Dovolte mi, abych se s vámi podělil o zkušenost, kterou jsem získal bohužel na základě tvrdé reality. tato zkušenost se týká především těch kaktusářů, kteří zimují rostliny na původním stanovišti a nepřevážejí je přes zimu někam domů, kde mají teplotu kolem 12 – 18 °C.

Já je mám ve skleníku celoročně již řadu let, tj. minimálně 20 let a až na nechtěnou návštěvu v roce 1982 tyto rostliny přežívaly v mých podmínkách celkem slušně při teplotě 7 °C. Mohu klidně prohlásit, že 90% rostlin, které se u mne nacházejí, tyto podmínky akceptují – ty, kterým vadí, já prostě nepěstuji. Je samozřejmé, že několik málo teplomilných rostlin, které chci mít (jako například rostliny rodu Discocactus, Uebelmania, některé euforbie, a podobně vozím domů, ale zdaleka nemám doma místo na celou sbírku. Topil jsem v tomto skleníku několika způsoby, ale léty vyzkoušený se jeví jako nejlepší elektrický přímotop. První, kterým jsem topil mi vyrobil přítel Pepča Mikuláš, ale nic nevydrží věčně, a tak po letech jsem tento nahradil sériovými kamínky na přitápění v místnostech “ETA Vyra”, které jsou běžně ke koupi v prodejnách elektro. Výhodou těchto kamínek je to, že mají ventilátor zabudovaný za spirálami a že mají nastavitelný termostat, který má dosti velký rozsah regulace až téměř k 0 °C. To je právě to, co každý kaktusář vítá. Nemusí tímto pořizovat žádné kontaktní teploměry, ventilátory, ani řadu drahých relátek k uvedení této soupravy do chodu.

 Vyzkoušel jsem i jiná media jako například vytápění propan-butanem. V době, kdy jsem toto zkoušel, to bylo o něčem jiném – bomba stála 50,-- Kč, ale i elektrika byla podstatně levnější. Proč ale plyn nebyl výhodný? Především proto, že rostliny po něm byly přiotráveny a následující rok téměř nekvetly. Po spáleném plynu totiž zůstal kysličník uhelnatý! To mě donutilo se vrátit ke sterému způsobu, který je jistější. další nevýhodou bylo, že minimálně po pěti dnech jsem musel do skleníku, abych trochu přidal plynu, protože klesl tlak v bombě a bylo nebezpečí zhasnutí ohně. A protože jsem to měl jištěné elektřinou, mohlo dojít při sepnutí kamen k výbuchu nashromážděného plynu.

 Za všechna léta zpětně mohu říci, že rostliny až na nějaké výjimky přežily zimu normálně bez problémů. Tu najednou přišel osudný rok 1998, kdy jsme si všichni libovali, že je mírná zima, že ušetříme na topení. To všechno byla pravda, ale to, co jsme ušetřili (budu raději mluvit za sebe) na topení, to mně na druhé straně “kaktusový pánbůh” vzal v podobě rostlin a to většinou takových, které mne nejvíc mrzely. Například z 15 rostlin velkých , starých kaktusů Astrophytum asterias zůstaly pouze dva. Nebudu zatěžovat čísly a výčty, ale musím jen říci, že rostlin, které odešly na věčnost, bylo téměř 200 kusů a to je důvod, proč jsem se odhodlal napsat tento článek.

 Jak již jsem se zmínil, zima byla mírná, tj. kolem 7 °C stále, a tak topení téměř nezapínalo, nebo jen přitápělo v noci, kdy teplota mírně klesala. Stala se ale horší věc, na kterou člověk nebyl připraven, ale především s tímto jevem neměl žádnou zkušenost. Za čtyři a půl měsíce nevyšlo sluníčko tak, aby nám pěkně zahřálo skleník.

 Je známo, že i když je leden a na oblohu se vyhoupne sluníčko, tak ve skleníku okamžitě vyskočí teplota na 25 – 30 °C, ale mnohdy i více a tak se stane, že rostliny dostanou tolik potřebnou teplotu, kterou mají ve své domovině. Teploty tedy pak mohou bez problémů spadnout i pod bod mrazu a rostlinám mráz neuškodí. Podmínkou je, že se budou tyto cykly opakovat. V našich podmínkách alespoň jednou za čtrnáct dní! No a právě ve zmíněném roce se za celou zimu nestalo (i když topení bezchybně fungovalo), aby se kaktusy prohřály. Rostliny nastydly a již se nikomu nepodařilo je probudit k životu.

 Proto jsem považoval za nutné, se s vámi o této trpké zkušenosti podělit, aby se něco podobného již nikomu nestalo.

 Pravidlo, které musí každý kaktusář ctít zní, že pokud v zimě nesvítí sluníčko, musí se postarat o to, aby teplota ve skleníku (kde přezimujeme kaktusy) se minimálně jednou za čtrnáct dní zvedla ze základní teploty na minimálních 25 – 30 °C po dobu alespoň jedné hodiny.

 Můžete mi věřit, že pak tyto rostliny přežijí bez problémů i nějaký momentální výpadek proudu, kdy teplota spadne i pod bod mrazu.

 To je tak vše, co jsem vám chtěl sdělit, přeji vám jen samé radosti v pěstování kaktusů, aby i vám jako mně s nimi bylo jen a jen dobře. Dále vám přeji, aby se již nemohl opakovat rok, který byl dnešním tématem.

   
Copyright © 2024 Klub kaktusářů Plzeň. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.