Jak si již všichni kaktusáři všimli, od 1.1.2010 vstoupil v účinnost nový trestní zákon, který obsahuje v § 285 odst. 2 ustanovení o trestnosti pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku, přičemž nařízení vlády pak mezi takové rostliny řadí i kaktusy. Vzhledem k tomu, že trestné je množství nikoli malé, začali kaktusáři své lofofory počítat a vážit. Přiznávám se, že mne začaly děsit petice bojující za zrušení tohoto ustanovení a samosprávné výklady o tom jak je pěstování kaktusů trestné a že se všichni sejdeme na Borech.
Většina z vás mne zná a ví, že jsem více než 34 let pracoval u policie a toho 28 let na úřadu vyšetřování nebo jeho nástupnické organizaci. Z toho 17 let jsem pracoval jako ředitel jednoho z těchto úřadů. Získal jsem právnické vzdělání na fakultě specializující se na trestní právo. Na druhé straně je pravda, že jsem v polovině roku 2009 od policie odešel s tím, že nový trestní zákon, který jsem ještě za policii Západočeského kraje připomínkoval, se již učit nebudu. Ne snad proto, že by mne přestalo trestní právo úplně zajímat, ale připravovaná a nakonec i schválená novela trestního práva mne utvrdila v tom, co jsem od roku 1989 tvrdil, že nová státní moc v mylné představě boje proti totalitnímu systému začíná úspěšně porušovat nastolené zásady kontinentálního trestního práva vytvořené Velkou Francouzkou buržoazní revolucí v roce 1789. Nechci věc politizovat, trestní právo nutně novou strukturu již potřebovalo, ale při její realizaci neměly zvítězit myšlenky: My to uděláme úplně jinak než to bylo, abychom „vyhověli“ mezinárodním smlouvám uděláme taková ustanovení, která s našimi mezinárodními vztahy sice nesouvisí, ale v budoucnu by souviset mohly.
Je jasné, že boj proti psychotropním látkám je z pohledu „civilizovaného“ světa velice tvrdý a sahá dokonce tak daleko, že ty země, které se k němu dosti důrazně nepřipojí jsou sankcionovány buď ekonomicky, nebo dokonce i politicky.
Alkaloidy jsou specifické organické cyklické uhlovodíky u kterých je charakteristické postavení dusíku v molekulární struktuře, tak že podle samotné molekuly již lze usuzovat na účinek takové látky na lidský organismus. Díky tomu je lze vyrábět uměle, na což se češi stali experty díky tvrdému politickému odmítání narkomanie v době socialismu a na druhé straně volné přístupnosti mnoha léků. Touto válkou jsem kdysi prošel, když můj kolega zpracovával metodiku výroby kodeinu z léku proti kašli kodinalu, výrobu pervitinu a jiných látek byl osočován z chování narušujícího socialistickou morálku, protože u nás žádní narkomani přece nejsou. Hlavním problémem alkaloidů je, že jsou běžnou součástí řady volně žijících organismů, především pak rostlin. Není území na světě, kde by se nějaký nevyskytoval a je zajímavé, že místní obyvatelé se vždy dokázali s těmito látkami sžít a po mnohdy tisíciletém používání, využívání, možná i zneužívání jejich vývoj a kulturu nezdecimovaly. Staly se i oblíbenými látkami medicíny a jejich velice specifické vlastnosti se cíleně i zde využívají. Krom tedy těch chemicky vyráběných které musí společnost přísně hlídat a jejich zneužití sankcionovat, jaký je problém s těmi volně se v přírodě vznikajícími ? Problémem je globalizace.
Je nutné si uvědomit, že jde o látky mnohdy silně návykové, jejichž zneužívání může společnosti způsobit obrovské ekonomické škody a jejich přenášení z míst tradičního výskytu do jiných oblastí nebo jejich prodej k takovému stavu zpravidla vede. Problémem je že jejich legalizace nebo tolerance vede ještě k tragičtějším následkům, neboť brání pozdějšímu zavedení represe, která se zatím ukazuje jako nejúčinnější. To je vysvětlení pro ty kteří vykřikují proč se nepovolí marihuana, když je povolen tabák, který je mnohem škodlivější. Zda je nikotin škodlivější než THC nevím, podle znaleckých posudků, které jsem si v průběhu své praxe nechával dělat o tom pochybuji. Dokonce si myslím, že škodlivost nikotinu je minimální. Škodlivé je kouření, tedy způsob aplikace tohoto alkaloidu. Ale i tak lze jednoznačně konstatovat, že kdyby Kolumbus přivezl tabák do Evropy dnes, bylo by jeho užívání zakázané. Jelikož však kouření tabáku nepostihla represe, jsou jeho negativní účinky potlačovány prohibicí ( zákaz prodeje do 18 let, daně, reklamy atd.) což je mnohem dražší než represe a jak doba ukazuje i méně účinné. Povolme marihuanu, ať mají naše děti za 50 let co řešit. Proč takto složitý úvod k problematice nového trestního zákona? Proto, aby si každý uvědomil, že každý stát má právo drogovou politiku řešit. Kde je hranice tohoto řešení leží na jednotlivých politicích a každý národ má takovou vládu jakou si zaslouží. Proč hovořím o hranicích? Každý z nás se s alkaloidy setkává. Pijeme kávu, dokonce čaj nebo čokoládu. Jsou alkaloidy, které problémem nejsou. Příroda hranice nezná, ty dělá až člověk a vyjadřuje je právem.
Při těchto úvahách jsem si začal klást otázku. Jsou skutečně kaktusáři nebezpečím zavlečení alkaloidu mezkalin do naší civilizace. Je nutné se mu bránit tak jak to provádí Spojené státy mexické, nebo americké? Váže nás k tomu nějaká smlouva. Proč tolik kaktusáři řvou. Nejsou skutečně někteří uživateli, nebo distributory lofofor a jiných kaktusů jako zdroje mezkalinu. Pak jsem si uvědomil, že to nebude tak strašné, protože někteří se lekli citace nového ustanovení trestního zákona § 285 odst. 2, které zní nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku. „Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém houbu nebo jinou rostlinu (než konopí) obsahující omamnou nebo psychotropní látku bude potrestán…“ Nařízení vlády pak stanoví co se mezi takové houby a rostliny řadí a jsme u kaktusů. Slovo než konopí jsem dal do závorky, neboť v této části zákon odkazuje na § 285 odst. 1, které shledává trestným pěstování marihuany pro vlastní potřebu, což bylo trestné i v minulosti. Chápu, že tento text, který se nazývá formálními znaky trestného činu některé osoby vyděsil, především ty, kteří neví, že k spáchání trestného činu nepostačuje naplnit pouze tyto formální znaky. Podstatným znakem je dříve uváděná společenská nebezpečnost činu, po novele nyní škodlivost činu.
Malinko právní teorie. Právo upravuje společenské vztahy na určitém stupni vývoje společnosti. Můžeme hovořit o oborovém právu, tedy o tom v jakém oboru, či odvětví vztahy upravuje. Proto máme občanské právo, hospodářské právo, finanční právo, pracovní právo, rodinné právo, státní právo, mezinárodní právo apod. Účelem práva je změnit protiprávní stav na stav právní, proto oborová práva v podstatě neznají sankce. Omluvit se, zaplatit dluh i s úroky, odškodnit urážku, nebo jinou morální újmu není sankce, ale uvedení v právní stav v kterém je i vyrovnání újmy poškozenému. Mimo to existuje deliktní právo, tedy právo přestupkové a trestní právo, které lze užít tam, kde ostatní právní odvětví jsou nepostačující a je nepostačující uvedení v právní stav. Zde již zákonodárce hrozí sankcí a u trestního práva sankcí odnětí svobody, tedy odnětí základního lidského práva. Proto se nelze divit, že na policii chodí lidé oznamovat, že jim někdo neplatí povinné platby, nebo jim nadává do debilů apod. a policie jejich oznámení odkládá a odkazuje je na občanskoprávní řízení. Tedy trestným činem je jednání trestně odpovědné fyzické osoby, kterým naplňuje formální znaky trestného činu, je vedeno za účelem porušení, nebo ohrožení zájmu pro který byly formální znaky schváleny, je společensky škodlivé a je spácháno úmyslem pachatele tento zájem porušit nebo ohrozit, pokud zákon nepožaduje, že postačuje zavinění z nedbalosti. Pak teprve nastane důvod aby soud někoho uznal vinným a odsoudil. Dále je nutné vědět, že trestní řízení se vede z úřední povinnosti krom výjimečných případů. Proto je nutné se oprostit od televizních představ „Podala jsem na něj trestní oznámení pro znásilnění, když mi dá 100.000, tak to odvolám.“ Taková situace je nesmyslná. Odvolat nic nejde.
Nyní se vrátím. Trestným činem je tudíž jednání naplňující formální znaky trestného činu, jež pachatel spáchal v úmyslu ohrozit zájem chráněný zákonem pro který bylo uvedené ustanovení zákonodárcem přijato, přičemž jeho jednání je společensky škodlivé. Vrátíme se k tomu, proč vláda požaduje od zákonodárného sboru přijmout do trestního zákona § 285/2 tr. zákona. V úvodu upozorňuje na význam ochrany před účinky jedů a psychotropních látek s tím, že vypěstování rostliny, která může sloužit k výrobě takové látky má charakter výroby. Cituji : Vypěstováním takové rostliny pro vlastní potřebu je snížena trestní sankce neboť není spojeno s poskytnutím omamné nebo psychotropní látky jiným osobám nebo vedeno za účelem prospěchu.
Osnova zavádí v návaznosti na diferenciaci držení drog pro vlastní potřebu podle typu drogy také novou skutkovou podstatu trestného činu : Nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku, neboť by měly existovat rozdílné sankce také pro pěstování těchto drog za účelem samozásobitelství. To znamená, že navazujícím krokem není distribuce a s tím související ohrožení zdraví třetích osob, oproti sankcím pro komerční pěstování drog. Postih je analogický již s dřívějším postihem pro tzv. samozásobitelství marihuanou a zajišťuje dostatečnou rychlost reakce na aktivní vývoj v epidemiologických trendech. Zároveň tím naplňuje vláda záměr rozdělení drog do skupin a jejich zohlednění při rekodifikaci trestního práva. Vlastním smyslem je zachovat trestnost pěstování psychotropních látek zejména konopí pro vlastní potřebu a zároveň tak vyřadit experimentální drogy z účasti na trhu. Privilegovaná skutková podstata umožňuje změkčit trestní postih proti samozásobitelům psychotropních rostlin a hub, přesně tak jak jej měla na mysli vláda v ustanovení č. 1177/2001. Zákon umožňuje rozlišit nedovolené pěstování rostlin obsahujících psychotropní látku pro výrobu (např. kokový keř) a pro vlastní potřebu.
Domnívám se, že z důvodové zprávy a z ní plynoucího textu zákona je jasné, že účelem hrozby sankcí není zakázat kaktusaření a jsem přesvědčen, že většina kaktusářů nepěstuje lofofory a jiné kaktusy za účelem samozásobování psychotropní látkou. Zákon však nemůže umožnit, že pěstitelé kaktusů jsou osobami oprávněnými k pěstování lofofor. Obávám se, že by nám to mohlo zvýšit počet členů a pak by kluby kaktusářů byly skutečně zločineckými organizacemi. Dalším znakem je škodlivost jednání. Domníváte-li se že pěstování kaktusů je společensky škodlivé, tak to nedělejte. V tomto znaku trochu problém vidím. Dříve zákon říkal že trestným činem je jednání pro společnost nebezpeční, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně a každý policista mohl rozhodnout jestli to co se stalo je společensky nebezpečné a bude to šetřit nebo ne. Po novele jde o jednání společensky škodlivé a o škodlivosti rozhoduje soud. Byl jsem za kolegy a ti jsou z toho také trochu vedle, protože podle novely lze uvažovat o tom, že každé jednání s formálními znaky se předá soudu, aby on řekl jestli je společensky škodlivé. Pak ale jak jsem řekl shora z úřední povinnosti bude policie soudu předávat každý vstup na dvůr k sousedovi na vesnici bez jeho souhlasu, každého lékaře který provede chirurgický zákrok, každou stavbu chemické nebo jiné továrny zvyšující nebezpečí ohrožení osob apod. Budeme tam kde jsme byly kdysi, když aktivisté podávali trestní oznámení pro obecné ohrožení pro zprovoznění bloků Temelína, tepelných elektráren apod. Krom toho, že to budou v budoucnu rozhodovat soudy.
Posledním znakem je, že zákon vyžaduje úmysl spáchat trestný čin, neboť není li v citaci způsob zavinění, vyžaduje se vždy zavinění úmyslné. Pro to vypěstování rostlin pro vyprodukování psychotropní látky pro samozásobitelství je to naprosto srozumitelné. Každému kaktusáři záleží na tom jak jeho rostliny vypadají, ne kolik mají mezkalinu.
Trestný čin je spáchán úmyslně:
a) jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem a takové porušení, nebo ohrožení způsobit chtěl.
b) jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem a pro případ že jej poruší, nebo ohrozí byl s tím srozuměn.
Trestný čin je spáchán z nedbalosti je trestný pouze u taxativně vybraných trestných činů mezi které náš případ nepatří:
a) jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může porušit, nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení, nebo ohrožení nezpůsobí.
b) jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit, nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale vzhledem k svému postavení, okolnostem toto vědět měl a mohl.
Ti vnímavější začnou přemýšlet jaký je rozdíl mezi úmyslem b) a nedbalostí a). To je oříšek mnohdy i pro soudce, ale podstatný, protože nedbalost není krom několik málo výjimek trestná a pokud do ní sklouznete musí vás soud osvobodit. Pokud chcete příklady, nebo vysvětlení rád vám jej poskytnu, ale zde návody jak se vyhnout trestnímu postihu řešit nebudu. V souvislosti s tím jsem se však musel zamyslet nad slovy : „ Na kaktusáře je nahlíženo jako na zločineckou organizaci.“ Vzpomněl jsem si na to, když na loňské výstavě mi jeden člen oznámil: „ Večer sem přišli nějací narkomani a sháněli se po lofoforách. Tak jsem jim ukázal kde jsou a skoupili všechny, ale také všechny zaplatili.“ Tohle přece provede každý distributor drog. Za účelem zisku pro sebe nebo jiného prodá psychotropní látku. Ve smyslu úmyslu b) Ví že ohrožuje zájem chráněný zákonem o zneužívání psychotropních látek a pro případ je jej způsobí je s tím srozuměn. Pokud by prodané lofofory mezkalin neobsahovaly, dopouští se pokusu tohoto trestného činu. Pokud by se někdo takovou rostlinou zbouchal přijde policie šetřit kdo takové rostliny do prodeje dal a kdo je tam fakticky té osobě prodal. Věřte tomu, že po této novele by u toho kdo je dodal na výstavu byla provedena domovní prohlídka a na základě zásady volného hodnocení důkazů by mu nikdo nevěřil že zbylé sbírkové rostliny nemá za účelem prodeje, nebo sebezásobení a nejen že by byl určitě stíhán a bez dobrého advokáta odsouzen, ale byly by mu rostliny zabaveny a destrukční metodou zkoumán obsah jejich mezkalinu, aby mohl soud posoudit škodlivost jeho jednání. Upozorňuji, že škody způsobené šetřením nese v takovémto případě podezřelý, nebo obviněný, takže ani kdyby byl osvobozen nedostal by za rostliny žádnou náhradu.
Závěr: Pokud vlastníte lofofory v množství nikoli malém může se objevit aktivní policista, který vám je sebere, bez náhrady nechá rozemlít a s výsledkem předá věc soudu, který vás jako pěstitele kaktusů musí osvobodit. Stejné proběhne situace, pokud necháte kamarádovi členovi klubu lofoforu, praskne to a objeví se aktivní blbec. Pokud ale prodáte lofofory náhodným občanům třeba na výstavě, počítejte s tím, že krom toho že můžete přijít o své rostliny, můžete získat a si získáte i záznam do rejstříku trestů. Do výkonu trestu nepůjdete. Při našem soudnictví podmínku dostane i loupežník. Proto na výstavu 2010 si klidně vystavte Lophophora williamsii. Je to na vás. Do prodeje nic takového nevozte. Já vám to nepřeberu a manželku mi nepodvádějte. Určitě je tam objevím a vyřadím.
Pro pana Habermana. V roce 2009 jsem si nechal dělat rozbor na zjištění mezkalinu v několika cereusech a to nejen v peruvianusu, neboť jsem četl, že mezkalin obsahují téměř všechny staré ceresy. V žádném nebyl mezkalin detekován. To samozřejmě neznamená že v nich není.