Téma:

Hertrichianou se dneska asi opravdu zabývá hodně málo lidí. Je to příliš obyčejný druh a navíc, pokud se člověk nechce smířit s jediným jménem pro mraky neuvěřitelně rozdílných kytek, tak je i naprosto nepřehledný. Občas se ale nějaké záblesky informací najdou. Já jsem kolem roku 1996 díky přestupu ze zaměstnance na OSVČ ustrnul ve vývoji na úrovni Rausch - Lobivia 85 a nějakých 15 let se mi vědomosti z hlavy spíš vypařovaly než že by do ní vstupovaly nové (a taky kytky mi postupně řídly). Teď se do toho horkotěžko znovu trošku dostávám. Dost informací beru z Infobrief Echinopseen, jsou tady. Pěkně jsem si je postahoval jeden po druhým. Sice mě občas z některých jejich názorů málem švihne, ale to je normální.
Horší je, že z tohoto okruhu opravdu chybí nový materiál. Teda aspoň u nás, Němci asi něco mají. Chtělo by to našim cestovatelům nějak nenápadně nakukat, že tam kolem tý Urubamby roste nějaká bombastická kytka, třeba by se tam někdo rozjel a nějakým omylem přivezl i ty hertrišky.

Díky, díky, díky! Tohle je pro mě moc užitečná odpověď. Výše vyfocené rostlinky dával dohromady vesměs právě Jarda Ullmann, bohužel jsou v podstatě totálně bez jakýchkoli informací (až na semtam cedulku se zcela nesmyslným názvem od původního - bohužel opět většinou anonymního - pěstitele), je jich fakt hodně a jsou tak trochu výzva - přijde mi, že se jimi v podstatě nikdo nezabývá (ty jsi asi Honzo světlá výjimka), nikdo sem nevozí semena z přírody atd. Nebo je to jinak? Existuje nějaká užitečná literatura, ze které čerpáš? Původní popisy "druhů" a tak? Rausch 85? Já jsem z hertrichián vyséval jen nějakou L.h. binghamiana, myslím, že z Chrudimi, měla by mít sběrovku, jen jsem to někam zasel a teď hned asi nedohledám... Tak aspoň přikládám foto Kytičky jsou zatím malé a poměrně uniformní (mám 4), tak uvidíme, jak se vyvinou.

Teda Tome, ty mi dáváš! Přemýšlím, jak odpovědět, abych na jednu stranu ze sebe nedělal přehnanýho machra a na druhou stranu, abych nevypadal jako vůl. Ale asi takhle: Pokud to nejsou odnože z nějak označené rostliny nebo semenáčky nějak označených semen, nechal bych mnohoznačné L. hertrichiana všude, snad s výjimkou té poslední, kde se echinata přímo vnucuje. Proč takhle? Protože to takhle dělám já. Jarda Ullmann původní druhy překombinoval na úroveň formy, protože už jsou ve sbírkách ustálené a dají se rozeznat.A já jsem už v chrudimských novinách před asi 10 lety napsal, že to není pravda, že ustálené nejsou, jedině že by se rozmnožovaly vybrané typy výhradně odnožemi. Na tom trvám a utvrdil mě v tom i můj poslední výsev semen od L. Berchta v roce 2010, kdy jsem od něho vzal asi osm položek hertichián s WR čísly. Jakžtakž uniformní jsou dvě - echinata a simplex. Jinak vše ostatní je dokonalá směs bývalých druhů a jejich plynulých přechodů. Ostatně přesně tak situaci kolem tohoto druhu i pan Rausch popisuje. Takže já ti klidně můžu napsat, že č. 6 by mohla být minuta a č. 7 binghamiana, ale je možné, že obě vyrostly kdysi ze semen allegraiana nebo larabei. Ale budiž: č. 1, 3 a 5 bych nechal hertrichiana, č. 4 podle květu incaica, č. 2 něco mezi huilcanota a Lau 154a (což není L. maximiliana, jak mají v databázi Čelákovice, ale zajímavá forma L. hertrichiana - L154 ale jako L. max. corbula sedí). Takže tak.
A dám echinatu. Dvakrát.

Hertrichiany jsou super, mimojiné i proto, že ochotně remontují - přijde mi, že vždycky když zaleju, objeví se nevímodkud další květy
Měl bych velkou prosbu, asi hlavně na Honzu C., ale samozřejmě i na kohokoli dalšího, kdo se vyzná - nahraju níže pár fotek hertrichian, které mi přišly navzájem nějak odlišné - pokud byste k tomu měli nápad, ke které formě řadit, budu moc rád. Přijde mi, že pár základních skupin se v rámci tohoto druhu odlišit dá, ale nějaký jasný obrázek o důležitých rozlišovacích znacích jsem si zatím neudělal.

1. L. hertrichiana asi taková ta základní, ale dvoubarevná (už se tu o ní mluvilo)


2. L.h. co bez květu vypadá jako odnožující L. acanthoplegma či cinnabarina


3. L.h. SO-Peru (to je na ceduli) s krátkými, k tělu trochu přihnutými trny


4. L.h. (jmenovky a nohy od stativu si prosím nevšímejte ) s poměrně plochým stonkem a květy s nápadně bílým hrdlem


5. L.h. taky s plochým stonkem a medovými trny - mám ji tu asi v osmi exemplářích a na jmenovkách je tvrdošíjně psáno L. schreiteri. Schreiteri je však tuším něco od jajoian, že? Dalším znakem je mimořádně velký květ, z mých hertrichian největší, snad kolem 7 cm v průměru.


6. L.h. s ...jiným tvarem stonku... co k ní dodat


7. L.h., kterou mám jako L. polycephala...


8. L.h., na ceduli L. minuta. Nemám bohužel foto květu, ale připadá mi jako někde výše diskutovaná L.h. f. echinata


To asi taky stačí, nechci to tu úplně zahltit.

sú úžasné!

Rado1 napsal: tieto hertrichiany máš ešte malé z výsevov, ale už sa teším na tie kvety!

Jo, těš se, jsou to strašně milé a nenáročné kytičky.

hasi napsal: Honzo C, odkud ty tu krásu pořád vytahuješ

To víš, 45 let se pídím, hledám, vysévám, žebrám odnože..., to by v tom byl čert, aby se mi nějaká pěkná kytka ve sbírce neuchytila. Hertrichián mám momentálně asi šedesát různých, pentlandek nejmíň stovku, ferox nepočítaně , dohánět je začínají lateritia... Pak už stačí jen mít foťák. A nezbláznit se.
Nejlepší je, že tu větu "odkud tu krásu pořád vytahujou" si říkám při prohlížení fotek na tomhle fóru skoro pokaždý, když ho otevřu. Bez ohledu na rod, kterému je vlákno zasvěceno. Kolikrát už mě napadlo, že díky tomu máme naprosto úžasnou, obrovskou, společnou sbírku kaktusů, kvetoucí neustále a navíc místo nezabírající. Skvělý!
A ještě pár hertrichián :



dejme tomu, že f. larabei:


f. minuta:


f. planiceps:


f. echinata:


taková trošku divočejší hertrichiana:


A stačí.

tieto hertrichiany máš ešte malé z výsevov, ale už sa teším na tie kvety!

Honzo C, odkud ty tu krásu pořád vytahuješ

Filip Jelínek napsal: L. hertrichiana (nebo něco na ten způsob, je to moje nejstarší lobívka tak z roku 88-89, ani nevím odkud jsem jí vykutal)

Filipe, naprosto suprový trs, silně závidím jeho velikost a hlavně stav. Mně v tom mým "drsnu" docela flekatěj. Hertrichiana to je, Jarda Ullmann by jí možná říkal forma binghamiana, ale to je dneska úplně jedno.
Přihodím pár svých netypických. Tato je zvláštní svými dlouhými a téměř bílými trny, světle zeleným tělem a i květ má trochu netypickou tlumenou barvu:


Moje oblíbenkyně - na hertrichianu hódně dlouhé fousy a variabilní barva květu. Někdy vytváří květy skoro bílé, jindy jsou vybarvenější. Vypadá to, že čím víc slunce tak dva týdny před květem, tím sytější barva:


L. hertrichiana f. incaica, zvláštní typ květu:


Var. laui, mívá sice světlý jícen květu, ale tato barevná kombinace je jaksi netypická.

Lob.aurea v.shaferi

Mamlas napsal:

Čelákovice napsal: juniperbushman - Tak a teď mi někdo vysvětlete, kde končí Lob. aurea a začíná Lob.(Helianthocereus) grandiflora?

Já si myslím, že tyto druhy se zaměnit nedají. Tady je matoucí, že jsou to malé rostliny a dobeana má červený květ. Aurea je typický pes s psím stonkem a odnožue jako pes. Kvete převážně žlutě, ale od bílé po červenou. Existují desítky jmen podle barvy květu, lokalit a otrnění. Druhá skupina je huascha. Stonek okurkovitý až cereusovitý, odnožuje odspodu a vytváří trsy, někdy až poléhávající. Rozdíly jsou patrné u starších rostlin. Tam je jmen ještě více, barva květů ve stejném rozsahu, ty květy jsou mohutnější, což se těžko popisuje. Grandiflora kvete červeně, bělokvětá je třeba schickendantzii – bývá vedena jako samostatný druh, huascha kvete nejčastěji žlutě. Grandiflora je staré jméno u nás rozšířené, dala by se považovat za huascha s červeným květem. Slučovači, co barvu květu neberou jako znak považují grandiflora za synonymum huascha. Mohutnější rostliny z toho okruhu mívají jména robusta, crassicaulis a další.

Dnes Soehrensia, dle Rausche Lobivia a ve skutečnosti Trichocereus grandiflorus je jasně odlišitelný od Tr. huascha podle květů. Celý okruh Tr. grandiflorus má černý jícen, okruh Tr. huascha má jícen v barvě okvětí. Pro samostatnost hovoří i to, že Tr. andalgalensis z okruhu huascha se často vyskytuje společně s okruhem Tr. grandiflorus, snadno se kříží a přesto nesplynou.

Přesně přerotlé lobivie, je to vše Trichocereus,a ještě bych tam přidal echinopsis. poz.morče.

Čelákovice napsal: juniperbushman - Tak a teď mi někdo vysvětlete, kde končí Lob. aurea a začíná Lob.(Helianthocereus) grandiflora?

Já si myslím, že tyto druhy se zaměnit nedají. Tady je matoucí, že jsou to malé rostliny a dobeana má červený květ. Aurea je typický pes s psím stonkem a odnožue jako pes. Kvete převážně žlutě, ale od bílé po červenou. Existují desítky jmen podle barvy květu, lokalit a otrnění. Druhá skupina je huascha. Stonek okurkovitý až cereusovitý, odnožuje odspodu a vytváří trsy, někdy až poléhávající. Rozdíly jsou patrné u starších rostlin. Tam je jmen ještě více, barva květů ve stejném rozsahu, ty květy jsou mohutnější, což se těžko popisuje. Grandiflora kvete červeně, bělokvětá je třeba schickendantzii – bývá vedena jako samostatný druh, huascha kvete nejčastěji žlutě. Grandiflora je staré jméno u nás rozšířené, dala by se považovat za huascha s červeným květem. Slučovači, co barvu květu neberou jako znak považují grandiflora za synonymum huascha. Mohutnější rostliny z toho okruhu mívají jména robusta, crassicaulis a další.

Dnes Soehrensia, dle Rausche Lobivia a ve skutečnosti Trichocereus grandiflorus je jasně odlišitelný od Tr. huascha podle květů. Celý okruh Tr. grandiflorus má černý jícen, okruh Tr. huascha má jícen v barvě okvětí. Pro samostatnost hovoří i to, že Tr. andalgalensis z okruhu huascha se často vyskytuje společně s okruhem Tr. grandiflorus, snadno se kříží a přesto nesplynou.

Dvě letitý lobívky z mojí zahrádky , který jsem sem již jistě dával, ale když tak pěkně zakvetly, tak si neodpustím je sem pro změnu propašovat.

L. hertrichiana (nebo něco na ten způsob, je to moje nejstarší lobívka tak z roku 88-89, ani nevím odkud jsem jí vykutal)


Otrnění nemá sice nijak omračující, ale když zakvete, tak je to moc hezký. A taky má tu výhodu, že kvete celej den až do večera, což je u lobívky pozitivní věc.

A tu je pro změnu L. arachnacantha. To je taky kytka z toho období, kterou pro zmnu vím odkud mám a to od Jirky Musila, kterej mi dal dvě malý odnožky. Odkud jí měl on by musel říct on, pokud si to teda ještě pomatuje...


Krapet povyrostly už od tý doby

Lob tiegeliana

Jiří napsal:

HonzaC napsal: Já mám jen pejskový hybrídky beze jmen, ale nedám na ně dopustit.

Nebyly by odnože k mání? Nebo semena i když tam je asi problém, že se květy nebudou dědit.

Semena nedělám, čili ani nemám. Odnože? Ty se občas na nějaké rostlině objeví, ale momentálně mám jen na jedné oranžové. Před měsícem a něco mi odnože (nejen psů, ale i pragochamaecereusů) odrbala s rozzářenýma očima čtrnáctiletá návštěva z Jesenicka. Ozvi se na jaře, ony zase nějaký dorostou a třeba ti je zarezervuju.

HonzaC napsal: Já mám jen pejskový hybrídky beze jmen, ale nedám na ně dopustit.

Nebyly by odnože k mání? Nebo semena i když tam je asi problém, že se květy nebudou dědit.

Ten si teda je. Já mám jen pejskový hybrídky beze jmen, ale nedám na ně dopustit:

Echinopsis cv. Ladislav Hejdánek

z dílny Zdeňka Červinky

Filip Jelínek napsal: To si drsoň. V F2 populaci se budou dál štěpit, takže se připrav, že abys vybral, bude ti třeba místa

Krásnou ukázkou štěpení znaků v F2 jsou tyto rostlinky: Vysel jsem koupená semínka označená Lob. cinnabarina. A ouha! Po pikýrování se objevily dva typy semenáčků. Jedny se podobaly Lob. maxmilliana a druhé Lob. arachnacantha. Jako zkušeného hybridizátora mě hned napadlo, že by se mohlo jednat o křížence těchto taxonů, a to generaci F2. Docela dobře jsem si dokázal představit uniformní F1 generaci, která se mohla podobat Lob. cinnabarina (čili "edohybrid"). Květ, který se na jedné "arachnakantě" tento předpoklad plně potvrdil.



Každý taxon z rodu Lobivia se dá vypěstovat z jiných taxonů!

To si drsoň. V F2 populaci se budou dál štěpit, takže se připrav, že abys vybral, bude ti třeba místa

Pokud nesežerou ,rád to vyseju.Mám víc hybridních rostlinek a pokud takhle krásně a bohatě kvetou tak to bude obohacení pro mou zbírku.

No, co takle pro změnu nějakou hybridní lobivku:

Neplést s Lob. backebergiana v. longispina!!!
Kytičky ne obrázku jsem sprášil a mají semeníky. Najde se někdo, kdo to vyseje. Možná to ještě stihnou sežrat slimáci nebo škvoři.

HonzaC napsal:

juniperbushman napsal: Není ta pusila spíš varietou schieliany než tiegeliany?
Prakticky totožnou rostlinu jsem vypěstoval jako křížence Lob. schieliana v. unguispina × Lob. winteriana.

Kdepak, je to miniaturizovaná tiegeliana, původně popsaná jako L. pusilla f. flaviflora. Jsou to úžasně milé kytičky. Dlouhá léta se mi úspěšně tahle varieta vyhýbala, teď konečně si ji můžu vychutnat:
No a i ta pusilla, obvykle mívá květy trochu světlejší:

)

Dobře! Ale pak nelze příliš spojovat tiegelianu s peclardianou ( Lob. tiegeliana v. peclardiana). Kdysi se uvádělo, že tiegeliana je světlejší, menší peclardiana a tak jsem je taky měl z Německa. Leč, jak se ukázalo, v potomstvu těch temně rudých peclardian se objevily taky rostliny se světle růžovým květem.
Ty moje peclardiany by se daly zařadit do okruhu L. oligotricha (cinabarina) a ty růžové považovat za jejich formy. Pak by to dávalo smysl.
Divím se, že nikdo nepřekombinoval schieliany jako variety tiegeliany.
Jo, a ty staré peclardiany už vlastně řešit nemusím. Jako další opustily před týdnem moji sbírku!

juniperbushman napsal: Není ta pusila spíš varietou schieliany než tiegeliany?
Prakticky totožnou rostlinu jsem vypěstoval jako křížence Lob. schieliana v. unguispina × Lob. winteriana.

Kdepak, je to miniaturizovaná tiegeliana, původně popsaná jako L. pusilla f. flaviflora. Jsou to úžasně milé kytičky. Dlouhá léta se mi úspěšně tahle varieta vyhýbala, teď konečně si ji můžu vychutnat:


Zde "pár" tiegelianek:


No a i ta pusilla, obvykle mívá květy trochu světlejší:


Ještě odpověď pro Toma Proch.: Tu aureu bych nechal jako nominátní varietu, tedy L. (E.) aurea var. aurea. Její menší formy odnožují docela často a ten načervenalý jícen květu odpovídá taky. Pěkný kytičky to jsou.

Není ta pusila spíš varietou schieliany než tiegeliany?
Prakticky totožnou rostlinu jsem vypěstoval jako křížence Lob. schieliana v. unguispina × Lob. winteriana.

Já mám pusillu takovouhle. Nikdy se jí moc nedařilo a krpatěla, roky už nekvetla, ale letos (po loňském přesazení) měla 8 květů a tlačí další poupata



A ještě příbuzná flaviflora WR 323

Dnes ji následovala trošku jiná Lobivia tiegeliana

Dnešní Lobivia tiegeliana v. pusila

Ještě bych tu měl jednu, se kterou si nevím úplně rady... Kytka trsovitá, ale není to úplný prcek, květináč je třináctka a kytička se do něj už moc nevchází. Květy první den sytě žluté, pak blednou a jako jedinečný znak mi přišla květní trubka naběhlá do růžova.