Nejsem natolik fundovaná, abych mohla odborně hodnotit to, co jsme na letošním zájezdu Klubu kaktusářů Plzeň viděli. Takže jen pár postřehů – pele-mele.

Změna v návštěvě první sbírky u pana Hlaváčka v Třeboci byla myslím jen k prospěchu věci. Sbírka je v lepší kondici, než jsem ji viděla minule, a podle nákupů abonentů byli spokojeni i ostatní. Těžko odhadnout, jestli se velkorysá forma placení panu Hlaváčkovi rentovala.

U pana Miroslava Kaloše mě zaujal nejen zvláštní starý dům a zahrada s množstvím bohyšek, ale hlavně kolekce agáví. Všechny byly v jednotných nádobách a bez chybičky. Můj obdiv patří objemu práce nejen na kaktusech, ale hlavně na lánech obdělávané půdy jeho zahrady. Zde nám ochotně nabídl „ dloubání“ netřesků. Skalka pana Jiřího Vondráčka se zimovzdornými kaktusy se už klube ke své kráse. Ubytování v Žatci super, ale osamocená procházka městem díky složení obyvatel není asi z nejbezpečnějších.

Druhý den u pana Gratiase, barda českých sukulentářů, jsme si my, Popelky mezi pěstiteli, přišli na své. Bylo věru na co se dívat. No a stovky netřesků a geometricky přesně vyvedená zahrada bez jediného plevílečku u pana Boháčka v Hošťce srazily moje sebevědomí k nule. Viděli jsme i další, někde krásně upravené a bohaté sbírky se zajímavými rostlinami, ale i kytičky, nad kterými by jeden zaplakal.

Myslím, že je třeba velice poděkovat těm, kdo letošní zájezd připravili. Pánům Josefovi Homolkovi a  Jiřímu Vondráčkovi za jejich organizační zabezpečení a Jirkovi navíc nejen za královské pohoštění, které asi těžko oplatíme, ale i za jeho ochotný doprovod po sbírkách po celé dva dny.

Alena Berková