Na návštěvě v Pardubicích jsem vzal do ruky telefonní seznam, a protože správný kaktusář má vždy po ruce „Adresář kaktusářů“, začal jsem hledat jednoho přítele, který měl stejné místo narození jako já.

Náhodou figuroval v tomto seznamu a tak jsem jej vytočil jen tak ze zvědavosti, zda je to skutečně on. Jednalo se opravdu o člověka, který pocházel z Merklína jako já. Jeho rodiče tam měli lihovar. Zeptal jsem se ho zda ještě pěstuje kaktusy a odpověď byla kladná. Slovo dalo slovo a okamžitě jsme si domluvili sraz u hokejové haly odkud jede trolejbus k němu na zahradu. Za půl hodiny už jsme spolu cestovali na zahradu. Ačkoliv jsem jej nikdy neviděl, tak podle rodičů jsem jej poznal. On je totiž o dosti roků starší než já a tak nežli já stačil vyrůst, on už byl z Merklína pryč. Pěstoval rostliny v pařeništích a jednalo se o dosti starou sbírku ve které řada rostlin pocházela po význačných pěstitelích, kteří již nejsou mezi námi. Řada rostlin se k němu dostala po př. Vojtovi a mě z nich zaujaly především překrásné echinofosulokaktusy cca 30 a více let starých. Zdvořile jsem se zeptal, zda by z nich nebylo něco možno koupit. Odpovědí mi bylo, že pomalu sbírku rozprodává a pokud se mi něco líbí, tak je možno se domluvit. Okamžitě jsem litoval, že jsem nepřijel autem, ale i tak jsem si přivezl hezkou vzpomínkovou kolekci po př. Vojtovi i na př. Hlinovského. Rostlinám se stále daří dobře a jsem rád, že jsem se odhodlal zavolat a zeptat se. I tady se potvrdilo přísloví „líná huba holé neštěstí“. Díky tomu mám památku na př. Vojtu, kterého jsem bohužel nezažil, ale velice mnoho oněm slyšel.