Zpravodaj našeho klubu vychází již dvanáctým rokem, od čtvrtého čísla 9. ročníku s barevnou obálkou, na které jsou zpravidla umístěny tři fotografie. Tenkrát jsem totiž usoudil, že musíme využít možnosti, které přináší doba, technika a příležitost levného tisku.

Chtěl jsem také pomoci našemu předsedovi, který je zároveň šéfredaktorem a příprava Zpravodaje leží hlavně na jeho bedrech. Vycházeli jsme z předpokladu, že pokud máme psát články o rostlinách, je vhodné mít otištěnu fotografii dané rostliny. A naopak, pokud bude fotografie, nebude problém napsat článek. Zkrátka, od té doby se starám o přípravu obálek našeho Zpravodaje.

Když napíšu, že sháním a vybírám vhodné fotografie a připravuji grafický návrh obálek k tisku, nezní to tak zle. Ve skutečnosti však autory fotografií a článků přemlouvám, nutím, podkuřuji jim, prosím je, vyhrožuji jim, nasírám předsedu a neustále připomínám, opakuji se, děkuji a také opakovaně zasílám náhledy obálek, neb ti hříšníci zase zapomněli co je na těch fotkách, ke kterým slíbili napsat články.

Původním záměrem, který až na malé výjimky dodržujeme dosud, bylo tisknout fotografie rostlin na nalezištích a k nim napsat článek. Fotografie, získávám od kolegů cestovatelů. Původně jsem myslel, že si autoři článků sami vyberou fotografie a já je „pouze připravím“ pro tisk. Většinou je však pravý opak pravdou. Zpravidla totiž dostanu větší množství fotografií se slovy: „Nějaký fotky vyber a my k nim pak napíšeme článek“. Copak můžu vědět, co je na cestách nejvíc chytlo za kaktusářské srdíčko, o čem se jim bude nejlépe psát?

Ono se lehko řekne, vyber. Tak se tedy přehrabuji, stanovuji si kriteria, hodnotím, vybírám nejlepší z nejlepších, pochybuji o vybraných fotkách a lituji těch fotek, které jsem vyřadil. Proč je tahle fotka na výšku, když ji potřebuji dát na zadní stranu, dá se to snesitelně oříznout? A proč třeba tahle fotka není na výšku, ta by přece byla dobrá na titulní stranu, tak pro změnu třeba zase klonuji oblohu, abych ji nastavil. Tahle fotka byla naskenovaná a na skeneru byla špína a já si toho všiml až teď, čistič Laabus se vrhá do práce.

Pro každé číslo Zpravodaje potřebujeme tři fotografie, když je mám vybrané a mám připravený návrh obálky, potřebuji ještě z autorů fotografií dostat popisky, ty napsat k fotografiím na zadní straně a poslat co nejvíce kolegům ke korektuře, když se po určité době a určitém množství e-mailů dohodnou, popisky přepracuji a následně zase pošlu k finální kontrole. Není-li již námitek, pak zcela vyčerpán předám návrh obálky k tisku.

Pokud spočítám fotografie, které byly dosud otištěny a které jsou připraveny pro letošní ročník, dojdu k číslu 52. Toto číslo dnes, v době digitálních fotoaparátů chrlících miliony fotek, nevypadá nijak impozantně. Pouze já a několik málo zasvěcených kolegů ví, že o každou z těchto fotografií a článek s ní spojený byl sveden nemilosrdný boj.

Až budete držet v ruce nový Zpravodaj Klubu kaktusářů Plzeň, vzpomeňte prosím na své kolegy, kteří jeho přípravou strávili množství hodin. Čas, který tomu věnovali, je čas který nemají, ukradli ho svým rodinám, zaměstnavatelům, svým rostlinám a sobě samým, snad to má smysl. Pokud to bude možné, pomozte, prosím, podle svých možností. Já přispívám pouze malou částí, připravuji naše obálky.