Kaktusy vysévám již řadu let. Postupně jsem vyzkoušel řadu technik od osvědčené Fleischerovy metody výsevu do neprodyšně uzavřených zavařovacích lahví přes klasické výsevy do květníčků umístěných na okně nebo ve skleníku a přikrytých sklem, až jsem svou metodiku výsevů ustálil na používání misek od nanukových dortů umístěných v množárně pod zářivkami.

Samozřejmě člověk pořád experimentuje a snaží se zdokonovat to co se mu zdá, že by se dalo udělat lépe. Některé zlepšováky vedou k úspěchu, některé skončí fiaskem. O tom co je pro výsevy dobré už se hodně napsalo, ale to co se totálně neosvědčilo nebo co způsobylo nezdar se až tak moc nepublikuje. Je to ale škoda právě proto, že se ostatní nemohou poučit a mnohdy podobnou chybu udělají opakovaně. Já bych Vás teď rád seznámil s tím, jak jsem jednou totálně se svým výsevem doslova pohořel.

Pro výsevy používám většinou prakticky sterilní substrát složený s křemičitého písku a rašeliny. Klíčí to v něm dobře, není velké riziko infekce pocházející z půdy a i fyzikální vlastnosti jsou vyhovující. Byl jsem spokojen, přesto jsem si říkal, že semenáčky by mohly růst ještě lépe, kdybych to trochu přihnojil. (Teď již vím, že je to zbytečné, protože vyklíčené rostlinky stejně nějakou dobu žijí z látek obsažených v semeni a pro počátečný vývoj úplně stačí oxid uhličitý obsažený ve vzduchu a voda.)

Namíchal jsem roztok Herbaponu a výsevní misku jsem podmokem zalil. Pak jsem již postupoval tak jako vždy, to znamená, že jsem čerstvě vysetá semena postříkal kvůli desinfekci koncentrovaným roztokem peroxidu vodíku. Na povrchu substrátu to lehce šumělo, ale tomu jsem nevěnoval pozornost, protože je to běžný jev. Misky jsem přiklopil víčkem, umístil do množárny, rozsvítil zářivky a byl jsem spokojen, jak jsem to pro nové pokolení kaktousků pěkně zařídil. Odešel jsem někam ven.

Jaké bylo moje neradostné překvapení, když jsem se po několika hodinách vrátil. Bytem byl cítit charakteristický zápach propařované země, z množárny se kouřilo. Odklopil jsem kryt výsevního aparátu. Místo misek leželi na poličce jen rozteklé umělohmotné placky s již skoro vyschlým substrátem. Tam, kde byly jmenovky a rozdělovacích proužky zbyly jen škvarky. Skoro jsem se opařil o doutnající zbytky. Nikdy bych nevěřil co dokáže chemická reakce Herbaponu s peroxidem. Výsev byl háji. Škoda peněz za semena a práce. Naštěstí se nestalo nic horšího. Od té doby již výsevy nehnojím a nedoporučuji to ani vám.