Když jsme se vrátili z letošního zájezdu, hledal jsem nějakého dobrovolníka, který by napsal o právě skončeném zájezdu článeček. No jak už asi tušíte, nebyl jsem úspěšný a tak mi nezbývá, než si s mírným odstupem času sednout a zavzpomínat, jaký že ten zájezd 2011 vlastně byl.
V sobotu ráno jsme se probudili do chladného, leč celkem pěkného rána. Trochu nás strašila předpověď počasí a tak byl organizátor zájezdu mile překvapen a doufal, že nám pěkné počasí vydrží co nejdéle. Naštěstí se už také vzpamatoval z náhlé srdeční příhody, která jej málem postihla den před odjezdem , když se dozvěděl,že plánovaný autobus na náš výlet je nezpůsobilý provozu. Naštěstí se hned v zápětí našlo náhradní řešení, ale i tak byl netrpělivý, zda všechno klapne a my doopravdy odjedem. Nakonec přišel na místo vše zkontrolovat i původně plánovaný řidič pan Berka a osobně na náš odjezd dohlédl .
Odjezd byl plánovaný na 6:00, za 5 minut 6 byli zdánlivě všichni pasažeři na svém místě, leč po důkladné kontrole organizátor zjistil, že nám 2 účastníci zájezdu chybí. V době mobilních telefonů ale žádný problém. Obratem organizátor zjistil, že poblíž Berouna toho rána nějak nefungoval budík. Ajajaj, co budeme dělat ? Kontrola časového harmonogramu naznačovala slušnou rezervu, a tak se organizátor rozhodl dát chybějícím účastníkům druhou šanci a odjezd o zhruba půl hodiny odložil.
S mírným zpožděním jsme tedy byli kompletní a vyrazili směr České Budějovice.
Jako první nás přivítal ve své sbírce pan Říha. Sbírku jsme viděli zhruba před 10 lety a byli jsme v očekávání, zda mu ještě zbývá dost sil na údržbu jeho veliké sbírky. K našemu potěšení jsme zjistili, že ano. Navíc sbírka prodělala dosti významnou obměnu a byla nadupaná velkými , vzrostlými sukulenty – no hotová botanická zahrada. Bylo vidět, že jej sukulenty opravdu baví, mnohem víc než kaktusy, kteří přeci jen za sukulentní kolekcí zaostávaly. Restaurace v místě navíc umožnila žíznivcům dát si první točené pivko a občerstveni jsme vyrazili k Radkovi Dobešovi do Holašovic. Radka známe z častých účastí na Kolokviu a byli jsme zvědavi na jeho sbírku.
Hned u vrat nás překvapila rozsáhlá volná výsadba mrazuvzdurných kaktusů ve špičkové kondici a v plném květu.! Příznivé mikroklima záhonu situovaného u zdi nového domu , umožňuje volné pěstování i takovým kytičkám jako je třeba Gymnocalycium gibbosum v.nobile ! Potěšil nás ale i skleník, plný kaktusů všech možných druhů a rodů. Bylo vidět, že Radek má kaktusy rád a nedělá mezi nimi rozdílu. Venku v pařeništích a ve foliáku byla spousta kytek na prodej, a tak jsme neodcházeli s prázdnou.
Na oběd jsme si zajeli zpět do Budějovic a natěšeni pokračovali k panu Slabovi do Tálína. Slavná sbírka slavného kaktusáře. Esteticky osázený skleník, krásné misky s kaktusy i netřesky, krásná skalka i upravená stylová zahrada nemohla nikoho zklamat. Ani se nám odtud nechtělo, ale nedalo se nic dělat, organizátor musel celou posádku nemilosrdně ze sbírky vyhnat, neboť nás už čekal Petr Todorov v Příbrami.
Petr se k nám při našem příjezdu připojil a doprovázel nás až do konce zájezdu po okolních sbírkách. Hned večer jsme bohužel museli zrušit ze zdravotních důvodů návštěvu u pana Hejtmánka , a tak Petr operativně zajistil návštěvu a pana Lukáška. Sbírka sice nebyla zařízená na větší zájezdy, ale i tak jsme zde strávili příjemný prosluněný podvečer a pan Lukášek se k nám nakonec přidal a zůstal s námi i celý večer.
Největší černá můra každého organizátora zájezdu je ubytování a přidělení ubykací. Prostě poskládat do pokojů lidi tak, aby si všichni vyhověli je leckdy nadlidský úkol. Naštěstí letošní ubytování se vymykalo zaběhlým zvyklostem a značně usnadnilo organizátorovi úkol. Petr nám zajistil na naše poměry téměř luxusní ubytování libovolně ve 2-3 lůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením. Navíc nebyl problém ani využít pokoj s jedním lůžkem pro řidiče a pro případné noční dřevorubce, takže se dalo celkem snadno všem vyhovět. Po ubytování jsme strávili společný příjemný večer, ani se nám nechtělo jít spát.
Naštěstí jsme to nikdo nijak nepřehnal a ráno jsme mohli zdárně pokračovat.
Čekala nás sbírka pana Ježka v Březnici. Velice milé překvapení. Sbírka umístěná v bezprostřední blízkosti historického náměstí, spoustu krásně pěstovaných rostlinek, jak ve sbírce, tak k prodeji. Myslím, že si každý odvezl nějakou tu rostlinku.
V Milíně jsme navštívili sbírku Jirky Brabce. Trochu překvapivě Jirkovo skleník je situován mezi bytovkami navazující na dům do volného prostranství. Uvnitř spoustu hýčkaných pokladů, o kterých nám byl majitel schopen dlouze vyprávět. Kdo měl chvilku, zaskočil přes ulici do druhé sbírky, která ale bohužel nedávno ztratila svého majitele a byla toho času z větší části k rozprodání. Kdo nelitoval nějakého obnosu a vybral si správně, mohl získat i velice zajímavé rostliny do sbírky.
Na oběd jsme se vrátili zpět na ubytovnu a pokračovali k našemu průvodci do Příbramy - Háje.
Petr vybudoval nedávno prostorný, vytápěný polykarbonátovník a v něm bylo k vidění spoustu úžasných kytek, často i takových, kterých mezi kaktusáři moc není. A protože bylo i něco ke dloubání, byl v jednom kole. Petr nám domluvil nedaleko i malé zpestření – navštívili jsme zahradu se zajímavě stylyzovanými a tvarovanými dřevinami. Ač jsme byly zvědaví hlavně na kaktusy, nikomu nakonec nevadila i poměrně dlouhá procházka. Zážitek ze zahrady za to stál.
Na závěr jsme navštívili sbírku pana Hofmana v Sádku. Pana Hofmana před časem postihla mozková příhoda. Naštěstí jej ale kaktusy postavily zpět na nohy. Začal opět vysévat a pykýrovat a pykýrovat , až se dostal zpět do kondice. Díky tomu se nám mohl pochlubit skleníkem napěchovaným kaktusy a v plné síle. Fajn příběh na závěr zájezdu. Pomalu začínalo pršet, a tak organizátor ani nemusel příliš nahánět účastníky zpět do autobusu. Byly jsme navíc blízko Plzně, a tak jsme s předstihem dorazili domů plni příjemných zážitků a jako obvykle s krabicema plnýma kaktusů.
Organizátor touto cestou děkuje všem účastníkům za pomoc v průběhu zájezdu a doufá, že jste byly se zájezdem spokojeni a už se moc těší jako řadový člen na zájezd příští. Kam že to pojedeme, Milane?
Jiří Musil