Téma:

Mrzí mně, že se nedokážu vyjádřit srozumitelněji, ale měl jsem tím na mysli, že náš zdroj je totožný. Oba nejčastěji nakupujem Lobivie od stejného dodavatele.a je docela možné, že jsme se tam někdy i sešli.

Jižan napsal: Možná, že jsem udělal chybu, že jsem sem dal fotky těch nejmíň povedených. Ostatní jsou Lob.marsoneri hodně podobné a to by demonstrovalo mou teorii jak část těchto úletů vzniká. Neznám ty zákonitosti, ale pokud dojde k nežádoucímu zkřížení, tak někteří potomci zdědí vzhled po matce, jiní po otci a zbytek jich je někde mezi. Část vzniklých semenáčů má tedy vzhled čistokrevných rostlin, ale když si takovéhle rostliny v dobré víře někde na burze pořídíme, dávají pak hybridní potomstvo. I v jejich potomstvu se ale dá vybrat pár rostlin, které mají vzhled čistokrevných atd. Tohle nebezpečí je u rostlin, u kterých neznáme jejich historii, tak jak je to třeba u těch určovaných podle fotek. I takové rostliny můžou být pár let používány u profesionálů k produkci semen, než je na to někdo upozorní. Možná je tohle důvod, proč i hodně zkušení kaktusáři se zdráhají vyrobit pár semen pro kamarády? - museli by se napřed přesvědčit, jestli všechny rostliny které přicházejí v úvahu jako opylovači, dávají čistokrevné potomstvo.

Pro Morče: pochybovat je lidské a každý máme právo na svůj názor. Já mám jiný, přesto ale tenhle zdroj pokládám za neobyčejně seriozní a férový a rád zde nakupuji. Letos jsem si odtud odvezl krásné lobivky, velkou radost mám z Lob.maximiliana charazasensis R206.

Juniperbushman píše: "Okruh marsoneri - jajoiana se s ostatníma lobivkama a echinopsisama dost neochotně kříží, ale s tou chrysanthou bych tomu věřil." Jeho názorů na genetiku si velice vážím a tak se budu snažit vypátrat důvod, jak je možné, že mám tolik hybridů s tím charakteristickým hrdlem.

Okruh marsoneri - jajoiana neexistuje: N:
Lobivia chrysantha (Werd.) Backbg.
Lobivia marsoneri (Werd.) Backbg.
Lobivia jajoiana Backbg.
Jsou samostatné druhy nemají proč se mezi sebou křížit a ještě k tomu se psama to jen člověk je mastí mezi sebou aby na tom vydělal. To genetikou nemá nic společného.

Pro Morče: pochybovat je lidské a každý máme právo na svůj názor. Já mám jiný, přesto ale tenhle zdroj pokládám za neobyčejně seriozní a férový a rád zde nakupuji. Letos jsem si odtud odvezl krásné lobivky, velkou radost mám z Lob.maximiliana charazasensis R206.

Já váš zdroj neodsuzuji a pokud vám pasuje není důvod ho měnit, já jen se divím že je prodává určitě musel vědět, je to není z pampany ale z Lobivia marsoneri f. rubescens což by u té první fotky byla pravda, ale asi bych to ne hrotil každému se líbí něco jiného poz.morče.

Možná, že jsem udělal chybu, že jsem sem dal fotky těch nejmíň povedených. Ostatní jsou Lob.marsoneri hodně podobné a to by demonstrovalo mou teorii jak část těchto úletů vzniká. Neznám ty zákonitosti, ale pokud dojde k nežádoucímu zkřížení, tak někteří potomci zdědí vzhled po matce, jiní po otci a zbytek jich je někde mezi. Část vzniklých semenáčů má tedy vzhled čistokrevných rostlin, ale když si takovéhle rostliny v dobré víře někde na burze pořídíme, dávají pak hybridní potomstvo. I v jejich potomstvu se ale dá vybrat pár rostlin, které mají vzhled čistokrevných atd. Tohle nebezpečí je u rostlin, u kterých neznáme jejich historii, tak jak je to třeba u těch určovaných podle fotek. I takové rostliny můžou být pár let používány u profesionálů k produkci semen, než je na to někdo upozorní. Možná je tohle důvod, proč i hodně zkušení kaktusáři se zdráhají vyrobit pár semen pro kamarády? - museli by se napřed přesvědčit, jestli všechny rostliny které přicházejí v úvahu jako opylovači, dávají čistokrevné potomstvo.

Pro Morče: pochybovat je lidské a každý máme právo na svůj názor. Já mám jiný, přesto ale tenhle zdroj pokládám za neobyčejně seriozní a férový a rád zde nakupuji. Letos jsem si odtud odvezl krásné lobivky, velkou radost mám z Lob.maximiliana charazasensis R206.

Juniperbushman píše: "Okruh marsoneri - jajoiana se s ostatníma lobivkama a echinopsisama dost neochotně kříží, ale s tou chrysanthou bych tomu věřil." Jeho názorů na genetiku si velice vážím a tak se budu snažit vypátrat důvod, jak je možné, že mám tolik hybridů s tím charakteristickým hrdlem.

juniperbushman napsal:

Jižan napsal: Marsoneri mají velké sklony k promiskuitě. Vyséval jsem v roce 08 pampany od známého specialisty na lobivie a ani on je neuhlídal. Z těch šesti semenáčů, co jsem nevyhodil má pět růžový jícen. Za předpokladu že semena prodejce opravdu sklidil z pampany, se geny od matky moc neprosadily.

Tak přesně stejné rostliny jsem měl kdysi ze semen Lob. sanguiniflora × nigrostoma. Bohužel jsem ty semenáčky spálil dřív než začaly kvést.

To se občas stane, že se některý z rodičů zapomene u sousedů.

Jižan napsal: V tom případě by mi nezbylo, než pěstovat pampelišky. Neznám žádného prodejce, kterému by občas neujela ruka. A to mám vážné podezření, že nakupujem s Morčetem u stejných. Jedna z příčin "úletů" může být i to, že někteří hybridi mají všechny zjevné znaky čistokrevné rostliny a zjištění, že nedávají kvalitní potomstvo nějaký čas trvá. A to platí i o sulkách. Každý rok si pro vlastní potřebu nějaká semena udělám a snažím se být hodně pečlivý a stejně se stane, že mi vyjdou kytky, které raději zlikviduju, proto ani od prodejců nečekám zázraky. Je lepší s nějakým omylem počítat a snažit se nepouštět ho dál do oběhu.

Tak to pochybuji, jelikož od nich už seji lobivie už od roku 2008 a žádný zmetky od nich ze semen nelezou a variabilita semenáčků je v rámci druhu v pořádku a odlišnost vzhledu semenáčku je daná danými podmínkami prostředi.poz.morče.

Jižan napsal: Marsoneri mají velké sklony k promiskuitě. Vyséval jsem v roce 08 pampany od známého specialisty na lobivie a ani on je neuhlídal. Z těch šesti semenáčů, co jsem nevyhodil má pět růžový jícen. Za předpokladu že semena prodejce opravdu sklidil z pampany, se geny od matky moc neprosadily.

Tak přesně stejné rostliny jsem měl kdysi ze semen Lob. sanguiniflora × nigrostoma. Bohužel jsem ty semenáčky spálil dřív než začaly kvést.

V tom případě by mi nezbylo, než pěstovat pampelišky. Neznám žádného prodejce, kterému by občas neujela ruka. A to mám vážné podezření, že nakupujem s Morčetem u stejných. Jedna z příčin "úletů" může být i to, že někteří hybridi mají všechny zjevné znaky čistokrevné rostliny a zjištění, že nedávají kvalitní potomstvo nějaký čas trvá. A to platí i o sulkách. Každý rok si pro vlastní potřebu nějaká semena udělám a snažím se být hodně pečlivý a stejně se stane, že mi vyjdou kytky, které raději zlikviduju, proto ani od prodejců nečekám zázraky. Je lepší s nějakým omylem počítat a snažit se nepouštět ho dál do oběhu.

Jižan napsal: Marsoneri mají velké sklony k promiskuitě. Vyséval jsem v roce 08 pampany od známého specialisty na lobivie a ani on je neuhlídal. Z těch šesti semenáčů, co jsem nevyhodil má pět růžový jícen. Za předpokladu že semena prodejce opravdu sklidil z pampany, se geny od matky moc neprosadily.

Pěkná úroda bastardů to jestli je Lobivia pampana tak to se, dám na sulky a tam mám jistotu čistých druhů a spousty novinek a hezky kvetoucích poz.morče. p. s. změnil bych specialistu na lobivie :

Marsoneri mají velké sklony k promiskuitě. Vyséval jsem v roce 08 pampany od známého specialisty na lobivie a ani on je neuhlídal. Z těch šesti semenáčů, co jsem nevyhodil má pět růžový jícen. Za předpokladu že semena prodejce opravdu sklidil z pampany, se geny od matky moc neprosadily.

HonzaC napsal: Taky mám ve sbírce pár oříšků. Tuhle krasavici mám ve dvou exemplářích ve sbírce od roku 1986, kdy jsem si je přivezl coby centimetrové semenáčky od pana Rektoříka jako L. haageana var. chrysantha. Což je údajně synonymum pro L. marsoneri. Budiž. Marsonerka je hodně variabilní, ale tahle kytka mi už do té variační šíře moc nejde. Navíc marsoneri a iridescens mají hodně jednotnou dobu kvetení, u mě tak od půlky června do půlky července. Tyhle dvě kvetou strašně nerady a když už, tak v srpnu. Nikdy se mi nesešly a když se mi objevil náhodný plod, semena sice odpovídala tvarově a barvou L. marsoneri, ale byla znatelně větší. Takže taky nevím, o co se jedná. Tak ji nechávám dál jako haageana chrysantha. Mimochodem, jak vidno, za 28 let moc nahoře nenarostla, ale pod zemí je řepa mající průměr tak o 2 cm větší.

No, já bych na cedulce L. hageana var. chrysantha zaměnil to var. za ×. Okruh marsoneri - jajoiana se s ostatníma lobivkama a echinopsisama dost neochotně kříží, ale s tou chrysanthou bych tomu věřil.

Jižan napsal: Přehrabuji se v fotkách, co jak letos kvetlo a nevím si rady s touhle lobivkou. Našel jsem u ní jen kousek jmenovky ...Toro Salta. Prohledal jsem své záznamy, co jsem si kde pořídil a nedokážu ji k ničemu přiřadit. Nevěděl byste někdo jméno, abych ji mohl pořídit nějakého partnera?

Tak tady je jednoznačně jedním z rodičů Lob. wrightiana.

Díky za ten poučný rozbor! Můžu ji tedy s klidným svědomím zařadit mezi ostatní hybridy. Podezření jsem měl, když se mi ji nepodařilo přiřadit ani k jednomu druhu co znám, ale já jich zase tolik neznám a hlavně - nemohu porovnávat podle svých rostlin, protože přes veškerou snahu jich mám dosud velké procento špatně určených. K získání kvalitních rostlin nejsou komerční nabídky semen ten nejvhodnější zdroj. No ale zase to není žádná nuda, člověk si užije spoustu překvapení.

Jižan napsal: Přehrabuji se v fotkách, co jak letos kvetlo a nevím si rady s touhle lobivkou. Našel jsem u ní jen kousek jmenovky ...Toro Salta. Prohledal jsem své záznamy, co jsem si kde pořídil a nedokážu ji k ničemu přiřadit. Nevěděl byste někdo jméno, abych ji mohl pořídit nějakého partnera?

Snad se na mě zlobit Jižan nebude, ale já bych na jmenovce místo Toro, Salta viděl spíš zahrada, Evropa. Žádný známý druh mi to nepřipomíná, resp. připomíná mi to spíš směs více druhů. Do Quebrada del Toro se z klasických lobívií jezdí hlavně pro L. chrysantha a její formy, to tohle není určitě. Pak se poblíž dají najít - pokud mě paměť neklame - různé formy L. densispina a snad i něco od L. sanguiniflora (var. breviflora?). Ta by v těle odpovídala asi nejvíc, ale kvete úplně jinak. Květ mi tvarově připomíná nejvíc L. pugionacantha nebo pentlandii a trny L. wrightiana Račte si vybrat... Ale kytička je to nádherná, tu bych si hejčkal.
Taky mám ve sbírce pár oříšků. Tuhle krasavici mám ve dvou exemplářích ve sbírce od roku 1986, kdy jsem si je přivezl coby centimetrové semenáčky od pana Rektoříka jako L. haageana var. chrysantha. Což je údajně synonymum pro L. marsoneri. Budiž. Marsonerka je hodně variabilní, ale tahle kytka mi už do té variační šíře moc nejde. Navíc marsoneri a iridescens mají hodně jednotnou dobu kvetení, u mě tak od půlky června do půlky července. Tyhle dvě kvetou strašně nerady a když už, tak v srpnu. Nikdy se mi nesešly a když se mi objevil náhodný plod, semena sice odpovídala tvarově a barvou L. marsoneri, ale byla znatelně větší. Takže taky nevím, o co se jedná. Tak ji nechávám dál jako haageana chrysantha. Mimochodem, jak vidno, za 28 let moc nahoře nenarostla, ale pod zemí je řepa mající průměr tak o 2 cm větší.

Jo to že lokalita sedí, ale to je jak napsat "severní morava" protože v tomhle "ďolíku" světa je tak rozdílná populace a klimatické podmínky .... tady budou muset zasáhnout specialisti a pokusit se určit kytku.

A není to Quebrada del Toro, Salta ? Ale jméno si netroufám, jedině od někoho kdo tam jezdí.

Jirka Musil: Moc lidí do těchto končin nejezdí... Jo, teď v listopadu jsme tam nedojeli...autu se už nechtělo...zůstali jsme před průsmykem na 4300m... a jinak - pitný režim znamená dostatek pivka a vína, pak to řídké nepřijde. A na tu výšku i jiné podpůrné prostředky jako med apod. Takže - lokalita bude holt příště. Nicméně už ty oreocereusy před tím stály za to...

Přehrabuji se v fotkách, co jak letos kvetlo a nevím si rady s touhle lobivkou. Našel jsem u ní jen kousek jmenovky ...Toro Salta. Prohledal jsem své záznamy, co jsem si kde pořídil a nedokážu ji k ničemu přiřadit. Nevěděl byste někdo jméno, abych ji mohl pořídit nějakého partnera?

až budu tyhle kytičky vysévat tak si na ty Vaše strasti vzpomenu.Snad mě to vyjde neb jste nasadil prakticky svou kůži,a to bych si neodpustil

Při dohledávání na lokalitách se přihodí všechno možné ... ale asi jsi zanedbal pitný režim a dal jsi si místo slivovice jeden stejk navrch. To se potom pomstí Nejmenovaný kolega kaktusář při dohledávání na lokalitě neudržel balanc v té "divné" poloze a sedl si. Nejenom si potom nesedl dlouho, ale nejvíc ho mrzelo, že nejhezčí lobivie si prostě pos.....

Moc jsem si to ale neužil, dostihla mě na této lokalitě střevní choboba a vetšinu času jsem strávil s kalhotama na půl žerdi opřený o kámen .
večer jsem se nestačil divit, z čeho že mi ppálí červené stehno, než mi to došlo. No prostě je třeba si hlídat světové strany, když to na vás přijde v 4300 m.n.m. A to bylo pod mrakem ..

To jen tak pro dokreselní, kde ty kytky vlastně rostou a co musí vydržet.

No to je paráda mám obě barevné varianty u vás objednané tak to už se těším

Na přání vkládám Lobivia chrysochete.
Jsou to naprosto bombastický kytky, jsou jak přerostlé sulcorebucie.
Asi je sem už Milan kdysi dával, neb tam dorazil první z plzeňáků, ale doufám, že to nevadí. Moc lidí do těchto končin nejezdí.
Jsou tam jak červěné tak i žluté až bíle otrněné kytky
Rodeopampa, Sra Santa Victoria, Salta, 4346m













Hnojení

No. Šlápnout bych do nich nechtěl.

paráda

Ještě pár podzimních trníčků. Lobivia haematantha:


Lobivia maximiliana:


Lobivia caespitosa (neboli chcete-li L. maximiliana var. c.):


Lobivia chrysochete var. hystrix:


Lobivia horrida:


Lobivia lateritia var. cotagaitensis:

Ta var. leucomalla asi "má v sobě něco divného", možná to chytla ze vzduchu, mám i staré letité kytky, ale tohle se ještě nestalo.

Letos to trní nějak mimořádně. I kytky z okruhu L. aurea jsou nějak fousatější. Var. quinesensis:


Var. dobeana:


Var. shaferi:


Var. leucomalla. Až z toho ani nemám radost, jestli na ní v letech budoucích zůstane jen letošní prstenec trnů a dál už bude zase jen štětinatá, tak to žádná krása nebude. Ale teď to vypadá docela zajímavě:

Pohled na polomrtvé pasakány byl opravdu smutnej ....údolí je navíc obklopeno vysokými kopci, z kterých studený vzduch stéká dolů , spegouši to ale zvládají a jsou v dobré kondici

Rostliny v populacích Lob. chrysantha na jednotlivých místech nijak zvlášť variabilní nejsou, teda odhlédnu-li od barvy květu.Pokud mám semenáčky z různých míst, tak se liší už jako malé. Rozdíl vzhledu mezi kulturní kytkou a lokalitní neni v době vegetacenijak markantní. Blbý je, že lobivie rostou po celém údolí od Ing Maury nahoru do Qda.Tastil po cca 3700 m. V Qda. del Toro o nich víme nejdál u El Rosal, ale je to proto, že dál jsme zatím nebyli kvůli špatné cestě.

Technická - Jirka tu dal mapu s lokalitami - El Rosal je údolí obrácené na jih...není tedy divné, že tam i pasakány občas zmrznou, byť třeba na Salinas Grandes rostou i v 3600m, nebo i na konci cesty v Los Cardones jsou výše...