Hylocereus, v počtu asi 20-ti druhů, patří mezi teplomilné šplhavé rostliny, vyskytující se v teplých oblastech Mexika, střední Ameriky, ostrovů Karibiku a severních států jižní Ameriky. Tedy v oblasti výskytu rodu Selenicereus.

Jedná se o trojžeberné rostliny s křídlatými stonky až 10 m dlouhými (H. undatus), které se pomocí příčepivých kořenů, postrádajících geotropickou orientaci, šplhají po kmenech palem a jiných stromů, případně po stěnách strží a skal. V korunách stromů pak vytváří celé shluky stonků vážících často více než 100 kg. Ostny jsou velmi slabé, krátké a málopočetné. Květy jsou velice podobné květům Selenicereusu jak tvarem, tak i velikostí (až 30 cm v průměru). Jsou převážně bílé nebo nažloutlé, noční a často vonící. Kvetou pouze jednu noc. Plody jsou červené, sladké a často až 12 cm velké.

 Mezi nejznámější patří H. undatus, H. triangularis a H. cubensis. Jména dostaly podle řeckého slova “hyle = les”, tedy lesní nebo v lese rostoucí cereus. Rozšíření dnes zahrnuje tropy téměř celého světa, kde se pěstuje jako okrasná rostlina.

 Nároky na pěstování: Má shodné s rodem Selenicereus. Vyžaduje teplé, vlhké a přistíněné stanoviště s humózní zeminou. Složení půdy odpovídá rovněž selenicereusům. Nevýhodou je však nutnost poměrně vyšší teploty přes zimu (16°C) společně s občasnou zálivkou. Vyšší vlhkost vzduchu však není v zimě potřebná. Nedodržení podmínek zimování má často za následek ztrátu rostliny, zejména pak jako podložky pod roubem. O tomto se přesvědčilo mnoho lidí, kteří si zakoupili atraktivně vypadající červené mihanoviče, naroubované na hylocereusech. Při dodržení pěstebních podmínek však tyto rostliny dobře a rychle rostou a bohatě odnožují, takže se dají dobře vegetativně množit.

 Roubování: Pro roubování se používají mladé, dobře rostlé řízky o délce 8-10 cm. Tyto pak oroubováváme stejným způsobem jako řízky selenicereusů. Fixace klíčenců není nutná, je však možná libovolným způsobem. Postačí však pouze lehké přitlačení na podložku. Lze roubovat na zakořeněné řízky nebo na špalíčky jako u selenicereusů. Rovněž podmínky umístění naroubovaných řízků a následné zakořenění a pěstování je shodné.

 Hylocereus je téměř univerzální podnoží s vysokou přilnavostí všech typů roubů. Je však znám a využíván hlavně v zahraničí. Často se používá pro roubování červených mihanovičů a podobných gymnokalycií. Je však vynikající pro teplomilné druhy rodů Mammillaria, Melocactus, Discocactus, Uebelmannia, ale i Schlumbergera a Aporocactus. Rostou na něm však dobře i rostliny z rodů Oreocereus, Thelocactus, Echinomastus, Epithelantha, Homalocephala, Lophophora, Astrophytum a další.

 Shrneme-li vlastnosti Hylocereusu, pak se jeví jako výhoda, že velice dobře přijímá většinu roubů, které rychle a dobře vyživuje. Další předností je, že rouby po naroubování neodnožují, na rozdíl od roubů na Pereskiopsis. Nevýhodou jsou vyšší nároky na teplotu v zimě a dále že, pod roubem rád odnožuje. Vzhledem k tomu se jedná spíše o dočasnou podnož. Vzhledem k mizivé nabídce semen a nárokům na podmínky při vegetativním množení se hodí spíše ke komerčně využívaným podnožím ve velkopěstírnách. Patří však mezi podnože velmi vhodné pro semenáčky.

 Je to podnož oblíbená hlavně ve východní Asii a Holandsku, kde se na 10 cm dlouhé špalíky hylocereusů roubují milionové počty zejména bezchlorofylových forem kaktusů. Roubují se pro nás neuvěřitelnou rychlostí 100 až 150 kusů za hodinu.