Je to už pár roků, co se výbor postaral o to aby vystavující členové byli něčím motivováni k tomu aby pečlivě vybírali ze svých sbírek ty nejkvalitnější a nejatraktivnější rostliny k prezentaci na naší klubové výstavě. Při vymýšlení ocenění nám nešlo jen o to abychom vyjádřili, že některá z expozicí je nejlepší, to se věru posoudí jen těžko. Nejde to ani zvážit ani změřit a zpočátku jakási hodnotitelská komise měla potíž se shodnout. Dnes tuto otázku řeší jeden člen výboru, jenž je určen peškem kolujícím mezi námi.

Oním oceněním se stala drobná keramická plastika, dnes všeobecně mezi členy klubu známá pod jménem Albert. Každoročně se udělují tři kousky jež mají stejnou hodnotu co do ocenění. Jedná se o ,,nejlepší expozici“ Tvrzení že nejlepší může být jen jedna ponechme hnidopichům, kteří netuší že v našem spolku je možné všechno. Zkusme se raději společně podívat na to jak vlastně podobné dílko vznikne.

 Jako u všeho na počátku bylo slovo. ,,Jirko udělej to.“ Protože se pálenými výrobky z hlíny zabývám již hezkou řádku let, nemohlo to ani jinak dopadnout. Hrnčířská hlína, nebo chcete-li keramická hmota je materiál vyžadující specifické zpracování při němž je třeba tento přírodní materiál respektovat a částečně se mu podřídit. Je ho možné zpracovávat několika způsoby. Snad jen ty nejzákladnější. Například litím do forem, točením na hrnčířském kruhu, a  modelováním. Z těchto tří používáme v naší dílně pouze ty dva poslední. A také jsou při výrobě Albertů oba využity. Možná se někdo domnívá, že hrnčířská hlína se jen tak někde natěží a je připravena pro práci v dílně. Tak tomu samozřejmě není. Obvykle se mísí několik druhů keramických jílů, aby výsledné těsto mělo požadované vlastnosti. Těch je celá řada. Pro práci jsou nejdůležitější plastičnost, schopnost hlíny přijímat vodu, nebo lépe řečeno nepřijímat. Také musí mít hlína správnou smrštivost ať už při sušení, nebo pálení. K tomu zase musí být užita glazura se stejným koeficientem smrštivosti aby nedocházelo při chladnutí k trhlinkování, případně odlupování glazury  atd. Je toho daleko víc, ale pro hrubou představu toto postačí.

Alberti se skládají ze dvou částí. Podstavec na kterém soška stojí a na němž jsou nápisy a vlastní plastika. Možná bych mohl uvést jaký je vlastně rozdíl mezi plastikou a skulpturou. Obojí může představovat tentýž objekt. Například ženský akt.(Nevím proč mě napadl zrovna tenhle příklad.) Pokud takové dílo vzniká v rukách sochaře nebo řezbáře, tak má k dispozici masív materiálu. Kámen, dřevo.Vevnitř už ta ženská je. Sochař pouze odseká ten přebytečný materiál. Vznikne skulptura. Keramik má k dispozici hroudu hlíny, vytvoří si jakýsi základ příští figury a postupně přidává další materiál. Vznikne plastika. Zpátky k Albertovi.

 Podstavec  vytočím  na hrnčířském kruhu ve tvaru silnostěnné misky s rovným dnem a mírně  rozšířenou stěnou. Tyto polotovary jsou druhý den, když dojde k zavadnutí materiálu, znovu vystředěny na kruhu, fixovány na něm proužky hlíny a obtáčecímy očky je tvar dohotoven do konečné podoby. Toto je vhodná doba k vytvoření potřebného textu. Toto je práce mojí manželky.Já sám píšu jako když se prase lekne a ona má ruku vypsanou za léta strávená jako propagační výtvarník Hlína je v takzvaném koženém stavu, kdy se již nedeformuje, ale je možné do ní rýt, řezat, případně přilepovat další části. Nejzodpovědnější úkol je samozřejmě výroba plastiky. Rovněž toto provádí moje šikovná žena. (Co kdyby to četla, že jo?)  Vyválí si plát z hlíny o síle několika milimetrů, odloží ho bokem na sádrovou podložku. Ta odsává stejnoměrně vlhkost, takže po jisté době je možné tento plát formovat do kýženého tvaru těla šťastného pěstitele.Na tento základ se namodelují další části jako hlava, boty, ruce a samozřejmě nezbytný asterias. Zaplať Pánbůch, že nám ho příroda dala, protože modelovat například háčkovitou mamilárku si moc předtavit nedovedu. Ke slepování jednotlivých částí figurky se používá šlikr. To je hlína ve stavu velmi řídkém, nikoli však tekoucím.Pak se ještě vhodnými nástroji doryjí detaily. Samozřejmě při tomto způsobu výroby je každý kus jiný, což je považováno za přednost. Dva stejné nenajdete. Nastává další fáze, neméně důležitá a tou je sušení výrobku. Nelze k sušení přistupovat tak, že výrobek prskneme do regálu a počkáme až uschne. Je potřeba zajistit stejnoměrné prosychání. Některé části mají tendenci schnout rychleji, protože jsou třeba méně masivní. Ty se musejí během sušení přikrývat igelitem, výrobek otáčet, neboť odsychá vždy zeshora. Tato péče je nutná tak tři dny. Pak už to opravdu doschne samo. To je tak po čtrnácti dnech. Pokud se nedostatečně proschlý výrobek dá na výpal, tak následuje zákonitě v peci jeho destrukce. Před výpalem, po doschnutí, je třeba provést retušování. To znamená vlhkou houbičkou zamýt veškeré nerovnosti, rýhy, otisky prstů a pokud možno při této činnosti nic neulomit. V opačném případě můžete začít znova.

 A může se pálit.Každou část, podstavec i Alberta samostatně. První výpal. Takzvaný přežah. Probíhá v peci za pomalého nárůstu teploty až do 900 stupňů. Doba výpalu je cca šest hodin a pak následuje chladnutí. To trvá asi dvacet hodin.Vychladlé části se naengobují. Engoba je rozplavená hlína zabarvená kysličníky kovů na požadovanou barvu. Poté se engoba vlhkou houbičkou vymývá do jemných valérů, kdy dojde ke zvýraznění některých částí. Podstavec se ponoří do speciální glazury, která po vypálení vykreslí nápisy. Naglazují se štětcem detaily na figurce a ta se umístí na své místo na podstavci. Vrstva glazury na botách a na podstavci spolehlivě během druhého výpalu zajistí spojení obou částí. Druhý výpal má poněkud rychlejší nárůst teploty, ale zato dosahuje 1140 stupňů.Doba je tedy přibližně stejná jako v předešlém případě, jen chladnutí trvá přiměřeně déle. Pec otvírám až když teplota dosáhne 200 stupňů.Pak teprve vidím hotový výrobek Dopředu obvykle nejde s přesností nikdy říct jak celá práce dopadne. Záleží na mnoha faktorech a každé otevření pece bývá překvapením. Občas i nepříjemným. Ale to už k naší práci patří a těch radostných okamžiků je mnohem víc.

 Doufám, a rovněž i moje žena, že naše výrobky potěší ještě mnoho vystavujících členů a že se Alberti dostanou do dalších a dalších sbírek. Vystavujte.