Téma:

Milovníci mrazuvzdoru! Dnes večer musíte být spokojeni. U mě v Holubicích teď -14,8 venku a -9,4 v plastovníčku. Mám v něm pár rostlinek, které letos testuji na přežití. I když jsem dělal cílený výběr rostlinek, které by měly mít předpoklady to zvládnout, jsem zvědavý na výsledek. Kromě těchto je tam pár takových, které dostaly na vybranou: buď to zvládnou a půjdou na jaře do skalky nebo .... .Hodně pochybuji o vzrostlých cleistocactusech.

Tyhle zimovzdorňáci zase zůstávají naplno na dešti i sněhu. Je zajímavé sledovat, jak se vyrovnávají s jednotlivými rozmary počasí, které se mění během několika dní.

Echinocereus baileyi SB211 se nejprve za drobného deště ozdobil kapičkami (snímek z 20.1.2014). Je opravdu zajímavé pozorovat, jak jednotlivé kytičky dokážou pracovat s povrchovým napětím vody ...


Ty samé kytičky se sněhovou čepicí o dva dny později (snímek z 22.1.2014). Takhle nějak podobně vypadají i dneska. Tentokrát už asi opravdu začíná zima.


Je pro mě trochu překvapivé, že průměrná vzdušná vlhkost několik posledních dní se pohybuje od 89% min do 94% max, a nejen když neustále mrholilo (to bych celkem očekával), ale i teď, když mrzne ... Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, až teplota klesne ještě víc ...

Ota napsal: Podle autora Zdeňka Podešvy (s odkazem na katalogy MESA Garden, Steven Brack, Belen, USA)

www.cs-kaktusy.cz/praxe/mrazkakt.htm#1

patří Oreocereus trolii z hlediska mrazuvzdornosti do skupiny č. 2: Rostliny odolávají déletrvajícím mrazům kolem -12°C ... stejně jako Rebutia (Lobivia) haagei a Rebutia (Lobivia) pygmaea. Hamatocactus setispinus by rovněž podle dostupných zdrojů měl v zimě vydržet mráz -7 až -12° C. Všechny tyhle kytičky mám v jedné samostatné misce zobrazené na fotografii z této soboty (7.12.2013) a pěstuji je zatím jako nemrazuvzdorné.

Minulou zimu jsem je proto v první polovině prosince, v okamžiku kdy uhodily celodenní mrazy, přenesl do nevytápěné chodby a tam zůstaly až do jara. Na noční mrazíky a zřejmě i trochu sněhu, co brzy roztaje, by s největší pravděpodobností měly být ze své vlasti normálně zvyklé ... Zatím ale předpokládám, že až uhodí celodenní mrazy, tak že je opět na tu nevytápěnou chodbu odnesu. Nicméně jsem se vás chtěl zeptat, jestli máte se zimovzdorností, resp. mrazuvzdorností těchto kytiček konkrétní zkušenosti... : : :

Už druhý den nevylezla teplota nad nulu, tak jsem se dneska rozhodl, že pro tuhle misku s Oreocereusy, Rebutiemi (Mediolobíviemi) a Hamaťákem vyhlásím oficiální "zimní období", a přenesl sem je dovnitř do nevytápěné chodby. Skoro mi jich bylo líto, jak tam na čestvém vzduchu s dostatkem vzdušné vlhkosti (89 % min až 94 % max za poslednch několik dní) vypadali "kucí" spokojeně ... ale nebudu riskovat a těch mínus 12 stupňů, co zitra odpoledne Norové předpovídají, na nich nebudu testovat ... zvlášť když těch mrazivejch dní má být ještě víc po sobě. Ale hned jak tyhle mrazy přejdou, tak půjdou kucí zase ven na vzduch

Oto, je to jak říkáš. Tebou uvedené obrázky jsou taky zřejmě z přírody. Pro naše použití Kristalon stačí, ale pro odolnější rostliny - králičí bobky jsou králičí bobky

No dobře, Mílo, ale předpokládám, že to hovoříš o Hochstätterově starší publikaci An den Standorten von Pedio- und Sclerocactus z roku 1989, kde má tyto fotografie smíchané dohromady a v řadě případů mu tam chybí označení, že se jedná o kulturní rostliny v pěstitelském prostředí. V nové knize The Genera Pediocactus, Navajoa, Toumeya z roku 2007, která je doplněná o velké množství fotografií, už má Hochstätter kulturní rostliny v samostaně označené části, což mi připadá korektní ... předpokládám tedy, že tady autor už korektně rozlišuje, co je foceno na nalezišti a co v kultuře ... ???
Dále jsem se ve svých předchozích příspěvcích snažil naznačit, že přítomnost králičích bobků na konkrétním snímku považuji za určitý nepřímý důkaz přirozeného stanoviště ... neboť umělé aranžmá těchto artefaktů by mi připadalo již přehnaně rafinované a příliš sofistikované ...
Zároveň jsem se snažil vyjádřit určitou hrdost na naše (zde jmenovitě Tvoje) výsledky kaktusářské vědy a pěstitelské praxe v souvislosti s fotografiemi Tvých kytiček ... byť na autorově zahrádce ... škoda jen, že to tam autor výslovně nezmínil ... což by ale podle mého názoru patrně bylo povinné pouze v případě, že by to fotil na Tvé zahrádce a v Tvé kultuře ... ale bylo by to každopádně hezké, kdyby původ kytiček zmínil.
A úplně ve svém úvodním příspěvku, kde uvádím fotografie z této knihy, zmiňuji králičí bobky a shnilé jehličí v souvislosti s úvahou nad obsahem organické složky v půdě na původním nalezišti ... přičemž sám pro sebe jsem dospěl k závěru, že až tako věrně se podmínkám původního naleziště přiblížit nemusím a že příslušné bohaté živiny a další stopové prvky nahradím Kristalonem ...

Mamlas napsal: Asi jsem to špatně napsal. Jedná se o kytky z Mílova pěstění vyfocené Fritzem Hochsadterem na jeho, nikoli Mílově zahradě. Z aranžování bobků jsem Mílu nikdy nepodezíral.

Potvrzuji Milanavo postřeh. Autor se mě sám ke způsobu focení přiznal.

Myslel jsem si to, že to asi bude ze skalky ... každopádně je to moc hezkej kus, i když možná nebude tak velkej jako ten na tý fotce na hoře To, že vydrží mráz je dobré, ale otázka je jak sám zmiňuješ, jak zvládá vlhkost Nevíš náhodou, kde to má tu skalku, případně jaké tam má průměrné roční srážky ... ????

Ani jsem původně nevěděl, že je to tak velký. Jo a už mi odpověděl, pokud ta fotka White sandových triglochidiatu je z jeho skalky, tak na všech svých sklakách už má teploty pod -20°C za sebou a přes 20 let starý. Letos prý už měl -23°C. Ovšem podnebí tam má sušší než u nás.

EDIT: Ota: Zeptám se ho na podnebí a srážky, ale když jsem viděl ten plochý skalkozáhon s echinocereusema pod nějakým vzrostlým jehličnanem a i vegetaci okolo, tak tam nemá úplnou polopoušť.

Ještě k Echinocereus triglochidiatus "White Sands". Dovolím si nabídnout ještě jednu fotku od Daiva Freemana přímo z naleziště - viz již dříve zmiňovaný odkaz na konci této webové stránky:
cactiguide.com/cactus/?genus=Echinocereus&species=triglochidiatus
Je z ní dobře vidět skutečná velikost těch kytiček


To vladt: Vidím, že tě fascinují tyhlety kapitální kusy ... Jsou teda skutečně úctyhodný. Já se s ohledem na můj disponibilní mikroprostor i s ohledem na potenciální reálnější dispozice k přežití v našich podmínkách (pokud bychom uvažovali umístění úplně bez krytu) orientuji spíše na druhy z opačného konce velikostního spektra

to Juraj: Překrásné dokumentační a studijní snímky. Nad tím už se dá uvažovat, rozjímat a meditovat, co těm kytičkám udělá dobře
to samé to Sclerák: Přesně to (a zároveň i další) jsem měl na mysli, když jsem zmiňoval ty fotografie z nalezišť. Připojuji rovnou odkaz na příslušné stránky v Echinocereusech
kkplzen.eu/index.php/forum/5-Kaktusy/71-echinocereusy?start=570#27686

White Sands 2013

Ota napsal: to vladt: Fotky jsou to samozřejmě perfektní a na té jedné fotce je zejména hezky vidět, jak se ta kytička chová v zimě. Jinak mě to připadá trochu podezřele "načinčané" ... a jestli to fotil v Coloradu nebo Oklahomě (ale to asi nevíme přesně ...???) ... tak to patrně nebude na původním nalezišti (ale samozřejmě za to na základě těchto informací nemohu dát ruku do ohně ...),
viz například tento komentář: "... The name "White Sands" as I've used it here is not an official designation for this or any plant. However, the population of this species at White Sands National Monument in New Mexico is physically distinct from other populations in terms of size. Individual stems in this population have been reported up to 6 feet in length and 6 inches in diameter...." ... tedy tato populace roste v Novém Mexiku ...
a viz další fotky, o kterých autor uvádí, že opravdu z naleziště jsou, a to na konci této webové stránky:
cactiguide.com/cactus/?genus=Echinocereus&species=triglochidiatus
jednu fotografii (autor Daiv Freeman) zde uvádám jako příklad a rovněž ostatní stojí za to

Více by nám k tomu možná mohli říci naši specialisté na Echinocereusy případně další kolegové, kteří tam byli ...

Oto a Vlad. pokud chcete vidět některé mrazuvzdorné kaktusy včetně trigloch. na W. Sands podívejte se na moje fotky ze studijní cesty po státech Sev. Ameriky najdete je v echinocereusech,
escobarijích, pediocactusech a sclerocactusech.

Pokud to on sám přímo nenapíše, tak to z některých fotek nepoznáš. NM by odpovídalo, když skáče po kopcích v celé té oblasti. Možná to má teď u sebe. Všimnul jsem si, že sbírá různé formy.

to vladt: Fotky jsou to samozřejmě perfektní a na té jedné fotce je zejména hezky vidět, jak se ta kytička chová v zimě. Jinak mě to připadá trochu podezřele "načinčané" ... a jestli to fotil v Coloradu nebo Oklahomě (ale to asi nevíme přesně ...???) ... tak to patrně nebude na původním nalezišti (ale samozřejmě za to na základě těchto informací nemohu dát ruku do ohně ...),
viz například tento komentář: "... The name "White Sands" as I've used it here is not an official designation for this or any plant. However, the population of this species at White Sands National Monument in New Mexico is physically distinct from other populations in terms of size. Individual stems in this population have been reported up to 6 feet in length and 6 inches in diameter...." ... tedy tato populace roste v Novém Mexiku ...
a viz další fotky, o kterých autor uvádí, že opravdu z naleziště jsou, a to na konci této webové stránky:
cactiguide.com/cactus/?genus=Echinocereus&species=triglochidiatus
jednu fotografii (autor Daiv Freeman) zde uvádám jako příklad a rovněž ostatní stojí za to

Více by nám k tomu možná mohli říci naši specialisté na Echinocereusy případně další kolegové, kteří tam byli ...

Já to taky myslel spíš jako vtip, ale je fakt, že když jsem na tu knihu koupenou do klubové knihovny psal recenzi, některé Mílovy kytky jsem poznal. Souhlasím, že naše škola pěstování je na špičce, ale jen pro naše podmínky.
Proto mě taky namíchla Vladtova kritika trojské zahrady. Z toho, co jsem dosud viděl a vyzkoušel ji považuju za nejlepší známou praxi. Placaté zimovzdorné opuncie nejsou na stanovišti dlouhověké, má to co dělat s vyčerpáním země v kořenové vrstvě a asi i jejím zamořením odumřelými kořeny a možná i houbami. 5 let to roste skoro všude, 10 let na dobrém stanovišti a co je nad to je opravdový úspěch. Trojská kultura existuje od r. 1974, možná by pomohla výměna země pod záhony opuncií ale to je jen domněnka nevyzkoušená.
Viděl jsem v česku i velice pěkné výsadby zimovzdorných echinocereusů a escobarií, ale žádná se nereprodukuje po několik desetiletí sama z vlastních semen. Ne, že by nedělaly semena a tato neklíčila, ale smenáčky vždycky ve vlhkých obdobích sežerou plži. V Troji se rozlohou písčité pláně povedlo plže eliminovat.

Mamlas napsal: Asi jsem to špatně napsal. Jedná se o kytky z Mílova pěstění vyfocené Fritzem Hochsadterem na jeho, nikoli Mílově zahradě. Z aranžování bobků jsem Mílu nikdy nepodezíral.

Nepřesně jsem to napsal já - a myslel jsem to hlavně jako fór Kromě toho za správný popis fotografií pochopitelně odpovídá odpovídá autor publikace - tj. Hochstätter a ani toho pochopitelně z aranžování bobků nepodezírám Navíc prostě, když to má někdo venku na zahradě, tak mu tam to jehličí prostě napadá ... a na některých obrázcích z kultury (kdyby to tam nebylo napsané) bych to prostě nepoznal.
Mílovy Toumeye samozřejmě považuji za extratřídu a všechny mé Toumejky, co zde ve své mikrosbírce prezentuji, mám od něho Rovněž smrtelně vážně to myslím i s tím, co jsem napsal o naší špičkové kaktusářské vědě a pěstební praxi a za tím si stojím Předpokládám že to nebudeš rozporovat

Často ji mají lidi roubovanou, tak jsem nevěděl. Ale když je pravokořenná a roste, tak proč to měnit.

vladt: Toumeye, stejně jako všechno ostatní mám na vlastních kořenech a tak se to snažím pěstovat. Přijde mi to do značné míry jednodušší ... ze své historické mikrosbírky z osmdesátých a poloviny devadesátých let minulého století jsem si ověřil, že všechny roubované věci, co jsem kdy měl, jsem zničil, protože jsem odrovnal podnože. Tím nechci zavrhovat roubování, protože v pěstitelské praxi má své jednoznačné a neoddiskutovatelné místo, ale já to s tím příliš neumím a tak nějal to nezapadá ani do mé současné filosofie a do toho, co od toho zatím očekávám. Tím se ho ale zároveň ani do budoucna nezříkám.

Asi jsem to špatně napsal. Jedná se o kytky z Mílova pěstění vyfocené Fritzem Hochsadterem na jeho, nikoli Mílově zahradě. Z aranžování bobků jsem Mílu nikdy nepodezíral.

Uf, dnes konečně zde.
Sclerák: Na fotce Imbricaty tam vzadu vlevo jsou taky částečně pod krytem střední a menší kaktusy. Nemáš ještě další fotky?
Na Lovoši je taky stará lokalita Opuncií už zdivočelých. Fotku jsem sem dával

Ota: Toumeye máš na čem (podnož)? Jsem to přehlídnul.
Aktuální fotky pichláčů z domoviny. Obojí zdroj Jeff Thompson (Colorado/Oklahoma), nevím kde to přesně fotil připadá mi, že tam furt poskakuje po těch jejich kopcích a fotí a taky má skalky a květináče doma.:

Echinocereus triglochidiatus "White Sands" v létě



A tam samá kytka nyní teď v zimě:

Děkuji Milane za trefnou připomínku V této knize (alespoň v tom vydání, co mám já - jsou naštěstí fotografie rozděleny na ty, co jsou z naleziště a vždy v samostatné sekci jsou fotky z pěstitelské kultury ... a nutno říci, že na těch z té pěstitelské kultury to v některých případech tak zcela nepoznám ... Je pravda, že ve starší publikaci to má Hochstätter pomíchané .. a možná ne vždy a ne ve všech případech striktně označené. Z instalace jehličí a králičích bobků bych asi Mílu nepodezíral ... .. i kyž i to jehličí může v některé zahradě napadat... pokud to skutečně věrně aranžuje původní prostředí, které autor dobře zná ... pak by mě to snad ani tolik neuráželo ... Nicméně pro vědeckou korektnost by tam vždy mělo být uvedeno, že to je z kultury.
Co mě na Tvé poznámce zejména těší, je skutečnost, že naše kaktusářská věda a pěstební praxe je stále (a to už od dob Fričových) na skutečné světové špičce

Ne vždy obrázky z naleziště jsou na nalezišti skutečně pořízeny. I v citované kmize je místy zobrazeno Mílovo zboží v zahradě autora. Zkusíte falešné obrázky z naleziště odhalit?

Připadá mi docela užitečné mít představu, kde a v čem ty naše kytičky rostou. Proto jsem všem zdejším přispěvatelům vděčný za všechny možné fotografie z nalezišť umístěné zde v různých sekcích. Tady pro zajímavost uvádím pár snímků z knihy Fritze Hochstättera: The Genera Pediocactus, Navajoa, Toumeya, 2007, která určitě stojí za přečtení.

V takovéhle utěšené krajině na hranici mezi Novým Mexikem a Coloradem ve výšce 2000 m roste například Pediocactus knowltonii


A v tomhle ta kytička roste



U mě roste v tomhle (Pediocactus knowltonii SB 304 San Juan Co. New Mexico)
Skutečnou velikost kytiček lze odvodit od velikosti párátka, které (aspoň doufám) kytičky a jejich nasazená a zatím dobře schovaná poupata chrání před sýkorkami. Snímek ze 7.1.2014

Nějakou tu organickou hmotu (ze substrátu pro kaktusy Agro CS) tam v tom mám ... je zaplavená zálivkou dovnitř a také odfoukaná větrem ... ale do lesa pro shnilé jehličí a králičí bobky kvůli tomu nepůjdu. Doufám, že správná zálivka Kristalonem to do značné míry vynahradí.

Na Toumeye mám vyskúšané ako podnož E. reichenbachii a Esc vivipara, akebo ich pestujem pravokorenné.

pavelp napsal: Když tam vidím tu krásnou Toumeyi chtěl jsem se zeptat .Loni jsem dostal tři odnože Toumeyi a narouboval jsem je na hybridní Echinopsis .Ty by byli mateční .A teď bych chtěl naroubovat vršky a odnože na mrazuvzdorné.Mám k dispozici Opuntii Fragilis(články),O.Phaeacanthu (články i semenáčky 1,2 i 3 roky staré).Co by byla z těchto možných nejlepší volba jako podnož? taky jsem dostal 50 semen Toumeyí ,začátkem března bych je chtěl vyset ven na parapet.Děkuji za rady.

Na pheacanthu (a jiné měkké opuncie) bych nic nerouboval, zvlášť ne na články. Na podzim změknou a padnou k zemi, roub se pak bude válet na hlíně. Navíc se ne zrovna ochotně na jaře napíjí, alespoň u mě jí to trvá dost dlouho, to už jsou třeba Echinocereusy dávno napité. Fragilis by měla fungovat líp, alespoň nějaký čas. Zajímavé by bylo vyzkoušet roubovat semenáč na semenáč, aby pak z opuncie zůstaly jen kořeny. Ale problém s pozdním napitím asi zůstane. Já bych spíš vyzkoušel a osvojil si roubování na Echinocereusy.

Dej pak vědět, jak se těm Toumeyím daří na těch psech. I u nich bych měl strach, že je na jaře bude roub vypíjet a že budou postupně slábnout.

Děkuji Sclerákovi za povzbuzující foto. Moje imbricaty po 5 letech na skalce krásně mohutní, i když pod "širákem" roste spíše do šířky ... Věřím, že brzy budou taky impozantní, jako na foto výše.

Přidávám pár předvčerejších a dnešních fotek. Taky se mi v zimě ty kytičky líbí.
Skupinka Escobaria vivipara, Escobaria sneedi a Pediocactus simpsonii v.minor (hermannii) HK Carbon Co,Wyoming (vlevo)


Skupinka Escobaria vivipara var. radiosa SB244 Jeff Davis County, Texas, USA, vpravo vzadu Escobaria missouriensis var. similis, zleva dále vzadu Echinocereus viridiflorus SB0876, Colorado, Chaffee Co. a malé semenáčky Pediocactus simpsonii v. minor Rio Arriba, NM, Pediocactus simpsonii var. minor SB 197, Gunnison Co, Col. a jeden Pediocactus simpsonii v.nigrispinus RP 5 Yakima Co, Washington


Toumeya papyracantha SB 172 Santa Fe Co, NM


Echinocereus davisii SB0426, Texas, Brewster Co., vzadu Toumeya papyracantha SB 172

Vzdušná vlhkost za posledních 24 hodin v rozmezí 68 až 90 %, Teplota 4 až 10 stupňů Celsia a k tomu pofukuje svěží větřík - tak si říkám, že snad dobrý ... kytičky se chystají na ty mrazíky, co by měly přijít začátkem příštího týdne. Norové předpovídají nějký snížek - tak uvidíme

Parádní kousek Koukám, že vzadu má taky pod stříškou skalku a plnej stůl kaktusů.

Milane chtěl jsi 20 letou mrazuvzdornou opuncii. Tak tyto imbricaty jsou staré přes 20 let. jsou to rostliny ze skalky mého kamaráda.

Mamlas napsal:

vladt napsal: Tak to asi došlo k nedorozumění. Imbricaty tam měly problémy sami se sebou tím, že chcípaly, nikoli tím, že vytlačovaly bujným růstem lidi z celé oblasti pojmenované "Severoamerická polopoušť" Podívej se kkplzen.eu/media/kunena/attachments/2736/a1botanicalgardenPrague.jpg Odstředu doleva mírně dolu odumírá menší rostlina imbricaty. Nebo myslíš, že si myslím že imbricaty jsou tak super plevel a vydrží skoro vše. Jsem z teho volaký zmetený.
Chjtělo by to tam napodobit ekosystém i s doprovodnou vegetací v jejíž blízkosti kaktusy rostou nebo vysadit do štěrbin v kamenech u kamene apod. Tady je to pláclý na otevřený lokalitě rovnou do tvrdnoucího křemičitého místy asi buližníkovitého a i břidlicovitého štěrkopísku na plocho nebo na mírném svahu. Na fotkách z lokait to takto nevidím. Představ si vyprahlý tvrdnoucí rovný plac s malými kamínky a v nich bujný trs Echinocereusů a okolo nic - to jsem na fotech z lokalit neviděl. Mají tam esteticky rozmístěné velké kameny, ale to je zase moc velký rozdíl a i funkční proti štěrku. Chtělo by to i kamení střední velikosti.
Bohužel jsem tam v létě 2011 nemohl študovat každý dětail. I tak jsem tam skoro lez po čtyřech, abych Echinocreusy a Escobarie viděl, za mnou mladá ženská co samozřejmě nechtěla abych tam lez po čtyřech a nosem štouchal do štěrku na zemi a hledal kaktusy a sdílel tak emoční komunikaci s kaktusy a nikoli s ní. Byly to takové smíšené pocity.
Na hradecký dálnici si také všimli, že i odolné opuncie jsou vitálnější poblíž řídkých nízkých křovíků šípku nebo relativně poblíž borovic nahožře s drobet vrsvou jehličí a šišek. Hůř vypadají rostliny na holém place kde kolem není nic ani větší kámen.

OTA: Buď to chcíplo nebo to někdo sbalil do kapsy.

Původně jsem se chtěl dalších komentářů zdržet, ale tohle se nedá jen tak přejít. Předpokládám, že své podnětné rady podpoříš fotografiemi daleko lépe zvládnuté čtyřicetileté kultury Cylindroopuntia imbricata v naší zeměpisné šířce než mají v BZ Troja. Do té doby tě budu považovat za osobu, krerá si buď nevidí do klávesnice nebo je přímo vedena zlomyslností.
Vaše úžasné mapky opomíjejí pro kaktusy ten nejdůležitější faktor, a to zeměpisnou šířku na níž přímo závisí příkon, který rostliny v zimě dostávají, ale taky třeba délka chladného období.
I ty nejsevernější lokality, kde dnes přežívá C. imbricata zavlečená lidmi v Coloradu, vycházejí, promítnuto na mapu Evropy, někam mezi Sicílii a Lybii.
Jinak prosím, aby se přihlásili všichni, kdo mají živou jakoukoli alespoň dvacetiletou mrazuvzdornou opuncii.

Podnož pro Toumeyu vyber tak, že začneš všechny, co máš k dispozici, hned po polevení mrazů, teda budou-li jaké, zalévat. Použij tu, co se první napije. Toumeya časem zabije každou opuncii, na které je naroubována, ale tu velkou a brzo napitou později a dá ti na ní spoustu semen na další pokusy.