Pachypodium lamerei je pachykaulní stonkový sukulent, který laici a skalní kaktusáři znají spíše pod zahradnickou přezdívkou „madagaskarská palma“. Tato ideální pokojová rostlina se dá koupit téměř v každém květinářství.
Ve světě se pěstuje v mnohatisícových počtech ze semen. Do prodejné velikosti dorůstá již za jedinou sezónu. Pěstitelé sukulentů ji používají jako podnož pro vzácnější druhy pachypodií a při tom vznikají vrcholové řízky. A co s nimi?
O zakořeňování řízků P.lamerei a podobného P.geayi toho v literatuře mnoho nenajdete. G.D.Rowley uvádí ve své knize „The Adenium and Pachypodium Handbook“, že čím jsou menší (do 2 cm), tím se lépe zakořeňují. Problémy jsou jen s řízky od 10 cm délky. Rothstein (1971) zakořeňoval větev 45 krát 10 cm na pemze celých 13 měsíců. Získal jsem však jiné zkušenosti.
Řízkování provádím v době, kdy rostliny začínají růst a nejsou ještě zcela olistěné. Pokud jsme nuceni zakořeňovat v plné vegetaci, musíme u řízků zkrátit listy o 2/3 až 3 délky v zájmu snížení výparu vody. Při zakořeňování řízků lze použít dva základní způsoby „mokrý“ a „suchý“. „Mokrý“ způsob spočívá v nasátí rostliny systémovým fungicidem dva týdny před řezem. Následuje seříznutí, zasypání řezné plochy stimulačním pudrem AS-1 nebo namočení do tekutého stimulátoru, zasazení do vlhkého sterilizovaného substrátu, umístění do polyetylenového sáčku nebo kultivátoru a udržování vlhka a teploty 20 – 27 °C „Suchý“ způsob spočívá v tom, že po seříznutí a aplikaci stimulačního pudru AS-1 necháme řízky nejprve zaschnout, aby se na řezných plochách vytvořil kalus a potom je teprve zasadíme do substrátu. Když ale přeženeme zasychání, může být kalus již příliš tvrdý, když plochy usušíme nedostatečně, mohou řízky shnít.
Když jsem se poprvé pokusil o zakořenění vrcholových řízků, použil jsem „suchý“ způsob. Ale řezná plocha byla příliš velká, vnitřní pletivo se propadlo, řízky silně seschly a uhynuly. Přemýšlel jsem, jak zabránit sesychání řízku a pak jsem si vzpomněl na způsob přítele Krkošky, který popisoval Jiří Gibl v Jubilejním sborníku prací o kaktusech – Ostrava 1969 na straně 67 – „Racionální způsob zakořeňování odříznutých hlav echinopsisů“. Spočívá v nalepení odřezaných hlav echinopsisů na polyetylénovou folii.
Na další pokus jsem si připravil kolečka fólie o 1 cm větší, než byl průměr řízku. Po seříznutí jsem osušil řeznou plochu toaletním papírem, odstřihl trny přesahující řeznou plochu a přilepil kolečko na řez. Pak jsem řízky postavil do vyšších květníků, aby byly svisle a umístil na teplé a suché místo. Po týdnu se ukázalo, že to funguje. Řezná plocha se nepropadla, řízky zůstaly napité. Po dalším týdnu jsem zkusmo sloupl kolečko fólie. Pod ním se již tvořil tenký kalus. Trvalo však více než tři měsíce, než se ukázaly čekací kořeny. Z důvodu zkrácení doby zakořenění jsem letos metodu inovoval tím, že před přilepením kolečka fólie namočím spodek řízku do gelového stimulátoru Gelstim B. Za 6 až 8 týdnů se objeví čekací kořeny. Kolečka fólie během této doby samy odpadnou. Pak následuje zasazení do vzdušného substrátu / směs hrubého křemičitého písku a agroperlitu v poměru 1 : 1, nebo pemzy / v němčině zvané Bimsstein/, zálivka a umístění na teplé přistíněné místo ve skleníku. Před zasazením je vhodné znovu namočit řízky do Gelstimu B. Gelstim B podporuje zakořeňování obtížně kořenících řízků dřevin a kromě tří stimulačních kyselin obsahuje i fungicid Chinosol, který řízky chrání před hnilobou. Při použití metody s Gelstimem B jsem zakořenil 18 z 18 vrcholových řízků o délce 8 až 26 cm.
Jako řízky můžeme použít i výhony z reverzibilní kristáty nebo odnože vyrůstající na patě rostlin nebo podnoží, na nichž nám nepřirostl v minulé sezóně roub. Takové odnože mají již často nasazené čekací kořínky. Postup zakořeňování je pak rychlejší.
Tuto metodu jde použít i pro další druhy pachypodií. Dobře koření i rostliny z okruhu P. rossulatum, P. densiflorum a P. horombense. Zvláště pak větve z roubovaných rostlin mají též často čekací kořínky. U P.namaquanum a P.brevicaule jsem tento postup ještě nevyzkoušel. Tyto rostliny se spíše pěstují roubované, přestože se dají na vlastních kořenech při troše opatrnosti pěstovat celkem spolehlivě, jsou ještě stále poměrně vzácné. Pro P.bispinosum a P.succulentum se má metoda nehodí. Mají příliš tenké výhony, které zakořeňují při použití klasické „suché“ nebo „mokré“ metody celkem spolehlivě. P. succulentum se dá s větším úspěchem množit kořenovými řízky. P. saundersii se dá mou metodou množit, ale je třeba odebírat silnější řízky z paty rostliny. O množení P.saundersii „mokrou“ metodou napsal pěkný článek Ing. Jiří Fiker v časopise Adenium r. 1990/2, str. 30-31.
Tato metoda se dá použít i u jiných pachykaulních sukulentů a zvláště pak u kaktusů. Doufám, že s ní budete mít stejné úspěchy jako já.