Když přijde do skleníku pěstitele kaktusů  a sukulentů (pro puntíčkáře nekaktusových sukulentů) laik, zatím nevyznávající, nebo přímo nepropadlý této zálibě, jeho častá otázka zní: "Jak "to" pěstovat? Tutéž, či podobnou otázku velice často obdrží službu konající člen kaktusářského klubu na výstavě kaktusů od zájemců, obdivovatelů, nebo dokonce již majitele nějakého kaktousku, či "zelí".

Vyčerpávající, logická,jednoduchá, stručná odpověď se znalému dotázanému jen těžko dere na jazyk. Mám rád úsloví. Jedno z tisíců zní: " Zkušenost je nejlepší učitelka, ale obyčejně přichází k vyučování pozdě."  A další říká: "Je lépe jednou vidět, než stokrát slyšet". Kdysi jsem kdesi (už nevím kde, není mi dvacet) četl: "Chceš-li trochu vědět  jak máš pěstovat a co potřebují kaktousky, do kterých ses zahleděl, musí ti jich alespoň dva tisíce uhynout." Hrozné číslo i představa.

Snad mi mnozí z vás, kteří již nějakou ztrátu květinky zažili potvrdí, že není nijak nadsazené. Ale řekněte to čerstvému majiteli 1 ks čehosi s trny za 20 Kč. Co s tím?

Je fajn, že máme ve výboru klubu mladé, tedy energické, ale i znalé lidi, kteří jsou motorem a životabudičem našeho  Klubu kaktusářů. Zaslouží si naše uznání, poděkování, ale také naši aktivní podporu v činnostech, které jsou pro rozvoj klubu důležité.

Naše výstava kaktusů a sukulentů a zářijové kolokvium jsou naší prezentací, kde se mimo jistého ekonomického efektu představujeme širší veřejnosti a m.j. otevíráme dveře ke vstupu dalších zájemců o našeho koníčka. Zájezd organizovaný klubem nebo zájezdy několika jednotlivců jsou výbornou cestou za poznáním nových pěstitelů a jejich rostlin, ale také cestou k získání nových rostlin a poznatků. Schůze kaktusářů a následné nedělní návštěvy sbírek jsou totéž - získávání nových poznatků, rostlin, ale i nových přátelství. Vše je cenné a potřebné i k zodpovězení otázky - jak na "to".