Tak jako (téměř) každý rok, i letos jsme se vypravili na dvoudenní květnový zájezd po kaktusech a sukulentech po Česku. Letos bylo cílem asi po deseti letech nenavštívené Ostravsko. Organizací zájezdu byl pověřen Petr Kuták, který tento zájezd zorganizoval za pomoci Lumíra Krále, předsedy ostravského klubu. Odjezd jako obvykle: od Bohemky, tentokráte ve 4 hodiny ráno. Letos se jelo „lepším“ autobusem, což se při vzdálenosti okolo 500 km sice hodí, ale jistě bychom radši jeli starou Karosou s nějakým vstřícnějším šoférem. Nejlépe s panem Brujem, s nímž máme dlouhodobě nejlepší zkušenost.
Nicméně cesta po dálnici i přes Prahu byla naprosto v pohodě, za Brnem jsme si dali „snídaňosvačinku“ a v brzkých dopoledních hodinách jsme již vstali před legendami opeřenou sbírkou otce a syna Potykových v Orlové. Leckdo o tom slyšel, ale kdo neviděl, neuvěří a kdo nevěří, ať tam běží. Nechte si vyprávět od těch, co tam byli a věřte mi, že si nevymýšlí, nakonec ani nemohou.
Druhou zastávkou byla sbírka pana Karkošky, kousek za Orlovou, na pěkném místě se spoustou zeleně. U této sbírky je zřejmý vývoj pěstitele od kaktusáře k sukulentáři. Ve starším skleníku přistavěném ke stodole jsou umístěny kaktusy, zaujmou zejména astrofyta a množství jiných zajímavých kaktusů, ze kterých bych rád připomenul nádherné rostliny Frailea castanea/asteroides. V sukulentním skleníku (spíše karboníku) se nachází dost pěkných a ceněných sukulentů, adénia, pachypodia a zejména pěkné výsevy pseudolitopsů. Ty se vidí málokde. Drobná, ale významná poznámka pro pěstitele sukulentů: Ačkoliv venku byla „tričková“ teplota, v sukulentním skleníku se topilo…
Závěr sobotního dne patřil sbírkám v Českém Těšíně (proboha, proč v „Českém“?) V Těšíně jsme navštívili pány Stania a Vacka. Pan Stania je evidentně kaktusář tělem i duší, pokud jsem dobře koukal, na celém pozemku je pouze dům, místo na zaparkování auta a pak už jen kaktusy. Ale opravdu všude. Sbírka – jedním slovem úžasná – je umístěna v rozlehlém karboníku, dále se zde nachází skleník se semenáčky na prodej (semenáčky velikosti 5 cm a více) a 2 velké foliovníky s tisícovkami semenáčků, mezi nimiž nejde téměř procházet. Však také pan Stania momentálně nevysévá, už by to neměl kam dát. Věřím tomu, nechápu (já, ale i další návštěvníci), jak to všechno zimuje.
Asi o dva bloky dále se nachází sbírka pana Vacka. V menším karboníku, přilepenému ke zdi rodinného domu ve velice dobře udržované zahradě, jsou k vidění pěkně rostlé kaktusy, pamatuji-li se dobře tak zejména mexické. Čistota a úpravnost z této sbírky a jejího majitele přímo vyzařuje. Jistě zajímavou informací je, že i dnes je v oblasti Těšínska silná prašnost a dcera pana pěstitele pravidelně myje povrch karboníku za účelem lepší světelné propustnosti polykarbonátu.
Večeři, nocleh i snídani jsme absolvovali v ubytovně dětmarovické černouhelné elektrárny, a ačkoliv jsme spali, jedli a pili asi 200 metrů od nejbližšího kotle a turbíny, nebylo to poznat (myšleno hluk, prach, pach). Ubytovna je sice již značně opotřebovaná, nicméně každý pokoj má své sociální zařízení a v kantýně jsme také hladem a žízní netrpěli.
Nedělní ráno patřilo návštěvě sbírky pana Schlesingera v Orlové. Gymna, samá gymna, ve všech možných druzích a velikostech. Pokud si dobře vzpomínám, vyprodával všechny rostliny kromě gymen. Zkrátka specialista, gymnofil. Až ta gymna všechna vyrostou, bude to dost velká a významná sbírka.
Další zastávka byla ve Frýdku či Místku u pana Chvastka. Sídlí v pěkné čtvrti, na stráni pod lesem, na kraji města. Karboník, který je opravdu z těch luxusních, dobře zapadá do exkluzivnosti této čtvrti. Samozřejmě byl naplněn obrovským množstvím kvalitních kytek, kromě nádherné kolekce gymen stojí za zmínku zejména kolekce (asi 3 m2) rodu Echinofossulocactus či Stenocactus, co je komu bližší. Předsálí bylo zaplněno tilandsiemi. Tato nádherná sbírka je z těch, kam se vyplatí jet přes celou republiku, aby si člověk mohl v klidu prohlédnout kaktusy a popovídat s majitelem. A jistě by bylo o čem, vždyť pan Chvastek již mnohokrát navštívil jak severní, tak jižní Ameriku.
A je zde, bohužel, konec zájezdu. Protože jsme letos neměli „štěstí“ na vstřícného řidiče, nemohli jsme si dovolit ještě jednu (sukulentní) sbírku pana Žídka poblíž Frýdku-Místku. Hrozilo totiž nebezpečí, že nestihne-li řidič návrat zpět do Plzně v časovém termínu, odstaví autobus někde na odpočívadle a bude konat povinnou bezpečnostní přestávku.
Každopádně se zájezd v rámci možností vydařil, nižší počet navštívených sbírek jde na vrub vzdálenosti (jakkoliv je to vzhledem k velikosti naší republiky absurdní). Několik čísel téměř na závěr: Zájezd skončil schodkem 98 Kč při 39 účastnících, cena zájezdu byla 1200 Kč včetně snídaně. Příští rok vyrážíme pravděpodobně do jižních Čech, předběžně se k organizaci zájezdu hlásil Jirka Musil.
Jiří Konstantinovič