 11, středový trn 0 - 1, až 8 cm dlouhé, jehlovité až šídlovité, píchavé. Květ 3 - 4 cm dlouhý a široký, fialovočervený a uvnitř bílý, pestík a tyčinky fialovorůžové až červené. Plod kulatý, 10 mm silný, suchý. Semeno až 2 mm dlouhé, s nepravidelně hrbolatou testou. Typové stanoviště: Peru, mezi Ayacucho a Huanta. Extrémní populace z příbuzenstva Lobivia hertrichiana Backbg.

Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v rámci stati o Lobivia backebergii): Lobivia zecheri Rausch z Ayocucho má trny tvrdě píchavé a květy trochu hrubší.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 4881

Odkazy:
www.lobivia.pl/zecheri/zecheri.html
public.fotki.com/GunnarHatletveit/echinopsis/lobiviazecheriwr407.html#media
www.kakteenfreunde-muenster.de/gallery/main.php/v/kaktus-point/lobivia+zecheri+var+fungiflora.jpg.html
www.bildercache.de/bild/20100525-201146-740.jpg
cereus.lima-city.de/GL/Lobivia_zecheri.jpg
www.nnuzz.de/wp-content/gallery/lobivia-zecheri-2008/lob_zech_07-2008_2.jpeg
www.cactus-esterel.com/galeriewebcactus/pages/Lobivia-zecheri.htm



Možnosti záměny: Jak již napsal W. Rausch, jedná se o extrémní populace z příbuzenstva Lobivia hertrichiana, čímž je i dáno, s čím se dá nejsnadněji splést. Je tu ale několik znaků, které ji odliší. Jako první je třeba uvést tendenci k sloupovitému růstu, i když se v popisu mluví i o kulatém tělu. Velice výrazné je otrnění. Často se moc nedají odlišit okrajové a středové trny, bývají stejné. Tedy dlouhé, silné, tvrdé. Květ je nápadný tenkou trubkou, tou připomíná svoji příbuznou L. wrightiana. Barva květu připomíná L. backebergii, jen málo rostlin má květy červené. Bílý střed je pravidlem. U některých rostlin je bílý pás až do poloviny květních plátků, u jiných je bílý pouze vnitřek trubky, ale ta bílá tam vždy je.

Poznámky: Pravdou je, že některé rostliny se od velice variabilních L. hertrichiana a L. backebergii prakticky neliší a naopak i ve výsevech těchto dvou druhů můžete najít kytky, kterým by jméno L. zecheri docela slušelo. Jedna taková zecherka s tělem L. hertrichiana a květem L. backebergii je na této fotce. Onen typický bílý střed květu je u této rostliny velice úzký tak hluboko, že na fotografii není vidět. Ale je tam . Je pravdou, že nebýt to dvacetiletá odnož z rostliny vypěstované panem Schwengerem z Vídně z originálních semen WR 407, dám ji jmenovku Lobivia backebergii a nebudu se za ni stydět.


Ve své náročnosti nebo spíše nenáročnosti na podmínky pěstování se nijak neliší od svých příbuzných. Chcete-li mít nízké, kompaktní rostliny s dlouhými trny, volte tvrdé podmínky volné kultury.

Lobivia recondita n.n.

Polní čísla:
KK 790 (bývá zkomoleno na KK 796) - Lobivia recondita, Huancavelica, Acobamba, Peru, 3500m

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 405 poslední fotka, 3759

Poznámka: Je to tak trochu problematický taxon. Nejen že nikdy nebyl publikovaný jeho popis, ale nikdo se o něm nezmiňuje ani v literatuře. Rausch ani Ritter ho neznali. Přesto existuje a dokonce (bohužel) ve dvou formách, nepříliš si podobných.
Forma, kterou prezentují ve svých příspěvcích jans_c a morče, je u nás už slušně rozšířená (stejně tak v Polsku a i v Německu). Je podobná klasické L. wrightiana, ale bývá v dospělosti enormně otrněná. Způsobují to zejména odstávající horní okrajové trny, které bývají stejně dlouhé jako trny středové. Ty u některých rostlin chybí, ale ony okrajové je bohatě nahradí. Květy jsou v podstatě stejné jako u typové L. wrightiana. Pestík je vždy bílý.
Druhá forma je výrazně jiná a velice vzácná. U nás jsem ji zatím ve sbírkách nepotkal, což mě mrzí, protože jednu rostlinu vlastním. Už v článku o L. arachnacantha jsem se zmínil, že jsem v roce 1985 dělal obří výsev semen přímo od pana Knížete, bohužel s běžným tristním výsledkem. Jednou z vysévaných porcí byla i Lobivia recondita KK 790. Z cca stovky semen vyklíčila dvě. To mě u této položky až tak nemrzelo. Jednak mi nic neříkalo jméno a druhak semenáčky byly krajně neatraktivní. Světle, skoro až nezdravě zelené sloupky s krátkými a měkkými trníčky. Když asi ve 4 cm poprvé vykvetly, květ tvarově trochu připomínal L. wrightiana, ale barva ne. Ta byla sytě růžovočervená, ale tak nějak zvláštně tlumená, žádná „zářivka“. Nic moc. Květy ale vydrží podle počasí opět až 3 dny, jen postupně blednou. Jenže už během této sezóny začaly oba semenáče protahovat horní orajové trny a na podzim jeden z nich udělal i první trn středový a já nestačil koukat. Délka asi 8 cm. Umínil jsem si, že příští jaro určitě opylím květy a zamořím sbírky. Bohužel, nestalo se. Právě ta rostlina s tím fousem přes zimu odešla a mně zbyla jen jediná. Mám ji pořád, má výšku asi 20 cm, průměr nějakých 8 cm a dodnes vypotila jedinou odnož. Jak vypadá, napoví fotka.


Vzhledem k tomu, že jsem v našich sbírkách a ani na internetu zatím na podobnou rostlinu nenarazil, zatímco na ten první typ ano, myslel jsem si, že ta moje kytka je nejspíš nějaký kříženec nebo omyl (i když původně byly dvě a prakticky stejné). Stávalo se jak u KK, tak i u jiných dodavatelů semen, že postupem času dodávali pod jedním číslem různé druhy. Smířil jsem se s tím, že zkrátka mám zajímavou kytku, ale kdoví, co to je. Jenže v roce 2011 jsme byli v létě na dovolené na italském poloostrově Gargano. Den před odjezdem domů jsem holky vezl do městečka Vico na trhy. Což je něco, co mě absolutně nebaví, tak jsem nejdřív zapadl do kavárničky na kafe a pak se jen tak coural po uličkách. U jednoho domku mě zaujal velký stůl a na něm kaktusy. Majitel, starý pán, seděl vedle v křesílku a tak jsem to zkusil. Italsky neumím, zkusil jsem angličtinu, vrtěl hlavou, tak němčinu, něco trochu pochopil, protože mi pokynul, abych šel dál. Rozhovor nula nula nic, jazyková bariéra byla značná. Sbírečka pěkná, pečlivě vedená s krasopisně napsanými cedulkami, litoval jsem, že jsem nechal foťák holkám, aby si mohly nafotit jejich tržní běsnění. Lobívií měl pár a mezi nimi i dvě, které jako kdyby té mé reconditě z oka vypadly. Pohled na jmenovku moje překvapení dokonal. Echinopsis recondita, sice bez čísla, ale to nevadilo. Zčásti německy, zčásti pantomimou jsem z něho dostal, že „sí-sí, Karl Knyce“ a tímtéž způsobem jsem vydyndal slib, že je vyfotí v květu, květy opylí, fotky pošle na mail a semena na adresu, kterou jsem mu napsal. Byl jsem přitom v tom italským vedru zpocenej jak dveře od chlíva, ale jeho neustálé sí-sí, dávalo naději. No, asi tušíte, že zvadla, na obojí čekám dodnes (respektive už nečekám). Ale byl to pro mě důkaz, že doma žádnou blbost nemám, že tato recondita skutečně existuje. Teď jen kde ji vzít? Na Gargano už kvůli tomu nepojedu, navíc bych k tomu domku ani netrefil.
Nicméně si dovolím vás požádat o spolupráci. Kdybyste věděli o někom, kdo tento typ recondity vlastní, byť v jediném exempláři, dejte vědět. Tohle namnožit by vůbec nebylo marné.

Lobivia acchaensis Scholz, Kral et Wittau

Polní čísla:
ES 134, 135, 168, 169, 170 – Lobivia acchaensis, Rio Apurimac to Acomayo, Peru

Odkazy:
www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202006-40%20FE.pdf
imageshack.us/photo/my-images/98/lobiviaacchaensishjw246.jpg/

Poznámka: Na samostatný druh to nevidím, ale jako varieta, proč ne. Od typu se liší především v květu, který je výrazně větší a vyloženě tmavě růžový. Ostatně fotky v odkazu na Echinopseen jsou docela výmluvné. Podobně kvetou i moje tři rostlinky, které jsem coby minisemenáčky dostal darem od skupinky kaktusářů z Magdeburgu. Nejdřív jsem si myslel, že to jsou normální wrightiany a netušil jsem, proč jim říkají jinak. Také jsem je jako L. wrightiana dlouho označoval. Až později začaly tvořit středové trny, které jsou ani ne tak silnější, ale každopádně mnohem tvrdší, u jedné z rostlin vyloženě rovné, u zbývajících dvou mírně zprohýbané. I tím se od nominátní variety liší. Následovaly ony odlišné květy a konečně i nalezení popisu ve výše uvedeném odkazu.

Lobivia chilensis n.n.

Polní čísla:
KK 641 - Lobivia chilensis, Putre, Chile, 3800m
KK 642 - Lobivia chilensis fma., Putre, Chile, 3800m

Odkazy:
kaktus.mablog.eu/index.php/l/lobivia/20-lobivia-wrightiana-v-chilensis
kaktusy.atlas-roslin.pl/gatunki/Lobivia_wrightiana_var._chilensis.htm
www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202009-47%20FE.pdf - str. 63 (24 v pdf)

Poznámka: W. Rausch tento taxon vůbec neuznává, mně osobně se zdají tyto rostliny docela odlišné a pokud opravdu pocházejí z odděleného naleziště, klidně bych je jako varietu bral. Tím spíš, pokud se rovněž jen mírně odlišná L. acchaensis uvádí dokonce jako samostatný druh. Problém je, že kromě Knížeho sběrů žádný další neexistuje a tato populace tedy nebyla opakovaně sbírána. Navíc se zdá, že v řadě sbírek se pod tímto jménem a dokonce i KK číslem pěstuje kdeco. I ty rostliny, které uvádí ve výše uvedeném odkazu E. Scholz, nemají s L. chilensis nic společného a autor tento taxon zjevně nezná. S barvou pestíku a blizny je to totiž přesně obráceně, než jak v článku píše. Tedy L. wrightiana bílá nebo u pozdějších nálezů růžová, u L. chilensis VŽDY růžová. Toto konstatování je uvedeno už u prvního uvedení taxonu do literatury v Rauschově Lobivia 75 a následně i v popisu (neoficiálním) v Haageho Kakteen von A biz Z.
Čím se tedy liší L. chilensis od L. wrightiana? Je celkově menší, jemnější a pomaleji rostoucí. Od počátku roste spíš nahoru než do šířky. Trny jsou řidší a kratší. Středový trn je maximálně jeden v areole a je pouze 2 – 3 cm dlouhý. Květy bývají menší, do 4 cm, světle růžový. Semen je v plodu málo, většinou do 15. Jako typickou a „pravou“ můžete brát tuto odnož z rostliny, pocházející ze semen KK 642 přímo od Karla Knížete:


Velmi podobné rostliny se daly vidět pod číslem KK 641 ve sbírce pana Schönfelda na okraji Grazu. Jenže to bylo v roce 2000 a mám je jen na diáku. Další rostliny mám z výsevů semen od různých dodavatelů a tady už si jejich pravostí nejsem jist. Tyto by snad mohly být,


ale více se uvidí za pár let. Mám ale i tuto rostlinu


a o té si myslím, že už je přinejmenším „sprsknutá“ s klasickou L. wrightiana. Ještě mladý semenáček ve "čtyřce" květináčku, ještě bez středových trnů:

Lobivia wrightiana v. winteriana WR od p. Šibala

Lobivia wrightiana var. winteriana /Ritt./ Rausch
- Lobivia winteriana Ritt., K.u.a.S. 1970/146

Polní čísla:
FL 56 – Lobivia winteriana, Villa Azul, 2470 m, Peru
FR 1312 - Lobivia winteriana, Villa Azul, Peru
FR 1313- Lobivia winteriana, Huancavelica, Peru





Popis: Kulatá až krátce cylindrická, až 7 cm silná, žeber 13 - 19, areoly od sebe vzdálené 2 - 5 mm, okrajové trny 6 - 14, přilehlé, až 7 mm dlouhé, středové trny 0 - 3, šídlovité a zahnuté, až 6 cm dlouhé. Květ 7 - 9 cm dlouhý a 8 cm široký, okvětní lístky kopinaté, purpurové až karmínové, tyčinky zelené a nahoře purpurové. Plod a semeno podobné Lobivia wrightiana Backbg., typové stanoviště: Huancavelica, Villa Azul.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tyto populace z Huancavelica jsem původně sloučil s jejich příbuznými od Rio Urubamba (Lobivia hertrichiana) a La Paz (Lobivia backebergii), ukázalo se však, že na každém areálu se nacházejí regionální variety, takže jsem tyto tři typy (bez potřebných subspec.) opět oddělil.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 410 , 4690

Odkazy:
www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_winteriana/Lobivia_winteriana.htm
public.fotki.com/cactus/cactus-1/lobivia/lobivia-wrightiana-/
www.cactaceae.eu/i-cactaceae/item/153-lobivia-wrightiana-var-winteriana-ritt-rausch

Poznámky: Tato jasně oddělitelná varieta není v těle tak atraktivní jako typ. Sice W. Rausch zmiňuje středové trny až 6 cm, ale takové jsem zatím neviděl. Spíše to jsou rostliny bez středových trnů nebo s jedním trnem 6 mm. Hodně zajímavé jsou ale velké květy. Mají mimořádně tenkou trubku. V barvě jsou květy variabilní od světle lila po tmavě růžové, často se světlým až bílým jícnem. A jak zmínil morče, květy vydrží podle počasí 2 – 4 dny. Na malém semenáčku vypadá ten obří květ až neskutečně:


Asi před 15 lety jsem si v Chrudimi koupil rostlinu s označením L. winteriana, která ale winterianu vůbec nepřipomíná. Jen květy má zcela typické. Jestli je to nějaký hybrid nebo o co vlastně jde, nemám tušení. Jisté je, že se s nějakou winterianou někde určitě potkala. Je to ale velice odolná kytička, produkující spousty květů a tak se s ní rád chlubím.

LOBIVIA WRIGHTIANA Backbg., BfK 1937/12
- var. brevispina Backbg., 10 J. Kaktfg. 1937/28
- Lobivia chilensis Kníže n.n.

Polní čísla:
EZ 17 - La Mejorada
KK 788 - Rio Mantaro, Peru, 2200-2800m
KK 1022 – Lobivia wrightii var. ancistroides n.n., Acobamba, 2800 m, Peru (?)
KK 1545 - Lobivia wrightiana v., Huancavelica, Peru, 2800m
TB 294.1 - Izcuchaca, Huancavelica, Peru, 3349m
WR 396 - Lobivia wrightiana, La Mejorada, Huancavelica, Peru
FR 632 – Rio Mantaro Tal, Peru



Popis: Podobná druhu Lobivia backebergii (Werd.), jednotlivá, někdy i odnožující, kulatá s malým řepovitým kořenem, žeber 16 - 17, okrouhlé hrboly jsou více výrazné, okrajových trnů 7 - 9, středový trn 1, až 7 cm dlouhý, všechny trny měkké, tykadlovité a zahnuté. Květ 50 mm dlouhý a široký, růžový, s tenkou květní trubkou, tyčinky nahoře růžové, pestík bílý nebo také růžový. Plod kulatý, 10 mm široký, okrově růžový, polosuchý a nestejně pukající. Semeno pytlovité, 1,5 mm dlouhé, 1 mm široké, testa nepravidelně důlkovaná a hrbolatá, hilum velké, rovné nebo jen málo šikmé. Domovinou je Peru, Huancavelica - La Mejorada - La Esmeralda - Mayoc - Caja.



Citace W. Rausch – Lobivia 85: Barva květů vykazuje velmi jednotnou růžovou, pouze tyčinky, resp. blizna varíruje od bílé po růžovočervenou. Lobivia chilensis Kníže n.n. z Volcan Tacora je podvrh.

Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v rámci stati o Lobivia backebergii): Jako nejsevernější formu najdeme u La Mejorada Lobivia wrightiana Backbg., jejíž měkké trny, plod a semeno jsou podobné Lob. backebergii a gracilní květy jsou ještě ozdobnější. U Lobivia winteriana Ritt. jsou areoly tenčí, květy větší a barva tmavší. Lobivia zecheri Rausch z Ayocucho má trny tvrdě píchavé a květy trochu hrubší. Na chilské hranici našel Kníže rostliny, které jsou velmi podobné Lobivia wrightiana, mají však menší květy a červenavé blizny (Lob. wrightiana bílé). Pojmenoval je Lobivia chilensis.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
3229 , 3759 wrightiana, winteriana a recondita, 15609 , 15748 , 20745 , 23872

Odkazy:
public.fotki.com/cactus/cactus-1/lobivia/lobivia-wrightiana/ wrightiana
www.flowerservant.com/default.asp?page=catalogue/catalogue02&currPos=0&fID=102&slika=229&id_skupina=2
www.lobivia.pl/wrightiana/foto.html
www.kakteenweb.de/Fotos/Lobivia/wrightiana.html
www.agoracactus.com.ar/index.php?topic=18630.0

Možnosti záměny: Lobivia wrightiana je natolik typická, že je zcela nezaměnitelná. Kdo ji jednou viděl, pozná ji už vždy.
Jeden malý semenáček, velikost cca 2 cm, ještě bez středových trnů:


Poznámky: I mezi nespecialisty na lobívie často pěstovaný druh. Není divu. V dospělosti mívá hodně atraktivní trny a její květy jsou neobyčejně zvláštní. Pěstování je poměrně snadné, snad jen bych ji moc nevystavoval mrazům. Sice je většinou schopná nějaký mrazík přežít, ale dlouhodobé teploty kolem nuly na ní zanechávají stopy v podobě fleků a dlouhé jarní rekonvalescence.
Ve sbírkách se objevuje několik forem L. wrightiana. Původnímu Backebergovu popisu odpovídají přesně nálezy W. Rausche s číslem WR 396 a i další položky od La Mejorada. Poněkud odlišné jsou Knížeho sběry KK 788 a KK 1545. Tady jedna je:


První odlišností byly růžové blizny a často i celé pestíky. Ty Rausch původně neznal. Krásně to dokumentuje morče ve svém příspěvku č. 3759 . Hlavně ale z těchto semen vyrůstaly rostliny mnohem variabilnější v barvě těla (někdy i hodně světle zelené – příspěvek ILPAZK č. 3229 ), síle a barvě trnů (od „klasických“ po mírně ohnuté, tvrdé a jasně žluté, ojediněle dokonce až 3 středové – příspěvek Ruda č. 20745 ) a barvě květů (od „klasických“ lila po tmavě růžové). Protože ale z většiny těchto semen vyrůstaly i běžné wrightiany, těžko bylo možné vyčlenit nějakou varietu. Jednalo se tedy spíš jen o rozšíření variačního rozpětí druhu.
Další zajímavé formy představují L. chilensis, recondita a acchaensis, o těch raději v samostatném příspěvku. Nejdříve ale var. winteriana.

Lobivia tiegeliana var. dimorphipetala Ritter 1980

Polní čísla:
FR 384a - Lobivia tiegeliana v. dimorphipetala, Alto España near Cajas, North-East of Tarija, WR 937 - Lobivia tiegeliana v. dimorphipetala, Alto Espana
RH 253 - Rio Cajas, Tarija, Bolivia

Popis (můj): Liší se od typu jinak uspořádanými okvětními lístky dvojího typu. Ty jsou kromě toho i jinak zbarvené. Vnitřní mohou být karmínově červené, vínové nebo i červené, zatímco vnější jsou našedlé.

Poznámka: W. Rausch původně tuto varietu neuznával, proto se o ní nezmiňuje ve svých knihách. Uznal ji až s nálezem své WR 937. Na internetu se vykytují fotky rostlin, které nejsou zrovna typické, viz třeba public.fotki.com/GunnarHatletveit/echinopsis/lobivia_tiegeliana-4.html . Dokonalé rostliny má ale ve sbírce Franta Šíbal, viz www.cact.cz/noviny/2006/01/Sibal_3.htm . Já měl svého času 3 rostlinky v jednom květináči, nějak záhadně mi zmizel a tak mám kulový.


Lobivia tiegeliana var. cinnabarina /Frič/ Rowley, The Nat.C.a.S.J.Gr.Brit. 1982/80
- Lobivia graulichii var. cinnabarina Frič, Kaktusář 1931/81
- Cinnabarinea graulichii Frič, Kreuzgr. katalog 1935/34
- Lobivia fričii Rausch, K.u.a.S. 1973/220
- Lobivia tiegeliana var. fričii Rausch 1975

Polní čísla:
EZ 260 - Lobivia fričii, Near Rodeo, 2800m
WR 513 - Lobivia tiegeliana v. cinnabarina, Iruya, Salta, Argentina
WR 513a - Lobivia tiegeliana v. cinnabarina, Iruya

Popis: Ploše kulatá, až 7 cm silná, s malým řepovitým kořenem, cca 20 rovných žeber, areoly 7 mm od sebe vzdálené, okrajových trnů 9 - 11, jsou měkké, k tělu ohnuté, 7 mm dlouhé, středový trn 0 - 1, ohnutý nahoru, 8 mm dlouhý. Květy 30 mm dlouhé a 35 mm široké, vnější okvětní lístky lancetovité, ven zahnuté, vnitřní zahnuté, špinavě fialovočervené. Plod kulatý, polosuchý. Semeno kulaté až helmovité, důlkované, s bazálním hilem. Typové stanoviště Salta, Rodeo-Nazareno.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Jsou to rostliny, o kterých nás informoval Frič. Frič sbíral větší samostatné rostliny s bílými květy současně s menšími Echinopsis obrepanda a dal jim jméno Lobivia graulichii (= Echinopsis ancistrophora Speg.). V téže krajině ale rostou i menší, odnožující rostliny s malými, červenými květy, tyto pojmenoval var. cinnabarina (Kaktusář 1931). Zřejmě rozpoznal směšnou situaci, že k bíle kvetoucí Echinopsis je jako varieta přiřazena červeně kvetoucí Lobivia a tak obě opět odloučil (Kreuzgr. Katalog str. 34). Tady najdeme Lobiviopsis graulichii s bílými květy a Cinnabarina graulichii s červenými. Ve snaze vymotat se z tohoto zmatku volil jsem pro tuto populaci název Lobivia fričii. Později jsem byl toho mínění, že tyto jsou příbuzné Lobivia tiegeliana a s tím přišel na jeviště znovu zmatečný název var. cinnabarina.

Odkazy:
www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_cinnabarina/Lobivia_cinnabarina/Lobivia_tiegeliana_cinnabarina.htm jako L. cinnabarina, ale je to fričii
www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=331 cinnabarina
www.succseed.com/samen-kakteen/lobivia/lobivia-tiegeliana-v-fricii-mn-322-s-nazareno-3200m-salta-arg.html

Poznámka: Už u Lobivia sanguiniflora jsem se zmínil, že přiřazení tohoto taxonu k Lobivia tiegeliana mi nějak nesedí. Když se na ně totiž podíváte (obzvlášť výrazné to je na tomto odkazu
www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=331 ), jsou to úplně jiné kytky. I popisy se hodně různí. Vůbec nejvíc mi ale vadí naleziště, které má být v areálu výskytu Lobivia sanguiniflora, dost daleko od nalezišť Lobivia tiegeliana. Ze všeho nejvíce mi tato bývalá Lobivia fričii připomíná L. sanguiniflora var. breviflora. Jediné, co u tohoto taxonu jde spíše k tiegelianě než sanguinifloře, je tmavý jícen květu. Zkrátka – ono na tom sice až tak moc nezáleží, ale nejraději bych vedl tuto rostlinu postaru jako samostatný druh Lobivia fričii.

Lobivia tiegeliana var. ruberrima Rausch, Succ. 1972/102

Polní čísla:
EZ 217 - Lobivia tiegeliana v. ruberrima, Tucumilla, Mendez, 3500m
RBC 404 - Lobivia tiegeliana v. ruberrima, La Ventolera, Tarija, Bolivia
WR 84a - Lobivia tiegeliana v. ruberrima, Tarija, Tarija, Bolivia, 3500m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Na úpatí Cuesta de Sama vykazují rostliny světle zelenou, lesklou epidermis a čistě červené květy.




Lobivia tiegeliana var. pusilla /Ritt./ Rausch 1974
- Lobivia pusilla Ritt., Succ. 1966/86
- Mediolobivia hirsutissima Card., C.a.S.J. 1971/224
- Lobivia tiegeliana var. uriondoensis Rausch, Succ. 1979/234

Polní čísla:
WR 834 - Lobivia tiegeliana v. pusilla, Jujuy to Salta to Catamarca
FR 1170 - Lobivia pusilla, Orozas, Tarija, Bolivia
FR 906 - Lobivia pusilla, Orozas, Tarija, Bolivia

Popis: Rostliny jsou menší, až 4 cm silné, až 17 většinou žeber, areoly 2 - 4 mm od sebe vzdáleny, cca 20 trnů, 2 - 5 mm dlouhé, středový trn 0 - 1. Květy 35 mm dlouhé a 40 mm široké, purpurové až fialovo-červené. typové naleziště Orozas a Conception.



Citace W. Rausch – Lobivia 85: Když jsem roku 1963 navštívil v Tarija německou rodinu Metfeselových, našel jsem tam tyto rostliny vysazené do starých krabic od konzerv. Byly to ty samé rostliny, které později Ritter pojmenoval Lobivia pusilla. Při studiu na různých stanovištích jsem našel jen purpurové květy Tiegeliany. Změna se ukazuje v Angostuře, tam jsou rostliny ještě menší, až 25 mm široké, trávníkovitě rostoucí, trny jsou pestřejší, bílé, žlutavé, hnědé až růžové a květy jsou jen 3 cm dlouhé a 35 mm široké, žluté. Na 30 žlutých květů přichází také jeden purpurový, takže se mi zdá být... (jednoslovné pokračování u další variety)

Odkazy: www.cactaceae.eu/i-cactaceae/item/60-lobivia-tiegeliana-var-pusilla-ritt-rausch?tmpl=component&print=1



Lobivia tiegeliana var. flaviflora /Ritt./ Rausch 1975
- Lobivia pusilla var. flaviflora Ritt., Succ. 1966/86

Polní čísla:
WR 323 - Lobivia tiegeliana v. flaviflora, Tarija, Tarija, Bolivia
FR 906a - Lobivia pusilla fma. flaviflora, Near Orozas, Tarija, Bolivia
RBC 389 - Lobivia pusilla v. flaviflora, El Angosto, Tarija, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: ... oprávněná.

Odkazy: www.cactiguide.com/forum/userpix/2201_Lobivia_tiegeliana_var_flaviflora_1002_klein_1.jpg flaviflora
kvetouci-kaktusy.cz/Miniatlas/lobivia/l.t.flaviflora.htm flaviflora

Poznámka: Nevím, proč mi to ta holka dělá, ale taky se mi vyhýbá. Kolikrát já už jsem sel semena této variety a vždycky mi vylezla normální pusilla. Několikrát jsem si dovezl odněkud semenáčky, hádejte, jak kvetly. Nevzdávám to, zkouším to dál. Naposledy jsem flavifloru vysel před dvěma lety, semena WR 323 od Slávka Fischera, tak snad... A tak sem dám aspoň Slávkovu fotku, kde ta jedna žlutě kvetoucí je. (nenechte se mýlit jmenovkou L. arachancantha var., ta trčí z květináčku za flaviflorou. )

LOBIVIA TIEGELIANA Wessn., Beitr.z.Skde.u.pflege 1939/49
- var. distefanoiana Cullm., K.u.a.S. 1961/8
- var. dimorphipetala Ritt., Kakteen 1980/588
- Lobivia peclardiana Krainz, J. SKG 1948/17
- var. albiflora Krainz, J. SKG 1948/18

Polní čísla:
EZ 213 - Lobivia tiegeliana v. castanea, Tarija
EZ 216 - Tarija
EZ 221 - Lobivia tiegeliana v. uriondoensis, Tarija, Cercado
EZ 264 - Lobivia tiegeliana v. polycephala, Trigohuaico
EZ 556 - Bella Vista
FR 384 - North of Tarija, Tarija, Bolivia
Tarija, Bolivia
FR 620 - Lobivia tiegeliana fma. distefanoiana, South-East of Tarija, Angosto Mountains on Tarija River, Tarija, Bolivia
HS 204 - Tarija to Iscayachi, Cuesta de Sama, Cercado, Tarija, Bolivia
KK 1543 - Tarija, Victoria, Bolivia, 2800m
KK 1625 - Lobivia tiegeliana v., Tarija, Tomatitas, Bolivia, 2800m
KK 528 - Lobivia tiegeliana v. subterranea, Jucanas, Tarija, Bolivia, 2900m
KK 529 - Lobivia tiegeliana v. distefanoiana, Jucanas, Tarija, Bolivia, 2800-3000m
L 406 - Condor Pass, Cercado-O'Connor, Tarija, Bolivia, 2800-3100m
L 408 - Navarez, O'Connor, Tarija, Bolivia, 1000-1300m
RBC 385 - Junacas, Cercado, Tarija, Bolivia
RBC 547 - Junacas, Cercado, Tarija, Bolivia, 2700m
SE 225 - Santa Ana, Tarija, Bolivia
SE 77 - 40km East of Tarija, Bolivia
WR 499 - Lobivia tiegeliana v. castanea, Tarija, Tarija, Bolivia
WR 499a - Lobivia tiegeliana v. pectinata, Condor
WR 517 - Lobivia tiegeliana v., Iruya to Santa Victoria, Salta, Argentina
WR 652 - Iscayachi to Tarija, Tarija, Bolivia
WR 834a - Lajas
WR 84 - Tarija, Tarija, Bolivia
WR 90 - Lobivia tiegeliana v. distefanoana, Concepcion, Tarija, Bolivia
WR 938 - Cuesta de Sama



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo též odnožující, kulatá až ploše kulatá, až 7 cm silná, s hlavním kořenem, žeber 18 - 30, probíhající příčnými zářezy poněkud šikmo, areoly 6 - 10 mm od sebe vzdáleny, okrajové trny štětinovité, přilehlé, zahnuté a vzájemně propletené, až 1 cm dlouhé, středové trny 1 - 3, až 1,5 cm dlouhé, všechny trny velmi pestré, medově žlutohnědé až černohnědé. Květy 4 - 5 cm dlouhé a 5,5 cm široké, purpurové až fialovočervené. Plod oválný, 1 cm silný, polosuchý. Semeno kulaté, matně černé, důlkované s jakoby děrovaným hilem. Domovina Bolívie, hojně rozšířená kolem Tarija.



Citace W. Rausch – Lobivia 75: Roku 1931 poslal Ritter do Evropy několik rostlin, které byly roku 1939 popsány Wessnerem jako Lobivia tiegeliana. Vlastí této miniaturní rostliny je jižní Bolívie. Nejvíce je rozšířena okolo Tarija, na východě dosahuje areál až Condorského průsmyku (asi 40 km), na jih k Padcaya (asi 50 km) a západně až do hor Bella Vista. Různost počtu žeber, počtu, délky a barvy trnů je ještě větší, protože ojedinělé rostliny z vysokých poloh zůstávají v údolích malé a odnožují (var. distefanoiana Cullm.). Všechny tyto formy západně od Tarija vykazují světlejší nebo tmavší fialovou barvu květů, ale od Tucumila pocházejí formy s květy oranžově červenými až rudými. Tyto odchylky jsem pojmenoval var. ruberrima Rausch. Blízko Conseption jsou rostliny menší s typickými květy tiegeliana, avšak zešikmená žebra zde probíhají přímo, takže se dá poznat forma, kterou Ritter popsal jako Lobivia pusilla Ritt. V popisu byla zmíněna ještě forma flaviflora Ritt., skutečně jsem u Angostura nalezl lokalitu s těmi nejozdobnějšími formami celé skupiny, kde byly pouze žluté květy, takže var. flaviflora se ukazuje být oprávněnou. Cardenas popsal r. 1971 ještě jednu formu „pusilly“ jako Mediolobivia hirsutissima. Při jednom rozhovoru s Correm, který sbíral rostliny a přinesl je Cardenasovi, nemohl si vzpomenout na místo nálezu. Velká těla se stavbou květů a tvarem semen Lobivia tiegeliana nalézáme jižně od Rio Bermejo v Argentině, blízko Nazareno. Do Evropy přivezl tyto rostliny r. 1928 Frič a nazval je Lobivia graulichii cinnabarina. Protože ale toto jméno obsahuje názvy zcela rozličných druhů (graulichii - ancistrophora a cinnabarina – tiegeliana), popsal jsem tuto rostlinu Lobivia fričii Rausch. Celá skupina je charakteristická kulovitým tělem, solitérním nebo trsovitým růstem s jedním víceméně výrazným kůlovitým kořenem, žebra jsou spirálovitě zešikmená, případně přímo probíhající, trny vždy měkké a většinou trochu ohnuté, vnější většinou velmi úzké okvětní plátky jsou dalece zpětně ohnuté, plod je kulatý až oválný, svisle a vodorovně pukající, polosuchý a kulatá, černá semena vykazují bazální, zapuštěné hilum. Naleziště je omezeno na bolívijsko-argentinské hraniční oblasti.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
477 , 16570 , 20010

Odkazy:
www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_tiegeliana/Lobivia_tiegeliana/Lobivia_tiegeliana.htm
public.fotki.com/gunnarhatletveit/echinopsis/page9.html
cactiguide.com/cactus/?genus=Echinopsis&species=tiegeliana
www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=727
www.lobivia.pl/tiegeliana/foto.html

Možnosti záměny: Tyto malé, roztomilé kaktousky si můžeme splést hned s několika druhy. Tedy pokud zrovna nekvetou. Bez květů se jim podobají např. Lobivia arachnacantha var. vallegrandensis (densiseta), ale ona i typová L. arachnacantha je dokáže částečně imitovat, pokud trochu zahustí a prodlouží trny. Tiegeliánám se dokáže přiblížit v některých formách i Lobivia schieliana. Květy je ale prozradí okamžitě.



Poznámky: Mám tyhle mrňousky moc rád, protože nezabírají moc místa, spolehlivě klíčí i rostou, mají nádherné barvy květů a i bez nich jsou velice ozdobné. Jak se ale ve sbírkách ukazuje, nejsem sám, kdo je má rád.
Variabilita tohoto druhu není sice tak obrovská, jako je třeba u L. pentlandii, ale i zde se rostliny z různých stanovišť odlišují. Před časem mi pár rostlin věnoval Václav Šeda a najdou se mezi nimi i takovéto odnožující typy.


K Lobivia tiegeliana bývá řazena také Lobivia peclardiana. Její původ je nejasný, často se udává, že se jedná o kultivar. Dalo by se o ní říci, že je to ve všech částech zvětšená L. tiegeliana s fialovorůžovými květy.


V roce 1984 jsem v již zmiňovaném óbrvýsevu Knížeho semen měl i položku KK 528 Lobivia tiegeliana var. subterranea. Klíčila mimořádně dobře, z 10 semen jsem měl 5 semenáčků. Rostlinky jsou to moc hezké, s pokroucenými trny a světlými květy. Pod zemí vytváří opravdu dost velkou řepu. Oficiálně nikde popsaná nebyla a asi správně. Do variačního rozpětí L. tiegeliana se dá klidně vtěsnat.

Ano je taková jinačí, ale nemohu si pomoci všechno okolo lobivií z lokalit Peru je jinačí a ten květ u Lobivia tegeleriana se všemi variatami a nebo Lobivia akersii nebo pampana i s formou mistiensis .... jsou to prostě úplně jinčí kytičky. A že nemají ostny jako nějaká ferox? Že jsou takové jednoduchší? Možná v tom je ve spojení s jiným květem jejich krása která. No a co, když někdo vydí Matucana madisonierum tak taky kroutí hlavou co že je tak úchvatného na té zelené "kouličce" co má sem tam něco jako ostny, taky vypadá jak něco do "akvárka", ale když dá květ ....

juniperbushman napsal: I tyhle asi nejošklivější lobivie se vyskytují v mojí sbírce.
Na nekvetoucích nic k vidění není...,
...a ty co přežijí stejně vyhodíte, protože se jich jinak nezbavíte.

miro napsal: Ale to jsou krásný kytičky.

Vida, jak tozdílný může být vkus. Upřímně řečeno, nic atraktivního na nich není. Žádný mimořádný tvar, žádné kloudné bodáky, květy žádná sláva, ale málo platný, mně se stejně líběj. Možná právě tou obyčejností vzhledu. Takže zpráva pro juniperbushmana - než ty přeživší vyhazovat, v Kratonohách se pro ně místo najde. Jo a dík za informaci ke klíčivosti. Dostal jsem ještě jednu, klíčí prý buď ihned po dozrání nebo pak až za cca 3 měsíce a postupně klíčivost rychle klesá. Po sprášení cizím pylem jsou prý semena mnohem vitálnější. Potvrdit to nemůžu, nezkoušel jsem.

Ale to jsou krásný kytičky.

I tyhle asi nejošklivější lobivie se vyskytují v mojí sbírce.
Tak třeba Lob. oyonica:


Na nekvetoucích nic k vidění není a na kvetoucích se (i na plném slunci přivřené) květy při manipulaci před focením ještě víc přivřou. Takže jediný snímek trochu otevřené Lob. oyonica mám někde na čtyřicet let starém diapozitivu. Na těhle rostlinách je zajímavý jen veliký masitý plod, který se vytvoří bez jakého koliv zásahu z venčí, se spoustou klíčivých semen. Z těch semen vyrostou semenáčky, které se velmi ochotně podpaří, a ty co přežijí stejně vyhodíte, protože se jich jinak nezbavíte.

Ještě poznámka - Semena jsou klíčivá pouze jednu sezonu!