Již několik mnoho let podnikáme s Petrem Kutákem cykločundr. Cílem jsou samozřejmě kaktusy ale i jiné pamětihodnosti. Jezdíme v srpnu, a tak snad nemineme jedinou hospůdku. A že jich na českém venkově je ...

Tím se akce prodraží, ale o to nás více baví. Letos bylo naším cílem Rakovnicko a především sbírka pan Hlaváčka v Třeboci, která na nás udělala velký dojem při loňském zájezdu.

 Již dříve jsem se zde rozepsal o svém obdivu k rostlině Leuchtengergia principis. V Třeboci  na mne udělaly velký dojem hybridy ferobergií a chtěl jsem zjistit, kde že se vlastně berou. Je to trochu složitější, než se rozpřáhnout ve skleníku štětečkem mezi ferákem a leuchtenbergií.

 Pan Hlaváček kdysi při „očumování“ kaktusové sbírky v botanické zahradě v Praze Na Slupi narazil na jiného kaktusáře a dali se do řeči. Jednalo se o Čechoameričana, který má na zahrádce v Los Angeles vysázenou sbírku kaktusů (tam se kaktusaří jinak). Dnes mu nikdo neřekne jinak, než Río. Slovo dalo slovo a společně se vydali z LA na kaktusářskou cestu po Mexiku. Río má na zahrádce prastarou rostlinu xFerobergie, údajně ještě od Tagelberga, který se jim kdysi věnoval.

 Velmi zajímavý je postup při výsevu potomstva: Původní Tagelbergovu Ferobergii je nutno sprášit pylem z Echinocactus grusonii. Pravděpodobně se jedná o samoopylení. Vyklíčená F1 generace je z 10 %  α/ Ferobergia a z 90 % β/ Skoroleuchtenbergia. Tyto β/ Skoroleuchtenbergie vypadají na první pohled jako leuchtenbergie, ale na druhý pohled jsou zde patrné odchylky – načervenalé nové trny a tlustší tuberkule. Opylit F1 α/ Ferobergie se nepodařilo. Pro získání F2 potomstva je nutno sprášit mezi sebou β/ Skoroleuchtenbergie a dostaneme ca 5 % α/ ferobergií.

 Jak je vidět, získání rostlin ferobergií do sbírky není jednoduché. Bude zajímavé pozorovat chování výsevů v dalších generacích. Údajně rostliny Ferobergia, které známe, pocházejí z křížení ♂ Ferocactus gracilis (Baja Kalifornia) a ♀ Leuchtenbergia principis (centrální Mexiko). Tedy oba areály se rozhodně nepřekrývají. Tyto hybridy budou mít jistě význam při studiu historického vývoje čeledi Cactaceae.

 V letošním roce v italském časopise CACTUS & Co. vyšel článek od pana Ignazio Blando na toto téma. Uvádí se v něm křížení leuchtenbergií s ferokaktusy: F. peninsulae, F. steinesii, F. chrysacanthus, F. rectispinus, F. hamatacanthus a náš F. gracilis. Dále jsou zmíněny i vzniklé multihybridy.           Toť zatím vše o těchto zajímavých hybridech.

 Při delší diskusi na návštěvě pana Hlaváčka v Třeboci přišla řeč na neoblíbený hojný výskyt plzáků pocházejících ze Španělska, kteří se v poslední době hojně rozmnožili a škodí. Přítel Hlaváče měl pro situaci následné hodnocení: „Tito plži jsou nejhorší potvory v tomto vesmíru a přilehlém okolí. Kam se na ně hrabe vetřelec. Ten žral lidi, kdežto plži žerou kaktusy !“ Asi je nemá rád.