Stavět nový skleník jsem se rozhodl poté, co jsem zjistil, že veškeré pěstební plochy jsou zaplněny. Jisté řešení by bylo nezvětšovat svojí sbírku, ale to mi nějak nedaří. V miskách se tísní stovky skvělých semenáčků vypěstovaných z importních semen a zbavovat se letitých rostliny na to také nemám odhodlání.
Od kamaráda jsem před pár lety získal z výrobny plastových oken poškozená zdvojená skla (vždy jedna tabule byla prasklá a druhá neporušená), to byl základ nového skleníku. Velkou práci dalo rozlepení a očištění zdvojených tabulí. Použil jsem k tomu zlamovací nůž. Gumové těsnění se dalo dobře odříznout dlátem a zbytky asfaltového tmelu jsem očistil benzinovým rozpouštědlem. Rozhodl jsem se sklo neřezat a šířku polí přizpůsobit rozměrům skel.
Před vlastní stavbou jsem musel oželet pěstební plochu pro čarověníky. Moje zahrada u Seneckého rybníka je malá a již prakticky plná záhonů. Nakreslil jsem si jednoduché plány, abych mohl rozměřit základní proporce konstrukce a zjistit množství potřebného materiálu. Základní filosofie projektu byla postavit co nejjednodušší a nejlevnější stavbu s minimální náročnosti na provádění zemních prací. Vycházel jsem z toho co mám doma a s čím dovedu pracovat. Pocházím z truhlářské rodiny a tak jsem zvolil základní konstrukční materiál dřevo (samozřejmě pouze pro nadzemní část skleníku). Důležité vstupní informace pro navržení skleníku pro kaktusy byly vlastní i získané pěstitelské zkušenosti. Skleník pro kaktusy musí být vzdušný, dobře větratelný a nesmí do něj zatékat, vzdálenost mezi sklem a rostlinami nemusí být příliš velká. Šířku uličky jsem volil tak, aby se zde vyminuli dva lidé a aby zde projelo kolečko (60 cm), šířka pultů je dána dosahem rukou, tj. nemůže být širší něž 100 maximálně 110 cm. Ze zkušenosti hromadných návštěv sbírek jsem zvolil průchozí uličku. Výška pultů byla odvozena od výšky betonových plotových desek, které tvoří podezdívku a uličku (2x30 cm celkem 60 cm).
Podezdívka skleníku je sestavena z betonových plotových desek (rozměr 290 x 30 x 5 cm) zasunutých do ocelových U-profilů (na výšku dvou desek stačí 3 kusy o jednotlivé délce 6 cm) přivařených k ocelovým trubkám (Získal jsem je zadarmo při likvidaci oplocení zaniklého dětského hřiště). Vnější plášť podezdívky tvoří jedna plotová deska, uličku uvnitř vymezují dvě deska nad sebou. Trubky jsou zabetonovány v otvorech vyvrtaných do země ručním vrtákem (hloubka cca 80 cm pod povrchem, průměr díry 15 cm). Při usazování trubek jsem se trochu vyvztekal s hadicovou vodováhou (zapůjčil Česal), ale nakonec jsem se naučil ovládat i tenhle geniální vynález. Spotřeboval jsem opravdu minimum betonu a úplně to stačilo. Důležitý prvek je zabetonovaná zarážka uprostřed betonových desek uvnitř skleníku v chodbičce, aby nedošlo k vyvalení desek do strany. Základové konstrukce již mají za sebou jednu zimu a změny způsobené mrazem jim neuškodily.
Základní nadzemní rám je sestaven z dřevěných fošen 12x6 cm (Získal jsem je za pár korun po povodních při likvidaci staveb na výstavišti) přišroubovaných k prodlouženým základovým trubkám a k trubkovým hrazdám v uličce. Na fošny jsou přišroubované krokve ze střešních latí 6x4 cm. Vzdálenost mezi jednotlivými krokvemi jsem přizpůsoboval šířce skla. Zasklení střechy je provedeno lepením silikonem přímo na dřevo. Jednotlivé tabule skla jsou u sebe na sraz, pouze malá mezera (cca 0,5 cm) je vyplněna silikonem. Hřebenáč tvoří pozinkovaný plech. Boky skleníku jsou potaženy pouze igelitovou kašírovanou fólií připevněnou dřevěnou lištou. Mezi střechou a boky je po celé délce skleníku cca 5 cm široká větrací mezera. Na jaře a na podzim ji vyplňuji polystyrenem (musí být natřený, jinak se vlivem UV záření rozpadne). Čela jsou také pouze potažena igelitem, který se dá v parném létě odejmout. Nátěr ocelových konstrukcí je proveden syntetickou barvou, dřevěných částí zeleným luxolem, navíc jsou střešní latě impregnovány. Místo dveří mám pouze rolovatelné igelitové závěsy, které jsou stejně celé léto vyhrnuté. Jako stínění se mi osvědčila netkaná zahradnická zakrývací folie. Je levná, vydrží na sluníčku několik let a propouští přiměřené množství sluníčka.
Stavbu skleníku jsem prováděl po etapách. Na podzim loňského roku jsem zabetonoval trubky s navařenými úchyty a vykopal uličku. Veškerá vykopaná zemina zůstala na místě pod budoucími pulty. Pro manipulaci s betonovými deskami jsem využíval sousedy a náhodné i pozvané návštěvníky (jedna deska váží cca 75 kg). Mnoho mých přátel ví o čem je řeč. Desky se mnou nosili Ríša Kašpar, Luboš Loose, Ctibor Ott a využil jsem i skauty. Profily mi navařil na trubky Petr Česal. Prodloužení trubek a navaření rámů v uličce skvěle a naprosto profesionálně provedl Pepa Homolka. Stavba dřevěné konstrukce na jaře letošního roku to už byla radost. Koupil jsem si na to novou pilu ocasku značky Bahco (dříve Sandwick). Zasklívání byla zase trošku pakárna, protože všechno bylo mírně z vinglu, ale nakonec se to taky povedlo. Pak už jsem stěhoval kaktusy, protože bylo jaro a bylo potřeba, aby byly na světle. Trošku jsem to sice uspěchal a při dokončovacích pracích skleníku se mi tam pletly, některé přepravky jsem přenášel i desetkrát. Jako pulty jsem nejprve použil texgumové desky, ale neosvědčily se, protože se prohnuly a při zalévání se z nich vyluhovával jakýsi smradlavý roztok. Během jara a léta jsem si odformoval a odlil z betonu přesně na míru misky. Ty nemají chybu. Akumulují teplo, vsákne se do nich přebytečná voda při zálivce a potom jistou dobu udržují vhodné mikroklima, jsou samonosné nemusí se vypodkládat, neprohýbají se a vydrží mráz i slunce mnoho desítek let. Pořizovací náklady na výrobu misek jsou minimální (trocha písku, cement a nějaké to staré železo jako armatura), jenom výroba je pracná a časově náročná – viz můj článek „Betonové misky na kaktusy“.
Po prvním vegetačním období mohu potvrdit, že skleník funguje skvěle. Roste to v něm jako z vody (a to jsem ještě nezavedl Česalovu pěstební metodu „Na žabáka“) a zatím nedochází k žádným deformacím konstrukce. Prasklo mi pouze jedno sklo asi jak pracuje dřevo, ale to je snad vše. Věřím, že i životnost bude dostačující. Mně stačí tolik kolik se já dožiji, pochybuji, že můj sklením bude někdo dál využívat. Na pěstování zeleniny vzhledem k jeho malé výšce nad pulty se nehodí a kaktusům se asi dál nikdo v rodině věnovat nebude. Taky jsem myslel na ty, kdo budou skleník rozebírat. Půjde to snadno a rychle při tvorbě minimálního odpadu (hlavně betonového).
Ještě pár čísel na závěr: půdorys skleníku - 9 x 2,8 m, pořizovací náklady - cca 10 tisíc Kč (nakupoval jsem pouze betonové plotové desky, střešní latě, ocelové profily, barvy, igelit, cement, spojovací materiál), doba práce – cca 4 víkendy + pár dní odpoledne.
