Snad ve všech větších sbírkách kaktusů jsou zastoupeny rostliny rodu Aloe. Léčivá Vera, krásná Arborescens, velká Dichotoma, madagaskarské miniatury, píchavá Ferox a mnoho dalších. Hlavně velké aloe, čím jsou starší, tím jsou krásnější. Bohužel s věkem přichází i problém. Rostliny se stávají velikými a jejich stěhování na zimoviště náročné. To je i případ nádherné Feroxky, která opustila Rokycany a zabydlela se v Záluží.

Rostlina byla pořízena v sedmdesátých letech od pana Karla Karmazína. Historický Sborník kaktusářů o něm píše: „Jedná se o jednu z největších a nejkrásnějších sbírek u nás v třicátých letech. Původní skleník a pařeniště se nacházely v Letech u Řevnic. Byla to ideální poloha v zákoutí Berounky u nedalekého Karlštejna. Bohužel za války se začala tato sbírka drobit. Krásné velké cereusovité kaktusy nevydržely dvojí stěhování majitele, ale i dál se bylo na co dívat.“ Pan Karel Karmazín, byl dlouholetým členem Spolku kaktusů a sukulentů v Evropě. Jako nejstarší člen (ve svých 92 letech), byl pozván do Londýna na výročí spolku. Bohužel tehdejší zřízení mu vycestovat nepovolilo.

Než se Feroxka přišla podívat na kamarádky do Záluží, dlouhá léta (40-50let) žila u váženého pana doktora Jirky Vacovského. Po ledových mužích, cestovala aloe pár metrů - ze střešního skleníku na venkovní terásku. Zde měla celodenní péči sluníčka a přírodní zalévání až do prvních chladných dnů. Pak cestovala zpět. Zalévaná byla jen tím, co spadlo z nebe a to jí udělalo moc dobře. Aloe narostla v kompaktní, silnou, modrou růžici, kmen je široký a pevný. Tak to má být.

V jižní Africe (oblast Kapsko), narůstají Feroxky až do tří metrů. Jsou to dominanty krajiny. Spousta kaktusářů se těší, až vykvete gruson. Měl bych stejnou radost, kdyby nás tato top kytka odměnila květem. Moc si ji cením.