Výsevy jsou tím, co neodmyslitelně patří ke každému kaktusáři, ať právě začíná a nebo má již pořádně šedivé “kaktusářské vousy”. Ani já si nedovedu představit, že bych si v zimě alespoň pár porcí něčeho nového nevysel. Vždyť by bylo v zimě tak smutno. Samozřejmě chvíli trvá, než nám rostlinky dorostou a než jsou z nich pořádní kaktusoví chlapíci. Ale když se to podaří a rostlinky začnou pravidelně kvést, je to radost.

 Výsev provádím vždy v období listopad – prosinec a to do výsevního kultivátoru. Mohu potvrdit velmi dobré zkušenosti s využitím umělého osvětlení, navíc v zimních měsících obvykle není mnoho kaktusářských činností, které bychom mohli vykonávat, a tímto způsobem si můžeme zpestřit dlouhé zimní měsíce. Během zimy tak semena v klidu vyseji a jedenkrát přepikýruji. Získám tím náskok do jarních měsíců, kdy je potřeba věnovat maximální péči právě se probouzejícím rostlinám.

 Používám mističky od nanukových dortů pro svoji jednoduchost, dostupnost a snadnou manipulaci. Možné je však vysévat do jakékoliv uzavíratelné nádoby prosté choroboplodných zárodků s dostatečně průsvitným a přiléhajícím krytem. Misky vždy nejprve řádně vymyji saponátem a nechám oschnout. Mezitím provedu propaření zeminy. Do starého hrnce namíchám směs prosetého Zahradnického substrátu B, obyčejné zeminy, křemičitého písku v poměru 2:2:1 a přidám trochu jemného perlitu. Zahradnický substrát B by neměl obsahovat žádné choroboplodné zárodky, má neutrální reakci , vhodnou strukturu a dobré složení pro výživu klíčenců. Propaření provádím v troubě alespoň 1 hodinu při 100 °C. Možno použít i vyšší teplotu, ale pak dochází k uvolňování nepříjemného zápachu (Pozn.: Někdo z Vás určitě zkoušel mikrovlnku, máte s ní zkušenosti?). Ještě horkou zem vložím do připravených misek a urovnám. Plochu rozdělím dle potřeby na základní políčka čistými plastovými proužky, rozprašovačem zem vydatně provlhčím převařenou vodou a misky uzavřu. Tím jsou misky připravené pro výsev. Není nutné ihned vysévat, obvykle to dělám až druhý nebo třetí den. Zem alespoň slehne a rovnoměrně provlhne.

 Nyní přistoupím k vlastnímu výsevu. Semena nijak předem nemořím, ale po jejich vysetí provádím preventivní postřik alespoň 10% roztokem peroxidu vodíku (k dostání 30% technický peroxid vodíku - ředím). Takto koncentrovaný peroxid je žíravina takže pozor při manipulaci. Nějaká ta kapka vám ruku sice nesežere, ale docela to štípe . Loni jsem zalil výsevy rok starým 30% peroxidem. V domnění, že jeho účinnost třiceti procent mezitím vážně utrpěla, jsem jej neředil. Netroufám si odhadnout účinnost tohoto roztoku, ale výsledkem byly snad nejčistší výsevy, které jsem kdy měl. Semenům to neuškodilo a vše nežádoucí definitivně zahubilo. No uvidím, jak letos. Pokud se mi však přesto během prvních dnů někde objeví nějaká plíseň, postřik opakuji lokálně s nižší koncentrací roztoku tak kolem 5%. Jakmile však semena popraskají a vystrčí klíčky, je na peroxid pozdě, a pak přichází na řadu nějaký protiplísňový přípravek, např. Previcur N (je ověřený a působí systémově, neboli chrání celou rostlinu proti napadení).

 Dodatečnou zálivku většinou není nutné provádět vůbec a pokud ano, dám si tu práci a vodu opět převařím. Oddálí se tím zavlečení řas do výsevu. Jakmile se totiž řasa jednou objeví, už se jí člověk nezbaví. Jediné co pomáhá je proschnutí substrátu, ale to si mohu dovolit až v okamžiku, kdy všechna semena doklíčila. Jinak pokud je to možné, ponechávám misky uzavřené co nejdéle. Obvykle asi za 1 měsíc jsou semenáčky již dost velké, aby zvládli první sucho, a pak začínám postupně odvětrávat. Pod zářivkami substrát rychle vysychá, ale pokud nezapomenu během následujícího týdne doplňovat vodu, přežijí to bez úhony. Pak již zalévám vždy až tehdy, když substrát na povrchu oschnul. Je to jednak z důvodu omezení růstu řas a jednak si semenáčky zároveň přivykají na budoucí rytmus a život ve skleníku.

 S pikýrováním není nutno pospíchat. Semenáčkům se líbí být blízko u sebe, což platí dvojnásob pro miniaturní druhy, kde se tím omezuje taktéž růst řas. Obvykle tedy pikýruji až tehdy, když se rostlinky pořádně tlačí a když lze s nimi dobře manipulovat. Přesázené pak mohou vesele růst pod zářivkami, než nastane vhodná doba na přenesení semenáčů do skleníku. Vynímečně se mi stalo u některých druhů Lobivií, že se po delší době začínali pod zářivkami vytahovat. Pak je lepší misku vyjmout z kultivátoru a bez zálivky nechat na okenním parapetu do jara.

 Po přenesení do skleníku dobře zalité semenáčky umístím na méně exponované místo a na jeden až dva týdny přikryji ubrouskem. Obvykle to stačí na to, aby si přivykli novému prostředí a ztráty jsou prakticky nulové.

 Toto je tedy můj způsob vysévání. Je určitě celá řada jiných možností , a tak bych byl moc rád, kdyby se našli i jiní odvážlivci a napsali nám, co dělají jinak, co se jim osvědčilo a co ne (třeba propaření země v mikrovlnce, omezení řas ve výsevu, výsevní substráty, doba výsevu, výsevní misky atd.) Člověk se má pořád co učit a rád se nechá inspirovat.