Ohodnotit nejlepší expozici na naší výstavě kaktusů, je úkol opravdu nelehký. Napsat článek do zpravodaje není o nic snadnější. Vše už bylo řečeno a napsáno dříve a nechci-li opakovat, co už napsali jiní, vlastně bych nenapsal nic. Přesto jsem byl požádán o udělení sošky Alberta a tím ohodnocení nejlepší expozice letošní výstavy.
Karel Sladký, který byl určen jako můj poradce, při vstupu do skleníku si jen povzdechl: „To teda bude těžký“. Mimochodem Karle, příští rok, až budeš ty jako hlavní hodnotitel, to nebudeš mít o nic lehčí.
Určit, která expozice na naší překrásné výstavě, je právě ta, která si zaslouží nejlepší hodnocení, je pro dva lidi prakticky nemožné. Vždy je to pouze subjektivní názor dvou hodnotitelů, a ten nemůže být zcela správný, i když se snaží svou práci odvést co nejlépe.
K dispozici máme jen tři Aberty a potřeba by byla alespoň deset. Je to určitě dobře, že mezi vystavovateli vládne rivalita, mít právě tu nejkrásnější expozici než mají všichni ostatní.
Tahle soutěž o získání Alberta je určitě ta nejlepší motivace, aby naše výstava nespadla do určitého stereotypu, jako to často vídáme na některých, každoročně se opakujících výstavách u jiných organizací.
Abych se, ale dostal k hodnocení jednotlivých expozic.
Na pomyslné první místo jsme jednoznačně zařadili echinocereusy Milana Kůrky. Důvody proč právě tato sbírka, snad ani není třeba zdůrazňovat. V prvé řadě umístění v čele výstavního prostoru, byl trhák pro všechny kolemjdoucí, zářivá červeň kvetoucích rostlin musela uchvátit i cestující v kolemjedoucích tramvajích a Milan měl kytky načasované tak šikovně, že vydržely kvést po celou dobu výstavy. Jak to dokázal? Úžasné.
S druhou a třetí cenou už to samozřejmě tak jednoduché nebylo. Jak už jsem řekl: ocenění by si zasloužilo několik dalších expozic, než kolik bylo možné udělit.
Petr Kuták, jeho vystavované rostliny patří už tradičně k těm nejlepším. Pro tento rok zvolil Petr úžasná astrofyta a určitě mu ocenění patří právem. Kdo zná Petrovu sbírku, ví, že takovýchto rostlin, ostatně i jiných rodů, by dokázal naplnit několik kaktusářských výstav. Takže, pro příště, trochu se mírni, ale ne zas moc, a přenechej trochu slávy i pro jiné. I ostatní by rádi získali Alberta. No a výzva pro ostatní: snažme se Petra předběhnout a vystavit ještě lepší kytky než má on.
Na třetí expozici, Václava Korandy, jsme se celkem bez problémů shodli. Tato část výstavy nepatřila sice rozsahem k těm největším, ale na jeho rostlinách nelze najít jedinou chybičku, takže si ocenění určitě zasloužil. Kamarádi si Vaška často dobírají, že nepěstuje např. leninghause jen proto, že má od přírody sešikmené temeno a tím je narušena jeho symetričnost. Jeho rostliny musí být naprosto dokonalé, bez sebemenší chybičky a ve všech směrech souměrné. Nesplňuje-li některá rostlina tyto kritéria, je ze sbírky nekompromisně vyřazena. Snad se tak dokonalé rostliny v přírodě ani vyskytovat nemohou, ale na výstavě určitě budily zaslouženou pozornost.
Ty ostatní, na které se naše ocenění nedostalo, chci vyzvat, aby nezatrpkli a snažili se i nadále, aby příště předčili ty oceněné a získali jej pro sebe. Čím víc se budeme snažit, tím lepší naše výstavy budou.
Jsem už v tomto spolku báječných kaktusářů mnoho let. Za tu dobu jsem viděl mnoho výstav kaktusů a musím říci, že naše výstava patří určitě k těm nejlepším v Česku. Asi teď budeme mít trochu starostí najít nové výstavní místo, ale snad se nám podaří najít jinou lokalitu, kde budeme mít stejný úspěch, jako posledních pár let uprostřed města.
Na závěr bych chtěl ještě poděkovat výboru za to, že mě umožnil ohodnotit nejlepší expozice. Nevím jestli jsme to, s mým pomocníkem Karlem Sladkým, udělali úplně správně, ale určitě jsme se snažili být co nejobjektivnější.