Začíná stěhováním kaktusů a sukulentů na zimoviště v druhé polovině října. Myšlenkově mnohem dřív, prakticky při jarní expedici kytek zase na „vzduch“. Závidím kaktusářům z Kanárských ostrovů i našincům z Brna a okolí, nebo z Českých Budějovic (tam by chtěl bydlet každý).

Meteorologové mě vždy „potěší“. Nejnižší teploty se železnou pravidelností v západních Čechách a hlavně (podle mě) v Karlových Varech. Jinak toho máme v K.V. víc, třeba nejnižší platy a taky na ulicích (skoro všude) doučování ruštiny zdarma.

Vrátím se k zamýšlenému tématu. Teplomilnější kaktusy a sukulenty naskládám na skříně v ložnici, menší kaktusy odpočívají v přepravkách na komoře a ještě často na ně otvírám okno.

Zimovací skleník před stěhováním zbylých kytek zevnitř zateplím polystyrenem (severozápadní polovinu střechy a boční stěnu skleníku) a ještě celý prostor polyetylenovou folií.

Na stoly jihovýchodní strany skleníku nainstaluji police, na nich mám umístěné tylekodony, othony, konofyta, sukulentní pelargonie aj. Vesměs druhy, které jsou na podzim plně v růstu a potřebují co nejvíce světla.

Při stěhování do zimovacího skleníku ještě kvetou faukárie a dokvétají poslední litopsy. Kvetoucí a odkvétající ariokarpusy uklízím na několik týdnů do tepla, domů na okna, na ledničku apod. Teprve po řádném zaschnutí odkvetlých květů je přenesu do skleníku.

V sychravém listopadu je venku vlhkost vzduchu vysoká a v zatepleném skleníku ještě vyšší (když netopím).
Už třetím rokem vytápím skleník kamny (Petry). Topím dřevem, dřevěnými briketami. Za kouřovými rourami mám postavený ventilátor, který při topení v kamnech zapnu na nejnižší otáčky o poměrně velká vrtule, kyvná kolem svislé osy, rozhání teplo od kamen po celém prostoru skleníku. Intenzitu topení samozřejmě přizpůsobím venkovní teplotě.

Letošní konec října a počátek listopadu byl v K.V. mimořádně příznivý, svítilo taky slunce a tak jsem měl přes den skleník otevřený.  

S poklesem venkovních teplot začínám s vytápěním skleníku. Nijak to nepřeháním, teplota při tomto způsobu topení nejde přesně regulovat a tak mě netrápí zavlažit skleník dopoledne a dle potřeby znovu odpoledne.
Večer a přes noc v kamnech netopím. Pro jistotu, abych měl klidné spaní, mám nachystané elektrické topení. V uličce, již před lety amatérsky zhotovené topidlo osazené 800W spirálou. Termostat je umístěný u kytek na stole, nastavený na 2°C. Při zapnutí spirály rozhání teplo po skleníku malý ventilátorek umístěný na jedné straně stolů.

Řadu let jsem ve skleníku topil pouze elektrikou (2x 800W). Bohužel, cena elektriky vzrostla nad mé možnosti a tak proto kamna. Je to způsob pracnější, časově náročnější, ale zase si víc užiju, při topení, pozorování kytek ve skleníku.

Brzy pokvetou a skleník provoní Aloe haworthioides, teprve se chystá kvést Lithops optica v. rubra (pro mě nejtěžší litops, řadu jsem jich zavraždil). Mamilárie hernandezii mají bohatě nasazeno a uvidím, jestli je nepřenesu domů na okno, aby v teple lépe vykvetly.

Na policích kromě již zmíněných tylekodonů, konofyt aj. mám umístěné masožravě rostliny, mucholapky, rosnatky, tučnice a špirlice. Listy tučnic jsou polepené malými muškami a na zimu tvoří zimní (malé) listy. Špirlice ani nemají zimní odpočinek a potřebují vodu v misce stále.
Na zahradě není teď co dělat, jen tak doplňovat slunečnicí krmítko a vyhánět sousedovu kočku. Listí mám shrabané, záhony zryté a tak si do foroty připravím antuku a písek pro budoucí jarní výsevy.

Z Chrudimi přišel Atlas kaktusů. Musím vybrat nejhezčí obrázek a zaplatit další ročník, prohlížet fotky kytek na internetu.

Tak si myslím, že i na podzim a přes zimu není s kaktusy žádná nuda a je stále co dělat.