1. Dobře si promyslíme, kde budeme semenáčky pěstovat a kde budeme s perlitem manipulovat. V kuchyni to rozhodně nedoporučuji, ulítlý perlit skřípe mezi zuby a dráždí v nose, jinak je neškodný. Já semenáčky pěstuji na chatě ve vytápěném skleníku společně s meláky a sukulenty, jsou jen přikryté silnou kašírovanou fólií. Klíčí a rostou i bez zářivek. (Taky mám kultivátor, ale už nejmíň pět roků ho nepoužívám – vůbec není třeba.) Manipulaci s perlitem provádím na stejném místě, vcelku mi nevadí, když nějaký ulítne.
2. Z pytle perlit nevysypáváme, nýbrž nabíráme dostatečně velkou a nepropustnou nádobou. Ne květináčem! Neděláme prudké pohyby. Suchý perlit “teče” podobně jako tekutina, je velmi lehký a snadno rozfoukatelný.
3. Suchý perlit “vylejeme” do větší nádoby (nejlepší je kbelík), kam následně přiléváme vodu. Pozor, při nalévání vody perlit “pšouká” – vychází z něj vzduch a unáší s sebou drobné částečky. Takže lijeme postupně a opatrně. Správnou míru poznáme, když hmota na povrchu skoro celá ztuhne. Zbytek suchého perlitu opatrně nahrneme do díry, která vznikla po nalití vody. Vstřebá zbytek vody ode dna. Toť vše. Výsevní substrát je hotov! Trochu opatrnosti při manipulaci mně opravdu stojí za ušetřenou práci s přípravou jiných substrátů a následnou péči.
4. Nyní nastupuje fáze, kdy si potřísníme prsty a někteří i dlaně. Je mi záhadou, jak lze od této poměrně tuhé hmoty zapatlat ruce až po lokty, chtěl bych to vidět. Substrát není potřeba nikterak míchat, nabíráme postupně shora. Hmotu nabíráme květináčkem, prsty utlačíme a doplníme až po okraj. Povrch neuplácáváme, necháme ho co nejhrubší. Květináčky používám tvrdé, o rozměru 6x6 cm, měkkými chrudimskými se hmota nabírat nedá. Hmotou musíme květináček dobře vyplnit, jinak se později povrch propadne.
5. Naplněné květináčky narovnáme do misek (podnosů), setřeme zbytky perlitu z rukou do hadru nebo do svého oblečení (každý si vybere, co je mu bližší) a můžeme vysévat. Mně se osvědčily miniskleníky (za cca 40 Kč k dostání v běžné prodejně se zahrádkářskými potřebami) o rozměrech asi 21x45 cm, kam pěkně naskládám 21 květináčků i se jmenovkami
6. Po výsevu nalijeme do misek další vodu a přiklopíme průhledným víkem. HOTOVO. Dále už jen čekáme na klíčení. Některým kořínkům se nechce do substrátu (dělají to ty z velkých semen) – zde je někdy třeba jim udělat pinzetou dírku a trochu je zastrčit. Velká semena sukulentů zasouvám rovnou do dírek v substrátu, vyplatí se to.

Další doplňující informace: 

• Protože zalévám nepřevařenou dešťovou vodou a jsem flink a šmudla, řasy se mi objeví do čtrnácti dnů, mech do dvou měsíců. Většině semenáčků to nevadí, některá semena dokonce vyklíčí až v totálně zeleném povrchu.
• Vodu doplňuji podmokem, květináče stojí ve vodě jen maximálně první měsíc, pak dolévám jen tolik, kolik se stačí vsáknout. Asi dlouhodobé přemokření bylo příčinou neúspěchu Jirky Musila. Chemicky není možné, aby se ze skla (SiO₂ a malé příměsi oxidů kovů) uvolňoval amoniak (NH₃) – není tam, ledaže by se tam předtím dostal buď zálivkou nebo příměsí jiné hmoty. Pak by chemická reakce proběhnout již mohla.
• Květináče udržuji vlhké aspoň půl roku. Tak se vyhnu nepříjemnosti s vytrháním semenáčků, když řasy na povrchu vyschnou a zkroutí se. Později a dobře prokořeněným semenáčkům to nevadí. Vodu stačí doplňovat za čtrnáct dní, v horku za týden. S oblibou používám špinavou vodu ze dna sudů, nepotřebuji hnojit.
• Vyzkoušel jsem si, že nejlepší měsíc pro výsev je únor. Klíčení probíhá v době, kdy slunce příliš nesvítí, prostor se nepřehřívá a teploty hezky kolísají od cca 10^OC do cca 35^OC. Tak se mi postupně vystřídají všechny potřebné teploty pro klíčení. Na jaře a v létě můžu udržovat stálou vlhkost a do podzimu semenáčky narostou.
• V perlitu mi rostlo úplně všechno, co jsem vyséval: ariáci, meláci, diskáči, feráci, teláci, astrofyta (i kabuta), obregonie, mamilárky, gymna, lobívky, rebucie, parodie, opuncie, aloe, ceropégie, euforbie, havorcie, litopsy a další. Jen aztekia a dinterantusy sice vyklíčily, ale pak je přerostly řasy a zmizely. Manželka vysévá do perlitu kedlubny, saláty, papriky, rajčata a jiné květiny a je taky spokojená.
• Semenáčky přesazuji v zimě, to je jediné období kdy na to mám čas. Perlit je zcela suchý, při jakémkoliv pohybu odporně práší. Nastává období všeobecného svince. V této době provádím manipulace i s velkými rostlinami, všude mám plno prachu. Ve skleníku je ale spolehlivě sucho, nelítají muchnice (sciary). Ta trocha perlitu, co ulítne, se ztratí. Zato zvládnu přesadit roční semenáče a zároveň nové výsevy. To vše při jedné špíně.
• Ne každému bude tento režim vyhovovat, taky ho nikomu nenutím. Jen jsem popsal, jak to dělám já a jaké to má pro mě výhody. A mohlo by to vyhovovat i dalším, protože tímto způsobem jsem opravdu ušetřil mnoho práce a času. To byl hlavní smysl mého příspěvku. ÚSPORA ČASU, případně přesun prací do období, kdy je volněji. Ostatní přínosy jsou odpadním produktem. Kdo vyzkouší výsevy v perlitu, může srovnat, kolik péče vyžadují v porovnání s jinými substráty. Že v perlitu kytky rostou líp? Protože jsou pořád zalité. Možná ještě líp rostou v něčem jiném. Jenže výsevy v perlitu vydrží mou péči !! Jak mnozí z vás vědí, moje pěstitelské heslo zní : Ta kytka, která mi chcípla, si nezasloužila mou péči. Je jich dost, ale většinou až po přesazení do “normálního” substrátu a později.
• Kdo nevěří, ať si to podle výše uvedeného návodu vyzkouší. Nebo třeba úplně jinak. (Jenže takhle mi to skutečně funguje.) Perlit mi slouží nikoli ke zlepšení růstu semenáčů, ale k jejich přežití !! A můžu dělat něco jiného nebo lenošit. Rozhodně se nechci neustále hrbit nad výsevy. V perlitu rostoucích výsevů stačí jen si občas všimnout.
• Perlit je nevhodné míchat s čímkoliv jiným. Zaručeně vnikne hnusná blemtanina, která po vyschnutí navíc začne prášit. Po přesazení semenáčů použitý perlit nevyhazuji, ani ho nepoužívám pro nové výsevy. Tak co s ním ? No, většinu absorbuje nový substrát, ale nesmí ho tam být víc než asi 1/3. Je-li ho víc, pak máte tu blemtaninu. Dost perlitu taky zůstane v kořenech semenáčů. Ten neoklepávám, ale snažím se ho přikrýt vrstvou normálního substrátu. Po dalším přesazení (po letech) už skoro není poznat.
• A koho vše předchozí nepřesvědčilo, ať se přijde podívat. Tvrdím, že perlit je ideální substrát pro líné a nedbalé kaktusáře, anebo pro ty, kteří naopak chtějí stihnout co nejvíc. Hamižný lenoch pak už v ničem jiném semenáče nepěstuje. Takže díky perlitu vůbec nějaké semenáče mám, né že je mám lepší. To je ten pokrok.
• Závěrem ještě jeden poznatek. Perlitem jdou dobře mazat jmenovky psané tužkou. Stačí navlhčit prst, potřísnit perlitem a ožmoulat starý nápis. Žádné gumování, rychlá obnova.