Jak už to nějaký ten pátek k naší klubové výstavě patří, i letos byly oceněny 3 nejlepší expozice a jejich tvůrci byli odměněni soškou „Alberta“ Byla mi projevena důvěra a přidělen tento nelehký úděl hlavního hodnotitele. Jako poradce (a zároveň hodnotitel pro příští výstavu) byl jmenován Jaroslav Šklebený. Úkol zněl jasně: ohodnotit 3 nejlepší expozice. Zde je zřetelně vidět rozdíl oproti „Zlatému Albertu“, jenž je přidělován SČSPKS za celoživotní zásluhy.

 Výhodou našeho systému rotace hodnotitelů je fakt, že každý má jiná měřítka, podle kterých hodnotí. Proto i ohodnocených pěstitelů je široké spektrum s různým přístupem k expozici a různorodým druhovým složením. Nemohu nevzpomenout na skvělou a svým způsobem revoluční expozici Jirky Krechovského v roce 2004, který vystavoval doprovodnou vegetaci na nalezištích kaktusů a byl tehdy zaslouženě oceněn.

 Měřítka hodnotitelů jsou jistě rozmanitá, nicméně vždy se protínají v nějakém pomyslném bodu. Těžko se dají ohodnotit sebekrásnější rostliny, jsou-li zasazeny v kelímku od solviny či plechovce od paštiky, a naopak jde těžko ocenit sice krásně naaranžovanou rostlinu v drahém květináči, ale okurkovitého tvaru místo ploše kulovitého a s fleky od popálení „ještě po Fričovi“. Významným (byť subjektivním) měřítkem při hodnocení expozic je oblíbenost druhů u hodnotitele. Vždyť čeleď Cactaceae je dosti rozmanitá (srovnej Rebutia a Echinocactus) a což teprve celá řada dalších čeledí sukulentních rostlin pěstovaných s kaktusy. Každopádně ohodnocení expozic musí každý hodnotitel obhájit nejen před svým svědomím a členy klubu, ale i před návštěvníky výstavy.

 Čirou náhodou jsem si nedávno prohlédl fotky z dřívějších výstav a musel jsem uznat, že dříve oceněné expozice by dnes uspěly jen horko-těžko, neboť kvalita vystavovaných rostlin stále stoupá. Doufejme, že toto zvyšování kvality vydrží co možná nejdéle. Předpokladem jsou dobří pěstitelé a ty naštěstí v klubu máme, měli jsme a snad budeme mít i do budoucna. Dovolil bych si rýpnout i do stojatých vod ostatních klubů. Léta jezdím na výstavu pražského spolku. Pominu-li občasnou nevalnou kvalitu některých vystavovaných rostlin, šokovalo mne vystavení exempláře Gymnocalycium cardenasianum jedním z pražských funkcionářů. Považte: rostlina o průměru asi 8 cm, vysoká asi 25 cm a jen velice slabě otrněná! Jaká to parodie na výstavní rostlinu, zejména když se nachází v soutěžní části „Půl metru z mé sbírky“.

 Ale vraťme se k oceněným expozicím v roce 2008. Po konzultaci s panem Šklebeným jsem si dovolil ohodnotit snahu a um paní Zbyňky Drncové, Jirky Vinaře a Filipa Jelínka. Paní Drncová sice nevystavovala kaktusy, nicméně jsem velmi ocenil styl, pečlivost a vynaložené úsilí při aranžování sukulentních rostlin. Expozice působila nezvykle kontrastně až provokativně vůči ostatním. Jirka Vinař a Filip Jelínek si Alberta zasloužili vystavením rostlin ve skvělé kondici a ve zdařile vytvořené kompozici, u Jirky Vinaře ještě podtržené použitím zajímavých keramických misek. V obou případech se jednalo o rostliny zejména z Mexika.

 Z neoceněných expozic bych rád pochválil kvetoucí Adenium manželů Rousových, kristátní Pachypodium Václava Procházky, skvělé Eriosyce Petra Česala, nepřehlédnutelné Yucca Jiřího Merhauta, nádherné Aloe Jaroslava Součka a zajímavou ukázku mrazuvzdorných Opuntia Luboše Kanci. Omlouvám se majitelům ostatních pozoruhodných rostlin, na které jsem zapomněl.

 Přeji všem mnoho zdaru při přípravě kvalitních expozic v dalších letech.