Hoyu (neboli voskovku) jsem získal přede dvěma lety, vrátili jsme se tenkrát s Jarmilou z chalupy a ona stála přede dveřmi našeho bytu. Zanechala ji tam kamarádka, která věřila, že se o ni dobře postaráme.
Rostlina měla stočené a zamotané výhony, byla trochu povadlá a vypadala, že nebyla léta přesazena. Po rozmotání výhonů jsem zjistil, že dosahují délky 3 metrů. Přemýšlel jsem co s ní.
Pan Gratias ve své knize Sukulenty pro každého píše o Hoye carnose toto: Jedná se o obecně známou pokojovou liánu, která je vlastně klasickým listovým sukulentem, kterému vyhovuje rašelinový substrát s pískem a nevadí jen občasná zálivka. Při množení používáme krátké řízky s jedním párem listů, které zakoření i jen ve sklenici s vodou. Hoya carnosa je prý tak přizpůsobivá a odolná, že roste dobře jak ve stínu, tak na plném slunci, kde více kvete. Autor doporučuje vést výhony po drátěném oblouku nad květináčem, nechat šplhat po opěře vzhůru nebo volně splývat dolů.
Díky za cenné rady. Kam ji ale umístím v malém panelákovém bytu tak, aby nepřekážela a přitom vynikla krása jejích listů? Máme velice světlou kuchyň s jižním oknem přes téměř celou stěnu, na širokém parapetu zde pěstuji různé sukulentní rostliny. Můj pohled se zastavil na horních skříňkách kuchyňské linky. Ano – to by šlo, tam umístím květináč. Po čem ale nechám šplhat výhony? Chtěl jsem vytvořit jednoduchou konstrukci, nenáročnou na práci i pořizovací cenu a přitom dokonalou.
V květinářství Jiřina prodávají bambusové tyče dlouhé 1,8 metru – jeden kus za 20Kč (už dlouho jsem přemýšlel o jejich využití). V železářství zase umělohmotné háčky do betonu. Je ovšem zapotřebí koupit háčky s jedním dlouhým hřebíčkem- jeden kus za 2Kč. Háčky se třemi kratšími hřebíčky se pro různé aplikace mnoha mým známým moc neosvědčily.
Bambusové tyče jsou duté. Stačí ustřihnout kousek provázku, vytvořit několik uzlíků na každém jeho konci, oba konce provázku vstrčit do bambusu a zajistit vsunutím kousku dřevěné tyčky vhodné velikosti potřené lepidlem (používám Goldpren). Zbytek provázku - očko musí zůstat venku, za to se zavěsí tyč na háček. Takto se zrobí očka na obou koncích tyče.
Pomocí upravených bambusových tyčí a háčků zatlučených do betonu jsem vytvořil konstrukci, která je zavěšena asi 10 centimetrů pod stropem (zde rostlina nikomu nepřekáží). Další bambusové tyčky je možné přivázat provázkem na již upevněné tyče. Konstrukce z bambusu je lehká, dostatečně tuhá, lze ji neomezeně rozšiřovat a je krásná.
Květináč s Hoyou jsem tedy umístil na horní skříňky kuchyňské linky. Až zde jsem se ji odvážil přesadit, starý květináč jsem musel rozbít. Výhony jsem upevnil na bambusovou konstrukci částečně omotáním a částečně přivázáním provázkem. Po konstrukci jsem nechal šplhat i další rostlinu – zelenobíle žíhaný Scindapsus, aby hmotou a barvou svých listů Hoyu doplnil.
Postupem času jsem dokupoval další bambusové tyče, to jak rostlina pouštěla nové výhony. Dnes se celá konstrukce podobá pergole (k upevnění jsem použil i lustr ve středu místnosti) a zabírá polovinu stropu kuchyně. Letos se Hoya rozhodla vykvést – na mladších výhonech se objevilo množství květů.
Hoya carnosa se stala mou oblíbenou rostlinou. Často sedím v kuchyni na lavici, otevřu si pivko, dívám se jak rostou její výhony a přemýšlím o smyslu života, vesmíru a vůbec…
Poznámka redaktora:
Fotografie ilustrující tento článek jsou rok staré. V současnosti se bambusová konstrukce sestává z dvojnásobného počtu tyčí.
Literatura:
Jan Gratias, Rudolf Šubík – Sukulenty pro každého, Cesty, 1997