Oč tentokráte jde? Na příklad o prosté konstatování jednoho zarputilého pěstitele kaktusů, že kaktusy a sukulenty nelze pěstovat  společně, v jednom skleníku, t.zv. pod jednou střechou, neřku-li pod velením jedné hlavy a výkonem jedněch rukou. Jak už jsem na sebe prozradil, mám m.j. rád úsloví. Jedno z nich, jedno z tisíců z nich říká: "Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody."

Mám to štěstí, že mám rád obě skupiny rostlin a nevidím v tom žádnou komplikaci. Přátelé, někteří milí a četní i vážení. Náš koníček, naše společná záliba v pěstování sukulentů kaktusových, či nekaktusových nás přece nemůže rozdělovat na dva tábory.

Co nás zřejmě na dva tábory rozdělí jsou některé, kdysi také rostliny, vystavované na naší klubové výstavě kaktusů. Ptám se. Máte někdo ve svém skleníku, pařeništi, zaskleném balkoně, či na parapetu okna mumii kaktusu, kterou si nastříkáte nějakou barvou, jak jsme říkali na kafebronzdozelena a s obdivem a láskou se na ni díváte? A těšíte se, že ji na klubové výstavě dáte na odiv veřejnosti? Pokud ano, je mi to líto. Mám jiný názor. Pokud ne, proč jsou tyto "věci" na výstavu Klubu kaktusářů Plzeň přijaty a vystavovány.