Téma:

Mimochodem, asi důležitá věc pro ty z vás, kteří občas použijí půdní insekticid. Escobarie, Coyph, Neobesseye okruh. Po jarním použití CAREO insekticidu ve formě postřiku, zálivky, granulátu apod. v kombinaci s normálním hnojením Krystalonem plod a květ začnou vytvářet v paždí bradavek malé rostlinky. Což je sice pro mě zajímavé mít náhle více rostlin z odolného klonu, ale nelíbí se mi to! Více to vytvářejí na severní straně. Hnojení bylo vždy každý rok stejné, jen letos bylo navíc CAREO proti kořenovcům, kteří se přemnožili v horší zemině co jsem dříve používal. Škůdci jsou sice pryč, ale zase budu mít teď kytky jak vícehlavé mammillárie. Dělá to jen Neobessea miss. a Coryphantha macromeris SB 139. Jiné kytky jsou normální. Vylučovací metodou tak vidím vliv CAREA!

JJ, tam mělo být nejen sucho a vlhko v zimě, ale i za daných podmínek. Což jsem se tam rozepsal (jižní stěna domu, celozimní ledová krusta - piozor na ní atd.).

Miro: Pro nás většinou stačí, když budeme mít kytky zimovzdorný za u nás pro ně stálých podmínek. Což je např. pro mě definováno jednoduše po dobu cca 50 let těmito podmínkami: Od září do dubna striktně žádná voda ani sníh, lehké zakrytí průsvitným krytem (proti rez. skvrnám uchoulostivěhjších díky ostrému zimnímu Slunci za velkých mrazů, i když u těch mých to vypadá, že ani namrzlá voda na těle nevadí, když jsou zmrzlé jako kámen) to vše v teplotních podmínkách zimy na souřadnících 50°N a 14,5°E 250 m n.m. planeta Země, období cca 4,56 miliard oběhů této planety kolem jeho slunce. Tohle když dodržuju tak jsem si mohl u mě rozšířit kaktusy kromě Echinocereusů, Escobarii a dříve i opuncií i o další rody. A to mi nyní stačí. Zníčení krytu díky tornádu, zemětřesení r>7 apod. neuvažuji. To je nižší riziko než u odolnějších venku pěstovaných volně zima 1995/96.
A to celé ještě orámuji, že kytky by takto měli být pěstováy od semenáčků. Nejsem příznívcem teple pěstovaný kytky (nad nulou v zimě), i kdyby to byl nějaký pediocactus, který někdo pěstuje rel. teplomilně a šup s ním v dospělosti náhle do mrazu.
Když si takto nastavíte podmínky a máte je trvale desítky let a kytky desítky let rostou kvetou a i mají kolem sebe semenáče, je to pro vás zcela OK.

Mimochodem to Astrophytum asterias jak jsem sem házel foto je asi z texaské skupiny, má mírně do ostra žebra, ale jen mírně jako zde bylo na fotkách v Astroph. fŕu. Je to z původně asi 12 semenáčů tyhle zbylý 2 kytky )podotýkám, že původně nebyly určený pro takhle extrémnně tvrdý pěstování pro Astrophyta). Všimnul jsem si toho až teď když jsem prohlížel poupata.

Obaleno v krustě ... kaktus ve vajíčku .... v domovině jsou pod sněhem. V ledu kaktusy nerostou.

No z tohodle vlaku vystupuji, neboť to nevede nikam. Jestli to u nás přežije a nebo chcípne, není relevantní. U nás jsou "kulturní" podmínky a u každého jiné. Jo to co je v přírodě na stanovišti a dlouhodobě sledované (tak stačí 30-50 let) tak tam se dá něco definitívně něco definovat. Jinač stále stojíme před problémem, jestli je suchomilná rostlina vodě odolná a kdy. Třeba minulý pátek byla, ale před měsícem ne. Jo a jak to bude přístí pondělí to uvidíme.

vladt napsal: Mimochodem máme všichni jeden hlavní zdroj o mrazuvzdornosti za vlhka (pro mě zimovzdornost) nebo za sucha (mrazuvzdornost, mrazuodolnost dle minimálních teplot).

Nemůžu s tebou úplně souhlasit v tomhle bodě, tedy hlavně v tom, že to takhle všichni vnímají.

Já to beru tak, že zimovzdornost není jen o tom, že to je za vlhka, to je o odolání všech rozmarů naší zimy. Popravdě ono to rozdělení na nemrazuvzdorný x částečně mrazuvzdorný(mrazuodolný)x mrazuvzdorný x zimovzdorný je takový hrubý protože v zásadě nepopisuje podmínky za jakých tohle kritérium ten kaktus splňuje.

Tam hraje roli mnoho věcí mj. sluníčko x stín, rozdíl maxim a minim teplot, tloušťka stonku, květináč x volná půda, jak fungujou kytce kořeny, jak je která kytka odolná resp. jaký má vlohy od přírody snášet zimu, v jaký je rostlina kondici atd atd...
A to může být odlišný od jednoho umístění kytky ke druhýmu, od kytky ke kytce.

Proto je třeba to vnímat jako čistě orientační věc ve smyslu: "tady se to může povést, tady to je kravina to zkoušet, protože šance na úspěch je minimální".
Už třeba jen kytky na skalce. Třeba kytky zakryješ na zimu, nebo ne. Není to o vodě, ale rozdíl to udělá a může to být pro mnohé hranice mezi životem a smrtí.

Čímž jsem se dostal k tomu, že s tebou vlastně svým způsobem souhlasím

P.S.: Myslím, že zařazení do těch skupin by mělo se brát podle šancí mět solidní úspěšnost takto pěstovat dospělý rostliny dlouhodobě a v rozumným počtu.

Rozhodně jsem to memínil převádět na politickou rovinu a pokud si přečteš co jsem napsal, tak tam o tom nic není. Je tam jen můj názor a dokonce tam není ani tvoje zatracení. Jinak:
Zpočátku (Mičurin) pěstoval ovocné odrůdy vhodné pro oblast středního Ruska. Využil ovocné odrůdy z různých oblastí Asie, rostoucí ve studeném klimatu s krátkou vegetační dobou. Křížením těchto odrůd s evropskými vypěstoval cca 300 nových odrůd ovoce, zejména jabloní, vhodných pro drsné podmínky vnitrozemského klimatu středního Ruska. Posunul tím hranice pěstování ovoce výrazně severněji. Své zkušenosti shrnul v knize jménem Výsledky šedesátiletých prací. Posmrtně pak vyšly jeho sebrané spisy a byly přeloženy do mnoha jazyků.

Mičurinovy šlechtitelské úspěchy jsou známy i u nás. Náš úspěšný šlechtitel růží z Blatné Jan Böhm tyto Mičurinovy výpěstky ve své školce pěstoval a propagoval je ve svém Průvodci nevymrzající zahradou. Zde jsou u některých odrůd uvedeny také zkušenosti autora s mrazivou zimou na přelomu let 1928-1929 a 1939-1940.
No a moje oblíbené heslo je, že Mičurin rouboval švestky na telegrafní tyče.

Mimochodem máme všichni jeden hlavní zdroj o mrazuvzdornosti za vlhka (pro mě zimovzdornost) nebo za sucha (mrazuvzdornost, mrazuodolnost dle minimálních teplot). Není to člověk, nejsou to domněnky, ale je to vždy a vždy byl a vždy bude jen 1 hlavní zdroj - KAKTUS. Ten řekne co je jeho prách za daných podmínek, nikdo jiný. Proto považuji pediocactusy, sclerocactusy, echinoc. a opuncie pěstované úspěšně pod krytem 10 let stejně mrazuvzdorné jako pod krytem pěstované 16 let za stejných mrazů i ve stejné nádobě stenocactusy, echinopsisy, aylostery atd. Je tu 1 velký rozdíl zde již zmiňovaný. Část oněch pediocactusů, echinoc., opuncií atd. Jsou i u nás naší zimě zimovzdorné a sami obalí kořeny a zastaví příjem vody aktivně, nikoli pasivně. Ovšem i pro tyto velmi odolné druhy je jednou za čas smrtící zima jaká byla na přelomu 1995/96 nikoli ovšem z důvodů kombinace vlhka mmrazu, ale dlouhodobé uzavření v krustě. Za takových podmínek jim jejich zimovzdornost není nic platná. Takovou zimu přežijí jen extra odolní jedinci i v rámci odolné skupiny nebo rostliny vysázené třeba u jižních zdí apod. - ve vhodnějším mikroklimatu, kde se toto smrtící evření mnohem méně vyskytne.

To pak ale potom asi dost nebudou odpovídat tomuto pojetí mrazuvzdornosti i hodně forem Sclerocactusů např. Pro mě je kaktus mrazuvzdorný pokud vydrží náš mráz to mi stačí a tudy cesta pro mě vede. Pokud mi kytka v naších mrazech roste a kvete 10 - 16 - 60 let, tak je to OK a spokojenost (pokud tady někdo plánujete hýčkat nějaký kaktus více jak 100 let, tak se mi ozvěte! Prodiskutujeme jak nato, bo tam už nejde tolik o kaktus jako o toho kdo to takto chce. Přesto, že těch 60 let do mě bude někdo hučet, že tudy cesta neveda. To je jako jsem zažíval i v praxi v mé odbornosti, kde pak ti samí mi pak bokem řekli. "Původně jsem tomu vůbec nevěřil, že to bude fungovat a ono to funguje, hmmm". Vlastně zklamání, že to neodhadli, ve své sebesvazující konzervativnosti. Samožřejmě mi to řekli, když tato řešení vyhrávala koncernové minisoutěže, popřípadně jsem s tím byl vláčen po přednáškách na konferencích doma i na západě a jihu.
Mimochodem zima 1995/96 ukázala, že u nás, dle tohoto pojetí, nejsou "mrazuvzdorné" ani odolnější pediocactusy, echinocereusy a i opuncie. Napadl sníh, ten natál, a pak přes celou zimu byly kytky uzamčeny v ledové kůře a bylo po nich. Zatímco "mičurinové a šílenci" měli své "nemrazuvzdorné" kytky na sucho v tom samém holomrazu a ty jim přežily, tak "pravé mrazuvzdorné" byly většinou vyhozeny do popelnice. Zůstanu tak i kvůli svým pěstitelským možnostem velmi rád mezi "mičuriny a šílenci". JInak jsem si vzpomněl, že nám za komančů mičurina do hlavy nějak moc netloukli, spíš ti komedii kolem Stachanova a co o o kom napisál V.I.Lenin nebo rozsíl mězi socialistickou a buržoázní revolucí, respektive jak vypadá pravý komunismus. Pionára jsem ještě zkousnul, ale do SSM mě nikdo už nedostal i přes masivní zastrašování a debaty. Viz severní čechy dodnes komanč komedie. A o skvělých kaktusářských uspěších Sovětského svazu bylo taky nějako ticho po pěšině.

No, jako pokud si v nouzi největší, tak souhlasím, že to je třeba zkoušet a něco přežije. Beru to, že to je východisko pro lidi který nemají kde stěhovat a chtěj mět co nejvíc různých druhů rostlin.
Každopádně bych o těch kytkách mluvil jako o těch co přežily koncentrační tábor, protože to není jejich přirozený práh odolnosti, protože podmínky např. asteriasů v přírodě se od těch našich liší zcela diametrálně...

Apropó souhlasím s Petrem co se týká "naučení" kytek. to má svoje hranice a z teplomilných mrazuvzdorňák neuděláš, pokud ho neusušíš na 100%.

Tady bych rád ještě podotkl, že skutečně mrazuvzdorný kytky se umí samy zbavit vody nehledě na její množství v substrátu. To je jeden ze zásadních znaků mrazuvzdornosti...

To jen potvrzuje, co jsem psal. Je třeba dlouhodobě zkoušet, ověřovat a pak výsleky zobecnit. Zobecnit nelze na jedné nebo několika rostlinách a nerůzných podmínkách (omlouvám se za to slovo "nerůzných", ale jiné mě nenapadlo). Mičurin dělal pokusy s jabloněmi z jihu a severu s různými podmínkami a občas měl úspěch, ale rouboval apod. a nesnažil se jablko ze sibiře pěsovat v Soči a naopak. Podle mě, tudy cesta nevede.

Když sem prsknu aktuální foto s květem 16 let starýho Echinopsis leucantha MS 9, který mnoho zim má za sebou i nějakou tu -17 - -20°C má to cenu? Mám jen 1 rostlinu, zbylých cca 10 kdysi odešlo, když byly omylem dlouho na podzim ve vlhku. Jen tahle to vlhko přežila.

To větši Astrophytum asterias je semenáč z roku 1997, tedy je to 16 letý semenáč. OK Dospělá rostlina tomu budeme říkat až tomu bude tak 50 - 60 let. Že je to pěstovaný jak je vychází z toho, že jsem měl k dispozici kakt. skleník, ale už nemám. Mají velký handicap, že nebyly pěstovaný tvrdě už 1. rok po vysetí, ale byly chvíli ve skleníku asi 2 - 3 roky. Pak měli jen 2 cesty, přežít spolu s mrazuvzdornejma nebo chcípnout. Asterias rostl v těchto podmínkách dlouho pomalu, bylo střídání podmínek, horší zemnina atd. Až poslední 2 roky se rozjelo. To druhý počítám to časem odpíská.
Ano, že semenáče jsou odolnější než dospělci jsem četl už X krát. Tomu odpovídá moje matematická formulace, která zde je hlavní. I v jednom článku o tomto to bylo zmíněno. Semenáče jsou tak na zimu více vysušený než dospělci.
Mám ještě za stejných podmínek pěstovaný např. Stenocactus, průměr těla bez ostnů tak cca 7 cm, přes 10 s ostny je mu přes 10 let taky. Je to taky ještě semenáč?

Jo "jak nekrmit koňe" .... jde to, do okamžiku kdy chcípne. Tohle celé pokushokus je na hraní si jednoho kaktusáře na svojem písečku. Rok dobrý ... deset let dobrý ... hernajs to byla zima, všechno chcíplo. Ale jinač jo, hledej - bádej - semenáčků jsou mraky

Víc mě teď berou horkovzdušnoodolný kaktusy Peču jak divej, zima je daleko

Pozor. Lysenko v SSSR toho napáchal dost. Naštěstí omyly v našem oboru asi nic nezpůsobí. Z toho, co jsem zatím viděl, nelze dělat žádné závěry. Já bych si počkal na dlouhodobější výsledky ověřené praxí u více pěstitelů. Tím nechci říct, že to je blbost. Každé zkoumání je dobré. Výsledek, tudy cesta vede nebo nevede je taky dobrý. Nakonec, kdybychom to nedělali, tak jsme na stromech. No ale zase Bartoška nebo Nagyová by nikoho nezajímala a NEBYLO BY PIVO., takže zkoušej dál a dej časem vědět.

No jen tak na okraj, semenáčky jsou obvykle mnohem víc mrazuvzdorný než dospělý rostliny. To co ukazuješ jsou defacto semenáče, takže teprve čas ukáže jak na tom jsou s mrazuvzdorností. Předpokládám, že třeba ty Astrophyta půjdou jakmile povyrostou do kopru...

Vzhledem k pokročilé noci neberte na vědomí pravopisné chyby a záměnu i/y a prohození levé strany s pravou u poisu co je na přiložené fotce. Samozřejmě, že gibbosum je na fotce na pravé straně nikoli levé.

Tak ještě jsem nekoukal jak přidat foto. A jak jsem si myslel, tak to nefunguje, tak alespoň takto.

miro napsal: Tak doplnění - mrazuvzdorný x mrazuodolný x zimovzdorný (stručně podle mojeho)

Mrazuvzdorný je kaktus co vydrtží nějaký ten dlouhodobý pořádný mráz a převegetí celou zimu venku i bez krytu pod sněhem a nebo v nevytápěném skleníku či pařeništi (tak že -20°C je brnkačka)

Mrazuodolný je kaktus co vydrží i nějakou tu mínus teplotu, ale ne "dlouhodobě" a potřebuje i nějaké to "teplo a sluníčko" (ale klidně na noc dvě vydrží i -10°C)

Zimovzdorný je pro mě kaktus, co ho nechám venku bez krytu a na pospas naší zimě a on si klidně vegetí dál jako by se nic nestalo (přežije střídání teplot, přežije naše střídání sníh - voda, přežije dokonce zásahy rodiny kaktusáře)

Druhy které kam? Máme mamilárky co přečkají mínusové teploty zamrznuté v ledu, když mají ve dne teplo s luníčko, máme epišky co vydrží, máme opuncky ze severu USA co odejdou jedna radost když trvale rozmrzá půda kolem kořenů ale vydrží když jsou trvale v ledu. Máme jihoameričany z vysokých hor, kde mrzne ale je suchý vzduch a máme chilense, co kliďánko jedou a v zimě je ve skleníku -5°C i v kuse po dobu měsíce. Tak že výběr, každý si to musí podle svojeho místa trápení

já to rozlišuji tvrdě dle kultivace v podmínkách co jsem měl a mám zkušenosti. Pro mě je zimovzdorný vše co vystrčím ven skalkově třeba do směsi erdbrantu (přírodně vypálený jílový střep kolem uhelných pánví na severu Čech - přírodní jakoby antuka, též červené barvy z bod kdy některé sloje uhlí v zemi podlehly samovznícení a vypálily tak okolní jíl)se zeminou a udělám z toho skalku a kašlu na to a ono to roste (Vybrané opuncie, Echinocereusy apod.) A pak jsou mrazuvzdorné, kdy mám dohromady v truhlíku třeba jednu Neobesseyu miss. (bez určení původu a asi z lokace nebo skleníkové zchoulostivělý klon nesnášející v zímě vodu, bo z cca 10 kusů přežil jen 1) + Astrophytum sterias selekt. klon + Gymnocalicium gibbossum taky selektované a všichni vegetuji takto od roku 1997 až 1999 na balkóně + jen přes zimu jsou chráněni jenom proti sněhu a vodě a zažili -17 a i -20°C před pár lety. A vléte na ně občas cáká děšť z deště.
Ale jsem z tvé definice mrazuvzdorné a zimovzdorné jelen, připadá mi to, že je to to samý u tebe, neupsal ses?
Pak bych doplnil tedy ty tvoje mrazuodolné jako rostliny snášející dlouhodobě slabší mrazy max kolem -10 °C. A sem jako příklad z vlastních zkušeností nemohu dát žádný druh bo takový by u mě nepřežil a obecně selekcí zapad do skupiny teplomilných na prd pro mě + tato skupina mrazuodolných a šup poté do popelnice.
Ostatně lingvistici by si jistě smlsli a začali by nás peskovat, jaký je rozdíl mezi odolností a vzdroností atd. v těchto slovech.
Měl jsem, pro zajímavost, např. semenáče Ferocactus latispinus, ale už jsem neměl k dispozici přitápěný skleník. Tak semenáče byl po 4 letech poprvě mimo skleník venku na balkóně pod suchem (to už je pozdě doufat, ale prostě skleník už nebyl dostupný), ale mohlo na ně Slunce s heslem - "Tak nic lepšiho nemám, buď chcípněte nebo rosttě." A nakonec latispinusy vlastně spálilo ostré zimní Slunce, když byly zmrzlí na straně ke Slunci a znetvořilo, dle mě by ani přežít nemohly - nejen že na to neměly ani genom, ale ani neprošly klasickou selekcí hned od začátku výsevu.
Nyní když takhle pokusničit, tak nedoporučuji, aby někdo vzal už větší kaktus odněkad a zkusil ho i v nevytápěném skleníku, ale už 1. rok pěkně ze semenáčů hezky v mrazu natvrdo, ať je selekce. Aktuálně třeba potvrzuji, že v mých podmínkách zařazuji do skupiny mrazuvzdroných např. Nejen Gymnocalycium gibbosum (v zimě poprvé semenáčky ztvrdlé a příznaky že už je po nich - jo většinu jsem kdysi oddělal, bo jsem je zalil koncem září jak jsem u nich nemohl stále být, 3 dny před vánci někdy kolem roku 2000 - 15 °C a pak i níže v lednu a únoru a roste stále), ale i Astrophytum capricorne var minor. 2 leté semenáče jsem mysle letos, že ten balkón nepřežijou jo a je jich jak sr... nepřežili jen ty co měli před rokem na jaře moooc vody a bapadla je hniloba (ta mi bohužel takto zničila, díky této pěstitelské chybě i tesovaná Astrophyta asterias asi z 90%, zbylých asi 15 roslin ale aktuálně roste dobře).
Obecně bych varoval ostatní pokusníky, kteří nemají stálejší lokalitu bydlení, nedávejte takto otužené rostliny od května přes léto do zaklená i když nevytápěné lodžie - vyšší teploty spolu se zapařením vám tyto kytky pomalu zničí, zatímco ostatní "choulostivé" pribcezny kytky od mala ze skleníku toto sammozřejmě ani nepostřehnou. Jka už si jednou otužíte z vlastních výsevů klony na naše jaro a léto a teplotně a bez zálivky na náš podzim a zimu, tak je do skleníkovek už netsrkejte. Takto jsem si odvařil nadherné Cor. vivipary var. neomex. jejichž květům mi nevěřili, že jsou pravé lidi co viděli fota.
Na fotce vidíte něco z trosek mých mrazuvzdorných starších kusů. Bohužel jsem několim let kytky viděl jen párkrát do roka, takže většina díky podzimní vodě nepřežila - ono chtít naopř. po Gymnocalyciích aby přežili mrz, když se na podzim nachlastali vody je už snad drzost .
Dole jsou 2 asteriasy - jen 1 je ale OK a poslední 3 roky začal zvětšovat růst? nevím proč. Vlevo výše gibbosum - 1 rostlina přežila z cca 20 vyselektovaných vodu na podzim před 8 lety, kdy jsem neměl nad nimi kontrolu. Nahoře je klasika Neobessey missouriensis s plody z loňka a odveklými letošními květy. Ten Echinocereus cosi var. castaneus už to asi nerozdýchá, protože patřil nezi ty co se zapařili v lodžii a je stále ve stadiu zcvrklosti už 1,5 roku a má jen jaky náznaky čekacích kořenů. neřeším. Samozřejmě ještě mám nějaká Echinocereusy v zdau jsou vidět Coryphanthy a náznaky Echinopsisu leucantha MS9, jež z cca 15 selktov. kousků postihlo 14 stejný osud ve stejnou chvíli jako většinu těch Gymnoc. gibbos (to jsem myslel, že vyletím z kůže, bo to byly mé první kaktusy s takto velkým vytrněním) atd. Aktuálně ale zakládám vlastně pomalu vše odznovu a vybirám jen pár druhů s počátečním výdevem 100vek -100ců semen aselekcí toho co u mě přežije. Aktuálně tedy řádím s Astrophyty. P. Pavlíček mi dal dárkem i pár semen oněch nových Astrophyt (Digitostigma), ale netušil, že mám nyní jen tyto podmínky. Tak šly do tohoto režimu spolu s ostaními Astrophyty taky, ale jen asi 30 semen. Ano 2 zimy venku pod krytem přežilo asi 50% rostlin, ale fakt na to nejsou. Hlavně mám dojem, že jim hodně vadí velké přechnutí přes zimu (přece jen to má vlastně jen cibuklu a pár výběžků skoro jak semenáče klasické cibule)a dle mě se pro toto ani přirozeně samozřejmě nehodí. Ale co už, přece ty semena nevyhodím.

Krásné? Hnusně teplo a sucho

Nevím proč vtomto kásném počasí řešíš co zmrzne

Dobre Juraj ak máš na mysli mrazákuodolné tak ja to v novembruári vyskúšam . Dám do pohára jeden pravokorenný pediocactus simpsonii na zimovanie v skleníku dobre pripravený, nasypem trocha silikagelu vzduchotesne uzavriem a hodím ho do mrazáka. Prvého marca ho vytiahnem a dám naspäť do skleníka na miesto kde je tieň. Uvidíme čo s ním bude. Myslím to vážne!

A čo kaktusy, ktoré vydržia dlhodobo aj -20 stupnov ale nasucho.

Tak to to vnímáme stejně miro, fajn.

Tak doplnění - mrazuvzdorný x mrazuodolný x zimovzdorný (stručně podle mojeho)

Mrazuvzdorný je kaktus co vydrtží nějaký ten dlouhodobý pořádný mráz a převegetí celou zimu venku i bez krytu pod sněhem a nebo v nevytápěném skleníku či pařeništi (tak že -20°C je brnkačka)

Mrazuodolný je kaktus co vydrží i nějakou tu mínus teplotu, ale ne "dlouhodobě" a potřebuje i nějaké to "teplo a sluníčko" (ale klidně na noc dvě vydrží i -10°C)

Zimovzdorný je pro mě kaktus, co ho nechám venku bez krytu a na pospas naší zimě a on si klidně vegetí dál jako by se nic nestalo (přežije střídání teplot, přežije naše střídání sníh - voda, přežije dokonce zásahy rodiny kaktusáře)

Druhy které kam? Máme mamilárky co přečkají mínusové teploty zamrznuté v ledu, když mají ve dne teplo s luníčko, máme epišky co vydrží, máme opuncky ze severu USA co odejdou jedna radost když trvale rozmrzá půda kolem kořenů ale vydrží když jsou trvale v ledu. Máme jihoameričany z vysokých hor, kde mrzne ale je suchý vzduch a máme chilense, co kliďánko jedou a v zimě je ve skleníku -5°C i v kuse po dobu měsíce. Tak že výběr, každý si to musí podle svojeho místa trápení

vladt napsal: K terminologii. Nemělo by se rozlišovat nikoli mrazuvzdorné a mrazuodolné, ale mrazuvzdorné a zimovzdorné, jak jsem čítával už kdysi a i nyní v naší literatuře? Zimovzdorné beru obecně jako podmnožinu mrazuvzdorných, která snáší volně naši evropskou zimu se vším co k tomu patří (ddéšť a sníh i v zimě). Gymnocalicium gibbosum selektované klony je pro mě mrazuvzdorné, a Opuntia humifosa je pro mě také mrazuvzdorná, ale zároveň i zimovzdorná (vůči evropské zimě).A jak jsem tak koukal do skupiny u američanů z USA deštivějších nalezišť, tak "zimovzdorné" odpovídá i jejich chápání "cold hardi cacti" termínu.

Tak to samozřejmě platí, ale je to spíš nedorozumění.
Když se bavíme o mrazuodolných, tak se tím obvykle myslí ještě širší množina než mrazuvzdorných, kdy ty kytky snáší i docela nízké teploty, ale ne dlouhodobě. Nebo třeba s regulovaným extrémem teplotním. Jako takovej příklad jsou některý jihoamerický maihueniopsisy, tephrocactusy, některý mammillarie, coryphanthy....

Edit. A tak koukám, miro, že si to holt vykládáme všichni jinak. Nicméně fakticky souhlasím s tebou, jen by to chtělo vyjasnit pojmy mrazuvzdorný x mrazuodolný x zimovzdorný
Jinak si myslím, že jak velká je množina rostlin odolávající zimě je pevně spjato s konkrétníma podmínkama na stanovišti kde se pěstuje a každý si jí musí vytvořit sám. Ale samozřejmě je dobře si dát tip co spíš vydrží a co je potrava pro kompost.

No nesouhlasím, protože zima je i při plusové teplotě. Pan Vereš ve své knize napsal rozdíl mezi mrazovzdorným a mrazuodolným. Toto dělení vlastně mají všichno odborníci na "mrazáky" a na mezinárodní konferenci v Praze Spiny - úhel pohledu, toto dělení probrala skupina specialistů při cestě v autobusu od Míla Hájka z Třemošné a všichni ji odsouhlasili jako správný pohled. Tady nemůžeš brát doslovný překlad nějakého textu. Protože zima ve státech a zima na severní Moravě je jinačí jak zima na Liptove a nebo v okolí Rýna v Německu nebo v Itálii. Nedá se jenom jednoduše napsat, že jsou mrazuvzdorné, to je značně zavádějící, protože tu nastupují další a další faktory jako ve vlhkost vzduchu a množství srážek, množství slunečních dní a intenzita záření a plno dalších. V neposlední řadě jde o vlastní stanoviště kde to pěstujeme. To co je na Sliači "mrazuvzdorné" může být pár kilometrů dál na Liptově pouze mrazuodolné. Tak že to dělení je jenom z pohledu každého z nás. Když v domovině kaktus vydrží podle dokumentace a měření -20°C tak klidně u nás při -5°C rychle odchází. Píšeš u selektovaného Gymnocalicium gibbosum mrazuvzdorné, ale u mě stejné klony na dvou rozdílných místech (Trenčín a Liptov) mají úplně jinačí "vlastnosti" a je to tím, kde vlastně celý rok rostou a na zimu se připravují a potom i přezimují. Opuntia humifosa je například u mě totálně mrazuvzdurná všude. No a k těm amíkům, on přítel Ferguson v tom autobusu i dost jasně řekl, aby naši pěstovatelé nebrali pohled na odolnost kaktusů od amerických kaktusářů jako směrodatný ukazatel. Již v minulosti jsme měli od našich kaktusářů co tam žijí dlouhé léta a nebo tam několik zim za sebou zapouštěli kořeny, že to není s tou mrazuvzdorností až takové jednoduché a dost záleží na jednotlivých klonech a stanovištních formách, kde se ta "genetická" informace ukládá dlouho a předlouho. A stejně dojde zima, kde pořádně nemrzne a nenapadá sníh a kaktusíky chcípcou. Proč? Protože jsou "mrazuvzdorné" a ne "mrazuodolné" a nemají jasno jak se chovat, když v chladnu je dost vody. Protože v normálním roku by to pro ně bylo "chlastej" jaro je tu co by dup.

Docela velké mrazy vydrží i gymnocalycium bruchii, nebo i chamaecereus silvestrii.

K terminologii. Nemělo by se rozlišovat nikoli mrazuvzdorné a mrazuodolné, ale mrazuvzdorné a zimovzdorné, jak jsem čítával už kdysi a i nyní v naší literatuře? Zimovzdorné beru obecně jako podmnožinu mrazuvzdorných, která snáší volně naši evropskou zimu se vším co k tomu patří (ddéšť a sníh i v zimě). Gymnocalicium gibbosum selektované klony je pro mě mrazuvzdorné, a Opuntia humifosa je pro mě také mrazuvzdorná, ale zároveň i zimovzdorná (vůči evropské zimě).A jak jsem tak koukal do skupiny u američanů z USA deštivějších nalezišť, tak "zimovzdorné" odpovídá i jejich chápání "cold hardi cacti" termínu.

Na Facebooku je skupina, hlavně Američani i Němce jsem tam viděl, kteří hoví hlavně zimovzdorným kaktusům - čili o těch co na podzim vědí sami kdy přestat chlastat (o pouze mrazuvzdorných tam toho moc není). Občas jsou tam diskuse o minimálních teplotách na lokalitách a aktuální fotky z lokalit,tak se tam jukněte - skupina "cold hardy cacti". Admin to posledně docela striktně omezil a vyžaduje kázeň, aby tam lidi necpali foto třeba Youccy ze zahrádky a nepsali jaký mají pěkný cactus.

Dle mých testů kolem mrazuvzdornosti je dobré i roční semenáče nechat od září vysychat a jen přikrýt proti dešti a sněhu a nechat být do dubna. Vyselektují se tak odolnější rostliny. Nejlepší je mít velké množství semen a nechat to být na selekci. Ovšem hlavně od září ani kapku vody. Mluvím o testování natlačení do mrazuvzdornosti u oficiálně příliš nemrazuvzdorných druhů (Astrophyta, Gymnocalicia, Echinopsis, Mammill. atd.). Samozřejmě třeba Mamillaria bombycina koupené hezké kvetoucí rostliny, přes zimu jen pod umělobílým pytlem na balkóńě při - 17 °C zmrzne. Zajímalo mě např. jak takové rostliny budou vypadat. Překvapilo mě, že ze 3 rostlin 2 byly poškozené jen v kořenech a při včasném odříznutí od kořenů by možná přežily. Vlastní těla nevypadala ani při "pitve" uvnitř poškozená a v posledním záchvatu se zachránit začaly mohutně dělat na těle odnože. Nakonec je ale přemohla hniloba skrz cevní svazky od kořenů. Samozřejmě osvědčené Echinocereusy, Escobar apod. jsou v takových podmínkách jako plevel. Pro jihoamrikánofily bych doporučil zkusit Gymnocalycia. Např. Gymnocalicium gibbosum a např. některé Aylostery (Rebucie), které i začnou sami vytvářet další generaci semenáčů kolem dospělých rostlin pokud máte zem kolem matečné rostliny posypanou např. sem tam kamínky.

ještě bych doplnil, že mě zaujali zahraniční zkušenosti s pěstováním v drcené lávě. Sehnal jsem tedy i jemně drcenou, ale cena je šílená (znám jen 1 prodejce), takže jsem započal test se semenáči Astrophyt (mladé rostliny, které už mají za sebou zimu na nechráněném balkóně).

Ota napsal:

Mamlas napsal: Jak se zdá, ten správný sníh na první zálivku byl ten včerejší. Moje Pedio jsou už napité od minulého týdne, otevřená temena a začínají růst a samozřejmě že zmrzly, tak jsem zvědavej, co to s nimi udělá po rozmrznutí. Všechno je jednou poprvé....

Pořídil jsem si dvě nové kytičky Pediocactus simpsonii v.minor RP041, Mt. Princeton, Chaffee Co, Colorado. Vytáhl jsem je z květináčků, zkrátil kořínky, abych je mohl nějak rozumně zasadit do misek před okno ... a během pár dní ještě takto vytažené otevřely vrcholy a nasadily poupata. Tak jsem je v neděli 3. března rychle zasadil ven, aby se nezdeformovaly a nezaschly poupata. Ve středu 6. března jsem všechny kaktusy prolil skrz naskrz napůl zředenou zálivkou s Kristalonem Start. Říkal jsem si, že na čerstvém vzduchu "slušně vychované" mrazuvdorné kytičky poznají, kdy mají dost Je pravda, že v Praze ty mrazíky nebyly nijak výrazné ... tři dny 11. až 13.3. nevyleza teplota nad nulu, ale ani neklesla pod mínus 5 stupňů. Ve čvrtek noční mrazík přituhl (mínus 6), ale sluníčko na jižní straně domu přes den vyhnalo teplotu až na + 15 stupňů (zatímco na druhé straně domu bylo pořád na nule). Včera noční teploty klesly na mínus 7 a dneska dokonce na mínus 8 stupňů, ale přes den u mě venku před oknem na jižní straně bylo dneska na slunci až 20 stupňů ... a to podle mých dřívějších zkušeností snese i celá řada "nemrazuvzdorných" kaktusů. Zatím mi tyhle mrňousi připadají spokojeně

A tahle nově nově vysazená a taky zalitá Escobaria missouriensis z Jižní Dakoty taky už nasazuje poupata - tak doufám, že je zatím dobře schovává do té své bohaté vlny Geneticky by na takovéhle mrazíky měla být ze své vlasti vybavená a věřím, že byla předtím i dobře pěstovaná ...

Ještě ranní snímek napitých pidi mrňousů Pediocactus knowltonii SB 304 San Juan Co. New Mexico ... (velikost je zřejmá z přiloženého teploměru) ... ukazuje ještě mínus dva ... poté odpoledně teplota vyšplhala až na +20 stupňů ... taky mi zatím připadají spokojeně ... ty už tady mám celou zimu ... jenom nevím jestli takovýhle mrňousi už pokvetou ???

Jediní, kdo to zatím dost špatně snášeli byli již dříve zmiňovaní davisáci ... tam jsem dva dokonce musel vyndat a dát dovnitř a celou jejich mikrooblast přesázet, abych jim lépe mohl dopřát jejich březnové sucho

Výše zmínění Simpsoňáci svoje poupata vzdali a dali se aspoň do statečného růstu ... možná jsou ještě malí ...??? nebo ještě nebyli pořádně zakořenění ... ??? Počkáme si na další rok ...

Tahle kráska s rodokmenem z Jižní Dakoty si svá poupata nejdřív skutečně před mrazíkem schovala do husté vlny. Přitom už byla plně napitá ... Nutno zároveň uznat, že letošní březnové mrazíky (i když byly dost dlouhé) u nás v Praze neklesly pod mínus 9 stupňů v noci a přes den vždy teplota vylezla nad nulu.

aby je pak zase postupně vystrčila

a včera na sluníčku poprvé nesměle rozkvetla


A tihle pidi mrňousi Pediocactus knowltonii SB 304 na mě jenom nevychovaně vyplazují jazýček blizny skrz zavřený květ Je na ně zima a málo sluníčka ... ??? Jsou ještě moc malí ... ??? Nebo mají jiný důvod ... ???


Poslední statečný davisák se zhruba před měsícem nakonec dočkal luxusu samostatného květináčku s individuální zálivkou a nejvíce chráněného místa před deštěm a sněhem spolu s novými T. papyracantha SB 504 (ty čtyři vlevo) a SB172 (ty dvě vpravo)


Včera na sluníčku Toumejky poprvé rozkvetly. Po celou tu dobu dešťů na ně možná sem tam stříkla nějaká zbloudilá kapička jinak byly pěkně v suchu, zatímco ostatní zbytek kaktusů jsem s prvním deštivým dnem prolil skrz naskrz a nechal několik hodin stát ve vodě (letos pro moje ostatní zimovzdorné kaktusy už pátá vydatná zálivka, když nepočítám únorové naházení sněhu). Ale domnívám se, že Toumejky teď měly z vlhkého vzduchu vody dost ... co o tom soudíte zkušenější pěstitelé...??? Gabriel Vereš píše (speciální číslo časopisu Kaktusy 2007), že T. papyracantha jsou ciltivé na vlhko a vysoké teploty a že je nejlepší je zalít až po odkvětu ... Máte s tím podobné zkušenosti ...??? Přiznám se, že já už jsem je po zasazení jednou pořádně zalil skrz naskrz asi před dvěma týdny ...