Často se setkávám při diskusích s přáteli nebo při čtení litaratury se snahou vložit do produkce mladých rostlin co nejméně práce (viz článek Milana Kůrky v našem zpravodaji č.3/I ”Práce matka pokroku v kaktusáření” nebo popisovaná Douděrova bezpikýrovací metoda výsevu do perlitu – Zpravodaj KK Plzeň č.1/II ).
Je to pochopitelný a všeobecný trend při veškeré lidské výrobě. Já však nepovažuji vysévání kaktusových semen za činnost výrobní, ale spíše relaxační a zábavnou, podle toho k tomu přistupuji. Není mi líto námahy ani času při tom stráveném.
Vysévám většinou v zimě, kdy je sbírka dospělých rostli zazimována a není s ní žádná práce. V tuto dobu mám i méně aktivit v jiných oborech svých zájmů a povinností a tudíž je čas na realizaci a pozorování výsevů. Trávím část svých zimních večerů při dlouhém nahlížení do množárny nebo s pinzetou v ruce při pikýrování. Například dnes jsem ve 2000 hod uložil děti ke spánku ponechal manželku u televize a do jedenácti pikýroval. Při tom jsem vymýšlel tento článek. Teď je lehce před půlnocí a já sedím nad papírem a sestavuji slohové cvičení. Ne, že bych neměl co jiného na práci, ale tohle mě prostě baví a duševně si odpočinu lépe než třeba tupým zíráním na televizní obrazovku.
Tak, abych se přes ten filosofický úvod také dostal k nějakému praktickému popisu své metody výsevu: Již delší dobu vysévám pouze pod umělým světlem (Ono by to v zimě ani jinak nešlo.). Svoji první množárnu jsem sestavil na základě poučení se z chyb přátel tak geniálně, že mi slouží dodnes. Je malá, pod dvě 60 cm dlouhé zářivkové trubice se vejdou pouze 4 misky od nanukového dortu, ale zatím mi to stačí. Když jsem svůj výsevní aparát projektoval, měl jsem limitující faktor. Zařízení jsem musel odvézt v krosně vlakem do Brna, kde jsem studoval. Zatím jsem své výsevy nikdy nerozšiřoval nad kapacitu množárny, maximálně jsem jednu sezónu točil nonstop 8 misek vždy po 12 hod, ale to bylo unavující a zapomínal jsem. Od té doby jsem raději střízlivější při objednávání semen. Při svém objemu výsevu si mohu dovolit to co jsem popisoval v úvodu, tedy potěšit se, a ne aby se mi tato činnost stala nepříjemnou povinností.
Konstrukce množárny je tradiční , nebudu ji popisovat. Dobré je pořídit si časový spínač, ušetří to čas a zabrání případnému zapomínání. S výsevním substrátem také léta neexperimentuji. Vždy zajdu k Petrovi Česalovi , kde vyžebrám směs stavebního perlitu (Prý ho má až do penze) a zahradnického B substrátuu (Kupuje ho po 50 l. Také to prý vydrží několik let.). Misky od nanukáčů, to je také klasika.
Od jistých dob (viz můj článek v našem zpravodaji ”Vypečený výsev”) zásadně nehnojím, ani nepoužívám peroxid vodíku. Zem nepropařuji. Políčka pro výsev jednotlivých porcí rozděluji špejlí. Po vyklíčení rostlinek, kdy už nehrozí, že se svými kořínky odstrčí do vedlejší partie špejle odstraňuji, aby nezačaly plesnivět, a aby bylo více místa. Políčka čísluji nepíši zatím jmenovky s celým názvem, vždyť není jisté, co vyklíčí. Důležité je neztratit seznam s popisem co se pod kterým číslem ukrývá (To už se mi taky jednou stalo.). Mrzí mě, že sešit výsevů jsem založil až vloni, do té doby jsem si to poznamenával leckams a dnes nevím kdy a co jsem vyséval.
Semena mořím fungicidem (Fundazol, Dythan a pod.). Vysévám na polosuchý substrát papírovým korýtkem. Semena zatlačuji do půdy lžičkou. Do jedné misky se mi vejde až 30 porcí. Po výsevu zavlažuji podmokem v pekáči půjčeném tajně ze spíže. Množárnu mám umístěnou v obytné místnosti starého činžáku, kde se topí vafkami. V noci teplota klesá na cca 17-18 0C, přes den je v místnosti přes dvacet.
Po výsevu denně koukám do množárny alespoň pět minut před spaním. Je to velice důležité pro psychostimulaci semen a později semenáčků. Zároveň se včas mohou objevit a zlikvidovat případné problémy – především plísně, ale i jiní paraziti.
Již od nasypání semen na substrát se těším na pikýrování. Než jsou rostlinky pikýrováníschopné alespoň jim pomáhám pinzetou zastrkovat do půdy bludné kořínky, odstraňuji z nich slupky ze semen, párátkem načechrávám povrch substrátu, seškrabuji řasy a tak různě je opečovávám. Někdy by semenáčkům možná bylo lépe bez mé přehnané péče, ale já to prostě nevydržím. Pikýrování zahajuji přibližně měsíc až dva po výsevu. Záleží na velikosti a rychlosti vývoje semenáčků. Přibližně 3 dny před pikýrováním odklopím víčka misek, aby substrát vyschl a lépe se při vyjmutí semenáčků oddělil od kořínků. Pikýruji opět do polovlhkého substrátu. Snažím se udržovat řady a jakýsi trojspon. Snažím se neselektovat, aby byla zachovaná přirozená variabilita (Zvláště u importních semen), ale často se neudržím a ty větší a vitálnější semenáčky přepíchám přednostně a na ty horší už mi někdy nezbude místo (I když je mezi nimi možná jedinec v budoucnu daleko hezčí, životaschopnější, odolnější a já nevím co ještě.).
Čerstvě přepíchané rostlinky zlehka orosím rozprašovačem. Nezalévám podmokem, aby substrát zůstal nakypřený, provzdušněný. Nové kořínky do něj snáze vnikají. Vláha na povrchu substrátu postačí. Již po několika dnech se začnou dít divy (Když výsev nezačne padat plísní.) Nové kořínky s jemným vlášením se derou do půdy a semenáčky většinou začnou lépe růst, jakoby ”poskočí” před očima. Často ještě dokličují semena přilepená k semenáčkům a napijí se scvrklí přischlí jedinci. Přepikýrovaný výsev ještě nechávám několik týdnů zakrytý víčkem a pouze rosím, později kryt snímám, otočím jej o 1800 a dále slouží již jen jako podmiska. Od tohoto okamžiku začnu zalévat podmokem.
Rád bych pikýroval do jara ještě jedou, ale není již místo v množárně. Hned jak tomu dovolí venkovní počasí přemisťuji těsné výsevy do skleníku. Po vyschnutí výsevního substrátu v miskách přepichuji již do normální písčité kaktusové země. Nevyskytne-li se kalamita mám na podzim čtvrt metru čtverečních malých kaktusů což představuje cca 1.000 ks.