Jak už to tak bývá, i ten největší pytel s vápencem jednou dojde. Už mě omrzelo kupovat další, tak jsem se rozhodl, že si zajedu nějaký nahrabat do Velkých Hydčic. Řada našich členů lokalitu dobře zná a jezdí tam pro vápenec již dlouhá léta. Podle instrukcí jsem zamířil rovnou do blízké obce Hejná, kde se vápenec stále těží a přepravuje dopravníkovým pásem do nedaleké fabriky v Hydčicích.
Předem jsem si vytipoval pár míst na „Google Street View“, kde je vidět každá hromada u cesty. Na první lze narazit na příjezdu do obce, přímo pod dopravníkovým pásem, kde padá drobná suť. Je to sice trochu zarostlé trávou, vstup je pod dopravník zakázán, ale pár kyblíku by se tady nahrabat dalo. Kousek dál je přímo vjezd do areálu lomu a drtírny, kde nelze přehlédnout obrovské hromady rozdrceného vápence. Vjezdu brání závora, a přestože byla neděle Velikonoční, tady se asi pořád pracuje. Jel jsem ještě dál, až na druhý konce obce, kde se nachází starý důl a je zde větší klid. I zde po obou stranách silnice jsou navážky vápence a všude opět cedulky se zákazem vstupu. Po průzkumu jsem si vybral místo v dolní části svahu. Jsou zde jak vápencové kameny různých velikostí, tak hromady jemného vápence, zrnitosti odpovídající písku. Ten se mi líbil nejvíc, tak jsem nahrabal pár pytlů. Do auta jsem ještě přidal pár velkých šutrů, až mi skoro výfuk drhnul o zem.
Po příjezdu domů jsem se už těšil, že mám na několik let o vápenec vystaráno, ale brzo jsem byl vyveden z omylu. Když jsem otevřel pytle, vyvalil se na mě zápach, jako když rozděláte čerstvou omítku. Když jsem později začal míchat substrát, všiml jsem si, že mě z toho docela pálí ruce a to už mi začalo být podezřelé. Vzal jsem destilku, nasypal do ní trochu vápence a namočil pH papírek. Okamžitě silně zmodral, tzn. vykazoval silnou alkalickou reakci. Normálně vápenec alkalickou reakci nevykazuje, jelikož je ve vodě téměř nerozpustný. Jak jsem pochopil, tak jsem si místo vápence přivezl pěknou žiravinu. Pravděpodobně se jedná o nějaký odpad z fabriky, který se zpětně vyváží, nejlépe do starého lomu a různě po okolí. Obsahuje nejspíš pálené vápno (oxid vápenatý). Když do něho zaprší, změní se na silně alkalický hydroxid. Ten by se měl na vzduchu sice vlivem oxidu uhličitého přeměnit opět na uhličitan (vápenec), jenže nahoře se vytvoří silná krusta, které nejspíš zabraňuje prostupu vzduchu dovnitř, a tak silná alkalická reakce zde přetrvává asi velmi dlouho. Tento materiál je dobrý leda tak do omítky. Zkoušel jsem ho ještě na vzduchu usušit, ale výsledek je ten, že to ztvrdne a musí se znova rozdrtit. Prostě víc práce než užitku.
V rámci prázdninových úterků jsme o vápenci z Hejný ještě trochu debatovali. S Jirkou M. jsme se shodli, že ty spečené krusty se nachází i na druhé straně silnice. Trochu níž je ale závora, za kterou jsou staré navážky. Mají trochu nažloutlou barvu a obsahují viditelné vápencové kamínky (krystalky). Obdobný vzorek jsem dostal od Jirky V. a výsledná reakce byla neutrální. Srovnával jsem ještě fotografie starého lomu z posledních let a je patrné, že se tady neustálé něco naváží. Závěrem tedy můžu říct, že pokud pojedete pro vápenec do těchto míst, dávejte si velký pozor, co berete, ne každá hromádka je zde opravdu vápenec.
Hejná, starý lom.
Zanedlouho jsem měl opět cestu na Šumavu, tak jsem se rozhodl zajet pro vápenec ještě jednou. Tentokrát jsem ale zamířil do lomu Krty, východně od Horažďovic. Tady se prodává jak bílý tak šedý vápenec různé frakce, 0/1, 0/4, 1/3 mm, apod. Poručil jsem si naplnit celý přívěsný vozík, ale po tom co jsem byl upozorněn, že to bude asi 1,5 tuny, spokojil jsem se s třetinou.
Nakonec jsem usoudil, že takové množství kvalitního vápence stejně nikde nenahrabu. Po přepočtu to vyjde mnohem levněji než ho kupovat v obchodě. Teď si už konečně můžu říct, že mám na dlouho vystaráno.
Pozn.: Původní „vápenec“ z Hejný jsem stihl použit do substrátu pro výsadbu mexických popínavek (Ipomea, Kobea). Tyto rostliny po vyklíčení velmi rychle rostou, ale letos to bylo jiné. Pořád stagnovaly, listy žloutly a různě se deformovaly.